57 C 193/2013-389

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 208 125 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 208 125 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 11. 9. 2013 domáhala po žalované, po rozšíření žaloby, které soud připustil usnesením ze dne 9. 10. 2014 a po rozšíření žaloby, které soud připustil usnesením z 23. 2. 2022, zaplacení částky 208 125 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně žádostí ze dne 10. 03. 2013 žádala u původně žalované organizační složky státu - Ministerstva pro místní rozvoj přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 87 500 Kč za průtah správního orgánu, když v době uplatnění žádosti trvalo řízení o odstranění stavby oplocení souseda 6 let a 4 měsíce a ani do podání žaloby nebylo ukončeno. Řízení bylo zahájeno z moci úřední dle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. (stavební zákon) dne 23. 10. 2006 a v tomto řízení je žalobkyně účastníkem řízení. Žalovaná jí zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) neposkytla. Žalobkyně má za to, že každý jednotlivec má právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, proto nesouhlasí se závěry žalované obsažené ve stanovisku ze dne 28. 08. 2013. Ve správním řízení bylo v době podání žaloby vydáno 5 prvoinstančních rozhodnutí a 5 rozhodnutí o odvolání, odvolací řízení o šestém prvoinstančním rozhodnutí probíhalo. Řízení probíhá pouze na dvou stupních správních úřadů. Nejedná se o žádné zvlášť složité řízení, řízení o odstranění stavby je běžný druh řízení, nejde zde ani o časově náročné dokazování, když toto probíhalo cca 9% až 10% doby trvání řízení. Žádných obstrukcí se žalobkyně nedopustila, když skutečnost, že opakovaně uplatňovala procesní prostředky, které jí právní řád poskytuje k ochraně, nemůže jít k její tíži, naopak důvodnost podaných opravných prostředků vypovídá o nesprávném úředním postupu u všech 5 vydaných prvoinstančních rozhodnutí i u postupu úřadů v druhé instanci, které nebyly schopny vyslovit řádně svůj právní názor tak, aby byl schopen stavební úřad rozhodnout. V řízení žalobkyně využila veškerých dostupných prostředků k odstranění průtahů v řízení, žádala třikrát o uplatnění opatření proti nečinnosti, dvakrát žádala o změnu příslušnosti, jednou podala žalobu na nečinnost ke Krajskému soudu a podala dvě stížnosti dle § 175 správního řádu. V řízení nejsou respektována procesní pravidla, vyskytují se zde věcné vady, spis není veden v souladu s ust. § 17 správního řádu. Vzhledem k výsledku správního řízení podala žalobkyně správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě a v mezidobí od vydání prvního rozsudku v této věci proběhlo soudní řízení, jehož výsledkem bylo zrušení rozhodnutí odvolacího správního orgánu a vrácení věci k dalšímu projednání. Žalobkyně má za to, že projednávaná věc spadá do věcné působnosti čl. 1 odst. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), jedná se o ochranu vlastnického práva, která má základy v ústavní rovině a je dále konkretizována na zákonné úrovni stanovením vnitřních a vnějších limitů vlastnického práva, mezi něž patří také ochrana tzv. sousedských práv. Z důvodu ochrany vlastnického práva je vlastník sousední nemovitosti účastníkem stavebního řízení, jak tomu také bylo v projednávané věci. Vlastník sousedního pozemku pak v rámci stavebního řízení uplatňuje své námitky ohledně neoprávněných imisí, které by mohly způsobit zásah do jeho vlastnického práva. Žalobkyně se při uplatňování námitek v rámci stavebního řízení domáhala ochrany svého vlastnického práva, které bylo dotčeno v důsledku nedodržení předpisů práva veřejného, konkrétně vybudováním černé stavby sousedem v rámci obtěžování sousedskými naschvály, přesto je tato stavba po zahájení řízení o odstranění stavby fakticky nepřiměřeně dlouhou dobu správními úřady trpěna a žalobkyně je vystavena negativním vlivům této stavby. Výsledek řízení má podstatný vliv na právo žalobkyně, které je soukromoprávní povahy, zejména na jeho rozsah. Spor o dané právo je opravdový a vážný, což žalobkyně dokládá závěry uvedenými ve znaleckých posudcích vypracovanými [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] v [obec], z nichž plyne, že v důsledku stavby plotu bude docházet k omezení přístupu vzduchu, k vlhnutí stěn domu, k estetickému znečištění obytného prostředí neúměrnou výškou plotu a výběrem materiálu a celkově dojde k narušení pohody bydlení a ke ztížení možných oprav domu žalobkyně z důvodu vzdálenosti plotu. Žalobkyně požadovala přiměřené zadostiučinění za celkovou délku řízení, s tím, že je nutno posoudit toto řízení jako jeden celek. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení v tom směru, že se jedná o nesprávný úřední postup, když rozhodnutí nebylo vydáno v přiměřené lhůtě a pokud v žalobě uváděla, že celá záležitost zasáhla do jejího rodinného života a soukromí, vytvořila nejistotu v její právní sféře, způsobila újmu na cti, pověsti i na zdraví, tak toto uvedla pouze pro dokreslení závažnosti situace a nejedná se tak o uplatnění dalších jednotlivých nároků se samostatným skutkovým základem. U ústního jednání dne 5. 10. 2022 žalobkyně na žalobě setrvala a doplnila, že řízení o odstranění stavby dosud nebylo pravomocně skončeno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když uvedla, že hlavní příčinou délky předmětného řízení a nemožnost jej pravomocně ukončit je zejména počet a obsáhlost podkladů, které jsou součástí spisového materiálu v dané věci a dále chování žalobkyně, která svým jednáním, které je sice po právu a v mezích zákona, přispívá k prodlužování řízení a k tomu, že řízení dosud nebylo ukončeno, když opakovaně uplatňovala odvolání, připomínky a stížnosti proti postupu stavebních úřadů, svá podání v průběhu řízení rozšiřovala a doplňovala o návrhy na provedení důkazů, což významně ovlivňovalo délku řízení. Žalobkyně rovněž podala dvě žádosti o změnu příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci jiným stavebním úřadem, žalobu na nečinnost Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvod [část obce], která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2010, č. j. [číslo jednací] a proti postupu stavebního úřadu dvě stížnosti k tajemníkovi Magistrátu města Ostravy, což také mělo vliv na celkový průběh řízení. Odmítnutí požadavku žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaným z dopisu ze dne 28. srpna 2013, [číslo jednací] bylo mimo jiné odůvodněno tím, že věc byla opakovaně projednávána na různých stupních, bylo prováděno rozsáhlé dokazování a věc byla předmětem soudního přezkumu. V rozhodnutí bylo konstatováno, že byť v řízení byly shledány určité průtahy a v odvolacích řízeních byla překročena ve třech případech lhůta, nelze mít za prokázaný vznik nemajetkové lhůty v příčinné souvislosti s případným pochybením správních orgánů. Žalovaná dále namítala, že v řízení před stavebním úřadem jsou stavebním zákonem při subsidiárním užití správního řádu stanoveny lhůty pro vydání rozhodnutí, v daném případě se tedy může jednat pouze o nesprávný úřední postup spočívající v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nikoli o nesprávný úřední postup spočívající v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, nelze tedy aplikovat Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) na daný případ a tím presumpci vzniku nemajetkové újmy.

3. Okresní soud v Ostravě rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 28. 11. 2014, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 94 112,90 Kč a ve zbytku, tedy co do částky 55 887,10 Kč byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek byl po odvolání obou účastníků řízení potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2015, sp. zn. 57 Co 246/2015, a nabyl právní moci dne 22. 10. 2015, přičemž na základě podaného dovolání byly výše označené rozsudky Okresního soudu v Ostravě i Krajského soudu v Ostravě zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 03. 2018 v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 94 112,90 Kč a v navazujících nákladových výrocích a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Ve věci bylo proto znovu rozhodováno, když Okresní soud v Ostravě opětovně ve věci rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 57 C 193/2013-293 zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 94 112,90 Kč a rozhodl o nákladech řízení a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2019, č. j. 57 Co 75/2019-325. Na základě ve věci podaného dovolání bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2021, č. j. 30 Cdo 4047/2019-346 tak, že se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2019, č. j. 57 Co 75/2019-325, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2018, č. j. 57 C 193/2013-293 zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení, vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně ani odvolací soud nezjistil a nejednal se správnou organizační složkou státu, kterou nebylo v této věci Ministerstvo pro místní rozvoj, ale Ministerstvo financí Okresní soud v Ostravě proto v souladu s právními závěry Nejvyššího soudu usnesením ze dne 8. 4. 2021 rozhodl, že bude pokračovat na dále na straně žalované s Českou republikou - Ministerstvem financí.

4. Po v řízení provedením dokazování vzal soud za prokázáno ze žádosti žalobkyně o přiměřené zadostiučinění ze dne 10. 3.2013, doplnění žádosti o přiměřené zadostiučinění ze dne 2. 6.2013, doplnění žádosti ze dne 22. 8. 2013, vyjádření žalované [číslo jednací] z 28. 8.2013, že žalobkyně žádostí ze dne 10. 3. 2013 požádala u žalované (konkrétně u organizační složky Ministerstvo pro místní rozvoj) přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích ve výši 87 500 Kč za průtah správního orgánu, kterou doplnila dvěma podáními o další skutečnosti, žalovaný jí zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. neposkytl s odůvodněním, že vznik nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebyl prokázán a nárok žalobkyně na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu odmítl. Ze žádosti a vyjádření soud vzal dále za prokázáno, že v předmětném řízení o odstranění stavby rozhodl prvostupňový orgán rozhodnutími ze dne 02. 4. 2007, 7. 11. 2007, 24. 9. 2008, 25. 5. 2011, 21. 5. 2012, když rozhodnutími ze dne 16. 8. 2007, 11. 4. 2008, 19. 1. 2009, 14. 9. 2011, 23. 11. 2012 Magistrát města Ostravy (dále také jen„ MMO“), odbor stavebně-správní rozhodnutí prvostupňových orgánů k podaným odvoláním zrušil.

5. Z oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby z 23. 10. 2006 vzal soud za prokázáno, že odbor výstavby, dopravy, investic a životního prostředí Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu [část obce] (dále také jen„ ÚMOb [část obce]“) oznámil oznámením ze dne 23. 10. 2006 zahájení řízení o odstranění stavby oplocení mezi pozemky parc. [číslo] [obec] [část obce], ul. [ulice], kdy jako účastníky řízení byli označeni [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalobkyně. Z usnesení MMO, odboru stavebně správního zn. Spr [ústavní nález] ze dne 04. 03. 2009, oznámení MMO odbor stavebně správní z 26. 05. 2009 zn. Spr [ústavní nález] vzal soud za prokázáno, že unesením tohoto správního orgánu byl k projednání a rozhodováni věci odstranění stavby oplocení mezi pozemky parc. [číslo] pozemky parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obec Ostrava pověřen Úřad městského obvodu [část obce] (dále také jen„ ÚMOb [část obce]“), když oznámením ze dne 26. 5. 2009 MMO odbor stavebně správní oznámil, že toto rozhodnutí nenabylo právní moc, neboť nebylo oznámeno zákonným způsobem. Z odvolání žalobkyně proti usnesení MMO odbor stavebně správní z 4. 3. 2009 zn. Spr [ústavní nález] ze dne 13. 6. 2009, doplnění odvolání z 29. 6. 2009, rozhodnutí MMO odbor stavebně správní z 14. 7. 2009 zn. Spr [ústavní nález] vzal soud za prokázáno, že žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí, kterým byl pověřen ÚMOb [část obce] k projednání a rozhodováni věci odstranění stavby oplocení mezi pozemky parc. [číslo] pozemky parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obec Ostrava, když rozhodnutím ze dne 14. 7. 2009 MMO odbor stavebně správní tomuto odvolání žalobkyně vyhověl a napadené usnesení zrušil. Z objednávky č. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 8. 11. 2006, zaslání výpočtů ze dne 13. 11. 2006 včetně přílohy vzal soud za prokázáno, že ÚMOb [část obce] objednal dne 8. 11. 2006 u [jméno] [příjmení] posouzení denního osvětlení v kuchyni obytného domu [adresa] na ulici [příjmení] v [obec] [část obce], která byla ÚMOb [část obce] doručena dne 14. 11. 2006. Z usnesení [číslo] odboru právních vztahů, výstavby a životního prostředí ÚMOb [část obce] z 26. 11. 2010, [číslo jednací] vzal soud za prokázáno, že tento ustanovil [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova] [obec], fakultu stavební (dále jen„ [anonymizováno]“) jako znalecký ústav v řízení o odstranění stavby oplocení mezi pozemky parc. [číslo] pozemky parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obec Ostrava. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizováno], č. [anonymizováno] [číslo] z 28. 2. 2011, žádosti o doplnění znaleckého posudku z 25. 10. 2011, [číslo jednací] [číslo] a znaleckého posudku [anonymizováno] č. [anonymizováno] [číslo] z 24. 11. 2011 – doplnění znaleckého posudku č. [anonymizováno] [číslo] vzal soud za prokázáno, že ustanovený znalec dne 28. 2. 2011 vypracoval znalecký posudek, který byl na žádost ÚMOb [část obce] ze dne 25. 10. 2011 doplněn znaleckým posudkem ze dne 24. 11. 2011. Z [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 22. 7. 2013 Statutárního města Ostrava, Úřad městského obvodu [část obce], [číslo jednací], odvolání žalobkyně proti [ustanovení právního předpisu EU] Statutárního města Ostrava, Úřad městského obvodu [část obce], [číslo jednací], ze dne 22. 8. 2013, rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odbor stavebně-správní ze dne 29. 1. 2014, č. j. [spisová značka] vzal soud za prokázáno, že dne 22. 7. 2013 byla podle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona č. 50/1976 Sb. stavebníkovi [jméno] [příjmení] dodatečně povolena stavba oplocení mezi pozemky parc. [číslo] pozemky parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obec Ostrava, proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání k Magistrátu města Ostravy, odboru stavebně-správnímu, který rozhodnutím ze dne 29. 01. 2014 odvolání žalobkyně zamítl. Z fotokopie žaloby na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí MMO ze dne 31. 1. 2014, z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], z rozhodnutí MMO, útvar hlavního architekta a stavebního řádu ze dne 19. 5. 2017, č. j. [spisová značka] [ústavní nález] vzal soud za prokázáno, že žalobkyně dne 5. 3. 2014 podala žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, jíž se domáhala zrušení rozhodnutí MMO ze dne 31. 1. 2014 a ÚMOb [část obce] ze dne 22. 7. 2013, žaloba žalobkyně byla shledána důvodnou, rozhodnutí MMO ze dne 29. 1. 2014 bylo zrušeno a vráceno k dalšímu řízení, následně bylo dne 19. 5. 2017 zrušeno rozhodnutí ÚMOb [část obce] [číslo] ze dne 22. 7. 2013. Z usnesení ÚMOb [část obce] odbor výstavby a životního prostředí ze dne 16. 8. 2018, [číslo jednací] a z odvolání proti usnesení [číslo] ze dne 28. 8. 2018 vzal soud za prokázáno, že správní řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 16. 8. 2018, proti kterému podala žalobkyně dne 30. 8. 2018 odvolání s odůvodněním, že prvostupňový orgán aplikoval ustanovení stavebního zákona č. 183/2006 Sb. a pominul přechodná ustanovení tohoto předpisu, podle kterých se v řízení mělo i nadále postupovat podle zákona účinného v době zahájení řízení.

6. Ze sdělení Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu [část obce], (dále jen„ ÚMOb [část obce]“) ze dne 29. 12. 2008 a Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu [část obce], (dále jen„ ÚMOb [část obce]“) ze dne 29. 06. 2009 k žádosti žalobkyně o poskytnutí informací ohledně řízení o odstranění stavby u zmíněných orgánů vzal soud za prokázáno, že u ÚMOb [část obce] bylo v období od roku 2006 do roku 2008 zahájeno celkem 73 řízení o odstranění stavby a u ÚMOb [část obce] bylo v období od roku 2006 do roku 2009 zahájeno celkem 13 řízení o odstranění stavby. Ze žádosti žalobkyně o uplatnění opatření před nečinností ze dne 21. 4. 2013, opatření proti nečinnosti Magistrátu města Ostravy (dále jen„ MMO“) ze dne 17. 5. 2013, č. j. [spisová značka], usnesení Magistrátu města Ostravy ze dne 16. 5. 2013, č. j. [spisová značka] vzal soud za prokázáno, že žalobkyně podala podáním ze dne 21. 4. 2013 k Magistrátu města Ostravy, odboru stavebně-správnímu žádost o uplatnění opatření před nečinností ÚMOb [část obce], když v této žádosti žalobkyně dále navrhla převzetí věci dle § 80 odst. 4 písm b) správního řádu nadřízeným správním orgánem, tedy odborem stavebně-správním Magistrátu města Ostravy, žádosti o převzetí věci nadřízeným správním orgánem nebylo usnesením Magistrátu města Ostravy, odboru stavebně - správního ze dne 16. 5. 2013 vyhověno, když však tento orgán opatřením proti nečinnosti ze dne 17. 5. 2013 přikázal ÚMOb [část obce] rozhodnout ve věci nejpozději ve lhůtě do 15. 7. 2013. Ze žádosti žalobkyně o uplatnění opatření před nečinností ze dne 27. 4. 2018, z usnesení MMO ze dne 15. 5. 2018, č. j. [spisová značka] [ústavní nález], z opatření proti nečinnosti MMO ze dne 15. 5. 2018, č. j. [spisová značka] [ústavní nález] vzal soud za prokázáno, že žalobkyně podala podáním ze dne 27. 4. 2018 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ÚMOb [část obce] a dále navrhla převzetí věci dle § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu nadřízeným správním orgánem, žádosti o převzetí věci nadřízeným správním orgánem nebylo usnesením MMO ze dne 15. 5. 2018 vyhověno, MMO však opatřením ze dne 15. 5. 2018 přikázal ÚMOb [část obce] rozhodnout ve věci nejpozději ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení opatření.

7. Z rozhodnutí MMO ze dne 8. 10. 2021 č. j. [spisová značka] [ústavní nález] vzal soud za prokázáno, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno [ustanovení právního předpisu EU] Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu [část obce], odboru výstavby a životního prostředí ze dne 20. 1. 2021 [číslo jednací], kterým bylo nařízeno odstranění stavby„ Oplocení mezi pozemky parc. [číslo] pozemky parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obec Ostrava“, kdy věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně, který napadené rozhodnutí vydal, k novému projednání.

8. Z potvrzení o úhradě peněžité částky na č. l. 380 spisu, vzal soud za prokázáno, že žalobkyně zaslala Ministerstvu pro místní rozvoj dne 9. 8. 2021 částku 94 112,90 Kč.

9. Z vyrozumění Ministerstva financí ze dne 15. 12. 2021 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně tomuto zaslala žádost o úhradu přiměřeného zadostiučinění za nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě odpovídající rozšíření žaloby ze dne 8. 9. 2021, tedy žádost o úhradu částky 208 125 Kč a Ministerstvo financí nárok žalobkyně neuspokojilo.

10. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nevzal za prokázány další či odlišná právně významná skutková zjištění proto se hodnocení těchto důkazů v odůvodnění tohoto rozhodnutí dále podrobněji nezabýval.

11. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, že žalobkyně je účastníkem řízení o odstranění stavby vedeného nejprve stavebním úřadem Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu [část obce] a poté stavebním úřadem Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu [část obce], řízení bylo zahájeno dne 23. 10. 2006 a toto dosud nebylo skončeno. V průběhu řízení ve věci odstranění stavby oplocení mezi pozemky parc. [číslo] pozemky parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obec Ostrava bylo opakovaně vydáno rozhodnutí prvostupňovým orgánem, když prvních pět bylo druhostupňovým orgánem - MMO zrušeno, šesté rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo zrušeno druhostupňovým orgánem v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], a věc byla vrácena prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Naposledy bylo v tomto správním řízení rozhodnuto rozhodnutím [číslo] Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu [část obce], odboru výstavby a životního prostředí ze dne 20. 1. 2021 [číslo jednací], kterým bylo nařízeno odstranění stavby„ Oplocení mezi pozemky parc. [číslo] pozemky parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obec Ostrava“, kdy věc byla rozhodnutím MMO ze dne 8. 10. 2021, č. j. [spisová značka] [ústavní nález] vrácena správnímu orgánu I. stupně, který napadené rozhodnutí vydal, k novému projednání. V průběhu řízení se žalobkyně domáhala u MMO odbor stavebně správní přijetí opatření proti nečinnosti, kterým bylo vyhověno a dále převzetí věci řádu nadřízeným správním orgánem, když tomuto návrhu vyhověno nebylo. Od roku 2006 do roku 2009 bylo u každého z prvostupňových orgánů, které ve věci rozhodovaly (ÚMOb [část obce], ÚMOb [část obce]), zahájeno přes 10 řízení o odstranění stavby. V průběhu předmětného správního řízení bylo mimo místních šetření vyžádáno posouzení denního osvětlení, jehož vyhotovení trvalo kolem dvou týdnů a dále byl ustanoveným znaleckým ústavem vypracován znalecký posudek ze dne 28. 2. 2011 a doplnění znaleckého posudku ze dne 24. 11. 2011, když vyhotovení posudků trvalo celkem asi 4 měsíce. Žalobkyně vyzvala žalovanou žádostí ze dne 10. 3. 2013 k úhradě přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 87 500 Kč za průtah správního orgánu, když v době uplatnění žádosti trvalo řízení o odstranění stavby oplocení 6 let a 4 měsíce a ke dni podání žádosti nebylo ukončeno, když této žádosti žalovaná nevyhověla, což sdělila žalobkyni sdělením ze dne 28. 8. 2013. V době vydání prvního rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě v této věci trvalo správní řízení sedm let, tři měsíce a devět dní, ke dni tohoto rozhodnutí soudu trvá správní řízení již téměř 16 let.

12. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.

13. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud právně posoudil výše uvedený skutkový stavu dle citovaných zákonných ustanovení, když byl při hodnocení vázán právními názory vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, č. j. [číslo jednací] a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], týkající se určení organizační složky státu, která je v této věci příslušná jednat za stát, když lze stručně shrnout jeho závěr, že v poměrech projednávané věci by podle § 6 odst. 2 písm. a), b) OdpŠk a § 14 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, pro fázi řízení vedenou před správními orgány bylo příslušné jednat za stát Ministerstvo pro místní rozvoj (se kterým soud jednal za žalovanou od počátku řízení), pro fázi řízení vedenou před správním soudem Ministerstvo spravedlnosti, proto je v této věci příslušným úřadem, jednajícím jménem státu Ministerstvo financí. Při právním hodnocení soud dále zohlednil i další judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejména rozsudek ze dne 28. 11.2017, sp. zn. 30 Cdo 4084/2016 a ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 30 Cdo 5103/2015 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Soud se prvé řadě musel zabývat otázkou aplikovatelností čl. 6 odst. 1 Úmluvy na projednávanou věc. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] (viz odstavec [číslo]) dospěl Nejvyšší soud ČR i s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) k závěru, že v případě vlastníka sousední nemovité věci na stavební řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a tudíž jeho délku je nezbytné posuzovat jako celek ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk a vyložených ve Stanovisku, přičemž žalobkyně se v řízení před správním orgánem domáhá poskytnutí ochrany před neoprávněným zásahem do svého vlastnického práva, když žádala odstranění stavby plotu mezi jejím a sousedním pozemkem zřízené vlastníkem sousedního pozemku bez odpovídajícího povolení, když tento plot byl zhotoven z nevhodného materiálu a způsoboval proto zastínění oken domu žalobkyně a vlhnutí stěn. Žalobkyně se tedy v návaznosti na porušení předpisů veřejného práva domáhá odstranění příčiny zásahu do svého vlastnického práva, v daném správním řízení se jedná o opravdový a vážný spor a rozhodnutí v tomto řízení má tak přímý vliv na vlastnické právo žalobkyně, zakotvené v ust. § 1012 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tím jsou naplněna i požadovaná kritéria pro aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tedy zda jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, zda má toto práv nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a zda právo nebo závazek, o které se jedná, je civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy však nedopadá správní řízení samo o sobě, ale pouze tehdy, je-li jeho absolvování podmínkou pro přístup k soudu, tedy jestliže na ně navazuje soudní přezkum (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně rozhodnutí vydané druhostupňovým orgánem ve správním řízení úspěšně napadla žalobou, proto soud má za splněné veškeré předpoklady a podmínky, kterými se měl zabývat i dle závazného právního názoru uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 03. 2018, č. j. [číslo jednací] a uzavírá, že na konkrétní správní řízení, jehož je žalobkyně účastníkem je možno a nutno aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

17. Správní řízení, jehož je žalobkyně účastníkem, trvá od 23. 10. 2006, tedy ke dni rozhodnutí soudu již bez 18 dnů téměř 16 let a v době vydání ve věci prvního rozhodnutí podepsaného soudu ve věci trvalo již přes sedm let, když soud proto i nadále považuje jeho délku za nepřiměřeně dlouhou, přičemž podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě, tedy v případech, kdy lhůta není přesně stanovena. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí v označeném správním řízení nebylo vydáno v přiměřené lhůtě, jedná se o nesprávný úřední postup a stát odpovídá dle ust § 13 odst. 1 OdpŠk za škodu způsobenou takovýmto nesprávným úředním postupem. Soud má za to, že pouhé konstatování porušení práva žalobkyně soudem se v této věci nejeví jako dostačující, když s ohledem na nyní již extrémní délku řízení před správními orgány má soud za to, že je namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích.

18. Pokud se jedná o výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívající v nepřiměřené délce řízení, soud při svých úvahách vycházel jednak z konstantní judikatury ESLP, Stanoviska, rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5103/2015, jakož i naplnění kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Označené správní řízení po stránce skutkové i právní soud nehodnotí jako typově složité, jedná se spíše o řízení jednodušší, kterých stavební úřady provádějí několik až několik desítek ročně, v posuzovaném konkrétním případě žalobkyně s ohledem na umístění staveb ve vztahu k hranicím pozemků, resp. jejich odstupů od hranic pozemků a také orientaci staveb ke světovým stranám typová jednoduchost řízení byla mírně ztížena. Soud má za to, že v těchto řízeních by stavební úřady měly být schopny pravomocně rozhodnou v horizontu dvou let od zahájení řízení a tyto orgány k tomu musí být personálně a odborně vybaveny. Co se týče jednání žalobkyně, tak tato dle názoru soudu nepřispěla svým jednáním k průtahům v řízení, neboť skutečnost, že žalobkyně důsledně hájila a uplatňovala svá procesní práva a možnosti, které jí právní předpisy umožňují, této rozhodně nemohou jít k tíži, i vzhledem k tomu, že podaným opravným prostředkům druhostupňový orgán opakovaně vyhověl a dal tak fakticky výhradám žalobkyně za pravdu. Žalobkyně opakovaně využila dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Ohledně postupu orgánů veřejné moci během řízení je možno konstatovat, jak připustil i druhostupňový orgán, v řízení docházelo k průtahům, a to opakovaně. V této věci je také však namístě i argumentace žalobkyně, že v případě vyslovení jasného právního názoru druhostupňovým orgánem by mohly prvostupňové orgány rozhodnout dříve než opakovaným rozhodnutím ve věci, čímž by se úměrně zkrátila i délka nutných prostojů při přesunu spisu a běžících procesních lhůt ve věci, které taktéž samozřejmě přispěly k celkové délce řízení. Řízení nebylo zcela jednoduché, věc sice byla projednávaná jen ve dvou stupních, avšak opakovaně, žalobkyni sice nelze vytýkat uplatnění jejích zákonných práv, avšak je nutno logicky připustit, že četnost a rozsah podání a námitek žalobkyně pravděpodobně měla vliv na celkovou délku řízení, naopak však jejich uplatnění mohly vést ke správnosti rozhodnutí ve věci jako takové, když význam předmětu řízení pro žalobkyni soud hodnotil s ohledem na to, že se jednalo o řízení o odstranění stavby před správním úřadem, kdy, byť je subjektivně bezpochyby psychickou a časovou zátěží pro každého jeho účastníka, tak ve srovnání s řízeními probíhajícími před soudem, ve kterých se projednávají otázky s dopadem do majetkové a finanční sféry, osobního stavu či osobní svobody jednotlivce je z tohoto objektivního hlediska významnost řízení spíše na dolní hranici. S ohledem na z pohledu soudu dnes již extrémní délku trvání řízení, soud při hodnocení obecné výše nemajetkové újmy změnil dřívější názor a nyní již má za to, že výše odškodnění za každý rok řízení by náležela vyšší, než z dříve zvažované dolní hranice rozpětí, proto i při zohlednění případného snížení pro složitost věci, jak navrhovala ve vyjádření žalovaná, by nebylo možno uvažovat o snížení pod dolní hranici rozpětí. Soud při komplexním hodnocení věci i významu řízení pro žalobkyni přihlédnul také k tomu, že velký vliv na celou situaci má objektivní realita, kdy dům žalobkyně stojí jednak příliš blízko vlastnické hranice (1 – 1,5 m), za situace, kdy umístění kuchyně na severní straně domu negativně ovlivňuje její osvětlení, proto konkrétní oplocení sousedního pozemku v blízké vzdálenosti od okna kuchyně má sice zvýšený vliv na celkové vnímání situace žalovanou oproti situaci za jiných, z pohledu soudu standardnějších podmínek, avšak tuto realitu nelze přičítat stavebníkům plotu, o jehož odstranění ve správním řízení šlo, zcela k tíži. Soud vzhledem k uvedenému hodnocení jednotlivých kritérií dospěl k závěru, že pokud žalobkyně požadovala odškodnění nemajetkové újmy za délku řízení ve výši 15 000 Kč za každý rok délky řízení, respektive za první dva roky jeho délky pouze polovinu, tedy částku 7 500 Kč za rok, tak jí takto vypočtená výše odškodnění nemajetkové újmy (v celkovém součtu 208 125 Kč) nepřekračuje odškodnění, které by jí bylo možno přiznat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 208 125 Kč. Soud se vzhledem k běhu času a změně skutkových okolností jako nadbytečnou nezabýval žalobkyní původně požadovaným navýšením koeficientů o celkem 50 %, když odkazuje v tomto směru v podrobnostech na odůvodnění prvního rozhodnutí procesního soudu v této věci. S ohledem na přezkum předchozího rozhodnutí soudu ve věci vyššími stupni soudů se taktéž jako nadbytečnými nezabýval dříve žalovanou vznesenou námitkou ohledně nedostatečné určitosti žaloby, přičemž dříve vznesená námitka nesprávného určení příslušného úřadu, jednajícím jménem státu, byla vyřešena výše označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, přičemž dalšími námitkami se soud obsahově zabýval v právním hodnocení věci výše.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když procesně úspěšné žalobkyni vznikly náklady za uhrazený soudní poplatek v částce 2 000 Kč, když jiných nákladů se žalobkyně výslovně vzdala, soud proto žalovanou zavázal k povinnosti uhradit žalobkyni částku 2 000 Kč.

20. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 30 dnů s ohledem na z úřední činnosti soudu známou potřebu žalované jako státu k provedení potřebných úkonů k provedení platby, když dle názoru soudu se takto stanovená delší lhůta žalobkyně závažnějším způsobem nedotkne.

Poučení