57 CO 243/2022 - 164

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Teterové a soudců JUDr. Ilony Lövyové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 307.035 Kč k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 6. 2022, č. j. 111 C 164/2019-140, takto:

Výrok

I. Odvolání žalované proti výroku II rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění takto: Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 266.518 Kč, se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 60.373 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18.294 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

IV. Žalovaná je povinna doplatit na soudním poplatku z odvolání 2.026 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice – Okresnímu soudu v Karviné.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 266.518 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), řízení v rozsahu požadavku na zaplacení částky 40.517 Kč zastavil (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 28.982 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobce (výrok III).

2. Při svém rozhodování okresní soud vyšel z následujících skutkových zjištění: v době před i po sňatku účastníci reálně plánovali stavbu rodinného domu (manželství uzavřeli [datum], před tím udržovali vztah dva roky). Žalovaná měla své stavební spoření zřízeno již z roku 2006, které v lednu 2012 aktivovala změnou smlouvy. Současně v lednu 2012 si oba účastníci sjednali další stavební spoření. Na účty stavebního spoření žalované byl učiněn vždy jen jeden vklad, a to s datem připsání dne 23. 1. 2012 ve výši 246.000 Kč na původní smlouvu a stejného dne ve výši 25.500 Kč na novou smlouvu, jiné vklady po dobu trvání spoření učiněny nebyly, pouze přirostly státní příspěvky. Částka 246.000 Kč i částka 25.500 Kč byla na účty stavebního spoření žalované odeslána dle příkazu žalobce jako majitele z jeho účtu u [banka] [anonymizováno], oba příkazy byly učiněny dne 21. 1. 2012. Manželé se nevratně rozešli dne [datum]. Dne 2. 5. 2016 nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků. Dne 9. 5. 2016 z původní smlouvy a dne 31. 3. 2014 z pozdější smlouvy byly žalované na její žádost vyplaceny zůstatky spoření v částkách 265.101,54 Kč a 20.518 Kč O jejich vrácení žalobce žalovanou vyzval nejpozději e-mailem ze dne 6. 1. 2016, kdy prostřednictvím zástupkyně žalované mu tato e-mailem ze dne 22. 1. 2016 sdělila, že si je vědoma toho, že peníze na účty vložil 23. 1. 2012 žalobce a tyto je mu po vypovězení smluv připravena vyplatit ve výši zůstatků. Z účtu u [banka] [anonymizováno] byla dne 15. 3. 2015 odeslána žalovanou částka 245.000 Kč na účet, jehož majitelem byl žalobce. Účastníci nikdy neuzavřeli dohodu o zúžení či rozšíření rozsahu společného jmění manželů (dále jen„ SJM“) a ani dohodu o jeho vypořádání. Žalovaná neuplatnila do 2. 5. 2019 jakýkoliv nárok na vypořádání SJM.

3. Okresní soud věc právně posoudil dle ust. §§ 2991, 529 odst. 1 a 2 (správně 629), 605 odst. 1, 609, 610 odst. 1, 646 a 2053 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), neboť posuzovaný právní poměr účastníků, tj. bezdůvodné obohacení, vznikl po nabytí účinnosti o. z. Dle okresního soudu mezi účastníky vznikl ke dni 23. 1. 2012 právní poměr v podobě investice do věci, který byl založen okamžikem připsání výlučných finančních prostředků žalobce na účet stavebního spoření vedený na jméno žalované. Za dostatečný právní důvod vynaložení investic na nemovitost (dům či bytovou jednotku) lze považovat i vzájemnou dohodu účastníků o společném bydlení a využívání nemovitosti k tomuto účelu, na jejímž základě se investující osoba podílela na pořízení nemovitosti. Taková dohoda mezi účastníky existovala, protože udržovali družský vztah, následně uzavřeli manželství, žalovaná měla účet stavebního spoření, druhý si založila ve vztahu s žalobcem a on tak učinil rovněž, již v době před sňatkem plánovali výstavbu vlastního domu, což žalovaná sama vypověděla v rozvodovém řízení. K vzniku bezdůvodného obohacení došlo v okamžiku, kdy účastníci dohody zrušili společné soužití a společné užívání bytu, což bylo 22. 4. 2015 (žalovaná i s dětmi opustila společnou domácnost a k obnovení soužití již nedošlo), ve stejný den se žalobce o odchodu žalované dozvěděl. Žalovaná měla po 22. 4. 2015 peníze žalobce v dispozici bez spravedlivého důvodu, tím se bezdůvodně obohatila a je povinna žalobci vydat požadovanou částku 266.518 Kč. Jelikož námitku promlčení okresní soud nepovažoval za důvodnou, žalobě co do částky 266.518 Kč vyhověl a v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.

4. Rozsudek v celém rozsahu napadla žalovaná odvoláním, kterým se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta a žalobci bude uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení. Odvolání odůvodnila tím, že závěr okresního soudu o právním důvodu plnění v podobě dohody o investici je nesprávný a nemá oporu v provedeném dokazování. I kdyby takový důvod plnění obstál, pak by odpadl již v roce 2013 a na bezdůvodné obohacení by bylo nutno aplikovat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Okresní soud měl žalobu zamítnout, neboť k promlčení nároku došlo uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby před podáním žaloby. I kdyby k promlčení nároku nedošlo, zanikl by nárok co do částky 245.000 Kč převodem ze dne 15. 3. 2015 na účet žalobce. Okresní soud dle žalované pochybil, pokud provedl důkaz rozvodovým spisem, aniž by k důkazu konstatoval jakoukoliv konkrétní listinu. Mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy o investici, z rozvodového spisu ani z jiného důkazu uzavření takové smlouvy nevyplývá, ostatně žalobce ani uzavření takové smlouvy v řízení netvrdil. Soud prvního stupně nečinil žádné skutkové závěry stran obsahu takové případné smlouvy, nýbrž pouze konstatoval, že k uzavření smlouvy muselo dojít, jelikož účastníci měli před uzavřením manželství záměr stavět rodinný dům, což dovodil z obsahu rozvodového spisu, a žili v družském vztahu, ačkoliv tato skutečnost z provedeného dokazování nevyplývá. Je pravdou, že účastníci měli vizi, že by někdy v budoucnu mohli stavět rodinný dům, ale tato neměla podobu konkrétní investiční akce, k níž by byla mezi účastníky, kteří spolu před sňatkem nebydleli a nehospodařili (pouze spolu chodili, nežili v družském vztahu), uzavřena smlouva o investici. Nadto v roce 2012 neměla žalovaná ve svém výlučném vlastnictví žádný pozemek, byla jen podílovým spoluvlastníkem pozemku a tak tomu bylo až do roku 2015. Závěr o existenci smlouvy o investici před vyhlášením rozsudku okresní soud žalované nepředestřel, a proto proti němu lze brojit až v rámci odvolací argumentace. Mezi obligatorní náležitosti inominátní smlouvy o investici, na kterou je nutno aplikovat obč. zák., patří vymezení konkrétní investiční akce, které by se investice týkala, a sjednání konkrétní investice a způsobu jejího provedení (jak konkrétně bude s investovanými prostředky naloženo). Jelikož v úvahách nalézacího soudu absentují jakékoliv skutkové závěry stran obsahu smlouvy o investici údajně uzavřené mezi účastníky ke dni [datum] (datum připsání peněz na účet žalované), nemůže v žádném případě obstát jeho závěr o tom, že mezi účastníky byla tato smlouva uzavřena a že byla právním titulem plnění žalobce. Soudem citovaná judikatura na projednávanou věc nedopadá, neboť v předmětných věcech šlo vždy o konkrétní nemovitost, do níž jeden z manželů po vzájemné dohodě s druhým manželem investoval své finanční prostředky za účelem společného bydlení, přičemž v dané věci chybí oba podstatné znaky, tedy konkretizace nemovitosti, do níž by měl žalobce investovat, i reálné provedení takové investice. Plnění žalobce by bylo možné považovat za plnění s právním důvodem investice do společného bydlení jen tehdy, pokud by svým plněním reálně zhodnotil konkrétní nemovitost nebo investoval do jejího nákupu či zbudování; žalobce však pouze zaslal své finanční prostředky na účet stavebního spoření sjednaného na jméno žalované a nic víc. Správně měl nalézací soud konstatovat, že plnění žalobce postrádalo právní důvod a již od připsání finančních prostředků na účet stavebního spoření se jednalo o bezdůvodné obohacení, kdy subjektivní promlčecí lhůta dle obč. zák. byla dvouletá a běžela od [datum] do [datum], kdy došlo k uzavření manželství, a poté od rozvodu manželství [datum] do [datum], kdy nastaly účinky promlčení nároku. Pokud by jako důvod plnění skutečně obstála pouhá vize, že v budoucnu případně účastníci mohou postavit na pozemku rodinný dům, pak by takový důvod k plnění zákonitě musel odpadnout okamžikem, kdy se tato vize vytratila, což bylo zcela jistě nejpozději v roce 2013, když k zásadním neshodám mezi účastníky začalo docházet krátce po uzavření manželství, tedy i při závěru o právním důvodu plnění a jeho následném zániku měl nalézací soud uzavřít, že nárok žalobce je promlčen, neboť při zohlednění, že mezi manžely promlčecí doba neběží, dvouletá subjektivní promlčecí doba počala běžet 2. 5. 2016 a uplynula by 2. 5. 2018. Závěr okresního soudu, že právní důvod k plnění odpadl až ke dni 22. 4. 2015, kdy se žalovaná odstěhovala ze společné domácnosti, je lichý. Není jasné, z čeho soud dovozuje, že až do odstěhování ze společné domácnosti měl právní důvod plnění spočívající v údajné dohodě o investici do společného bydlení trvat. Navíc s ohledem na smísení výlučných prostředků žalobce a prostředků patřících do SJM se žalobce svého nároku mohl domáhat pouze coby vnosu v rámci sporu o vypořádání SJM a nikoliv žalobou na vydání bezdůvodného obohacení.

5. Žalobce u jednání před odvolacím soudem navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného, neboť okresní soud dospěl ke správným skutkovým zjištěním a věc správně právně posoudil.

6. Jelikož žalovaná není subjektivně legitimována k podání odvolání proti výroku II napadeného rozsudku (v tomto rozsahu jí nebyla způsobena újma), odvolací soud odvolání žalované proti výroku II rozsudku okresního soudu odmítl dle ust. § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“).

7. Proti výroku I napadeného rozsudku bylo odvolání podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, pročež odvolací soud v tomto rozsahu přezkoumal rozsudek okresního soudu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání je důvodné.

8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkem částky 307.035 Kč sestávající z těchto tří částek: 20.518,49 Kč (peníze žalobce ze stavebního spoření), tj. první nárok, 265.000 Kč (peníze žalobce ze stavebního spoření), tj. druhý nárok, a 21.517,20 Kč (peníze žalobce ze zrušené smlouvy týkající se akcií), tj. třetí nárok, přičemž žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s žalovanou manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem ze dne [datum] (právní moc [datum]), předmětné finanční prostředky však nespadají do SJM, jedná se o jeho výlučné peníze, které mu žalovaná po rozvodu odmítá vrátit a jedná se tak o její bezdůvodné obohacení. Okresní soud opakovaně vyzýval žalobce k odstranění vad žaloby a v reakci na tato usnesení žalobce v podání ze dne 22. 10. 2019 (viz č. l. 38-41 spisu) uvedl, že žalobou uplatňuje nárok na své úspory a vychází ze sdělení žalované, že smlouvy o stavebním spoření zruší a peníze žalobci vyplatí, což se nestalo. Následně v podání ze dne 9. 2. 2021 (viz č. l. 78-82 spisu) žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že požaduje po žalované zaplacení 20.518 Kč a 246.000 Kč, ve zbývající části vzal žalobu zpět, konkrétně ve vztahu k druhému nároku co do částky 1 9.00 Kč představující státní podpory a úroky a třetí nárok vzal zpět zcela. Nárok na zaplacení částky 246.000 Kč odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná s [právnická osoba] smlouvu o stavebním spoření a o zřízení vkladového účtu (č. smlouvy [číslo], č. účtu [bankovní účet]), přičemž z výpisu z účtu stavebního spoření ze dne 8. 1. 2012 plyne, že od doby založení spoření k uvedenému datu byl zůstatek naspořených prostředků v mínusové hodnotě, tj. - 285,06 Kč. Dne 24. 1. 2012 oznámila [právnická osoba] žalované, že souhlasí se změnou smlouvy o stavebním spoření a cílová částka tak byla navýšena na 600.000 Kč. Aby mohlo dojít ke změně smlouvy, zaslal žalobce na účet žalované ze stavebního spoření dne 21. 1. 2012 částku 246.000 Kč ze svých výlučných prostředků, na účet žalované byla částka připsána 23. 1. 2012. Uvedl, že ke změně smlouvy a k tomu, že na účet žalované zaslal předmětnou částku, došlo z důvodu, že žalovaná po založení svého stavebního spoření neplatila pravidelné měsíční vklady ve výši 300 Kč. Dále„ okrajově“ uvedl, že se jednalo o provedení platby z důvodu, že měli stavět společný dům, přičemž pokud by toto žalovaná zpochybňovala, byl připraven založit veškerou dokumentaci týkající se budoucí stavby, včetně projektu. S ohledem na námitku promlčení žalobce doplnil, že dne 25. 4. 2015 žalovaná opustila společnou domácnost a dozvěděl se, že ze stavby domu a ze společného dalšího života nebude nic. Začátek doby rozhodné pro promlčení, které se řídí dle žalobce o. z., neboť k bezdůvodnému obohacení došlo za účinnosti o. z., se nepočítá od zaplacení částky 246.000 Kč na účet žalované, ale od data, kdy musel nabýt vědomost o tom, že důvod, pro který zaslal finance na účet žalované, odpadl, což bylo v roce 2015. K důkazu navrhl rozvodový rozsudek vydaný ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 21 C 331/2015 a opatrovnický rozsudek vydaný ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 100 P 342/2016. Dále pak žalobce ve výše uvedeném podání poukázal na e-mail tehdejší právní zástupkyně žalované, který zaslala dne 22. 1. 2016 jeho tehdejší právní zástupkyni, v němž dle žalobce uznala svůj závazek ve výši 245.522,46 Kč; tato částka je v podstatě shodná s částkou, kterou na účet žalované vložil. Na předmětný účet byly připisovány pouze úroky a státní podpora, ze SJM nebylo na tento produkt zaplaceno ničeho. Nárok na zaplacení částky 20.518 Kč žalobce odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná s [právnická osoba] další smlouvu o stavebním spoření a zřízení vkladového účtu č. [bankovní účet], na který dne 21. 1. 2012 zaslal žalobce žalované částku 25.500 Kč, tato částka byla připsána na její účet 23. 1. 2012. Rovněž se jednalo o finanční prostředky získané před uzavřením manželství, zaslané ještě před uzavřením manželství na účet žalované, na který nebyly za trvání manželství připisovány žádné společné prostředky. Pokud se týká vznesené námitky promlčení, odkázal na argumentaci uvedenou ve vztahu k částce 246.000 Kč, stejně tak odkázal na již navržené důkazy a uvedl, že i tuto částku žalovaná uznala v e-mailu ze dne 22. 1. 2016. Dle žalobce (viz podání ze dne 9. 2. 2021) je právní i faktický stav takový, že zaslal své výlučné prostředky žalované před uzavřením manželství, které byly na oddělených účtech, nebylo s nimi za trvání manželství kýmkoliv nakládáno a po rozvodu manželství nebyly žalobci vyplaceny.

9. Odvolací soud souhlasí s odvolatelkou, že okresní soud pochybil, pakliže provedl dokazování čtením spisu Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově sp. zn. 21 C 331/2015. Nelze totiž posoudit, který z konkrétních důkazních prostředků ze spisu využil, neboť trvalo-li jednání od 8.00 hod. do 9.00 hod., nemohl být s ohledem na v protokolu o jednání zachycený průběh jednání (rozsah dokazování) čten obsah celého rozvodového spisu, který končí č. l. 15 (k provedení důkazu souhrnně celým spisem a k provedení listinného důkazu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009). Nicméně za situace, kdy ve věci bylo možné rozhodnout na základě tvrzení žalobce, aniž by bylo nutno provádět dokazování s výjimkou důkazu e-mailem ze dne 22. 1. 2016, v němž dle žalobce žalovaná uznala předmětný dluh, nejedná se o vadu, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud tedy pro nadbytečnost neprovedl dokazování rozvodovým rozsudkem. S výjimkou zjištění ze spisu Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově sp. zn. 21 C 331/2015 odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze zjištění, která okresní soud učinil z důkazů uvedených v bodě 3 odůvodnění napadeného rozsudku, byť toto dokazování bylo s výjimkou důkazu e-mailem nadbytečné, a to z níže uvedeného důvodu.

10. Dle ust. § 3028 odst. 3 o. z. – není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Dle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. – kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

12. Dle odst. 2 výše uvedeného zákonného ustanovení – bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Dle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. – právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

14. Dle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. – právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

15. Dle odst. 2 výše uvedeného zákonného ustanovení – nejpozději se právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

16. Dle ust. § 114 obč. zák. – jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.

17. K § 3028 odst. 3 o. z. odvolací soud uvádí, že daná právní úprava je rozhodující pro určení, zda právní poměr vůbec vznikl, je rozhodující i pro určení vzniklých práv a povinností, je rozhodující i pro změnu či zánik závazku, tedy i pro úpravu postoupení pohledávky, splnění dluhu, započtení dluhu, uznání dluhu, narovnání, promlčení; závazek si nese svůj právní řád až do okamžiku zániku nebo dohody o použití nové právní úpravy. Promlčení, které je nutno vždy posoudit primárně, se v dané věci řídí (dle ust. § 3028 odst. 3 o. z.) obč. zák., a to ust. § 107, neboť právy a povinnostmi vzniklými z právního vztahu se v ust. § 3028 odst. 3 o. z. rozumí též nárok z bezdůvodného obohacení vyvolaného plněním bez právního důvodu či plněním dle právního důvodu založeného před účinností o. z., a to i v případě, že odpadl až po 1. 1. 2014 (k plnění dle právního důvodu založeného před účinností o. z., který odpadl až po 1. 1. 2014, srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5369/2016, a usnesení Nejvyššího soudu z 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1948/2018). Odvolací soud u jednání v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí informoval účastníky o tom, že má oproti okresnímu soudu odlišný právní názor na aplikaci ust. § 3028 odst. 3 o. z., k čemuž zástupci účastníků neměli žádných připomínek.

18. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že ať již by byla daná věc posuzována dle pravidel o bezdůvodném obohacení vzniklém plněním bez právního důvodu (viz obrana žalované, dle které by bezdůvodné obohacení, tj. nejednalo-li by se o dohodu o investici, vzniklo připsáním finančních prostředků na účet žalované dne 23. 1. 2012, přičemž téhož dne by se žalobce dozvěděl o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal, a tedy tímto dnem by počala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba, která by po dobu trvání manželství dle ust. § 114 obč. zák. neběžela, a tato by marně uplynula – viz § 122 odst. 2 obč. zák. - v lednu 2018, jak uvádí žalovaná v odvolání), nebo podle norem o majetkovém prospěchu získaném z právního důvodu, který odpadl po 1. 1. 2014 (viz závěr okresního soudu), bylo by nutno s ohledem na datum připsání částky, kterou žalobce zaslal žalované na její účet, i uzavření případné dohody, tj. vše do 31. 12. 2013, aplikovat právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013. Je zjevné, že i v případě, že by bylo plněno na základě právního důvodu, který odpadl, a běh promlčecí doby by tak počal až právní mocí rozvodového rozsudku, která nastala [datum] (s ohledem na ust. § 114 obč. zák, dle kterého, pakliže by případně existující právní důvod odpadl za trvání manželství, by promlčecí doba za trvání manželství nepočala běžet), jsou nároky na zaplacení 20.518 Kč a 246.000 Kč, tj. celkem 266.518 Kč, promlčeny, neboť dvouletá subjektivní promlčecí doba, která počala nejpozději běžet právní mocí rozvodového rozsudku (viz ust. § § 107 a § 114 věta druhá obč. zák.), uplynula v obou případech dřív (nejpozději uplynula 2. 5. 2018), než byla podána žaloba, která byla podána dne 2. 5. 2019 Odvolací soud souhlasí s okresním soudem v tom, že žalovaná v e-mailu ze dne 22. 1. 2016 sice uvedla, že peníze žalobci vrátí, ale o uznání dluhu se nejedná, neboť tento e-mail byl reakcí na e-mail zástupkyně žalobce v rámci vypořádání SJM, jednalo se toliko o stanovisko žalované či návrh žalované na uspořádání vztahů mezi účastníky. Z důvodu promlčení nároků je nadbytečné hodnotit, zda s ohledem na tvrzení žalobce a provedené dokazování je správný závěr okresního soudu o uzavření dohody o investici, a rovněž je nadbytečné zabývat se odvolacími námitkami týkajícími se kompenzačního prohlášení žalované a smísení výlučných finančních prostředků a prostředků patřících do SJM, avšak pro úplnost odvolací soud uvádí, že se v tomto směru plně ztotožňuje s právními závěry okresního soudu.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud změnil napadený rozsudek v odstavci I výroku dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobu zamítl.

20. Jelikož odvolací soud změnil rozhodnutí okresního soudu, rozhodl i o nákladech řízení u soudu I. stupně, a to dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení před soudem I. stupně zcela úspěšná, a proto soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradě nákladů řízení částku 60.373 Kč. Tato částka představuje: 47.700 Kč odměnu advokáta za 5 úkonů právní pomoci po 9.540 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 položka 6 a ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za: 1) převzetí a přípravu zastoupení, 2) podání odporu proti platebnímu rozkazu, 3) vyjádření z 4. 12. 2019, 4) vyjádření z 21. 6. 2019 a 5) účast u jednání dne 14. 6. 2022, 1.500 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedených 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 295 Kč cestovné k ústnímu jednání dne 14. 6. 2022, z toho je 145 Kč náhrada za pohonné hmoty ( (32 km x 10,2 l na 100 km x 44,50 Kč, co je cena benzínu automobilového 95 oktanů dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.): 100 = 145 Kč) a 150 Kč je náhrada za ujeté kilometry (32 km x 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), 400 Kč náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět k jednání) a 10.478 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 49.895 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšnější žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 73,6 % vzniklých nákladů, neboť úspěch žalované v odvolacím řízení představuje částka 266.518 Kč, tj. 86,8 %, a neúspěch pak částka 40.517 Kč, tj. 13,20 %. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 24.856 Kč, tato částka představuje: 19.080 Kč odměnu za 2 úkony právní služby po 9.540 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 položka 6 a ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odvolání a účast u ústního jednání, 600 Kč náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 462 Kč cestovné k jednání, z toho je 227 Kč náhrada za pohonné hmoty ( (50 km x 10,2 l na 100 km x 44,50 Kč, co je cena benzínu automobilového 95 oktanů dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.): 100 = 227 Kč) a 235 Kč je náhrada za ujeté kilometry (50 km x 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), 400 Kč náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět k jednání) a 4.314 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 20.542 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18.294 Kč, tj. 73,6% z 24.856 Kč.

22. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení před soudem I. stupně a náklady odvolacího řízení žalované ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to zástupci žalované dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolatelka zaplatila na soudním poplatku z odvolání toliko 13.326 Kč, bylo jí uloženo dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doplatit na soudním poplatku z odvolání 2.026 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice - Okresnímu soudu v Karviné.

Poučení