57 CO 25/2022 - 199

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 403.800 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 11. 2021, č. j. 6 C 204/2011-149, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 140.862 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku [titul] [jméno] [příjmení], advokátu se sídlem [adresa]

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 33.985 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku [titul] [jméno] [příjmení], advokátu se sídlem [adresa]

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 403.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 350.000 Kč za dobu od 1. 7. 2014 do zaplacení (I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 143.387,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]).

2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, která se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítá nesprávné závěry soudu, pokud jde o uhrazení částek – dluhů dlužníka [jméno] [příjmení] jeho věřitelům, které žalovaná uhradila. Okresní soud správně zjistil, že věřitelé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měli peněžité pohledávky vůči dlužníku, žalovaná tyto dluhy ve výši 300.000 Kč a 300.000 Kč věřitelům zaplatila. Žalovaná provedla úhradu těchto částek, aby předešla soudnímu řízení, když tyto částky by nakonec musela stejně hradit z titulu vykonatelné pohledávky. Rovněž správně okresní soud zjistil, že vykonatelnou pohledávku věřitele [právnická osoba] ve výši 1.000.000 Kč s příslušenstvím vůči [jméno] [příjmení] nabyla společnost [právnická osoba], žalovaná této společnosti vystavila směnku na směnečnou sumu ve výši 1.400.000 Kč, přičemž na úhradu tohoto směnečného závazku uhradila žalovaná dne 10. 8. 2020 částku 400.000 Kč. Nesprávné jsou jeho závěry, pokud zpochybňuje úhradu této směnky ve zbývající směnečné sumě, tj. 500.000 Kč, jak je poznačeno na rubu směnky k [datum] Okresní soud chybně posoudil právní povahu uhrazovací směnky na částku 1.400.000 Kč ze dne [datum] s datem splatnosti [datum] a právní následek skutečnosti, že žalovaná v průběhu soudního řízení získala a soudu předložila originál této uhrazovací směnky, čímž se okresní soud vůbec nezabýval. Podle žalované samotným vystavením této směnky došlo k úhradě prvotního vykonatelného dluhu o pohledávce 1.000.000 Kč s příslušenstvím dle vykonatelných rozhodnutí o pohledávce [právnická osoba] [anonymizováno]. Proto samotná skutečnost, že žalovaná tento dluh skutečně splácela - ani okresní soud nemá pochyb o tom, že bylo k 10. 8. 2020 skutečně zaplaceno 400.000 Kč – a splatila, je sám o sobě bez významu potud, kolik žalovaná skutečně zaplatila k tomu kterému datu, nebo zda měla fakticky k dispozici finanční prostředky k zaplacení uhrazené úhradové směnky. Samotný fakt, že žalovaná v průběhu řízení získala od svého směnečného věřitele přeškrtnutou a znehodnocenou směnku a tuto předložila k důkazu, že je směnka uhrazena, postačuje k závěru, že žalovaná svůj závazek ze směnky uhradila, tedy současně k prokázání skutečnosti, že žalovaná prostřednictvím vystavení uhrazovací směnky a jejího splacení, zaplatila za dlužníka [jméno] [příjmení] částku 1.400.000 Kč. Za zcela liché tak považuje závěry okresního soudu v bodě 8. odůvodnění o údajné nevěrohodnosti originální listiny, a to v návaznosti na překročení finančního limitu pro hotovostní platby. Případné překročení povoleného limitu denní platby v hotovosti neznamená, že k plnění na dluh nedošlo. Pokud se okresní soud zabýval existencí nebo absencí podpisů na rubu listiny – vůbec se nezabýval a nevypořádal se skutečností, že v průběhu řízení si u pana [jméno] [příjmení] směnku vyžádal, ten ji soudu zaslal, a porovnáním kopie směnky s jejím originálem je zřejmé, že se jedná o totožné listiny. Okresní soud neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], který navrhovala, dokud svědek žil. Žalovaná na základě § 597 odst. 1 o. z. usoudila, že by měla vůči věřitelům ([příjmení], [příjmení], [právnická osoba] – později [právnická osoba]) povinnost podle § 595 o. z., tyto věřitele uspokojila tak, aby se zprostila povinnosti, která by jí vznikla z titulu nároků věřitelů podle § 595 odst. 1 o. z. Žalovaná plnila těm, kdo se o svá plnění přihlásili nejdříve, a teprve v okamžiku, kdy zjistila, že věřitelů je více, než by očekávala, že souhrn plnění by byl vyšší než samotná hodnota rodinného domu, s plněním ustala. Žalovaná nemohla žalobkyni plnit dříve než [příjmení] s [příjmení], když o její tvrzené pohledávce vůbec nevěděla a byla postavena před hotovou věc věřiteli [příjmení] a [příjmení] Ani kdyby se žalobkyně se svým nárokem přihlásila jako první a žalované prokázala, že plnila později přihlášeným věřitelům, neznamenalo by to, že je povinna plnit žalobkyni, neboť ani v tomto případě by nedošlo k prolomení zákonného limitu, že poctivý příjemce bezúplatného plnění uspokojí věřitele z tohoto plnění v rozsahu, v němž jím byl obohacen. Chybné je rovněž posouzení hodnoty, v jaké měla žalovaná prospěch z právního jednání dlužníka v podobě darování předmětné nemovitosti. Jestliže to byla žalobkyně, která svým jednáním zmařila záměr žalované zpeněžit nemovitosti za prodejní cenu 1,7 mil. Kč, která by se aspoň přibližovala hodnotě určené znaleckým posudkem pro potřeby exekuce a soudní dražby ve výši 2.070.000 Kč, nelze tento negativní výsledek zpeněžení v nucené dražbě automaticky klást k tíži žalované. Kdyby žalobkyně nezmařila smluvní prodej, mohlo by z výtěžku prodeje něco zbýt i na žalobkyni. Chybně se okresní soud z důvodu výše uvedených vypořádal rovněž s kompenzační námitkou.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I. jako věcně správného. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která správně právně posoudil. Žalobkyně již 11. 2. 2017 podala odpůrčí žalobu vůči žalované (poté, co prostřednictvím notářky [titul] [jméno] [příjmení] uplatnila výhradu podle § 593 o. z. v době, kdy ještě neměla vykonatelnou pohledávku vůči dlužníku), této bylo vyhověno rozsudkem okresního soudu ze dne 14. 2. 2018, který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu dne 17. 10. 2018, právní zástupce žalované byl přítomen dne 17. 10. 2018 vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Žalobkyně podle pravidel dle § 589 o. z. osvědčila přednost před všemi ostatními věřiteli [jméno] [příjmení], kteří na rozdíl od žalobkyně neuplatnili ani výhradu relativní neúčinnosti darovací smlouvy, ani nedosáhli na rozhodnutí v řízení o odpůrčí žalobě. Pokud obrana žalované s ohledem na tuto chronologii spočívá v tom, že údajně uspokojila již tyto jiné věřitele a na uspokojení žalobkyně nezbylo, činila tak nepochybně ve zlé víře sama takovým plněním zkrátit žalobkyni, neboť bez jakýchkoliv pochybností v době, kdy vystavovala směnku ([datum]) pro [právnická osoba], byla o výsledku odvolacího jednání ve věci odpůrčí žaloby zpravena. To platí o údajných pohledávkách tvrzených věřitelů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kterým mělo být dle tvrzení žalované taktéž plněno v roce 2019, tedy poté co rozsudek o odpůrčí žalobě nabyl právní moci. V případě tvrzených úhrad údajných pohledávek těchto věřitelů se žalobkyně neztotožňuje se závěry okresního soudu o tom, že bylo prokázáno, že tyto osoby vůči dlužníku [jméno] [příjmení] vůbec nějaké nároky měly, ani s tím, že bylo prokázáno, že žalovaná těmto osobám cokoli plnila. To však s ohledem na zákonná pravidla pořadí podle § 589 o. z. není podstatné, stejně tak je irelevantní, zda směnka vystavená údajně žalovanou dne [datum] byla směnkou zajišťovací či směnkou platební, neboť již v době vystavení směnky byl v právní moci rozsudek určující, že darovací smlouva je vůči žalobkyni neúčinná. Přitom společnost [právnická osoba], resp. její právní předchůdkyně, takového konstitutivního rozhodnutí nedosáhly. Nadto žalobkyně sdílí pochybnosti okresního soudu o pravdivosti tvrzení žalované o prováděných úhradách na tuto směnku, neboť ze skutkových zjištění je prakticky vyloučeno, že by žalovaná takové úhrady mohla provádět. Hodnota prospěchu, kterého se dostalo žalované neúčinným právním jednáním, byla bez jakýchkoliv pochybností zjištěna znaleckým posudkem. Za spekulativní považuje žalobkyně propočty žalované o důsledcích provedené exekuce a rozvrhu vymoženého plnění. Dle žalobkyně to byla právě žalovaná, kdo ve spolupráci se spřáteleným věřitelem [jméno] [příjmení] inicioval exekuční dražbu tak, aby bylo obejito předběžné opatření postihující dotčené nemovitosti. Pokud jde o kompenzační námitku vznesenou žalovanou, okresní soud nepochybil, pokud ji shledal zcela nedůvodnou. Žalovaná vůči ní nárok na náhradu škody neuplatnila ani v prekluzivní lhůtě podle § 77a o. s. ř., ani žádným jiným srozumitelným způsobem. Zcela absentuje základní složka takového„ nároku“, tedy protiprávní jednání na straně žalobkyně, která zákonem aprobovaným způsobem uplatňovala své právo.

4. Žalobkyně podala odvolání do výroku II. o nákladech řízení, kdy namítala, že okresní soud ji nesprávně na náhradě nákladů řízení nepřiznal odměnu za písemné podání v podobě závěrečného návrhu, ač k němu účastníky vyzval. V případě jednání konaných dne 22. 10. 2019 (správně 21. 10. 2019, pozn. odvolacího soudu) a 26. 4. 2021 nesprávně nepřiznal náhradu za ztrátu času podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhláška) a náhradu hotových výdajů podle § 13 vyhlášky v podobě režijního paušálu, to vše zvýšeno o 21% DPH.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána osobou oprávněnou, jsou včasná a přípustná, přezkoumal rozsudek dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalované není důvodné, odvolání žalobkyně do výroku o nákladech řízení je důvodné částečně.

6. Okresní soud učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění, rozsah provedeného dokazování byl zcela postačující pro zjištění právně významného skutkového stavu. Okresní soud respektoval zásadu danou v § 132 o. s. ř. ohledně hodnocení důkazů, když při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru), také z hlediska jejich věrohodnosti. Odvolací soud v tomto směru nepovažuje odvolací námitky žalované za důvodné. Za této situace odvolací soud přejímá jeho závěr o skutkovém stavu věci, který okresní soud uvedl v bodě 12. odůvodnění svého rozsudku.

7. Zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil podle § 589 odst. 1 a 2, § 595 odst. 1 a § 598 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněna vymáhat svou pohledávku na předmětných nemovitých věcech, které byly předmětem neúčinného právního jednání dlužníka [jméno] [příjmení]. Jelikož již není možné, aby se domáhala uspokojení své pohledávky přímo z majetku, který žalovaná relativně neúčinným právním jednáním nabyla, neboť žalovaná již není vlastníkem předmětných nemovitých věcí, které byly vydraženy v exekuční dražbě, náleží jí peněžitá náhrada podle § 595 odst. 1 o. z. ve výši 403.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 350.000 Kč za dobu od 1. 7. 2014 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že neúčinnosti téhož právního jednání se dovolalo více věřitelů (§ 598 o. z.), zákonný limit této náhrady odpovídá celkovému majetkovému prospěchu, kterého se dostalo žalované v podobě obvyklé ceny předmětných nemovitých věcí, tj. 2.070.000 Kč. S ohledem na platby žalované věřitelům [jméno] [příjmení] ve výši 300.000 Kč, [jméno] [příjmení] ve výši 300.000 Kč a 400.000 Kč na pohledávku společnosti [právnická osoba] nebyl překročen tento zákonný limit.„ Pořadí věřitelů je určeno dle času uplatnění neúčinnosti za předpokladu, že žádný z věřitelů zatím nemá vykonatelnou pohledávku. Jinak řečeno, povinná osoba plní nejdříve osobě, která svůj nárok uplatnila nejdříve. To vše za předpokladu, že nárok těchto věřitelů je důvodný. Pokud by se mezi neúčinností se dovolávajícími věřiteli objevil věřitel, jehož pohledávka je vykonatelná, má tento přednost před ostatními a povinná osoba plní jemu s účinky vůči ostatním věřitelům.“ (Lavický a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 1. vydání, 2014, s. 2152 – 2153). Žalovaná měla před věřiteli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] přednostně uspokojit pohledávku žalobkyně. Tito věřitelé na rozdíl od žalobkyně nedisponovali vykonatelnou pohledávkou, vůči žalobkyni (správně zřejmě žalované) se u soudu nedovolali relativní neúčinnosti zkracujícího právního jednání, ani se dovolat nemohli, neboť právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné, lze pouze k uspokojení vykonatelné pohledávky (§ 589 odst. 1 o. z.) Nebylo zjištěno, že by si věřitelé vyhradili právo dovolat se neúčinnosti právního jednání dříve, než se stane jejich pohledávka vykonatelnou podle § 593 občanského zákoníku. Neúčinnost právního jednání je založena až rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (§ 589 odst. 2 o. z.). Žalovaná plnila věřitelům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na jejich nevykonatelné pohledávky na jaře roku 2019, přičemž pohledávka proti [jméno] [příjmení] byla žalobkyni přiznána s rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 28. 1. 2017, neúčinnosti zkracujícího právního jednání se žalobkyně dovolala vůči žalované pravomocně dne 7. 1. 2019. Žalobu na určení relativní neúčinnosti vůči žalované žalobkyně podala dne 11. 2. 2017, tedy přinejmenším od první poloviny roku 2017 žalovaná věděla, že žalobkyně disponuje vykonatelnou pohledávkou vůči [jméno] [příjmení] a současně se dovolává neúčinnosti darovací smlouvy ohledně předmětných nemovitých věcí. Přesto ještě na jaře roku 2019 plnila jiným věřitelům bez vykonatelné pohledávky, kteří se neúčinnosti právního jednání nedovolávali, a s ohledem na promlčecí lhůty (§ 629 o. z.) a prekluzivní lhůty (§ 590, § 591 o. z.) žalovanou ani žalovat s největší pravděpodobností nemohli. Pohledávky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vznikly v roce 2014 nebo 2015, obecná promlčecí lhůta je tříletá, a proto pohledávky vůči [jméno] [příjmení] byly pravděpodobně v roce 2019 již promlčeny, avšak s ohledem na právní závěry uvedené výše okresní soud nepotřeboval mít tuto skutečnost postavenu na jisto, postačuje zjištění, že žaloby nebyly podány. Pohledávka společnosti [právnická osoba] sice vykonatelná je, nicméně ani tato společnost, případně její právní předchůdkyně, se relativní neúčinnosti vůči žalované nedovolaly, resp. řízení o neúčinnost právního úkonu bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Přesto žalovaná v období od 10. 8. 2020 do 4. 11. 2020 plnila na směnku, která byla splatná až [datum]. I v tomto případě lze uzavřít, že žalovaná měla přednostně plnit na pohledávku žalobkyně. Procesní obranu žalované v podobě kompenzační námitky okresní soud shledal zcela neodůvodněnou, když žalovaná zakládá svůj nárok na náhradu škody vůči žalobkyni na tvrzení, že se žalobkyně domáhala vydání předběžného opatření za účelem zamezení zcizení předmětných nemovitých věcí v době, kdy žalobkyně již disponovala vykonatelnou pohledávkou vůči [jméno] [příjmení] a měla poznatky o tom, že exekuce vedená vůči povinnému [jméno] [příjmení] je bezvýsledná a jediného hodnotného postižitelného majetku se povinný zbavil ve prospěch žalované. Žalobkyně vykonávala své právo a nadto se svým návrhem byla úspěšná. Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře (§ 7 občanského zákoníku). V řízení nebylo zjištěno a žalovanou ani tvrzeno, že by se žalobkyně podáním návrhu na vydání předběžného opatření dopustila nepoctivého právního jednání, vykonávala by svá práva šikanózním způsobem nebo se domáhala ochrany svých práv v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná nemá nárok na náhradu škody ani ve smyslu ustanovení § 77a o. s. ř.

8. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud správně ve smyslu § 589 odst. 1 a 2 a § 591 o. z. uzavřel, že žalobkyně se úspěšně dovolala relativní neúčinnosti zkracujícího právního jednání, kterým žalovaná nabyla bezúplatně předmětné nemovité věci od [jméno] [příjmení] a jeho manželky, přičemž v tomto rozsahu se jedná o otázku pravomocně rozsouzenou (rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 2. 2018, č. j. 17 C 52/2017-124, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10.2018, č. j. 15 Co 121/2018-158). Z tohoto důvodu již žalovaná nemůže být poctivým příjemcem bezúplatného plnění. Okresní soud správně vycházel při svých závěrech z § 595 odst. 1 o. z., dle kterého se žalobkyně jako věřitelka, má právo domáhat se uspokojení své pohledávky z toho, co neúčinným jednáním z majetku dlužníka ušlo, a vzhledem k tomu, že toto již není dobře možné, náleží ji odpovídající náhrada, která má zohledňovat kvalitu a kvantitu toho, co z dlužníkova majetku ušlo, resp. kvalitu a kvantitu majetkového prospěchu, který nabyvatel od dlužníka obdržel, tj. toho, s čím jinak věřitel počítal jako se součástí úkojné masy, kterou může ke svému uspokojení použít. Z tohoto pohledu pak bylo významné zjištění okresního soudu ohledně hodnoty tohoto bezúplatného plnění, které se žalované dostalo ve výši 2.070.000 Kč, která představuje rozsah, v němž byla žalovaná z tohoto plnění obohacena a jakém má uspokojit věřitele. Odvolací námitka žalované, že to byla právě žalobkyně, která zmařila možnost žalované zpeněžit nabyté nemovitosti za prodejní cenu, je irelevantní.

9. Následně okresní soud správně aplikoval § 598 o. z., podle kterého pořadí věřitelů je určeno podle času uplatnění neúčinnosti za předpokladu, že žádný z věřitelů zatím nemá vykonatelnou pohledávku. Jinak řečeno, povinná osoba plní nejdříve osobě, která svůj nárok uplatnila nejdříve, to vše za předpokladů, že nárok těchto věřitelů je důvodný. Pokud by se mezi neúčinností dovolávajícími věřiteli objevil věřitel, jehož pohledávka je vykonatelná, má tento přednost před ostatními a povinná osoba plní jemu s účinky vůči ostatním věřitelům. Okresní soud uzavřel, že žalovaná plnila věřitelům [jméno] [příjmení] ve výši 300.000 Kč a [jméno] [příjmení] ve výši 300.000 Kč, když uvěřil výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které byly podpořeny dalšími provedenými důkazy (viz bod 10. odůvodnění napadeného rozsudku). Dále vzal za prokázáno, že na pohledávku společnosti [právnická osoba] žalovaná zaplatila pouze 400.000 Kč (viz bod 8. odůvodnění napadeného rozsudku), ačkoliv tento svůj závěr okresní soud vyjádřil toliko implicitně, když uvedl, že nebylo prokázáno, že směnka ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] byla splacena v plné výši a následně rozvádí, z jakých důkazů vyšel při svém závěru o tom, že bylo zaplaceno pouze 400.000 Kč. V součtu těchto tří částek nebyla překročena odpovídající výše náhrady, která náleží věřiteli (žalobkyni) a která má zohledňovat kvalitu a kvantitu toho, co z dlužníkova majetku ušlo, resp. kvalitu a kvantitu majetkového prospěchu, který nabyvatel od dlužníka obdržel, tj. toho, s čím jinak věřitel počítal jako se součástí úkojné masy, kterou může ke svému uspokojení využít (2.070.000 Kč). S ohledem na tuto skutečnost a vzhledem k tomu, že žalobkyně má právo vůči žalované domáhat se uspokojení pohledávky ve výši 403.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 350.000 Kč za dobu od 1. 7. 2014 do zaplacení, je nadbytečné zabývat se tím, zda v případě věřitelů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se jednalo o skutečnou či údajnou pohledávku, a zda skutečně žalovaná těmto osobám plnila, jak namítala žalobkyně. Jak správně uvádí okresní soud, žalovaná ještě na jaře roku 2019 plnila jiným věřitelům bez vykonatelné pohledávky, kteří se neúčinnosti právního jednání nedovolávali. Pohledávka společnosti [právnická osoba] sice vykonatelná je, nicméně ani tato společnost, případně její právní předchůdkyně, se relativní neúčinnosti vůči žalované nedovolaly, resp. řízení o neúčinnost právního úkonu bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. To vše za situace, kdy žalobkyně měla vykonatelnou pohledávku za dlužníkem [jméno] [příjmení] ve shora uvedené výši na základě platebního rozkazu, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne [datum] a dne [datum] podala odpůrčí žalobu vůči žalované, které bylo vyhověno rozsudkem okresního soudu ze dne 14. 2. 2018, který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu dne 17. 10. 2018, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2019 a vykonatelnosti dne 11. 1. 2019. Jinými slovy řečeno, žalovaná, ač věděla, že zde existuje vykonatelná pohledávka za žalobkyní, která se jako jediná dovolala neúčinnosti právního jednání, měla v souladu s pravidlem daným v § 598 o. z. plnit přednostně žalobkyni. S ohledem na shora uvedené, odvolací námitka žalované, že vztah věřitelů se řídí zásadou priority – odpůrce je povinen tomu, kdo o to jako první požádá, požádání nemusí mít formu odpůrčí žaloby, jestliže odpůrce splní prvnímu, kdo o to požádá, je povinnosti zproštěn a odpůrčí práva ostatních věřitelů zanikají, není důvodná.

10. Jak již bylo uvedeno shora, odvolací soud se ztotožňuje s okresním soudem, který uzavřel, že žalovaná na pohledávku společnosti [právnická osoba] plnila toliko 400.000 Kč. Odvolací námitka žalované, týkající se uhrazovací povahy směnky na částku 1.400.000 Kč a právního následku skutečnosti, že v průběhu řízení žalovaná získala od směnečného věřitele přeškrtnutou a znehodnocenou směnku a předložila soudu originál této uhrazovací směnky, což dle žalované samo o sobě postačuje k závěru, že směnka byla uhrazena, podle názoru odvolacího soudu s odkazem na shora uvedené ve vztahu k § 598 o. z. a určení pořadí věřitelů, není důvodná.

11. Pro posouzení věci je rovněž zcela irelevantní odvolací námitka žalované ohledně důvodů, pro které žalobkyně poskytla [jméno] [příjmení] finanční prostředky.

12. Odvolací soud souhlasí rovněž s posouzením kompenzační námitky okresním soudem jako nedůvodné a za této situace bylo napadené rozhodnutí ve výroku I. potvrzeno podle § 219 o. s. ř. jako správné.

13. Odvolací soud však v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok o nákladech řízení, když okresní soud vycházel z nesprávné tarifní hodnoty. Pokud jde o příslušenství žalované částky, pak příslušenství se kapitalizuje pouze pro posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci, což v daném případě nebylo významným, neboť žalobkyně byla se svou žalobou zcela úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o tarifní hodnotu, pak podle § 8 odst. 1 věta druhá vyhlášky se k příslušenství nepřihlíží, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok, což není tento případ (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Z tohoto důvodu podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky činí odměna za jeden úkon právní služby 9.940 Kč.

14. Žalobkyni bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 140.862 Kč (po zaokrouhlení). Tato částka představuje odměnu za osm úkonů právní služby, a to 1. příprava a převzetí zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. sepis žaloby, 4. účast u jednání soudu dne 22. 1. 2020, 5. účast u jednání soudu dne 22. 6. 2020, 6. účast u jednání soudu dne 21. 9. 2020, 7. účast u jednání soudu dne 8. 11. 2021, když u tohoto jednání nedošlo pouze k vyhlášení rozhodnutí jak nesprávně uvádí okresní soud a 8. písemný závěrečný návrh na výzvu soudu (8 x 9.940 Kč, tj. 79.520 Kč), dále 8 x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky za každý shora uvedený úkon právní služby, tj. 2.400 Kč, tj. náhrada za ztrátu času za účast u jednání, které se nekonalo podle § 14 odst. 2 vyhlášky, a to za jednání dne 21. 10. 2019 a dne 26. 4. 2021, vždy ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. 2 x 4.970 Kč, náhrada za ztrátu času za promeškaný čas za cestu k soudu ve dnech 21. 10. 2019, 22. 1. 2020, 22. 6. 2020, 21. 9. 2020, 26. 4. 2021 a 8. 11. 2021, vždy 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 6 x 400 Kč, celkem 2.400 Kč a dále cestovné ke všem těmto shora uvedeným jednáním soudu, ať již se konala nebo byla bez jednání odročena (v tomto směru shledal odvolací námitky žalobkyně za důvodné), ve výši 5.469,19 Kč (vždy při vzdálenosti [obec] – [obec] a zpět celkem 126 km, průměrná spotřeba vozidla 9,6 l /100 km, nafty, v ceně dle vyhlášky), 21 % DPH ve výši 20.943,12 Kč, celkem 120.672,31 Kč a zaplacený soudní poplatek 20.190 Kč.

15. Odvolací soud nepřiznal odměnu za jednání 8. 3. 2021, jak bylo účtováno, když toto jednání neproběhlo, dále za vyjádření ke znaleckému posudku, což mohl zástupce žalobkyně učinit u jednání soudu za podání ze dne 10. 5. 2021 – vyjádření k důkazu, což mohl zástupce žalobkyně učinit k důkazu, tyto úkony odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené. Zástupci žalobkyně nepřiznal náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky za účast u jednání, která se nekonala (ve dnech 21. 10. 2019 a 26. 4. 2021), když náhrada hotových výdajů se váže toliko k úkonům právní služby, nikoliv k náhradě za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 vyhlášky. Tato odvolací námitka žalobkyně nebyla důvodnou.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná, byla přiznána odměna za 1. sepis vyjádření k odvolání žalované, 2. účast u jednání dne 18. 8. 2022 po 9.940 Kč a 3. odměna za sepis odvolání do výroku ve výši 4.970 Kč ve výši jedné poloviny mimosoudní odměny podle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky, 3 x RP po 300 Kč, náhrada za ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu, cestovné ve výši 1.936,53 Kč (při vzdálenosti 210 km, průměrné spotřebě vozidla 5,9 l /100 km, nafta v ceně dle vyhlášky), to vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 5.898,17 Kč, celkem 33.985 Kč (po zaokrouhlení).

17. Žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jejímu advokátovi (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení