57 CO 190/2022 - 446

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 4. 2022, č. j. 16 C 73/2019-404, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Z věcí patřících do společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje osobní automobil zn. [označení automobilu] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka], VIN: [číslo]. Z věcí patřících do společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu [obec], se sídlem v [obec], IČO [číslo], se sídlem [adresa], a žalovaný se stává výlučným členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu [číslo] nacházejícího se v 4. nadzemním podlaží domu v obci [obec], ulice [adresa]. Na vypořádací podíl je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 588 479 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 248 556 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Bruntále na náhradě nákladů řízení 570 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 29 825 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud z věcí patřících do společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně automobil tovární značky zn. [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka], VIN: [číslo] (dále jen„ automobil“) (výrok I), do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu [obec], se sídlem v [obec], IČO [číslo], se sídlem [adresa] (dále jen„ družstevní podíl“) (výrok II). Žalovanému uložil povinnost na vypořádací podíl zaplatit žalobkyni částku 544 086,50 Kč (výrok III), a dále uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení jak žalobkyni ve výši 240 085,50 Kč (výrok IV), tak státu ve výši 570 Kč (výrok V); lhůtu k plnění na vypořádací podíl a k náhradě nákladů mezi účastníky stanovil vždy v délce 60 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že manželství účastníků uzavřené dne [datum], bylo pravomocně rozvedeno dne [datum], společné soužití manželů bylo fakticky ukončeno v červenci 2017.

3. Účastníci se nedohodli na vypořádání družstevního podílu, jehož (aktuální) obvyklá cena činí 1 218 000 Kč a automobilu, jehož obvyklá cena činí 200 000 Kč.

4. Žalovaný smlouvou ze dne [datum] uzavřenou s ohledem na úmysl„ účastníků uzavřít sňatek a založit společnou domácnost“ nabyl družstevní podíl, jehož cena ve výši 650 000 Kč byla uhrazena jednak z výlučných prostředků žalovaného ve výši 250 000 Kč, jednak z prostředků získaných z úvěru [číslo] který uzavřeli oba účastníci jako solidární dlužníci s [právnická osoba], dne [datum], a na který za dobu trvání manželství ze společných prostředků zaplatili 123 208,15 Kč. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o převodu družstevního podílu, která byla bytovému družstvu předložena den následující.

5. Za trvání manželství bylo na výlučný závazek žalobkyně, a to úvěr sjednaný s [právnická osoba], dne [datum], [číslo] ze společných prostředků uhrazeno 99 526 Kč a 12 240 Kč na spotřebitelský úvěr [název], který uzavřela bez vědomí a souhlasu žalovaného s [právnická osoba], dne [datum], celkem tedy 111 766 Kč.

6. Žalovaný za trvání manželství uzavřel 3 smlouvy o úvěru, a to„ dne [datum] pod [číslo], dne [datum] pod [číslo] a dne [datum] s [právnická osoba]“ učinil tak vždy bez vědomí a souhlasu žalobkyně, kromě toho získané finanční prostředky použil na zaplacení jeho výlučných závazků (konsolidaci dluhů). Za trvání manželství bylo uhrazeno 55 390,40 Kč na úvěr ze dne [datum], [číslo] 81 780 Kč na úvěr ze dne [datum], [číslo], 52 727 Kč na úvěr ze dne [datum]„ s [právnická osoba] [anonymizováno]“, 46 704,25 Kč na úvěr ze dne [datum], [číslo], 3 953 Kč na úvěr ze dne [datum], [číslo], a 28 169,90 Kč na úvěr ze dne [datum] uzavřený s [právnická osoba], celkem tedy 268 724 Kč.

7. Rozdíl částek mezi zůstatky na účtu ke dni uzavření a zániku manželství činil v případě účtu žalovaného 40 401 Kč, v případě účtu žalobkyně 3 616 Kč.

8. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 716, 736, 737, 740 a § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále § 736 odst. 1 a § 739 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen„ z. o. k.“).

9. Předně dospěl k závěru, že hodnota družstevního podílu je součástí společného jmění manželů. Odmítl žalovaným prosazované závěry, a sice že smlouvu ze dne [datum] je nezbytné kvalifikovat jako smlouvu darovací, in eventum jde o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci kvalifikované formy. V prvním případě poukázal na vůli účastníků podpořenou způsobem úhrady částky 650 000 Kč, potažmo na obsah smlouvy. Ve druhém případě argumentoval tak, že smlouva nepředstavuje změnu manželského majetkového režimu. Konečně dodal, že převod družstevního podílu nelze omezit ani vyloučit, pokud osoba splňuje podmínky členství podle stanov (§ 736 odst. 1 z. o. k.), přičemž smlouva náležitosti stanov splňovala. V souvislosti s vypořádáním automobilu poukázal na závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozsudku velkého senátu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, uveřejněného pod č. 44/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), a uzavřel, že finanční prostředky získané (a již uhrazené) žalovanou na jeho zakoupení nelze vypořádat jako vnos z odděleného majetku na společný, avšak ve vztahu k této položce je namístě aplikovat disparitu podílu. Aktiva ve výši 1 218 000 Kč navýšil o vnosy na výlučné majetky účastníku (dále též jen„ zápočty“) ve výši 169 754 Kč v případě žalobkyně ( (111 766 Kč 64 604 Kč) - 3 616 Kč) a 39 927 Kč v případě žalovaného ( (268 724 Kč + 61 604 Kč) - 290 401 Kč), z čehož podíl každého z účastníků činí 713 840,50 Kč, což v případě žalobkyně poníženo ještě o částku 169 754 Kč činí 544 086,50 Kč (tato částka se shoduje s rozdílem mezi aktivy přikázanými žalovanému a jeho podílem, tedy 1 218 000 Kč – 673 913,50 Kč; vysvětlil, že ke stejnému výsledku by dospěl i v případě, zahrnul-li by do aktiv i hodnotu automobilu) (blíže srov. bod 40-42 odůvodnění napadeného rozsudku).

10. Mezi aktiva pak nezařadil náborový příspěvek ve výši 52 000 Kč, neboť jde„ o obdobný zdroj SJM tak, jako tomu je, např. u mzdy z pracovního poměru, odměn, osobního ohodnocení apod.“ (viz bod 39 in fine odůvodnění napadeného rozsudku).

11. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že jej napadá ve výrocích III až V (poté, co vzal zpět své odvolání proti výroku II). Brojil zvláště proti zahrnutí družstevního podílu do společného jmění manželů. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvu ze dne [datum] nelze považovat za darovací smlouvu, na což navázal tím, že bylo namístě zabývat se„ odstoupením od darování“. Dále argumentoval, že smlouva je„ pro rozpor s úpravou ve Stanovách družstva neplatná“, neboť čl. 10 nezahrnuje mezi případy, kdy vzniká v družstvu společné členství manželů převod výlučného členství z jednoho manžela na oba manžele. Pro případ, že by se s tímto názorem odvolací soud neztotožnil, doplnil jednak, že hodnota družstevního podílu činila 720 000 Kč a soud měl vyjít ze shodných skutkových tvrzení účastníků, když navíc důkaz znaleckým posudkem žalobkyně navrhla až po koncentraci, jednak, že měl„ být vypořádán také závazek, který s tímto bytem souvisí, byť by se nejednalo o dluh patřící do SJM“ (v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Po předestření způsobu výpočtu podílu navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu 97 543 Kč a rozhodne„ o nákladech řízení v obou stupních“.

12. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se soudem prvního stupně v otázce zahrnutí družstevního podílu do společného jmění manželů, resp. jeho závěrem o nemožnosti kvalifikovat smlouvu ze dne [datum], jako smlouvu darovací. Dodala navíc, že vzhledem k tomu, že žalovaný nenapadl též výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jsou jeho„ nosné“ úvahy bezpředmětné. Nesouhlasila s výší vypořádacího podílu, neboť tento nezohledňuje úvěr spojený s pořízením motorového vozidla, a proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změněn tak, že„ zohlední úvěr spojený s pořízením motorového vozidla“ a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) zcela. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3831/2016, uvedl, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením, u něhož z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) – (srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 410/2008, či zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení novely občanského soudního řádu (zákona č. 49/1973 Sb.), schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. 12. 1974, sp. zn. Plsf 2/74 (uveřejněné pod č. 1/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)). Vzhledem k tomu nemůže podle § 206 odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nabýt samostatně právní moci jen ohledně některých vypořádávaných položek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 8, str. 284)); odvolací soud rovněž není ve smyslu § 212 písm. c) o. s. ř. vázán rozsahem, v němž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.

14. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vypořádání společného jmění manželů, jehož rozsah se v průběhu řízení ustálil na 2 položkách, a to družstevním podílu a automobilu, neboť na jejich vypořádání se účastníci nedohodli, přičemž žalovaný se bránil zejména zahrnutí družstevního podílu do aktiv společného jmění manželů a dále se účastníci domáhali vypořádání nároků na vnosy jak ze společného majetku na výhradní, tak naopak.

15. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů, a obstojí i pro odvolací řízení, přičemž pro stručnost lze na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat s tím, že v odvolacím řízení účastníci shodně tvrdili, že částky 40 401 Kč a 3 616 Kč, které představují rozdíl na účtech účastníků při vzniku a zániku manželství, byly v mezidobí spotřebovány pro účely rodinného života; jednorázový náborový příspěvek ve výši 52 000 Kč byl žalovanému vyplacen (k dispozici) v prosinci 2017.

16. Podle § 739 odst. 1 z. o. k. společné členství manželů v bytovém družstvu vzniká, jestliže je družstevní podíl součástí společného jmění manželů.

17. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

18. Odvolací soud akceptuje, jak soud prvního stupně přikázal jednotlivé položky do výlučného vlastnictví, což ostatně odpovídá procesním stanoviskům účastníků, stejně jako závěry soudu prvního stupně, že smlouva ze dne [datum] jednak není smlouvou darovací, jednak byla uzavřena platně. S argumentací procesní obrany žalovaného prosazující opak se soud prvního stupně vypořádal (blíže viz body 29 až 32 odůvodnění napadeného rozsudku; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013). Lze snad pouze v sevřené formě zdůraznit, že při zjištění skutkového stavu o obsahu smlouvy soud prvního stupně postupoval v souladu s výkladovými pravidly, přihlédl-li jak k vůli účastníků, tak i ke způsobu úhrady družstevního podílu při jeho nabytí žalovaným, a takto zjištěný skutkový stav právní kvalifikaci smlouvy, jako smlouvy darovací, vylučuje. Za této situace nebylo namístě, zabývat otázkou odvolání daru. Požadavek formy veřejné listiny k této smlouvě upínat nelze, neboť se nejedná o smlouvu o manželském majetkovém režimu (srov. § 716 odst. 2 o. z.). Změnu výlučného vlastnictví jednoho z manželů na společné jmění manželů judikatura připustila (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 1. 1996, sp. zn. I. ÚS 86/95). Vznik společného členství manželů je výlučně spojen se skutečností, že družstevní podíl je součástí společného jmění manželů. Podmínka vzniku společného členství manželů v bytovém družstvu je naplněna, je-li družstevní podíl ve společném jmění manželů, a protože k tomuto závěru soud dospěl, sama skutečnost, že stanovy družstva (čl. 10) převod výlučného členství z jednoho manžela na oba manžele neupravuje, neplatnost smlouvy ze dne 13. 2. 2014 nezakládá.

19. Podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněného pod č. 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, první jednání lze pokládat ve smyslu § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., a protože u jednání konaného dne 9. 6. 2020, které bylo přerušeno do 23. 7. 2020, se tak nestalo (nebyly vymezeny sporná skutková tvrzení, resp. které z dosud navržených důkazů k prokázání pravdivosti sporných skutkových tvrzení budou provedeny, případně zda soud provede důkazy účastníky nenavržené), nemohla koncentrace nastat, a to ani uplynutím lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc a k podání návrhů na provedení důkazů. Provedl-li soud prvního stupně důkaz znaleckým posudkem, jehož prostřednictvím zjistil aktuální obvyklou cenu družstevního podílu, nepochybil. K tomu lze dodat, že Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 386/12, k výkladu § 120 odst. 3 o. s. ř. (tehdy § 120 odst. 4 o. s. ř.) uvedl, že toto ustanovení umožňuje soudu, aby vzal shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění, přičemž se jedná o oprávnění a nikoliv o povinnost soudu, který tato tvrzení může učinit předmětem dokazování, s čímž souzní i rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3787/2020); zvláště nebyla-li předmětem shodných tvrzení cena aktuální (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 229/2021). Navíc žalobkyně implicitně své tvrzení v této otázce odvolala (k možnosti odvolat skutkové tvrzení srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3251/2006).

