57 Co 260/2025 - 111

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] sídlem [Adresa žalobkyně A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 22 281 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10 C 147/2025-16 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II a III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 6 781 Kč spolu s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z 2 554 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení a z 4 227 Kč od 17. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 15 500 Kč spolu s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z 15 500 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení (výrok II) a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci – vymezeném v rozsahu nezbytném pro odvolací přezkum –, že účastníci dne [datum] uzavřeli písemnou smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě [adresa], a to na dobu určitou do 31. 12. 2025 s možností automatické prolongace, na základě které žalobkyně započala dodávat žalovanému elektrickou energii, kterou žalovaný odebíral a měl za tuto platit ceny sjednané ceníkem žalobkyně. Fakturou č. [hodnota] ze dne 8. 7. 2024 žalobkyně vyúčtovala žalovanému jako sankci za nedodržení nespecifikovaných smluvních podmínek 15 500 Kč se splatností 22. 7. 2024, kteroužto částku jí žalovaný doposud neuhradil.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 2079 a násl. a § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že nárok na zaplacení smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy ve výši 15 500 Kč není důvodný. Zdůraznil, že uplatnění smluvní pokuty vůči žalovanému bylo ze strany žalobkyně zcela neurčité, ve výzvě k její úhradě nebylo uvedeno, za jaké konkrétní porušení smluvních podmínek má žalovaný smluvní pokutu platit, pročež žalobu ve vztahu k 15 500 Kč byl zamítnut, když již při uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti musí být jednoznačně uveden konkrétní důvod porušení smluvních povinností vázané strany.

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla toliko ve výrocích II a III. Předně soudu prvního stupně vytkla, že tento nesprávně vyhodnotil, že vyúčtování smluvní pokuty žalovanému bylo zcela neurčité. Faktura, kterou žalobkyně smluvní pokutu vůči žalovanému uplatnila, důvod vyúčtování smluvní pokuty za nedodržení smluvních podmínek jednoznačně specifikovala, když u jejího vyčíslení (nad červeným řádkem s nedoplatkem, nalevo od vyúčtované částky „Celkem bez DPH“) stanovila, že se jedná o sankci za předčasné ukončení smlouvy. Nemůže tak být pochybnost o tom, že se jedná o sankcionované porušení smluvních podmínek dle čl. „Podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny“ odst. 4 smlouvy, v němž je tato povinnost přesně specifikována včetně sankce za její porušení, a to ve spojení s čl. 2.2 Obchodních podmínek dodávky elektřiny pro odběrná místa připojená z hladiny nízkého napětí, které účastníci učinili nedílnou součástí smlouvy. Pokud měl okresní soud za to, že ve skutkových tvrzeních žalobkyně nebo v jí předložených důkazech, jsou nesrovnalosti nebo nedostatky, měl žalobkyni nejprve vyzvat k jejich odstranění, což neučinil. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobě i v tomto rozsahu vyhoví a žalovanému uloží povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný se k odvolání, ačkoliv mu bylo doručeno, nevyjádřil.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II a III, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 500 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 13. 12. 2023 na dobu určitou do 31. 12. 2025, když žalovaný v době trvání smluvního vztahu uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny do stejného odběrného místa s jiným dodavatelem.

8. Žalovaný svoji procesní obranu soudu nepředestřel.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně ve vztahu k okamžiku uzavření smlouvy o dodávce energie, odběrnému místu a vyúčtování smluvní pokuty fakturou ze dne 8. 7. 2024 může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz].

10. Doplnit, resp. korigovat je však třeba jeho zjištění ohledně obsahu kupní smlouvy na dodávku elektřiny, jakož i skutečné výše odebrané energie v rozhodném období a obsahu vyúčtování smluvní pokuty, které odvolací soud považoval za podstatné pro právní posouzení dané věci. Z listinných důkazů v podobě smlouvy o dodávce energie, včetně obchodních podmínek a ceníku pro dané období, jakož i předložených faktur č. [hodnota] ze dne 4. 6. 2024 a č. [hodnota] ze dne 8. 7. 2024 totiž vyplývá, že smlouva o dodávce elektřiny v kategorii „domácnost“ byla mezi stranami uzavřena na dobu určitou od 12/2023 do 31. 12. 2025, žalobkyně v ní vystupovala jako osoba podnikající, zatímco žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající. Roční předpokládaná spotřeba byla stanovena na 1,4 MWh, avšak podle faktury vystavené za období skutečného odběru elektřiny (od 7. 2. 2024 do 22. 5. 2024) spotřeboval žalovaný celkem 0,21 MWh elektřiny. Dle smlouvy byla sjednána sazba DO2d a produktová řada Klasik s tím, že podle ceníku žalobkyně pro dané období se jednalo o produktovou řadu Komplet elektřina MAX PRO s klesající cenou: pro r. 2024 3 784 Kč/MWh a pro r. 2025 3 580 Kč/MWh. Elektřina začala být žalobkyní do odběrného místa ve skutečnosti dodávána od 7. 2. 2024, dodávka byla ukončena již dne 22. 5. 2024. Dle smlouvy činila výše sjednaných záloh 1 200 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byl i oddíl označený „Podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny“, v jehož rámci je ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti odebírat elektřinu od dodavatele po dobu účinnosti smlouvy a za porušení povinnosti poskytnout nezbytnou součinnost pro zahájení dodávky, podle něhož v případě takového porušení povinností je zákazník povinen zaplatit smluvní pokutu sestávající z fixní části ve výši 500 Kč a z flexibilní části, která se stanoví násobkem částky 750 Kč pro odběrné místo při sazbě D02d a počtem kalendářních měsíců, a to i neúplných, zbývajících do konce doby trvání smlouvy. V tomto oddílu bylo dále mimo jiné ujednáno i právo dodavatele jednostranně změnit cenu za dodávku elektřiny, a to zejména z důvodu změny cen na velkoobchodním trhu s energiemi, cen nakupovaných služeb, devizového kurzu, legislativy, nebo z důvodu změny v rozsahu poskytovaných služeb. Zvýšení ceny za dodávku elektřiny měla být oznámena zákazníkovi alespoň jedním z následujících způsobů: zasláním dopisu, e-mailu nebo SMS, prostřednictvím zákaznického portálu dodavatele nebo jiným prokazatelným způsobem, a to nejpozději 30. den před účinností takové změny. V případě nesouhlasu se zvýšením ceny za dodávku elektřiny měl zákazník právo smlouvu vypovědět do 10. dne přede dnem účinnosti takové změny, a to ke dni bezprostředně předcházejícímu dni účinnosti takové změny. V oddílu smlouvy označeném „Závěrečná ustanovení“ je dále výslovně dohodnuto, že ujednáním smluvních pokut není dotčen nárok žalobkyně na náhradu majetkové újmy. Ve faktuře č. [hodnota] ze dne 8. 7. 2024 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 15 500 Kč za nedodržení smluvních podmínek v podobě předčasného ukončení smlouvy. Tyto listinné důkazy přitom odvolací soud hodnotil jako věrohodné a pravdivé, když byly ve vzájemném souladu a poskytovaly ucelený obraz skutkového děje, navíc k jejich pravosti ani správnosti nebyly v řízení vzneseny jakékoli námitky.

11. Na základě takto provedeného dokazování tak lze vyslovit jiný (oproti soudu okresnímu) skutkový závěr spočívající v tom, že žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení sankce sjednané ve smlouvě za jeho porušení povinnosti odebírat po sjednanou dobu elektřinu od žalobkyně.

12. S ohledem na povahu subjektů smlouvy má odvolací soud předně za to, že jde o smlouvu spotřebitelskou, neboť na jedné straně vystupuje žalobkyně jako podnikatelka, na straně druhé žalovaný jako spotřebitel, pročež je nutno nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty z úřední povinnosti (v souladu se závěry přijatými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2151/2021) poměřovat i v intencích § 1813 o. z., když ujednání o smluvní pokutě je ujednáním, které je součástí smlouvy, netýká se předmětu plnění nebo jeho ceny a nejde o ujednání, které je bez dalšího zakázané. Této povinnosti okresní soud pro jiné právní posouzení věci nedostál, pročež tak učinil odvolací soud, a to s tím, že současně dostál své povinnosti a umožnil se účastníkům sporu vyjádřit k možnému zneužívajícímu charakteru smluvní klauzule o smluvní pokutě ve spotřebitelské smlouvě.

13. Na výzvu odvolacího soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tomto směru reagovala žalobkyně svým podáním ze dne 12. 1. 2026, doplněným u jednání odvolacího soudu dne 16. 1. 2026, v němž uvedla, že přiměřenost a adekvátnost smluvní pokuty za předčasné ukončení předmětné smlouvy vychází z ušlého zisku, resp. hospodářské ztráty, která žalobkyni vznikne v souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaného odebírat elektřinu výhradně od žalobkyně, tedy za období od okamžiku porušení této povinnosti (předčasného ukončení smlouvy) do uplynutí sjednané platnosti smlouvy. Smluvní pokuta se odvíjí od počtu kalendářních měsíců, které zbývají do konce doby trvání smlouvy. Je standardem na trhu s elektroenergetikou, že dodavatel pro tyto případy se zákazníkem ve smlouvě o dodávce energií sjednává smluvní pokutu, jejíž výše koresponduje s dobou zbývající do konce doby trvání této smlouvy. Je přitom notorietou, že i domácnost s malou spotřebou elektřiny platí za její spotřebu částku vyšší než 750 Kč měsíčně a stanovená smluvní sankce tedy nemůže přesahovat hospodářskou ztrátu, kterou žalobkyně v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy utrpí. Faktická hospodářská ztráta žalobkyně za celé smluvené období by se v daném konkrétním případě s ohledem na předpokládanou spotřebu a sjednanou cenu pohybovala kolem 10 000 Kč. Podobným způsobem si navíc na elektroenergetickém trhu počínají i další dodavatelé. Pravidla týkající se poplatků souvisejících se změnou dodavatele upravená v rámci evropské právní úpravy byla do vnitrostátního energetického práva výrazněji transponována teprve novelou zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen „energetický zákon“), účinnou od 1. 8. 2025, kdy nově vložené ustanovení § 11cc v odst. 2 energetického zákona poprvé jednoznačně stanoví, na jak vysokou smluvní pokutu, resp. její zaplacení, má dodavatel energií právo v případě porušení povinnosti spotřebitele odebírat po určitou dobu od dodavatele elektřinu nebo plyn, byla-li taková smluvní pokuta se spotřebitelem sjednána ve smlouvě. Tuto novelu však nelze aplikovat retroaktivně na projednávaný případ, neboť smluvní pokuta byla žalobkyní žalovanému vyúčtována již dne 8. 7. 2024.

14. Podle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odstavec 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odstavec 2).

15. V rozsudku ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 33 ICdo 77/2020, vyslovil Nejvyšší soud, že přezkumu podle citovaného ustanovení podléhají veškerá smluvní ujednání, z hlediska vymezení předmětu přezkumu je nepodstatné, zda se jedná o individuálně sjednané ujednání, či nikoliv. Tato skutečnost má význam při zkoumání přiměřenosti. Přezkumu podléhají i smluvní ujednání s právními následky, které by mohl spotřebitel způsobit jednostranně. Přezkumu podléhají i ujednání, která nestanoví žádná práva a povinnosti smluvních stran, ale obsahují pouze prohlášení o faktických okolnostech. Posuzování významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran má dvě úrovně. Je možné posuzovat rozsah nerovnováhy v poměru smluvního ujednání a absence smluvního ujednání; je možné posuzovat rozsah rovnováhy v poměru práva jedné strany a strany druhé. Postavení stran v rámci závazku se liší, je nutné posuzovat reálný význam ujednání pro postavení každé ze stran (např. riziko prodlení). Na druhou stranu pouhá skutečnost, že ujednání zakládá jedné ze smluvních stran odlišné postavení od postavení strany druhé, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z povahy závazku je zřejmé, že povinnosti stran jsou odlišné, stejně tak jsou odlišná rizika spojená s plněním dluhů (např. podnikatel je vlastníkem věci přenechané spotřebiteli k užívání), ujednání zakládající práva a povinnosti pouze jedné straně může být proto v souladu s požadavkem přiměřenosti (např. pouze podnikatel má právo kontroly užívání věci, pouze podnikatel má právo na smluvní pokutu pro případ prodlení s vrácením věci). Přiměřenost ujednání nemůže být přezkoumávána izolovaně, musí být zkoumána v souvislosti s dalšími ujednáními (srov. ESD ze dne 21. 2. 2013, Banif Plus Bank Zrt. proti Csabovi Csipaiovi, Viktórii Csipai, C-472/11). Podle čl. 4 odst. 1 směrnice 93/13/EHS se nepřiměřenost smluvní podmínky posuzuje s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy, s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází [srov. NS Cpjn 200/2013, kde Nejvyšší soud posuzoval přípustnost ujednání o prolongaci v souvislosti s následky, které byly s prolongací spojeny (§ 1813)]. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Konkrétní ujednání musí zhoršovat právní postavení spotřebitele [srov. Hulmák, Milan. § 1813 (Zakázaná ujednání). In: Hulmák, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 421 – 448].

16. Otázkou, kdy lze smluvní ujednání považovat za rozporná s požadavkem přiměřenosti, se Nejvyšší soud zabýval již za účinnosti předcházející právní úpravy (zejména zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“), ve svých rozhodnutích opakovaně (srov. např. rozsudek ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, uveřejněný pod číslem 93/2013 Sb. rozh. obč., rozsudek ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 33 Cdo 961/2017, Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013, uveřejněné pod číslem 102/2013 Sb. rozh. obč.), a protože východiska obou úprav jsou v zásadě podobná, není důvod se od jeho závěrů odchýlit ani v současných právních poměrech. Nejvyšší soud v těchto rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, že pro posouzení, zda smlouva obsahuje ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je významné, zda se strany v konkrétním ujednání odchýlily od dispozitivního ustanovení zákona, kterým by se jejich smluvní vztah jinak řídil, a to výrazně v neprospěch spotřebitele, a zda poskytovatel služby mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 30/2024).

17. Při posuzovaní smluvního ujednání dle § 1813 o. z. je vždy nutno postupně zjistit, zda a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti (viz HULMÁK, M. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 12 – 38). Smyslem tohoto ustanovení je ochrana spotřebitelů před zneužíváním moci podnikateli, před nepoctivým jednáním podnikatelů, především v případě typových smluv. Důraz je kladen na transparentnost jednání podnikatele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele.

18. Odvolací soud má v prvé řadě za to, že obsah smlouvy byl sepsán jasným a srozumitelným jazykem. Ujednání o smluvní pokutě nelze považovat za překvapivé (skryté). Upozorňuje na to rubrika „Podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny“, kdy lze obecně očekávat, že právě tato část smlouvy bude obsahovat i pravidla při porušení smluvních povinností. Text je pro jednotlivé případy adekvátně strukturován, celá smlouva je psána stejným typem a velikostí písma, pročež jako taková formální netransparentnost nezakládá.

19. Ujednání o smluvní pokutě je formulováno tak, že jeho obsah je pochopitelný bez výkladových prostředků a zvláštních odborných znalostí. Objektivně posuzováno splňuje judikaturou SDEU (viz rozsudek Kásler a Káslerné Rábai, C-26/13) nastavený standard pochopení průměrným spotřebitelem, tedy běžně informovaného a opatrného spotřebitele.

20. Při posouzení, zda ujednaná smluvní pokuta představuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran (o tom, že jde o smluvní ujednání, nelze mít pochyby), vzal odvolací soud v úvahu jak odchýlení se od zákonné úpravy, tak jednotlivá práva stran, adekvátnost plnění a významnost nerovnováhy; vše bylo zkoumáno s přihlédnutím i k dalším ujednáním.

21. Postavení stran se v rámci závazku liší. V konkrétním případě nemají obdobné právo na smluvní pokutu obě strany, žalobkyni tak za porušení jejich povinností dodávat elektřinu hrozí pouze jiné sankce (vyplývající z veřejnoprávních předpisů), odchýlení se od zákonného rozsahu práv a povinností v neprospěch žalovaného je dále umocněno tím, že smluvní pokuta nezahrnuje též případný nárok žalobkyně na náhradu škody vzniklé jí neodebráním nasmlouvané elektřiny, a to i ve spojení s ujednáním, že žalobkyně byla oprávněna kdykoli zvýšit nasmlouvanou cenu elektřiny v případě změny cen elektřiny na velkoobchodních trzích s energiemi, které tak ve své podstatě vylučuje argumentaci žalobkyně, že hlavní funkcí dané smluvní pokuty je paušalizace náhrady škody, neboť vedle smluvní pokuty žalobkyně nadále právo na náhradu škody měla, stejně tak v případě trvání smlouvy a zvýšení cen energií od jejich dodavatelů měla možnost zabránit hospodářské ztrátě navýšením ceny. Naopak ze smlouvy nevyplývá žádné konkrétní ujednání, které by před jednostranným jednání žalobkyně a porušením jejich povinností chránilo také spotřebitele (s výjimkou možnosti ukončit smluvní vztah, nesouhlasil-li by s navýšením ceny v průběhu smluvního období, smlouva přitom výslovně nevylučuje možnost žalobkyně uplatnit nárok na smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy).

22. Odvolací soud si je dále vědom, že ujednaná výše smluvní pokuty 750 Kč za měsíc objektivně o nepřiměřenosti nesvědčí. Nicméně výši smluvní pokuty není možné posuzovat izolovaně, naopak je nezbytné ji poměřovat v kontextu celého závazku. V poměrech posuzované věci pak již ve vztahu k sjednanému předpokládanému ročnímu odběru elektřiny při smluvené ceně, jakož i ve vztahu ke skutečnému odběru, který vyplynul z předložené fakturace, se jeví tato pokuta jako nepřiměřená. Dle prostého matematického propočtu výše smluvní pokuty za dobu trvání celého závazku tak, jak byl původně sjednán (tj. 24 měsíců x 750 Kč x 500 Kč jako fixní sazba = 18 200 Kč), je totiž podstatně vyšší než cena, kterou by žalovaný zaplatil čistě za odběr elektřiny při ceníkem sjednané ceně a smlouvou předpokládaném odběru (za 24 měsíců při předpokládaném odběru 1,4 MWh ročně by zaplatil 10 309,60 Kč, tj. 1,4 MWh x 3 784 Kč + 1,4 MWh x 3 580 Kč) a zcela výrazně vyšší než skutečná cena, kterou by takto zaplatil za 24 měsíců, vycházeje z reálného odběru vyúčtovaného žalobkyní fakturou č. [hodnota] ze dne 4. 6. 2024, podle níž žalovaný odebíral pouze 0,06 MWh elektřiny měsíčně (když za dobu 3,5 měsíců odebral 0,21 MWh elektřiny), takže ročně by odebral 0,72 MWh, což za období 24 měsíců představuje při sjednaných cenách odběr v částce 5 302 Kč (za prvních 12 měsíců 0,72 MWh x 3 784 Kč a za dalších 12 měsíců 0,72 MWh x 3 580 Kč). Tyto výsledné ceny již z povahy věci nemohou představovat ušlý zisk, resp. jeho potenciální opak, kdy by v tomto rozsahu tohoto obchodního případu mohlo dojít k zápornému výsledku hospodaření žalobkyně v souvislosti s nezbytností zajištění množství energie určené k dodání.

23. S ohledem na všechny tyto skutečnosti odvolací soud uzavírá, že došlo k odchýlení se od zákonného stavu (ujednání smluvní pokuty ze zákona pro utvrzovanou povinnost nevyplývá) a v daném případě jde o odchýlení podstatné, neboť práva a povinnosti stran nejsou reálně v rovnováze a ujednání v neprospěch žalovaného nejsou vyvážena jinými ujednáními. Posuzované ujednání tak v daném případě zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalovaného a lze konstatovat, že žalobkyně mohla při uzavírání smlouvy rozumně očekávat, že by žalovaný jako spotřebitel při individuálním vyjednávání o obsahu smlouvy s takovou klauzulí nesouhlasil.

24. Veden těmito důvody tedy odvolací soud korigoval právní závěr soudu prvního stupně tak, že ujednání o smluvní pokutě je nepřiměřené, a proto podle § 1815 o. z. zdánlivé, pročež se k němu nepřihlíží. Nárok na smluvní pokutu žalobkyně uplatnila nedůvodně.

25. Protože rozsudek soudu prvního stupně byl ve vztahu k nároku na zaplacení smluvní pokuty věcně správným, odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.

26. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Za situace, kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému nevznikly dle obsahu spisu žádné prokazatelně účelně vynaložené náklady, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá.