57 Af 6/2023– 106

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Městská Vodohospodářská s.r.o., IČO 281 36 853 se sídlem Na Kopečku 1341, 379 01 Třeboň II zastoupeného Mgr. Josefem Hlavičkou, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2020 č. j. 46438/20/5000–10610–711889 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Návrh na upuštění od uložené pokuty se zamítá.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 15. 1. 2020 č. j. 4821/20/4422–13732–303570, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, za který mu byla uložena pokuta ve výši 3 040 000 Kč.

2. U žalobce byla provedena kontrola dodržování ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) a § 11 zákona o cenách, kontrola tedy byla zaměřena dle protokolu o kontrole ze dne 25. 3. 2019 na ceny pro vodné a stočné uplatňované žalobcem v letech 2016 a 2017. Správní orgán shledal žalobce vinným, neboť nedodržel závazný postup při kalkulaci ceny pro vodné a stočné podle 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách tím, že uplatnil údajně vyšší než ekonomicky oprávněné náklady v následujících nákladových řádcích v kalkulaci cen vodného a stočného sestaveného žalobcem pro rok 2017.

3. Žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí SFÚ, v němž SFÚ shledal žalobce vinným z přestupku podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách z důvodu, že žalobce podle názoru SFÚ nedodržel závazný postup při kalkulaci ceny vodného a stočného podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách tím, že uplatnil údajně vyšší než ekonomicky oprávněné náklady v následujících nákladových řádcích v kalkulaci cen vodného a stočného sestaveného žalobcem pro rok 2017: (i) 3. 1. – Přímé mzdy a 3. 2. – Ostatní osobní náklady, a to v kalkulaci ceny vodného od 1. 1. do 30. 11. 2017, v kalkulaci ceny stočného od 1. 1. do 30. 7. 2017 a v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; (ii) 4. 3. – Nájem infrastrukturního majetku, a to v aktualizované kalkulaci ceny vodného od 1. 12. do 31. 12. 2017 a v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; (iii) 2. 1. – Elektrické energie, a to v kalkulaci ceny stočného od 1. 1. do 30. 11. 2017 a v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; (iv) 4. 2. – Opravy infrastrukturního majetku, a to v kalkulaci ceny stočného od 1. 1. do 30. 11. 2017 a v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; (v) 1. 3. – Chemikálie, 5. 3. – Ostatní provozní náklady ve vlastní režii a 8. – Výrobní režie, a to v kalkulaci ceny stočného od 1. 1. do 30. 11. 2017; (vi) 5. 2. – Ostatní provozní náklady externí a 9. – Správní režie, a to v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; 4. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí přiklonil k názoru SFÚ, který v rozhodnutí dospěl k závěru, že u některých nákladových položek kalkulace vodného a stočného žalobce údajně neprovedl včas jejich aktualizaci, a proto nedodržel závazný postup při kalkulaci ceny podle zákona. V případě vodného jde o kalkulační řádky „3. 1. – Přímé mzdy“ a „3. 2. – Ostatní osobní náklady“ a v případě stočného o kalkulační řádky „3. 1. – Přímé mzdy“, „3. 2. – Ostatní osobní náklady“, „5. 3. – Ostatní provozní náklady ve vlastní režii“ a „8. – Výrobní režie“. V těchto případech žalovaný ani SFÚ nezpochybňovali způsob, jakým byla původně stanovena výše uvedených položek, ale vytýká žalobci jen to, že „včas“ neprovedl jejich aktualizaci.

5. Naopak u řádků „5. 2. – Ostatní provozní náklady externí“ a „9. – Správní režie“ (v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017) SFÚ a shodně i žalovaný tvrdí, že pro aktualizaci nebyl důvod.

6. Jen ve vztahu ke třem kalkulačním řádkům („1. 3. – Chemikálie“, „2. 1. – Elektrická energie“ a „4. 2. – Opravy infrastrukturního majetku“ v kalkulaci ceny stočného) SFÚ a žalovaný tvrdí, že nákladové položky byly nadhodnoceny již v okamžiku tvorby kalkulace ceny (s čímž však žalobce rovněž nesouhlasí). Zvláštní problematikou je pak kalkulační řádek „4. 3. – Nájem infrastrukturního majetku“, jak je uvedeno v následujících řádkách této žaloby. Stručný obsah žaloby 7. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť nebyl a není povinen kalkulace cen pro vodné a stočné aktualizovat v průběhu daného kalendářního roku, pro nějž byla aktualizace sestavována, jelikož mu tuto neukládají žádné právní předpisy. Dle žalobce není neprovedení aktualizace kalkulace v průběhu kalendářního roku, na který se kalkulace vztahuje, přestupkem. Přístup žalovaného má za formalistický, jestliže je požadováno, aby žalobce v podstatě okamžitě reagoval na vývoj nákladu v průběhu roku. Žalobce je proto nesprávně postihován za jakousi časovou prodlevu, kterou si správní orgány libovolně určují.

8. Podle žalobce v ustanovení § 11 zákona o cenách není zakotvena povinnosti měnit cenové kalkulace v průběhu kalendářního roku, když v souvislosti s tím žalobce odkazuje na vyhlášku Ministerstva financí č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, dle které se kalkulace věcně usměrňované ceny dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o cenách sestavuje pro období kalendářního roku.

9. Podle žalobce dle vyhlášky Ministerstva zemědělství, kterou blíže nespecifikuje, je přípustná odchylka mezi kalkulací a skutečností, přičemž odchylka do 5 %, není nutná vůbec odůvodňovat a jsou tak přípustné.

10. Žalobce namítá, že při sestavování cenové kalkulace pro rok 2017 u všech kalkulačních řádků postupoval s péčí řádného hospodáře a neporušil žádnou povinnost vyplývající z právních předpisů, proto se nemohl přestupku dopustit. V souvislosti s touto námitkou odkazuje žalobce na rozsudek NSS ze dne 2. 10. 2008 č. j. 2 Afs 109/2007–147 s tím, že Nejvyšší správní soud vychází při posuzování ekonomicky oprávněných nákladů z hlediska řádného hospodáře, přičemž toto hledisko výslovně zahrnuje i potřeby zohlednění mimořádných či obtížně předvídatelných okolností při kalkulaci věcně usměrňované ceny. Žalobce jakožto řádný hospodář zohlednil informace o dlouhodobých a obvyklých nákladech za předchozí období i mimořádně či obtížně předvídatelné okolnosti, které při provozu vodohospodářského majetku mohly nastat.

11. Podle žalobce je napadené rozhodnutí i rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu odůvodněno zcela nedostatečně, jestliže se dostatečně nevypořádala s argumenty předloženými v předchozím řízení žalobcem a je tudíž nepřezkoumatelné. Žalobce má za nedostatečné zejména odůvodnění povinnosti aktualizovat kalkulaci cen k 1. 7. 2017. Není proto jasné, proč byla intenzita skutkových okolností vyhodnocena jako středně intenzivní. Dále poznamenává, že nedošlo k jakémukoliv poškození odběratelů a ke vzniku neoprávněného majetkového prospěchu.

12. Dále žalobce namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když správní orgány své závěry učinily na základě předpokladů, které neodpovídají skutečnému stavu věci. Žalobce poukázal na § 2 odst. 4 správního řádu s tím, že ve veřejném zájmu by mělo být právě vytvoření podmínek pro tvorbu a čerpání prostředků na financování obnovy hospodářské infrastruktury. Má za to, že namísto uložení pokuty mělo být poskytnuto spíše metodické vedení.

13. Dále je žalobcem namítáno, že při určení druhu a výměry trestu dostatečně správní orgány nezohlednily intenzitu daných skutkových okolností a nepřihlédly ke všem relevantním okolnostem. Rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 3 40 000 Kč považuje za nezákonné i v případě, že by se skutečně uvedeného přestupku dopustil, což odmítá. Má za to, že správní orgány neposoudily dostatečně povahu a závažnost přestupku, který je žalobci kladen za vinu s tím, že nedošlo k žádnému ekonomickému znevýhodnění odběratelů.

14. Žalobce má za to, že i v případě, že by byl shledán vinným ze spáchání přestupku oprávněně, což popírá, mohl správní orgán od uložení pokuty upustit, jelikož pro to byly splněny všechny zákonné podmínky, proto mu neměla být pokuta vůbec uložena. Právě samotné projednání věci před správním orgánem by k nápravě zcela postačilo. V daném případě nebyla způsobena žádná škoda a žalobce se nijak neobohatil.

15. Žalobce má za to, že pokuta mu byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši, neboť za pochybení, která jsou mu kladena za vinu, by bylo dostačující uložení napomenutí, případně uložení pokuty symbolické ve výši maximálně tisíců Kč, rozhodně ne milionů Kč. Uložená pokuta představuje více než dvojnásobek zisku žalobce před zdaněním v daném roce. Žalobce své závěry o zjevné nepřiměřenosti uložené pokuty dokládá přehledy pokut ukládaných v oblasti vodárenství v letech 2017, 2018 a 2019. Stručné vyjádření žalovaného 16. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě podotkl, že žalobní námitky se kryjí s odvolacími námitkami podanými v rámci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu.

17. K povinnosti aktualizovat ceny vodného a stočného v průběhu kalendářního roku žalovaný uvedl, že žalobce byl povinen dodržovat závazný postup při kalkulaci ceny, když cena je určena jednotlivým prodávajícím. Podle stanovených pravidel na správnou kalkulaci ceny je třeba klást důraz bez ohledu na to, zda tímto jednáním získal prodávající majetkový prospěch. Povinností žalobce bylo průběžně zjišťovat, zda je kalkulace ceny v souladu s cenovými předpisy, respektive pravidly věcného usměrňování cen. Věcně usměrňovaná cena pak musí být vždy stanovena tak, aby zahrnovala pouze oprávněné ekonomické náklady a přiměřený zisk. Žalobce disponoval informacemi o výrazných úsporách některých nákladových položek, a to již minimálně při vyhodnocování výsledků hospodaření za 1. pololetí roku 2017, ovšem na tuto skutečnost nereagoval a tím naplnil formální stránku přestupku podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách. Časový termín adekvátní aktualizace k 1. 7. 2017 vzešel z vyhodnocení reálně vynakládaných nákladů v době uplatňování předmětných věcně usměrňovaných cen při prodeji, když lze konstatovat, že tento termín reflektuje rovněž toleranci jistého mezičasu pro ověření správnosti jednotlivých kalkulačních předpokladů a rovněž i vyjádření žalobce o provedeném vyhodnocení výsledků hospodaření za 1. pololetí roku 2017. Odkaz žalobce na výměr Ministerstva financí č. 01/2017 na přílohu č. 19 vyhlášky MZ žalovaný považuje za zcela lichou. K námitce, že žalobce postupoval s péčí řádného hospodáře, žalovaný poznamenal, že je nutné při sestavování kalkulace věcně usměrňovaných cen zohlednit i mimořádné či obtížně předvídatelné okolnosti, kterou mohou v průběhu období, v němž jsou kalkulované ceny uplatňovány, nastat. Podle žalovaného náklady, které jsou s ohledem na péči řádného hospodáře obhajitelnými v době tvorby kalkulace cen věcně usměrňované ceny na určité období, se mohou v průběhu tohoto období stát ekonomickými náklady neobhajitelnými, a to v případě, kdy se predikovaný vývoj zásadně liší od skutečnosti. Pochybení žalobce nespočívá v tom, že do kalkulace věcně usměrňovaných cen zahrnul předpokládané náklady zohledňující mimořádné či obtížně předvídatelné okolnosti nýbrž v tom, že žalobce dostatečně a včas nezohlednil, že se jím predikovaný vývoj nenaplnil. Správní orgán s výjimkou tří nákladových položek, které byly neodůvodněně nadhodnoceny již v okamžiku tvorby kalkulace ceny, veškeré ostatní kalkulované náklady, alespoň zpočátku plně respektoval. Tyto se však v průběhu respektování věcně usměrňované ceny staly neobhajitelnými, v důsledku čehož měl žalobce přistoupit k jejich aktualizaci, jelikož je povinen udržovat soulad kalkulované ceny se zákonem o cenách. Žalobce však na tento vývoj nákladových položek nereagoval, přestože disponoval informacemi o výrazných úsporách některých nákladových položek.

18. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaný uvedl, že podrobně popsal svá skutková zjištění, rozebral právní úpravu i judikaturu na danou problematiku. V souvislosti s tím zejména odkázal na bod 42 a 90 a napadeného rozhodnutí, kde se zabýval odůvodněním povinnosti aktualizovat kalkulaci cen k 1. 7. 2017, proto považuje námitku ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí za nedůvodnou.

19. K námitce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a otázku veřejného zájmu žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť tato námitka se zcela shoduje s odvolací námitkou, která byla podrobně vypořádána v rámci napadeného rozhodnutí. Uložení pokuty vycházelo z naplnění formální i materiální stránky přestupku. Společenská škodlivost přestupku, kterého se dopustil žalobce, není nepatrná tak, že by ji nebylo možno ve správním řízení postihnout. Jednání žalobce je společensky škodlivé, neboť v důsledku nedodržení závazného postupu při kalkulaci ceny podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách byl narušen zákonem chráněný zájem spočívající ve vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen ve vodárenství, když kalkulace ceny vodného a stočného byly v rozporu se zákonem o cenách vyšší než ekonomicky oprávněné náklady a tím došlo k ekonomickému znevýhodnění odběratelů využívajících vodohospodářskou infrastrukturu, což se projevilo vznikem nepřiměřeného majetkového prospěchu. Proto tedy uložení pokuty není rozporné s veřejným zájmem. K námitce metodického vedení žalovaný uvedl, že správní orgán nemá kompetence k poskytování metodického vedení a podpory kontrolovaným subjektům.

20. K posouzení povahy a závažnosti přestupku žalovaný uvedl, že žalobce naplnil jak formální, tak i materiální znaky přestupku dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, a proto bylo nezbytné je postihnout. Správní orgán mohl uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč. Správní orgán při určení výměry správního trestu přihlédl k okolnostem spáchání přestupku k povaze přestupku a jeho závažnosti, když správní úvaha ohledně výše uložené sankce byla zdůvodněna na straně 18–20 správního rozhodnutí, na kterém žalovaný setrval. Dále odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména na body 97–100 napadeného rozhodnutí. K otázce ekonomického znevýhodnění se žalovaný vyjádřil v bodech 38–40, na které ve vyjádření odkázal. Tuto námitku proto považuje za neopodstatněnou.

21. K námitce ohledně možnosti upustit od uložení pokuty žalovaný uvedl, že od uložení správního trestu je možné uvažovat v případě málo závažného přestupku. V daném případě nejsou dány podmínky pro upuštění od uložení správního trestu, neboť nejde o přestupek, který by bylo možné hodnotit jako málo závažný. Přestupkem, kterého se žalobce dopustil došlo k ekonomickému znevýhodnění širokého odběru odběratelů, a proto je natolik závažný, že by upuštění od uložení správního trestu neplnilo svou represivní a preventivní funkci. Žalobci vznikl i nepřiměřený majetkový prospěch v orientační výši 3 110 195,64 Kč, který měl přímý vliv na konečnou cenu vodného a stočného uplatňovaného vůči odběratelům.

22. K otázce zjevně nepřiměřenosti uložené pokuty žalovaný uvedl, že ke stanovení výše pokuty se rovněž vyjádřil v napadeném rozhodnutí, když má za to, že pokuta byla uložena v souladu se zákonem. K tvrzení žalobce, že pokuta představuje více než dvojnásobek zisku žalobce před zdaněním v daném roce žalovaný uvedl, že výše pokuty není stanovena na základě prostých matematických výpočtů, nýbrž je výsledkem komplexní správní úvahy při zohlednění relevantních okolností. Konečná částka pokuty byla stanovena ve výši 30 % z maximální částky pokuty dle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách, když při stanovení výše pokuty byly zohledněny i majetkové poměry žalobce. Hodnota vlastněného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku sice vykazovaly poměrně nízkou úroveň (663 000 Kč), na druhé straně však nebylo možné odhlédnout od docílených výsledků hospodaření minulých let, konkrétně nerozdělený zisk z minulých let v částce 12 569 000 Kč. Dále bylo nutné zohlednit i výsledek hospodaření žalobce před zdaněním (1 690 000 Kč), který byl negativně ovlivněn především skutkovým navýšením nájemného za pronajatý hospodářský majetek, k němuž došlo na základě dodatku uzavřené nájemní smlouvy ze dne 22. 12. 2017, a to o 4 400 000 Kč. Uvedené navýšení nájemného se zpětným účinkem žalovaný považuje za zcela účelové, což odůvodňuje v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí v bodě 47, na které odkazuje. Právní názor krajského soudu 23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 s.ř.s.).

24. V daném případě žalobce dle správního orgánu v rozporu s cenovými předpisy uplatnil u některých nákladových položek vyšší než ekonomicky oprávněné náklady. Žalobce však má za to, že jednotlivé nákladové položky splňují všechna kritéria posuzování ekonomicky oprávněných nákladů. Žalobce při sestavování cenové regulace 2017 postupoval v souladu s právními předpisy, a kromě zohlednění informací o dlouhodobých a obvyklých nákladech za předchozí období zohlednil mimořádné i obtížně předvídatelné okolnosti. Proto by neměl být trestán za dosažení úspor opatřeními organizační či jiné povahy, jakož i efektivnější provozování vodohospodářského majetku, zejména pokud se jedná o první rok provozování daného majetku a údaje o dlouhodobosti a obvyklosti nákladů k tomu specifickému majetku chybí. Cenová kalkulace cen pro vodné a stočné pro rok 2017 byla provedena v souladu s právními předpisy i cenovým výměrem, když v cenové kalkulaci neuplatnil vyšší než ekonomicky oprávněné náklady. Kalkulace cen pro vodné a stočné pro rok 2017 byla sestavena a v průběhu roku 2017 aktualizovaná s právními předpisy. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí 25. Žalobce především namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož se žalobce nedostatečně vypořádal s jeho argumentací. Soud poznamenává, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Soud tedy nepovažuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné v případě, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabýval a vysvětlil, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se tak dílčího nedostatku odůvodnění.

26. Z odůvodnění rozhodnutí tedy musí být seznatelné proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a v případě rozhodování o sankci jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši.

27. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že je rozhodnutí přezkoumatelné, žalovaný se řádně zabýval všemi odvolacími námitkami, popsal skutková zjištění i odkázal na právní úpravu. Aktualizace ceny vodného a stočného 28. V daném případě je žalobci vytýkáno, že u některých nákladových položek kalkulace vodného a stočného údajně neprovedl včas jejich aktualizaci, a proto nedodržel závazný postup při kalkulaci ceny podle zákona o cenách, když v případě vodného se jedná o kalkulační řádky „3.1 – přímé mzdy“ a „3.2 – ostatní osobní náklady“ a v případě stočného o kalkulační řádky „3.1 – přímé mzdy“, „3.2 – ostatní osobní náklady“ a „5.3 – ostatní provozní náklady ve vlastní režii“ a „8 – výrobní režie“. V těchto případech žalovaný nezpochybňoval způsob, jakým byla původně stanovena výše uvedených položek, ovšem má za to, že žalobce včas neprovedl jejich aktualizaci. S tím žalobce však nesouhlasí, nebylo jeho povinností aktualizovat uprostřed daného kalendářního roku, pro nějž byla kalkulace sestavována, ceny pro vodné a stočné. Žalobce jako provozovatel sledoval průběžně nákladové položky v průběhu kalendářního roku a moment, kdy je má povinnost definitivně vyhodnotit a přijmout potřebná opatření není dle žalobce právními předpisy jasně vymezen. Proto neměl být postihován za časovou prodlevu, kterou správní orgán si určil libovolně. Tato námitka žalobce důvodná není, jestliže dle rozhodnutí ministerstva financí dle § 10 zákona o cenách podléhá cena vodného a stočného cenové regulaci věcným usměrňováním. Při kalkulaci smluvené ceny na následující rok se proto vychází z kvalifikovaného předpokladu (očekáváné skutečnosti ohledně nákladů daného roku), když tyto očekáváné skutečnosti se následně promítnou do roku nadcházejícího, proto věcně usměrňovaná cena musí být vždy stanovena tak, aby zahrnovala pouze oprávněné ekonomické náklady a přiměřený zisk.

29. Dle soudu žalobce prokazatelně disponoval informacemi o výrazných úsporách některých nákladových položek, a to již při vyhodnocování výsledků hospodaření za I. pololetí roku 2017, když na tuto skutečnost nijak nereagoval a tímto jednáním tak naplnil znaky přestupku dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách. Bylo tedy na žalobci, aby přijal taková technicko – organizační a kontrolní opatření, která zajistí dodržování zákonného stavu po celou dobu aplikace věcně usměrňovaných cen (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019 č.j. 5 As 269/2017–83). Podle uvedeného rozsudku NSS žalobce postupoval nesprávně, jestliže v průběhu kalendářní roku 2017 nereflektoval na skutečnosti, že se jím predikovaný výkon zásadně liší od skutečného vývoje a není proto v souladu s cenovými předpisy. Shodně bylo judikováno i v recentním rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2023 č. j. 10 As 89/2021–129, dle něhož žalobce byl rovněž povinen aktualizovat věcně usměrňované ceny, již za účinnosti výměru Ministerstva financí č. 1/2017, který dopadá na předmětnou věc. Dle tohoto rozsudku i za účinnosti tohoto výměru ministerstvo financí byl žalobce povinen aktualizovat kalkulaci věcně usměrňovaných cen i v průběhu kalendářního roku.

30. Krajský soud cituje z rozsudku NSS č. j. 10 As 89/2021 – 129 ….„cena musí být ekonomicky racionální tak, aby odběratelé nebyli znevýhodněny dodavatelským dominantním postavením a zároveň, a aby cena pokryla dodavatelovi náklady a regulovaný zisk. Ekonomicky racionální pak bude cena kalkulovaná podle závazného postupu, který je uveden ve výměrech MF. Cena by měla být ekonomicky racionální – vzhledem ke smyslu cenové regulace – po celou dobu, kdy je účtována odběratelům. Toho lze dosáhnou jedině tak, že bude průběžně sledovat, zda cenová kalkulace odpovídá závaznému postupu podle výměrů MF. Pokud kalkulace přestane tyto podmínky splňovat, dodavatel ji musí upravit. Opačný postup, by vedl k tomu, že dodavatel ověří ekonomickou racionalitu cen jen v okamžiku tvorby cenové kalkulace (tedy jen jednou ročně). Takový postup není správný, neboť neumožňuje do kalkulace promítnout změny, které mohly nastat v průběhu roku. Pokud by do ceny nebyly promítnuty žádné průběžné změny, mohla by jedna ze stran nepřiměřeně znevýhodněna. Proto krajský soud uzavřel, že bylo povinností žalobce průběžně sledovat, zda kalkulace vodného odpovídá závaznému postupu, který je uveden ve výměrech MF.

31. Žalobcem je namítáno, že se žalovaný nedostatečně zabýval námitkou ohledně povinnosti aktualizovat kalkulaci cen k 1. 7. 2017. V tomto případě jak prvostupňový správní orgán, tak i žalovaný určil časový termín aktualizace k 1. 7. 2017, když tento datum byl stanoven s ohledem na vyhodnocení reálně vynaložených nákladů v době uplatňování věcně usměrňované ceny při prodeji [(srov. rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 15. 1. 2020, tabulka č. 1 na straně 4 a tabulka č. 2 na straně 5 ohledně kalkulací nákladu řádku 3.1 a 3.2 a ohledně nákladového vývoje řádku 3.1 (mzdové náklady)]. Z těchto tabulkových hodnot pak vyplývá, že nejpozději před koncem I. pololetí 2017 měl žalobce již informace o tom, že jeho kalkulační předpoklad ceny je nesprávný, neboť za první pololetí roku 2017 docílil žalobce například mizivého 0,28 % faktického čerpání kalkulované částky na přímé mzdy, z čehož vyplývalo, že bylo jeho povinností ponížit v dalším časovém úseku cenu, aby bylo vyhověno pravidlům cenové regulace.

32. Kalkulovaný náklad 660 000 Kč na mzdové náklady byl k 1. 7. 2017 o 330 000 Kč vyšší a od 1. 10. 2017 o 495 000 Kč vyšší než náklad ekonomicky oprávněný, doložitelný s účetnictvím. Správně proto žalovaný se ztotožnil se Specializovaným finančním úřadem, že nejpozději před koncem I. pololetí roku 2017 měl žalobce signál o tom, že jeho kalkulační předpoklady jsou ve svých původních částkách neobhajitelné. Soud tedy má za to, že tento termín aktualizace cen byl stanoven řádně a byl podložen uvedenými důkazy, není tedy pravdou, že by byl správními orgány stanovován arbitrárně. Správně uvedl v bodě 42 žalovaný, že tento časový termín adekvátní aktualizace na základě hodnocení reálně vynakládaných nákladů v době uplatňování cen jednotného při prodeji, když lze konstatovat, že daný termín reflektuje rovněž toleranci jistého mezičasu pro ověření správnosti jednotlivých kalkulačních předpokladů a reflektuje taktéž již několikrát zmiňování žalobce o provedeném vyhodnocení výsledků hospodaření. Je pak z toho i správný závěr, že jestliže žalobce v kalkulaci ceny neaktualizoval, vedlo to ke vzniku nepřiměřeného majetkového prospěchu. Z důkazů, a to zejména z protokolu o kontrole, pak bylo správně stanoveno, že žalobce získal nepřiměřený majetkový prospěch na úkor odběratelů, který byl vyčíslen správním orgánem v orientační výši 3 110 195,64 Kč. Soud poznamená, že správnost a pravdivost protokolu o kontrole nebyla zpochybněná, proto správně při vydání předmětného rozhodnutí bylo z tohoto protokolu o kontrole, který je veřejnou listinou, vycházeno.

33. Pokud jde o aktualizaci ceny nelze ani souhlasit s argumentací žalobce, že oproti předchozímu období v kontrolovaném období nedošlo k navýšení ceny za vodné a stočné, neboť toto tvrzení je s ohledem na zjištění správního orgánu zela irelevantní, jelikož porovnávání cen za vodné a stočné v rámci jednotlivých kalendářních let není určující pro vznik neoprávněného majetkového prospěchu. Skutečnost, že nedošlo oproti předchozímu roku k navýšení ceny za vodné a stočné, není argument, že nedošlo ke vzniku neoprávněného majetkového prospěchu. V případě, že měl žalobce nižší náklady v době uplatňování věcně usměrňované ceny při prodeji, vznikl mu tak neoprávněný majetkový prospěch. Žalobce zahrnul do kalkulace věcně usměrňovaných cen ekonomicky neoprávněné náklady, proto sjednal ceny, které nebyly v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, a nedodržel tak závazný postup při kalkulace ceny.

34. Nesprávné je proto i tvrzení žalobce, že kalkulace cen pro vodné a stočné pro rok 2017 neměla žádný dopad na konečnou cenu pro vodné a stočné, neboť kalkulace ceny je pro stanovení vodného a stočného klíčová. V tomto případě nelze ani zohlednit skutečnost, že žalobce provozoval první rok vodovody a kanalizace, neboť bylo jeho povinností, jeho příjem, mzdy, a i ostatní náklady si řádně zjistit a sledovat jejich vývoj. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak žalovaný vědom této skutečnosti i připustil existenci horší vstupní orientace žalobce při určování ceny vodného a stočného v okamžiku tvorby cen, a právě proto stanovil tento časový úsek až na II. pololetí roku 2017. Žalovaný vyhodnotil intenzitu skutkových okolností jako středně intenzivní, a to proto, že byly zohledněny žalobcem uvedené skutečnosti v jeho prospěch, kdy k protiprávnímu jednání došlo jen v první polovině roku 2017, poté žalobce naznal, že došlo ke změně u jednotlivých nákladových položek. Nemožnost zjistit přesnou výši majetkového prospěchu je však v neprospěch žalobce, neboť na základě předložených dokladů nebylo možno zjistit jeho přesnou výši. Proto bylo nutno žalobce přísněji postihnou v případě, kdy žalobce nebyl schopen předložit potřebné doklady a evidenci, což znesnadnilo i práci kontrolních orgánů. Soud má za to, že v daném případě byl, jak řádně zjištěn skutkový stav a žalovaným bylo i dodrženo ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Žalovaný dospěl k správnému závěru, že došlo k naplnění formální a materiální stránky přestupku podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, když jednání žalobce lze dle zákona o cenách považovat za společensky škodlivé, neboť v případě nedodržení ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) ohledně kalkulace ceny žalobcem byl porušen zákonem chráněný zájem spočívající ve vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen ve vodárenství. Bylo zcela jednoznačně prokázáno, že kalkulace ceny vodného a stočného byly v rozporu se zákonem o cenách vyšší než ekonomicky oprávněné náklady, čímž došlo k ekonomickému znevýhodnění odběratelů a v důsledku toho vznikl žalobci nepřiměřený majetkový prospěch. Nedůvodně je argumentováno žalobcem, že ve veřejném zájmu by mělo být vytvoření podmínek pro tvorbu a čerpání prostředků na financování obnovy vodohospodářské infrastruktury, neboť tato skutečnost spadá do povinnosti vlastníků, a nikoliv provozovatelů hospodářské infrastruktury. Pokud jde o metodické vedení tak není povinností správních orgánů poskytovat metodické vedení kontrolovaným subjektům. Právní úprava cenotvorby není příliš rozsáhlá a kalkulační pravidla nejsou jasně nastavena jednotným pravidlem, což ovšem neznamená, že cenotvorba by neodrážela ekonomický stav procesů. Proto je zapotřebí, aby každý subjekt při kalkulaci cenotvorby dbal na aktuální vývoj své ekonomické situace ohledně vynaložených nákladů.

