57 Co 138/2024 - 53

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: [právnická osoba], IČO [IČO právnické osoby] sídlem [adresa právnické osoby] zastoupená advokátem [jméno zástupce] sídlem[Anonymizováno][adresa zástupce] proti žalované: [jméno FO], narozená dne [datum] bytem [adresa FO] o zaplacení 26 701,48 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 3. 2024, č. j. 13 C 49/2024-21, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II a III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 6 699,70 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím (výrok I), jinak žalobu co do částky 20 001,78 Kč zamítl (výrok II), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádná z účastnic na ni nemá právo (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum] (dále též jen „smlouva“) se žalobkyně zavázala žalované poskytnout sdružené dodávky plynu a zajistit distribuci do odběrného místa ([adresa]). Žalovaná se zavázala odebrat poskytnutý plyn a uhradit řádně a včas dohodnutou cenu za dodávku plynu a ostatní služby dle ceníku žalobkyně. Účastníci si sjednali kategorii Domácnost a trvání smlouvy po dobu určitou 36 měsíců od data její účinnosti. Na první straně smlouvy pod rubrikou „OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“ je obsaženo také ustanovení, že pro případ opakovaného (tzn. dva a vícekrát) porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy zákazníkem a/ nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je žalobkyně oprávněna účtovat zákazníkovi pokutu ve výši 800 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Žalobkyně oznámením ze dne 21. 7. 2022 oznámila žalované přerušení dodávky plynu, z důvodu opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalované odstoupila 13. 9. 2022 od smlouvy o sdružených službách a vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 800 Kč splatné 23. 9. 2022 (další skutková zjištění jsou – vzhledem k níže vymezenému rozsahu odvolacího přezkumu – irelevantní).

3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 2048 odst. 1, § 1798 odst. 1, § 1811 odst. 1, § 1813 a 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, která byla uzavřena adhezním způsobem, přičemž ujednání o smluvní pokutě shledal rozporné s požadavkem přiměřenosti ve významné nerovnováze v neprospěch spotřebitele. Poukázal na to, že smluvní pokuta je ujednána výlučně v neprospěch spotřebitele, neobsahuje ujednání o smluvní pokutě, která by postihla žalobkyni v případě nesplnění jejích povinností vyplývajících ze smlouvy, čímž je dána nerovnováha v neprospěch žalované. Při posouzení přiměřenosti dle § 1811 odst. 1 o. z. by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, což se promítá ve dvou podobách, a to v podobě formální a obsahové. Po formální stránce je významné, že ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v odstavci označeném jako „Ostatní ujednání“, čímž budí dojem méně podstatné části smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je umístěno na zadní straně smlouvy, vyhotoveno drobným písmem v jednom souvislém bloku s poměrně komplikovanou větnou skladbou, což jej činí pro průměrného spotřebitele nesrozumitelným. Na existenci smluvních pokut nebyla žalovaná srozumitelně upozorněna ani ve formuláři – Informace pro zákazníka (spotřebitele), který byl vyhotoven spolu se smlouvou a jehož účelem je právě to, aby spotřebitele upozornil na podstatná práva a povinnosti ze smlouvy. Žalobkyně v pozici podnikatele jednala nepoctivě a nerovnováha je v rozporu s požadavky přiměřenosti, když k nepřiměřeným ujednáním se nepřihlíží, na taková ujednání lze pohlížet, jako by učiněno nebylo.

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla ve výrocích II a III a domáhala se jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovala, že ujednání o smluvní pokutě je sjednáno platně, nachází se v samotné smlouvě, a to na její první straně, kde jsou uvedeny podstatné náležitosti smlouvy (essentialia negotii) jako je předmět smlouvy, doba trvání a způsob stanovení ceny. Ve vztahu k těmto základním ujednáním je ustanovení o smluvní pokutě pro vznik a vymezení závazku nepodstatné, a tedy je lze logicky označit jako ujednání „ostatní“. Samotná struktura smlouvy je logická, přehledná a pro zákazníky srozumitelná a je v rámci široké soukromoprávní autonomie vůle zcela v dispozici žalobkyně. Ujednání o smluvní pokutě je součástí konkrétní produktové propozice daného smluvního produktu. Produkty žalobkyně na dobu neurčitou (Standard) takové ujednání neobsahují. Ujednání o smluvní pokutě je psáno stejným písmem (velikost, font) jako ostatní části smlouvy. Písmo může být považováno za menší, lze jej však porovnat s písmem běžně užívaným na obalech potravinových výrobků k uvádění povinných informací o výrobcích, jež je navíc často komplikováno užitím variace českého a slovenského jazyka v jednom souvislém textu. Význam informací na potravinových výrobcích je nepochybně minimálně srovnatelný s významem ujednání o smluvní pokutě, když tyto informace mohou mít závažný vliv na zdraví spotřebitelů, např. u alergiků. Ujednání „obsahuje několik skutkových podstat (hypotéz) řazených za sebou v rámci jednoho souvětí (s výjimkami uvedenými ve prospěch vyšší srozumitelnosti v závorkách), na které dopadá sjednaná jednotná smluvní pokuta (dispozice).“ Odvolává se tedy na legitimní očekávání, že v právním styku jedná s osobou nadanou rozumem průměrného člověka. Odvolací argumentaci k tomuto bodu uzavřela tím, že ujednání je srozumitelné „v tom smyslu, že v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodů na straně zákazníka, bude žalobce požadovat uhrazení smluvní pokuty.“ Z ustanovení § 1813 o. z. lze dovodit, že absolutně neplatné je takové smluvní ujednání, které zakládá nerovnováhu práv nebo povinností, nerovnováha je v neprospěch spotřebitele, nerovnováha je významná a je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, přičemž tyto podmínky musí být naplněny současně. Pokud nejsou naplněny všechny požadavky, může se jednat o ujednání nikoliv absolutně neplatné. V takovém případě je na žalované, aby dbala o svá práva ve smyslu zásady „právo náleží bdělým“ a případné neplatnosti se dovolala. Není přípustné, aby ze strany soudu byla procesní aktivita žalované nahrazována. Soud prvního stupně dovodil založení nerovnováhy práv a povinností, když konstatoval, že smluvní pokuta zajišťuje toliko povinnosti spotřebitele, avšak neřešil otázku významnosti soudem dovozené nerovnováhy práv a povinností a zcela pominul důvody, pro které byla tato dovozená nerovnováha založena, zejména neporovnává ujednání o smluvní pokutě s ujednáním o fixní a zvýhodněné ceně plynu a elektřiny, tato ujednání však mají přímou souvislost, bez jednoho by nebylo druhého. Výhoda fixní ceny je zjevná zejména v posledním období, kdy došlo k násobnému nárůstu cen komodity. Zatímco smluvní pokuta představuje sankční mechanismus, který je uveden v život pouze z důvodů na straně žalované, výhoda pro žalovanou, spočívající v nižší ceně a její neměnnosti po dobu trvání smlouvy, je žalovanou konzumována po celou dobu trvání smluvního vztahu. Aby žalobkyně mohla poskytnout svému zákazníkovi/žalované neměnnou cenu dodávky plynu a elektřiny na celé smluvní období, musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energie odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy právě na velkoobchodním trhu na základě těchto forwardových nákupů. Vzhledem k tomu, že nákupy probíhají v EUR a zákazníkům v ČR je energie prodávána v CZK, musí zároveň žalobce uzavřít na derivátovém finančním trhu měnový swap na zajištění měnového rizika dle aktuální hodnoty směnného kurzu CZK/EUR. Tento systém nákupu umožňuje pak oběma stranám smlouvy – dodavateli i zákazníkovi – dosáhnout relativní jistoty neměnné a - v důsledku dlouhodobého nákupu předem - též zpravidla nižší ceny, pro dodavatele pak navíc v kombinaci s nezbytnou jistotou, že energii pro své zákazníky bude mít k dispozici v potřebném objemu (na rozdíl od „okamžitého“ spotového trhu, který tuto jistotu nedává). Pro smlouvy na dobu neurčitou je energie agregovaně nakupována na základě tzv. hedge nákupního modelu, jehož cílem je eliminovat rizika volatility nákupních cen tím, že nákup probíhá postupně v pravidelných plánovaných intervalech a objemech bez bezprostřední vazby na uzavření smlouvy na straně zákazníků. Naproti tomu nákup u smluv na dobu určitou probíhá až na základě uzavřené smlouvy na dobu určitou, kdy 1x týdně je žalobcem spočítána důvodně očekávaná spotřeba podle nově uzavřených smluv na dobu určitou a příslušný objem je nakoupen. Pro smlouvy na dobu neurčitou je nákupní (hedge) horizont, tedy nákup pro období dodávky, pouze jeden rok. Objemové/cenové riziko je pak takové, že pokud zákazník odejde před začátkem dodávky, je možné ponížit objem příští tranše. Pokud zákazník odejde v průběhu dodávky, je maximální riziko tzv. dlouhé pozice (přebytečného objemu) na 9 měsíců (12 mínus 3 měsíce výpovědní doba - za předpokladu doručení výpovědi typicky koncem měsíce, jestliže výpovědní doba počíná běžet od začátku měsíce následujícího po doručení výpovědi). Kdežto u smluv na dobu určitou je žalobkyně takovému riziku dlouhé pozice vystavena až na 3 roky, jelikož se zavazuje dodat za nabídnuté ceny po celé smluvní období, musí tedy bezpečně nakoupit komoditu předem. Z toho vyplývající cenové/objemové riziko pro případ nesplnění závazku zákazníka setrvat ve smluvním vztahu je tedy mnohem větší. Sjednaná výše smluvní pokuty 800 Kč za každý kalendářní měsíc do sjednaného ukončení smlouvy tak není zjevně nepřiměřená, a to i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2247/99 ze dne 26. 7. 2000 a sp. zn. 33 Odo 204/2001 ze dne 9. 8. 2001. Žalovaná mohla využít svého práva a žádat moderaci smluvní pokuty, pokud by ji považoval za nepřiměřeně vysokou ve smyslu § 2051 o. z., tohoto práva nevyužila.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 26 701,48 Kč s příslušenstvím, přičemž smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy, která byla ujednána smluvními stranami ve smlouvě o sdružených službách dodávky plynu uzavřené dne [datum], činí z této částky 20 001,78 Kč. V žalobní naraci dále uvedla, že v případě uhrazení smluvní pokuty se vzdává nároku na náhradu škody, která smluvní pokutu převyšuje.

8. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení. Pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní] s tím, že ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že smluvní strany si taktéž ujednaly, že žalovaná bude dohodnutou cenu za dodávku plynu hradit primárně formou záloh ve výši 1 000 Kč měsíčně, [název právnické osoby] má vedle práva na pokutu vyplývající z porušení povinností zákazníka též právo na náhradu škody a úrok z prodlení vyplývající z porušení téže povinnosti; z informace pro zákazníka – spotřebitele bylo zjištěno, že zde nejsou uvedeny žádné informace či vysvětlující údaje ohledně ujednání účastníků o smluvní pokutě v případě porušení povinností (k tomu, že postup odvolacího soudu, doplní-li skutková zjištění aniž by listinný důkazní prostředek zopakoval, respektuje zásady dokazování v odvolacím řízení srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3061/2010, nebo ze 13. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 353/2013).

9. Podle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odstavec 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odstavec 2).

10. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Za účelem ochrany spotřebitele proti zneužití moci podnikatelem (jeho nepoctivým jednáním), především v případě podnikatelem formulovaných typových smluv, jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

12. Ustanovení § 1813 o. z., které má svůj původ v čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS z 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), se použije ve smlouvách uzavřených se spotřebitelem (§ 1810 o. z.), což je též případ posuzované věci. Obsahovou kontrolu smluvních ujednání – v tomto případě ujednání o smluvní pokutě obsažené v části smlouvy nadepsané „OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“ – soud provádí z moci úřední (k tomu též viz judikaturu Soudního dvora vykládající směrnici, např. Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346). Procesní pasivita žalované je ve vztahu k realizaci soudní kontroly bezvýznamná.

13. Soud prvního stupně správně v posuzované věci přistoupil k přezkumu přiměřenosti ujednání o smluvní pokutě podle § 1813 o. z., neboť jde o ujednání, které je součástí smlouvy, netýká se předmětu plnění nebo jeho ceny, nejde o ujednání, které je bez dalšího zakázané (§ 1814 o. z.) a neodráží závazná pravidla (totožná s kogentní nebo dispozitivní právní úpravou).

14. Při posuzování, zda v případě tohoto konkrétního ujednání jde o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, která je v neprospěch spotřebitele a v rozporu s požadavkem přiměřenosti, soud zohledňuje i skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem. Nejasné a nesrozumitelné ujednání může být ve svém důsledku ujednáním nepřiměřeným podle § 1813 o. z.

15. Vyjádřeno přesněji, pokud nejasnost a nesrozumitelnost ujednání je příčinou toho, že průměrný spotřebitel uzavře smlouvu (rozhodne se pro obchodní transakci), kterou by jinak neuzavřel, pak jde o jeden z prvků, na jejichž základě může soud založit svou úvahu o nepřiměřenosti ujednání [obdobně k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Pereničová a Perenič C-453/10, EU:C:2012:144, body 43 a 47; shodný názor zastává i občanskoprávní doktrína – viz např. Hulmák, M., Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách, 1. vydání, 2020, s. 116 - 118].

16. Jasnost a srozumitelnost, tedy transparentnost konkrétního ujednání vyjadřuje kvalitu jeho obsahu a formy. Po formální stránce musí být ujednání zjevné a po obsahové pochopitelné. S transparentností ujednání se úzce pojí absence jeho překvapivosti (o neúčinnosti podle § 1753 o. z., a nadbytečnosti posouzení přiměřenosti uvažovat nelze, ujednání o smluvní pokutě není v tomto případě obsaženo v obchodních podmínkách).

17. Zjevnost ujednání se týká jeho vnější podoby, zejména čitelnosti (velikosti, fontu a stylu písma), rozvržení a členění textu, jakož i větných konstrukcí.

18. Pochopitelnost ujednání pak vyjadřuje požadavek takové formulace uvedeného textu (sdělení), aby z něj spotřebitel zjistil, jaká ze smlouvy pro něj vyplývají konkrétní práva a povinnosti, a to bez složitých výkladových prostředků a zvláštních odborných znalostí, což mimo jiné obsahuje také povinnost spotřebiteli jednoznačně, aniž by byl ponechán prostor pro další úvahy, sdělit rizika, která pro něj ze smlouvy vyplývají. Pouze takové určení umožňuje spotřebiteli, aby se rozhodl, zda chce být smlouvou podnikatelem předem vyhotovenou vázán.

19. Standard takto pojímané, a po podnikatelích požadované, transparentnosti se upíná k průměrnému spotřebiteli. Hledání hranice jasnosti a srozumitelnosti posuzovaného ujednání pro průměrného spotřebitele je judikaturou Soudního dvora poměřována běžnou informovaností a přiměřenou pozorností a obezřetností (srov. například rozsudek Soudního dvora Kásler a Káslerné Rabai C-26/13, EU:C:2014:282) [hraniční kritérium průměrného spotřebitele činí vyvratitelnou domněnku zakotvenou v § 4 odst. 1 o. z. bezvýznamnou].

20. Formální i obsahová stránka ujednání o smluvní pokutě (také, tj. s ostatními případy ujednaných smluvních pokut) zařazená v části smlouvy nadepsané „OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“ výše vymezeného standardu nedosahuje. Nikoliv v marginální míře je problematická již čitelnost; použití drobného písma ostatně připouští i žalobkyně. Srovnání s velikostí písma na obalech potravinových produktů, kde je obalem prostor pro textové pole omezen, což v tomto případě neplatí, je nepřiléhavé. Nedostatek pak soud spatřuje zejména v neadekvátním členění a nepřehledné větné konstrukci, která je jednak dlouhá, jednak neadresná, tj. netýká se pouze spotřebitelů, a zejména obsahuje několik skutkových podstat, jejichž popis vkládaný do závorek sdělení, které má z formulace vyplývat, opakovaně přerušuje. Nepřehlednost celé formulace sdělení je tím dále prohlubována. Nelze přisvědčit tomu – jak se snaží žalobkyně prosadit –, že by šlo o prvek s opačným účinkem. Jde o konstrukci složitou, pro průměrného spotřebitele obtížně srozumitelnou, vyžadující kvalitativně vyšší, než rozumnou míru pozornosti a opatrnosti odpovídající sociálním, kulturním a jazykovým faktorům, natož pak, jak uvádí judikatura zmíněná v předchozím odstavci, přiměřenou pozornost a obezřetnost. Žalobkyně sama pak v odvolání jednoznačně formuluje dané riziko tak, že „v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodů na straně zákazníka, bude (žalobkyně) požadovat uhrazení smluvní pokuty.“ 21. Pominout nelze ani zařazení do části nadepsané „OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“, jakož i celý vizuální koncept smlouvy, který vskutku, jak správně uzavřel soud prvního stupně, budí dojem méně podstatné části smlouvy. Okresní soud rovněž správně poukázal na to, že na ujednání o smluvní pokutě není žalovaná upozorněna ani ve formuláři - Informace pro zákazníka (spotřebitele), který byl vyhotoven spolu se smlouvou a jehož účelem bylo upozornit zákazníka (žalovanou) na podstatná práva a povinnosti ze smlouvy.

22. Zmíněné nedostatky nelze posuzovat jednotlivě, ale ve vzájemných souvislostech. Právě jejich synergický efekt, který ve svém důsledku komplikuje, dokonce snad i odrazuje průměrného spotřebitele od seznámení se s posuzovaným ujednáním, a tudíž jeho pochopením, stojí v základu nepoctivého jednání žalobkyně, která tím zneužívá svého silnějšího postavení (je přitom nerozhodné, zda tak činí v rámci své obchodní strategie záměrně nebo pouze z nedbalosti).

23. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně nesplnila povinnost jednoznačně, aniž by byl ponechán prostor pro další úvahy, sdělit žalované rizika, která pro ni ze smlouvy vyplývají, což je o to významnější, má-li dokonce sama žalobkyně, a sice správně, za to, že jde o ujednání podstatné. Ekonomické důsledky vyplývající pro žalovanou byly upozaděny, pročež ji fakticky bylo upřeno provést odpovídající úvahu, zda chce být smlouvou, žalobkyní předem vyhotovenou, za takových podmínek vázána.

24. Odvolací soud vychází z nejasnosti a nesrozumitelnosti ujednání o smluvní pokutě jako z jednoho z prvků, na němž zakládá svou úvahu o nepřiměřenosti ujednání podle § 1813 o. z. Nejde ovšem o důvod výlučný, kdy by závěr o nepřiměřenosti ujednání byl činěn na základě nejasnosti a nesrozumitelnosti bez dalšího.

25. Námitkám, kterými žalobkyně argumentuje ve prospěch závěru o reálné rovnováze práv a povinností stran opírající se – stručně vyjádřeno – o odlišné riziko plnění dluhů (absenci reálného významu smluvní pokuty pro utvrzení dluhu žalobkyně), nemůže odvolací soud přisvědčit. Žalobkyně totiž vychází z nesprávné premisy o transparentnosti ujednání, potažmo že žalované řádně sdělila rizika, ekonomicky pozitivní i negativní důsledky, která pro ni ze smlouvy vyplývají, na základě čehož žalovaná učinila rozhodnutí o vázanosti smlouvou, byť by pro ni bylo třeba i nevýhodné. Tak tomu ovšem, z důvodů výše rozvedených, není. Žalobkyně tedy pomíjí, že nebýt netransparentního ujednání, žalovaná by se pro takovou obchodní transakci nerozhodla, resp. smlouvu by vůbec neuzavřela.

26. Ujednání o smluvní pokutě utvrzuje pouze dluh žalované. Z obsahu spisu přitom nevyplývá pohnutka, aby žalovaná s takovou podmínkou odchylující se významně v její neprospěch jak od zákonné úpravy, tak v právech stran, souhlasila. Reálnou rovnováhu neopodstatňuje ani poukaz žalobkyně na výhodu pro žalovanou, spočívající v nižší ceně a její neměnnosti po dobu trvání smlouvy, která je žalovanou konzumována po celou dobu trvání smluvního vztahu, když právě tato neměnnost ceny by se za určitých okolností mohla jevit rovněž jako nevýhoda, a to v případě poklesu ceny komodity na trhu. Jinak řečeno, sjednaná cena komodity se po dobu smluvního vztahu nemohla zvýšit, ale ani snížit. Rovněž nelze přehlédnout, že účastnice se odchýlily od § 2050 o. z., a to v podobě plného souběhu nároků na smluvní pokutu a náhradu škody. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, bod 59, vysvětlil, kdy se neprosadí závěr, že smluvní pokuta slouží k paušalizaci náhrady škody. Zjištěný skutkový stav o plném souběhu obou nároků, pak svědčí spíš o tom, že účastnice sjednaly sankční smluvní pokutu. Protože v posuzované věci jde o obsahovou kontrolu smluvních ujednání, skutečnost, že žalobkyně (až) v žalobní naraci uvedla, že se vzdává nároku na náhradu škody v rozsahu přesahujícím sjednanou smluvní pokutu, je pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty nevýznamné. Pro intenzitu nerovnováhy je přitom podstatný rozdíl v právech, který je dán, nikoliv rozsah zásahu do majetkových poměrů. Proto jednala-li by žalobkyně s žalovanou poctivě, tedy brala-li by v úvahu oprávněné zájmy žalované, nemohla rozumně očekávat, že by žalovaná souhlasila s posuzovaným ujednáním.

27. Posuzované ujednání o smluvní pokutě zakládá značnou nerovnováhu v neprospěch žalované spotřebitelky v rozporu s požadavky přiměřenosti, tedy je nepřiměřené, a protože žalovaná se jej nedovolala, soud k němu nepřihlíží (§ 1815 o. z.).

28. Protože rozsudek soudu prvního stupně je v odvoláním napadeném rozsahu co do výsledku správný, na zdůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení lze přitom odkázat, byl podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

29. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 151 odst. 2 in fine o. s. ř., neboť úspěšné žalované v této fázi řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva prokazatelně nevznikly.

Poučení