57 Co 177/2023 - 313

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Michaely Janošcové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [právnická osoba] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [zástupce zainteresované společnosti] [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 1 475 000 Kč s příslušenstvím v řízení o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 4. 2023, č. j. 24 C 51/2022-109, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 1 475 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení - ve výši 9,75 % ročně z 50 000 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, - ve výši 9,75 % ročně z 50 000 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 9,75 % ročně z 50 000 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z 50 000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z 50 000 Kč od 16. 6. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z 50 000 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z 50 000 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z 50 000 Kč od 16. 9. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z 50 000 Kč od 16. 10. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z 25 000 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z 1 000 000 Kč od 26. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 69 793 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 126 458 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 475 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě ve výroku specifikovaného zákonného úroku z prodlení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 88 543 Kč České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a konečně povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 73 750 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Novém Jičíně (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu, spočívajícím v tom, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena písemná smlouva o výkonu funkce prokuristy, smluvní odměna za výkon funkce prokuristy byla sjednána pevnou částkou ve výši 50 000 Kč měsíčně a byla splatná vždy do 15. dne následujícího měsíce, v případě odvolání prokuristy z funkce bylo sjednáno odstupné ve výši 1 000 000 Kč splatné do 10 dnů ode dne rozhodnutí o takovémto odvolání. Udělení prokury schválila valná hromada žalované dne 25. 1. 2017, před konáním valné hromady byla notářce [tituly před jménem] [jméno FO] předložena k zápisu změn do obchodního rejstříku prokura, udělená žalobci jednatelem žalované [jméno FO] dne 23. 1. 2017. Žalobce byl jako prokurista žalované zapsán v obchodním rejstříku žalované s účinností ode dne 26. 1. 2017, prokura byla z rejstříku vymazána ke dni 18. 11. 2019. Vedle toho byl žalobce u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] v pracovním poměru jako „koordinátor projektů, výroby a logistiky firmy“; nejprve na dobu určitou do [datum], s účinností od [datum] byla pracovní smlouva změněna na dobu neurčitou, s fixní mzdou ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 15. 12. 2021 k úhradě částky 2 637 900 Kč s ve výzvě specifikovanými úroky z prodlení, představující nevyplacenou odměnu za výkon funkce prokuristy ve výši 50 000 Kč měsíčně a odstupné po odvolání z funkce prokuristy ve výši 1 000 000 Kč, ve lhůtě do 14 dnů ode dne doručení této výzvy.

3. Zjištěný skutkový stav okresní soud právně posoudil ve smyslu § 450 odst. 1, § 2430, 2438 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky na základě smlouvy o výkonu funkce prokuristy ze dne [datum] založen byl, přestože žalovaná vyslovila podezření ze zfalšování nebo antedatování smlouvy anebo tvrdila, že smlouva nebyla míněna vážně. Tuto argumentaci žalované soud nesdílel s ohledem na to, že i samotná prokura ve svém textu předpokládala, že bližší podmínky výkonu činnosti prokuristy, jakož i jeho odměna a další nároky, budou stanoveny v samostatné příkazní smlouvě. Ujednání o odstupném posoudil jako nepojmenovanou smlouvu. Vyslovil, že žalovaná nenamítala žádné konkrétní relevantní skutečnosti nebo důvody, pro které by smlouva o výkonu funkce prokuristy ze dne [datum] po formální nebo obsahové stránce neměla být platná. Pokud žalovaná namítala rozpor této smlouvy s dobrými mravy, aniž by bylo zřejmé, v čem konkrétně by se právní jednání týkající se výkonu funkce prokuristy po dobu bezmála tří let mělo příčit dobrým mravům vzhledem k tomu, že se jednalo o záležitost občanským zákoníkem aprobovanou a samotné smluvní ujednání ve výši pevné odměny, resp. odstupné vázané na odvolání z funkce prokuristy, podle soudu žádným způsobem nevybočuje z obvyklých ujednání o odměně za výkon funkce prokuristy, rozpor smlouvy s dobrými mravy okresní soud neshledal. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila žádné konkrétní okolnosti o případném jiném smluvním ujednání nebo o absenci ať už prokury samotné nebo smlouvy o výkonu funkce prokuristy, a z provedeného dokazování bylo postaveno na jisto, že tento vztah mezi účastníky řízení existoval po uvedenou dobu a následně byl odvoláním ukončen, neměl soud ani opodstatněný důvod domnívat se, že by se mohlo jednat o právní jednání, který by nebylo míněno vážně. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalované, že by smlouva o výkonu funkce prokuristy měla být schvalována valnou hromadou žalované, protože v případě prokuristy se o volený orgán kapitálové společnosti nejedná. K námitce žalované, že závazky žalované z titulu smlouvy o výkonu funkce prokuristy nejsou evidovány v účetní evidenci žalované, resp. že by žalobce neměl nárok na odměnu z důvodu, že by zde byly pochybnosti o kvalitě vykonávané práce, podle soudu nemají prakticky žádnou vypovídací hodnotu a ani neodpovídají provedenému dokazování. Skutečnost, že žalobce neuplatňoval tyto nároky dříve, resp. že část těchto nároků za dřívější dobu je promlčena, podle soudu nevypovídá v řízení o ničem, pochopitelně žádné takové závazky žalované vůči žalobci nemohou účetnictvím žalované ani procházet.

4. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, případně aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Podle žalované okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl žalovanou navrhované důkazy, učinil nesprávná skutková zjištění, nesplnil svoji poučovací povinnost a nesprávně věc posoudil po právní stránce. Žalovaná nesporuje, že žalobce byl prokuristou, sporuje jeho nárok na odměnu za výkon této funkce, neboť tento jeho nárok nebyl nikdy evidován v účetnictví žalované, nebyl žalovanou žalobci hrazen, nebyl ani vykazován okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně, nebyla z něj hrazena daň z příjmů fyzických osob, nikdy dříve nebyl žalobcem ani vymáhán. Z jeho údajné pohledávky vůči žalované z titulu prokury měly být prováděny srážky ve prospěch exekucí, které vůči němu byly vedeny, nic takového činěno nebylo. Po celou dobu byl přitom zaměstnancem žalované a byla mu řádně hrazena mzda. Žalobce nárok uplatnil poprvé v době, kdy již byla žalovaná ovládána novými majiteli, byť z funkce prokuristy byl odvolán ke dni 15. 10. 2019, k tomuto dni mu měl vzniknout i nárok na odstupné, přesto se žalobce tohoto plnění jakkoli nedomáhal. Dne 30. 4. 2020 byla žalovaná společnost koupena novými majiteli a novou jednatelkou se stala [jméno FO]. Mezi novým a původním vedením společnosti nejsou dobré vztahy, mezi jednotlivými osobami jsou vedeny i soudní spory, žalovaná na bývalého jednatele [jméno FO] podala několik trestních oznámení. Smlouva o výkonu funkce prokuristy se „objevila“ až 15. 12. 2021, kdy žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu. Již z tohoto pohledu žalovaná celou záležitost považuje za účelovou s cílem získat ze společnosti žalované peníze. Okresní soud se však s tímto skutkovým stavem nevypořádal a po zamítnutí důkazních návrhů, které mohly věc osvětlit (dotazu na soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], zda mu byla oznámena předmětná pohledávka žalobce, výslechu účetní žalované [jméno FO], výslechu zaměstnance žalované [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechu tehdejšího jednatele žalované [jméno FO]), žalobci nárok přiznal, když mu vystačilo jeho vysvětlení, že vymáhání částky aktivoval s odstupem několika let jen proto, že byl veden právním omylem, když si myslel, že nárok ze smlouvy mu nevznikl, neboť smlouva nebyla schválena valnou hromadou, a až nově zjistil, že je tomu jinak. Žalovaná s tímto nesouhlasí, má za to, že každý běžný člověk, pokud by uzavřel předmětnou smlouvu, odměnu z ní by požadoval, případně ji vymáhal, v případě její nevymahatelnosti by z funkce odstoupil, funkci by nevykonával zadarmo, natož po dobu tří let jako žalobce. Žalovaná v průběhu řízení namítla, že smlouva o výkonu funkce je zfalšovaná, případně antedatovaná, sporovala tedy její pravost a správnost, okresní soud se však těmito námitkami nijak nezabýval a v rozsudku dokonce uvedl, že „žalovaná netvrdila žádné konkrétní okolnosti o nějakém jiném smluvním ujednání nebo o absenci ať už prokury samotné nebo smlouvy o výkonu funkce prokuristy“. Pokud měl okresní soud za to, že její tvrzení nejsou dostatečně konkrétní, měl žalovanou vyzvat k doplnění tvrzení, případně k doplnění důkazních návrhů podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z opatrnosti navrhla vedle provedení výslechu tehdejšího jednatele žalované [jméno FO] i provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví za účelem ověření pravosti podpisu [jméno FO] na smlouvě, jakož i prověření, zda-li smlouva nenese jakékoli jiné známky zfalšování. Dále se okresní soud zcela nedostatečně vypořádal s námitkou dobrých mravů, když žalovaná poukazovala v řízení i na to, že žalobce nevykonával funkci řádně, přičemž k výkonu funkce žalobcem žalovaná doložila komunikaci s důležitým smluvním partnerem žalované [právnická osoba]., který se k činnosti žalobce vyjádřil velmi negativně. Vedle toho namítala, že odstupné ve výši 1 000 000 Kč je nepřiměřeně vysoké, k čemuž okresní soud toliko konstatoval, že tato výše žádným způsobem nevybočuje z obvyklých ujednáních o odměně za výkon funkce prokuristy. Odvolat prokuristu je zákonným právem valné hromady, zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZoK“), odstupné v takovém případě neupravuje, vztah společnosti a prokuristy je vztahem obchodněprávním, výkon funkce prokuristy je zákonem chráněn mnohem méně než výkon zaměstnání v pracovním poměru, přitom podle § 67 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnanci náleží odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Žalovaná dále namítala neplatnost smlouvy o výkonu funkce z důvodu absence jejího schválení valnou hromadou ve smyslu § 190 písm. e) zákona č. 90/2012 Sb., když postavení prokuristy se svým významem blíží postavení statutárního orgánu společnosti a je zde naprosto zřejmý důvod, aby byli chráněni společníci společnosti s ručením omezeným tím, že smlouva o výkonu funkce prokuristy bude podléhat schválení valnou hromadou. V průběhu odvolacího řízení žalovaná upřesnila, že na námitce pravosti listiny označené jako Smlouva o výkonu funkce prokuristy dále netrvá a námitka rozporu s dobrými mravy má být posouzena tak, aby výkon práva k tomuto nároku byl odepřen.

5. Žalobce se ve svém vyjádření k odvolání žalované ztotožnil ze závěry okresního soudu, měl za to, že tento se s námitkami žalované v rozsudku dostatečně vypořádal. Pokud žalovaná namítala nesprávně zjištěný skutkový stav, fakticky jej zpochybňovala jen subjektivními úvahami a domněnkami, které nemohou nic změnit na tom, že smlouva, od níž je odvíjen žalovaný nárok, existovala a byla uzavřena v souladu se zákonem. K námitce pravosti smlouvy žalobce poukázal na to, že sama žalovaná listinu prostřednictvím svého jednatele podepsala a ve smyslu § 565 o. z. byla pravost listiny ze strany žalované uznána. Žalovaná navíc žádný důkaz k popření takto uznané listiny co do její pravosti a správnosti nenavrhla. Pokud žalovaná činí návrh na výslech bývalého jednatele žalované a provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví až v odvolacím řízení, učinila tak po koncentraci řízení a po poučení, které se jí dostalo u jednání soudu dne 17. 4. 2023, pročež tyto důkazní návrhy nejsou přípustné. Žalobce dále považoval za zcela nedůvodnou „námitku dobrých mravů“, která byla jednak zcela obecná, ničím nepodložená, jednak v daném případě žádný konkrétní rozpor s pravidly slušnosti zcela zjevně ani neexistuje. Poměřovat odstupné stanovené zákoníkem práce a odstupné sjednávané mezi podnikatelem a prokuristou, je zcela nepřiléhavé, když jde o odlišné instituty sledující jiný smysl. Nepřijatelná je i argumentace o činnosti žalobce, vyplývající ze sdělení smluvního partnera žalované [právnická osoba]. Žalobce se dále zcela ztotožnil s argumentací okresního soudu v tom směru, že k platnosti smlouvy o výkonu funkce prokuristy není třeba schválení valnou hromadou. K odepření výkonu práva žalobce uvedl, že právo vyplývá z uzavřené smlouvy, v níž účastníci projevili svoji vůli svobodně a vážně, a není zde žádný důvod, proč by výkon práva měl být odepřen, když ani výše sjednané částky není s dobrými mravy v rozporu.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, se závěrem, že odvolání je plně důvodné.

7. Odvolací soud pro úplnost dodává, že zákonná koncentrace (§ 118b o. s. ř.) v posuzované věci nenastala, neboť první jednání lze pokládat za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., což se nestalo; soud prvního stupně neuvedl, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli. Proto byla věc v odvolacím řízení projednána toliko v režimu neúplné apelace.

8. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení celkové částky 1 475 000 Kč, sestávající jednak z odměny za dobu od ledna do září 2019 a odměny za říjen 2019 ve výši 50 000 Kč měsíčně, jednak z odstupného 1 000 000 Kč, kteréžto nároky měly vyplývat ze smlouvy o výkonu funkce prokuristy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum]

9. Procesní obrana žalované byla vybudována jednak na argumentu, že daná smlouva byla zfalšována, případně antedatována, pakliže by tomu tak nebylo, byla by smlouva neplatná i proto, že nebyla schválena valnou hromadou žalované, jednak nároky ze smlouvy plynoucí jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce nevykonával funkci řádně a výše plnění dle smlouvy je nepřiměřeně vysoké.

10. S ohledem na námitky žalované odvolací soud doplnil dokazování ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř., když měl za to, že důkazy navržené před okresním soudem a tímto neprovedené, jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu věci.

