57 CO 120/2022 - 216

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D. a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobců: ; a) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] b) [jméno] [příjmení] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] proti; žalované: ; [jméno] [příjmení], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 50.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobců i žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 2. 2022, č. j. 9 C 279/2019-158 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. a III. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení 29.814 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobce a). Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení 24.684 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátce žalobkyně b).

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.657 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobce a).

IV. Žalovaná a žalobkyně b) vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 50.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50.000 Kč od 6. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 34.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce a) a žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně b) (odstavec II. a III. výroku).

2. Rozsudek v celém rozsahu napadla žalovaná odvoláním, kterým se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. V odůvodnění svého rozhodnutí soud především uvádí, že strany mezi sebou uzavřely nepojmenovanou smlouvu, na základě které se žalobkyně (správně má být zřejmě žalovaná) zavázala, že nemovitosti, které se žalobci rozhodli nabýt do svého vlastnictví, bude rezervovat pro ně a sjednaly si smluvní pokutu, kterou je žalovaná oprávněna si započíst proti rezervační záloze pro případ, že žalobci neposkytnou žalované potřebnou součinnost, mezi kterou se podle dohody stran řadila i povinnost poskytnout součinnost k uzavření kupní smlouvy. Dále rozvádí, k čemu smluvní pokuta jako právní institut slouží a dospívá k závěru, že v daném případě neexistoval hlavní závazek, který by bylo možno smluvní pokutou utvrdit, tedy že v případě, který je předmětem řízení došlo ke sjednání smlouvy mezi jinými subjekty, aniž by jiný subjekt byl nepřímým zástupcem, mezi nimiž má být uzavřena budoucí smlouva, a proto nelze takový závazek k zaplacení smluvní pokuty vymoci pro jeho neplatnost. Soud poukazuje na řadu judikátů, které však dle názoru žalované na danou věc zcela nedopadají, popřípadě je nelze mechanicky v dané věci bez dalšího aplikovat, neboť souzený případ je zcela specifický. V daném případě došlo v průběhu řízení ke změně v osobě soudkyně. Soudkyně, která zahájila projednávání věci, vyzvala na prvním jednání žalobce, aby doplnili svá tvrzení ohledně údajné neplatnosti smlouvy, jakým způsobem měla žalovaná porušit smlouvu podstatným způsobem a v jaké rozhodující okolnosti byli žalobci žalovanou uvedeni v omyl. Tuto výzvu žalobci v podstatě zcela ignorovali a uvedli, že nalezli judikát, který na danou věc dopadá. Po změně v osobě soudkyně tato měla na souzenou věc zcela jiný právní názor, neprovedla navržené důkazy, jejichž provedení bylo nutné k tomu, aby byl správně zjištěn skutkový stav věci. Žalovaná v rámci své procesní obrany nikde neargumentuje, že by měla požadavek započítat vůči zaplacené záloze ze strany žalobců smluvní pokutu. To, co žalovaná požaduje, je vzájemné plnění, přičemž jde o námitku vzájemného plnění ve výši 32.667 Kč v důsledku toho, že žalobci svým jednáním úmyslně zmařili uzavření zprostředkovávané smlouvy, neměli žádný důvod pro odstoupení od smlouvy a způsobili žalované škodu, kterou vyčíslila v námitce vzájemného plnění. V době, kdy byli žalobci smlouvou vázáni (dne [datum]) odstoupili od smlouvy, aniž k tomu měli jakýkoliv důvod, šlo z jejich strany o zcela účelové jednání. Soud však uvedenou okolnost nijak nehodnotí, když v odůvodnění rozsudku pouze uvádí, že smlouva mezi účastníky zanikla uplynutím času. Zda skutečnost, že smlouva zanikla uplynutím času, zavinili žalobci, soud nijak nehodnotí, přitom jde o okolnost, která je pro spravedlivé posouzení věci stěžejní a zcela podstatná. K tomuto tvrzení však v řízení soudem nebyly provedeny důkazy, které žalovaná navrhla. Pokud jde o výrok týkající se nákladů řízení, namítá, že přiznání úkonů právní služby spočívajících v poradě s klientem ze dne 31. 10. 2019 a nahlížení do spisu dne 2. 3. 2020 lze považovat za nikoli účelně vynaložené a účtované toliko za účelem dosažení navýšení nákladů řízení. Pokud jde o přiznání nákladů řízení žalobkyni, ztotožňuje se plně s odůvodněním soudu a tento výrok nenapadá.

3. Žalobce a) ve vyjádření k odvolání žalované navrhoval potvrzení napadeného rozsudku ve věci samé jako věcně správného. Žalobou byl u soudu uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení, žalovaná dosud neuvedla, proč si ponechala částku 50.000 Kč na úkor žalobců a z jakého titulu tak činí. Pokud žalovaná argumentuje vzájemným plněním ve výši 32.667 Kč, muselo by se jednat o sporný nárok, který mohla učinit předmětem samostatného a nelze je připustit jako kompenzační námitku v tomto řízení. Podle ustanovení § 1987 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jsou totiž započtení způsobilé toliko pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Nejistá nebo neurčitá pohledávka způsobilá započtení není. Případná pohledávka žalované nebyla způsobilá započtení, neboť ji nelze uplatnit u soudu, je nejistá i neurčitá. Kromě toho, by takové započtení bylo v rozporu s dobrými mravy a případný výkon práva by nepodléhal ochraně (§ 1 odst. 2 zák. 89/2012 Sb.) Nelze také přehlédnout, že žalovaná dodnes žádný kompenzační hmotněprávní úkon neučinila a nikdy dříve se o úhradu 32.667 Kč u žalobců neupomíná. Okresní soud zcela pregnantně vyložil svůj právní názor na zprostředkovatelskou smlouvu, kdy se žalovaná zavázala provádět činnost na vlastní náklady, a tudíž nemůže přenášet veškeré náklady spojené s podnikáním na žalobce v postavení spotřebitelů. Žalobci opakovaně popsali, jak docházelo k prodlužování rezervační smlouvy a k liknavému postupu žalované, proč nebyla kupní smlouva uzavřena, že to bylo právě z důvodů zavinění žalované. Žalovaná v odvolání uvádí, že smlouva zanikla uplynutím času, což měli zavinit žalobci a z tohoto odvozuje nespravedlnost rozhodnutí okresního soudu. Nespravedlnost je zřejmě stěžejní důvod odvolání žalované, avšak zcela přehlíží skutečnost, že to byla právě žalovaná, která uvedla žalobce v omyl, slibovala ohledně nabízených nemovitostí nemožné a způsobila tak žalovaným značné újmy; byla to žalovaná, která opakovaně prodlužovala rezervační smlouvu dodatkem na poslední chvíli. Nelze však přehlédnout, že žalovaná v odvolání již nebrojí proti tomu, že smlouva zanikla uplynutím času. Přesto žalovaná dodnes žalobcům ničeho v penězích nevydala. Žalovaná nemá žádný právní důvod, na základě kterého by byla oprávněna si ponechat částku 50.000 Kč.

4. Žalobkyně b) ve vyjádření k odvolání žalované navrhovala potvrzení napadeného rozsudku ve věci samé jako věcně správného. Smlouva o rezervaci byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. Do konce doby trvání rezervační smlouvy z důvodů na straně převodce nebo zprostředkovatele nedošlo k uzavření zprostředkovatelské smlouvy, smlouva zanikla a žalované vznikla povinnost vrátit žalobcům rezervační zálohu. Další argumenty uvedené v odvolání žalované považuje za zmatečné, když namítá, že v rámci své procesní obrany nikde neargumentuje tím, že finanční prostředky, které si ponechala, jsou započteny na smluvní pokutu, ale že se jedná o námitku vzájemného plnění ve výši 32.667 Kč z důvodu, že žalobci svým jednáním zmařili uzavření zprostředkovávané smlouvy.

5. Žalobce a) podal odvolání do výroků o nákladech řízení a domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že všechny náklady řízení budou přiznány oběma žalobcům v plné výši. Soud prvního stupně pochybil, když nezohlednil fakt, že advokát [titul] [jméno] [příjmení] zastupoval v řízení původně 2 osoby, od 28. 1. 2022 pouze žalobce a), když právní zastoupení žalobkyně b) bylo převzato advokátkou [titul] [jméno] [příjmení]. Vyčíslil náklady řízení, které činil za oba žalobce a také vyúčtoval náklady pouze za žalobce a), které následovaly po převzetí právního zastoupení žalobkyně b) novým právním zástupcem. Okresní soud zcela nelogicky (v bodě 21. odůvodnění rozsudku) přiznal pouze náklady řízení žalobci a), které navíc ještě krátil o 20 % (z důvodu zastupování více osob v řízení), ačkoliv žalobkyni b) přiznal na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč, tj. ve skutečnosti nepřiznal žalobkyni b) náhradu nákladů řízení (jakožto druhé zastupované osobě), aniž by tomu cokoliv bránilo (náklady vyúčtované prvním advokátem ve vztahu k druhé žalobkyni přiznat k rukám druhého advokáta). Ke krácení odměny advokáta o 20 % se přistupuje u zastoupení více osob advokáta, ale pokud jde jen o společné úkony, což však soud vůbec nezohlednil. Navíc advokát žalobce a) je plátcem DPH na rozdíl od advokáta žalobkyně b), který plátcem není, proto soudu nic nebránilo zohlednit obě vyúčtování a promítnout je do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu k oběma osobám žalobcům. Okresní soud zcela rezignoval na základní pravidlo uplatňované v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení, že soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti zejména dle obsahu soudního spisu. Soudu nic nebránilo přiznat náhradu nákladů řízení za všechny úkony právní služby učiněné advokátem dle obsahu spisu, zohlednit situace, kdy se jedná o společné úkony za 2 zastoupené žalobce, kdy o samostatné úkony, kdy se odměna navyšuje o daň z přidané hodnoty a kdy se požaduje náhrada pouze za 1 zastupovaného účastníka. Žalobci měli oba nárok mimo jiné také na úhradu úkonu přípravy a převzetí jako úkonu samostatného. Okresní soud přesto zcela nelogicky krátil veškeré úkony advokáta žalobce a) o 20%. K převzetí zastoupení žalobkyně b) jiným advokátem došlo z důvodu procesní opatrnosti, kdy žalovaná uplatnila„ protinároky“ na řadu nákladů v poměrně vysoké výši, a tudíž mohlo být dotčeno společné jmění manželů – obou žalovaných (správně zřejmě žalobců). Jevilo se vhodné, po tom, co vznesla žalovaná také své nároky, které se mohly dotknout společného jmění manželů, aby práva každého z manželů hájil odlišný advokát. Žalobce a) také vyúčtoval v řízení celý soudní poplatek, který soud přiznal žalobci a), avšak pouze polovinu, soudní poplatek nebyl přiznán žalobkyni b) ve výši . Pokud se jedná o promeškaný čas cesta ze sídla advokáta na [název soudu] mimo dálnici trvá 31 minut, soud nemůže nutit žalobce k jízdě přes zpoplatněnou dálnici, proto žádá, aby mu byly v každém případě cesty v jednom směru přiznány dvě půlhodiny promeškaného času. Sepis vyjádření k vyjádření protistrany ze dne 30. 10. 2020 je účelným právním úkonem, neboť soud nemůže přiznávat náklady řízení podle toho, zda účastníka vyzve k vyjádření či nevyzve (jedná se o právo účastníka reagovat na vyjádření účastníka druhého – promítnutí právní zásady audiera et altera pars).

6. Žalobkyně b) podala odvolání do odstavce III. výroku napadeného rozsudku a domáhala se jeho změny tak, že jí budou přiznány náklady řízení. Od počátku byli oba žalobci zastoupeni jedním právním zástupcem. V průběhu řízení žalovaná uplatnila vůči oběma žalobcům kompenzační námitku ve výši 32.667 Kč. Po zvážení této skutečnosti se žalobkyně b) z důvodu dotčení společného jmění manželů z opatrnosti rozhodla, že chce být v řízení rovněž zastoupena právním zástupcem, a to i přesto, že je s žalobcem a) ve shodě. Na základě této skutečnosti došlo k převzetí zastoupení žalobkyně b) [titul] [příjmení]. Následně tato zástupkyně učinila řadu úkonů právní služby (vyjádření ze dne 2. 2. 2022, účast u jednání dne 3. 2. 2022). Pokud okresní soud dospěl k závěru, že její právní zastoupení není účelné, porušil právo účastníka na spravedlivý proces a zasáhl tím do jeho práva na ochranu majetku, do práva na právní pomoc a do práva na spravedlivou odměnu. Okolnost, že [titul] [příjmení] je spolupracující advokátkou [titul] [příjmení] nemůže být důvodem pro nepřiznání nákladů řízení žalobkyni b). Okresní soud pochybil, pokud u jednání dne 3. 2. 2022 vyhlásil rozsudek, v němž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku a v písemném vyhotovení rozsudku se od svého rozhodnutí odchýlil a žalobkyni b) nepřiznal žádné náklady řízení.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána osobami oprávněnými, jsou včasná a přípustná, přezkoumal napadený rozsudek dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v celém rozsahu, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání žalované není důvodné, odvolání žalobců jsou důvodná částečně.

8. Odvolací soud předně konstatuje, že žalobci se po žalované domáhali zaplacení částky 50.000 Kč s tvrzením, že smlouva o rezervaci ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“) zanikla uplynutím sjednané doby, tj. dnem [datum] a žalované vznikla povinnost vrátit žalobcům rezervační zálohu ve výši 50.000 Kč, což neučinila, ačkoliv k tomu byla žalobci vyzvána. Žalovaná v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu (č. l. 9) namítala, že v žalobě jsou uvedena zcela jiná tvrzení, než která byla uvedena v předžalobní upomínce žalobců ze dne [datum], a to že na pozemcích nelze stavět, neexistuje přístupová cesta, žalovaná nezajistila financování prostřednictvím úvěru [právnická osoba] s tím, že žalovaná uvedla žalobce v omyl a proto odstupují od smlouvy. Žalobci ve vyjádření k odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu (č. l. 25) uvedli, že smlouva zanikla z důvodu marného uplynutí sjednané lhůty. Pokud smlouva nezanikla z tohoto důvodu, pak smlouva zanikla odstoupením žalobců (žalovaná žalobcům o pozemcích tvrdila, coby zprostředkovatel koupě, že jsou pozemky stavební, což bylo nepravdivé, žalobci zjistili, že se na nich nedá stavět, není napojení na inženýrské sítě, není přístupová cesta, žalovaná nezajistila úvěrování prostřednictvím [právnická osoba], proto žalobci od smlouvy odstoupili). Nadto žalobci byli žalovanou uvedeni v omyl, a to omyl podstatný, jednání žalované je nutno posoudit podle § 583 o. z. jako neplatné jednání. U jednání okresního soudu dne 14. 5. 2020 (č. l. 92) byli žalobci poučeni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy jaké povinnosti měla žalovaná sjednány ve smlouvě a neplnila (vedle textu smlouvy) tak, že porušila smlouvu podstatným způsobem, aby žalobci mohli od smlouvy odstoupit a o jaké rozhodující okolnosti byli žalobci žalovanou uvedeni v omyl, aby smlouva byla neplatná. Po poučení žalobci reagovali podáním ze dne 22. 5. 2020 (č. l. 102) s tím, že setrvávají toliko na svých tvrzeních uvedených v žalobě o tom, že smlouva zanikla nesplněním závazku žalované ve sjednané lhůtě. S ohledem na shora uvedené bylo nadále zcela nadbytečné zabývat se těmito tvrzeními žalobců a obranou žalované k těmto tvrzením, vyjma okolnosti, zda smlouva před uplynutím sjednané doby, tj. do 30. 6. 2019 nezanikla v důsledku odstoupení žalobců od smlouvy (viz dále).

9. Okresní soud z provedených důkazů učinil správná a zcela postačující skutková zjištění, která odvolací soud plně přejímá a na tato odkazuje. Tato zjištění se promítla do správného závěru o skutkovém stavu věci, který byl významný pro právní posouzení věci. Platí to zejména o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě, které se žalovaná zavázala, že nemovitosti, které se žalobci rozhodli nabýt do svého vlastnictví, bude rezervovat pro ně, jiné zájemce bude odmítat a bude vykonávat na své náklady činnosti vedoucí k uzavření zprostředkovávané smlouvy, tj. kupní smlouvy na nemovitosti, kde žalobci budou vystupovat jako kupující a paní [jméno] [příjmení] jako prodávající, oproti závazku žalobců zaplatit žalované rezervační zálohu ve výši 50.000 Kč a poskytovat žalované potřebnou součinnost. V této smlouvě si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši rezervační zálohy, tj. 50.000 Kč, kterou je žalovaná oprávněna si započíst oproti rezervační záloze, pro případ, že žalobci neposkytnou žalované potřebnou součinnost, mezi kterou se podle dohody stran řadila i povinnost poskytnout součinnost k uzavření kupní smlouvy.

10. Okresní soud pro nadbytečnost zamítl další důkazy s tím, že by pro zjištění skutkového stavu nepřinesly nic nového. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, pokud neprováděl další důkazy, toliko nesouhlasí s tím, že tyto důkazní návrhy byly nedůvodné pro jejich nadbytečnost (tj. takové, které směřují k prokázání skutečnosti, které již byly jinými důkazními prostředky objasněny), když podle názoru odvolacího soudu se jednalo o důkazy irelevantní (směřující ke zjišťování skutečností, které nejsou pro posouzení věci významné).

11. Na zjištěný skutkový stav okresní soud správně aplikoval § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

12. Rezervační smlouva je smlouvou inominátní ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., nejsou dány žádné zákonné náležitosti obsahu takové smlouvy. V daném případě smlouvu uzavřeli žalovaná, která se zavázala, že nemovitosti, které se žalobci rozhodli nabýt do svého vlastnictví, bude rezervovat pro ně a jiné zájemce bude odmítat (zprostředkovatel) a žalobci – zájemci o koupi předmětných nemovitých věcí. Předmětná rezervační smlouva byla platná (žádná ze stran nenamítala její neplatnost – viz stanovisko žalobců v jejich podání ze dne 22. 5. 2020, č. l. 102) a zanikla uplynutím sjednané doby, tj. dne [datum] (což nezpochybňovala ani žalovaná). Pokud jde o odstoupení od smlouvy, které žalobci učinili součástí podání ze dne 28. 6. 2019 (viz předžalobní upomínka- pokus o smír), okresní soud učinil závěr o tom, že toto odstoupení bylo žalované doručeno dne 2. 7. 2019, a to fikcí podle § 573 o. z. (domněnka doby dojití). Před tímto závěrem o doručení písemnosti domněnkou doby dojití se podle názoru odvolacího soudu měl okresní soud nejprve zabývat tím, kdy byla tato písemnost žalované fakticky doručena. Teprve poté, v návaznosti na zjištění, že písemnost byla žalované doručena, ale není možné zjistit kdy, by mohl nastat účinek předvídaný v § 573 o. z., tato domněnka dojití platí pouze v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která prokazatelně nebyla adresátovi doručena, i když byla odeslána. Tato právní úprava řeší pouze situaci, kdy není jasné, kterého dne zásilka adresátovi došla. Vzhledem k tomu, že k zániku zprostředkovatelské smlouvy uplynutím sjednané doby prokazatelně muselo dojít před případným datem doručení písemnosti, obsahující odstoupení od smlouvy, jak správně uvádí okresní soud, je zjišťování tohoto konkrétního data zcela irelevantní.

13. S ohledem na smluvní ujednání ve smlouvě o rezervaci vznikla žalované povinnost vrátit žalobcům částku 50.000 Kč, a pokud si žalovaná tuto částku ponechala, učinila tak bez právního důvodu a podle § 2991 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jí vznikla povinnost toto obohacení žalobcům vydat.

14. Okresní soud se v napadeném rozsudku zabývá smluvní pokutou, kterou si účastníci sjednali v rezervační smlouvě, aniž by žalovaná svou procesní obranu postavila na tvrzení, že si částku 50.000 Kč ponechala právě z důvodu této smluvní pokuty, takže v tomto směru jsou úvahy okresního soudu (ač věcně správné) zcela irelevantní. Žalovaná svou procesní obranu postavila na tvrzení, že v souvislosti se zprostředkováním prodeje vynaložila za dobu trvání závazkového vztahu tj. od [datum] do [datum] spoustu času a úsilí, což vyčíslila částkou 32.667 Kč (podání žalované 17. 8. 2020 na čl. 114) s tím, že u jednání soudu dne 3. 2. 2022 výslovně uvedla, že vyčíslila tento svůj nárok vůči žalobcům z titulu vzájemného plnění na částku 32.667 Kč, když zbytek do částky 50.000 Kč je ochotna žalobcům uhradit.

15. Podle § 97 odst. 1 o. s. ř. může žalovaný za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.

16. Podle § 98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

17. U jednání odvolacího soudu žalovaná uvedla, že obsahem její námitky vzájemného plnění je procesní obrana proti návrhu, nikoliv vzájemná žaloba.

18. Úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení této pohledávky (srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Odo 204/2003, sp. zn. 26 Cdo 3662/2012, sp. zn. 33 Cdo 2850/2015).

19. Pokud žalovaná v rámci své procesní obrany namítla k započtení částku 32.667 Kč, učinila tak v podání ze dne 17. 8. 2020 (č. l. 114), které došlo okresnímu soudu téhož dne, pak s ohledem na shora uvedené není zřejmé, zda tak učinila poté, co vyzvala žalobce k zaplacení této pohledávky, či nikoliv.

20. Odvolací soud, aniž by se dále zabýval tím, zda žalovaná před námitkou započtení vyzvala žalobce k zaplacení této pohledávky ve výši 32.667 Kč (což je pro posouzení této věci irelevantní z důvodu dále rozvedených), dospěl k závěru, že tato námitka nemůže být námitkou důvodnou. Z podání žalované plyne, že tuto námitku uplatnila vůči žalobcům z titulu náhrady škody.

21. Předpoklady vzniku povinnosti nahradit újmu jsou a) protiprávní čin, b) vznik újmy, c) příčinná souvislosti mezi protiprávním činem a vznikem újmy a d) zavinění. V daném případě nebyly naplněny předpoklady vzniku povinnosti žalobců nahradit újmu žalované, když na straně žalobců nedošlo k protiprávnímu jednání, které by mělo za následek (bylo v příčinné souvislosti) újmu vzniklou žalované, a to již na základě zjištění, která učinil okresní soud z rezervační smlouvy, v níž v bodě 8. bylo výslovně uvedeno, že žalovaná bude činnost vyvíjet na své náklady. Lze tedy zcela souhlasit se závěrem okresního soudu, který k námitce započtení vznesené žalovanou ve výši 32.667 Kč nepřihlížel (aniž by tento závěr přímo ve svém rozhodnutí vyjádřil).

22. Ze všech výše uvedených důvodů, přes shora uvedené nesprávné závěry okresního soudu, odvolací soud napadený rozsudek v odstavci I. výroku potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

23. V souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil odstavce II. a III. výroku o náhradě nákladů řízení, o kterých okresní soud rozhodl nesprávně.

24. Účastník se může v řízení dát zastupovat zástupcem, kterého si zvolí a kterým může být především advokát, jemuž lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (§ 24 odst. 1 věta první a § 25 odst. 1 o. s. ř.). Účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník (srov. § 137 a § 140 odst. 1 věta první o. s. ř.), jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 až 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku, jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka.

25. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. byla procesně zcela úspěšným žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení.

26. Náklady řízení vzniklé žalobci a) činí 29.814 Kč (po zaokrouhlení), když tato částka představuje 3.100 Kč odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), popř. 2.480 Kč podle § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky. Žalobci a) byla přiznána odměna ve výši 3.100 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, když v případě tohoto úkonu se nejednalo o společný úkon při zastupování dvou osob a jeden režijní paušál 300 Kč, dále mu byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2.480 Kč, a to za 1.předžalobní výzvu, 2. sepis žaloby, 3. porada s klientem dne 31. 10. 2019, 4. vyjádření ze dne 31. 10. 2019, 5. účast u jednání dne 14. 5. 2020, 6. vyjádření na výzvu soudu ze dne 22. 5. 2020 a k těmto úkonům vždy režijní paušál ve výši pouze jedné poloviny, tj. 150 Kč, a odměna ve výši 3.100 Kč u jednání dne 3. 2. 2022, kdy se nejednalo o společný úkon při zastupování dvou osob a jeden režijní paušál 300 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 vyhlášky, a to za účast u jednání dne 14. 5. 2020 cestovné ve výši jedné poloviny z částky 387,55 Kč (při vzdálenosti [obec] - [obec] a zpět celkem 60 km, průměrná spotřeba vozidla 7,06 l /100 km, natural 95 v ceně dle vyhlášky), tj. 193,77 Kč a jedna polovina náhrady za ztrátu času za 4 promeškané půlhodiny za účast u jednání, tj. 200 Kč, dále cestovné ve výši 439,15 Kč (při vzdálenosti [obec] - [obec] a zpět celkem 60 km, průměrná spotřeba vozidla 7,06 l /100 km, natural 95 v ceně dle vyhlášky) a náhrada za ztrátu času za 4 promeškané půlhodiny za účast u jednání dne 3. 2. 2022, tj. 400 Kč, 5.000,71 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a 1.000 Kč, tj. polovina zaplaceného soudního poplatku.

27. Zástupci žalobce a) nebyla přiznána odměna za následující úkony právní služby - nahlédnutí do spisu dne 3. 2. 2020 s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, vyjádření ze dne 7. 5. 2020, v němž nezazněla žádná nová argumentace, procesní návrh ze dne 10. 6. 2020, vyjádření ze dne 31. 10. 2020, které není do spisu založeno a jednání s protistranou o smíru po jednání soudu dne 14. 5. 2020, když tyto úkony považuje odvolací soud za neúčelné.

28. Náklady řízení vzniklé žalobkyni b) činí 24.684 Kč (po zaokrouhlení), když tato částka představuje 3.100 Kč odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), popř. 2.480 Kč podle § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky. Žalobkyni b) byla přiznána odměna ve výši 3.100 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, když v případě tohoto úkonu se nejednalo o společný úkon při zastupování dvou osob a jeden režijní paušál 300 Kč, dále jí byla přiznána odměna ze jeden úkon právní služby ve výši 2.480 Kč, a to za 1. předžalobní výzvu, 2. sepis žaloby, 3. porada s klientem dne 31. 10. 2019, 4. vyjádření ze dne 31. 10. 2019, 5. účast u jednání dne 14. 5. 2020, 6. vyjádření na výzvu soudu ze dne 22. 5. 2020 a k těmto úkonům vždy režijní paušál ve výši pouze jedné poloviny, tj. 150 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 vyhlášky, a to za účast u jednání dne 14. 5. 2020 cestovné ve výši jedné poloviny z částky 387,55 Kč (při vzdálenosti [obec] - [obec] a zpět celkem 60 km, průměrná spotřeba vozidla 7,06 l /100 km, natural 95 v ceně dle vyhlášky), tj. 193,77 Kč a jedna polovina náhrady za ztrátu času za 4 promeškané půlhodiny, tj. 200 Kč, 4.110,49 Kč 21% DPH, kterou je advokát, jenž v době těchto úkonů zastupoval žalobkyni b), povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a 1.000 Kč, tj. polovina zaplaceného soudního poplatku.

29. Zástupkyni žalobkyně b) nebyla přiznána odměna za následující úkony právní služby - nahlédnutí do spisu dne 3. 2. 2020 s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, vyjádření ze dne 7. 5. 2020, v němž nezazněla žádná nová argumentace, procesní návrh ze dne 10. 6. 2020, vyjádření ze dne 31. 10. 2020, které není do spisu založeno a jednání s protistranou o smíru po jednání soudu dne 14. 5. 2020, když tyto úkony považuje odvolací soud za neúčelné.

30. Zástupkyni žalobkyně b) nebyla přiznána odměna za plnou moc udělenou dne 28. 1. 2022 (č. l. 136), když za tento úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky již žalobkyni b) odměna přiznána byla (viz shora), dále za účast u jednání dne 3. 2. 2022 a vyjádření ze dne 2. 2. 2022, cestovné a náhrada za ztrátu času k jednání soudu dne 3. 2. 2022, a to s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 585/17, ze dne 10. 4. 2018, nebo rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1099/2018, sp. zn. 21 Cdo 756/2014 nebo 21 Cdo 638/2018. Podle názoru odvolacího soudu zneužití procesního práva občanský soudní řád zakazuje (§ 2 o. s. ř.), přičemž zneužití procesního práva, je dáno tehdy, pokud účastník udělí advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník. V takovém případě by sice účastník jednal v mezích svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem, ale prostřednictvím svého chování jinak právem dovoleného by sledoval poškození jiného účastníka; šlo by proto o výkon práva, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu účastníku propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Je nepochybně právem žalobkyně b) nechat se zastupovat advokátem, avšak s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem této věci, kdy žalobkyně b) byla zastoupena advokátem totožným jako žalobce a), ve věci nebyly dány žádné rozumné důvody, pro které se žalobkyně b) u shora uvedených úkonů nechala zastupovat novým advokátem, přičemž tyto důvody nelze spatřovat ani v argumentaci žalobkyně b), která uváděla, že„ žalovaná vůči žalobcům uplatnila kompenzační námitku ve výši 32.667 Kč a z důvodu dotčení společného jmění manželů“. Z postupu žalobkyně b) zřejmě plyne, že k udělení plné moci došlo nikoliv z důvodu poskytnutí právní pomoci před soudem, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které bude muset s ohledem na předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník.

31. Výrok rozhodnutí soudu o tom, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena advokátu, představuje určení platebního místa. Advokát není věcně legitimován k náhradě nákladů řízení, nositelem přisouzeného práva je vždy jím zastupovaný účastník řízení.

32. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem a) a žalovanou je dán podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci a) byla na těchto nákladech přiznána částka 11.657 Kč. Tato částka představuje 3.100 Kč odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky za 1. vyjádření k odvolání žalované a 2. za účast u jednání dne 20. 7. 2022, dále odměna ve výši 1.150 Kč za odvolání do výroku o nákladech řízení, když v takovém případě je předmětem odvolacího řízení toliko hodnota tohoto příslušenství, tedy částka, která měla být žalobci a) na náhradě nákladů řízení přiznána, tj. 29.814 Kč, z čehož podle § 7 bod 5 vyhlášky činí odměna za jeden úkon 2.300 Kč, když podle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky se mimosmluvní odměna snižuje o 50 %. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů advokáta podle 13 odst. 4 vyhlášky za tyto 3 shora uvedené úkony právní služby, tj. 3 x 300 Kč, cestovné za účast u jednání v částce 784,17 Kč (při vzdálenosti [obec] - [obec] a zpět celkem 100 km, průměrná spotřeba vozidla 7,06 l /100 km, natural 95 v ceně dle vyhlášky) a náhrada za ztrátu času za 6 promeškaných půlhodin za účast u jednání dne 20. 7. 2022, tj. 600 Kč, a 2.023,17 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř.

33. Žalobci a) nebyla přiznána odměna za nahlédnutí do spisu dne 15. 3. 2022 spolu s požadovaným režijním paušálem a náhradou cestovného s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1176/2015.

34. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi žalobkyní b) a žalovanou, pak přesto že žalobkyně b) byla v odvolacím řízení také plně úspěšná a měla by podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, odepřel odvolací soud žalobkyni b) toto právo se stejnou argumentací uvedenou shora, týkající se zneužití práva nechat se zastupovat. Pokud tyto úvahy platily pro řízení před okresním soudem poté, co žalobkyně b) udělila plnou k zastupování své advokátce, logicky se tyto důvody musí vztahovat také k nákladům odvolacího řízení, které by byly žalobkyni b) přiznány v souvislosti s jejím zastoupením v případě původního společného advokáta, ale jelikož se žalobkyně b) rozhodla nechat se zastupovat jiným advokátem, a způsobem svědčícím o zneužití práva na zastupování, nemůžou být tyto náklady odvolacího řízení přiznány její současné advokátce.

Poučení