57 Co 163/2025 - 240

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Teterové a soudců Mgr. Michaely Janošcové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 90 950 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 20. 2. 2025, č. j. 109 C 134/2023-187 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 18 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných v tomto napadeném výroku, se zamítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 36 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných v tomto napadeném výroku, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 39 640 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa advokátky].

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 546 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 18 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných ve výroku I (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 18 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných ve výroku II (výrok II), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 36 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných ve výroku III (výrok III), řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil co do částky 50 Kč (výrok IV), žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 18 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných ve výroku V, zamítl (výrok V) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 244 Kč zástupci žalobce do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok VI).

2. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný, a to ve výrocích II, III a VI, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta co do částek 18 200 Kč a 36 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení a žalobci bude uložena povinnost zaplatit mu náklady řízení před soudem prvého stupně v plné výši. Odvolání odůvodnil tím, že jím vystavená vyúčtování služeb za roky 2019 a 2020 jsou úplná a správná, neboť byla provedena v souladu se směrnicí žalovaného č. 10S, která je pro žalovaného coby bytové družstvo závazná a nadřazená zákonné úpravě obsažené v zákoně č. 67/2013 Sb., pročež závěr okresního soudu, že vyúčtování za roky 2019 a 2020 bylo žalovaným provedeno v rozporu se zákonem č. 67/2013 Sb. není správný. Žalovaný je bytovým družstvem, které v postavení pronajímatele pronajímá družstevní byty svým členům jako nájemcům, a de facto tak členové prostřednictvím svého bytového družstva pronajímají družstevní byty sami sobě, přičemž tento specifický vztah se projevuje i v omezené ingerenci soudu do vnitrodružstevních záležitostí. Dne 13. 6. 2019 byla členskou schůzí žalovaného, tedy nejvyšším orgánem bytového družstva, jehož členem je i žalobce, přijata směrnice č. 10S, kterou se mění čl. 8 odst. 5 směrnice č. 1S a která v čl. 8 stanoví, že na náklady na další služby spojené s užíváním bytu a k nim příslušných společných prostor se hradí měsíčně (nezúčtovatelný) příspěvek na provoz domu v paušální částce, a v čl. 3 stanoví, že objekt pošty je přidruženou zúčtovací jednotkou, tedy samostatnou zúčtovací jednotkou s vlastním samostatným měřením spotřeby tepla. Dle čl. 9 odst. 2 směrnice č. 10S je tato směrnice účinná pro zúčtovací období od roku 2019. Uvedená směrnice byla přijata 98 hlasy členů žalovaného, dva byli proti a jeden člen se zdržel. Platnost tohoto usnesení členské schůze, jímž byla tato směrnice č. 10S přijata, nebyla napadena u soudu. V odvolání poukázal na čl. 60 odst. 2 písm. b) a x) a na odst. 3 Stanov účinných pro zúčtovací období roku 2019 i 2020, dle kterých do výlučné působnosti členské schůze patří stanovení zásad pro určování výše nájemného, výši a způsob vyúčtování zálohových úhrad za služby spojené s užíváním bytu nebo garáží. Poukázal na § 663 odst. 1 a 2 a § 706 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), a na § 258 § 259, § 260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a uvedl, že neumožňuje-li zákon přezkum usnesení členské schůze jinak než v řízení podle § 663 z. o. k., pak, není-li neplatnost usnesení vyslovena soudem, je jím představenstvo vždy vázáno. To, že představenstvo (bytové družstvo) se musí řídit i usneseními členské schůze, která jsou v rozporu s právními předpisy, pak vyplývá i z výše citovaného § 260 odst. 1 o. z., které umožňuje soudu dokonce ponechat v platnosti usnesení členské schůze, které je v rozporu se zákonem. Z tohoto je zřejmé, že za situace, kdy soudem nebyla vyslovena neplatnost směrnice č. 10S, nelze již tuto směrnici přezkoumávat, tato je platná a závazná, a to bez ohledu na to, zda je v rozporu se zákonem. Okresní soud však zcela pominul, že žalovaný byl a je povinen řídit se právě vnitrodružstevní směrnicí č. 10S, byť tato může být v rozporu se zákonem, a taktéž nerespektoval vůli členů bytového družstva – nájemců vyúčtovávat ostatní služby a teplo odlišně od zákona č. 67/2013 Sb. Z jejího obsahu je zřejmé, že členové žalovaného, kteří jsou současně nájemci družstevních bytů, si sami odsouhlasili, že teplo dodávané do prostor (sloužících k podnikání) pronajímaných [právnická osoba] bude účtováno samostatně nájemci [právnická osoba] a nebude tedy zahrnuto v celkovém rozúčtování tepla pro družstevní byty a ostatní prostory sloužící k podnikání, a že směrnicí č. 10S se bude řídit již vyúčtování služeb za rok 2019. Tedy ti, na jejíž ochranu byl přijat zákon č. 67/2012 Sb., si sami rozhodli, že vyúčtování ostatních služeb a tepla budou mít jinak.

1. Z uvedeného je zřejmé, že pokud žalobce namítal rozpor vyúčtování se zákonem, je toto irelevantní, neboť vyúčtování za rok 2019 i za rok 2020 se posuzuje podle směrnice č. 10S. Nadto žalobce u vyúčtování za rok 2019 namítal pouze nesprávnost vyúčtování ostatních služeb (viz doplnění tvrzení žalobce ze dne 12. 8. 2024) a až u vyúčtování za rok 2020 namítal nesprávnost vyúčtování dodávek tepla. Okresní soud však obě vyúčtování posoudil jako nesprávné s ohledem na vyúčtování dodávek tepla, tedy v rozporu s tím, co namítal u vyúčtování za rok 2019 žalobce. Pokud žalobce nesouhlasil s postupem žalovaného jednajícího prostřednictvím jeho statutárního orgánu – představenstva – měl se obrátit na kontrolní komisi jakožto obligatorně zřizovaný orgán družstva, který je zřizovaný právě za tímto účelem, což se však z tvrzení žalobce nepodává. Až v případě, že by jeho stížnost týkající se údajného nikoliv řádného vyúčtování služeb za roky 2019 a 2020 byla odmítnuta kontrolní komisí, mohl se žalobce domáhat svých práv soudně. Pokud se žalobce nedomáhal prvně svých práv u kontrolní komise, neměla by mu být v souladu se zásadou omezené ingerence soudu do vnitrodružstevních záležitostí tato práva soudem přiznána, přičemž okresní soud se touto skutečností nezabýval. Žalovaný z opatrnosti zpracoval vyúčtování za rok 2019 i dle požadavku žalobce a toto bylo žalobci předloženo dne 10. 6. 2020, přičemž ani touto skutečností se soud prvého stupně nezabýval a žalobci přiznal pokutu za prodlení s předložením vyúčtování za rok 2019 za dobu po 10. 6. 2020. Žalovaný namítal, že jednání žalobce, který se u soudu nedomáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost předložit žalobci řádné vyúčtování služeb, byť žalobci bylo známo, že žalovaný má za to, že jeho vyúčtování za roky 2019 i 2020 je správné a v tomto je jeho stanovisko konečné, je zjevně nemravné a jedná se o zneužití práva žalobcem, který na jednu stranu tvrdí, že vyúčtování není správné, ale na druhou stranu se uložení povinnosti předložit mu řádné vyúčtování služeb nedomáhá, v důsledku čehož tak nechává narůst pokutu, kterou následně požaduje. Žalovaný nesouhlasil s tím, že u jednání dne 9. 4. 2024 nastala koncentrace řízení, pročež znalecký posudek a jeho dodatek byly předloženy okresnímu soudu včas. Ke sdělení Ministerstva pro místní rozvoj a Energetického regulačního úřadu žalovaný uvedl, že tyto instituce nejsou oprávněny vykládat právo a jejich názor není právně závazný. Okresní soud se nesprávně procesně vypořádal s částí původně žalovaného nároku, neboť u ústního jednání konaného dne 21. 11. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 50 Kč včetně příslušenství, tj. pro zákonný úrok z prodlení z částky 50 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, s čím žalovaný souhlasil, avšak soud ve výroku IV napadeného rozsudku řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil jen co do částky 50 Kč. V napadeném rozsudku tak chybí výrok o zastavení řízení i co zákonného úroku z prodlení z částky 50 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, místo toho okresní soud co do tohoto příslušenství žalobu zamítl.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen jako správný a ztotožnil se závěry soudu prvého stupně v bodě 51 odůvodnění rozsudku. Směrnice č. 10S ze dne 13. 6. 2019 jasně definuje, co je zúčtovací jednotkou (čl. 2 odst. 1 směrnice) a dále uvádí, že dodavatel tepla (HPS) fakturuje náklady za celý dům [hodnota] na základě společného měřidla pro celý dům [hodnota]. Dům [hodnota] je tedy i podle této směrnice jednou zúčtovací jednotkou, tzn. pro všechny prostory domu [hodnota] musí být vyúčtování provedeno shodně, tj. výpočet základní a spotřební složky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný sám uznal, že pokud jde o měření tepla, tak hodnota v položce označená jako přepočtena otápěná plocha byla opravena již v roce 2018 z původních 14 547,39 m na 12 087,45 m, jelikož pošta je měřena kalorimetrem a její plocha se již do celkové rozpočitatelné plochy nezahrnuje. Termín „přidružená zúčtovací jednotka“ vytvořený ve směrnici č. 10S není ani nemůže být žádným vodítkem pro rozúčtování nákladů na vytápění dle § 6 zákona č. 67/2013 Sb., neboť nemá žádnou oporu v legislativě, tudíž žalobce nemohl nijak vyvodit způsob vyúčtování tepla pro poštu; termín „objekt pošta“ míní objekt budovy pošty - ta ale není samostatně napojena na měřidlo spotřeby tepla, protože prostory pošty jsou také součástí stavby domu [hodnota] a „podružné měřidlo spotřeby“ je přístrojem registrujícím dodávku tepelné energie (§ 7a zákona č. 194/2007 Sb.). Žalobce byl proto oprávněn usoudit, že toto měřilo (byť instalované rozporně s vyhláškou č. 194/2007 Sb.) má sloužit jen ke stanovení spotřební složky tepla a základní složka tepla bude rozúčtována pro celou zúčtovací jednotku – dům [hodnota]. Z čl. 2.1.2. znaleckého posudku předloženého žalovaným až po koncentraci řízení rovněž vyplývá, že distributor HPS „dodává teplo do celého bloku [hodnota] přes výměníkovou stanici“ a „teplo z výměníku je vyvedeno centrálním rozvodem“, což znamená jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení, a že „v této výměníkové stanici se nachází patní měřidlo, pomocí nějž je účtována dodávka tepla pro celý blok č. [hodnota]“, což se rovná společné stanovení množství tepla, nákladů na teplo. Dle uvedeného je zřejmé, že jsou jasně splněna kritéria vyhlášky č. 269/2015 Sb. pro to, že celý dům [hodnota], včetně prostor pronajímaných poště je jednou zúčtovací jednotkou. Žalovaný vyúčtovává teplo dle vnitrodružstevní směrnice i nečlenům družstva (mimo jiné [právnická osoba]), byť se na nečleny družstva tato nevztahuje. Žalovaným vystavené vyúčtování tepla za žalované období z výše uvedených důvodů nebylo vystaveno řádně a žalovaný je tak v prodlení s vystavením a doručením řádného vyúčtování služeb žalobci, který má nárok na pokutu ve výši 50 Kč denně za každý den nesplnění povinnosti žalovaného.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v napadených výrocích II, III a v závislém výroku VI dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání je důvodné. Pro úplnost lze dodat, že výroky I, IV a V, které nebyly napadeny odvoláním, nabyly samostatně právní moci. V této souvislosti není důvodná námitka žalovaného týkající se zpětvzetí žaloby také co do úroků z prodlení z částky 50 Kč, neboť tato se týká výroků IV. a V. (výrokem V bylo rozhodnuto o pokutě za prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2021, přičemž právě tohoto nároku se týkalo částečné zpětvzetí žaloby).