11. Zejména doplnil dokazování svědeckou výpovědí [jméno FO], který před odvolacím soudem uvedl, že v určitém období byl spolumajitelem a jediným jednatelem žalované, jeho vztah s žalobcem byl čistě pracovní, žádné jiné kontakty mezi nimi nebyly a nejsou. Žalobce v té době byl prokuristou, svědek si původně nevzpomněl, zda byl žalobce i zaměstnán ve společnosti. Prokura vznikla tak, že potřeboval pomoc v určité činnosti, nestíhal vše sám, žalovaný měl být za určitou část práce zodpovědný. Svědek nebyl schopen vysvětlit, proč se obrátil přímo na něj, byl mu spíše doporučen. Náplní prokury měla být práce ohledně ořezu a práce pod vedením. Žalobce měl na základě prokury pravomoc uzavírat smlouvy za žalovanou. Rozsah jeho pravomocí byl možná řešen ve smlouvě, ani to si již svědek nepamatoval. Ostatní společníci s prokurou udělenou žalobci souhlasili. Funkce prokuristy neměla být zdarma, měl za to dostávat nějaký plat, který ale nebyl moc velký, v jednotkách tisíců či desetitisíců, tento plat dostával, zřejmě to bylo upraveno smlouvou. Zpočátku funkci vykonával řádně, před odchodem svědka ze společnosti již žalobce funkci zanedbával, svědek jeho případné odvolání neřešil, protože se chystal převod společnosti na nové společníky. Svědek potvrdil, že ve smlouvě o výkonu funkce bylo sjednáno nějaké odstupné, něco přes 1 000 000 Kč. Obsah smlouvy připravoval sám žalobce, svědek ji jako tehdejší jednatel podepsal, ale smlouva podle něj nenabyla platnosti, protože neprošla valnou hromadou. Prokura byla vedena v obchodním rejstříku. Žalovaná v té době nevykazovala vysoký zisk, výše odstupného nebyla adekvátní, přesto smlouvu podepsal. Po předestření listiny datované dnem [datum] svědek potvrdil, že jde o jeho podpis s tím, že datum byl antedatován, nepamatoval si, zda měsíc nebo tři měsíce pozpátku, každopádně v době, kdy ještě byl jednatelem společnosti. Důvod antedatace si svědek nepamatoval. Listinu podepisoval každý zvlášť, nevěděl, kdy žalobce listinu opatřil svým podpisem, avšak v době, kdy svědek listinu podepisoval, tam ještě podpis žalobce nebyl. Samotnou prokuru rovněž podepsal, zda i tato listina byla antedatována, si svědek nepamatoval. Poté, co svědek listinu označenou jako smlouva podepsal a předal ji žalobci, řekl mu, aby ji založil do archivu žalované. Listinu podepisoval ve dvou vyhotoveních, žádné z nich si nenechal. Žalobce měl přístup do evidence smluv jako prokurista, vedle toho do ní měla přístup tehdejší účetní p. [jméno FO]. Výplata odměny prokuristovi by musela jít přes p. [jméno FO]. Svědkovi žalobce nikdy za výkon funkce prokuristy nepředložil žádnou fakturu, pokud by tak učinil vůči p. [jméno FO], řekla by to svědkovi. Pokud žalobci byla vyplácena odměna, zřejmě musel mít žalobce i pracovní smlouvu. Nové jednatele svědek neinformoval o podmínkách odvolání prokuristy a o vzniku nároku na odstupné, vycházel z toho, že všechny smlouvy byly založeny v evidenci listin, zda tam byla skutečně založena i smlouva o výkonu funkce prokuristy, svědek nevěděl. Svědek si nepamatoval na okamžik, kdy ukončil funkci jednatele a společníka u žalované, jako jednatel skončil o dva až tři měsíce dříve. Jako prokurista a jako zaměstnanec dělal žalobce v rámci náplně v podstatě totéž. Pokud mu bylo předestřeno, že pracovní smlouva žalobce existovala již od r. 2016, vysvětlil, že žalobce jako zaměstnanec nemohl uzavírat za společnost smlouvy, svědek to přitom nechtěl řešit na základě jednotlivých plných mocí, když bylo jednodušší udělit mu prokuru. Poté svědek potvrdil, že byť žalobce zůstal zaměstnancem žalované s nárokem na mzdu, řešila se ještě dohoda, že za výkon prokuristy bude brát další peníze. Ve skutečnosti je však nedostával, protože je společnost neměla. Za dobu, co byl svědek jednatelem, je žalobce ani neuplatňoval, protože věděl, jak na tom žalovaná je. Práci podle pracovní smlouvy vykonával, funkce prokuristy byla zaměřená na průřez pod vedením, v rámci pracovní činnosti měl dohlížet např. i na technické stavy vozidel společnosti.

12. Žalovaná v odvolacím řízení učinila návrh na doplnění dokazování úředním záznamem ze dne 19. 1. 2023 sepsaným Policií ČR, KŘPMSK, ÚO Nový Jičín, oddělením hospodářské kriminality, pod č. j. [číslo jednací]. Byť byl tento důkaz navržen v systému neúplné apelace (srov. podmínky uvedené v § 205a odst. 1 o. s. ř.), vzhledem k tomu, že jim žalovaná hodlala zpochybnit věrohodnost provedeného důkazu v podobě svědecké výpovědi [jméno FO], vyslechnutého až v odvolacím řízení, byl tento důkaz shledán odvolacím soudem přípustným a tímto dokazování doplnil. Daným důkazem bylo zjištěno, že svědek [jméno FO] podal vysvětlení u policejního orgánu, v němž uvedl, že byl jednatelem a společníkem žalované od r. 2003 do r. 2019, žalobce ve společnosti vykonával v době od ledna 2017 do poloviny října 2019 funkci prokuristy se stanovenou odměnou 50 000 Kč měsíčně, vztahy mezi nimi byly pouze pracovní. Smlouvu o ustanovení do funkce prokuristy společně s žalobcem podepisovali až v r. 2019, přesné datum si nevzpomínal, rozhodně to nebylo dne [datum]. Podpis na smlouvě je jeho. Smlouva nebyla zaevidována ve společnosti žalované a nebyla schválena valnou hromadou.

13. Z výše uvedených důkazů vyplývá, že svědek [jméno FO] sice nevypovídal v tomto řízení do všech podrobností zcela identicky s tím, co sdělil před policejním orgánem, nicméně odvolací soud má i přesto za to, že tyto důkazy jsou ve vztahu k důležitým a nosným skutečnostem ve vzájemném souladu. Zejména pak svědek v obou sděleních jednoznačně potvrdil, že listina označená jako Smlouva o výkonu funkce prokuristy datovaná dnem [datum] nebyla žádným z účastníků této smlouvy tohoto dne podepsána, ale byla opatřena podpisy obou stran až později, tj. byla antedatována. Jenom to, že pokaždé uvedl jiný okamžik podpisu této listiny, dle odvolacího soudu, nečiní jeho výpověď nevěrohodnou. Za významnou při hodnocení souladnosti těchto důkazních prostředků lze považovat i to, že k provedení důkazů podáním vysvětlení a výslechem svědka došlo několik let po události, jejíž průběh měl svědek popsat, stejně tak zde existuje i relativně dlouhý časový rozestup mezi podáním vysvětlení a jeho výslechem před odvolacím soudem, a bylo by proto naopak s podivem, kdyby si svědek celou situaci vybavil naprosto identicky a do všech podrobností. Z tohoto pohledu lze považovat výpověď svědka [jméno FO] za věrohodnou, když odvolací soud neshledal mezi jeho výpovědí a obsahem úředního záznamu ze dne 19. 1. 2023 žádné závažné rozpory.

14. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v řízení vznesla námitku k pravdivosti listiny označené jako Smlouva o výkonu funkce prokuristy a výpovědí svědka [jméno FO] byla v odvolacím řízení jednoznačně prokázána antedatace této listiny, odvolací soud přistoupil v řízení ke zpracování znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a dokumentů, za účelem možného posouzení, kdy konkrétně došlo k antedataci výše uvedené listiny, když okamžik jejího podpisu zúčastněnými stranami mohl mít zásadní vliv na posouzení platnosti listiny (za situace, že svědek [jméno FO] byl jednatelem žalované pouze do r. 2019), z níž žalobce v řízení odvozoval svůj nárok na zaplacení odměny za prokuru a odstupného za její ukončení.

15. Úkolem znalce v řízení bylo vyjádřit se k technické autenticitě a pravdivosti datace listiny označené jako Smlouva o výkonu prokuristy ze dne [datum], jakož i posoudit relativní stáří takto zkoumané listiny ve spolupráci s dodaným srovnávacím materiálem. Znalec měl k dispozici jednak originál listiny označené jako Smlouva o výkonu funkce prokuristy datovaná dnem [datum] (S1 - sporná listina), a dále tzv. nesporné listiny sloužící jako srovnávací materiál, a to v podobě Dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 20. 12. 2016 (N2), Plné moci udělené žalovanou žalobci dne 23. 1. 2017 (N3), Dodatku ke smluvní mzdě uzavřené mezi žalovanou a [jméno FO] dne [datum] (N4) a Dodatku ke smluvní mzdě uzavřené mezi žalovanou a [jméno FO] dne 1. 5. 2018 (N5).

16. Ze znaleckého posudku č. [číslo] ze dne [datum], vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], jakož i z výslechu znalce u jednání odvolacího soudu, vyplývá, že ke znaleckému zkoumání znalec použil následující metody a nástroje: zkoumání monokulárními mikroskopy s vysokorozlišovacími fotoaparáty a plynulým zvětšením 0-360x pracujícími ve viditelném spektru světla pod šikmým a přímým osvětlením; zkoumání vysokorozlišovacím digitálním mikroskopem s fotoaparátem se zvětšením 0-230x pracujícím v ultrafialovém spektru světla v rozsahu UV-A (315-400 nm); zkoumání vysokorozlišovacím digitálním mikroskopem s fotoaparátem se zvětšením 0-230x pracujícím v blízkém infračerveném spektru světla v rozsahu IR-A (780-1 400 nm); zkoumání duální lampou ve emitujícím spektru UV-A(315-400 nm) a UV-C (100-280 nm); měření digitálním ocelovým měřítkem a digitálním ocelovým úhloměrem; měření transparentním mřížkovým pravítkem; softwarový nástroj pro zpracování a postprocesing digitálních mikroskopických fotografií; softwarový analytický nástroj pro komparaci, superprojekci, měření, kalibraci a filtrování; barevný scanner CANON LiDE 300; zkoumání trinokulárním polarizačním mikroskopem s fotoaparátem s fixním zvětšením 50x, 100x, 200x, 500x a 1000x v dopadajícím LED osvětlení; zkoumání trinokulárním stereomikroskopem s paralelní optikou a plynulým zvětšením 8-80x, koaxiálním makro a mikro posuvem v dopadajícím, procházejícím a šikmém osvětlení; zkoumání trinokulárním mikroskopem v temném poli s fixním zvětšením 50x, 100x, 200x, 400x, 500x a 1000x v dopadajícím, procházejícím a zastíněném LED osvětlení s analyzérem. K určení stáří listiny znalec upozornil, že přímá a samostatná metoda měření absolutního stáří papíru listiny s 1 v časovém intervalu CCA 6 let není k dispozici, stejně tak není k dispozici přímá a samostatná metoda měření absolutního stáří psací pasty listiny S1 v tomto intervalu a přímá a samostatná metoda měření absolutního stáří tisku této listiny. Pozitivní ověření autenticity (stáří), tj. určení stáří listiny, však může být zavádějící, neboť obecně mohou nastat situace, kdy listina podezřelá z antedatování s deklarovaným datem 2010 byla vytvořena v roce 2020, a to na nesporně starý papír za pomoci nesporně starého tiskového zařízení, v takovém případě by listina sice byla technicky autenticky stará, ale nebyla by pravdivá z hlediska reálného data jejího vyhotovení. Pozitivní ověření stáří užitých prostředků a materiálů tak není automatickým důkazem o časové autenticitě zkoumané listiny. Ověření pravdivosti datace listiny S1 z pohledu reálného vyhotovení může být za určitých okolností možné stanovit jen relativně, a to za pomoci srovnávacího nesporného materiálu. V rámci souboru více sporných listin je rovněž možné přistoupit k ověření pravdivosti nepřirozených znaků technického vyhotovení sporných listin a hledat technické nelogičnosti, které odporují deklarované dataci. Za určitých okolností je možné u sporných listin verifikovat tzv. relativní stáří listin, resp. pravděpodobnou dobu vyhotovení těchto listin, a to ve spolupráci s vhodným srovnávacím materiálem, tj. s jinými nespornými listinami, které vznikly před a po uváděném datu, za použití shodných prostředků nebo materiálů. Ze srovnávacích listin se sestaví technická časová osa a smyslem je prokázat nebo vyvrátit, zda mají sporné listiny oporu ve srovnávacích listinách z daného období, resp. stanovit, kam předmětné sporné listiny patří na technické časové ose a zda sporné listiny mohly vzniknout nejen způsobem, ale i v době, jak uvádí předkladatel sporných listin. Charakteristické technické vlastnosti listiny S1, zejména papír a tisk, zakládají výchozí pozici pro doplnění dokazování za účelem ověření relativního stáří, resp. pravdivosti datace listiny S1. Relativní stáří listiny, tj. ověření pravdivosti reálné doby vyhotovení listiny S1, bylo zkoumáno ve vztahu ke srovnávacím listinám N2 a N3, poskytnutých zadavatelem (soudem), a dále ve vztahu na časově nejbližší předcházející listinu N4 a časově nejblíže následující listinu N5, poskytnuté žalovanou. Na listinách byly optickou metodou i v mikroskopické rovině zkoumány atributy kvality tisku a tiskové barvy, a to tloušťka, rovnoměrnost tisku, jemnost tisku, kvalita rozlišení, kvalita fixace tiskové barvy, trvání a odlesk pigmentu, kontrola liter, tiskové vady, povrchová kontaminace, eroze tisku. Zjevné rozdílné znaky, které by svědčily o manipulaci některých částí tištěného textu listiny S1, např. dodatečným dotiskem nebo opakovaným průchodem listiny stejným nebo jiným tiskovým zařízením, nebyly pozorovány. Tisk listiny S1 byl vyhotoven aplikací nánosu suchého tonerového pigmentu metodou elektrofotografického tisku (laserový tisk). List 1 i 2 listiny S1 je prvotisk, signatury jsou rovněž prvopisy. Při komparaci kvality tisku listin S1 a N2, N3, N4 a N5 (písmena „a“ a „e“) znalec zjistil, že technická kvalita tisku těchto listin je odlišná - eroze tiskové kvality listiny S1 je vyšší, přičemž technická kvalita listin N2, N3, N4 a N5 je vzájemně srovnatelná; nález svědčí o tom, že listina S1 byla buď vyhotovena na odlišném zařízení než listiny N2, N3, N4 a N5 nebo pravděpodobněji na shodném zařízení, ale později, tzn. na opotřebovanějším (vytiskanějším) tiskovém zařízení. Při komparaci kvality papíru byly znalcem zkoumány následující atributy: povrchová textura - struktura vrchní i spodní strany, opacita (tzv. průhled) papíru, flokulace (tzv. shluk/mráčkování) vláken, barevnost, rozměr, optické vlastnosti pod ultrafialovým světlem. Uvedené vlastnosti papíru jsou specifické, vznikají během výrobního procesu papíru v tzv. mokré části výroby, a proto tyto vlastnosti nemohou být do papíru implementovány dodatečně. Často se též jedná o rozlišující vlastnosti použité technologie různých výrobců papíru. V rámci nedestruktivního zkoumání jsou uvedené vlastnosti a jejich kombinace zpravidla dostatečně specifické pro spolehlivé stanovení shody nebo odlišnosti použitého papíru, zejména v takových případech, kdy není nezbytné nebo dokonce možné přistupovat k měření absolutních fyzikálních parametrů tisku z důvodu více či méně destruktivního charakteru některých měření. Při komparaci povrchu aversu (přední strany) a reversu (zadní strany) listiny S1 s N2, N3, N4 a N5, bylo zjištěno, že technická kvalita aversu i reversu povrchu S1 je neshodná s N3 téže datace, srovnatelná až shodná s N4 pozdější datace a relativně srovnatelná s N2 a N5, které jsou obě vyhotovené na opačnou stranu srovnatelného papíru jako S1. Při komparaci průhledu listin (avers i revers) S1 s N2, N3, N4 a N5 znalec konstatoval, že technická kvalita průhledu jak aversu, tak reversu S1 je neshodná s N3 téže datace, srovnatelná a až shodná s N4 pozdější datace a relativně srovnatelná s N2 a N5, které jsou obě vyhotovené na opačnou stranu srovnatelného papíru jako S1. Znalec dále konstatoval, že při chronologické komparaci grafického tvaru linie podpisu „[jméno FO]“ na listinách S1, N2, N3 a N5 je zjevné, že podpis na listině S1 je tvarem a velikostí výrazně srovnatelnější s podpisem N5 datovaným o 464 dní později, než s podpisem N2 datovaným o 35 dní dříve nebo s podpisem N3 datovaným téhož dne. Grafické vyhotovení podpisu „[jméno FO]“ tak vyvolává pochybnosti o skutečné dataci vyhotovení tohoto podpisu a nasvědčuje časové nepravdivosti listiny S1, tj. antedatování. Při chronologické komparaci grafického tvaru linie podpisu „[Jméno zainteresované osoby 0/0]“ na listinách S1 a N3 je rovněž zjevné, že podpis na S1 je svým tvarem, jednoduchému grafickému provedení navzdory, odlišný od podpisu N3 datovanému téhož dne. Grafické vyhotovení podpisu „[Jméno zainteresované osoby 0/0]“ vyvolává pochybnosti o skutečné dataci vyhotovení tohoto podpisu a nasvědčuje časové nepravdivosti listiny S1, tj. antedatování. Znalec dále konstatoval, že zkoumáním listiny S1 a listin srovnávacích byly zjištěny nálezy odporující technické autenticitě, respektive pravdivosti datace listiny S1. Pokud je původ sporné listiny S1 a srovnávacích listin shodný, pak listina S1 nemohla být vyhotovena a podepsána ke dni [datum], ale s nejvyšší možnou pravděpodobností rovnající se jistotě byla vyhotovena a podepsána s časovým odstupem až po tomto datu. Časový odstup lze vyjádřit jako nikoliv krátký či bezprostřední a typicky lze uvažovat o intervalu řádově v měsících či letech. Podpisy znějící na jméno „[jméno FO]“ a „[jméno FO]“ na listu 2 listiny S1 jsou vyhotoveny jako prvopisy, nejedná se o reprodukce, a byly vyhotoveny v pořadí až po tisku. Listy 1 a 2 listiny S1 obsahují více vpichů kancelářského spojovače, což svědčí o tom, že byly vzájemně spojeny vícekrát anebo k jiným blíže nezjištěným listům, tedy že aktuální spojení listin není původní a nelze tak vyloučit manipulaci (kompilaci) s listinou S1. Znalec dále upozornil na to, že ke dni vyhotovení znaleckého posudku žalobce neposkytl znalci součinnost v žádném rozsahu. Znalec při svém výslechu zdůraznil, že jeho závěry vycházejí nejen z výsledků shora popsaného zkoumání, ale i z jeho znaleckých zkušeností, společně učiněná zjištění jsou dostačující pro identifikaci listiny v tom směru, zda je listina shodná se srovnávacími materiály co do kvality tisku a papíru, přičemž tato zjištění jsou natolik jednoznačná, že další laboratorní zkoumání nebylo zapotřebí. Znalec je s ohledem na předmět své odbornosti schopen učinit znalecký závěr o tom, který z podpisů na listinách je z technického hlediska nejvíce podobný sporné listině z pohledu chronologické komparace. Pokud jeho nález k podpisům zpochybňuje pravdivost sporné listiny, jde o podpůrný nález, klíčovým nálezem jsou zjištěná kvalita tisku a papíru.

17. Jak vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz) znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, dále zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z uvedeného vyplývá, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů.

18. Odvolací soud znalecký posudek ve věci vypracovaný hodnotil v intencích výše uvedeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že znalecký posudek obsahoval všechny náležitosti stanovené pro něj zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, byl tedy úplný, znalec vysvětlil, jaké metody zkoumání ve věci použil a proč, závěry znalcem učiněné byly logicky odůvodněny, a to včetně poukazu znalce na své dosavadní znalecké zkušenosti, navíc závěry posudku nebyly v rozporu s dalšími důkazy v řízení provedenými, zejména výpovědí svědka [jméno FO], hodnocenou výše. Právě z těchto dvou důkazů lze učinit jednoznačný skutkový závěr o tom, že listina označená jako Smlouva o výkonu funkce prokuristy byla skutečně antedatována, tzn. nebyla ani žalobcem, ani tehdejším jednatelem žalované podepsána dne [datum], jak je na ní uvedeno, nicméně přesné datum opatření podpisů na tuto listinu se z těchto důkazů zjistit nepodařilo.

19. Pokud bylo před odvolacím soudem doplněno dokazování o výslech svědkyně [jméno FO], jak byl tento navrhován žalovanou v rámci řízení před okresním soudem za účelem zpochybnění pravosti a správnosti listiny označené jako Smlouva o výkonu funkce prokuristy datované dnem [datum], aniž by však byl proveden, pak vzhledem k tomu, že svědkyně uvedla toliko to, že u žalované je zaměstnána jako administrativní účetní až od prosince 2021, k účetnictví žalované z let 2017 až 2020 nemá přístup, stejně tak nemá pravomoc nahlížet do smluv, týkajících se společnosti, žalobce nezná, pouze ví, že v jeho prospěch byly v letech 2019 a 2020 uhrazeny žalovanou mzdy, jejichž výše nepřesáhla 50 000 Kč a není si vědoma, že by z účetnictví žalované vyplývaly vůči žalobci jakékoliv další závazky, vyhodnotil odvolací soud tento důkazní prostředek sice jako věrohodný, nicméně neučinil z něj pro řízení žádná významná skutková zjištění.

20. Odvolací soud dále s ohledem na námitku žalované o odepření výkonu práva žalobce na odměnu a odstupné pro rozpor jeho výkonu s dobrými mravy, opět vznesenou již v průběhu řízení před okresním soudem, doplnil dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalované, z něhož zjistil, že podle účetní rozvahy žalované ke dni 31. 12. 2015 a 31. 12. 2016, se předpokládaná aktiva rovnala předpokládaným pasivům a předpokládaný čistý zisk byl nulový, přitom obě tyto rozvahy byly založeny do obchodního rejstříku až v r. 2017. Byť se jednalo o nenavržený důkaz, odvolací soud má za to, že potřeba jeho provedení měla podklad v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení, když vyplynula z tvrzení žalované, které tato uplatnila již před okresním soudem.

21. Pakliže odvolací soud nedoplnil dokazování výslechem žalobce, navrhovaným stranou žalované v řízení před okresním soudem, učinil tak proto, že tento důkaz byl navrhován k otázkám okolností uzavření smlouvy a sjednání podmínek smlouvy, a to za situace, kdy žalovaná původně v řízení uplatňovala i námitku pravosti listiny označené jako Smlouva o výkonu funkce prokuristy. Za situace, kdy žalovaná v průběhu odvolacího řízení již dále na této námitce netrvala, a ze strany žalobce byl návrh na doplnění dokazování výslechem žalobce učiněn až před soudem odvolacím, byl by odvolacím soudem proveden v rozporu se zásadou neúplné apelace.

22. Ani odvolací soud nedoplnil dokazování žalovanou navrhovaným dotazem u exekutora v tom směru, zda mu byla oznámena předmětná pohledávka žalobce, když v řízení ani nebylo žalobcem zpochybňováno, že tuto svoji pohledávku za žalovanou exekutorovi neoznámil a nebyla ani předmětem postihu v rámci exekuce vedené na jeho majetek. Stejně tak nebylo dokazování doplněno výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který v době, kdy žalobce vykonával funkci prokuristy nebyl u žalované v pracovním ani jiné poměru, a nemohl by se tedy nezprostředkovaně vyjádřit ke skutečnostem, které byly podstatné pro daný spor. Navíc odvolací soud měl po doplněném dokazování za to, že skutkový stav byl zjištěn náležitě tak, že je možno o věci bez pochybností rozhodnout i bez doplnění dokazování těmito důkazními prostředky.

23. Na základě takto doplněného dokazování odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobci, který byl od 9. 5. 2016 u žalované v pracovním poměru jako koordinátor projektů, výroby a logistiky s nárokem na fixní mzdu ve výši 10 000 Kč měsíčně, jež mu byla žalovanou po celou dobu trvání pracovního poměru řádně vyplácena, byla tehdejším jednatelem žalované [jméno FO] udělená dne [datum] prokura. Valná hromada žalované za účasti společníků [jméno FO] a [jméno FO] udělení prokury žalobci schválila dne [datum]. S účinností od [datum] byl žalobce jako prokurista žalované zapsán v obchodním rejstříku žalované, prokura byla z rejstříku vymazána ke dni 18. 11. 2019. Blíže neurčeného dne v období od 24. 1. 2017 do 18. 11. 2019, kdy byl [jméno FO] odvolán z funkce jednatele žalované a žalobce z funkce prokuristy, byla mezi žalobcem a žalovanou, zastoupenou [jméno FO], k návrhu žalobce, včetně návrhu o výši odměny a odstupného, uzavřena písemná smlouva o výkonu funkce prokuristy, která byla opatřena zpětně datem [datum] v níž byla sjednána smluvní odměna za výkon funkce prokuristy pevnou částkou 50 000 Kč měsíčně se splatností vždy do 15. dne následujícího měsíce, a odstupné v případě odvolání prokuristy z funkce pevnou částkou 1 000 000 Kč se splatností do 10 dnů ode dne rozhodnutí o takovémto odvolání, a to i přesto, že žalovaná neměla takové volné finanční prostředky, z nichž by si mohla dovolit platit jak sjednanou odměnu, tak uhradit jednorázové odstupné v takové výši. Žalobci odměna po dobu výkonu jeho funkce nebyla nikdy vyplacena, sám nárok podle této smlouvy uplatnil žalobce u žalované poprvé až předžalobní výzvou ze dne 15. 12. 2021, přitom přínosem pro společnost byla jeho činnost prokuristy toliko v době krátce po vzniku prokury, později již byla pro žalovanou spíše pochybná.

24. Podle § 450 odst. 1 o. z. udělením prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Zcizit nebo zatížit nemovitou věc je však prokurista oprávněn, je-li to výslovně uvedeno.

25. Podle § 6 odst. 1, 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

26. Odvolací soud má předně za to, že i přes skutečnosti nově zjištěné v rámci odvolacího řízení na základě doplněného dokazování, zejména výpovědí svědka [jméno FO] a znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], kdy bylo jednoznačně postaveno na jisto, že listina, ze které žalobce v tomto řízení odvozuje svůj nárok na zaplacení žalované částky, byla skutečně antedatována, jak namítala žalovaná, je nutno danou smlouvu považovat za platné právní jednání. Předně nebylo sporu o tom, že listina byla sepsána a podepsána oběma smluvními stranami, tj. jak žalobcem, tak žalovanou, zastoupenou [jméno FO] jako jednatelem, a obě tyto smluvní strany při podpisu listiny projevily v této listině svoji skutečnou a vážnou vůli být listinou vázány.