35. Krajský soud proto uzavřel, že správní orgány řádně odůvodnily, proč vznikl na straně žalobce nepřiměřený majetkový prospěch a řádně i zdůvodnily proč měla být cena aktualizovaná nejpozději k 1. 7. 2017 a proto není případná námitka žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce při tvorbě ceny veškeré ostatní kalkulované náklady plně respektoval, ovšem ty se v průběhu uplatňování věcně usměrňované ceny staly neobhajitelnými, a proto bylo povinností žalobce v průběhu řízení přistoupit k jejich aktualizaci. Z toho tedy vyplývá, že nákladové položky se výrazně lišily od skutečnosti a nebyly ekonomicky odůvodnitelné na základě účetních podkladů. Povinnost, aby žalobce reagoval na změny cenové regulace, tak vyplývá zejména z § 7 zákona o cenách, soud proto uzavřel, že žalobce přesto že disponoval informacemi o snížení některých nákladových položek, přesto na tu skutečnost nereagoval a ceny neaktualizoval. V souvislosti s touto námitku je pak správně žalovaným odkazováno na rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019 č. j. 5 As 269/2017–83, dle něhož je pouze věcí žalobce, jakým způsobem bude udržovat soulad kalkulovaných cen se zákonem o cenách a výměry ministerstva financí. Pokud se s nimi dostala do rozporu tím, že druhé smluvní straně kalkuloval vyšší než oprávněném ceny, musí nést za takové jednání odpovědnost. Povinnost reagovat na změny cenové regulace žalobce výslovně ukládá § 7 zákona o cenách a žalovaný zcela správně odkázal také na § 1792 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož byla–li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná“. Posuzování ekonomické oprávněnosti nákladů 36. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že mu nepřísluší hodnotit obchodní stav a ujednání mezi žalobcem a vlastníkem veškerých vodovodů a kanalizací v Třeboni, rovněž tak mu nepřísluší řešení různých situací z historie vzájemného fungování a jednání mezi městem Třeboň a předchozím nájemcem majetku – společností ČEVAK a.s. Dle žalovaného je podstatná skutečnost, že jakmile začal žalobce prodávat vodné a stočné na trh byl povinen respektovat platná pravidla cenové regulace. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, když v souvislosti s tím poukazuje na to, že se z jeho strany jedná o první rok provozování vodohospodářského majetku, kdy mu chyběli údaje o dlouhodobosti a obvyklosti nákladů, kdy je jediným společníkem žalobce a stoprocentním vlastníkem je město Třeboň. Žalobce postupoval jako řádný hospodář a jeho hlavním úkolem bylo získání vyšších příjmů z nájemného na obnovu majetku. Dále poukázal na to, že většina vodohospodářského majetku (přes 100 km vodovodního a kanalizačního potrubí včetně souvisejících armatur) je umístěna v podzemí, proto lze informace o jeho skutečném stavu získávat pouze jeho vlastním provozováním. Žalobce proto až koncem roku 2017 na základě zjištěného množství odebrané a vyfakturované vody mohl přesněji určit vývoj nákladových položek a příjmových položek a mohlo být konkrétněji i zhodnocena kalkulace cen pro vodné a stočné pro rok 2017 a případně pak provedena změna nájemného a aktualizaci cenové kalkulace.

37. Krajský soud k této námitce uvádí, že při sestavování kalkulace věcně usměrňovaných cen je nutno postupovat s péčí řádného hospodáře a zohlednit i mimořádné či předvídatelné okolnosti, které mohou nastat v průběhu období. Kalkulace věcně usměrňované ceny tedy zohledňuje predikovaný vývoj, přičemž v případě, kdy tento vývoj predikovaný se nenaplňuje je vždy nutno na tuto skutečnost reagovat aktualizací cen, proto kritériem péče řádného hospodáře nelze argumentovat, jestliže byly zjištěny u žalobce nákladové položky výrazně nižší, a proto bylo povinností žalobce na tuto skutečnost reagovat aktualizací cen. Žalobce se tedy dopustil uvedeného přestupku, jestliže dostatečně a včas nereagoval na jím predikovaný vývoj, který se nenaplnil.

38. Dle správního orgánu, s výjimkou tří nákladových položek, které byly neodůvodněně nadhodnoceny již v okamžiku tvorby, kalkulace ceny,(a to chemikálie, elektrická energie a opravy infrastrukturního majetku při kalkulaci ceny stočného), neboť neměly oporu v účetní historii, v okamžiku tvorby kalkulace ceny žalobce veškeré ostatní kalkulované náklady plně respektoval, ovšem ty se v průběhu uplatňování věcně usměrňované ceny staly neobhajitelnými, a proto bylo povinností žalobce v průběhu řízení přistoupit k jejich aktualizaci. Z toho vyplývá, že nákladové položky se výrazně lišily od skutečnosti a nebyly ekonomicky odůvodnitelné na základě účetních podkladů. Povinnost, aby žalobce reagoval na změny cenové regulace, vyplývá zejména z § 7 zákona o cenách, soud proto uzavřel, že žalobce, přestože disponoval informacemi o snížení některých nákladových položek, přesto na tuto skutečnost nereagoval a ceny neaktualizoval. V souvislosti s touto námitkou je pak správně žalovaným odkazováno na rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019 č. j. 5 As 269/2017–83, dle něhož je pouze věcí žalobce, jakým způsobem je dodržován soulad kalkulovaných cen se zákonem o cenách a výměry ministerstva financí. Pokud se žalobce s nimi dostal do rozporu tím, že druhé smluvní straně kalkuloval vyšší než oprávněné ceny, musí nést za takové jednání odpovědnost. Povinnost reagovat na ceny cenové regulace stěžovatelce výslovně ukládá § 7 zákona o cenách a žalovaný pro úplnost, zcela správně odkázal také na § 1792 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož byla–li cena ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách, platí za sjednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná“. Stanovení ceny vodného 39. V rámci cenové kontroly bylo zjištěno, že žalobce nedodržel závazný postup při kalkulaci cen včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách při zpracování kalkulací cen vodného a stočného pro rok 2017, tedy prodával zboží za cenu vyšší, než by odpovídalo pravidlům cenové regulace (§ 2 odst. 5 zákona o cenách).

40. Z § 2 odst. 7 zákona o cenách vyplývá, že za ekonomicky oprávněné náklady se považují náklady za pořízení odpovídajícího množství přiměřeného materiálu, mzdové a osobní náklady, technologicky nezbytné ostatní přímé a nepřímé náklady a náklady oběhu, kdy při posuzování ekonomicky oprávněných nákladů se vychází z dlouhodobě obvyklé úrovně těchto nákladů v obdobných ekonomických činnostech s přihlédnutím k zvláštnostem daného zboží.

41. Žalobce má za to, že skutek tak jak je popsán v napadeném rozhodnutí nevykazuje znaky přestupku. Skutečnost, že žalobce v cenové kalkulaci poměrně přesně odhadl objem vodného, by neměla být používána proti němu. Žalobce namítá, že včasně, kdy měl aktualizaci cenové kalkulace provést, neměl údaje o objemu fakturované vody k dispozici. S tímto závěrem se však soud nemůže ztotožnit, neboť má za to, že žalobce prokazatelně disponoval informacemi o úsporách některých nákladových položek, a to již při vyhodnocování výsledku hospodaření za první pololetí roku 2017, což sám žalobce přiznal, a to v žádosti města Třeboň o objasnění termínu aktualizace kalkulací ze dne 12. 11. 2018, když na tyto položky nějak nereagoval.

42. K námitce o neprovedení aktualizace kalkulace ceny dříve, než byly provedeny odečty odběrových míst soud uvádí, že kalkulovaný objem vodného (434 000 m3) převyšoval skutečné dodávky (431 296 m3), proto je námitka nedůvodná. Žalobce měl k dispozici informaci ohledně spotřeby surové vody jakožto vstupní suroviny. Proto je správný závěr žalovaného, že žalobce při kalkulaci ceny vodného platné od 1. 1. do 30.11. 2017 uplatnil vyšší než ekonomicky oprávněné náklady v řádcích 3.1 přímé mzdy a 3. 2. ostatní osobní náklady a nedodržel proto závazný postup při kalkulaci ceny vodného podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. S tímto závěrem žalovaného se soud zcela ztotožnil, neboť má oporu v důkazech.

