57 CO 61/2022-146

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobců: a) [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zřízení práva nezbytné cesty k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 11. 2021, č. j. 11 C 77/2020-93 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje v tomto správném znění: Žaloba žalobců, aby v jejich prospěch a ve prospěch každého dalšího vlastníka nemovitých věcí, a to pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], způsob využití – rodinný dům, pozemku parc. [číslo] zahrada, vše v k. ú. [obec] u [obec], [obec], zapsaných u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] na [list vlastnictví], soud zřídil právo nezbytné cesty přes pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, v k. ú. [obec] u [obec], [obec], zapsaný u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] na LV [číslo] to v rozsahu, jak bude uvedeno v geometrickém plánu pro vyznačení rozsahu nezbytné cesty, a aby žalobcům byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné úplatu za povolení práva nezbytné cesty ve výši, jak bude soudem určena, se zamítá.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci II. výroku mění takto: Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným 1. a 2. na náhradě nákladů řízení 35.574 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zástupci žalovaných.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným 1. a 2. na náhradě náhradu nákladů odvolacího řízení 9.302 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zástupci žalovaných.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu (odstavec I. výroku), žalobcům a) a b) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovaným 1. a 2. na náhradě nákladů řízení 36.421 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných (odstavec II. výroku).

2. Proti rozsudku podali žalobci odvolání, kterým se domáhali jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítali, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkazy navržené žalobci a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, v důsledku čehož jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Namítali, že okresní soud nesprávně neprovedl důkaz místním šetřením, které žalobci navrhli k prokázání rozsahu užívání pozemku parc. [číslo] k přístupu k nemovitostem žalobců, případně by zjistil, jaké jiné možnosti pro přístup k nemovitostem existují. Okresní soud se však pro posouzení rozsahu užívání a pro zjištění případných jiných možností zajištění přístupu spokojil s tím, že stav na místě samém zjistil z výpisu z katastru nemovitostí, prostřednictvím aplikace Marushka pro [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] [obec], a dále náhledem na serveru [webová adresa] a [webová adresa], k čemuž žalobci namítali, že tyto listiny a náhledy mohou být zkreslené a nemusí věrně zobrazovat stávající stav rozsahu užívání. Místním šetřením by bylo zjištěno, že přístup k nemovitostem přes pozemek žalobců parc. [číslo] kde podle soudu mají možnost příchodu ke svým nemovitostem v rozsahu nejméně 1,5 m, je omezený tím, že v této části pozemku je umístěn hlavní uzávěr plynu a průchod v daném místě je 0,9 m. Šíře 1,5 m uváděná okresním soudem, nebyla nijak objektivně zjištěna, přičemž dle žalobců se v části, kde je umístěn HUP, jedná o 0,9 m. I kdyby byla šíře 1,5 m, tak by žalobci nemohli na nemovitostech hospodařit a tyto řádně užívat, když k řádnému hospodaření patří i údržba i opravy domu, zajištění dodávek dřeva a uhlí, jakož i nákup vybavení domácnosti. Dle žalobců není možné zajistit běžné či rozsáhlejší opravy rodinného domu při přístupu v šíři 1,5 m. Stejně tak by byl problém s příjezdem vozidel záchranného systému v případě naléhavé potřeby. Žalobci vytýkali okresnímu soudu, že se nezabýval otázkou, zda a jak jsou omezeni v hospodaření a užívání nemovitostí. Dále namítali, že okresní soud se nezabýval otázkou, jakým způsobem a v čem budou žalovaní omezeni, pokud by soud právo nezbytné cesty zřídil, a to za situace, kdy část pozemku parc. [číslo] přes kterou se žalobci domáhají práva nezbytné cesty, využívají k přístupu rovněž žalovaní, což v řízení prokázali fotodokumentací. Dále se okresní soud dle žalobců nezabýval otázkou nákladů, které budou muset žalobci vynaložit na vybudování přístupové cesty. Žalobci uváděli, že v daném místě vedou inženýrské sítě, a to plynová přípojka, elektropřípojka, splašková kanalizace a dešťová kanalizace, které brání ve vybudování nového přístupu k jejich nemovitostem. K umístění inženýrských sítí, zejména pak splaškové a dešťové kanalizace, došlo na základě dohody mezi žalobci, právními předchůdci žalovaných a Obecním úřadem ve Starém Městě v době, kdy byla tato kanalizace budována, přičemž v souvislosti s vybudováním této kanalizace byla uzavřena mezi žalobci a právními předchůdci žalovaných smlouva o zřízení věcného břemene umístění kanalizační vpustě a svádění odpadních vod k pozemku parc. [číslo]. Pokud by tedy měl být vybudován nový přístup k nemovitostem, jak vymezil okresní soud, muselo by dojít k odstranění, resp. k provedení přeložky těchto sítí. Vzhledem k tomu, že tato kanalizační přípojka slouží ve prospěch žalovaných, museli by se na vybudování přeložky finančně podílet. Dle žalobců je absurdní názor okresního soudu, že mají možnost parkovat své vozidlo na hranici pozemků parc. [číslo] s komunikací ulice [název ulice] a tím mají zajištěn příjezd motorovým vozidlem nejen k hranici svého pozemku, ale k hranici svého domu. V odůvodnění rozsudku soud uvádí, že mezi pozemkem parc. [číslo] veřejnou komunikací [ulice] je dostatečný prostor k tomu, aby zde žalobci parkovali své vozidlo. Soud však nemůže rozhodovat o tom, kde a jakým způsobem mohou žalobci své vozidlo odstavovat. Veřejná komunikace je určena především k ježdění vozidel a nikoliv k tomu, aby na ní parkovala vozidla. Je zřejmé, že na veřejné komunikaci mohou vozidla zastavit a stát, nicméně komunikace není určena ke stálému parkování vozidla, jak uvádí soud. Navíc parkováním na veřejné komunikaci by byla ztížena zimní údržba komunikace, přičemž žalobcům není známo, že by na komunikaci [ulice] byla zřízena parkovací stání. Vzhledem k šíři ulice [název ulice] není možné na této ulici parkovat vozidla, neboť by vozidlo zasahovalo do místní komunikace a omezilo tak provoz na této komunikaci. Dle žalobců si měl soud vyžádat stanovisko silničního správního orgánu, případně Policie ČR, zda lze na ulici [název ulice] parkovat vozidlo, nikoliv pouze dočasně odstavovat k stání či zastavení. Nebylo tak objektivně zjištěno, zda lze na ulici [název ulice] vozidlo parkovat. Dále pak žalobci nesouhlasili s výší nákladů řízení. Namítali, že nelze přiznat odměnu za poradu s klientem dne 29. 11. 2021, neboť porada s klientem je zahrnuta v převzetí a přípravě zastoupení a nárok na odměnu za případnou další poradu má právní zástupce pouze v případě, že tato přesáhla jednu hodinu. Odměnu za poradu s klientem dne 29. 11. 2021, kdy u okresního soudu proběhlo přípravné jednání, které bylo skončeno a proběhlo řádné jednání ve věci, si právní zástupce účtoval neoprávněně, resp. odměnu vyúčtoval za poradu, která proběhla bezprostředně před jednáním v budově soudu, což vedlo účelově k jejímu navýšení.

3. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako správného, neboť okresní soud správně zjistil skutkový stav a tento řádně právně posoudil. Právo nezbytné cesty dle ust. § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), je výjimečný způsob, jak zajistit přístup k nemovitostem. Toto ustanovení na předmětnou věc nedopadá, neboť žalobci mají přístup ke svým nemovitostem dostatečně zajištěn z ulice [název ulice] a po přístupové cestě o šíři 1,5 m se dostanou ke svému domu. Pokud tohoto přístupu nevyužívají, mají tam vysazené túje, činí tak toliko na základě svého rozhodnutí, v důsledku čehož nemohou omezovat vlastnické právo žalovaných způsobem, jakým se domáhali v tomto řízení.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle ust. § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Okresní soud učinil z provedených důkazů správná a pro rozhodnutí ve věci dostačující skutková zjištění. Žalobci tak nedůvodně vytýkali okresnímu soudu neprovedení místního šetření, které odvolací soud považuje za nadbytečné z důvodu níže uvedených, a to s ohledem na procesním způsobem korektně zjištěnou šíři pěšího přístupu k domu žalobců po pozemcích žalobců. Okresní soud při svém rozhodování vyšel z těchto správných skutkových zjištění: žalobci mají v SJM pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), a pozemek parc. [číslo] zahrada, vše v k. ú. [obec] u [obec]; žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky s výší podílu id. 1 mimo jiné sousedního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] Tyto pozemky jsou ohraničeny veřejnou komunikací, ze severní strany pozemkem parc. [číslo] ([ulice]), z jižní strany pozemkem parc. [číslo]. Žalobci nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] se žalobci zavázali ve prospěch právních předchůdců žalovaných vybudovat kanalizační přípojku pro oba rodinné domy. Kompenzací bylo zřízení věcného břemene na plynovou přípojku pro dům žalobců přes pozemek žalovaných parc. [číslo]. Dne 12. 3. 2002 ohlásili právní předchůdci žalovaných obecnímu úřadu, že provedou částečné oplocení pozemku parc. [číslo] to osazením dvěma branami, když k tomuto nikdo neměl žádných námitek. Dne 30. 9. 2010 žalovaní oznámili žalobcům, že strpí přístup žalobců přes jejich pozemek parc. [číslo] v rozsahu cca 20 m s tím, že nesouhlasí se vznikem věcného břemene z důvodu osočování a neopodstatněných stížností. Dne 20. 2. 2013 žalobci písemně požádali žalované o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni, a to chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo]. Dopisem ze dne 18. 2. 2019 žalovaní oznámili žalobcům, že od 28. 2. 2019 dojde k uzamčení brány na pozemku parc. [číslo] zakázali jim vstup a vjezd přes tento pozemek z důvodu dalšího sporu mezi účastníky. Žalobci se v mezidobí u [magistrát města] [část obce] domáhali vydání deklaratorního rozhodnutí, že pozemek parc. [číslo] je veřejně přístupná účelová komunikace. Správní orgán jejich žádost zamítl, toto rozhodnutí potvrdil odvolací orgán, avšak Krajský soud v Ostravě rozhodnutí zrušil a vrátil. Žalobci z důvodu zákazu vstupu na pozemek parc. [číslo] podali u zdejšího soudu žalobu z rušené držby, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2019, č. j. 57 Co 199/2019-42, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2019, č. j. 41 C 48/2019-22, které nabylo právní moci dne 14. 11. 2019, vyhověno a žalovaným byla uložena povinnost odstranit zámek z brány umístněné na pozemku parc. [číslo] umožnit tak příjezd žalobců přes tento pozemek ke svým nemovitostem. Žalobci se v současnosti dostávají na svůj pozemek přes pozemek žalovaných parc. [číslo] na základě tohoto rozhodnutí. Pozemek parc. [číslo] neslouží jako veřejná komunikace, když není zařazen v pasportu místních ani účelových komunikací. Na pozemku parc. [číslo] jsou umístěny dvě brány, jedna směrem k pozemku parc. [číslo] ([ulice]) a jedna na hranici s pozemkem parc. [číslo]. Na ulici [ulice] parkují motorová vozidla a vedle domu žalobců se nachází parkovací stání. Mezi pozemkem parc. [číslo] rodinným domem [číslo popisné] se na pozemku parc. [číslo] nachází cesta o šíři nejméně cca 1,5 m, kde jsou vysazené túje.

6. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval správná zákonná ustanovení, a to § 1029 a § 1032 odst. 1 písm. c) o. z.

7. Za situace, kdy bylo v řízení zjištěno, že žalobci mají zcela dostatečný, tj. umožňující řádné hospodaření a užívání nemovitých věcí, pěší přístup k domu a k pozemku parc. [číslo] přes svůj pozemek parc. [číslo] o šíři nejméně 1,5 m (dle tvrzení žalobců v řízení před okresním soudem dokonce o šíři 2 m), odvolací soud ve shodě s okresním soudem konstatuje, že žaloba na zřízení služebnosti spočívající v právu chůze po pozemku žalovaných není důvodná. To, že se na předmětném pozemku žalobců nachází túje, je irelevantní, neboť jejich případné odstranění objektivně není technicky a finančně náročné. Stejně je irelevantní, že se zde nachází HUP, který je vždy na hranici pozemku, což objektivně není překážkou průchodu (už s ohledem např. na běžnou šíři vstupních dveří do nemovitostí, která činí 0,90 m i méně) při šíři cesty nejméně 1,5 m (okresní soud při svém zjištění vycházel dle ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. ze shodných tvrzení účastníků; dle odvolacího soudu bylo namístě vycházet z údaje sděleného žalobci o šíři průchodu, tj. 2 metry, neboť skutkové zjištění soudu může být založeno též na jednostranném doznání určitých skutečností). Jelikož odvolací řízení je po poučení dle ust. § 119a o. s. ř., které okresní soud poskytl účastníkům, ovládáno zásadou neúplné apelace, je nové tvrzení žalobců v odvolacím řízení o šíři předmětného přístupu po jejich pozemku 0,9 m nepřípustné a odvolací soud k němu nepřihlížel. Za situace, kdy okresní soud v souladu s procesními předpisy, tj. procesně korektním způsobem, zjistil šíři předmětného průchodu 1,5 m, není důvodná námitka žalobců, že šíře 1,5 m nebyla nijak objektivně zjištěna. K odvolací námitce žalobců, že se okresní soud nezabýval náklady, které budou muset vynaložit na vybudování přístupové cesty, odvolací soud opakuje, že s ohledem na prokázanou situaci na pozemku žalobců lze„ nový“ přístup, spočívající v nenáročných terénních úpravách, považovat bez dalšího za nenákladný a je nepochybné, že tyto úpravy se nijak nedotknou tvrzených sítí, které se nachází pod zemí, přičemž okolnosti jejich umístění jsou z pohledu předmětu řízení nevýznamné. Pokud žalobci finanční nákladnost spatřovali ve skutečnosti, že bude nutné odstranit část plotu a pokácet stromy (viz tvrzení u jednání dne 29. 11.2021 na č. l. 82 spisu), není jejich úvaha správná. Okresní soud učinil rovněž správné zjištění o parkování motorových vozidel na veřejné komunikaci před domem žalobců, tj. na ulici [název ulice], a o tom, že před domem žalobců se nachází parkovací stání, na kterém v dubnu 2019 parkovalo motorové vozidlo. Za dané skutkové situace je přiléhavý závěr okresního soudu, že žalobci mají zajištěn příjezd motorovými vozidly k hranici nejen svého pozemku, ale i k hranici rodinného domu a tato vzdálenost nijak nevybočuje z obvyklé vzdálenosti staveb od místa příjezdu, přičemž správně nevyhověl žalobě ani co do části zřízení práva nezbytné cesty jen za účelem parkování vozidel před, resp. v garáži žalobců, když toto parkování není nutné k řádnému a obvyklému užívání budovy. V tomto směru odkázal na relevantní judikaturu, a to na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2667/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4690/2017. Důkazní návrh spočívající v opatření stanoviska silničního správního orgánu, případně policie, k parkování vozidel, je v systému neúplné apelace za situace, kdy žalobci byli okresním soudem poučeni dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., nepřípustný. Nadto je nadbytečný, neboť v řízení prokázaná místní situace umožňuje parkování vozidel a bránilo-li by vozidlo zimní údržbě, lze tuto výjimečnou situaci řešit jeho přeparkováním na jiné místo na dobu nezbytně nutnou pro údržbu.

8. Žalobci nesprávně namítali, že okresní soud se nezabýval otázkou, zda a jak jsou omezeni v hospodaření a užívání svých nemovitostí. U přípravného jednání dne 1. 10. 2021 (viz č. l. 40-41 spisu) okresní soud poučil žalobce dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. mj. tak, nechť uvedou, zda mohou v současné chvíli řádně hospodařit na svém pozemku a pokud nikoliv, nechť uvedenou konkrétní důvody. V reakci na toto poučení žalobci v podání ze dne 3. 11. 2021 (viz č. l. 55-56 spisu) uvedli, že v užívání nemovitostí jsou v současné době omezeni postojem žalovaných, kteří několikrát uváděli, že si nepřejí, aby pozemek parc. [číslo] užívali k přístupu ke svým nemovitostem, výslovně zakazovali vstup na pozemek, na bránu umístili zámek tak, že byli nuceni podat žalobu na ochranu rušené držby; na svůj dům umístili kamery, resp. fotopasti a tímto způsobem kontrolují vstup na pozemky žalobců a tímto způsobem zasahují i do soukromého života žalobců. Dále k tomuto uvedli, že tím, že nemají právně dořešen přístup ke svým nemovitostem, mohou mít problém s udržováním svého majetku, neboť v případě, že by potřebovali nějakou větší opravu rodinného domu, pak nemají jinou možnost, než využít pozemek parc. [číslo]; stejně tak s ohledem na postoj žalovaných mají problém s dopravou dřeva na topení apod. Dále u přípravného jednání okresní soud poučil žalobce dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nechť uvedou, zda mohou parkovat motorové vozidlo na hlavní cestě (ulice [název ulice]) parc. [číslo] pokud nikoliv, nechť uvedou konkrétní důvody. V reakci na toto poučení žalobci uvedli, že bezpochyby na této místní komunikaci vozidlo mohou odstavovat, ale jsou toho názoru, že primárně je tato komunikace určena k jízdě vozidel, případně k nezbytnému zastavení či stání, nikoliv ke stálému parkování motorových vozidel; vlastníkem místní komunikace je [obec] a je tedy otázkou, jaký by byl postoj vlastníka komunikace za situace, že by část této komunikace byla užívána k parkování vozidla; minimálně by byl v zimních měsících v rámci zimní údržby problém, kdy by odstavené vozidlo bránilo v řádné údržbě této komunikace.

9. Tvrzení žalobců, že v užívání nemovitostí jsou omezeni postojem žalovaných, kteří si nepřejí, aby vstupovali na jejich pozemek, pročež umístili na svůj dům kamery a zasahují tak do soukromého života žalobců, je v této věci právně irelevantní. Co se týče tvrzené potencionální údržby nemovitostí a obhospodařování nemovité věci, odvolací soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, konstatuje, že nezbytnou cestu nelze zřídit pouze pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod ust. § 1021 o. z. Toto ustanovení míří na případy běžné údržby stavby či pozemku, případně obhospodařování pozemku tak, aby nemovitosti byly v dobrém stavu. Ve vztahu k dovozu dříví odvolací soud poukazuje na existenci plynové přípojky umožňující jiný způsob vytápění domu než dřevem, takže dovoz dříví není nutný pro užívání domu, a nadto lze dřevo přemístit po pěší přístupové cestě po pozemku žalobců parc. [číslo]. Ve vztahu k příjezdu vozidel integrovaného záchranného systému odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2017.

10. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že v řízení bylo zjištěno, že nemovitosti žalobců jsou ve smyslu ust. § 1029 o. z. dostatečně spojeny s veřejnou cestou, tedy lze na nich řádně hospodařit a řádně je užívat, pročež odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle ust. § 219 o. s. jako správný, přičemž souhlasí s okresním soudem, že žalobci se domáhali zřízení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení /viz ust. § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. /.

11. Jelikož okresní soud pochybil, pokud přiznal odměnu za účast zástupce žalovaných na přípravném jednání 1. 10. 2021 v plné výši a nepřihlédl k tomu, že každý z žalovaných udělil zvlášť plnou moc zástupci, odvolací změnil výrok o náhradě nákladů řízení dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil procesně neúspěšným žalobcům dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před okresním soudem 35.574 Kč. Tato částka představuje 2 x 2.500 Kč odměnu za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 3 a s ust. § 11 odst. 1 písm. a), vyhl. č. 177/1996 Sb. (žalovaný 1. udělil plnou moc zástupci 21. 1. 2021 a žalovaná 2. dne 19. 1. 2021), 20.000 Kč odměnu za 5 společných úkonů právní služby po 4.000 Kč dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 3, s ust. § 12 odst. 4 a s ust. § 11 odst. 1 písm. c), d), g) a i) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za: 1) vyjádření z 11. 2. 2021, 2) jednání s právním zástupcem žalobců dne 26. 10. 2021, 3) porada s klienty dne 29. 11. 2021 (odvolací námitku ve vztahu k neúčelnosti této porady odvolací soud nepovažuje za důvodnou), 4) a 5) účast u ústního jednání dne 29. 11. 2021, které trvalo přes dvě hodiny, 2.000 Kč, tj. 1 z 4.000 Kč, odměnu advokáta za účast u přípravného jednání dne 1. 10. 2021 dle ust. § 11 odst. 2 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.400 Kč náhradu hotových výdajů za 8 výše uvedených úkonů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 6.174 Kč představující 21% DPH.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých byli procesně neúspěšní žalobci zavázáni zaplatit procesně úspěšným žalovaným 9.302 Kč; tato částka představuje 4.000 Kč odměnu advokáta za účast u ústního jednání dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 3, s ust. § 12 odst. 4 a s ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., 2.000 Kč odměnu advokáta za účast u ústního jednání, u něhož došlo k vyhlášení rozsudku, dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 3, s ust. § 12 odst. 4 a s ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., 600 Kč náhradu hotových výdajů za 2 výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., 688 Kč, tj. 2 x 344 Kč, náhradu jízdného za dvě cesty z [obec] do [obec] (náhrada za pohonné hmoty za jednu cestu tam a zpět, tj. za 50 km, činí 109 Kč při spotřebě 5,9 l /100 km a palivu benzin automobilový 95 oktanů a náhrada za použití vozidla činí za jednu cestu tam a zpět 235 Kč, a to vše dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), 400 Kč náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 1.614 Kč 21% DPH dle ust. § 137 o. s. ř.

13. Žalobci byli zavázáni zaplatit náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to společně a nerozdílně zástupci žalovaných dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.