27. Nejvyšší soud se otázkou, který z účastníků řízení nese důkazní břemeno ohledně pravosti a správnosti (pravdivosti) soukromé listiny, v minulosti již mnohokrát zabýval. Z jeho ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že co do otázky důkazního břemene je činěn rozdíl v tom, zda je zpochybněna pravost soukromé listiny, nebo zda je zpochybněna její pravdivost, resp. správnost. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti (správnosti) listiny, nese ten, kdo pravdivost (správnost) listiny popírá. Je-li popřena pravdivost soukromé listiny, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá, a nabídl ke svému tvrzení důkazy. Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele, anebo v jeho prospěch (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012, a ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 729/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016). V posledně uvedeném usnesení Nejvyšší soud rovněž vyslovil názor, že popření data podpisu představuje popření správnosti (pravdivosti) soukromé listiny (nikoli tedy její pravosti) (blíže srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3057/2022 nebo ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1469/2023).

28. Soudní znalec, vycházeje z podkladů, jež měl k dispozici, když žádné jiné se žalované, jako té, kterou tížilo ve smyslu výše uvedené judikatury důkazní břemeno ve vztahu ke správnosti listiny, nepodařilo opatřit, sice konstatoval, že časový odstup mezi vyhotovením samotné prokury dne [datum] a zpochybňované Smlouvy o výkonu funkce prokuristy, není krátký či bezprostřední, typicky lze uvažovat o intervalu v řádu měsíců a let, nicméně ze samotného tvrzení žalované, které má oporu v provedeném dokazování, vyplývá, že svědek [jméno FO] vykonával funkci jednatele ve společnosti žalované do 18. 11. 2019, do 27. 11. 2019 byl i jejím společníkem, žalobce jako prokurista působil do 18. 11. 2019. Přitom mezi stranami nebylo sporu o tom, že prokura, jako zvláštní plná moc udělená žalobci k zastupování žalované jako podnikatelky, jako taková skutečně vznikla a byla zapsána v obchodním rejstříku žalované, navíc i v samotné prokuře se předpokládalo uzavření smlouvy, která by podrobněji řešila práva a povinnosti stran z prokury vyplývající. V řízení však nevzešly najevo žádné takové konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dospět k závěru, že svědek [jméno FO] podepsal smlouvu o výkonu funkce prokuristy až poté, co byl z funkce odvolán, a tudíž již bez oprávnění jednat za společnost žalované. Z tohoto pohledu je nutno nazírat na jednání svědka [jméno FO] v postavení jednatele žalované jako na platné právní jednání a Smlouvu o výkonu funkce prokuristy považovat za platnou, byť antedatovanou, když retroaktivita smluv v právním řádu je obecně přípustná a sama o sobě není způsobilá založit neplatnost smlouvy. Potud tedy odvolací soud, byť po doplněném dokazování, které okresní soud neprovedl s odůvodněním, že „jde o důkazy nadbytečné, protože zjištěný skutkový stav plně postačuje pro vydání rozsudku o věci samé, když žalovanou namítané skutečnosti soud považoval za nekonkrétní, nepřípadné a zjevně účelové“ (srov. bod 16 odůvodnění rozsudku okresního soudu), dospěl ke stejnému právnímu závěru o platnosti dané smlouvy jako soud okresní.

29. Lze přitom souhlasit i s názorem okresního soudu, že k platnosti dané smlouvy nebylo potřeba schválení valnou hromadou společnosti žalované ve smyslu § 190 odst. 2 ZoK, neboť podle písm. e) tohoto zákonného ustanovení, které od účinnosti zákona neseznalo změny, do působnosti valné hromady společnosti s ručením omezeným ve vztahu k prokuře patří toliko „schvalování udělení a odvolání prokury, ledaže společenská smlouva určí jinak“. Pokud společenská smlouva jinak neurčí, je tedy k udělení prokury nutné, aby valná hromada s jejím udělením vyslovila souhlas. Přestože valná hromada společnosti s ručením omezeným schvaluje udělení a odvolání prokury, sama prokuru neuděluje ani neodvolává; může pouze schválit udělení prokury osobě, které jednatel prokuru udělí, popřípadě schvaluje jednateli i odvolání prokury. Nebude-li dán požadovaný souhlas valné hromady, může být případná dohoda o prokuře (například tedy příkazní smlouva) stižena relativní neplatností za podmínek vymezených v § 48 ZoK, jíž se může dovolat obchodní korporace, případně i společník (blíže srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1405-1410: J. Lasák). V řízení však bylo jednoznačně prokázáno, že valná hromada žalované dne [datum] udělení prokury žalobci schválila.

30. Odvolací soud s ohledem na námitku žalované posoudil nárok rovněž ve smyslu § 6 o. z., byť z tohoto pohledu se soud okresní věcí nezabýval. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází při vymezení překvapivého (nepředvídatelného) rozhodnutí z pojetí zastávaného nálezovou judikaturou, která překvapivost spatřuje v tom, že odvolací soud vydal rozhodnutí, jež nebylo možno na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně předvídat, čímž byla účastníku řízení odňata možnost právně a skutkově argumentovat ve vztahu k otázce, která se s ohledem na právní názor odvolacího soudu jevila jako významná pro jeho rozhodnutí, a bylo mu tak znemožněno reálně a efektivně hájit před soudem svá práva (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4093/2013, a nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. I. ÚS 220/04, ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 322/03, ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. I ÚS 503/05). Možnost reálně a efektivně hájit před soudem svá práva žalobci nebyla (ani nemohla být) upřena. Oproti okresnímu soudu si odvolací soud sjednal jasno v (nepřesně) formulované eventuální argumentaci procesní obrany, resp. odvolací námitky, která měla být posouzena tak, aby výkon práva k tomuto nároku byl odepřen. K tomu se žalobce explicitně vyjádřil, když uvedl, že okolnosti pro odepření výkonu práva nejsou v dané věci přítomny, neboť právo vyplývá z uzavřené smlouvy, v níž účastníci projevili svoji vůli svobodně a vážně, a ani výše sjednané částky není v rozporu s dobrými mravy.

31. V obecné teorii práva poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Poctivost představuje objektivní měřítko, na rozdíl od dobré víry, která má subjektivní charakter. Z obecné povahy § 6 vyplývá, že princip poctivosti platí vždy, i když se jej žádné konkrétní ustanovení výslovně nedovolává. Každý soukromoprávní vztah tak lze poměřovat standardem poctivého jednání. Obecně princip poctivosti plní funkci interpretační, doplňující a korigující (či korektivní). Z různosti situací, v nichž se může uplatnit, vyplývá také různorodost následků, které jeho porušení může mít.

32. V daném konkrétním případě má význam ona funkce korigující, díky níž má být chování stran usměrněno tak, aby odpovídalo shora uvedenému objektivnímu standardu poctivosti, tj. především čestnosti, otevřenosti a imperativu zohlednění zájmů protistrany. Tento požadavek platí jak při uzavírání smlouvy, tak po celou dobu trvání právního vztahu, a to jak pro plnění povinností, tak i pro výkon či uplatňování práv. Princip poctivosti tak může limitovat obsah právního vztahu, výkon práv a plnění povinností z něj vyplývajících nebo může být důvodem pro modifikaci práv a povinností soudem.