20. Správně soud prvního stupně aplikoval závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, uveřejněného pod č. 44/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, ve kterém vysvětlil, že byly-li na pořízení majetkových hodnot ve společném jmění manželů použity prostředky opatřené takovým závazkem jen jednoho z manželů, který není součástí společného jmění manželů a který je povinen splnit jen zavázaný manžel po zániku manželství, nezakládá tato skutečnost při zániku společného jmění manželů nárok na vypořádání vnosu z odděleného majetku na společný majetek. K výlučnému závazku manžela, který takto majetkové hodnoty ve prospěch společného jmění manželů opatřil, může soud přihlédnout při vypořádání společného jmění manželů, např. při úvaze o disparitě podílů. Právní režim závazku, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků, bývalých manželů, a který převzala žalobkyně bez souhlasu žalovaného, se štěpí tak, že dluh z tohoto závazku do společného jmění nepatří, avšak peněžní prostředky, které žalovaná získala, potažmo automobil je součástí společného jmění manželů.„ Nespravedlnost“ spočívající v tom, že majetek získaný na základě výlučného závazku žalované se stal součástí společného jmění manželů, přestože dluh z převzatého závazku tíží jen žalovanou, která jej již uhradila, překlenul soud prvního stupně úvahou o disparitě podílu ve vztahu k této položce. Uvedené odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu.

21. Přisvědčit nelze námitce žalovaného, že je namístě do úvahy o výši vypořádacího podílu zahrnout též dluh z úvěru [číslo] který uzavřeli oba účastníci jako solidární dlužníci s [právnická osoba], nejde totiž o dluh náležející do pasiv společného jmění manželů. Jeho částečná úhrada ze společného majetku představuje (pouze) nárok na vypořádání vnosu ze společného majetku na oddělený, což soud prvního stupně taktéž vypořádal. Poukazoval-li v této souvislosti žalovaný na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, pak tak neučinil přiléhavě, neboť skutkový základ byl v tam posuzované věci odlišný. Nejvyšší soud se (mimo jiné) vyjadřoval k započtení přikázaného společného dluhu, který navíc částečně zanikl v mezidobí od zániku do vypořádání společného jmění manželů.

22. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že pokud byly výlučné prostředky jednoho z manželů vynaloženy na běžnou spotřebu, nelze za ně požadovat náhradu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3421/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2517/2021). Odvolací soud proto korigoval úvahu soudu prvního stupně, že částky 40 401 Kč a 3 616 Kč představují vnosy (shodný názor zastává i odborná literatura - viz Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 378, a další literaturu zde zmíněnou).

23. Z pozitivního vymezení aktiv společného jmění manželů v zákonném režimu (§ 708 odst. 1 a § 709 odst. 1 o. z.) jednoznačně vyplývá, že peněžní příjem (majetková hodnota), který nabyl jeden z manželů za trvání manželství je aktivem tohoto režimu společného jmění manželů. Uvedené se týká i jednorázového náborového příspěvku ve výši 52 000 Kč, který nabyl žalovaný, resp. nabyl možnosti s ním nakládat (§ 711 odst. 2 o. z.) za trvání manželství, avšak po ukončení společného soužití. Nejde totiž o žádnou z výjimek z aktiv, a protože je zjevné - vzhledem k předchozímu ukončení společného soužití účastníků -, že žalovaný tyto peněžní prostředky použil výlučně pro své potřeby, je namístě postupovat podle pravidla zakotveného v § 742 odst. 1 písm. b) o. z.

24. K otázce postupu při výpočtu podílů účastníků na společném jmění manželů, potažmo vypořádacího podílu, se Nejvyšší soud vyjadřoval opakovaně (srov. například usnesení ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 2 Cdo 4509/2011, nebo rozsudek ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013, uveřejněný pod číslem 3/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Celkovou hodnotu společného jmění manželů, která činí 1 418 000 Kč, je nezbytné ponížit o vnosy a navýšit o zápočty, tedy od částky 1 418 000 Kč odečíst 250 000 Kč a přičíst 555 698 Kč, což činí 1 723 698 Kč. Tuto částku je s ohledem na závěr o disparitě ve vztahu k automobilu nutno ponížit o 200 000 Kč, a teprve 1 523 698 Kč lze dělit 2, což činí 761 849 Kč. Čistý podíl žalobkyně při zohlednění disparity činí 961 849 Kč (761 849 Kč + 200 000 Kč), žalovaného 761 849 Kč. V případě žalobkyně je nezbytné její podíl ponížit o zápočty v rozsahu 173 370 Kč (111 766 Kč + 61 604 Kč), což činí 788 489 Kč. V případě žalovaného je nezbytné jeho podíl navýšit o vnos 250 000 Kč a ponížit o zápočty 382 328 Kč (268 724 Kč + 61 604 Kč + 52 000 Kč), což činí 629 521 Kč. Jelikož žalobkyni byl do výlučného vlastnictví přikázán osobní automobil v hodnotě 200 000 Kč, činí vypořádací podíl 588 479 Kč (788 489 Kč – 200 000 Kč). Uvedená částka se shoduje s rozdílem hodnoty družstevního podílu přikázaného do vlastnictví žalovaného 1 218 000 Kč poníženou o jeho podíl 629 521 Kč. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu 588 479 Kč.

25. Protože nebyly splněny podmínky, aby byl odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně potvrzen nebo zrušen, přičemž skutkový stav věci byl zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout, odvolací soud jej podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Výsledek řízení soud poměřoval s návrhy stran v průběhu řízení, přihlédl k požadované a skutečně přiznané výši vypořádacího podílu, zejména zohlednil výsledek sporu mezi účastníky o to, zda družstevní podíl, jako rozhodující položka aktiv je součástí společného jmění manželů, což bylo podpořeno i závěrem o disparitě podílu u druhé z obou položek, pročež dospěl (stejně jako soud prvního stupně) k závěru o úspěchu žalobkyně (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5395/2017). Účelně vynaložené náklady žalobkyně se sestávají z odměny za zastupování žalobkyně advokátkou, paušální částky jako náhrady hotových výdajů, soudního poplatku a zálohy na důkaz. Zástupkyně žalobkyně vykonala ve věci 17,5 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a), písemném vyjádření ve věci samé (žaloba a dále ze dne 4. 6. a 15. 10. 2019, 21. 2., 18. 8. a 4. 9. 2020) podle § 11 odst. 1 písm. d) a účasti u jednání dne 3. 9. 2019, 9. 6., 23. 7. a 14. 12. 2020, 26. 1. 2021, 7. 2. a 4. 4. 2022, z čehož v prvním případě nebylo jednání ve věci zahájeno a trvání 4 ze zbylých jednání přesáhlo 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. c), § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování žalobkyně advokátkou podle § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 6 advokátního tarifu činí za jeden úkon právní služby 11 140 Kč, celkem 194 950 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí celkem 5 400 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, byla částka 200 350 Kč navýšena o částku odpovídající příslušné náhradě, tj. na částku 242 424 Kč. Do náhrady nákladů řízení je třeba zahrnout 2 000 Kč za soudní poplatek a 4 132 Kč za složenou a vyčerpanou zálohu. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 248 556 Kč.

27. V případě odvolacího řízení se uplatní § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V této fázi učinila zástupkyně žalobkyně 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. k ) a účasti na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, přičemž odměna činí 22 280 Kč a náhrada 600 Kč. Cestovní výdaje za jízdu k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové vzdálenosti 156 km osobním motorovým vozidlem [registrační značka] o kombinované spotřebě motorové nafty 5,2 l /100 km a její vyhláškové ceně činí 1 169 Kč a náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin činí 600 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Souhrnná výše náhrady za tuto fázi řízení, včetně příslušné náhrady za daň z přidané hodnoty, činí 29 825 Kč.

28. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně.

29. Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., když stát na znalečném zaplatil (po vyčerpání složené zálohy) 570 Kč (blíže k tomu viz bod 46 napadeného rozsudku).

30. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to vyjma povinnosti k zaplacení vypořádacího podílu a přísudku, kde konkrétní okolnosti posuzované věci, spočívající zejména ve výši adjudikovaných částek, odůvodňují prodloužení pariční lhůty na 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení