57 CO 105/2022 - 266

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Teterové a soudkyň JUDr. Lenky Severové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobkyň: a) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] obě zastoupeny advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalované 2. a žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2021, č. j. 80 C 442/2018-226 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II. a III. mění takto: Podílové spoluvlastnictví žalobkyně b) a žalované 2. k pozemkům parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na [list vlastnictví] pro [obec], [katastrální uzemí], se zrušuje a tyto nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně b). Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 2. na vypořádacím podílu 155.880 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a), žalobkyně b) a žalované 2. ke stavbě - rodinnému domu číslo popisné [číslo], který je zapsán v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na [list vlastnictví] pro [obec], [katastrální uzemí], nacházejícímu se na pozemku parc. [číslo] který je zapsán v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na [list vlastnictví] pro [obec], [katastrální uzemí], se zrušuje a tato nemovitá věc se přikazuje do rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalobkyně a) a žalobkyně b). Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 2. na vypořádacím podílu 112.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalované 2. vrácen přeplatek na nákladech za znalecký posudek ve výši 600 Kč.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobu vůči žalovanému 1. zamítl (výrok I. rozsudku), podílové spoluvlastnictví žalované 2. k ideální [číslo] pozemku p. [číslo] k pozemku [parcelní číslo]; nemovitostem nacházejícím se v [katastrální uzemí] a zapsaným v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na LV [číslo] pro [obec], část [obec] a [katastrální uzemí], zrušil a její podíl ideální [číslo] přikázal do spoluvlastnictví žalobkyně b), která se tak stala nově výlučnou vlastnicí celého pozemku p. [číslo] zahrada a výlučnou vlastnicí celého pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v obci [obec], část [obec] v [katastrální uzemí]; žalobkyni b) uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované 2. na vypořádání jejího podílu částku 155.880 Kč (výrok II. rozsudku); podílové spoluvlastnictví žalované 2. k ideální [číslo] rodinného domu [adresa], stavby stojící na pozemku [parcelní číslo]; k nemovitosti nacházející se v [katastrální uzemí] a zapsané v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na LV [číslo] pro [obec], část [obec] a [katastrální uzemí], zrušil a její podíl ideální [číslo] přikázal do spoluvlastnictví žalobkyně b), která se tak stala nově spoluvlastnicí ideální [výše podílu] rodinného domu [adresa], stavby stojící na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], část [obec] v [katastrální uzemí] s tím, že spoluvlastnický podíl žalobkyně a) v rozsahu ideální [výše podílu] zůstal nedotčen; žalobkyni b) uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované 2. na vypořádacím podílu částku 112.500 Kč (výrok III. rozsudku). Dále rozhodl, že po právní moci rozsudku bude žalované 2. vyplacen z účtu Okresního soudu v Ostravě přeplatek na nákladech za znalecký posudek ve výši 600 Kč (výrok IV. rozsudku) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V. rozsudku).

2. Do výroků II. a III. rozsudku podala žalovaná 2. odvolání, kterým se domáhala zrušení rozsudku v napadeném rozsahu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítala, že aplikace zákonné úpravy vypořádání spoluvlastnictví svědčí jí, neboť od počátku sporu měla konzistentní stanovisko, když chtěla nabýt podíly žalobkyň do svého vlastnictví, nadále hodlá předmětné nemovité věci užívat pro potřebu svou a své rodiny a byla a je ochotna vyplatit žalobkyním na jejich podíly hodnotu aktuálně stanovenou znaleckým posudkem zpracovaným dle zadání soudu, oproti tomu stanovisko žalobkyň nebylo konstantní, neboť od počátku řízení deklarovaly, že předmětné nemovité věci hodlají jako celek následně prodat a pokud chtěly vypořádat spoluvlastnictví, pak pouze za účelem dalšího prodeje, a teprve v průběhu řízení, konkrétně u jednání dne 3. 8. 2021, sdělily, že mění stanovisko a chtějí si nemovitosti ponechat a užívat je k bydlení pro sebe a své rodiny. Odvolatelka splnila veškeré požadavky kladené na ni soudem, prokázala, že má dostatek finančních prostředků na výplatu podílů žalobkyním, což nejprve splnila potvrzením banky a následně doložila dostatek finančních prostředků v hotovosti na bankovním účtu, když uvedené prostředky získala darem. Za této situace se jeví rozhodnutí okresního soudu přinejmenším překvapivé. Okresní soud měl za situace, kdy jedinou spornou věcí se jevila cena předmětných nemovitostí, respektovat stanovisko žalobkyň, že nemovitosti nechtějí a chtějí vyplatit toliko své podíly, a měl nemovitosti přikázat žalované. Dále pak okresnímu soudu vytýkala, že přestože v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně b) disponuje toliko částkou 214.885 Kč a odvolatelce má vyplatit 268.380 Kč, přikázal nemovitosti žalobkyni. Okresní soud vyhodnotil provedené důkazy jednostranně ve prospěch žalobkyně, neboť žalobkyně se z předmětného domu vystěhovaly v roce 1993 a od té doby nejevily o nemovitosti zájem. Dalším příkladem jednostranného hodnocení důkazů nalézacím soudem ve prospěch žalobkyň je skutečnost přistěhování babičky, kdy žalobkyně a) u ústního jednání dne 3. 8. 2021 uvedla, že babička se přistěhovala 10. 6. 2021, a následně svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že babička se přistěhovala začátkem srpna. Soud hodnotil údajné přistěhování babičky ze [stát ] na základě smlouvy o smlouvě budoucí, nikoliv kupní smlouvy, z níž by bylo možné brát za prokázané, že babička byt na [stát ] skutečně prodala. Okresní soud dále pochybil, pokud vyhodnotil, že odvolatelka má hypotéku, když odvolatelka má toliko úvěr ze stavebního spoření, na němž jí zbývá doplatit v současné době cca 150.000 Kč, tedy nejedná se o nikterak vysoký závazek ve vztahu k výplatě na podíly žalobkyň a zůstatku na účtu odvolatelky. Soud nesprávně vyhodnotil, že v případě finančních prostředků žalované 2. se jedná o půjčku ve výši 1.500.000 Kč, když z dokazování vyplynulo, že se jedná o dar ve výši 1.640.000 Kč. Ve vztahu k domu ve [obec], který vlastní žalobkyně a), soud opět ve prospěch žalobkyně nehodnotil, že předmětný dům ve [obec] je zatížen zástavním právem banky, tedy že na něm vázne dluh, což snižuje reálné možnosti žalobkyň.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhly potvrzení napadeného rozsudku ve věci samé a uvedly, že jejich záměry ohledně budoucího nakládání s předmětnými nemovitými věcmi se v souvislosti s délkou řízení a změnou rodinné situace po dvou a půl letech trvání řízení změnily, nicméně jimi navrhovaný způsob vypořádání se nezměnil. Tuto změnu rodinné situace prokázaly, což je v zásadním kontrastu k nijak neprokazovaným tvrzením žalovaných o změnách jejich rodinné situace, neustálým změnám jejich tvrzení o způsobu jejich vzájemného vypořádání a přesunům spoluvlastnických podílů. Z odvolání není zjevné, v čem by zákonná úprava soudem prvého stupně neměla být respektována. Je sice pravdou, že před zahájením prvního jednání ve věci byly žalobkyně ochotny hledat kompromisní řešení, tedy v zájmu rychlosti a efektivity řízení odprodat své spoluvlastnické podíly žalovaným, nicméně ti nebyli ochotni respektovat hodnotu stanovenou znaleckým posudkem, ani prokázat schopnost uhradit, byť jimi nabízenou nižší částku. Nicméně poté, co žalovaní nejevili jakoukoliv ochotu k hledání rozumného smírného řešení, setrvaly po celou dobu řízení žalobkyně na svém původním návrhu prezentovaném žalovaným již před zahájením soudního řízení, přičemž jedinou změnou byla skutečnost, že žalobkyně po prokázání zániku spoluvlastnictví žalovaného 1. mimo jejich vůli přizpůsobily svůj žalobní návrh této skutečnosti. Není zjevné, z čeho žalovaná 2. dovozuje, že na domě žalobkyně a) vázne zatížení, nikoliv dluh. Nicméně i případné závazky žalobkyně a), která však nebyla zavázána k úhradě finanční částky, neovlivňují schopnost žalobkyně b) k úhradě vypořádacího podílu, ani nesnižují jakýmkoliv způsobem schopnost žalobkyně b) získat případný hypoteční úvěr. Žalobkyně b) prokázala nadprůměrný příjem, nadto v řízení na rozdíl od žalované 2. prokázala i péči o nemovitosti a snahu dohodnout se s ostatními spoluvlastníky na nezbytné údržbě.

4. Žalobkyně podaly odvolání do výroku V. napadeného rozsudku a navrhovaly jeho změnu tak, že jim bude přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť v souladu s judikaturou je třeba o nákladech řízení rozhodnout dle úspěchu ve věci, přičemž žalobkyně byly v řízení fakticky úspěšné. Tyto navrhovaly vypořádání spoluvlastnictví tak, aby spoluvlastnictví bylo zrušeno a spoluvlastníky nemovitostí zůstaly pouze žalobkyně, takto bylo soudem rozhodnuto. Navrhovaly, že žalovaným vyplatí na vypořádání jejich spoluvlastnických podílů (i před podáním žaloby) k domu 239.452 Kč, soudem bylo uloženo zaplatit na vypořádání podílů 268.380 Kč. Rozdíl je pak dán délkou soudního řízení a dobou, která uplynula mezi vypracováním znaleckého posudku předloženého soudu žalobkyněmi a znaleckého posudku vypracovaného na základě rozhodnutí soudu. I přes tuto skutečnost činí rozdíl pouhých 11 %. Z hlediska úspěchu je nutno uvést, že žalovaní nejprve navrhovali žalobu zamítnout, následně změnili své procesní stanovisko tak, že chtěli většinové podíly žalobkyň nabýt do svého vlastnictví za nižší částku, než jaká odpovídala dostupnému ocenění, ovšem dlouhodobě nebyli schopni prokázat dispozici finančními prostředky, kterými by uhradili vypořádací podíly. Následně i přes deklaraci záměru věci si z citových důvodů ponechat ve svém vlastnictví žalovaný 1. svůj spoluvlastnický podíl převedl na žalovanou 2., která pak prokazovala prostředky ve vztahu k datu jednání soudu velmi neaktuálním výpisem z účtu, když nebyla schopna soudu vysvětlit, zda prostředky na něm jsou v jejím držení v důsledku daru či výpůjčky. Co se týče žalobních neúspěchů žalobkyň uváděných okresním soudem, jsou jeho závěry v hrubém rozporu s realitou, případně soud dezinterpretuje průběh řízení a důkazy v něm provedené, případně ignoruje ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to výhradně k újmě žalobkyň. Ve vztahu k žalovanému 1. v závěrečném návrhu u jednání dne 3. 8. 2021, u něhož soud provedl důkazy prokazující zánik spoluvlastnictví žalovaného 1., žalobkyně upravily svůj žalobní návrh, když navrhly, aby soud vyhověl žalobě při zohlednění změny ve vlastnických podílech žalovaných, přičemž žalobkyně změnu ve spoluvlastnických podílech nezavinily, tato byla zcela mimo sféru jejich dispozice, došlo k ní až po podání žalobního návrhu, tedy tato nemůže být žalobkyním přičítána k tíži ani v případě, že by svůj žalobní návrh neopravily. Nicméně tím, že svůj žalobní návrh upravily, měl soud aplikovat ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Rozdíl ve vypořádacím podílu, který závisel na znaleckém posudku, je rozdílem nepatrným alespoň z hlediska ustálené judikatury ve věcech náhrady nákladů řízení. Nadto žalovaní po celou dobu soudního řízení až do vypracování znaleckého posudku trvali na tom, že částka vypořádání má být vypočtena z nižší báze, než jakou navrhovaly žalobkyně, tedy v zásadě i znalecký posudek aproboval správnost návrhu žalobkyň. Tedy žalobkyně byly ve věci procesně úspěšné, když spoluvlastnictví bylo vypořádáno způsobem a za částku lišící se zcela nepatrně od jejich prvotního návrhu podaného soudu. Žalobkyně byly k podání návrhu na vypořádání spoluvlastnictví donuceny žalovanými, kteří nejprve nebyli ochotní přes písemné výzvy žalobkyň s žalobkyněmi jednat o záchranné údržbě společných věcí, později pak odmítli s žalobkyněmi jednat o vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaní nejenže vztahu minoritního spoluvlastnického podílu zneužívali k blokování záchrany hodnoty spoluvlastněných věcí v době před zahájením soudního řízení, ale i průběh soudního řízení blokovali neochotou i jen tvrdit hodnotu společné věci a umožnit učinit tuto hodnotu v zájmu rychlosti soudního řízení nespornou.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána osobami oprávněnými, jsou včasná a přípustná, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II., III. a V. dle ust. § 212 věta první o. s. ř. v intencích ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, se závěrem, že odvolání žalované do výroků o věci samé není důvodné (na tomto místě odvolací soud uvádí, že došlo-li ke změně výroků ve věci samé, pak toliko z pochybení okresního soudu ve formulaci výroků, neboť nelze zrušit podílové spoluvlastnictví jen jednoho z podílových spoluvlastníků a nelze pak přikázat jeho podíl, jak je dále rozvedeno) a stejně tak není důvodné odvolání žalobkyň do výroku o náhradě nákladů řízení. Výroky I. a IV. nebyly odvoláními dotčeny a nabyly tak samostatně právní moci.

6. Okresní soud v bodech 14 – 42 odůvodnění napadeného rozsudku učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění, na tato zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje, avšak v závěru o skutkovém stavu věci (viz bod 44 odůvodnění) pochybil, když uvedl, že žalobkyně a) nabyla spoluvlastnický podíl ve výši [výše podílu] na rodinném domě [adresa] postaveném na parcele [číslo] v k. ú. [část obce] a zapsaném na [list vlastnictví] (dále jen„ rodinný dům“) v dědickém řízení po bývalém manželovi [jméno] [příjmení], což z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2018 ve věci sp. zn. 99 D 552/2017 neplyne a ani toto zjištění neučinil okresní soud v bodě 15 odůvodnění, v němž činil z tohoto usnesení zjištění. Odvolací soud, aniž by prováděl dokazování usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2018 ve věci sp. zn. 99 D 552/2017, což je v případě listinných důkazů postup v souladu s judikaturou, z tohoto usnesení nad rámec zjištění okresního soud v bodě 15 odůvodnění napadeného rozsudku zjistil, že ke dni vydání předmětného usnesení byla budova na [list vlastnictví] zapsaná ve společném jmění manželů (dále jen„ SJM“) [jméno] [příjmení], tj. žalobkyně a), a [jméno] [příjmení], otce žalobkyně b), přičemž dědický soud zjistil, že manželství žalobkyně a) a [jméno] [příjmení] bylo rozvedeno rozsudkem, který nabyl právní moci [datum], a že od rozvodu manželství nebylo tehdy bezpodílové spoluvlastnictví manželů vypořádáno dohodou ani nebyl podán návrh na vypořádání soudem, pročež v odůvodnění usnesení dědický soud uvedl, že tato nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví a podíly obou spoluvlastníků jsou stejné a do soupisu aktiv pozůstalosti byla zahrnuta jedna polovina domu. Dále odvolací soud, aniž zopakoval dokazování znaleckým posudkem vypracovaným [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul] (odůvodnění tohoto postupu je stejné jako v případě dědického usnesení), z tohoto posudku nad rámec zjištění okresního soudu v bodě 31 odůvodnění zjistil, že pozemek parc. [číslo] zahrada má výměru 797 m2 a pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří má výměru 142 m2, předmětný dům je samostatně stojící, částečně podsklepený, jednopodlažní zděný se sedlovou střechou a využitým podkrovím, v 1. PP je kotelna, uhelna, sklep a komunikační prostory, v 1. NP - přízemí je kuchyň s jídelnou, obývací pokoj, WC, prádelna, garáž, dílna a komunikační prostory, v podkroví jsou 3 pokoje, sociální zařízení, hala a komunikační prostory. Dále odvolací soud doplňuje, že z nesporných tvrzení účastnic plyne, že žalovaná po výměně zámku v domě žalobkyněmi nemá od domu klíče (viz jejich nesporné tvrzení u jednání před okresním soudem dne 1. 10. 2019 na č. l. 78 – 80 spisu; pokud zůstalo sporné, zda byl vyměněn zámek na vstupu do zahrady, což žalobkyně popíraly a v návaznosti na to poukazovaly na skutečnost, že žalovaná umístila na zahradu vraky automobilů, což podle nich prokazuje, že na zahradu má přístup, je toto pro rozhodnutí ve světle ostatních skutečností irelevantní). Dále odvolací soud upřesňuje zjištění okresního soudu v tom, že dle tvrzení žalobkyň tyto bydlely v předmětném domě do roku 1993, žalovaná uvedla, že v domě bydlela do roku 2007, kdy se odstěhovala, do nemovitostí docházela za svojí matkou [jméno] [příjmení] a bratrem – žalovaným 1., kteří v nemovitosti bydleli do roku 2017, přičemž obývání domu [jméno] [příjmení] a žalovaným 1. do roku 2017 bylo mezi účastnicemi nesporné, stejně jako skutečnost, že dům je od té doby neobývaný, je ve špatném technickém stavu, vzniknou značné náklady s rekonstrukcí, mezi podílovými spoluvlastníky jsou neshody ohledně užívání, přístupu a údržby nemovitostí.

7. Žalovaná nedůvodně vytýkala okresnímu soudu jednostranné hodnocení důkazů. Ve vztahu k tvrzení ohledně bydlení matky žalobkyně a) a babičky žalobkyně b) je podstatné, že tato v rodinném domě žalobkyně a) ke dni rozhodování bydlela, což nebylo sporné. Pokud okresní soud v bodě 48 odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že žalovaná 2. dosud splácí hypotéku, jedná se o zjevnou nesprávnost, jak je patrné z bodu 46 odůvodnění, v němž je uvedeno, že žalovaná 2. splácí půjčku na pořízení svého bydlení ve výši asi 200.000 Kč.

8. Odvolací soud doplnil dokazování výpisem z účtu za období od [datum] do [datum], který v odvolacím řízení předložila žalobkyně b), přičemž se jedná o v odvolacím řízení přípustný důkaz dle ust. § 205a písm. f) o. s. ř., ze kterého zjistil, že žalobkyně b) má na účtu vedeném u mBank S. A. ke dni [datum] 295.02,68 Kč. Po takto doplněném dokazování obstojí závěr okresního soudu ohledně solventnosti žalobkyně b).

9. S ohledem na výše specifikovaná správná skutková zjištění okresního soudu doplněná o zjištění odvolacího soudu odvolací soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: - žalobkyně a) se v důsledku nevypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo v roce 1997 rozvodem s [jméno] [příjmení], otcem žalobkyně b), stala podílovou spoluvlastnicí (podíl ve výši ) rodinného domu [adresa] postaveném na parcele [číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen„ rodinný dům“); žalobkyně a) se s bývalým manželem [jméno] [příjmení] (manželství bylo uzavřeno v roce 1983) podílela na výstavbě tohoto rodinného domu, který za trvání manželství postavili a který byl v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví; v domě bydlela do roku 1993, kdy se i s žalobkyní b) (dcerou) odstěhovala, od té doby v domě nebydlela; - žalobkyně b) nabyla spoluvlastnický podíl ve výši [výše podílu] na rodinném domě a spoluvlastnický podíl ve výši [výše podílu] na pozemcích parc. [číslo] zahrada a [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [část obce] (dále jen„ předmětné pozemky“) v dědickém řízení po svém otci [jméno] [příjmení], v němž byla stanovena obvyklá cena majetku, kterou měl zůstavitel s druhou manželkou, [jméno] [příjmení], byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti tak, že zůstavitelova manželka [jméno] [příjmení] nabyla podíl ve výši [výše podílu] na spoluvlastnickém podílu ve výši jedné poloviny na předmětném domě, tj. stala se vlastnicí [číslo] podílu na rodinném domě, a dále nabyla podíl ve výši [výše podílu] na předmětných pozemcích. [jméno] [příjmení] (matka žalovaných a druhá manželka [jméno] [příjmení], který není otcem žalovaných) po dědickém řízení darovala v roce 2018 svůj podíl na rodinném domě a předmětných pozemcích svým dvěma dětem – žalovanému 1. a žalované 2., kteří se tak stali spoluvlastníky domu ve výši podílu každý [výše podílu] a spoluvlastníky předmětných pozemků ve výši podílu každý [výše podílu]. V průběhu tohoto řízení pak žalovaný 1. darovací smlouvou ze dne [datum] s právními účinky zápisu k okamžiku [datum] daroval své podíly na předmětných nemovitostech své sestře, žalované 2.; žalovaná 2. je nyní spoluvlastníkem podílu ve výši [výše podílu] na rodinném domě a spoluvlastníkem podílu ve výši [výše podílu] na předmětných pozemcích; - mezi spoluvlastníky nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání nemovitostí; - rozdělení nemovitostí není možné, kdy se jedná o jeden celek, který tvoří rodinný dům a zahrada, které není možné rozdělit. Nemovitosti jsou dlouhodobě neužívány právě v důsledku sporu účastníků o užívání, dům je tedy několik let neobývaný. Znalec ustanovený soudem, [titul] [jméno] [příjmení], stanovil obvyklou tržní cenu celého souboru vypořádávaných nemovitostí k datu vypracování posudku částkou 1.904.280 Kč, z toho obvyklá cena pozemků činí 779.370 Kč a cena rodinného domu činí 1.124.910 Kč; zároveň vyjádřil cenu podílů jednotlivých účastníků (a to ještě v době, kdy byl spoluvlastníkem [jméno] [příjmení]), kdy ohledně rodinného domu vlastní podíl ve výši [výše podílu] žalobkyně b) v ceně 449.970 Kč, žalobkyně a) [výše podílu] ve výši 562.460 Kč a v současné době žalovaná 2. podíl [výše podílu] v ceně 2 x 56.250 Kč, tj. 112.500 Kč; ohledně předmětných pozemků má vlastnický podíl žalobkyně b) [výše podílu] v ceně 623.500 Kč a žalovaná 2. nyní vlastní podíl ve výši [výše podílu], tj. v ceně 2 x 77.940 Kč, tj. celkem 155.880 Kč. Žalobkyně a) a žalobkyně b) si nechaly před zahájením řízení stanovit cenu znaleckým posudkem znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], zpracovaným v roce 2018, kdy dle výpočtu byla cena nemovitostí vyšší (celková cena 1.996.103,31 Kč, z toho nemovitosti na [list vlastnictví] – 398.421,56 Kč, nemovitosti na [list vlastnictví] – 1.597.678,44 Kč); - žalobkyně b) má k dispozici částku (z úspor) k vyplacení vypořádacích podílů žalované 2. (celkem má vyplatit 268.380 Kč a na účtu měla ke dni 17. 8. 2022 295.029,68 Kč), vyplacení částky ji nezatíží, má v plánu si vzít hypotéku na rekonstrukci domu, kdy v předmětném domě chce bydlet se svou dcerou a přítelem [jméno] [příjmení]; má průměrný příjem 35.000 Kč měsíčně čistého; v současné době bydlí žalobkyně b) spolu se svou 10letou dcerou a přítelem v rodinném domě ve [obec], který je ve vlastnictví její matky-žalobkyně a), jedná se o dům o dvou bytových jednotkách, v němž dále bydlí žalobkyně a) se svou 80letou matkou a dále syn žalobkyně a) a bratr žalobkyně b) zletilý [jméno] [příjmení]; - žalovaná 2. má k dispozici částku na vyplacení vypořádacích podílů žalobkyň, na účtu má 1.641.000 Kč (k čemuž uvedla, že 1.500.000 Kč z předmětné částky jí půjčil, respektive daroval dědeček s tím, že by měl v předmětné nemovitosti v budoucnu bydlet spolu s žalovanou a babičkou žalované 2., peníze by tedy po žalované 2. nepožadoval vrátit zpět); žalovaná 2. nyní bydlí v domě o velikosti 3+1 s přítelem a dále v domě bydlí její bratr, žalovaný 1., se svou přítelkyní; žalovaná 2. dosud sama splácí půjčku na pořízení tohoto bydlení ve výši asi 200.000 Kč; má v plánu předmětný dům s pozemky užívat pro svou potřebu spolu s přítelem, babičkou a dědečkem, bratr jí pak pomůže s opravami a sám zůstane bydlet v domě, ve kterém dosud bydlí ona, tj. v domě na adrese [ulice] o velikosti 3+1, ona sama pak ještě doplatí půjčku na tento dům, i když jej nebude užívat; dosud splácí měsíčně 3.600 Kč, má příjem asi 20.000 Kč čistého; - žalobkyně v rodinném domě bydlely do roku 1993, od té doby jej neobývaly; žalovaná 2. v rodinném domě bydlela do roku 2007, kdy se odstěhovala, do nemovitostí docházela za svojí matkou [jméno] [příjmení] a bratrem – žalovaným 1., kteří v nemovitosti bydleli do roku 2017; po jejich odstěhování je rodinný dům neobývaný, je ve špatném technickém stavu, vzniknou značné náklady s rekonstrukcí, mezi podílovými spoluvlastníky jsou neshody ohledně užívání, přístupu a údržby nemovitostí; žalovaná po výměně zámku žalobkyněmi v domě nemá od domu klíče.

10. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval správná ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a to §§ 1140, 1143, 1147, avšak nesprávně právně vyložil ust. § 1147 věta první o. z (pokud je v bodě 49 odůvodnění uvedeno ust. § 1047 o. z., jedná se zřejmě o písařskou chybu, neboť toto ustanovení se týká zkroceného zvířete) tak, že výslovně počítá se situací, že bude spoluvlastnictví zrušeno jen ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu některých ze spoluvlastníků, který ve spoluvlastnickém vztahu nadále nechce zůstávat. Dle věty první tohoto ust. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Už z dikce zákona plyne, že předmětem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je pouze celá věc, jež je v podílovém spoluvlastnictví všech spoluvlastníků. Přikazuje-li soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, vyjádří ve výroku rozsudku, že se celá věc přikazuje buď jednomu spoluvlastníkovi do výlučného vlastnictví, anebo více spoluvlastníkům do podílového spoluvlastnictví, a v jakém poměru, a ne tedy, že se podíl některého spoluvlastníka přikazuje jednomu nebo více spoluvlastníkům (viz rozsudek Nejvyššího soud ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2281/2003).

11. Jelikož postup okresního soudu byl za situace, kdy se žalobkyně b) a žalovaná 2. coby podílového spoluvlastnice předmětných pozemků nedohodly na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v rozporu s výše uvedeným, změnil odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku II. tak, že dle ust. § 1143 o. z. zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně b) a žalované 2. k předmětným pozemkům a rozhodl zároveň o způsobu vypořádání. Stejně tak byl postup okresního soudu v rozporu s výše uvedenými judikatorními závěry i ve vztahu k předmětnému domu, u něhož podílové spoluvlastnice, tj. žalobkyně a), žalobkyně b) a žalovaná, rovněž neuzavřely dohodu, pročež odvolací soud změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku III. tak, že dle ust. § 1143 o. z. zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a), žalobkyně b) a žalované 2. k předmětnému domu a rozhodl o způsobu vypořádání.

12. Ust. §§ 1143 až 1147 o. z. stanoví způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem a jejich závazné pořadí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015), a to 1) rozdělení věci, 2) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, 3) prodej věci. Soud je povinen postupovat v zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání, což znamená, že primárně má být společná věc rozdělena mezi spoluvlastníky (§ 1144 o. z.); pokud to není dobře možné, má být přikázána jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu (§ 1147 věta první o. z.), a nechce-li společnou věc žádný ze spoluvlastníků (nebo nemá-li prostředky na zaplacení vypořádacího podílu), nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě (§ 1147 věta druhá o. z.).

13. Rozdělením věci se rozumí rozdělení jedné určité věci, přičemž reálným rozdělením není, jestliže se více samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky. Věc ale nelze rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle judikatury značné zmenšení hodnoty lze mít za existující tehdy, jestliže by provedení takového rozdělení vyžadovalo značných nákladů nebo by došlo k přílišnému zmenšení pozemků, jež by vylučovalo rozumné, účelné a úspěšné hospodaření na nich. Mezi účastníky bylo nesporné, že nemovité věci nelze rozdělit. Toto jejich stanovisko je za dané skutkové situace, kdy předmětné pozemky mají výměru 142 m2 a 797 m2 a dům je jednogenerační, jednopodlažní, souladné s výše uvedenými judikatorními závěry, neboť stavby lze dělit, aby vznikly dva samostatné objekty, toliko vertikálně, což je v daném případě s ohledem na stavební dispozice stavby vyloučeno (vyžadovalo by to velké náklady), a nelze připustit dělení pozemku, v jehož důsledku by vznikly pozemky jen nepatrné rozlohy.

14. Společnou stavbu lze rozdělit mezi spoluvlastníky také jejím rozdělením na jednotky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2208/2015), přičemž k posouzení dělitelnosti budovy na jednotky lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4835/2015. K rozdělení na jednotky soud přistoupí pouze v případě, že vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu o správě společné věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004), což však není tento případ. Naopak, vztahy mezi účastníky jsou vyhrocené – žalovaná nemá klíče od domu, které žalobkyně vyměnily, účastnice nejsou schopny se na ničem dohodnout, což je také důvod podání této žaloby, výsledkem jejich dlouhodobých neshod je chátrající dům. Daná intenzita konkrétních neshod mezi účastníky dosahuje míry, jež brání rozdělení domu na jednotky, aniž by soud zjišťoval, zda je toto rozdělení technicky a právně možné.

15. Jelikož rozdělení předmětných nemovitých věcí není možné, přistoupil odvolací soud ve shodě s okresním soudem k vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním nemovitých věcí, přičemž platí, že věc může být přikázána jednomu nebo více spoluvlastníkům.

16. Okresní soud postupoval v souladu s judikaturou a za situace, kdy o pozemky měla zájem žalobkyně b) i žalovaná 2. a o předmětný dům obě žalobkyně i žalovaná 2. pečlivě odůvodnil subjektivní předpoklady, tj. zájem spoluvlastníků a jejich solventnost, i objektivní předpoklady pro přikázání věci spoluvlastníkovi/spoluvlastníkům, které odvolací soud doplnil a rozvedl, jak je dále uvedeno, a dospěl ke stejnému závěru jako okresní soud, který však nesprávně přikázal podíly, že s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci je nutno předmětné pozemky vypořádat jejich přikázáním žalobkyni b) a v případě domu žalobkyni a) a žalobkyni b) do jejich rovnodílného podílového spoluvlastnictví.

17. Odvolací soud uvádí, že mezi subjektivní hlediska a předpoklady pro přikázání společné věci do vlastnictví spoluvlastníka/spoluvlastníkům patří dle judikatury zájem spoluvlastníka a jeho solventnost, mezi objektivní předpoklady a hlediska rozhodná pro přikázání věci do vlastnictví spoluvlastníka/spoluvlastníkům se řadí velikost podílů, účelné využití věci, bytová potřeba spoluvlastníků, může se také přihlédnout k tomu, kdo dům dosud obýval, kdo ho udržoval, opravoval, případně do něj investoval a kdo je schopen starat se i nadále o jeho údržbu, dále pak ke schopnosti provést rekonstrukci, pokud to vyžaduje stavební stav, k osobnímu vztahu k předmětu spoluvlastnictví.

18. O předmětné pozemky měly zájem obě spoluvlastnice, tedy jak žalobkyně b), tak žalovaná 2., o rodinný dům měly zájem také všechny spoluvlastnice, tedy žalobkyně a), žalobkyně b) a žalovaná, přičemž žalovaná 2. svoji solventnost prokázala v řízení před okresním soudem, neboť disponovala ke dni vydání rozhodnutí částkou 1.641.000 Kč. Dle odvolacího soudu je v poměrech dané věci irelevantní, zda se jednalo o zápůjčku či dar. K odvolací námitce žalované 2., že v řízení bylo prokázáno, že se jedná o dar, a okresní soud pochybil, pokud konstatoval, že částku 1.500.000 Kč jí prarodiče půjčili (viz bod 46 odůvodnění napadeného rozsudku), i přes výše uvedené pro úplnost odvolací soud uvádí, že sama žalovaná 2. jako právní titul nabytí částky 1.500.000 Kč (nikoliv 1.641.000 Kč, jak uvádí v odvolání) i před vyhlášením napadeného rozsudku uváděla„ půjčku – dar od prarodičů“. K odvolací námitce ve vztahu k solventnosti žalobkyně b), odvolací soud uvádí, že žalobkyně b) v řízení před okresním soudem skutečně měla na účtu k dispozici toliko 214.885,46 Kč, tzn. nikoliv celou částku k vyplacení vypořádacího podílu žalované ve výši celkem 268.380 Kč, což však při výši jejího prokázaného měsíčního příjmu, nebyl podstatný rozdíl, nicméně v odvolacím řízení prokázala, že má na účtu, tj. bez ohledu na svůj příjem, částku k vyplacení podílů. Žalobkyně a) ničeho nenamítala ke způsobu vypořádání předmětného domu okresním soudem, pročež je nadbytečné zabývat se její solventností. Jelikož tzv. subjektivní kritéria, tj. zájem o věci a solventnost, byla u žalobkyně b) i žalované 2. ve vztahu k domu i pozemkům rovnocenná, lze souhlasit s úvahou okresního soudu, který přihlédl k velikosti spoluvlastnických podílů a také ke skutečnosti, že žalobkyně b) spolu s žalobkyní a) zajišťovala prostřednictvím [jméno] [příjmení] údržbu pozemků v podobě sekání trávy, hradila v roce 2019 daň z nemovitosti (viz zjištění v bodě 27 odůvodnění napadeného rozsudku), přičemž odvolací soud dodává, že měla spolu s žalobkyní a) snahu řešit vzniklou situaci (viz výzva směřující k údržbě věci pod bodem 19 odůvodnění napadeného rozsudku). Vedle tohoto nikoliv určujícího parametru okresní soud správně ve prospěch přikázání pozemků žalobkyni b) vyhodnotil i další objektivní předpoklad pro přikázání věci, a to hledisko účelného využití pozemků, kdy na jednom z nich stojí rodinný dům, který bude třeba rekonstruovat a žalobkyně b) má v úmyslu si vzít hypotéku, což je s ohledem na výši jejího platu reálné, a správně zohlednil a vyhodnotil bytovou potřebu žalobkyně b), a to za situace, kdy tato v době rozhodování soudu obývala dům své matky, jedná se sice o dům o dvou bytových jednotkách, ale tento není v jejím vlastnictví, přičemž jednu část obývá bratr žalobkyně b) – [jméno] [příjmení], žalobkyně a její přítel a dcera žalobkyně b), dále je tam obývací pokoj; v další části domu bydlí žalobkyně a) se svojí matkou, které společně obývají ložnici a mají k dispozici kuchyň a obývací pokoj, přičemž dle rodinných úvah by po odstěhování žalobkyně b) z domu [jméno] [příjmení] obýval část domu, kterou nyní obývá žalobkyně a) s matkou, která je s ohledem na věk limitována pohybem, a žalobkyně a) s matkou by se nastěhovaly do části domu, kterou obývá nyní [jméno] [příjmení] a žalobkyně b) s přítelem a dcerou (viz zjištění okresního soudu z výpovědi [jméno] [příjmení]). Tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně b) neobývá byt či dům ve svém vlastnictví, oproti tomu žalovaná 2. bydlí ve svém domě. V rámci objektivních hledisek pro přikázání věcí nelze rovněž přehlédnout fakt, že žalobkyně a) předmětný dům stavěla a bydlela v něm s žalobkyní b), která je dcerou žalobkyně a) a [jméno] [příjmení], tedy stavebníků domu, do roku 1993, kdy se odstěhovala od svého tehdejšího manžela [jméno] [příjmení], který v domě zůstal bydlet. Žalobkyně b) tak má historické rodinné majetkové vazby na společnou věc; oproti tomu žalovaná 2., byť v domě později také bydlela, a to se svojí matkou, která uzavřela manželství s [jméno] [příjmení], nemá tyto historické rodinné majetkové vazby od doby výstavby domu k předmětu spoluvlastnictví, neboť podíl na nemovitých věcech jí byl darován nejprve matkou a v průběhu řízení žalovaným 1. – jejím bratrem. S ohledem na výše uvedené a s ohledem na pochybení okresního soudu v podobě přikázání podílů odvolací soud změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek ve výrocích ve věci samé tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně b) a žalované 2. k předmětným pozemkům a tyto přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně b), pro kterou svědčí kritéria výše uvedená, a uložil žalobkyni b) zaplatit žalované 2. vypořádací podíl ve výši správně stanovené okresním soudem, když v této části lze odkázat na zcela správné závěry okresního soudu, a zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a), žalobkyně b) a žalované 2. k předmětnému domu a tento přikázal do rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalobkyně b) a žalobkyně a), jejíž podíl se nijak nezměnil, pročež uložil žalobkyni b) zaplatit žalované 2. vypořádací podíl ve výši správně stanovené okresním soudem, když rovněž v této části lze odkázat na zcela správné závěry okresního soudu. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že proti znaleckému posudku [titul] [příjmení], ze kterého odvolací soud (shodně s okresním soudem) vycházel, a proti výši vypořádacích podílů nebyly vzneseny žádné odvolací námitky.

19. Odvolací námitka, že zákonná úprava vypořádání spoluvlastnictví svědčí žalované tak není s ohledem na výše uvedené důvodná. Ani stanovisko žalobkyň a ani stanovisko žalovaných nebylo po celou dobu řízení konzistentní, stejně jako před zahájením řízení, a tudíž změna nemůže být nikomu v dané situaci přičítána k tíži. Změna stanoviska žalobkyň ohledně budoucího nakládání s nemovitými věcmi, když původně měly v úmyslu nemovitosti prodat, avšak posléze z důvodu změny rodinné situace má žalobkyně b) zájem uspokojit v předmětných nemovitostech bytovou potřebu svou a své rodiny, nemůže za situace, kdy i žalovaní změnili v průběhu řízení své stanovisko, neboť nejprve navrhovali zamítnutí žaloby, posléze přikázání do jejich vlastnictví a poté, co žalovaný 1. daroval své podíly na předmětech sporu žalované 2., požadovala tato nemovité věci do svého vlastnictví, na výše uvedeném vyhodnocení zákonných kritérií ničeho změnit. Nelze také odhlédnout od toho, že žalobkyně chtěly před podáním žaloby řešit zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dohodou, přičemž žalovaní souhlasili s prodejem svých podílů (viz zjištění okresního soudu v bodech 20 a 22 odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud žalobkyně u ústního jednání dne 1. 10. 2019 (viz č. l. 79 spisu) souhlasily s prodejem svých podílů za částku dle znaleckého posudku, který nechaly vypracovat, tak žalovaní s tímto nesouhlasili, a k této nabídce došlo ještě před změnou rodinné situace a tedy v době, kdy žalobkyně b) neměla v úmyslu v předmětném domě po rekonstrukci bydlet.

20. Žalovaná rovněž nedůvodně vytýkala okresnímu soudu, že jeho rozhodnutí je překvapivé, neboť postup okresního soudu zcela odpovídal dané procesní situaci. Stejně tak nedůvodně namítala, že okresní soud při vyhodnocení reálných možností žalobkyň nepřihlédl ke skutečnosti, že dům ve vlastnictví žalobkyně a) ve [obec] je zatížen zástavním právem banky. Žalobkyni a) nebyla uložena povinnost zaplatit žalované jakoukoliv finanční částku a tato skutečnost případně ničeho nemění na solventnosti žalobkyně b).

21. Jelikož odvolací soud změnil napadený rozsudek, rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi, tedy žalobkyní b) a žalovanou 2. ve vztahu k předmětným pozemkům a žalobkyněmi a) i b) a žalovanou 2. ve vztahu k předmětnému domu, před soudem prvního stupně dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádná z účastnit nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud zcela odkazuje na závěr, ke kterému dospěl Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2081/21, dle kterého v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nutno ust. § 142 o. s. ř. interpretovat tak, že (plný) úspěch a neúspěch procesních stran podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li obecný soud návrh na zrušení spoluvlastnictví, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznávat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. V daném případě ve vztahu mezi žalobkyněmi a žalovanou 2. bylo návrhu žalobkyň na zrušení spoluvlastnictví vyhověno a bylo rozhodováno o způsobu jeho vypořádání, přičemž v souladu s výše uvedeným nálezem odvolací soud uzavírá, že jejich úspěch byl stejný, pročež bylo postupováno dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádné z účastnic nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť v daném případě nejsou dány konkrétní okolnosti výjimečně odůvodňující postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Jednání ani jedné ze stran nelze nazvat obstrukčním, nebyl zde nezájem o konstruktivní vyřešení věci a ani nešlo o šikanózní výkon práva. Ve světle výše uvedeného odvolací námitky žalobkyň nejsou důvodné.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých žádná z účastnic, tedy žalobkyně a), b) a žalovaná 2. nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ze stejných důvodů, kterými je odůvodněn výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.

Poučení