33. Druhý odstavec § 6 o. z. stanoví, že z vlastní nepoctivosti nikdo nemůže mít prospěch. Jde tedy o projev korigující funkce zásady poctivosti; v souladu s tím se jednání, jímž se někdo snaží těžit z vlastní nepoctivosti, počítá mezi případy zneužití práva. Korektiv poctivosti je možností, jak je na místě zmírnit nebo odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo jako krajně nespravedlivým. Účastník občanskoprávního vztahu nesmí zneužít práv, která mu na základě zákona vznikla. Při posouzení, zda je právo vykonáváno v rozporu se zásadou poctivosti, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci.

34. Aplikováno na danou věc jsou rozhodné z hlediska poctivosti tato zjištění: a) Na rozdíl od plné moci není nutné v listině o udělení prokury specifikovat rozsah zmocnění, neboť ten vyplývá přímo z § 450 odst. 1 o. z., prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ze zákona ke všem právním jednáním, k nimž dochází při provozu závodu, případně pobočky, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Udělení prokury není ze zákona spojeno s žádným právem prokuristy na odměnu za zastupování podnikatele. Odměna musí být mezi prokuristou a podnikatelem výslovně sjednána. Byl to žalobce, který navrhl znění smlouvy o prokuře, včetně výše odměny za ni a výše odstupného, byť společnost žalované neměla takové finanční prostředky, z nichž by si mohla dovolit jednorázové odstupné žalobci vyplatit. b) Je nepochybné s ohledem na výsledky provedeného dokazování, že smlouva o prokuře byla antedatována, tzn. odměna a odstupné pro žalobce jako prokuristu nebyly domluveny při vzniku prokury, ale s podstatným časovým odstupem. Od počátku vzniku prokury však žalobce odměnu nedostával, tuto ani nepožadoval, resp. po uzavření smlouvy ji nepožadoval zpětně od vzniku prokury. Vedle toho byl žalobce po celou dobu trvání prokury řádným zaměstnancem žalované a v rámci pracovní činnosti vykonával obdobnou práci, jakou měl vykonávat podle prokury s výjimkou možnosti jednat za žalovanou. Žalobce tak ze strany žalované pobíral v rámci svého zaměstnaneckého poměru sjednanou mzdu. Smlouva o výkonu funkce prokuristy nebyla v evidenci smluv žalované, byť jednatel [jméno FO] uložil žalobci, aby smlouvu do této evidence sám založil jako prokurista, pročež při převodu společnosti žalované z původních na nové majitele těmto nemohlo být známo, že existují jakékoli nároky z této smlouvy ve prospěch žalobce, na toto nebyli nikdy upozorněni ani svědkem [jméno FO]. c) Podle svědka [jméno FO] byla činnost žalobce v rámci prokury přínosem pro společnost pouze v době krátce po vzniku prokury, později již byla tato pochybná a nepřínosná, svědek [jméno FO] danou situaci jako stávající jednatel neřešil jen proto, že se chystal převod celé společnosti na jiné vlastníky. Je tedy zřejmé, že za dobu, za kterou žalobce požaduje odměnu, nebyl výkon funkce prokuristy pro společnost již žádným přínosem, navíc po celou dobu pobíral mzdu jako zaměstnanec společnosti. d) Žalobce nárok na odměnu a odstupné požaduje s velkým časovým odstupem od okamžiku, kdy mu tento nárok vznikl. Z funkce prokuristy byl odvolán dne 18. 11. 2019, předžalobní výzvu však zaslal žalované až dne 15. 12. 2021, žalobu následně podal dne 14. 2. 2022, vše za situace, že část jeho nároku na odměnu si tímto nechává promlčet, a proto jej ani neuplatňuje.

35. Na základě takto výše zrekapitulovaných zjištěných okolností případu následně odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce skutečně nejednal vůči žalované poctivě, když ve vztahu k ní při uplatnění svého nároku nejednal čestně, otevřeně a nebral ohledy na zájmy druhé strany. Pro úplnost má odvolací soud za potřebné dodat, že po dobu účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tj. do 31. 12. 2013, se ústavní soud ve svých rozhodnutích ve vztahu k odepření výkonu práva v normách s relativně otevřenou hypotézou, vyjádřil k tomu, jaké okolnosti mají být zohledněny, resp. jsou právně významné, pro odepření výkonu tohoto práva. Vzhledem k tomu, že i znění § 6 současného o. z. je normou s otevřenou hypotézou, některé znaky, které byly zohledněny v poměrech do roku 2013, je možno použít i v poměrech dnešních a v tomto směru odvolací soud částečně vycházel i ze závěrů, vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1866/2016, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 129/16.

36. Veden těmito důvody proto odvolací soud ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobcův nárok v celém rozsahu zamítl.

37. Dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo znovu rozhodnuto o nákladech řízení. Z pohledu konečného rozhodnutí byla v řízení před okresním soudem zcela úspěšná strana žalované, pročež žalobce je povinen uhradit žalované náklady řízení před okresním soudem v plné výši. Žalované přitom vznikly náklady v celkové výši 69 793 Kč, které jsou představovány odměnou právního zástupce žalované a paušálními náhradami za jeho zastupování, jakož i zvýšením jeho odměny a náhrad v důsledku daně z přidané hodnoty, vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení byl předmět řízení žalobkyní rozšířen, bylo nutno tuto skutečnost zohlednit v souladu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu při stanovení tarifní hodnoty a výpočtu sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby. Samotná odměna právního zástupce žalované je tvořena částkou 56 480 Kč jako součtem odměny za 2 úkony právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení a sepisu vyjádření ze dne 30. 8. 2022 po 14 020 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 1 425 000 Kč) a odměny za další 2 úkony právní služby v podobě sepisu vyjádření ze dne 6. 4. 2023 a účasti u jednání dne 17. 4. 2023 po 14 220 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 1 475 000 Kč), vše dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu. Paušální náhrady činí 1 200 Kč za tyto 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byly jeho odměna a náhrada hotových výdajů navýšeny o 21 % DPH (12 113 Kč), kterou bude povinen jako plátce daně odvést.

38. Výrok III o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v řízení před soudem odvolacím byla zcela úspěšná žalovaná, pročež žalobce je povinen uhradit žalované i náklady odvolacího řízení v plné výši. U žalované jsou tyto náklady tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 73 750 Kč a náklady právního zastoupení 52 708 Kč (42 660 Kč jako odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby po 14 220 Kč dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu v podobě sepisu odvolání ze dne 2. 6. 2023 a účasti u jednání odvolacího soudu dne 12. 2. 2024 a dne 4. 9. 2024), 900 Kč jako náhrada hotových výdajů advokáta za tyto 3 výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 9 148 Kč jako 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů, když bylo doloženo, že právní zástupce žalobce je plátcem této daně). Celkem je tak žalobce povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 126 458 Kč.

39. Žalobce byl zavázán zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

40. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl v řízení plně neúspěšný a výsledek řízení by tak odůvodňoval právo státu na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku, avšak žalobce byl současně pro řízení plně osvobozen od povinnosti platit soudní poplatky, není mu možné uložit povinnost nahradit státu jím placené náklady. Tento závěr odvolací soud nevyjádřil ve výrokové části rozsudku, když jej postačí uvést toliko v jeho odůvodnění.