5. Napadeným výrokem II rozsudku rozhodl okresní soud o nároku žalobce na zaplacení částky 18 200 Kč s příslušenstvím představující pokutu za prodlení s vyúčtováním ostatních služeb za rok 2019 za dobu od 30. 4. 2022 do 28. 4. 2023, tj. 50 Kč denně x 364 dnů. Po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř., kterého se žalobci dostalo u jednání dne 9. 4. 2024, k tomuto nároku tvrdil, že žalovaný v zákonném termínu do 30. 4. 2020 doručil žalobci jen vyúčtování za teplo, teplou a studenou vodu za rok 2019, a to 25. 4. 2020; toto neúplné vyúčtování, které neobsahovalo vyúčtování tzv. ostatních služeb, tj. provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, žalovaný v komunikaci s žalobcem odůvodnil tím, že povinnost vyúčtovat tyto ostatní služby neměl, protože členská schůze během roku přijala směrnici č. 10S, která tuto povinnost ruší, což je však dle žalobce v rozporu s § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., dle kterého je změna způsobu rozúčtování možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období. Na neúplné vyúčtování reagoval žalobce námitkou ze dne 12. 5. 2025 (doručenou dne 14. 5. 2020), vyúčtování ostatních služeb předal žalovaný žalobci na základě jeho námitky až dne 15. 6. 2020, přičemž nesprávnost tohoto vyúčtování ostatních služeb žalobce namítal dne 25. 6. 2020 a následně reagoval na odpověď žalovaného, doručenou mu 21. 7. 2020, dne 30. 7. 2020.

6. Napadeným výrokem III rozsudku rozhodl okresní soud o nároku žalobce na zaplacení částky 36 400 Kč s příslušenstvím představující pokutu za prodlení s vyúčtováním tepla za rok 2020 za dobu od 1. 5. 2021, neboť žalovaný měl povinnost vystavit vyúčtování za rok 2020 do 30. 4. 2021, do 27. 4. 2023, tj. 50 Kč denně x 727 dnů. Rovněž po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř., kterého se žalobci dostalo u jednání dne 9. 4. 2024, k tomuto nároku tvrdil, že dne 30. 4. 2021, tj. v zákonném termínu, doručil žalovaný žalobci vyúčtování za teplo, teplou a studenou vodu (dle své vnitřní směrnice nebyly vyúčtovány ostatní služby). Správnost tohoto vyúčtování, a to konkrétně správnost vyúčtování za teplo pro ÚT, žalobce namítal dopisem ze dne 16. 5. 2021 (doručeno 24. 5. 2021); na zamítavé stanovisko žalovaného (č. j. 127/2021) doručené dne 15. 6. 2021 žalobce reagoval námitkou ze dne 22. 6. 2021 (doručenou 23. 6. 2021), na tuto námitku žalovaný v zákonné lhůtě do 30 neodpověděl.

7. Ve vztahu k odvoláním napadeným výrokům, tj. co do nároku na pokutu za prodlení s vyúčtováním služeb roky 2019 a 2020, vyšel okresní soud z následujících skutkových zjištění: Žalovaný vystavil vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu žalobce za rok 2019, které bylo doručeno žalobci 15. 6. 2020. V dopise ze dne 25. 6. 2020 žalobce vznesl proti tomuto vyúčtování námitky. Žalovaný vyhotovil vyúčtování služeb a dodávek tepla za rok 2020, ke kterému bylo připojeno vysvětlovací sdělení ze dne 29. 4. 2021, jak žalovaný postupoval při vyúčtování nákladů za rozúčtování tepla, kdy žalovaný uvádí, že náklady na rozúčtování tepla jsou rozúčtovány dle počtu radiátorů a na nich instalovaných indikátorů z fakturace smluvního zúčtovatele a dodavatele náplní za celé družstvo. Proti tomuto vyúčtování podal žalobce námitky dopisem ze dne 16. 5. 2021, v němž namítal, že vyúčtování sice obdržel včas 30. 4. 2021, ale toto vyúčtování opětovně nepovažuje za řádné, jelikož stanovení velikosti přepočtené vytápěné plochy pro dům [hodnota] je stanoveno v rozporu s právními předpisy, když družstvo prohlásilo prostory pošty za přidruženou zúčtovací jednotku a do výpočtu plochy prostor prostory pošty nezahrnulo; objekt pošty je připojen na stejný tepelný zdroj jako zbytek celého domu, proto je součástí jedné otopné soustavy; jeho plocha a spotřeba tepla musí být součástí rozpočítávání nákladů na teplo pro celý dům; vyúčtování nákladů na teplo pro vytápění prostor pošty je provedeno dle kalorimetru. Z dopisu žalovaného žalobci již ze dne 22. 5. 2019 plyne, že žalovaný přisvědčuje žalobci, že pokud jde o měření tepla, tak hodnota v položce označená jako přepočtená otápěná plocha byla opravena v roce 2018 z původních 14 547,39 m na 12 087,45 m, jelikož pošta je měřena kalorimetrem a její plocha se již do celkové rozpočitatelné plochy nezahrnuje. Nebytové prostory pronajaté žalovaným [právnická osoba] byly vyčleněny jako samostatná zúčtovací jednotka již ve vyúčtování za rok 2018 a tento stav trval minimálně do roku 2024, čemuž přisvědčuje i dodatek znaleckého posudku č. [č. účtu] vypracovaného dne [datum] znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Nebytový prosto užívaný [právnická osoba] a ostatní části bytového domu č. p. [hodnota] v [adresa] mají jiný způsob měření tepla. Žalovaný rozúčtovává spotřebované teplo mezi bytový dům a společné prostory domu a nebytový prostor pronajatý [právnická osoba] odděleně. U bytového domu jsou v bytech instalovány měřiče tepla na radiátorech, tzv. indikátory tepla; v rámci plochy pronajaté [právnická osoba] je teplo měřeno kalorimetrem.

8. Na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval § 6 odst. 2, § 7 odst. 1 a 2, § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), § 2 písm. a) vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, a § 7a odst. 2 vyhl. č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, a učinil tyto právní závěry: podle § 2 písm. a) vyhlášky č. 269/2015 Sb. má bytový dům, jehož součástí jsou i nebytové prostory užívané [právnická osoba] v [adresa] ( byt obývaný žalobcem se nachází v č. p. [hodnota]) jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení a má mít společné měření nebo stanovení množství tepla, nákladů na teplo na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody, jelikož je jednou zúčtovací jednotkou; tedy prostory pronajímané [právnická osoba] nejsou samostatnou zúčtovací jednotkou, když u této se nejedná o napojení na jiný tepelný zdroj odlišný od ostatních příjemců služeb, tedy nájemců bytů. Jelikož žalovaný provádí měření tepla rozdílnými způsoby pro nájemce v bytech a pro nájemce v nebytovém prostoru užívaném [právnická osoba], tj. rozdílnými měřidly, nemůže z těchto údajů vystavit řádné vyúčtování tepla, když dodávky tepla probíhají stejným tepelným zdrojem. Tedy vyúčtování tepla za roky 2019 a 2020 nebylo vystaveno řádně a žalovaný je v prodlení s vystavením a doručením řádného vyúčtování služeb, pročež má žalobce nárok na pokutu ve výši 50 Kč denně za každý den nesplnění povinnosti žalovaného. Vyúčtování služeb za rok 2019 měl žalovaný žalobci doručit do 30. 4. 2020 a za rok 2020 do 30. 4. 2021; dnem následujícím se tak dostal do prodlení. Žalobce vůči vyúčtování podal včas námitky dle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2022, tedy ve lhůtě 30 dnů od doručení vyúčtování. A žaloba je tak v části týkající se výše specifikovaných nároků důvodná.

9. Předně odvolací soud dodává, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný dne 25. 4. 2020 doručil žalobci vyúčtování za teplo, teplou a studenou vodu za rok 2019, tedy nevyúčtoval tzv. ostatní služby, a k námitkám žalobce sdělil, že členská schůze během roku přijala směrnici č. 10S, která tuto povinnost ruší.

10. Odvolací soud provedl dokazování Stanovami družstva ze spisu Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 109 C 140/2022 , které byly přijaty na shromáždění delegátů dne 9. 12. 2013 a které nabyly účinnosti dnem 1. 1. 2014, ze kterých zjistil, že dle čl. 37 nazvaného „Nájemné a úhrady za služby spojené s nájmem družstevního bytu“, a to bodu 1 je člen družstva - nájemce družstevního bytu povinen platit nájemné včetně příspěvku na tvorbu dlouhodobé zálohy na opravy a dodatečné investice a zúčtovatelné zálohové úhrady na plnění spojená s užíváním družstevního bytu (služby); dle bodu 2 se výše úhrad podle bodu 1 stanoví předpisem úhrad dle směrnice „Zásady hospodaření“ schválené členskou schůzí. Dle článku 60 bod 2 písm. p) do výlučné působnosti členské schůze patří přijímat a měnit vnitřní předpisy družstva dle příslušných článků stanov a dle písm. x) do výlučné působnosti členské schůze patří stanovit zásady pro určování výše nájemného, výši a způsob vyúčtování zálohových úhrad za služby spojené s užíváním bytu nebo garáží.

11. Dále odvolací soud zopakoval dokazování Směrnicí žalovaného č. 1S nazvanou Zásady hospodaření, rok vydání 2013, a z čl. 8 (nazvaného Úhrady nájemného, záloh na služby a dlouhodobých záloh za užívání bytu a garáže členy družstva) bodu 5 zjistil, že vyúčtování zúčtovaných položek za kalendářní rok je povinno představenstvo zajistit v souladu s platnými předpisy. Náklady na odečty měřidel a na rozúčtování zálohových úhrad dle čl. 8 odst. 1 písm. c) se rozpočítají dle počtu měřidel. Vyúčtování se provede v termínech stanovených platnými předpisy a stanovami družstva. Směrnice byla schválena na shromáždění delegátů dne 5. 12. 2013 a je účinná od 1. 1. 2014.

12. Dále odvolací soud provedl dokazování Směrnicí žalovaného č. 10S pro stanovení a rozúčtování nákladů za spotřebované teplo pro vytápění, za spotřebovanou teplou užitkovou vodu, za spotřebovanou studenou vodu, za služby spojené s měřením a zpracováním rozúčtování a pro úpravu zúčtování dalších nákladů na služby spojené s užíváním bytu a příslušných společných prostor a z čl. č. 2 zjistil, že zúčtovací jednotkou se rozumí dům nebo jeho část, popřípadě domy nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné zařízení a společné měření nebo stanovení množství média, nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé a studené vody; zúčtovacím obdobím je období, za které bytové družstvo provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je dvanáctiměsíční a jeho počátek se stanovuje na 1. 1. každého kalendářního roku; z čl. 7 bod 1 zjistil, že skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé komodity služeb vyúčtuje bytové družstvo příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Z čl. 8 bod 1 bylo zjištěno, že další služby spojené s užíváním bytů a k nim příslušných společných prostor mezi něž patří mj. užívání a servis výtahů, spotřeby el. energie společných prostor v domě vč. výměny funkčních prvků osvětlení (žárovky, vypínače, jističe), odvoz zbytných věcí za sklepů a společných prostorů, čištění odpadního potrubí, užívání domovní prádelny (sušárny, mandlovny), provozní náklady, společné televizní či rozhlasové antény, výměny funkčních prvků, provoz vzduchotechnických zařízení, služby ochranné a obslužné, služby pojištění majetku, pojištění vzniku škody a osobní újmy, pojištění bytové náhrady, úklid sněhu a posyp, služby deratizace, hygieny a požární ochrany, souvisí s provozem domu a plněním jeho funkce a účelu pro potřeby zajištěného bydlení na odpovídající kulturní úrovni. Z čl. 8 bodu 2 bylo zjištěno, že náklady na uvedené služby jsou předmětem provozních nákladů bytové části domu a zahrnují se v rámci roční účetní závěrky do hospodaření střediska bytového hospodářství dle čl. 82 Stanov bytového družstva. Z čl. 8 bodu 3 bylo zjištěno, že zisk nebo ztráta střediska bytového hospodářství se každoročně vypořádává podle rozhodnutí představenstva bytového družstva po projednání ve výborech samosprávy a s vlastníky jednotek. Z čl. 8 bodu 4 bylo zjištěno, že měsíční příspěvky na uvedené služby se slučují do jediné položky příspěvek na provoz domu; výše tohoto příspěvku je stanovována rozhodnutím představenstva družstva podle výsledků hospodaření střediska bytového hospodářství za předchozí zúčtovací období a její výše se stanovuje podle předpokládaných nákladů v minulém období a dalších kritérií: u výtahů a spotřeby elektrické energie od počtu osob užívajících byt a povinnosti členů ze stanov družstva oznamovat změnu počtu osob; u úklidu a služeb ochranných a obslužných se přihlíží k rozhodnutí samosprávy při objednávání služeb, které skupině bytů se tato služba v rámci samosprávy bude provádět; u STA podle počtu zásuvek STA v bytě; u ostatních položek podle podlahové plochy bytu. Z čl. 8 bodu 5 bylo zjištěno, že příspěvek na uvedené služby je součástí předpisu úhrad za užívání bytu a je splatný v součtu s nájemným vždy do 15 dne každého kalendářního měsíce. Z čl. 9 bodu 1 plyne, že v případech stanovení a rozúčtování nákladů za spotřebované teplo pro vytápění, za spotřebovanou teplou užitkovou vodu a za spotřebovanou studenou vodu výslovně neupravených v této směrnici se postupuje dle zákona č. 67/2013 Sb. a dle vyhlášky č. 269/2015 Sb. Z čl. 9 bodu 2 plyne, že tato směrnice ruší a nahrazuje čl. 8 bod 5 Směrnice 1S „Zásad hospodaření“ ze dne 5. 12. 2013 a nabývá platnosti dnem jejího přijetí a je účinná pro zúčtovací období od r. 2019. Z čl. 9 bodu 3 bylo zjištěno, že tato směrnice byla přijata členskou schůzí družstva dne 13. 6. 2019.

13. Odvolací soud zopakoval dokazování vyúčtováním nákladů na ostatní služby a dlouhodové zálohy na opravy a investice za rok 2019 pro byt, jehož nájemcem je žalobce, jenž je přílohou k předchozímu vyúčtování služeb dodávek tepla a vody, ze kterého nad rámec zjištění okresního soudu (viz bod 18 odůvodnění napadeného rozsudku) zjistil, že náklady na smluvní úklid a ostatní úklid byly rozúčtovány podle počtu bytů (počet bytů v domě 100, počet bytů ve vchodě 15) tak, že z celkových nákladů na smluvní úklid vchodu ve výši 59 660 Kč připadá na byt žalobce 852 Kč, na zálohách bylo uhrazeno 996 a vznikl mu přeplatek 294 Kč; z celkových nákladů na ostatní úklid ve výši 15 329 Kč připadá na byt žalobce 153 Kč, na zálohách nebylo uhrazeno ničeho, takže mu vznikl nedoplatek 153 Kč. Dále bylo provedeno rozúčtování servisu a technického provozu výtahů a elektřiny ve spol. prostorách dle počtu osob (počet osob ve vchodě 24, v domě 166, v bytě žalobce 2) na byt a z celkových nákladů na servis a technický provoz výtahů ve výši 77 234 Kč připadá na 2 osoby v bytě žalobce 931 Kč, na zálohách bylo zaplaceno 960 Kč, takže nedoplatek činí 29 Kč; z celkových nákladů na elektřinu ve spol. prostorách ve výši 83 282 Kč připadá na 2 osoby v bytě žalobce 1004 Kč, na zálohách bylo uhrazeno 924 Kč, tedy nedoplatek činí 80 Kč; celkem nedoplatek činí 12 Kč.

14. Odvolací soud provedl dokazování reklamací vyúčtování služeb za rok 2019, ze kterého zjistil, že žalobce dopisem ze dne 25. 6. 2020, který byl téhož dne doručen žalovanému (viz otisk razítka), sdělil žalovanému, že dne 15. 6. 2020 obdržel vyúčtování nákladů na ostatní služby a dlouhodobé zálohy na opravy a investice za rok 2019 (viz vyúčtování viz výše) a reklamoval tyto skutečnosti: poukázal na § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 67/2013 Sb., dle kterého je úklid společných prostor rozúčtován podle počtu osob, přičemž u položek smluvní úklid vchodu a úklid ostatní je uveden počet bytů, nikoli počet osob rozhodných a i tak náklady na byt z celkových nákladů nelze z uvedených čísel nijak vyvodit; pokud by žalovaný postupoval dle zákona, náklady na úklid měly být celkem 903,50 Kč, nikoliv 1005 Kč; při přepočtu nákladů na elektřinu ve společných prostorách je uvedena částka 1004 Kč, přičemž 83 282/166*2 činí 1003,40 a pokud došlo k zaokrouhlení na celé koruny, je to špatně.

15. Odvolací soud zopakoval dokazování znaleckým posudkem vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum] (znalecký posudek dodal v řízení žalovaný a má znaleckou doložku dle § 127a o. s. ř.), z něhož nad rámec zjištění okresního soudu (viz bod 44 odůvodnění napadeného rozsudku) zjistil, že dům bloku [hodnota] na [adresa] v centru města má celkem 7 vchodů a jedná se o domy č. p. [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] (v dolních patrech jsou nebytové prostory, v horních patrech jsou byty) a budovu užívanou [právnická osoba]. č. p. [hodnota], která se nachází se za domem č. p. [hodnota], jedná se budovu jiného stavebního provedení než ostatní domy bloku [hodnota], která má svůj vlastní vchod skrze budovu č. p. [hodnota], tato budova je ve vlastnictví žalovaného a je dlouhodbě pronajímána [právnická osoba] (na tomto místě odvolací soud dodává, že toto bylo mezi účastníky nesporné). Dodavatel tepla do domu bloku [hodnota] dodává teplo do celého bloku [hodnota] přes výměníkovou stanici situovanou v suterénním prostoru domu č. p. [hodnota], ve které se nachází patní měřidlo, pomocí nějž je účtována dodávka tepla pro celý blok č. [hodnota]. Teplo z výměníku je vyvedeno centrálním rozvodem vedeným v chodbě pod stropem 1. PP s odbočkami pro jednotlivé vchody do příslušných rozdělovacích stanic – napájecích uzlů. V napájecícm uzlu v domě č. p. [hodnota] je vyvedena samostaná odbočka pro okruh vytápění celé budovy pošty, která je osazena podružným kalorimetrem, jenž je metrologicky ověřen a měří pouze spotřebu budovy pošty. Veškeré rozvody ústředního topení budovy pošty jsou větveny až za tímto měřidlem. Toto podružné měřidlo slouží k vyúčtování množství tepla dodaného do budovy pošty. Samostatně měřená odbočka pro otop budovy pošty byla zřízena v průběhu roku 2016 a od 1. 1. 2017 je spotřeba tepla budovy pošty měřena a účtována pomocí instalovaného kalorimetru.Veškeré tepelné ztráty z potrubních rozvodů a výměníku tvoří tepelné zisky domu bloku [hodnota]; tedy ztráty tepla mezi patním měřidlem (dodavatelem tepla) a podružným měřidlem pro budovu pošty jsou tepelnými zisky pro dům bloku [hodnota] (podílí se na temperaci 1. PP). Žalovaný od 1. 1. 2017 postupuje při rozúčtování dodávky tepla v odběrném místě domů bloku [hodnota] tak, že dodavatel tepla dodá konečné vyúčtování dodávky tepla za předchozí kalendářní rok celého odběrného místa, které obsahuje vyhláškou č. 70/2016 Sb. předepsané náležitosti, zejména změřené množství dodaného tepla; družstvo provede odečet množství tepla spotřebovaného budovou pošty k 1. 1. kalendářního roku, jež zaznamenává podružné měřidlo; takto získané množství tepla ocení jednotkovou cenou tepla, jež účtoval dodavatel tepla a vyfakturuje nájemci budovy pošty, tj. [právnická osoba]; rozdíl mezi dodávkou tepla dodavatelem tepla a spotřebou budovy pošty se rozúčtuje dle postupu definovaném vyhláškou č. 269/2015 Sb. konečným uživatelům (bytových i nebytových prostor). Budova pošty, coby jeden stavební objekt, je užívána nájemcem – [právnická osoba], dodávka tepelné energie je registrována pro budovu pošty pracovním měřidlem určeným k měření tepla (podružným, metrologicky ověřeným kalorimetrem), přičemž v ostatních bytových a nebytových prostorech dodávku tepelné energie registrují zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Z tohoto důvodu již nemá smysl náklady na vytápění budovy užívané [právnická osoba] jakkoliv dále rozúčtovávat (žalovaným jako poskytovatelem služeb), a proto je žalovaným účtována (přeúčtována) změřená spotřeba tepla (absolutní hodnota) v ceně dodavatele tepla. Domy č. p. [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] bloku č. [hodnota] mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení a společné měření nebo stanovení množství tepla, nákladů na teplo na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody, a mají povinnost rozdělit náklady v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební; nákladem na vytápění je rozdíl mezi množstvím tepla dodaného dodavatelem a množstvím tepla spotřebovaného budovou užívanou [právnická osoba], oceněný cenou tepla dodavatele. Znalec ve znaleckém posudku uzavřel, že za daných okolností prováděný způsob rozúčtování nákladů na dodané teplo pro otop do domů č. p. [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] a budovy užívané [právnická osoba] (č. p. [hodnota]) na [adresa] je správný, tj. v souladu s právními předpisy. Z dodatku ke znaleckému posudku odvoalcí soud zjistil, že prostory úžívané [právnická osoba] mají společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení s bytovým domem [adresa] a samostatné měření množství tepla (nákladů na vytápění), a to pomocí podružného měřidla – metrologicky ověřeného kalorimetru (viz výše) (dle znalce je tedy splněna podmínka dle definice zúčtovací jednotky dle § 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb., a proto se jedná o dvě samostatné zúčtovací jednotky). Prostory [právnická osoba] nemají žádnou souvztažnost z hlediska společného yvtápění s bytovým domem [adresa] a jedná se o samostatného odběratele – koncového tepla.

16. Závěr okresního soudu, že v řízení došlo u jednání dne 9. 4. 2024 ke koncentraci řízení není správný. Odvolací soud uvádí, že zákonná koncentrace (§118b o. s. ř.) v řízení nenastala, neboť první jednání lze pokládat za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., což se nestalo. Okresní soud u jednání dne 9. 4. 2024 neuvedl, která právně významá skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod č. 98/2013 Sb. rozh. obč., kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), pročež nebyl důvod nevycházet ze závěrů znaleckého posudku a jeho dodatku. Odvolací soud dodává, že nedošlo ani ke koncentraci v podobě neúplné apelace.

17. Pokud jde o skutkový závěr ve vztahu k vystavení vyúčtování ostatních služeb za rok 2019 a vyúčtování tepla a vody za rok 2020, jejich doručení žalobci, námitkám žalobce a reakcí žalovaného zjištěný okresním soudem, pak tento odvolací soud považuje za správný a přejímá jej. Ostatně v tomto směru nebyl skutkový závěr soudu prvního stupně ani odvoláním zpochybňován. Avšak odvolací soud doplňuje, že z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaný dne 25. 4. 2020 doručil žalobci vyúčtování za teplo, teplou a studenou vodu za rok 2019, tedy nevyúčtoval tzv. ostatní služby (tyto vyúčtoval až posléze, jak zjistil okresní soud), a k námitkám žalobce sdělil, že členská schůze během roku přijala směrnici č. 10S, která tuto povinnost ruší.

18. Odvolací soud (po zopakování a doplnění dokazování) zjistil, že: směrnice č. 10S, která byla přijata členskou schůzí dne 13. 6. 2019 a která byla účinná pro zúčtovací období od roku 2019, změnila směrnici č. 1S a v čl. 8 stanoví, že na náklady na další služby spojené s užíváním bytů a k nim příslušejících prostor se hradí měsíčně příspěvek na provoz domu; budova (ve vlastnictví žalovaného, což bylo mezi účastníky nesporné) užívaná [právnická osoba] (budova č. p. [hodnota], která je jiného stavebního provedení než ostatní domy bloku č. [hodnota]), která se nachází za domem č. p. [hodnota] a má svůj vlastní vchod skrze budovu č. p. [hodnota], má společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení s ostatními domy bytového domu [adresa], tj. s ostatními domu bloku č. [hodnota], a samostatné měření množství tepla (nákladů na vytápění), a to pomocí podružného měřidla – metrologicky ověřeného kalorimetru (viz výše). Dodavatel tepla do domu bloku [hodnota] dodává teplo do celého bloku [hodnota] přes výměníkovou stanici situovanou v suterénním prostoru domu č. p. [hodnota], ve které se nachází patní měřidlo, pomocí nějž je účtována dodávka tepla pro celý blok č. [hodnota]. Teplo z výměníku je vyvedeno centrálním rozvodem vedeným v chodbě pod stropem 1. PP s odbočkami pro jednotlivé vchody do příslušných rozdělovacích stanic – napájecích uzlů. V napájecím uzlu v domě č. p. [hodnota] je vyvedena samostaná odbočka pro okruh vytápění celé budovy pošty, která je osazena podružným kalorimetrem, jež je metrologicky ověřen a měří pouze spotřebu budovy pošty. Veškeré rozvody ústředního topení budovy pošty jsou větveny až za tímto měřidlem. Toto podružné měřidlo slouží k vyúčtování množství tepla dodaného do budovy pošty. Samostatně měřená odbočka pro otop budovy pošty byla zřízena v průběhu roku 2016 a od 1. 1. 2017 je spotřeba tepla buodvy pošty měřena a účtována pomocí instalovaného kalorimetru.Veškeré tepelné ztráty z potrubních rozvodů a výměníku tvoří tepelné zisky domu bloku [hodnota]; tedy ztráty tepla mezi patním měřidlem (dodavatelem tepla) a podružným měřidlem pro budovu pošty jsou tepelnými zisky pro dům bloku 45a (podílí se na temperaci 1. PP).

19. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění do 31. 12. 2022 (dále jen zákon č. 67/2013 Sb.) – službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvážení odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění přijmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu.

20. Dle odst. 5 odst. 1 výše uvedeného zákona – způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období.

21. Dle § 6 odst. 2 výše uvedenébo zákona – pokud je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.

22. Dle § 7 odst. 1 výše uvedeného zákona – není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

23. Dle § 13 odst. 1 výše uvedeného zákona – jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnosti oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

24. Dle odst. 2 výše uvedeného zákonného ustanovení – výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

25. Dle § 2 písm. a) vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům – pro účely této vyhlášky se zúčtovací jednotkou rozumí dům nebo jeho část, popřípadě domy nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení a společné měření nebo stanovení množství tepla, nákladů na teplo na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody.

26. Dle § 3 odst. 1 výše uvedené vyhlášky – základní složka nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce činí 40 % až 60 % a zbytek tvoří spotřební složku. Výši základní složky určí poskytovatel služeb podle klasifikační třídy ukazatele energetické náročnosti budovy podle průměrného součinitele prostupu tepla podle přílohy č. 6 k této vyhlášce; takto určenou základní složku může následně snížit či zvýšit až o 10 procentních bodů. Rozdělení nákladů na základní a spotřební složku se v zúčtovací jednotce provede pro dané zúčtovací období pouze jednou. U všech příjemců služeb je vždy v základní složce rozúčtována na 1 m2 započitatelné podlahové plochy stejná částka.

27. Dle § 663 odst. 1 z. o. k. - každý člen družstva, člen představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami. Bylo-li rozhodnuto mimo členskou schůzi, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 652 až 655.

28. Dle odst. 2 výše uvedeného zákonného ustanovení - nebylo-li právo podle odstavce 1 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení členské schůze již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

29. Odvolací soud ve vztahu k odvolací námitce týkající se vyúčtování tzv. ostatních služeb v roce 2019 souhlasí s odvolatelem v tom, že byl povinen řídit se směrnicí č. 10S, jejíž platnost nemůže soud v tomto řízení přezkoumávat (viz § 663 odst. 1 a z. o. k.), a tato se proto vztahuje i na vyúčtování za rok 2019. Bytové družstvo rozhodlo o způsobu rozúčtování ostatních služeb, a to v souladu s § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., který rozhodnutí družstva preferuje. Pokud tedy žalovaný ve vyúčtování služeb za rok 2019, které bylo doručeno žalobci dne 25. 4. 2020, nevyúčtoval náklady na tzv. ostatní služby a související přijaté zálohy, není vyúčtování z tohoto důvodu nesprávné a předložil-li žalovaný k námitce žalobce z opatrnosti dodatečně vyúčtování namítaných služeb, na výše uvedeném závěru to ničeho nemění.

30. Žalovaný okresnímu soudu nedůvodně vytýkal, že i u vyúčtování za rok 2019 posoudil jeho nesprávnost s ohledem na vyúčtování dodávek tepla, ačkoliv žalobce toto u vyúčtování za rok 2019 neučinil předmětem námitek a žaloby, když takto učinil až u vyúčtování za rok 2020. Z judikatury Nejvyššího soudu přijaté k výkladu zákona č. 67/2013 Sb., ve znění do 31. 12. 2022, vyplývá, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádné (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemník (vlastník) s ním byl seznámen. Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (srov. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Ostatně ani zákon č. 67/2013 Sb. s podáním námitek žádné následky nespojuje, pouze stanoví povinnost poskytovateli služeb na ně nejpozději do 30 dnů od jejich doručení reagovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 a v něm citovaná rozhodnutí). Pokuta podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. dopadá i na prodlení poskytovatele služeb s povinností provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb v předepsané lhůtě. Nárok na pokutu vzniká příjemci služby již samotným uplynutím stanovené lhůty, následný výsledek vyúčtování na něj nemá žádný vliv. Nespojuje-li zákon č. 67/2013 Sb. s podáním námitek žádné následky, nelze podání námitek považovat za předpoklad vzniku nároku na pokutu dle § 13 odst. 1 citovaného zákona. Okresní soud tedy správně posuzoval, zda žalovaným provedené vyúčtování služeb, tj. vyúčtování dodávek tepla a vody, když tzv. ostatní služby žalovaný neměl povinnost vyúčtovat, doručené žalobci v zákonem a shodně ve směrnici č. 10S stanovené lhůtě bylo řádné, tj. v souladu s právními předpisy jej regulujícími.

31. Co se týče vyúčtování nákladů na vytápění, tak zákon č. 67/2013 Sb. nepřipouští jiný než v § 6 odst. 2 stanovený postup (jiný postup je umožněn toliko v případě, že není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel, což není tento případ). Odvolací soud konstatuje, že žalovaný ani ve směrnici č. 10S nestanovil postup odlišný od zákona a pokud v této směrnici v čl. 2 konstatoval, co se rozumí zúčtovací jednotkou, pak protože jeho závěr ve vztahu k budově užívané [právnická osoba] , o tom, že se jedná o samostanou zúčtovací jednotku je správný, jak je rozvedeno níže, nelze než uzavřít, že žalovaný postupoval při vyúčtování nákladů na vytápění ve zúčtovací jednotce, jejíž součástí je i byt žalobce, v souladu s právními předpisy, dle kterých byl povinen rozdělit náklady na vytápění v roce 2019 a 2020 v dané zúčtovací jednotce (jejíž součástí je i byt žalobce) na složku základní a spotřební. V řízení bylo nutné zodpovědět otázku, zda je budova pronajímaná [právnická osoba] samostatnou zúčtovací jednotkou, či nikoliv. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu dospěl po provedeném dokazování k závěru, že budova pronajímaná [právnická osoba] je samostatnou zúčtovací jednotkou, neboť její prostory mají sice společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení s ostatními domy bloku č. [hodnota], ale má samostatné měření množství tepla. Pokud tedy dodavatel tepla dodal konečné vyúčtování dodávky tepla za předchozí kalendářní rok celého odběrného místa, které obsahuje změřené množství dodaného tepla, a žalovaný provedl odečet množství tepla spotřebovaného budovou pošty k 1. 1. kalendářního roku, jež zaznamenává podružné měřidlo, a takto získané množství tepla ocenil jednotkovou cenou tepla, jež účtoval dodavatel tepla a vyfakturoval ji nájemci budovy pošty a rozdíl mezi dodávkou tepla dodavatelem tepla a spotřebou tepla budovy pošty rozúčtoval postupem dle zákona, tj. dle § 6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., tedy tak, že pro účely výpočtu základní složky nákladů na teplo nebylo přihlíženo k velikosti započitatelné podlahové plochy nebytových prostor pronajatých [právnická osoba], je tento postup správný, v souladu se zákonem, neboť vyúčtování žalobce se týká jiné zúčtovací jednotky.

32. Odvolací soud proto uzavírá, že vyúčtování za roky 2019 a 2020, kdy bylo povinností žalovaného provést vyúčtování služeb dodávek tepla a vody, bylo řádné (když tzv. ostatní služby v těchto letech nebyly dle platné směrnice předmětem vyúčtování), tj. v souladu s právními předpisy, a žalobce nemá nárok na pokutu za prodlení s vyúčtováním služeb za tyto roky, pročež byl rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II a III změněn dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žaloba se zamítá. S ohledem na výše uvedené závěry se odvolací soud již nezabýval námitkou, že jednání žalobce je nemravné a jedná se o zneužití práva žalobcem, a námitkou týkající se nutnosti primárního uplatnění nároků žalobce u kontrolní komise.

33. Dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně tak, že uložil procesně neúspěšnému žalobci zaplatit procesně zcela úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů řízení 39 640 Kč. Tato částka představuje 28 440 Kč odměnu za 6 úkonů právní služby po 4 740 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 položka 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za 5 úkonů právní služby ve znění do 31. 12. 2024 a u jednoho úkonu, tj. účasti u jednání dne 11. 2. 2025, ve znění od 1. 1. 2025), a to za: převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u 4 ústních jednání, 2 370 Kč náhradu za čas promeškaný v souvislosti s účastí při jednání dne 13. 8. 2024, které bylo odročeno bez projednání věci dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, 1 500 Kč náhradu hotových výdajů za 5 úkonů právní služby do 31. 12. 2024 po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, a 450 Kč za účast u jednání dne 11. 2. 2025 dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,ve znění od 1. 1. 2025, 6 880 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterých soud uložil procesně neúspěšnému žalobci povinnost zaplatit procesně zcela úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 546 Kč. Tato částka představuje 6 600 Kč odměnu za 2 úkony právní služby po 3 300 Kč (z tarifní hodnoty 54 600 Kč) dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 položka 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, a to za: podání odvolání a účast ústního jednání, 900 Kč náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, 312 Kč cestovné za cestu z [adresa] a zpět, z čehož 103 Kč je náhrada za pohonné hmoty [(36 km x 8 l/100km x 35,80 Kč, což je cena benzinu automobilového 95 oktanů dle vyhlášky č. 485/2024 Sb. : 100 = 103 Kč] a 209 Kč je náhrada za ujeté kilometry (36 km x 5,80 dle vyhl. č. 475/2024 Sb. = 209 Kč), 300 Kč náhradu za ztrátu času za 2 půlhodiny po 150 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, 1 704 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a 2 730 Kč zaplacený soudní poplatek z odvolání.

35. Žalobce byl zavázán zaplatit náklady řízení u soudu prvního stupně a náklady odvolacího řízení žalovanému ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zástupci žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení