57 Az 16/2021– 34

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobkyně: N. P. narozena X, státní příslušnice Íránské islámské republiky bytem X zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Kovářská 4, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitrasídlem Nad Štolou 3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2021, č. j. OAM–14/ZA–ZA11–K10–2021, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2021, č. j. OAM–14/ZA–ZA11–K10–2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany 1. Žalobkyně dne 27. 1. 2019 podala žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod jejího podání uvedla, že byla pod permanentním tlakem ze strany svého švagra, bratra svého zesnulého manžela, který je důstojníkem Pasdaránů (Íránských revolučních gard, pozn. soudu). Její syn se přihlásil k tomu, že chce změnit víru, pro což žalobkyni a její rodině začal její švagr vyhrožovat smrtí. Žalobkyně se domnívá, že její švagr stojí i za smrtí jejího manžela, který zemřel při autonehodě. V rámci poskytnutí údajů k této žádosti dne 1. 2. 2019 žalobkyně na otázku jejího náboženského přesvědčení odpověděla, že je ateistkou. Po událostech kolem jejího syna začala uvažovat o zřeknutí se islámu. Žalobkyně dle svých slov není ještě křesťankou, ale je ve fázi studia. V Íránu párkrát navštívila domácí kostely. V rámci pohovoru k žádosti dne 14. 2. 2019 žalobkyně zopakovala, že hlavním důvodem jejího odchodu z Íránu byl její švagr. Uvedla, že ji nutil k sňatku. K otázkám na víru uvedla, že ke křesťanství konvertoval její syn, což způsobilo problémy v rodině. Sama konvertovala ke křesťanství, které ji uklidňuje, a má zájem v tom pokračovat. Sama neměla problémy se státními orgány, ani nebyla nikdy oficiálně obviněna, pouze musela vysvětlovat konverzi syna ve škole.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 6. 2019, č. j. OAM–34/LE–LE05–K10–2019, rozhodl, že žalobkyni se mezinárodní ochrana neuděluje. Žalovaný konstatoval, že obavami o život jejího syna se zabýval v rozhodnutí o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, na které odkázal. Její výpověď pak označil za celkově nevěrohodnou. Mimo jiné poukázal na to, že ve správním řízení o vyhoštění žalobkyně vypovídala tak, že odešla z Íránu, protože je křesťankou a v Íránu by jí kvůli tomu hrozilo vězení a trest smrti. V řízení o udělení mezinárodní ochrany nic takového netvrdila a dokonce při poskytnutí údajů sdělila, že není křesťankou, ale ateistkou. Neuváděla nic o tom, že by měla kvůli své víře potíže, že by jí švagr kvůli tomu utiskoval či že by byla jakkoliv nucena přejít na původní víru, jak předtím proklamovala v řízení o vyhoštění. Žalobkyně svá tvrzení ve vztahu ke konverzi ke křesťanství neustále měnila. Podle žalovaného podala žádost o mezinárodní ochranu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění.

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž mj. uváděla, že je křesťanského vyznání, k němuž konvertovala před svým odjezdem z Íránu. Konverze k jinému náboženství je přitom v Íránu považována za závažný trestný čin. Uvedla, že musela čelit výhružkám smrti a útokům ze strany švagra, který konverzi její i jejího syna považuje za urážku celé rodiny.

4. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 3. 2020, č. j. 28 Az 13/2019–99, žalobu zamítl. Ztotožnil se s žalovaným, že azylový příběh žalobkyně není možné pro rozpory a nesrovnalosti v jejích vyjádřeních označit ve svém souhrnu za věrohodný a konzistentní. Nevěrohodnost tvrzení žalobkyně ve svém důsledku zpochybňuje i odůvodněnost jí tvrzených obav. Krajský soud upozornil, že rozhodnutí žalovaného není postaveno na tom, že by obecně považoval zemi původu žalobkyně v otázce pronásledování odrodilců od jediné státní víry za bezpečnou zemi, ale na závěru o nevěrohodnosti azylového příběhu žalobkyně.

5. Kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 11. 6. 2020, č. j. 6 Azs 75/2020–23. Řízení o druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany 6. Žalobkyně dne 7. 1. 2021 podala druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany.

7. V rámci poskytnutí údajů k žádosti dne 18. 1. 2021 uvedla jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu, že největším problémem pro ni jakožto učitelku byla změna náboženství, neboť pro učitele je změna náboženství nepřípustná. S křesťanstvím byla seznámena asi před osmi až devíti lety, poslední dva až tři roky se o něj hodně zajímala. Pokřtěna zatím nebyla. Na dotaz, zda tyto skutečnosti uváděla v rámci řízení o své předchozí žádosti, žalobkyně odpověděla, že se na policii zmínila o náboženských problémech a o tom, že se zajímala o křesťanství. Tehdy také při pohovoru zmínila své politické a náboženské problémy. Řekla, že není muslimka, ale ani křesťanka, protože ještě neprošla křtem. Pokřtěná by být chtěla, připravuje se na to. Čte si bibli, s čímž jí pomáhá její známá, která ovládá perštinu. Dále odpověděla, že v předchozím řízení též mluvila o strachu ze svého švagra, který vyvíjel tlak na ni a jejího syna. Hlavním důvodem, proč opustila Írán, byly obavy o život jejího syna a související strach z jejího švagra.

8. Dne 12. 4. 2021 žalobkyně doručila žalované přípis, v němž upozorňuje na dle svých slov nové skutečnosti, respektive nové důkazy, které neměla možnost uvést v předchozím řízení a které tedy nebyly bez jejího zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení.

9. Prvním předloženým důkazem bylo potvrzení Sboru Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi ze dne 21. 12. 2020. V něm správce sboru, Ing. J. Z., sděluje, že žalobkyně od července 2020 pravidelně navštěvuje jejich bohoslužby a aktivně se zapojuje do dění v církvi. Pomáhala na dvou letních táborech a každotýdenními lekcemi s persky hovořící ženou se připravuje na křest. Přes určité jazykové problémy žalobkyně zapadla do jejich společenství a je v něm oblíbená.

10. K tomuto potvrzení žalobkyně v přípise uvedla, že tento důkaz prokazuje věrohodnost tvrzení žalobkyně o její konverzi i to, že nadále praktikuje křesťanství a zapojuje se do křesťanské komunity v Mladé Boleslavi. Pronásledování z důvodu konverze ke křesťanství ze strany strýce a íránského státního aparátu je přitom důvodem jejích obav z návratu do země původu.

11. Druhým předloženým důkazem bylo rozhodnutí britského soudu ze dne 24. 5. 2018 ve věci dcery žalobkyně, které má potvrzovat, že její švagr dlouhodobě utlačoval všechny členy rodiny. Žalobkyně poukázala na to, že britské soudy shledaly výroky dcery ohledně utlačování ze strany strýce věrohodnými, což svědčí též ve prospěch žalobkyně.

12. Žalovaný opatřil do spisu zprávy k zemi původu, konkrétně část Všeobecné úřední zprávy o Íránu vypracované Ministerstvem zahraničních věcí Nizozemska ze dne 1. 2. 2021 a zprávu Ministerstva vnitra ČR Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 1. 4. 2021.

13. Žalovaný shora označeným rozhodnutím ze dne 28. 7. 2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl, že žádost žalobkyně je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu.

14. Ve vztahu k rozhodnutí britského soudu žalovaný konstatoval, že se nejedná o novou skutečnost nebo zjištění, které by nebylo bez zavinění žalobkyně předmětem zkoumání v předchozím pravomocně skončeném řízení. Rozhodnutí britského soudu bylo vydáno 25. 5. 2018, žalobkyně tedy měla možnost jej předložit v předchozím správním řízení vedeném v roce 2019. Žalobkyně sama při pohovoru dne 14. 2. 2019 uvedla, že její dceři byl přiznán status uprchlíka, tudíž o rozhodnutí evidentně věděla. Nadto se rozsudek netýká individuální situace žalobkyně. K předloženému potvrzení sboru Jednoty bratrské žalovaný uvedl, že „ani v tomto případě neshledává, že by se jednalo o novou skutečnosti nebo nové zjištění ve smyslu § 11a zákona o azylu. Skutečnosti uvedené v těchto materiálech bezprostředně souvisí se skutečnostmi, které správní orgán již posoudil v rámci svého předešlého rozhodnutí (…) ze dne 17. 6. 2019, přičemž skutkové okolnosti týkající se tvrzené konverze ke křesťanství byly ve shodě s názorem správního orgánu vyhodnoceny jak Krajským soudem v Hradci Králové (konkrétně v bodě 39), tak následně i Nejvyšším správním soudem v Brně (jmenovitě v bodě 14 usnesení) jako nevěrohodné a nekonzistentní, přičemž NSS v dané věci dospěl k závěru, že se správní orgán obsáhle vypořádal s tím, proč není azylově relevantní tvrzení žadatelky o křesťanské víře ani údajná obava z pronásledování jejího švagra (bod 10).“ 15. K návrhu na provedení pohovoru s žalobkyní žalovaný v odůvodnění uvedl, že již v předchozím řízení byla prokázána její celková nevěrohodnost. Bylo by tak bezúčelné dávat žalobkyni několikátou možnost, aby znovu reprodukovala svůj azylový příběh, když žalovaný evidentně již všemi informacemi disponuje a prokázal její celkovou nevěrohodnost. Žalobkyně neuvedla žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobkyně z vlasti a jejích obav z návratu.

16. Žalobkyně podle žalovaného uvedla v případě prvé i druhé žádosti naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Íránu vrátit.

17. Žalovaný dále na podkladě zprávy Ministerstva vnitra ze dne 1. 4. 2021 konstatoval, že od ukončení předchozího řízení nedošlo k žádné změně v zemi původu, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, jež by svědčila o hrozbě pronásledování či vážné újmy. Zprávu Ministerstva zahraničních věcí Nizozemska žalovaný nezohlednil, neboť azylový příběh žalobkyně je nevěrohodný, není tak nutné ani možné provádět jakoukoliv komparaci.

18. Žalovaný uzavřel, že shledal druhou žádost žalobkyně nepřípustnou dle § 11a odst. 1, potažmo § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a proto řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Shrnutí žaloby 19. Žalobkyně úvodem žaloby obecně odkazuje na řadu ustanovení právních předpisů, které měl žalovaný porušit, aniž tato tvrzení dále rozvádí.

20. Žalobkyně je přesvědčena, že v její situaci existují důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně podle § 14a zákona o azylu, přičemž tyto důvody neměla možnost žalovanému v potřebném rozsahu uvést, neboť s ní nebyl proveden pohovor ve věci její druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

21. Žalobkyně dále rekapituluje svůj azylový příběh. Uvádí, že z Íránu utekla v roce 2019, protože ji švagr nutil ke sňatku. Zároveň švagr pronásledoval jejího syna kvůli tomu, že konvertoval ke křesťanství, a její dceru nutil ke sňatku se svým známým. Dcera z tohoto důvodu obdržela ve Velké Británii azyl. Žalobkyně v České republice konvertovala ke křesťanství. Z tohoto důvodu jí hrozí také pronásledování z náboženských důvodů.

22. Žalovaný v napadeném rozhodnutí označil žalobkyni za nedůvěryhodnou a uvedl, že nově dokládaná skutečnost, kterou představuje potvrzení sboru Jednoty Bratrské, souvisí se skutečnostmi, které žalovaný posoudil v řízení o první žádosti. Žalovaný odmítl posoudit tento důkaz jako novou skutečnost. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně doložila nový důkaz, který jasně vypovídá o její víře a aktivitě v rámci křesťanské komunity. Není vůbec srozumitelné a přezkoumatelné, jakými úvahami se žalovaný řídil, když odmítl tento důkaz posoudit jako novou skutečnost. Odmítnutí tohoto důkazu s argumentem, že se týká skutečností již rozebraných v předchozím řízení, postrádá smysl. Pokud jí žalovaný nevěřil, že je křesťankou, nyní předložila důkaz, že je aktivní křesťankou. Žalovaný vůbec nevysvětlil, zda danému důkazu nevěří, zda se domnívá, že není způsobilý prokázat pravost víry žalobkyně či co jiného jej vedlo k odmítnutí tohoto důkazu. Žalobkyně splnila podmínky přípustnosti druhé žádosti.

23. Žalobkyně uvádí, že konvertitům v Íránu hrozí trest odnětí svobody či trest smrti. Pokud bude nucena vycestovat, bude muset těmto následkům čelit. Na podporu svých tvrzení odkazuje na řadu zpráv o Íránu. V této souvislosti poukazuje na statistiky, z nichž dovozuje, že žalovaný je vůči žadatelům o mezinárodní ochranu z Íránu systémově podjatý a Česká republika je země s nejnižším procentem úspěšných žadatelů z Íránu z celé EU.

24. Žalobkyně dále označuje za zásadní pochybení to, že s ní žalovaný neprovedl pohovor o její druhé žádosti. Přitom o jeho provedení dvakrát žádala. Nedostala tak příležitost poskytnout potřebnou výpověď k její žádosti.

25. Žalobkyně dále uvádí, že při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 18. 1. 2021 řekla přítomnému tlumočníkovi, že mu nerozumí. Ten jí sdělil, že se nejedná dlouhý pohovor, že ten teprve bude. Její sdělení, že mu nerozumí, tlumočník zřejmě vůbec nepřetlumočil. Přítomný úředník jí nepoučil o jejích právech. V souvislosti s nedostatky při tlumočení odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, č. j. 1 Az 5/2021–79. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 26. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Připomněl, že žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu již podruhé. Má za to, že napadené rozhodnutí patřičně odůvodnil a reagoval na konkrétní okolnosti případu žalobkyně. Zdůrazňuje, že potvrzení od křesťanské komunity v Mladé Boleslavi souvisí s tvrzeními ohledně konverze žalobkyně, která posuzoval již v předešlém řízení, a označil je za nekonzistentní a nevěrohodná. Stejně tak se důkladně vypořádal s relevantností údajného pronásledování žalobkyně jejím švagrem. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a nepřinesla nové důvody, pro které by měl žalovaný její žádost věcně posuzovat. Žalobkyni, která dokonce byla zastoupena už v průběhu správního řízení, dostatečně poučil o jejích právech, na kterých ji nezkrátil ani neprovedením pohovoru, neboť vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci. Měla–li žalobkyně výtky vůči tlumočení, měla je přednést již v rámci správního řízení, nikoliv bez námitek podepsat každou stranu protokolu o poskytnutí údajů.

27. Žalobkyně využila práva repliky, v níž v zásadě zopakovala své žalobní námitky. Posouzení věci krajským soudem 28. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 32 odst. 1 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

29. Podle § 11a odst. 1 platí, že podal–li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

30. Soud souhlasí s žalobkyní, že odůvodnění napadeného rozhodnutí neobstojí ve vztahu k předloženému potvrzení sboru Jednoty bratrské ze dne 21. 12. 2020.

31. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí musí být mimo jiné zřejmé, jakými úvahami se žalovaný řídil při hodnocení důkazů (§ 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). V opačném případě rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (viz např. rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2021, č. j. 4 Azs 163/2018 – 53, odst. 20).

32. Tomuto požadavku však odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k předloženému potvrzení sboru Jednoty bratrské nedostálo.

33. Žalobkyně spolu s předložením zmíněného potvrzení uvedla, že toto potvrzení prokazuje věrohodnost její konverze, přičemž důvodem obav z návratu do země původu je pronásledování ze strany jejího strýce i iránského státního aparátu právě kvůli konverzi.

34. Z napadeného rozhodnutí však není vůbec zřejmé, jak žalovaný tento předložený důkaz hodnotil a jaké skutkové závěry z něj vyvodil. Žalovaný k potvrzení pouze uvedl, že se nejedná o novou skutečnost či zjištění, neboť uvedené skutečnosti „bezprostředně souvisí“ se skutečnostmi, které byly již posouzeny v rámci předchozího řízení. Z tohoto odůvodnění „souvislostí“ s předchozím řízením však není zřejmé, jak předložený důkaz hodnotil a na základě jakých úvah.

35. Logický postup by byl v daném případě přitom takový, že by žalovaný nejprve vyhodnotil, co z uvedeného důkazu (i ve vzájemné souvislosti s dalšími podklady) zjistil a teprve poté by přistoupil k právnímu posouzení toho, zda z něj případně vyplývající skutkové zjištění představuje novou skutečnost či zjištění ve smyslu podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Pokud by žalovaný ve shodě s tvrzením žalobkyně zjistil, že předložené potvrzení prokazuje konverzi žalobkyně, mohlo by jít o nové relevantní zjištění oproti předchozímu řízení, v němž žalovaný tvrzením o konverzi neuvěřil, a tedy vycházel (přinejmenším implicitně) z toho, že žalobkyně ke křesťanství nekonvertovala. Nelze přitom vyloučit, že skutkové zjištění o tom, že žalobkyně skutečně konvertovala ke křesťanství (i třeba po skončení řízení o její první žádosti), by mohlo být považováno za nové zjištění, která by prima facie mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení žalobkyně, jak je mj. vyžadováno § 11a odst. 1 zákona o azylu k založení přípustnosti opakované žádosti (viz např. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 Azs 181/2018–45, odst. 13).

36. Žalovaný však předložené potvrzení v odůvodnění napadeného odůvodnění fakticky nehodnotil. Není tak zřejmé, zda například žalovaný tento důkaz (a) považoval za nic neprokazující padělek, (b) zda z něj sice žalovaný něco zjistil (například, že žalobkyně navštěvuje bohoslužby v ČR či že se připravuje na křest), ale toto zjištění nestačí k prokázání její konverze, či (c) že potvrzení sice prokazuje její konverzi, ale to pro založení přípustnosti opakované žádosti nepostačuje. Není přitom úkolem správního soudu, aby případné důvody pro zastavení řízení hledal a dodával za žalovaného, a napravoval tím nedostatky v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Absence přezkoumatelného hodnocení předloženého potvrzení v odůvodnění napadeného rozhodnutí upírá žalobkyni možnost s takovým odůvodněním polemizovat v žalobě.

37. Zdůvodnění „bezprostřední souvislostí“ s předchozím řízením není srozumitelným zdůvodněním postupu podle § 11a odst. 1 ve spojení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Naopak toto zdůvodnění, vzato doslova, implikuje, že existují skutečnosti uváděné v prvním řízení a jiné, byť související, skutečnosti uváděné v druhém řízení.

38. Soud proto konstatuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ve vztahu k hodnocení předloženého potvrzení Sboru Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi ze dne 21. 12. 2020 pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř .s.“).

39. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že předložení nových tvrzení či důkazů v řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu automaticky neznamená založení její přípustnosti. Pro založení přípustnosti musí jít nejen o nové skutečnosti nebo zjištění, ale tyto musí současně splňovat podmínky uvedené v § 11a odst. 1 písm. a) a b) zákona o azylu (viz např. výše citované usnesení NSS, č. j. 5 Azs 110/2020–38).

40. Zbylé žalobní námitky soud důvodnými neshledal.

41. Podle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu se pohovor neprovádí, není–li pohovor nezbytný ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a současně byla–li podána opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany; v takovém případě ministerstvo umožní sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně nebo jiným vhodným způsobem.

42. Pro účely rozhodnutí o přípustnosti druhé žádosti žalobkyně soud neshledává v této procesní situaci žádné důvody, pro které by bylo naprosto nezbytné konat ústní pohovor s žalobkyní. Žalobkyně jednak měla příležitost důvody své druhé žádosti představit při poskytnutí údajů k žádosti dne 18. 1. 2021, jednak měla možnost tyto důvody vysvětlit či rozvíjet písemně, čehož ostatně využila (viz její přípis ze dne 12. 4. 2021). Nešlo přitom o specifickou situaci zranitelné osoby, jak tomu bylo v rozsudku NSS ze dne 13. 9. 2017, č. j. 6 Azs 66/2017–49. Žalovaný tak nebyl přes žádosti žalobkyně povinen pohovor dle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu provést. Tímto závěrem soud nicméně nevylučuje, že v závislosti na dalším postupu žalovaného bude v dalším řízení na místě pohovor konat (například k časovým a dalším okolnostem žalobkyní tvrzené konverze).

43. Co se týče tlumočení, soud konstatuje, že nedostatky v tlumočení žalobkyně poprvé vznáší až v žalobě. Přitom předmětné poskytnutí údajů ze dne 18. 1. 2021 bez připomínek podepsala, v řízení před žalovanou byla zastoupena a písemně se ve správním řízení vyjadřovala, aniž by kdy vznesla vůči tlumočení jakékoliv výhrady. Současně žalobkyně v žalobě ani netvrdí, v čem konkrétně ony nedostatky spočívaly a jakým konkrétním způsobem se tato tvrzená vada projevila v nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Ani tato námitka proto nemůže uspět.

44. Pokud jde o žalobní tvrzení, že žalobkyni bude jako křesťance v Íránů hrozit trest odnětí svobody či trest smrti, soud při přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti zkoumá pouze to, zda byly splněny zákonné podmínky pro tento procesní postup. Stejně jako žalovaný (viz § 10a odst. 2 zákona o azylu) soud neposuzuje, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení azylu či mezinárodní ochrany, čehož se žalobkyně touto námitkou fakticky domáhá. V případě závěru o přípustnosti žádosti v dalším řízení se těmito důvody bude zabývat žalovaný.

45. Samotný výčet právních předpisů v úvodu žaloby, které měl žalovaný porušit, ten nelze bez doprovázející konkrétní argumentace považovat za samostatně projednatelný žalobní bod (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005–58). Závěr a náklady řízení 46. Krajský soud z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

47. Žalovaný se v dalším řízení zaměří na předložené potvrzení sboru Jednoty bratrské a jej doprovázející tvrzení žalobkyně o tom, co má toto potvrzení prokazovat. Žalovaný tento důkaz přezkoumatelně vyhodnotí a teprve poté a se zohledněním toho, co z tohoto důkazu (a ve světle dalších podkladů) žalovaný zjistil, přistoupí k posouzení přípustnosti opakované žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

48. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalobkyni soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné nedoložila ani takové náklady neplynou z obsahu spisu. Zástupkyni žalobkyně odměna za zastupování nenáleží, protože není advokátkou ani neposkytuje specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů ve smyslu § 35 odst. 2 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2008, č. j. 4 Azs 51/2008–79).

Poučení

Řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany Řízení o druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany Shrnutí žaloby Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně Posouzení věci krajským soudem Závěr a náklady řízení