43. Nedůvodná je i námitka žalobce, že došlo oprávněně k zahrnutí zvýšení nájemného dodatkem smlouvy č. 2 k Provozní smlouvě do aktualizované cenové kalkulace pro rok 2017 platné od 1. 12. 2017. V tomto případě, kdy došlo v položce 4. 3 – nájem infrastrukturního majetku“ k neoprávněnému zahrnutí zvýšení nájemného dodatkem smlouvy č. 2 se soud ztotožňuje se žalovaným, že náhrada vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů kalkulací ceny vodného za vyšší nájem až koncem kalkulačního období, a to s retroaktivními účinky se jeví jako účelové, když soud má za to, že dopad na kalkulaci ceny vodného tak mohl nastat až od 22. 12. 2017, proto uplatnění této smlouvy do ceny již od 1. 12. 2017 není správný. Proto se soud ztotožnil se žalovaným, že žalobce v aktualizované kalkulaci ceny vodného platné od 1., 12. do 31. 12. 2017 uplatnil vyšší než ekonomicky oprávněný náklad v řádku 4.3, nájem infrastrukturálního majetku a tím pak nedodržel závazný postup při kalkulaci ceny vodného. Z toho plyne, že je nedůvodná námitka žalobce, že dodatek, na kterém se žalobce s městem Třeboň dohodli na zvýšení nájemného na celý rok 2017, nebyl účelový, proto byl náklad vynaložen a měl být tedy i do kalkulace ceny zahrnut. Proto je nedůvodně namítáno žalobcem, že neměl v úmyslu se obohatit, naopak společně s městem Třeboň měl zájem na řádném provozování vodohospodářské infrastruktury. Stanovení ceny stočného 44. V daném případě nebyla cena za stočné dle správních orgánů stanovena v souladu s § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, jestliže žalobce při kalkulaci ceny pro stočné od 1. 1. – 30. 11. 2017 uplatnil vyšší než ekonomicky oprávněné náklady v řádcích 1.3 chemikálie a 2. 1. elektrická energie, 3. 1 přímé mzdy, 3. 2 – ostatní osobní náklady, 4. 2 – opravy infrastrukturálního majetku, 5. 3 – ostatní provozní náklady ve vlastní režii a „8 – výrobní režie a v aktualizované kalkulaci ceny pro stočné od 1. 12 do 31. 12. 2017 uplatnil vyšší než ekonomicky oprávněné náklady v řádcích 2. 1 elektrická energie, 3. 1. přímé mzdy, 3. 2 ostatní osobní náklady, 4. 2. – opravy infrastrukturálního majetku a 4. 3. – nájem infrastrukturálního majetku a 5. 2 ostatní provozní náklady externí a 9. správní režie, přičemž u nákladu kalkulačního řádku 4.3 nájem infrastrukturálního majetku jen vymezeně v časovém úseku kalkulace od 1. 12 do 21. 12. 2017.

45. Soud předesílá, pokud jde o přímé mzdy a ostatní osobní náklady je zde shodná argumentace jako u kalkulace ceny pro vodné. Podle žalobce není nutno cenu aktualizovat, neboť toto nevyplývá z právních předpisů. Tato argumentace žalobce je však nesprávné, jak bylo již uvedeno v předchozí pasáži rozsudku k aktualizaci ceny za vodné (bod 43), když na tento odstavec soud odkazuje. Soud má za to, že již během prvního pololetí roku 2017 na základě údajů, které měl žalobce k dispozici mohl odhadnout, že kalkulované náklady nebudou v původní částce uhrazeny a měl přistoupit k aktualizaci kalkulace ceny stočného.

46. K této námitce soud shodně uvádí, že na základě nákladového vývoje u řádku 3.1 a 3.2 byl předpoklad, že kalkulované náklady nebudou v původní částce, proto rovněž bylo nutno, aby žalobce přistoupil k aktualizaci ceny stočného. Pokud jde o plánované vyplácení odměn, tak žádný takový předpoklad daných nákladů nebyl prokázán. Nerozhodná je rovněž námitka žalobce, že byl záměr přenechat nákladové úspory vlastníkovi. Tato skutečnost je neakceptovatelná, neboť se jedná o náklady, které byly neoprávněně zahrnuty do kalkulace ceny stočného. Díky tomu došlo k nesprávné kalkulaci ceny stočného od 1. 1. do 30. 11. 2017 než byly ekonomicky oprávněné náklady v řádcích 3.1 přímé mzdy a 3.2 ostatní osobní náklady.

47. Dále k řádku 4.3 nájem infrastrukturálního majetku žalobce namítá, že správní orgány zcela účelově rozdělují kalkulační období, neboť dle žalobce kalkulační období je celý rok 2017. Město Třeboň se s žalobcem dohodlo na zvýšení nájemného pro celý tento rok, a to zpětně na základě dodatku ze dne 22. 12. 2017. Tato námitka žalobce byla již vyřešena ohledně ceny vodného, proto soud odkazuje na odůvodnění této námitky v předchozí pasáži rozsudku.

48. Žalobce rovněž nesouhlasí s oprávněností kalkulovaných částek elektrické energie, když má za to, že není vázán predikcemi dodavatele elektrické energie, přičemž je neměl ani k dispozici. K tomu soud uvádí, že správně žalovaný poukázal na to, že žalobce měl údaje ohledně spotřeby elektrické energie a jeho cenách z webového portálu EON, kde měl informace o faktických spotřebách mWh, cenách, celkových fakturovaných částkách a rovněž tak i o predikci těchto údajů. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí správní orgán nezpochybňoval spotřebu a plně ji respektoval, a to včetně spotřební rezervy, neboť výrazně nevybočovaly ze spotřeby v letech 2014–2017.

49. V daném případě žalobce uvažoval, že město Třeboň mělo cenu elektrické energie 2,29 Kč KWh bez DPH (do 30. 11. 2017) a 2,10 Kč /kWh bez DPH (od 1. 12. 2017), které však byly výrazně nižší oproti cenám, za které bylo nakupováno v roce 2016. Při určení částky ekonomicky oprávněného nákladu pak správní orgán vycházel z dodavatelských predikcí zprostředkovaných mu žalobcem. Dílčí náklad spotřeby elektrické energie na město Třeboň pak správní orgán určil více méně přesně přepočtem. Jestliže tedy žalobce argumentuje tím, že nízká cena elektrické energie v roce 2017 byla dána centrálním nákupem energií na burze pro město Třeboň, je z toho zřejmo, že součástí realizovaného obchodu musela být i informace o cenách dodávek a že výsledky aktuálních obchodních ujednání nebylo možno při tvorby ceny pro další období ignorovat. Z faktur za elektrickou energii, pak bylo zjištěno, že došlo k cenovému propadu v letech 2016–2017 o 6,59 % (ze vztahu 1,615/1,724 =93,41–100=6,59 %). Z toho pak vyplývá, že žalobce opětovně neoprávněně uplatnil vyšší než ekonomicky oprávněné náklady v řádku 2.1 elektrická energie a nedodržel tak závazný postup při kalkulaci ceny.

50. Zcela nerozhodná je námitka žalobce, že spotřeba ČOV činila 60 % z celkové spotřeby elektrické energie na kanalizacích, jestliže nebylo toto jím nijak doloženo. Z toho je zřejmo, že žalovaný vycházel při cenovém odhadu nikoliv z celkového objemu, ale uvažoval z ČOV Třeboň s jednotkovými cenami elektrické energie a správně tak zjistil, že ceny byly výrazně nižší oproti cenám, za něž bylo nakupováno v minulém období roku 2016 a rovněž tak i oproti hrazenými dodavateli v roce 2017 (1,615 Kč/kWh bez DPH). Dále bylo žalovaným uváděno, že vycházel z predikcí žalobce, které se ovšem nijak výrazně neodlišovaly od reálných hodnot. Z toho je pak zřejmo, že cena elektřiny nebyla vyhodnocena jen na základě predikcí webového portálu. Rovněž námitka, že městu Třeboň se podařilo dosáhnout ceny 1,616 Kč/kWh, nemohla být predikována při přípravě kalkulace, neboť tato nízká cena elektrické energie je daná centrálním nákupem energií na burze pro město Třeboň a jeho společnosti je nedůvodná, neboť nebyla nijak podložena. V tomto směru žalobce neunesl důkazní břemeno. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce mohl disponovat v případě odběrného místa ČOV s informacemi o spotřebě elektrické energie, neboť je sám provozuje od roku 2011. Jak vyplývá z tabulky č. 6 prvostupňového rozhodnutí, tak predikce ceny za elektrickou energii byla vždy poněkud nižší nežli pak následující skutečnost. Predikce dodavatele Eon Energii byla 1,669 Kč/kWh v roce 2016 a v roce 2017 1,616 Kč, když skutečný náklad byl v roce 2017 1,615 Kč a v roce 2016 1,729 Kč/kWh. Z této tabulky pak vyplývá, že tato jednotková cena 2,29 Kč/kWh uvažované ceny stočného je zcela odlišná od ceny z předcházejícího období, a to od jednotkové ceny predikované pro rok 2017 dodavatelem elektrické energie. Celoroční náklad za elektrickou energii u tohoto odběrného místa představuje částku 1 016 975,14 Kč, když úhrnná kalkulovaná suma 1 991 500 Kč, pak představuje o 438 000 Kč neoprávněně vyšší částku nákladu, než je náklad ekonomicky oprávněný, a to právě proto, že byla nesprávně kalkulována dílčí spotřeba na ČOV Třeboň. Proto pak je správný závěr, že žalobce uplatnil vyšší než ekonomicky oprávněné náklady v řádku 2.1 elektrická energie a nedodržel tedy postup při kalkulaci ceny.

51. Žalobce namítá ohledně kalkulačního řádku 4.2 (úpravy infrastrukturálního majetku), že došlo k zahájení provozu, proto nebylo možné kalkulovat částky na opravy infrastrukturálního majetku. V daném případě žalobce měl při stanovení kalkulační ceny na opravy informace ohledně kalkulace od předchozího provozovatele. Nákladový vývoj v období celého roku 2017 je uveden v tabulce č. 11 na straně 10 prvostupňového rozhodnutí. Z tabulky vyplývá, že opravy šly i na účet pronajímatele, kalkulovaný náklad byl 850 000 Kč, když skutečně bylo vynaloženo 286 646 Kč. Původně provozovatel společnosti ČEVAK vynaložil 208 710 Kč, z čehož je tedy zřejmo, že částka kalkulovaného nákladu 850 000 Kč za rok je zcela nesprávná a nemá ani oporu ve výsledcích předchozího roku 2016, když tento náklad činí dohromady jenom 432 710 Kč (208 710 Kč+224 000 Kč =432 710 Kč). Proto je rovněž i tato námitka ohledně řádku 4.2 opravy infrastrukturálního majetku zcela neopodstatněná. Chemikálie 52. Žalobce v roce 2017 kalkuloval náklad na chemikálie ve výši 466 000 Kč, což dle žalovaného tato částka nemá oporu v hodnotách dosahovaných v předchozích letech 2014 – 2016, neboť v roce 2016 činil pouze 253 000 Kč. Podle žalovaného byl tento kalkulovaný náklad o 166 000 Kč vyšší než náklad ekonomicky oprávněný a doložený z účetnictví. Tento závěr považuje žalobce za nesprávný, neboť žalovaný nevzal v úvahu vývoj objemu vody čištěné a proměnlivou kvalitu odpadních vod. Žalovaný měl vzít v úvahu náklady, které představovaly v roce 2014 částku 369 912 Kč a v roce 2015 částku 386 390 Kč. Proto nesprávně žalovaný zdůraznil výdaj za chemikálie v roce 2016, kdy byly jenom 253 000 Kč a ignoroval údaje z minulých let. Dále žalobce poukázal na to, že v roce 2017 byla nejnižší separace přebytečného kalu, a to 660 tun za rok, když v roce 2014, to bylo 1020 tun za rok.

53. Soud má za to, že tato argumentace žalobce je zcela nedůvodná, neboť je rozhodný celkový náklad v roce, když z tabulky č. 4 prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že postupně v uvedených letech docházelo ke snížení nákladů za chemikálie. Soud se proto ztotožnil se žalovaným, že kalkulovaný náklad 466 00 Kč za rok 2017 není nákladem ekonomicky oprávněným, když docházelo postupně v každém roce ke snížení nákladů, přičemž již v roce 2017 za první až šestý měsíc bylo vyčerpáno pouze 24,34 % průběžné nákladovosti u této položky, tedy pouze 113 421 Kč, když za první až devátý měsíc činil náklad 198 842 Kč, tj. 42. 67 % vyčerpanosti kalkulovaného nákladu. Jak vyplývá i z protokolu o kontrole, tento závěr žalovaného byl odvislý z faktického nákladového vývoje v roce 2017 a rovněž tak i s přihlédnutím k nákladům roku předcházejícího platnosti kalkulace ceny.

54. K produkci odvozu kalu, soud uvádí, že průměrná produkce odvozu kalu na město Třeboň v letech 2013–2016 byla 915 tun ročně, tedy náklad za předchozí rok 2016 253 000 Kč byl docílený za existence kalu 915 tun. Dle soudu se tato částka pohybuje ve výši celkového nákladu na chemikálie jen nepatrně.

55. Pokud jde o tvrzení žalobce, že v roce 2016 nečinila produkce kalu 915 tun, ale pouze 707 tun, pak svědčí o tom, že právě s ohledem na nižší produkci kalu neměl být kalkulovaný náklad za rok 2017 právě navýšen na takto vysokou částku 466 000 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že v roce 2017 došlo k produkci kalu ve výši 660 tun, tedy opětovně došlo k snížení oproti předchozím rokům. Proto nelze učinit závěr, že došlo ke správné cenové kalkulaci ze strany žalobce, jestliže postupem let od roku 2014 došlo již v roce 2016 ke snížení objemu kalu. Nedůvodná je rovněž argumentace žalobce, že si vytvářel dostatečnou rezervu pro nepředvídané situace, neboť ČOV Třeboň je v území CHKO Třeboňsko. Tato skutečnost při vytváření kalkulovaného nákladu je zcela nerozhodná, proto soud učinil závěr, že kalkulované náklady na chemikálie byly neoprávněné.

56. Odkaz žalobce na průměrné dávky chemikálií (na objem čištěných vod, obsah fosforu, technologii jeho dávkování, monitorování koncentrace fosforu na odtoku) nemůže zvrátit závěr o tom, že kalkulovaný náklad 466 000 Kč byl o 166 000 Kč vyšší, než měl správně být. Zcela nesprávně tedy byl kalkulován náklad ve výši 466 000 Kč, když této částky nebylo od roku 2014 ohledně nákladu na chemikálie dosaženo. Ostatní provozní náklady ve vlastní režii 57. V tomto případě žalobce kalkuloval náklad v řádku č. 5.3 ve výši 1 046 000 Kč, když celoroční náklad v roce 2017 představoval 117 478 Kč, tedy představoval pouhých 88,7 %, z čehož je nutno učinit závěr, že tento kalkulovaný náklad byl od 1. 7. 2017 cca o 800 000 Kč neoprávněně vyšší, než kolik činí náklad ekonomicky oprávněný. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na to, že v roce 2016 provozovatel vynaložil nákladovou položku ve výši 1 562 462 Kč. Nedůvodně je však žalobcem namítáno, že z důvodu neobsazení plánovaných pracovních pozic nedošlo k opravě a údržbě vodovodů a kanalizací v takovém rozsahu, jaký byl kalkulován, jestliže žalobce do kalkulační úvahy zahrnul daleko nižší náklad nežli jako předchůdce. Žalobce dále namítá, že kalkulace se pro vodné a stočné nebylo nutno aktualizovat., když tato argumentace je nesprávná, jak bylo vysvětleno v předchozí pasáži rozsudku.

58. Soud má za to, že i v této části je napadené rozhodnutí přezkoumatelné, když bylo i řádně zdůvodněno, proč došlo k aktualizaci od 1. 7. 2017. Od 1. 7. 2017 bylo zřejmé, že vývoj nákladové úrovně této položky je daleko nižší, tedy že kalkulovaná částka nebude vyčerpána, kdy za celý rok 2017 bylo vyčerpáno pouhých 117 478 Kč, přičemž Specializovaný finanční úřad považoval náklad maximálně ve výši 240 000 Kč, když tato částka se zcela shoduje s návrhem žalobce do aktualizované verze kalkulace ceny stočného. Z toho je zřejmé, že žalobce aktualizoval opožděně uvedenou cenu od prosince 2017, neboť vývoj této nákladové položky jasně naznačoval již v prvním pololetí roku 2017, že kalkulovaná částka nebude vyčerpána. Nedůvodná je i argumentace ohledně provedení a odečtů zjištění množství odebrané a fakturované vody, jestliže kalkulované objemy dodávek byly stanoveny téměř přesně, a proto kalkulace nákladů měla rovněž vycházet z těchto předpokládaných dodávek. Bylo povinností žalobce, aby průběžně vyhodnocoval jednotlivé náklady, neboť je veřejný zájem na tom, aby ceny obsahovaly jen výhradně ekonomicky oprávněné náklady a nikoliv vyšší. Proto soud má za to, že i v tomto případě je správný závěr žalovaného, že v kalkulaci ceny stočného platné od 1. 1. do 30. 11. 2017 žalobce uplatnil vyšší než ekonomicky oprávněné náklady ohledně ostatních provozních nákladů ve vlastní režii a nedodržel tak závazný postup při kalkulaci ceny stočného ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Ostatní provozní náklady externí 59. Žalobce poukazuje na to, že při kalkulaci nákladů se vycházelo z informací od předchozího provozovatele, což ovšem neznamená, že by měly být bez dalšího převzaty částky vykazované předchozím provozovatelem. Žalobce dne 5. 1. 2019 žalovanému sdělil, že průměrná produkce odvozu kalu na ČOV Třeboň byla v letech 2013–2016 915 tun ročně a v roce 2017 byla 660 tun za rok, proto při průměrné ceně za odvoz 550 Kč za tunu pak činí úspora 130 000 Kč. Žalovaný se s tímto vysvětlením žalobce nevypořádal, proto považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

60. Tato námitka důvodná není, neboť jak vyplývá z napadeného rozhodnutí z bodu 78–82 tak žalovaný se s uvedenou námitkou řádně zabýval a správně vyhodnotil, že žalobce uplatnil vyšší než ekonomicky oprávněné náklady ohledně ostatních provozních nákladů externích, jestliže zde nedůvodně došlo k navýšení původně kalkulované částky z 1 554 000 Kč na 1 804 795 Kč v aktualizované kalkulaci od 1. 12. 2017, jestliže celoroční náklad představoval 1 576 594 Kč, když žalobce měl celkovou nákladovost z roku 2017 již plně k dispozici. Správní režie 61. Ohledně správní režie v daném případě správní orgány posuzovaly oprávněnost provedení navýšení z 2 420 850 Kč, vyčíslené v rámci původní kalkulace, na částku 2 570 850 Kč vyčíslenou při sestavování aktualizované kalkulace ceny pro stočné, když žalovaný učinil závěr, že náklad řádku č. 9 aktualizované kalkulace je o 150 000 Kč neoprávněně vyšší než náklad ekonomicky oprávněný. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť z tabulky č. 14 na straně 15 prvostupňového rozhodnutí vyplývá meziměsíční nárůst nákladů na správní režii za měsíc listopad v částce cca 250 000 Kč. Proto má za to, že pokud původní částku správní režie, zbývající v kalkulaci na prosinec 2017 v částce cca 100 000 Kč, žalobce aktualizací v prosinci navýšil o dalších 150 000 Kč, jedná se o odůvodněnou výši. Z této tabulky 14 vyplývá nákladový vývoj ohledně správní režie z účetnictví roku 2017, když náklady v roce 2017 v měsíci lednu až červnu představovaly 926 716,44 Kč, v měsících leden až září 1 904 447,91 Kč, v měsících leden až říjen 2 046 452,31 Kč a v měsících leden až listopad 2 339 687,98 Kč. Dle soudu z uvedeného vyplývá, že koncem listopadu 2017, kdy náklady dosáhly výše 2 339 687,98 Kč, když původní kalkulace představovala 2 420 850 Kč, pak nebyl důvod pro navýšení na částku 2 570 850 Kč, proto je správný závěr žalovaného, že náklad aktualizované kalkulace o 150 000 Kč je neoprávněně vyšší než náklad ekonomicky oprávněný (2 570 850 Kč – 2 420 850 Kč = 150 000 Kč).

62. Proto je správný závěr žalovaného, že aktualizovaná kalkulace ceny stočného platná od 1. 12 do 31. 12. 2017 obsahuje v řádcích 1.3 chemikálie, 2.1 elektrické energie, 3.1 – přímé mzdy, 3.2 – ostatní osobní náklady, 4.2 – opravy infrastrukturálního majetku, 4.3 – nájem infrastrukturálního majetku, 5.2 – ostatní provozní náklady externí a správní režie vyšší než ekonomicky oprávněné náklady. Soud se ztotožnil s odůvodněním žalovaného v bodech 83–86 napadeného rozhodnutí.

63. Žalobce namítá, že nesprávně žalovaný považoval za neoprávněně vysoký náklad uvedený v řádku 8 výrobní režie, který byl kalkulovaný v rámci kalkulace pro stočné od 1. 1. 2017 do 30. 11. 2017, když dle žalovaného ekonomicky oprávněným nákladem pro toto období je částka, kterou žalobce uplatnil v aktualizované verzi kalkulace ceny pro stočné od 1. 12. 2017 373 650 Kč ovšem dle žalovaného aktualizace tohoto nákladu byla provedena žalobcem opožděně, když zcela žalovaný vyloučil, že by žalobce ve svém kalkulačním postupu vycházel z kalkulace předchozího provozovatele, jak žalobce tvrdil.

64. Žalobce namítá, že tím, že při sestavování kalkulace vycházel z kalkulace předchozího provozovatele, nemyslel, že by tyto částky bez dalšího převzal, neboť zohlednil také údaje obsažené v jiných veřejně dostupných podkladech jako jsou ročenky Sdružení oboru vodovodů a kanalizací či metodiky ministerstva zemědělství, kde se průměrná hodnota, resp. podíl správní režie a výrobní režie k úplným vlastním nákladů pohybuje kolem 14 %, když žalobce kalkuloval cca 11 %, pak podíl představuje 9,17 % za správní i výrobní režii při zohlednění, že se jedná o samostatné služby.

65. Tato námitka žalobce není důvodná, neboť bylo žalovaným ověřeno, jak vysoký tento náklad vykázala obchodní společnost ČEVAK v roce 2016, a to 697 848 Kč, když za čištění odpadních vod na ČOV Třeboň v roce 2016 bylo vynaloženo 40 000 Kč. Z toho pak vyplývá, že žalobce nevycházel ve svém kalkulačním postupu z kalkulace předchozího provozovatele, přestože toto nesprávně tvrdí. Skutečný náklad řádku 8 výrobní režie však představoval pouhých 233 787 Kč. Žalovaný navrženou kalkulovanou částku nákladu zpočátku respektoval, ovšem nejpozději od 1. 7. 2017 ji vyhodnotil správně jako zjevně neobhajitelnou, když za ekonomicky oprávněný náklad pro toto období se plně ztotožnil s částkou, kterou uplatnil žalobce, byť opožděně ve své aktualizované verzi kalkulace ceny stočného s platností od 1. 12. 2017 ve výši 375 650 Kč. Proto je správný závěr žalovaného, že kalkulovaný náklad řádku č. 8 je od 1. 7. 2017 cca o 750 000 Kč neoprávněně vyšší oproti nákladu ekonomickému oprávněnému (1 125 000 – 375 650 = 749 350 Kč). Aktualizace k 1. 7. 2017 byla správně stanovena, neboť k tomuto datu byly vyhodnoceny reálně vynakládané náklady v době uplatňování ceny stočného při prodeji.

66. Soud se zcela ztotožnil se žalovaným, že nejpozději před koncem prvního pololetí roku 2017 mělo být přistoupeno k aktualizaci kalkulace ceny stočného, když žalobce aktualizoval položky stočného řádku 8 směrem dolů na částku 375 650 Kč opožděně, a to až s účinností od 1. 12. 2017.

67. Soud má za to, že žalovaným je zcela nesprávně odkazováno na zdroj dohody Vodovody a kanalizace ČR 2016 a 2015 vydaný ministerstvem zemědělství, jestliže cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství je výlučně ministerstvo financí, nikoli ministerstvo zemědělství, z čehož plyne, že v oboru vodovodů a kanalizací je stanovení závazných pravidel pro tvorbu a sjednávání cen oprávněno pouze ministerstvo financí.

68. Soud proto uzavřel, že úpravy režie byly stanoveny nesprávně ve výši 1 125 000 Kč, jestliže obchodní společnost ČEVAK vykázala tento náklad ve výši 697 848 Kč, když skutečně dosažený náklad za výrobní režii byl pouhých 233 787 Kč.

69. Žalobce zcela obecně namítá porušení § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, když dle žalobce správní orgány nezjišťovaly bezpečně všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch žalobce a nezjistily stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když poukázal na to, že ve veřejném zájmu by mělo být vytvoření podmínek pro tvorbu a čerpání prostředků na financování obnovy vodohospodářské infrastruktury, když nebylo mu poskytnuto metodické vedení. Tato námitka důvodná není, neboť dle soudu správní orgány postupovaly v souladu se správním řádem i v souladu se zákonem o cenách, když žalobce nedodržel závazný postup při tvorbě ceny nebo při kalkulaci ceny, neboť do ceny regulované lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží, doložitelné z účetnictví. Pojem ekonomicky oprávněných nákladů je vymezen v § 2 odst. 7 písm. a) zákona o cenách, podle něhož se za ekonomicky oprávněné náklady považují náklady pořízení, odpovídající množství přímého materiálu, mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné, ostatní přímé a nepřímé náklady a náklady oběhu; při posuzování ekonomicky oprávněných nákladů se vychází z dlouhodobě obvyklé úrovně těchto nákladů v obdobných ekonomických činnostech s přihlédnutím k zvláštnostem daného zboží.

70. Soud uzavřel, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť se mu nepodařilo zpochybnit vyvratitelnou domněnku spočívající v pravdivosti skutečností uvedených v protokolu o kontrole. Správní orgán prvního stupně dostatečně odůvodnil skutečnosti v protokolu uvedené a pro své závěry měl i dostatečné podklady. Postup správního orgánu při provádění kontroly byl standardní, soud neshledal žádná pochybení, když žalobce se mohl i seznámit se závěry prováděné kontroly. Správní orgány rovněž přesvědčivě odůvodnily, proč spatřují zařazení jednotlivých nákladů mezi konkrétní položky za nesprávné, a proto není ani námitka žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí důvodná.

71. Lze přisvědčit žalobci, že právní úprava cenotvorby a kalkulační pravidla nejsou jasně a podrobně nastavena, ovšem není povinností žalovaného, aby metodicky při kalkulaci ceny jednotlivé subjekty řídil. Správný postup při kalkulaci cen je takový, že je nutno vycházet nejen z výsledků hospodaření za minulý rok, ale je nezbytné zohlednit i očekávané změny v následujícím období a v důsledku toho pak ceny aktualizovat. Cenotvorba vždy musí odrážet aktuální ekonomický stav. Proto bylo povinností žalobce, aby při kalkulaci cenotvorby dbal na aktuální vývoj své ekonomické situace. Není sporu o tom, že cenová kalkulace je složitá, přesto ale je nutno učinit závěr, že závěry správních orgánů po provedení cenové kontroly jsou logické a mají oporu v právních předpisech. Nezákonnost trestu a upuštění od uložení trestu 72. Žalobce považuje rozhodnutí ohledně uložení pokuty ve výši 3 040 000 Kč za nezákonné, neboť žalovaný neposoudil dostatečně povahu a závažnost přestupku, když zejména žalobcem bylo poukázáno na to, že nedošlo k žádnému ekonomickému znevýhodnění odběratelů. Žalovaný nezohlednil skutečnost, že se jednalo o první rok provozování vodovodů a kanalizací na území města, proto neexistovaly údaje o dlouhodobém vývoji jednotlivých položek kalkulace. Výše pokuty je proto nesprávná, jestliže dosahuje více než dvojnásobku zisku žalobce před zdaněním v daném roce. V souvislosti s tím pak žalobce navrhuje, aby bylo upuštěno od uložení správního trestu, když zejména je namítána zjevná nepřiměřenost pokuty.

73. Žalobce rovněž na základě § 65 odst. 3 s.ř.s. alternativně navrhl, aby krajský soud sám rozhodl o upuštění do uloženého správního trestu.

74. Podle ustanovení § 78 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje–li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může, nejsou–li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odst. 1 tohoto ustanovení, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze–li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoliv zásadních směrech doplnil, a navrhl–li takový postup žalobce v žalobě.

75. Z dikce citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že základní podmínkou pro uplatnění moderačního práva soudu je, že správní trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši. V řízení před soudem je tak kladen důraz na určitou vyšší míru nepřiměřenosti uloženého trestu z hlediska její výše, než je tomu v řízení před správními orgány. I v tomto směru je třeba hodnotit majetkové poměry žalobce a s nimi související eventuální likvidační charakter uložené pokuty, a to pouze s ohledem na její výši, nikoli z hlediska jejích dalších eventuálních dopadů, jak výslovně plyne z dikce zákona.

76. Závěr o upuštění od uložení správního trestu je tak, stejně jako rozhodnutí o výši uloženého správního trestu pokuty, věcí správního uvážení, které obecně podléhá pouze omezenému soudnímu přezkumu, kdy soud toliko zkoumá, zda správní orgán nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda jeho uvážení je v souladu s pravidly logického usuzování, zda bylo učiněno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, eventuálně zda nedošlo k jeho zneužití.

77. Z komentovaného znění § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky, se podává, že upuštění od uložení správního trestu je institutem výjimečným, který lze využít pouze za splnění zákonných podmínek. Správní orgán tak může posoudit specifické okolnosti daného případu a reagovat na situaci, kdy by správní trest byl nepřiměřeně přísný nebo by bylo neúčelné jej ukládat. (Jemelka, L., Vetešník, P., Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2020, s. 348–355.)

78. Posledně uvedený důvod pro upuštění se vztahuje na situace, kdy o přestupcích není vedeno společné řízení, v rámci, kterého by byl ukládán souhrnný trest, ačkoli být vedeno mělo. Na nyní projednávanou věc by dopadal druhý důvod upuštění od uložení správního trestu, a to nepřiměřená přísnost takové sankce. V rámci posouzení naplnění tohoto důvodu upuštění od uložení sankce zákon správnímu orgánu ukládá zohlednit (1) závažnost přestupku, (2) okolnosti jeho spáchání a (3) osobu pachatele, přičemž tyto podmínky musejí být splněny kumulativně. Současně se pak vážou na důvodné očekávání, že již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k jeho nápravě.

79. V případě kritéria závažnosti přestupku Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 25. 2. 2021, č.j. 9 Afs 177/2020–48 zdůraznil, že při posuzování možnosti upustit od uloženého trestu nepostačí zohlednit obecnou typovou závažnost správního deliktu a „je třeba přihlédnout nejen k významu chráněného zájmu, nýbrž též k významu a rozsahu následku, způsobu a okolnostem spáchání deliktu, délce protiprávního jednání apod. Jde o projev zásady individualizace při rozhodování o uložení trestu, jež vyžaduje, aby bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu. Při posuzování závažnosti konkrétního správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata deliktu, nýbrž především intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k zásahu do právem chráněných hodnot v konkrétním případě (srov. rozsudek ze dne 30. 6. 2008, č. j. 4 As 37/2007–119).“ 80. Krajský soud v projednávané věci dospěl k závěru, že správní úvaha o nenaplnění podmínek pro upuštění od uložení správního trestu byla učiněna v souladu se zákonem, a to na základě přezkoumatelné úvahy správních orgánů. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že otázkou přiměřenosti uložené sankce z hlediska závažnosti přestupku žalobce a okolností jeho spáchání se správní orgány rovněž zabývaly.

81. Soud se v tomto případě zcela ztotožnil se žalovaným, že žalobce naplnil jak formální, tak materiální stránku přestupku dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách. Dle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách lze uložit za tento přestupek pokutu až do výše 10 000 000 Kč, jestliže výši nepřiměřeného majetkového prospěchu nelze zjistit nebo nepřiměřený majetkový prospěch nevznikl. Žalobce tedy bylo možno postihnout pokutou až do výše 10 000 000 Kč. Správní orgány vyhodnotily intenzitu skutkových okolností souvisejících se spácháním přestupku, v níž docházelo k porušení právem chráněných zájmů, jako středně intenzivní, a to z důvodu, že k protiprávnímu jednání docházelo jen v části kontrolovaného období roku 2017. Při určení výměry pokuty správní orgán pak vycházel z výsledku hospodaření žalobce v roce 2017, který představuje částku 1 690 000 Kč, který ovšem byl ponížen účelovým navýšením o 4 400 000 Kč na základě doplňku smlouvy o pronájmu, kdy došlo na základě této smlouvy k následné úhradě nájemného za vodárenský majetek v závěru roku 2017 a dále z částky orientačně zjištěného neoprávněného majetkové prospěchu poníženého o DPH, což představuje částku 2 704 517,97 Kč. Správní orgán vzal v úvahu, že pro výši pokuty je významné, že provedené orientační vyčíslení nepřiměřeného majetkového prospěchu má především jednoznačný příznivý efekt pro žalobce, neboť je zcela vyloučeno případné vrácení majetkového prospěchu těm, na jejichž úkor byl předtím majetkový prospěch získán. Výše pokuty ve výši 3 375 000 Kč pak zahrnuje celou částku orientačně zjištěného nepřiměřeného majetkového prospěchu a rovněž tak i částku představující postih za nedodržení podmínek věcného usměrňování cen v úrovni 670 000 Kč. Vzhledem k tomu, že k nedodržení podmínek regulace ceny docházelo jen v části kontrolovaného období, pak správní orgán ještě pokutu snížil o polovinu částky odpovídající postihu za nedodržení podmínek věcného usměrňování cen, tj. o 335 000 Kč. Proto byla konečná částka stanovena ve výši 3 043 000 Kč, která odpovídá 30 % maximální částky pokuty dle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách. Tato částka není pro žalobce likvidační, tato skutečnost nebyla žalobcem doložena. Správní orgán vzal i v úvahu, že u žalobce nebylo v minulosti zjištěno porušení cenových předpisů. To bylo hodnoceno jako polehčující okolnost.

82. Soud poznamenává, že kritérium v podobě posouzení pachatele je subjektivního charakteru, kdy v případě právnické osoby je vždy třeba se zabývat zejména jejími majetkovými poměry a povahou její činnosti. Správní orgán by se tedy měl zabývat i tím, zda je uložena sankce z hlediska výše pro pachatele likvidační, a to právě s ohledem na jeho majetkové poměry a charakter jeho činnosti.

83. Dle soudu se správní orgány v tomto ohledu s otázkou přiměřenosti uložené sankce vypořádaly dostatečně. Z průběhu správního řízení je patrno, že byly doloženy aktuální majetkové poměry žalobce, když správní orgán z těchto informací mu dostupných vycházel. Zjištěné majetkové poměry žalobce pak jsou podrobně popsány v odůvodnění napadených rozhodnutí. Krajský soud pak ve shodě se správními orgány hodnotí majetkové poměry žalobce jako příznivé, když uložená pokuta nemá dle soudu pro žalobce likvidační charakter a zároveň i plní svůj preventivní a represivní charakter (srov. rozhodnutí NSS ze dne 7. 6. 2017 č. j. 6 As 68/22017–63). Upuštění od jejího potrestání by v daném případě represivní a preventivní funkci nenaplnilo.

84. Krajský soud má za to, že podmínky pro upuštění od uložení správního trestu nejsou dány, když žalovaný se s námitkou s nepřiměřenosti uložené sankce v napadeném rozhodnutí řádně přezkoumatelným způsobem zabýval.

85. Krajský soud dospěl k závěru, že pokuta uložená žalobci ve výši 3 0403 000 Kč, není nepřiměřená a nemá pro žalobce likvidační charakter, platí tento závěr tím spíše i z hlediska posuzování její zjevné nepřiměřenosti. Žalobce navíc potřebnou argumentaci stran likvidačního charakteru výše uložené pokuty ani nepřednesl.

86. Krajský soud proto dospěl k závěru, že výše uložené pokuty není zjevně nepřiměřená, a proto byl jeho návrh na moderaci pokuty soudem zamítnut.

87. K argumentaci žalobce, že nebyla v daném případě způsobena žádná škoda soud uvádí, že v daném případě vznikl žalobci nepřiměřený majetkový prospěch v orientační výši 3 110 195,64 Kč, který měl přímý vliv na konečnou cenu vodného a stočného uplatňovaného vůči odběratelům, proto tato argumentace žalobce není důvodná.

88. K námitce žalobce, že za jím spáchaný přestupek, v důsledku, kterého mu vznikl nepřiměřený majetkový prospěch, postačilo uložit napomenutí, případně symbolickou pokutu v řádu tisících korun, je mylná, jestliže soud učinil závěr, že žalobci vznikl nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3 110 195 Kč. Konečná výše pokuty byla pouze stanovena ve výši 30 % z maximální části pokuty dle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách. Nelze v daném případě považovat pokutu za likvidační v případě, že žalobce získal neoprávněný majetkový prospěch, když přibližně v této výši neoprávněného majetkového prospěchu byla pak sankce za přestupek ukládána. Rovněž při stanovení výše pokuty byly řádně zohledněny majetkové poměry, když bylo zjištěno, že aktiva žalobce ke dni 31. 12. 2017 vykazují sice částku 663 000 Kč, ovšem v souvislosti s tím, je nutno i přihlédnout k tomu, že nerozdělený zisk z minulých let představuje 12 569 000 Kč, když výsledek hospodaření žalobce před zdaněným 1 690 000 Kč byl negativně ovlivněn navýšením nájemného za pronajatý vodohospodářský majetek, k němuž došlo na základě dodatku uzavřené nájemní smlouvy ze dne 22. 12. 2017, a to o 4 400 000 Kč. Toto navýšení nájemného soud rovněž považuje za zcela účelové.

89. Nedůvodně je i žalobcem argumentováno na údaje o výši ukládaných pokut v letech 2017–2019, kdy je jím odkazováno pouze na přehled o činnosti cenových orgánů za rok 2018 a 2019 pro poslaneckou sněmovnu. Žalobcem nebylo odkazováno na konkrétní rozhodnutí, ale pouze na to, že bylo na základě provedených cenových kontrol uloženy celkem pokuty za rok 2019 ve výši 32 406 710 Kč, kdy vychází výše jedné pokuty v průměru na částku 900 000 Kč. Tato uváděná data o výši ukládaných pokut nelze zohlednit, neboť výše pokuty je stanovena na základě správního uvážení, kdy je nutno reflektovat i způsob spáchání přestupku i majetkové poměry obviněného. Nelze tedy uvedené údaje průměrovat a z toho činit pak závěry ohledně výše přiměřené pokuty. Závěr a náklady řízení 90. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Samostatným výrokem dále krajský soud rozhodl o zamítnutí návrhu žalobkyně na upuštění od uloženého správního trestu pokuty.

91. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Vymezení věci Stručný obsah žaloby Stručné vyjádření žalovaného Právní názor krajského soudu Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí Aktualizace ceny vodného a stočného Posuzování ekonomické oprávněnosti nákladů Stanovení ceny stočného Chemikálie Ostatní provozní náklady ve vlastní režii Ostatní provozní náklady externí Správní režie Nezákonnost trestu a upuštění od uložení trestu Závěr a náklady řízení