57 Co 247/2021-446

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] o 1.437.277,54 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 9. 2021, č. j. 24 C 163/2015-432, ve znění usnesení okresního soudu ze dne 7. 10. 2021, č. j. 24 C 163/2015-434 takto:

Výrok

I. Usnesení okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 153.580 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným usnesením zastavil řízení ve zbývající části předmětu řízení, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 301.591 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně z částky 301.591 Kč od 16. 11. 2014 do zaplacení (odstavec I. výroku), žalobci uložil zaplatit žalované na nákladech řízení 197.157 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (odstavec II. výroku) a České republice na nákladech řízení částku 11.500 Kč na účet Okresního soudu v Novém Jičíně do tří dnů od právní moci usnesení (odstavec III. výroku).

2. Proti usnesení podal žalobce včasné odvolání, které směřoval do výroku o nákladech řízení mezi účastníky v odstavci II., a namítá odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce u prvoinstančního soudu navrhoval postup dle § 150 o. s. ř., neboť pro takovýto postup jsou splněny podmínky. Tento argument soudem reflektován nebyl se strohým odůvodněním, že námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Žalobce v odvolání shrnuje průběh celého řízení, kdy mezi stranami nebylo sporu o skutečnosti, že žalobce vynaložil statisícové částky na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalované, když z tohoto následným prodejem předmětné nemovitosti profitovala pouze žalovaná, ačkoliv výše jejího profitu vůbec nekoresponduje s jakýmkoliv jejím finančním či jiným zapříčiněním. Tedy stav, kdy žalobce splácel úvěr na pořízení nemovitosti, kterou následně žalovaná zpeněžila, a po úhradě veškerých úvěrů s touto nemovitostí souvisejících, jí zůstala více než milionová částka. V takovéto situaci je nepřiměřeně tvrdé požadovat po žalobci ještě úhradu téměř dvou set tisíc korun jako náhradu nákladů řízení. Žalobce svůj nárok opřel mimo jiné o stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 382/2012, když i prvoinstanční soud mu s ohledem na tento judikát z větší části nárok přiznal. Zamítavé rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z větší části nacházelo oporu v judikátu vydaném jen několik týdnů před prvním jednáním odvolacího soudu, kdy tento judikát v době podání žaloby nebyl znám ani účastníkům sporu a ani jednomu z obou soudů, které ve věci rozhodovaly. Když vzal žalobce předmětný judikát na vědomí, nijak již nepokračoval ve své procesní aktivitě a na svůj nárok de facto rezignoval, aby nebyly zbytečně navyšovány náklady soudního řízení. Důvody, o něž se moderace opírá, musejí mít svůj původ v jednání účastníků, méně již v okolnostech, které nezavinili. Vůbec ji pak nelze opřít o důvody, které stojí na straně soudu. Krajský soud v Hradci Králové tak například dovodil, že jestliže v důsledku nečinnosti soudu či dlouhodobosti řízení obecně došlo ke změně poměrů, nelze proto moderovat nákladovou povinnost (KS v Hradci Králové 26 Co 522/2002). Podle judikatury Nejvyššího soudu uvádí doktrína následující kategorie důvodů pro užití moderačního práva: a) nepřiměřená tvrdost (NS 28 Cdo 1525/2001), b) podíl obou stran na vzniku a průběhu sporu (NS 28 Cdo 1805/2001), c) povaha a okolnosti sporu (NS 28 Cdo 1805/2001), d) složitost dosud neřešené právní problematiky (NS 28 Cdo 1243/2001; BÍLÝ, Martin. § 150 (Moderační právo soudu). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 713.). Dle názoru žalobce jsou splněny podmínky moderace z důvodu ad a), ad b) i ad c), tedy nepřiměřená tvrdost rozhodnutí soudu o nákladech řízení za situace, kdy došlo k vývoji judikatury, která zapříčinila změnu rozhodnutí. Při rozhodování soudu by měly být brány v potaz i skutečnosti, že žalobce je předdůchodového věku, kdy se mu sníží již tak nevysoký příjem ve srovnání s žalovanou, která jako zdravotnický pracovník dosahuje nepoměrně vyššího příjmu a také skutečnost, že žalovaná se nachází ve vrcholně produktivním věku. Žalobce vždy chtěl věc řešit smírnou cestou, žalovaná k takovémuto řešení nebyla ochotna a vždy tvrdila, že na jakékoliv vyrovnání s žalobcem nemá peníze, ani poté co zinkasovala kupní cenu z prodeje předmětné nemovitosti. Soud dále neakceptoval žalobcovy argumenty a nijak se s nimi nevypořádal. Ve vztahu k jednotlivým úkonům žalované žalobce nesouhlasí s určením tarifní hodnoty, když to byla samotná žalovaná, která v rámci předmětného řízení uplatňovala vzájemné statisícové protinávrhy příkladmo spočívající v poskytovaných pracech a službách, které měly být konány a poskytovány žalobci. Dále namítá, že žalovaná požaduje odměnu za jednání s protistranou, když v době tohoto jednání nebyla ještě známá částka tarifní hodnoty a proto nelze ji automaticky vztahovat k částce uplatněné žalobou. Účelně vynaloženým nákladem potřebným k účelnému uplatňování práva proto není odměna advokátovi ani náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas za jednání s protistranou před zahájením soudního řízení (stanovisko výboru pro advokátní tarif ČAK. BULLETIN ADVOKACIE ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO/PROSINEC 2003). Dále má žalobce za to, že je neúčelný úkon zastoupení u místního šetření, kde byla účast advokátky zcela bezpředmětná. Rovněž je neúčelný úkon„ doplnění tvrzení ze dne 15. 12. 2016“, neboť doplnit tvrzení a navrhnout důkazy mohla advokátka žalované u jednání dne 16. 11. 2016, když sama požádala o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a navržení důkazů, a soud z toho důvodu jednání odročil.

3. Žalovaná podala proti usnesení rovněž včasné odvolání, kterým napadla výrok v odstavci II. s námitkou, že okresní soud postupoval nesprávně při stanovení výše náhrady nákladů řízení. Podle žalované jí měl přiznat ještě 300 Kč za jeden úkon právní služby s ohledem na to, že jí přiznal odměnu za celkem 17 úkonů právní služby, ale přiznal jí pouze 16 režijních paušálů po 300 Kč. Kromě toho jí měl okresní soud přiznat ještě náhradu nákladů za prostudování spisu dne 5. 4. 2016, dne 9. 11. 2016, dne 31. 5. 2017, a to odměnu včetně režijních paušálů, náhrady za ztrátu času a cestovních náhrad. V té části je usnesení okresního soudu nepřezkoumatelné, neboť soud neuvedl, z jakého důvodu tyto úkony právní služby, které byly řádně uplatněny, z náhrady nákladů řízení vyřadil. Tyto úkony byly v účtovaném rozsahu skutečně provedeny, což je možno ověřit ze záznamů učiněných soudní úřednicí v soudním spisu. Za dobu bezmála 5 let bylo prostudování spisu uskutečněno 3x, a to tehdy, když vyvstala potřeba seznámit se s aktuálním stavem spisu. Počet úkonů je srovnatelný s počtem úkonů stejného druhu uskutečněných protistranou. Pokud by advokát ztratil přehled o situaci v řízení nebo ho neudržoval, porušoval by tím povinnost řádného zastupování klienta. Advokátní tarif nevymezuje doslovný výčet právních služeb, které advokát smí poskytovat za úplatu. Podle ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu i za úkony v předchozích odstavcích neuvedené náleží odměna jako za úkony, jímž jsou svou povahou a účelem nejbližší, zde se jedná o úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. f). Má tedy za to, že okresní soud jí měl přiznat celkem 244.932 Kč, což je 81,4 % z částky 300.899 Kč. K argumentaci žalobce, že nemá nárok na náhradu nákladů řízení uvádí, že takový postup by znamenal odepření spravedlnosti. Výhradně žalobce disponoval řízením, a to jak jeho předmětem, tj. částkou, které se domáhal, sestávající se z velkého počtu požadavků z různých právních důvodů mající vliv na složitost řízení v podobě dokazování, z čehož se odvíjí výše nákladů řízení, tak jeho délkou, kdy žalobu vzal částečně zpět až u jednání soudu dne 8. 9. 2021. Neúspěch v řízení byl dán promlčením jeho nároku. Námitku promlčení vznesla již při svém písemném stanovisku ze dne 13. 11. 2014 k jeho požadavkům, které bylo odesláno jeho právnímu zástupci doporučeně dne 18. 11. 2014. Nemohlo jít pro žalobce o překvapivou skutečnost, žalovaná musela dlouhotrvající soudní řízení snášet a musela platit náklady svého právního zastoupení. Odvoláním se domáhala změny napadeného usnesení tak, že žalobce jí bude zavázán zaplatit na nákladech řízení 244.932 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu v napadené části v odstavci II. výroku dle ust. § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. na základě včas podaného odvolání oprávněnou osobou a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné zčásti, odvolání žalované jen důvodné jen ohledně částky 300 Kč.

5. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, zda jsou dány důvody pro postup dle § 150 o. s. ř.

6. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2811/2013 odvolací soud při posuzování, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, přihlíží – obdobně jako soud prvního stupně – zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. Nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být – ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně – jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením.

8. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1210/2017 ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

9. Žalobce ve vztahu k § 150 o. s. ř. argumentuje tím, že odvolací soud z větší části své zamítavé rozhodnutí opřel o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3926/2019, vydané několik týdnů před prvním jednáním odvolacího soudu, zatímco žalobce svůj nárok opíral mimo jiné o stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 382/2012, ze kterého pak vycházel i okresní soud. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. 57 Co 281/2019-388, bod 13., strana 9, v němž sice odkazuje na usnesení NS ČR ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3926/2019, nicméně současně uvádí, že se svým názorem se neodchyluje od rozhodovací praxe dovolacího soudu, na níž odkazuje žalobce. V projednávané věci pro závěr o tom, zda je nárok žalobce částečně promlčen, byla významná skutková tvrzení, zda byla či nebyla uzavřena dohoda o dalším společném soužití, případně jiná dohoda, která by na společné soužití vůbec nebyla vázána. Od této otázky se pak odvíjel závěr o promlčení části nároku žalobce. Proto nelze akceptovat jeho názor, že se jedná o změnu judikatury ve vztahu k otázce promlčení pro vydání bezdůvodného obohacení. I když lze souhlasit s tím, že žalobce se zřejmě převážně podílel na investicích do výlučného majetku žalované, tato okolnost nemůže být důvodem pro použití ust. § 150 o. s. ř.

10. Pokud žalobce namítá, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je vůči němu nepřiměřeně tvrdé, jedná se o rozhodnutí na základě procesního výsledku ve věci a za situace, kdy žalobce, přes snahu žalované dohodnout se na nižší částce, trval na vydání bezdůvodného obohacení přesahující výši 1.437.277,54 Kč, musel být srozuměn i s případným procesním neúspěchem ve věci a s tím související výši náhrady nákladů řízení, neboť výše nákladů řízení za právní zastoupení se odvíjí od odměny advokáta, a ta se odvíjí od předmětu řízení.

11. Pokud žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se podílu obou stran na vzniku a průběhu sporu, pak ani tato okolnost nemůže být v projednávané věci důvodem pro použití ust. § 150 o. s. ř., neboť žalovaná byla ochotna žalobci vyplatit bezdůvodné obohacení, ale v daleko nižší míře, která se příliš neliší od výše přiznané (viz návrh smíru ze dne 9. 5. 2017 s tím, že předmětem řízení je částka okolo 1.400.000 Kč).

12. Odvolací soud má proto za to, že okresní soud postupoval správně, jestliže v dané věci neaplikoval § 150 o. s. ř., neboť pro takový postup nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele.

13. Pokud o určení tarifní hodnoty, okresní soud nepochybil, jestliže při určení výše odměny v řízení před okresním soudem vycházel z předmětu řízení před okresním soudem, tj. 1.437.277,54 Kč, neboť tuto částku požadoval žalobce po žalované po dobu řízení před okresním soudem, a pokud žalovaná uváděla, že vůči žalobci uplatňuje nárok na vydání bezdůvodné obohacení, pak je třeba říci, že tento nárok neuplatnila vzájemnou žalobou, ale okresní soud jí uplatněné nároky započetl na nárok uplatněný žalobcem (aniž by odvolací soud komentoval správnost tohoto postupu, neboť v tomto rozsahu nebyl rozsudek okresního soudu napaden). Nebyl proto důvod jakkoliv zohledňovat výši uplatněných nároků ze strany žalované při určení tarifní hodnoty. Odměna ve výši 14.060 Kč byla proto určena správně. V řízení před odvolacím soudem rovněž okresní soud vycházel ze správné tarifní hodnoty (předmětu řízení před odvolacím soudem), tj. 610.774 Kč, a z této částky okresní soud správně určil odměnu advokáta ve výši 10.780 Kč.

14. Důvodná je námitka žalobce, že žalované neměla být přiznána náhrada nákladů řízení za jednání s protistranou. Dle názoru odvolacího soudu účelně vynaloženým nákladem potřebným k účelnému uplatňování práva není odměna advokátovi ani náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas za jednání s protistranou před zahájením soudního řízení. Nejedná se o náklady soudního řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

15. Za důvodnou považuje rovněž námitku, že doplnění tvrzení ze dne 15. 12. 2016 není účelně vynaloženým nákladem řízení a souhlasí s argumentací žalobce, že doplnit svá tvrzení i navrhnout důkazy mohla žalovaná u jednání dne 16. 11. 2016, kdy požádala okresní soud poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a navržení důkazů. Odvolací soud poukazuje také na to, že žalovaná tvrzení, která měla doplnit (že po žalobci požaduje bezdůvodné obohacení a z jakého důvodu), uvedla již ve svém vyjádření k žalobě, a již v tomto podání mohla uvést všechny rozhodné okolnosti, které byly podstatné pro případné uplatnění tohoto nároku.

16. Odvolací soud souhlasí s tím, že za neúčelný úkon je možné považovat také účast advokátky žalované u místního šetření znalcem, ustanoveného soudem. Vychází z toho, že podle Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1291/2021)„ znalec, ustanovený soudem v řízení podle § 127 o. s. ř., k posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které soud zpravidla nemá, je pouze osobou na řízení zúčastněnou, která soudu na základě svých znalostí ústně (při výslechu znalce) nebo písemně (formou znaleckého posudku) sděluje subjektivní výsledek tohoto posouzení. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř., je pak možné účastníkovi řízení, ale i jiné osobě uložit, aby znalci poskytl součinnost potřebnou k tomu, aby znalec získal údaje, na základě kterých může požadovaný závěr o věci učinit. Výčet toho, co může být účastníkům nebo třetím osobám soudem uloženo, je v § 127 odst. 2 o. s. ř., demonstrativní, tedy soud může rovněž usnesením uložit účastníkům, aby zpřístupnili znalci věc, kterou mají ve svém vlastnictví nebo v držení, včetně věci nemovité. Prohlédnutí věci znalcem však není ohledáním na místě, tedy formou provedení důkazu, jak ji zná občanský soudní řád (§ 130 odst. 2 o. s. ř.; termín „místní šetření" občanský soudní řád nezná). Ohledání na místě je důkazním prostředkem, který soudu, nikoliv znalci, umožňuje získat poznatky o skutečnostech vnímaných jeho smysly a k ohledání, tedy k provedení důkazu je třeba předvolat všechny, kteří se jinak předvolávají k jednání. U šetření znalce, jež je podkladem pro zpracování znaleckého posudku jako dalšího důkazního prostředku, však taková nutnost nevyvstává, neboť zde nedochází k provedení důkazu (tím je až výslech znalce nebo podání znaleckého posudku před soudem, kde se k němu má právo účastník vyjádřit). Postup znalce v takové situaci nelze směšovat ani s ohledáním podle § 130 o. s. ř., a přítomnost jakýchkoliv osob při tom, když si znalec prohlíží věc (nebo ji zkoumá), je v zásadě irelevantní, neboť zde nejde o žádnou aktivitu účastníků, která by mohla na výsledek znaleckého posudku mít jakýkoliv vliv“ (srovnej také usneseních ze dne 29. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 2405/11 a ze dne 13. 9. 2005 sp. zn. IV. ÚS 244/05). Účastníkům či jejich zástupcům sice nelze bránit účastnit se„ místního šetření znalce, ale nejedná se o účelně vynaložený náklad řízení potřebný k uplatnění či bránění práva.

17. Námitky žalované ohledně odměny advokátky za nahlížení do spisu nejsou důvodné.

18. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, I. ÚS 4012/2018 pro účely náhrady nákladů řízení zcela úspěšného účastníka civilního řízení platí, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

19. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 soud rozhodující o náhradě nákladů řízení může výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu (analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci).

20. Pokud jde o nahlížení do spisu dne 5. 4. 2016, lze konstatovat, že obsahem spisu byla pouze podání účastníků a 3 listinné důkazy, se kterými se zástupkyně žalované mohla seznámit u jednání okresního soudu. Navíc se jednalo o podání žalované a protokol z jednání ve věci nezletilého syna účastníků, ve kterém žalovanou zastupovala stejná advokátka. K přiznání odměny tak nebyl důvod, neboť se nejedná o situaci předvídanou v citovaném rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1176/2015.

21. Dále z obsahu spisu plyne, že důkazy na č. l. 70-82 založila žalovaná, se kterými se její zástupkyně nemusela seznamovat. Důkazy na č. l. 91-121 založil žalobce, jejichž obsah byl k důkazu proveden u jednání dne 12. 10. 2016. K přiznání odměny včetně náhrad za nahlížení do spisu dne 9. 11. 2016 nebyl důvod, neboť se nejedná o situaci předvídanou v citovaném rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1176/2015.

22. Dále žalobce založil do spisu listinné důkazy dne 14. 11. 2016 (na č. l. 131-157), dne 16. 11. 2016 bylo ústní jednání, při kterém byly čteny k důkazu kromě jiných i listiny na č. l. 131-157. Následně byly do spisu založeny listinné důkazy žalovanou (na č. l. 198-205) a listinné důkazy žalobcem (na č. l. 213 -252). V případě žalobce se jedná o důkazy, jejichž obsah nebyl nikterak složitý (např. potvrzení o účasti dítěte na letním táboře, cestovní smlouva s [příjmení] [příjmení], výpisy z účtů a doklady týkající se běžného hospodaření). Jelikož jednání soudu je ovládáno zásadou ústnosti, s obsahem důkazů se žalovaná mohla a měla seznámit u jednání dne 5. 6. 2017. Žalované bylo doručeno podání žalobce ze dne 2. 2. 2017, v němž se podrobně vyjadřuje k jejímu doplnění tvrzení o bezdůvodném obohacení na straně žalobce, lze proto konstatovat, že žalovaná měla veškerá potřebná skutková tvrzení k dispozici. Proto není důvod, aby zástupkyni žalované byla přiznána odměna včetně náhrad za nahlížení do spisu dne 31. 5. 2017.

23. Nelze přehlédnout ani to, že advokátu náleží odměna za účast na jednání soudu, která by měla obsahovat nejen to, že se advokát k jednání dostaví, ale i jeho přípravu na jednání. Pokud má advokát za to, že v rámci přípravy potřebuje nahlížet do spisu, aby si řádně splnil své povinnosti advokáta, musí tak učinit, aniž by mu za to náležela speciální odměna. Stejný předpoklad platí i pro případné vyjádření advokáta ve věci samé.

24. Pokud jde o námitku, že okresní soud zástupkyni žalované nepřiznal 1režijní paušál (zřejmě má na mysli za účast u jednání odvolacího soudu dne 4. 2. 2020, při kterém bylo jednání odročeno bez projednání věci), nelze s námitkou souhlasit, neboť režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. se advokátu přiznává jen k úkonům právní služby podle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

25. Podle odvolacího soudu advokátce žalované náleží odměna ve výši 14.060 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 29. 4. 2016, účast u jednání 5. 6. 2017 a 22. 10. 2018, za účast u jednání okresního soudu 12. 10. 2016, 16. 11. 2016 a 14. 11. 2018 - odměna vždy za 2 úkony právní služby, neboť jednání trvala déle než 2 hodiny, a za odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření dle § 11 odst. 2 písm. c) ve výši (tj. 7.030 Kč), dále náhrada hotových výdajů za 11 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za ztrátu času k pěti jednáním okresního soudu za celkem 10 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. č. 177/1996 Sb. (1.000 Kč), náhrada cestovného z [obec] do [obec] a zpět k celkem pěti jednáním okresního soudu (93 Kč + 41 Kč + 42 Kč + 100 Kč + 42 Kč – tj. celkem 318 Kč - v podrobnostech se odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení), a dále soudní poplatek za odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč, tj. celkem 153.248 Kč. Žalovaná měla v řízení před okresním soudem procesní úspěch z 90,7 %, neúspěch z 9,3 %, žalobce je proto žalované povinen zaplatit 81,4 % z částky Kč 153.248 Kč, tj. 124.744 Kč.

26. Za odvolací řízení advokátce žalované náleží odměna ve výši 10.780 Kč za odvolání proti rozsudku ve věci samé, písemné vyjádření k odvolání žalobce, za účast u jednání odvolacího soudu dne 4. 2. 2020, při kterém bylo jednání odročeno bez projednání věci (dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. žalované náleží náhrada za ztrátu času ve výši mimosmluvní odměny), náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, náhrada cestovného ve výši 186 Kč k jednání dne 4. 2. 2020, a za soudní poplatek z odvolání proti rozsudku ve věci samé ve výši 23.757 Kč. Žalované vznikly účelně vynaložené náklady odvolacího řízení ve výši 51.493 Kč. V odvolacím řízení byla předmětem řízení částka 610.774 Kč, žalobce byl úspěšný z 22% (co do částky 133.902 Kč, neúspěšný z 78% (co do částky 476. 872 Kč), je proto povinen žalované zaplatit 56 % z částky 51.493 Kč, tj. 28.836 Kč.

27. V další fázi žalované již náklady řízení na právní zastoupení nevznikly, neboť již nebyla právně zastoupena.

28. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 153.580 Kč s ohledem na jejich výši do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl procesní úspěch jen částečný.

Poučení