57 C 100/2025 - 102

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČ [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupené [Jméno Zástupce], advokátkou sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení částky 36 543,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 832 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 17 832 Kč ve výši 12,75 % od 30.10.2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 902 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 27 734 Kč ve výši 12,75 % od 23.8.2024 do 29.10.2024 a dále z částky 9 902 Kč ve výši 12,75 % od 30.10.2024 do zaplacení, dále částky 8 809,50 Kč, úroku ve výši 77,51 % ročně z částky 21 159,73 Kč od 23.8.2024 do 15.9.2024 ve výši 1 046,16 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 21 159,73 Kč od 16.9.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.8.2024 dosáhne částky 52 646 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 8. 8. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 36 543,50 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], kdy žalovaný tuto smlouvu dne 12. 3. 2024 podepsal. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 22 000 Kč, přičemž k vyplacení tohoto úvěru došlo dne 12. 3. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí sjednaný v sazbě 77,51 % ročně splácet 24měsíčními splátkami po 2 084 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – e-mailem tím, že po ověření úvěruschopnosti byla žalovanému na jím uvedenou emailovou adresu zaslána nepodepsaná smluvní dokumentace včetně dalších příloh. Žalobkyně dále zaslala 1 Kč na bankovní účet sdělený žalovaným. Platba byla opatřena variabilním symbolem představující žalobkyní vygenerovaný jedinečný podpisový kód. Po potvrzení platební brány o odeslání platby byla žalovanému zaslána SMS informující ho o provedení této platby spolu s pokyny, jakým způsobem lze vyslovit souhlas s obsahem úvěrové smlouvy a tuto smlouvu pomocí podpisového kódu podepsat. Souhlasil-li žalovaný se smlouvou včetně smluvní dokumentace, musel žalobkyni zaslat SMS zprávu ve tvaru „souhlasím, jméno a příjmení + podpisový kód“. Žalovaný tuto smlouvy podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl žalobkyní za tímto účelem předem poskytnut, tedy poslal žalované SMS zprávu ve tvaru „Souhlasím [Jméno žalovaného] [Anonymizováno]“. Oznámení o schválení úvěru včetně rozpisu jednotlivých splátek ve formě splátkového kalendáře bylo žalovanému zasláno ne jeho e-mail. Zásilku s dokumenty k úvěru si žalovaný nepřevzal a ta byla dne 15. 3. 2024 uložena k vyzvednutí. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to ve výši 256 Kč, jak bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Žalovaný se zavázal pojistné v této výši hradit pravidelně každý měsíc. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění žalovaný uhradil pouze dvě splátky ve výši 2 084 Kč dne 7. 5. 2024 a 12. 6. 2024. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, když podle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo za smluvní pokutu u splátek č. 3 a 4, tedy ve výši 2x 499 Kč. Každá smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 800 Kč, neboť podle smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu těchto nákladů u splátek č. 1, 2, 3 a 4 ve výši 4x 200 Kč. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. K datu 21. 8. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaný se dostal do prodlení o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné 17. 6. 2024. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě alespoň 30 dnů. Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný neuhradí po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikne mu povinnosti k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 23. 8. 2024 až do jejího úplného zaplacení. Žalobou uplatněnou částku tvoří částka 25 168,62 Kč na dlužné nové jistině (částka původní jistiny a přirostlého úroku ke dni zesplatnění), částka 998 Kč na smluvní pokutě, částka nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč, částka smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, částka úroku za poskytnutí úvěru a částka za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3x 256 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, jako jsou doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd. Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla zjištěna úvěrová historie žalovaného v databázích Solus a NRKI, kde bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy nikde s žádnou dlužnou částkou po splatnosti. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně přechozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil nejméně 16 400 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činily 9 481 Kč, volné zdroje splácení po odečtení tisícikorunové rezervy činily 5 919 Kč. Bylo zjištěno, že doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Pokud jde o výdajovou stránku žadatele, byla žalobkyní určena paušálně, když měla za to, že postačí údaje podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Daný předpis stanovil v § 2 částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na částku 4 860 Kč. Jelikož je tato částka stanovena zákonem, poskytovatel úvěru se nemůže dopustit pochybení, vyjde-li z takto stanovené částky jako částky, která postačuje k obživě. Další výdaje byl pak povinen uvést žalovaný. Dle žalobkyně bylo prokázáno vlastnictví bankovního účtu žalovaného, na který byl úvěr vyplacen a na který byla poukázána platba 1 Kč a současně bylo zřejmé, že žalovaný byl příjemcem pravidelné měsíční mzdy v jím tvrzené výši. Pokud jde o výdaje na bydlení, tyto žalovaný uvedl ve výši 4 621 Kč na vlastní bydlení, byl bez vyživovací povinnosti. Dále žalobkyně vycházela z premisy, že každý jedná v právním styku poctivě a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit.

2. V doplnění žaloby ze dne 21. 9. 2025 žalobkyně dále uvedla, že smlouva č. [hodnota] byla uzavřena prostřednictvím internetu v rámci tzv. produktu A a všechny důkazy má tedy pouze v elektronické podobě. Smlouva byla uzavřena komunikací na dálku v návrhu uvedeným způsobem, přičemž žalovaný v průběhu uzavírání smlouvy komunikoval prostřednictvím telefonu či osobně s určeným poradcem. Dále bylo uvedeno, že klient v souladu s článkem 1.

2. Smlouvy o úvěru prohlásil, že všechny předložené údaje jsou z jeho strany zkontrolovány a jsou pravdivé. Úvěruschopnost žalovaného pak byla dle žalobkyně dostatečně ověřena, kdy následně byl na základě zjištěných údajů provedený scoring žalovaného za pomocí interního matematického modelu. V rámci zjišťování bonity žalovaného pak vyplynulo, že má měsíční volné prostředky ke splácení ve výši 5 919 Kč. V žalobě a v doplnění žaloby uvedené zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně považuje za zcela dostačující.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu zůstal zcela pasivní.

4. Soud ve věci rozhodl bez účasti žalovaného, neboť ten se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání ani nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Následně byly soudem provedeny tyto důkazy:

6. Z Přípisu ze dne 13. 3. 2024 je patrné oznámení žalobkyně o schválení úvěru a opětovné sdělení parametrů úvěru a jeho splácení. Jeho součástí byl splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu, resp. na pojištění. Z přiložené poštovní dodejky je zřejmé, že žalovaný si přípis nepřevzal a dne 15. 3. 2024 byl připraven k vyzvednutí na pobočce pošty.

7. Z listiny nazvané Pojištění schopnosti splácet úvěry soud zjistil, že se jedná o informační dokument k tomuto produktu. Žalobkyně dále předložila informační dokument Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry obsahující informace o pojistném produktu Skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry se společností [Jméno žalobkyně].

8. Z Oznámení ze dne 21. 8. 2024 byla zjištěna výzva k úhradě celkové částky 27 734 Kč poté, co došlo k automatickému zesplatnění úvěru.

9. Z listiny označené jako Karta klienta soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného eviduje úhradu jedné – první splátky ve výši 1 518 Kč dne 25.9.2023. Dále hrazeno nebylo.

10. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že tato je datována dnem 12. 3. 2024 a obsah byl odsouhlasen, pokud jde o žalobkyni podpisem jednající osoby a pokud jde o žalovaného připojením kódu [Anonymizováno]. Žalovaný by listině identifikován svým rodným číslem [RČ], byl zde uveden bankovní účet č. [č. účtu], tel. číslo [tel. číslo]a další údaje žalovaného. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet uvedeného čísla částku 22 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 77,51 % ročně v celkem 24měsíčních splátkách po 2 084 Kč (včetně sjednaného pojištění) splatných vždy do každého 17. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 43 872 Kč. Listina dále obsahuje popis procesu uzavření smlouvy, podmínky čerpání úvěru, splácení úvěru a důsledky vyplývající z prodlení klienta. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlení se splátkou v délce 30 dnů, náklady související s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení se splátkou v délce 15 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, pakliže nebude nová jistina uhrazena v den zesplatnění úvěru a samotné zesplatnění úvěru bez dalšího uplynutím lhůty 65 dnů ode dne vzniku prodlení se splátkou.

11. Z Informace o platbě na účet č. [č. účtu] ze dne 15. 1. 2024 vyplynula účetní operace ve prospěch tohoto účtu a na vrub účtu [právnická osoba], tedy zaměstnavatele žalovaného, ve výši 18 367 Kč.

12. Z Výzev ze dne 18. 7. 2024 a ze dne 19. 8. 2024 vyplynulo upozornění na možné zesplatnění úvěru pro prodlení s úhradou splátky č. 3 a 4, resp. 3–5.

13. Z listiny označené jako Předsmluvní formulář soud zjistil, že se jedná o standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o parametrech úvěru, jeho splácení, sankcích atp.

14. Z listiny nazvané Hodnocení klienta soud zjistil, že tuto listinu vyplňoval zprostředkovatel úvěru. Ten zde zaznamenal, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši cca 16 400 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba], je svobodný a žije sám ve vlastním bydlení. Do zaměstnání nastoupil 1. 9. 2018 a pracoval na hlavní pracovní poměr. Dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou. Jeho výdajem bylo životní minimum 4 860 Kč a výdaje na bydlení 4 621 Kč. Žalovanému tak měsíčně zbyla rezerva ve výši 5 919 Kč. Obsah listiny byl odsouhlasen žalovaným uvedením shora uvedeného kódu k datu 12. 3. 2024. K danému žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalovaného č. [hodnota] a jeho r.č. [RČ].

15. Ze Smlouvy o bankovních službách uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba]. dne 10. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému je ze strany banky veden „MůjÚčet Plus“ č. [č. účtu] a „KB Spořící konto Plus“ č. [č. účtu].

16. Z Informace o platbě z účtu č. [č. účtu] ze dne 29. 2. 2024 vyplynula účetní operace na vrub tohoto účtu a ve prospěch účtu [č. účtu] ve výši 350 Kč.

17. Z listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že dne 12. 3. 2024 žalobkyně žalovanému převodem na účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyplatila 22 000 Kč.

18. Z Výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu dle rodného čísla žalovaného jej registr 11. 3. 2024 v 19:54 hodin ztotožnil.

19. Z listiny označené jako Prohlášení klienta je zřejmé, že žalovaný byl seznámen se zněním všech dokumentů, povinnými informacemi, byl si vědom výše úroků, nenacházel se v úpadku a neměl dluhy. Prohlášení bylo odsouhlaseno žalovaným shodně jako veškeré zde citované dokumenty, tj. kódem.

20. Z Informace o platbě na účet č. [č. účtu] ze dne 15. 2. 2024 vyplynula účetní operace ve prospěch tohoto účtu a na vrub účtu [právnická osoba], tedy zaměstnavatele žalovaného, ve výši 17 691 Kč.

21. Z Informace o platbě z účtu č. [č. účtu] ze dne 11. 3. 2024 vyplynula účetní operace na vrub tohoto účtu a ve prospěch účtu [č. účtu] ve výši 10 Kč.

22. Z listiny označené jako Příloha č. [hodnota] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr soud zjistil, že obsahuje ujednání o tom, že žalovaný bude měsíčně platit 256 Kč za pojištění schopnosti splácet. Na místě podpisů stran je v případě žalobkyně uveden podpis jednající osoby, na místě žalovaného opět ten samý kód jako u návrhu na uzavření smlouvy. Žalovaný tím prohlásil, že podepsal přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, a to na podkladě Pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba].

23. Z listiny označené jako Přihláška do pojištění vyplynul stejný způsob odsouhlasení obsahu jako u listin již konstatovaných a dále to, že obsahuje ujednání o tom, že žalovaný zvolil balíček B s povinností k úhradě částky 256 Kč měsíčně v rámci pravidelné měsíční splátky úvěru.

24. Předžalobní výzvou ze dne 11. 10. 2024 byl žalovaný zástupkyní žalobkyně urgován o úhradu celkové výši dluhu 27 734 Kč ve lhůtě 15 dnů od data odeslání oznámení. Přípis byl dán k poštovní přepravě podle podacího archu téhož dne.

25. Z listiny označené jako Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu byla zjištěna žalobkyně jako poskytovatel úvěru jiného než na bydlení – činnost podle zákona o spotřebitelském úvěru (nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru).

26. Z listin označených jako Základní informace o klientovi, Důkaz o odeslání 1 Kč, Zaslaná SMS a Důkaz o přijaté SMS soud zjistil, že žalobkyně odeslala 1 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] na účet u [právnická osoba]. shora uvedený a formou SMS sdělila na č. [hodnota] odeslání platby s pokynem použít variabilní symbol jako podpisový kód pro odpovědní SMS. Potvrzovací SMS byla doručena dne 12. 3. 2024 v 11:46 hodin ve tvaru „Souhlasím [Jméno žalovaného] [Anonymizováno]“.

27. Z listiny označené jako Dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. [hodnota] vyplynulo, že upravuje způsob uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku (žalovaný o to požádal), tedy že žalovanému bude na sdělený účet poukázána 1 Kč s variabilním symbolem, kterým žalovaný smlouvu potvrdí. Na místě podpisu žalovaného je opět kód [Anonymizováno].

28. Z listiny označené jako o Podpis na dálku byl zjištěn popis systémového řešení podpisu klienta u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku.

29. Z Výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný spadá s žádostmi u finančních institucí do kategorie II, pokud jde o Expozici do kategorie III, pokud jde o Limit do kategorie II a pokud jde o Dluh po splatnosti do kategorie II.

30. Z výpisu z účtu č. [hodnota]-[Anonymizováno] za období od 12. 3. 2024 bylo zjištěno, že na vrub tohoto účtu byla vyplacena půjčka ve výši 22 000 Kč.

31. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

32. Účastníci tohoto řízení odsouhlasili dne 12. 3. 2024 listinu označenou jako Smlouva o úvěru, v rámci, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 22 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 77,51 % ročně v celkem 24měsíčních splátkách po 2 084 Kč (včetně sjednaného pojištění) splatných vždy do každého 17. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 50 016 Kč. Obsah veškerých listin odsouhlasil žalovaný pomocí kódu [Anonymizováno]. Žalobkyně dne 12. 3. 2024 sjednané peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaný řádně zaplatil jen první splátku, v důsledku čehož mu žalobkyně adresovala několik upomínek s upozorněním na zesplatnění úvěru a dále informaci, že úvěr byl zesplatněn. V době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán s příjmem cca 18 000 Kč měsíčně čistého od společnosti [právnická osoba], nebo alespoň taková částka mu byla vyplácena na jeho účet u [právnická osoba]. v lednu a únoru 2024. Žalobkyně pak ohledně výdajů žalovaného vycházela z životního minima a žalobcem tvrzených nákladů na bydlení ve výši 4 621 Kč, resp. celkových výdajů 9 481 Kč. Žalobkyně žalovaného také prověřila v registru SOLUS a nebankovním registru klientských informací. Dále pak v rámci posuzování úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného.

33. Po právní stránce posuzoval soud věc následujícím způsobem:

34. Věc byla posouzena jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež byla aplikována ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

35. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

36. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

37. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

39. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

40. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

41. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

42. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

43. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

44. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

45. S ohledem na provedené dokazování a shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k následujícím závěrům:

46. Soud se zabýval předně tím, zda věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č.l. 56). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 21. 9. 2025, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta. Žalobkyně podle svého názoru splnila zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a na základě statistických údajů. Žalovaný byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (toliko čtyři informace o přijatých a odeslaných platbách a o přijaté výplatě). Žalobkyně neměla důvodu pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl při sjednávání úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že rovněž vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě a že z případného nepoctivého jednání nemůže těžit nikdo. Současně uvedla že k výdajům žalovaného (krom statistického údaje o životním minimu) nemá žádné další doklady a spoléhá na prohlášení žalovaného.

47. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

48. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

49. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřitel by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).

50. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

51. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

52. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil, teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

53. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by žalobkyně s odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalovaného, když tvrzení nabídnuté žalovaným nepodrobila jakémukoli kritickému zkoumání. Žalovaný předložil za tímto účelem pouze dvojí výpis z účtu o připsané výplatě, zbývající údaje zaznamenané v kartě klienta zůstaly pouhým tvrzením žalovaného, resp. žalobkyně, která tak zcela rezignovala na zákonný požadavek na prověření jejich pravdivosti. Jistě lze vyházet i ze statistického, resp. zákonem daného údaje o dávce v hmotné nouzi, resp. existenčního minima. Nicméně daná dávka slouží k zajištění výživy a nikoli k pokrytí dalších nutných měsíčních výdajů každého člověka, tedy je to dávka sloužící k přežití. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že by tento údaj postačoval a má za to, že z něj lze vycházet nikoli izolovaně a paušálně, ale pouze v kontextu s ostatními řádně prověřenými údaji o měsíčních výdajích, doložených žalovaným/klientem. Čili lze konstatovat, že žalobkyně zcela rezignovala na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalovaného, který za těchto okolností rozhodně nebyl adeptem pro poskytnutí jakéhokoli úvěru. Žalobkyně rezignovala zejména na zkoumání výdajů žalovaného, který je uvedl v toliko odhadované výši, tedy nikoli doložené např. nájemní smlouvou či smlouvami s dodavateli energií. Kontext situace, kdy žalovaný, ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů – zde s odměnou za půjčení peněz v rozsahu 77,51 % ročně (tj. že není schopen dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro něj znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovaným uváděných údajů. Žalobkyně nepředložila jakékoli další listiny, z nichž původní věřitel vycházel při posuzování bonity žalovaného. Dle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění. Nejedná se přitom o detektivní činnost, nýbrž o požadavek na klienta při sjednávání smlouvy za situace, že je již žádán o přeložení dokladů o měsíčních příjmech. Pokud je klient schopen doložit výpisy z účtu o přijaté výplatě, je s podivem, proč není žádán o doložení dokladů o výdajích, které žádá zákonná úprava. Pokud by žalobkyně postupovala s odbornou péčí, stačilo si tímto způsobem ověřit i celkové úvěrové zatížení žalovaného dalšími závazky či exekucemi (lustrace CEE zde zcela chybí).

54. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byla žalobkyně, kdo pochybil, když nesplnila povinnost uloženou jí § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalovaného stvrzující správnost poskytnutých informací. Je totiž zjevné, že žalovaný měl zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalobkyně úvěruschopnost zkoumala, když ani netvrdila konkrétní relevantní vstupní údaje doložené žalovaným, když za této situace jim měla evidentní nedostatek pro splnění zákonné povinnosti.

55. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmout apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

56. Soud dospěl k závěru, že se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak prokázat, že s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy ověřila, čímž nedostála požadavku § 86 z. s. ú.

57. Soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, proto je nutné právní vztah mezi účastníky řízení posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 22 000 Kč. Bylo prokázáno listinou označenou jako výpis z účtu žalobkyně i žalovaného, že tato částka byla vyplacena převodem na účet žalovaného a žalovaný uhradil na tuto částku pouze 4 168 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nadále existuje ve výši 17 832 Kč, což je částka, která zbývá po odečtení částky 4 168 Kč, o které žalobkyně v žalobě tvrdila, že jí žalovaný uhradil. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila.

58. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k vrácení dlužné částky do 15 dnů od odeslání výzvy, tj. podle výpočtu soudu do 29. 10. 2024 (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala do sféry žalovaného, když výzva ze dne 11. 10. 2024 byla podána k poštovní přepravě dne 11. 10. 2024 a doručena byla dne 16. 10. 2024). Dané je ještě v rámci 15 dnů ode dne odeslání výzvy, která uplynula právě dnem 29.10.2024, proto se žalovaný dostal do prodlení dnem 30.10.2024 a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

59. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku jedna tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení.

60. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky, poplatek za pojištění a smluvní úrok. V případě požadovaných poplatků se přitom bezpochyby jednalo o příslušenství pohledávky.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem tři tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl v řízení z procesního hlediska úspěšnější. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.

62. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.