57 Co 26/2023 - 531

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátkou [zástupce zainteresované společnosti] sídlem [adresa zástupce] proti žalovanému: [zainteresovaná společnost] IČO [IČO zainteresované společnosti] sídlem [adresa zainteresované společnosti] zastoupený advokátem [zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 165 332,50 Kč s příslušenstvím k odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2022, č. j. 119 C 1/2018-316, takto:

Výrok

I. Odvolání žalobce proti výroku I rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I co do níže vymezeného úrokového příslušenství mění takto: Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 8,05% úrok z prodlení ročně ze 13 366,70 Kč od 1. 1. 2016 do 7. 3. 2018, 8,05% úrok z prodlení ročně z 21 370,70 Kč od 1. 1. 2016 do 7. 3. 2018, 8,05% úrok z prodlení ročně ze 13 366,70 Kč od 8. 3. 2018 do 12. 4. 2018, 8,05% úrok z prodlení ročně ze 13 926,96 Kč od 1. 1. 2017 do 7. 3. 2018, 8,05% úrok z prodlení ročně z 21 930,96 Kč od 1. 1. 2017 do 7. 3. 2018, 8,05% úrok z prodlení ročně ze 13 926,96 Kč od 8. 3. 2018 do 12. 4. 2018 a 8,50% úrok z prodlení ročně ze 17 889 Kč od 1. 1. 2018 do 3. 10. 2018, se zamítá.

III. Ve zbývající částí výroku I, tj. co do 45 182,66 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 13 366,70 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 8 004 Kč od 8. 3. 2018 do 12. 4. 2018, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 13 926,96 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 8 004 Kč od 8. 3. 2018 do 12. 4. 2018 a s 8,50% úrokem z prodlení ročně ze 17 889 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

IV. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II co do částky 48 282,97 Kč s níže vymezeným úrokovým příslušenstvím mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 48 282,97 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 9 303,57 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 13 926,97 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 13 766,88 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení a s 8,50% úrokem z prodlení ročně z 11 285,58 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ve zbývající části výroku II, tj. co do částky 55 858,93 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 48 357,50 Kč od 1. 1. 2015 do 3. 10. 2018, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 39 053,93 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 18 982,80 Kč od 1. 1. 2016 do 7. 3. 2018, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 5 055,83 Kč od 8. 3. 2016 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 2 387,90 Kč od 11. 4. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 18 422,60 Kč od 1. 1. 2016 do 7. 3. 2018, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 4 655,72 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 3 508,36 Kč od 11. 4. 2018 do zaplacení a s 8,50% úrokem z prodlení ročně ze 7 093,42 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 41 201 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem [adresa].

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ostravě na náhradě nákladů státu 12 829 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ostravě na náhradě nákladů státu 36 515 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 564 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem [adresa].

X. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě na náhradě nákladů státu za odvolací řízení 25 237,54 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě na náhradě nákladů státu za odvolací řízení 61 788,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 17 889 Kč (období 1. 1. 2018 – 30. 9. 2018) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ze 17 889 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení; 13 366,70 Kč (období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2016) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ze 13 366,70 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení; úrok z prodlení ve výši 8,05 % z 21 370,70 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do 12. 4. 2018; 13 926,96 Kč (období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2017) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ze 13 926,96 Kč za dobu od 1. 1. 2017 do zaplacení; a úrok z prodlení ve výši 8,05 % z 21 930,96 Kč za dobu od 1. 1. 2017 do 12. 4. 2018, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I). Žalobu zamítl co do 48 357,50 Kč (období 1. 1. 2015 – 31. 12. 2015) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ze 48 357,50 Kč za dobu od 1. 1. 2015 do zaplacení; 18 379 Kč (období 1. 1. 2018 – 30. 9. 2018) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % z 18 379 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení; 18 982,80 Kč (období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2016) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z 18 982,80 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení; úroku z prodlení ve výši 8,05 % z 2 387,90 Kč za dobu od 11. 4. 2018 do zaplacení; 18 422,60 Kč (období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2017) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z 18 422,60 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení; úroku z prodlení ve výši 8,05 % z 3 508,36 Kč za dobu od 11. 4. 2018 do zaplacení (výrok II). Uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení zaplacením 40 194,80 Kč (výrok III), a o nákladech státu rozhodl tak, že žalobce je povinen státu zaplatit 33 690,80 Kč a žalovaný 16 153,20 Kč (výrok IV).

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že žalobce je evidován jako vlastník pozemku par. č. st. [hodnota] v [katastrální území] (dále též jen „pozemek“), na němž se nachází stavba č. p. [hodnota], jejíž vlastnictví je evidováno v příslušném veřejném seznamu pro žalovaného, zastavěná plocha činí 667 m, přičemž obvyklá výše nájemného činila na metr čtvereční a měsíc 2,66 Kč pro rok 2015, 2,67 Kč pro rok 2016, 2,74 Kč pro rok 2017 a 2,98 Kč pro rok 2018. Námitky směřující zejména vůči reprezentativnosti vzorku znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného [znalecký ústav] neměl za důvodné a uzavřel, že „závěry znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem, tj. konkrétně dvěma znalci, jsou logické, nikterak nevybočují, jsou obsahově v souladu se soudní judikaturou.“ Ze znaleckých posudků předložených žalobcem nevycházel, neboť se „netýkají shodné věci“ a obvyklé nájemné stanovují pro jiné období.

3. Zjištěný skutkový stav podřadil soud prvního stupně pod § 2991 odst. 1 a 2, § 2999 odst. 1 a 2 a § 1958 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že žalovaný užívá nemovitou věc ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu, pročež žalobci svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k čemuž žalovaného rovněž i vyzval. Zamítl-li částku 48 357,50 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím (jde o období roku 2015), pak tak učinil z důvodu opodstatněně uplatněné námitky promlčení, jelikož promlčecí lhůta uběhla 31. 12. 2017, přičemž k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván až 2. 10. 2018, kdy byla též navržena změna žaloby. Za období roku 2016 soud žalobci přiznal toliko částku 13 366,70 Kč s úrokovým příslušenstvím [(2,67*667*12) - 8 004], jinak co do 18 982,80 Kč s úrokovým příslušenstvím byla žaloba za toto období zamítnuta. Za období roku 2017 byla žalobci přiznána částka 13 926,96 Kč s úrokovým příslušenstvím [(2,74*667*12) - 8 004], jinak byla žaloba upínající se k tomuto období co do 18 422,60 Kč s úrokovým příslušenstvím zamítnuta. Za období od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2018 byla žalobci přiznána částka 17 899 Kč (2,98*667*9), co do částky 18 379 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím byla žaloba pak zamítnuta.

4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Zatímco žalobce výslovně napadl rozsudek zcela, žalovaný jej napadl toliko ve výrocích I a IV. Oba účastníci, s protichůdnou argumentací, shodně brojili vůči zjištění o obvyklé ceně nájemného; žalobce argumentoval ve prospěch správnosti (dílčího) závěru, že cena činí na metr čtvereční a měsíc 7,74 Kč, žalovaný naopak, že činí 1 Kč.

5. Žalobce vybudoval svou odvolací argumentaci na kritice porovnatelnosti znalci zařazených vzorků a tím i výpovědní hodnotě souboru realizovaných případů. Došlo ke smísení pozemků stavebních a nestavebních, nezvykle malých výměr, specifického využití (ostatní komunikace, silnice, ostatní plocha nebo orná půda). Odmítl, aby na objektivní skutečnosti jako značně rozdílné výměry, specifickou využitelnost, lokaci, resp. obklopení pozemky jednoho vlastníka či převod mezi osobami spojenými, mohli znalci reagovat pouze tak, že dle jejich odborného názoru, subjektivního a nepřezkoumatelného, je namístě i tyto vzorky do souboru zařadit. Významná část souboru je s pozemkem zjevně neporovnatelná.

6. Žalovaný vytkl znaleckému ústavu, že se nevypořádal s jeho námitkami, a sice že je namístě vyjít z obvyklé ceny pozemku 400 Kč za m2, neboť pozemek žalobce se nachází na periferii. Výše obvyklého nájemného pak činí 3 % z této ceny, což ročně činí 8 004 Kč. Vzhledem k úhradě 16 008 Kč navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn ve výrocích I a IV tak, že žaloba bude zcela zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení.

7. Subjektivně oprávněn (legitimován) k podání odvolání je účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Existenci případné újmy lze posuzovat pouze z procesního hlediska a v tomto směru je rozhodující výrok soudu prvního stupně. Při tomto posuzování nelze vzít v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, nýbrž jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.

8. Protože žalobce svým odvoláním výslovně napadl též výrok I rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě vyhověno, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a odvolání žalobce v tomto rozsahu, tj. proti výroku I rozsudku, odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn (v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno).

9. Odvolací soud jinak po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými (v případě žalobce vyjma výroku I), je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že odvolání obou účastníků je – v různém rozsahu – částečně důvodné.

10. Žalobce, jako vlastník pozemku, se po žalovaném, vlastníku budovy nacházející se na pozemku žalobce (zastavěná plocha činí 667 m2), domáhal – po připuštěných změnách žaloby a jejím částečném zpětvzetí v rozsahu 16 008 Kč -, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 165 332,50 Kč s úrokovým příslušenstvím, tj. vydat bezdůvodné obohacení za protiprávní užívání cizí hodnoty za dobu od 1. 1. 2015 do 30. 9. 2018. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase. Vyšel z posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který dospěl k závěru, že to na m2 a rok činí 72,50 Kč, což v případě celé zastavěné plochy představuje vždy částku 48 357,50 Kč za roky 2015, 2016 a 2017, poměrná část za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2020 (rozšíření žaloby o dobu od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2020 nebylo připuštěno) činí 36 268 Kč, celkem tedy žalovanou částku.

11. Žalovaný ve své procesní obraně připustil, že žalobci náleží bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného, které ovšem činí 3 % z ceny pozemku, a to 400 Kč za m2 a rok, tedy 8 004 Kč ročně. Bezdůvodné obohacení za roky 2016 a 2017 ve výši 16 008 Kč žalobci uhradil. Vůči bezdůvodnému obohacení za rok 2015 požadovanému ve výši 48 357,50 Kč vznesl námitku promlčení.

12. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud – vyjma výše obvyklého nájemného v rozhodné době – jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat (viz zejména bod 2 napadeného usnesení) [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].

13. Jde-li o výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejných nebo obdobných pozemků v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek, doplnil v tomto směru odvolací soud dokazování.

14. Podle § 127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2).

15. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, a ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).

16. Znalecký posudek je možno dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (§ 127 odst. 2 o. s. ř.). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Vždy záleží na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné (srov. již dovolatelem odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007). Má-li soud při rozhodování k dispozici znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je zpravidla zapotřebí vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srovnej např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 150/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019).

17. Uvedené judikatuře soud prvního stupně dostál, přikročil-li k vypracování revizního znaleckého posudku [blíže viz bod 13 a 14 in fine napadeného rozsudku (jde-li o posudek [tituly před jménem] [jméno FO]), na což lze pro stručnost odkázat], avšak odvolací soud se s ním neshoduje v tom, že bylo možno vyjít ze závěrů znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného [znalecký ústav] (dále již jen „přezkoumávaný posudek“). Pochybnosti soudu o správnosti (logického odůvodnění závěrů) nebyly odstraněny ani po výslechu obou zpracovatelů, a proto odvolací soud v souladu s výše citovanou judikaturou nechal zpracovat znaleckým ústavem, a sice [znalecký ústav], další revizní posudek [číslo] ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že přezkoumávaný posudek neodpovídá standardu důvodnosti, tedy, že zpracovatelé dostatečně a srozumitelně nevysvětlili a) z jakého důvodu byl pro transformaci cenových údajů a obvyklého nájemného použit obecný celorepublikový index místo specifického indexu pro Pardubický kraj, b) z jakého důvodu nebyly cenové údaje použité v rámci odhadu řádně prověřeny (a proto byly pro odhad obvyklé ceny použity pozemky v plochách veřejných prostranství, pozemek bez přístupové cesty a bez možnosti napojení na inženýrské sítě, jehož kupní cena byla sjednána na základě znaleckého posudku o ceně zjištěné a nikoliv o ceně obvyklé či tržní hodnotě), c) proč nebyla provedena standardní porovnávací analýza, v jejímž rámci by byly zohledněny cenotvorné rozdíly mezi oceňovaným pozemkem a pozemky porovnávanými a místo toho byl pro odhad obvyklé ceny pozemků použit vážený průměr, kde byla jako váha použita velikost porovnávaných pozemků, a konečně d) na základě jakých podkladů a indicií byla odhadnuta míra výnosnosti pro odhad obvyklého nájemného z hodnoty pozemku ve výši 5 %, když všechny tyto skutečnosti mají přímý vliv na výslednou obvyklou cenu pozemku a obvyklé nájemné v rozhodném období a tím i na spolehlivost (správnost) závěrů znaleckého posudku, nemohl odvolací soud z jeho závěrů vyjít.

18. Uvedenými nedostatky znalecký posudek [znalecký ústav] [číslo] ze dne [datum] nejenže netrpí, nýbrž je přesvědčivý jak co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, tak i logickému odůvodnění jeho závěrů. Zpracovatel znaleckého posudku, který byl odvolacím soudem vyslechnut, se neomezil na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku měl soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku vyšel, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svým závěrům, potažmo vyvrátil všechny námitky žalovaného. Závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem nálezu, přihlédnuto bylo ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů (vyjma předcházejících neaplikovatelných posudků) a odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení, včetně výše předestřené metodologie. Ze závěrů, že měsíční tržní nájemné pozemku činilo na metr čtvereční 4,70 Kč v roce 2015, 4,41 Kč v roce 2016, 4,46 Kč v roce 2017 a 4,86 Kč v roce 2018, odvolací soud vychází.

19. Lze snad dodat, že žalovaným předestřenou úvahu vycházející, jak sám tvrdí z jeho zkušenosti, že výše obvyklého nájemného má činit 3 % z ceny pozemku (400 Kč za m2 a rok), tedy 8 004 Kč ročně, je nutno jako mylnou odmítnout.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

21. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

22. Nejvyšší soud ustáleně zastává názor, že protiprávním užitím cizí hodnoty je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku přitom dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem a v jaké intenzitě své vlastnické právo ke stavbě realizuje, nebo zda užívání stavby přináší zisk, případně komu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012, ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1644/2019, a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017).

23. Soudu prvního stupně lze přisvědčit, že žalovaný se v rozhodném období obohatil na úkor žalobce, který má nárok na jeho vydání, a to ve výši 93 465,63 Kč. Tato částka se sestává z a) 9 303,57 Kč za rok 2015 [(4,70*667)*12, částku 28 315,23 Kč nebylo možno – jak je níže rozvedeno – pro důvodnou námitku promlčení přiznat]; b) 27 293,64 Kč [{(4,41*667)*12}-8 004] za rok 2016; c) 27 693,84 Kč [{(4,46*667)*12}-8 004] za rok 2017 a d) 29 174,58 Kč [(4,86*667)*9] za období od 1. 1. do 30. 9. 2018.

24. K námitce promlčení odvolací soud uvádí, že v případech protiprávního užití cizí hodnoty je podstatné povědomí o užití hodnoty a jeho protiprávnosti. Bezdůvodné obohacení zde vzniká každým dnem výkonu užívacího práva k věci bez odpovídajícího titulu, proto je také běh subjektivní promlčecí lhůty namístě posuzovat samostatně ve vztahu k nárokům na vydání majetkového prospěchu za jednotlivé dny (srov. závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1032/2012, ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2116/2014, případně též ze dne 21. 3. 2018, sp. zn 30 Cdo 2191/2017). Byla-li žaloba podána, resp. rozšířena o období roku 2015 dne 2. 10. 2018, nemůže být celý nárok za období roku 2015 promlčen. Za část října, za listopad a prosinec 2015, je žaloba důvodná v rozsahu 3 033,77 Kč, 3 134,90 Kč a 3 134,90 Kč [{(4,70*667):31}*30+2*(4,70*667)], celkem tedy 9 303,57 Kč.

25. Splatnost pak nastala pro roky 2016 a 2017 již 8. 3. 2018, a to s ohledem na zjištění statutárního orgánu žalovaného, který dne 6. 3. 2018 nahlížel do spisu, pro rok 2015 a část roku 2018 až 4. 10. 2018.

26. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, tj. co do 45 182,66 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 13 366,70 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 8 004 Kč od 8. 3. 2018 do 12. 4. 2018, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 13 926,96 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 8 004 Kč od 8. 3. 2018 do 12. 4. 2018 a s 8,50% úrokem z prodlení ročně ze 17 889 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil, jinak jej v tomto výroku – jde-li o úrokové příslušenství – podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil. Obdobně (vice versa) postupoval i v případě výroku II, když jej v částce 55 858,93 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 48 357,50 Kč od 1. 1. 2015 do 3. 10. 2018, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 39 053,93 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 18 982,80 Kč od 1. 1. 2016 do 7. 3. 2018, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 5 055,83 Kč od 8. 3. 2016 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 2 387,90 Kč od 11. 4. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 18 422,60 Kč od 1. 1. 2016 do 7. 3. 2018, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 4 655,72 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 3 508,36 Kč od 11. 4. 2018 do zaplacení a s 8,50% úrokem z prodlení ročně ze 7 093,42 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, na kterou žalobce nemá nárok, podle § 219 o. s. ř. potvrdil, jinak co do 48 282,97 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 9 303,57 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, z 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 13 926,97 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 13 766,88 Kč od 8. 3. 2018 do zaplacení a 8,50% úrokem z prodlení ročně z 11 285,58 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, jej podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný toliko částečně, a to (před soudem prvního stupně) v rozsahu 74 % [poměr vyjadřuje součet přisouzeného plnění a plnění, o kterém bylo rozhodnuto; jde-li o částku 16 008 Kč může k tomu odvolací soud uvést, že je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu na jeho zahájení, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného, obě podmínky byly v posuzované věci splněny (v podrobnostech k tomu srov. závěry ustálené judikatury – např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4155/2015, ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5515/2016, ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2899/10, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2741/16, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 3592/16, či ze dne 30. 6. 2020 IV. ÚS 682/20)], a proto mu byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva, avšak ponížená o jeho procesní neúspěch, tj. v rozsahu 48 %.

28. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. soud aplikuje v případě, že účastník řízení měl co do základu věci plný úspěch a jeho neúspěch se projevil jen ve výši plnění, kterou na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3306/2015]. O takovou situaci v posuzované věci nejde. Předně je namístě upozornit na to, že žalobce neměl co do základu věci plný úspěch. Nelze přehlédnout, že žaloba nebyla shledána za převážnou dobu roku 2015 opodstatněnou pro důvodně uplatněnou námitku promlčení.

29. Pro úplnost snad lze dodat, že Nejvyšší soud již dříve upozornil, že přiznání plné náhrady nákladů řízení účastníkovi, který měl ve věci úspěch pouze částečný, v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. je i v případech, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku, postupem toliko možným. Soudu je totiž dána diskrece, zda k aplikaci tohoto ustanovení přistoupí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3356/2013, nebo jeho usnesení ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 258/2014, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5183/2014, a ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 399/2016). I za splnění podmínek stanovených v hypotéze normy obsažené v § 142 odst. 3 o. s. ř. tedy může být o náhradě nákladů řízení rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci coby základního principu rozhodování o nákladech civilního sporného procesu, shledá-li pro to soud přesvědčivé a srozumitelné důvody (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2558/07, ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2904/12, a ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2942/12).

30. Účelně vynaložené náklady žalobce se sestávají z odměny za zastupování advokátkou, paušální částky jako náhrady jejích hotových výdajů, cestovních výdajů, náhrady za ztrátu času a soudního poplatku. Zástupkyně žalobce vykonala ve věci 11 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a), podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d), písemném vyjádření ve věci samé z 15. 6. 2018 (obsahující též částečné zpětvzetí) [tarifní hodnota v těchto případech činila 96 715 Kč], účasti na jednání soudu (konaných dne 2. 10. 2018, 20. 6. 2019, 14. 1. 2020 a 11. 11. 2021) a vyjádření ve věci samé (ze dne 25. 3. 2019, 23. 1. a 7. 5. 2020 a 8. 2. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. d) [tarifní hodnota v těchto případech činila 165 332,50 Kč]. Podání z 16. 1. 2018 a 28. 3. 2022 nemá soud za účelně vynaložený výdaj; jednak lze po žalobci požadovat podání bezvadné žaloby, jednak pouhou rekapitulaci argumentace postrádající novou okolnost týkající se skutkových nebo právních úvah nelze považovat za vyjádření ve věci samé potřebné k účelnému uplatnění práva žalobce. Výzva k plnění pak nebyla obsahem spisu (což s ohledem na odmítnutí plnění žalovaným nemá vliv na přiznání náhrady). Odměna za zastupování žalobce advokátkou podle § 7 bod 5 advokátního tarifu činí za jeden úkon právní služby 4 980 Kč, což za 3 úkony činí 14 940 Kč, případně 7 740 Kč, což za 8 úkonů činí 61 920, celkem odměna činí 76 860 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů zástupkyně činí celkem 3 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Cestovní náklady do sídla procesního soudu se sestávají jak z jízdného autem na [trasa] a zpět ve vzdálenosti 43,70 km (RZ [SPZ] o kombinované spotřebě benzínu 8,5 l na 100 km), tak vlakem na [trasa] a zpět, což činí 1 251 Kč, potažmo za jízdenky 876 Kč (228 Kč, 308 Kč a 340 Kč; k jednání z 2. 10. 2018 není jízdné vlakem požadováno). Náhrada za ztrátu času v trvání 48 započatých půlhodin (4*12 půlhodin) činí podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu 4 800 Kč. Žalobce dále zaplatil zálohu na provedení důkazu 4 000 Kč a soudní poplatek v souhrnné výši 9 068 Kč. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů žalobce činí 100 155 Kč, z čehož část odpovídající poměrnému úspěchu poníženého o neúspěch žalobce představuje částku 48 074 Kč.

31. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl převážně úspěšný i v této fázi řízení. Účelně vynaložené náklady za úkon právní služby spočívající v odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu] činí odměna 7 740 Kč, paušální náhrada 300 Kč a soudní poplatek 5 208 Kč, což činí 13 248 Kč a odpovídající poměrná část 42 % (71 % - 29 %) činí 5 564 Kč.

32. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů před soudy obou stupňů k rukám zástupkyně žalobce.

33. Náhradu nákladů státu sestávající ze znalečného, o němž bylo vždy rozhodnuto samostatným usnesením a na jehož pokrytí složená záloha nedostačovala, jsou povinni v poměrném rozsahu svého neúspěchu, podle § 148 odst. 1 o. s. ř., zaplatit oba účastníci. Jde-li o řízení v prvním stupni, činí náklady, které stát platil celkem 49 344 Kč, z toho žalobce je povinen zaplatit 12 829 Kč a žalovaný 36 515 Kč. V případě odvolacího řízení činí tyto náklady celkem 87 026 Kč (5 859 Kč+81 167 Kč), z toho je žalobce povinen zaplatit 25 237,54 Kč a žalovaný 61 788,46 Kč.

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení