57 C 48/2024 - 70

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky 12 582,73 Kč s příslušenstvím (úvěr) takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 15 % od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 582,73 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 10 600 Kč ve výši 15 % od [datum] do [datum], dále s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 600 Kč ve výši 15 % od [datum] do zaplacení, dále s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 461,92 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 430,09 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne [datum] a ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 12 582,73 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (dále také jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které, jí poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaná čerpala bezhotovostně na bankovní účet. Uzavření smlouvy proběhlo po podání online žádosti o poskytnutí úvěru ze strany žalované dne [datum]. Na základě žádosti jí byl zaslán PIN k přihlášení do účtu [Anonymizováno] ze dne [datum]. K žádosti žalovaná doložila všechny potřebné dokumenty k úvěruschopnosti a doklady k totožnosti žalované. Původní věřitel akceptoval tohoto dne žádost žalované a oznámil jí tuto skutečnost prostřednictvím potvrzující SMS zprávy a oznámením online v účtu [Anonymizováno] žalované, který jí byl v souvislosti s tím zřízen. Uzavřená smlouva byla žalované doručena dne [datum] do jejího účtu [Anonymizováno], se kterou se žalovaná prohlášením do tohoto účtu seznámila. Současně s tím se žalovaná zavázala hradit původnímu věřiteli minimální měsíční platby vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byla žalované sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalované dostupný online na účtu [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. O vystavení rozpisu plateb byla žalovaná informována e-mailem. Za poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala hradit původnímu věřiteli smluvní úrok ve sjednané výši, dále poplatky a náklady, vše v souladu se smlouvou. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Dlužnou částku neuhradila ani přes výzvu původního věřitele a ten využil svého oprávnění a zesplatnil úvěr ke dni [datum]. Do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], což bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Před poskytnutím úvěru posoudil původní věřitel řádně schopnost žalované splácet úvěr, a to vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované. Jednalo se o informace o jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které byly ověřeny oproti dokladům předložených žalovanou. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že veškeré informace, doklady o příjmech a výdajích a o finanční situaci žalované jsou úplné a pravdivé a také to, že její finanční situace jí umožňuje uzavřít smlouvu a plnit povinnosti z ní vyplývající. Původní věřitel vycházel z presumpce poctivosti žalované. Původní věřitel zkoumal a vyhodnocoval schopnost žalované hradit úvěr za období od [datum] do [datum]. Zjistil, že příchozí úhrady činily za dané období částku 18 050,01 Kč a odchozí úhrady pak částku 12 188,32 Kč. Žalovaná tak byla schopna hradit úvěr, když rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 5 862,69 Kč. Zkoumání úvěruschopnosti tak bylo doloženo dostatečně. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 10 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 600 Kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění dne [datum] ve výši 1 982,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 430,09 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.461,92 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání.

4. Z listiny označené jako Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, Smlouva č. [hodnota], ze dne [datum] bylo zjištěno, že jako věřitel je zde uvedena původní společnost, jako dlužník žalovaná. Má jí být poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet [č. účtu], splatnost min. měsíční splátky byla každého 31. dne v měsíci, roční pevná úroková sazba činila 60 % a celkový částka k úhradě byla ve výši 13 637,75 Kč. Listina nenese podpis žalované ani původního věřitele.

5. Z listiny označené jako Portál péče o zákazníky vyplynuly údaje týkající se žalované a pokud jde o úvěr, tak totožné jako z ostatní listin zde konstatovaných. Čistý příjem žalované měl být ve výši 25 941 Kč, ostatní úvěry činily 15 000 Kč, jiné údaje o poměrech žalované z listiny neplynou. SMS kód vygenerovaný dne [datum] měl být [Anonymizováno]. Jeho zadáním měla žalovaná souhlasit s podmínkami žádosti.

6. Z listiny označené jako Denní historie – Půjčka ze dne [datum] plyne čerpání dne [datum], absence úhrady jakékoli splátky, zesplatnění dne [datum].

7. Z fotografie žalované držící svůj občanský průkaz byla zjištěna její totožnost, tedy ztotožnění osoby na fotografii občanského průkazu, číslo občanského průkazu, rodné číslo žalované a její trvalý pobyt.

8. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce od ČSOB a.s. soud zjistil, že z účtu č. [č. účtu] byla poukázána částka 10 000 Kč na účet č. [č. účtu] nesoucí název [Jméno žalované], a to s datem zaúčtování dne [datum]. Ze zprávy plátci i příjemci plyne Creditea půjčka od [právnická osoba]

9. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že ji uzavřel původní věřitel a žalobkyně dne [datum] a jejím předmětem byl převod pohledávek z poskytnutých zápůjček ze smluv o spotřebitelském úvěru, o půjčce či o zápůjčce specifikovaných v příloze č. [hodnota] k této smlouvě. Listina nese podpisy obou smluvních stran. Z Přílohy č. [hodnota] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla uvedena jako převáděná pod číslem [hodnota]. I tato listina ze dne [datum] nese podpis obou smluvních stran jako na smlouvě o postoupení pohledávek.

10. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel vyzval žalovanou k úhradě celkové částky ve výši 13 407,64 Kč ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení přípisu. Dne [datum] podal přípis k poštovní přepravě.

11. Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] vyzval původní věřitel žalovanou k úhradě částky po splatnosti ve výši 2 341,91 Kč.

12. Právní zástupce žalobkyně urgoval žalovanou o úhradu dluhu přípisem ze dne [datum], který téhož dne podal k poštovní přepravě.

13. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

14. Původní věřitel vyplatil žalované na její účet částku 10 000 Kč dne [datum]. Původní věřitel vyhotovil listinu označenou jako Smlouva o úvěru a vygeneroval žalované SMS kód za účelem odsouhlasení podmínek žádosti. Listiny nenesou podpisy smluvních stran. Pohledávku za žalovanou původní věřitel postoupil žalobkyni. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k vrácení poskytnuté částky.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

24. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Soud se zabýval předně tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 22). Žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem. Původní věřitel podle názoru žalobkyně splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, když její příjem měl činit cca 26 000 Kč měsíčně, splátky ostatních závazků činily 15 000 Kč měsíčně, resp. za období od [datum] do [datum] činily příchozí úhrady pro žalovanou 18 050,01 Kč, odchozí úhrady pak 12 188,32 Kč. Vzhledem k rozdílu v těchto částkách učinil původní věřitel závěr o dostatečné schopnosti žalované hradit úvěr ve výši 10 000 Kč.

28. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

29. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

30. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. 1 As 30/2015-39).

31. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne [datum], kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

32. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne [datum], kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

33. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není např. zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalované osoby. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

34. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by původní věřitel s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalované, když tvrzení nabídnuté žalovanou nepodrobil jakémukoli kritickému zkoumání. Údaje tvrzené žalobkyní v doplnění žalobních tvrzení o příchozích a odchozích částkách jsou v rozporu s tím, co je uvedeno v listině označené jako Smlouva o příjmech a výdajích žalované. Současně nebyly zkoumány jiné její poměry, jako např. výdaje na domácnost, vyživovací povinnosti, majetkové poměry apod. Čili lze konstatovat, že původní věřitel zcela rezignoval na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalované. Současně původní věřitel ponechal zcela bez zájmu ověření registrů ke zjištění skutečného závazkového zatížení žalované, když do smlouvy uvedla nemalé závazkové zatížení. Kontext situace, kdy žalovaná, ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů (tj. že není schopna dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro ni znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovanou uváděných údajů. Žalobkyně nepředložila jakékoli listiny, z nichž původní věřitel vycházel při posuzování bonity žalované. Dle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění. Žalobkyně dále neprokázala, že by původní věřitel lustroval obvyklé rejstříky, např. insolvenční rejstřík či centrální evidenci exekucí, SOLUS, NRKI apod. Nejedná se přitom o detektivní činnost, nýbrž o úkon provedený v řádech desítek sekund. Pokud by původní věřitel postupoval s odbornou péčí, stačilo si tímto způsobem ověřit tvrzení žalované v žádosti o úvěr o neexistenci jiného zatížení dalším závazkem či exekucí.

35. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovanou či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.

36. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmout apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

37. Krom toho všeho byl v daném případě původním věřitelem ověřen toliko příjem žalované, a to předložením výplatních pásek od německého zaměstnavatele. V ostatním se spokojil s tvrzením žalované, případně rozhodné skutečnosti nezkoumal vůbec.

38. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy neověřil, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.

39. Soud by proto posoudil Smlouvu, byla-li by uzavřena platně, resp. vůbec uzavřena, jako absolutně neplatnou. Soud ovšem nemá za prokázané ani to, že došlo k uzavření smlouvy způsobem tvrzeným žalobkyní, neboť jednak nebylo prokázáno, že by žalovaná vůbec kdy realizovala podpis listiny označené jako smlouva vygenerovaným pinem, kterým měla ostatně jen potvrdit „souhlas s podmínkami žádosti“ a současně z provedeného dokazování neplyne ani podpis úvěrové smlouvy ze strany původního věřitele. Za všech okolností a poté, co bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované na její účet částku 10 000 Kč, právní vztah mezi původním věřitelem a žalovanou posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu částku 10 000 Kč. Žalovaná na tuto částku neuhradila ničeho, proto bezdůvodné obohacení na straně žalované nadále existuje ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co původní věřitel plnil. Pohledávky z bezdůvodného obohacení byly postoupeny původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a je nerozhodné, že pohledávky příp. náleží z jiného titulu, než jak jej ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení.

40. Žalovaná byla vyzvána původním věřitelem k vrácení dlužné částky do deseti dnů od doručení výzvy, tj. podle výpočtu soudu do [datum] (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala včas do sféry žalované, když výzva ze dne [datum] byla podána k poštovní přepravě dne [datum], doručena byla dne [datum] a dluh měl být uhrazen do [datum]). Dnem následujícím, tedy [datum], se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

41. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku jedna tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení.

42. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy, resp. její neuzavření nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky, poplatek za pojištění a smluvní úrok. V případě požadovaných poplatků se přitom bezpochyby jednalo o příslušenství pohledávky.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem tři tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch obou účastnic řízení je prakticky tentýž (žalobkyně byla úspěšná co do částky12 379,45 Kč a neúspěšná pak co částky 11 304,43 Kč, tedy rozdíl po odečtení neúspěchu od úspěchu činí cca 4 %. Soud proto vyslovil, maje za to, že úspěch a neúspěch obou účastnic řízení je prakticky 50 %, že žádná z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.

44. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení