57 Co 72/2025 - 121

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] 3. [Jméno žalované C], narozená dne [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C] 4. [Jméno žalované D], narozený dne [Datum narození žalované D] bytem [Adresa žalované D] 5. [Jméno žalované E], narozená dne [Datum narození žalované E] bytem [Adresa žalované D] 6. [Jméno žalované F], narozený dne [Datum narození žalované F] bytem [Adresa žalované D] 7. [Jméno žalované G], narozená dne [Datum narození žalované G] bytem [Adresa žalované D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 1. 2025, č. j. 42 C 270/2022-86 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně 80 002 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 40 101 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem komunikace nacházející se na pozemku parc. č. st. [hodnota] v k. ú. [adresa] zapsané u [katastrální úřad], katastrální pracoviště [adresa], zamítl (výrok I), rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným na nákladech řízení 84 402 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se neúspěšně domáhala určení, že je vlastníkem části pozemku, na němž je umístěna stavba komunikace.

3. Okresní soud věc posoudil podle § 80 o. s. ř., dle kterého se lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) domáhat určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, a dospěl závěru, že pro nedostatek naléhavého právního zájmu žaloba není důvodná.

4. Žalobkyně k naléhavému právnímu zájmu po poučení soudu dle § 118a o. s. ř. uvedla, že tento spatřuje ve skutečnosti, že komunikace byla vybudována k příjezdu k budovám ve vlastnictví žalobkyně, přístup z opačné strany je nelogický a technicky obtížný, pozemek byl na žalované převeden omylem, tuto skutečnost se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, a proto se domáhá určení vlastnictví ke komunikaci touto žalobou.

5. V žalobě o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, musí žalobkyně vždy tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Není-li dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, je vyloučeno, aby se soud zabýval věcí samou, tedy aby posuzoval, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo je či není.

6. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Dojde-li již k porušení právního vztahu nebo práva, je právním prostředkem ochrany žaloba na plnění. V případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, může být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění, nebo jestliže žaloba na plnění nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Naléhavý právní zájem na určení je dán jen tehdy, jestliže je toto určení objektivně vzato způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Žalobce nebude mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení zpravidla tam, kde lze žalovat na plnění (R 88/68; R 17/72; SoJ 81/2011, NS 21 Cdo 2553/2009; dříve již Vážný 6015). Určovací žaloba totiž představuje jistý doplněk soudní ochrany; přichází na řadu v případech, kdy sice již objektivně došlo ke vzniku právní nejistoty, kdy ovšem ještě není možné žalovat na splnění povinnosti. V takto vymezených hranicích je třeba zkoumat žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení 7. Žalobkyně tvrdí, že pozemek, na kterém je vybudována komunikace, byl na žalované převeden omylem, žalobkyně tak ztratila možnost příjezdu ke svým budovám komfortním způsobem. Situaci se snaží zachránit podáním určovací žaloby s tvrzením, že je vlastníkem stavby komunikace na předmětném pozemku, aniž by tvrdila, kdy a na základě čeho se vlastníkem stala a z jakého důvodu komunikace nebyla převedena na žalované kupní smlouvou. Tato tvrzení nemůžou založit její naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Žalobkyni nic nebrání v tom, aby komunikaci užívala na základě souhlasu (výprosy) žalovaných, na základě nájemní smlouvy či věcného břemene, které může smluvně za úplatu zřídit. Žalobkyně se nepokusila s žalovanými jednat a podala nejprve žalobu na určení vlastnického práva k části pozemku a následně ke stavbě komunikace. Nekomfortní příjezd žalobkyně nezakládá naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. V daném případě lze situaci řešit smluvně či podáním žaloby na plnění. Současný stav nezakládá právní nejistotu mezi účastníky, faktický stav odpovídá stavu zapsanému v katastru nemovitostí. Naopak v případě, kdy by bylo žalobě o určení vlastnictví ke stavbě komunikace vyhověno, založilo by to další spory o vydání bezdůvodného obohacení a podobně. Za situace, kdy žalobkyně není schopna po dvou letech řízení uvést, na základě čeho, a kdy se měla stát vlastníkem předmětné stavby, nelze předpokládat její úspěch ve sporu. Pro nedostatek naléhavého právního zájmu okresní soud žalobu zamítl, aniž by se zabýval věcí samou po skutkové stránce.

8. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, popř. zrušení tohoto rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že soud prvního stupně pouze na základě spekulací neakceptoval její argumenty, když naléhavý právní zájem je více než zřejmý. Pokud žalobkyně užívala příjezdové cesty, bezproblémově měla zajištěný přístup ke své nemovitosti, a celá aktuální situace nastala na základě omylu na její straně, pak jde o zcela nový právní stav, který dnes zneužívají žalovaní a argumentují tím, že žalobkyně může využívat jiný způsob přístupu k nemovitosti, byť je jim známo, že hlavní vchod k nemovitosti je právě ze strany, kde se nachází předmětná komunikace. Nebylo by ani logické to, že by si žalobkyně prodala jedinou přístupovou cestu a vyrobila si zbytečné náklady na zajištění přístupu. Jinou cestu než tu, kterou se domáhá získat zpět, nikdy nevyužívala. Navrhuje vyhotovení znaleckého posudku, který může osvědčit existenci pevné komunikace, která odpovídá požadovanému touto žalobou. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť i když nebyla úspěšná v prokázání omylu při převodu pozemku s příjezdovou cestou, pak prokázání existence cesty a nároku na ni, vyřeší akutní problém s přístupem k domu a možnost jeho obvyklého užívání.

9. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Přes poučení soudu žalobkyně netvrdila a doposud netvrdí a neprokazuje, že se jedná o samostatnou stavbu, kterou samostatně nabyla, a která byla případně vybudována až poté, co žalobkyně nabyla pozemek. Přitom se jedná o tvrzení a označení důkazů, které nemohou žalobkyni činit problém. K žádnému vybudování samostatné stavby ze strany žalobkyně nikdy nedošlo, žalobkyně nemůže jakkoliv prokázat, že by se snad mělo jednat o samostatnou stavbu, ke které by snad vlastnictví nepřešlo na žalované. V daném případě se ani o samostatnou stavbu jednat nemůže, neboť pokud by snad vrchní asfalt byl považován za samostatnou stavbu, kterou by snad měla vybudovat žalobkyně, pak by se tato nutně stala součástí pozemku, neboť v době, kdy byla vlastníkem pozemku žalobkyně, již byla zákonná úprava dle zák. č. 89/2012 Sb., tedy stavba se stává součástí pozemku.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, i když z jiných než namítaných důvodů.

11. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že podanou žalobou se žalobkyně domáhá určení, že je výlučným vlastníkem komunikace nacházející se na pozemku parc. č. st. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále jen „pozemek“) s tím, že u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 90/2020 se domáhala určení vlastnického práva k pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 1570 m2 v k. ú. [adresa] vymezeného dle geometrického plánu, když v tomto řízení žalobkyně tvrdila, že po prodeji a zápisu do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že došlo k chybě v rámci provedeného vyčlenění pozemku, který je pod budovou č. p. [hodnota], když nedošlo k oddělení pozemku pod budovou s výměrou 218 m2, ale pozemek byl v rámci zápisu ponechán jako celek s výměrou 1790 m2. Žalovaní se tak stali spoluvlastníky pozemku s výměrou 1790 m2, přestože část o výměře 1572 m2 (po provedení GP část o výměře 1570 m2) nebyla předmětem prodeje ze strany žalobkyně, o čemž byli žalovaní informováni. Podáním této nové žaloby ničeho nemění na původních tvrzeních ve věci sp. zn. 8 C 90/2020, tj. že žalobkyně jako původní vlastník budovy č. p. [hodnota], která je součástí pozemku, vyhotovila dne 12. 6. 2019 prohlášení o vymezení jednotek podle § 1166 občanského zákoníku, v němž došlo k vymezení jednotek a plocha stavební parcely pod předmětnou budovou byla specifikována v rozloze 218 m2. Záměrem žalobkyně bylo vymezení jednotek v rámci budovy č. p. [hodnota] a jejich následný prodej s podílem na pozemku nacházejícím se pod budovou s výměrou 218 m2. Žalobkyně postupně jednotlivými kupními smlouvami prodala žalovaným všechny jednotky vymezené v domě č. p. [hodnota] s podíly na společných částech nemovité věci, kterou je pozemek. Žalobkyně byla přesvědčena a jejím úmyslem bylo prodat pozemek pod budovou č. p. [hodnota] o velikosti 218 m2 (resp. po zaměření dle GP o velikosti 220 m2), nikoliv celý pozemek s výměrou 1790 m2. V souladu s uzavřenými kupními smlouvami došlo k zápisu žalovaných do katastru nemovitostí jako vlastníků jednotlivých bytových jednotek a spoluvlastníků společných částí nemovité věci s konkrétními podíly na pozemku s výměrou 1790 m2. Na tomto pozemku mají žalovaní spoluvlastnické podíly. Tento stav odpovídá stavu zápisu v katastru nemovitostí. Žalobkyně však tvrdí, že na pozemku se nachází komunikace, která je samostatnou stavbou v právním smyslu, která je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a jakožto samostatná věc v právním smyslu nebyla převedena žalobkyní na žalované spolu s nemovitostmi, které žalobkyně převáděla na žalované jednotlivými kupními smlouvami. Skutečnost, že komunikace nacházející se na pozemku je samostatnou právní věcí, vyplývá z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 2280/18, když splňuje předpoklady, jelikož představuje tzv. vymezitelný kus vnějšího světa ve smyslu označeného ústavního nálezu, jedná se o jednotný funkční celek využitelný zejména pro dopravování se a k zásobování dalších nemovitostí žalobkyně (zejména pozemek parc. č. st. [hodnota], katastrální území [adresa], jehož součástí je budova č. ev. [hodnota], pozemek parc. č. st. [hodnota], katastrální území [adresa], jehož součástí je budova č. ev. [hodnota]). Komunikace nepředstavuje pouhé zpevnění pozemku, ale je věcí v právním smyslu, která se nezapisuje do katastru nemovitostí a není o ní vedena evidence obdobného charakteru, prostřednictvím které by bylo možné například náhledem do evidence zjistit, kdo je vlastníkem této samostatné věci. Žalovaní umístili na pozemek ceduli s nápisem soukromý pozemek, což evokuje, že na pozemek nemá vstupovat osoba bez oprávnění. Je tedy nutné podat žalobu o určení vlastnického práva, aby bylo postaveno najisto, že komunikace nepředstavuje pouhé zpevnění pozemku, ale je samostatnou věcí v právním smyslu, a jejím vlastníkem je žalobkyně. Tvrdí-li žalobkyně, že je vlastníkem předmětné věci, pak jí také svědčí právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva, když toto právo se nikde neeviduje a pro užívání komunikace je nutné jasně deklarovat, že uživatelem je oprávněně její vlastník, tj. žalobkyně, které v jejím právu může být bráněno žalovanými s tvrzením, že komunikace je součástí jejich pozemku.

12. Žalovaní namítali, že v žalobě chybí zásadní skutková tvrzení o tom, proč by se mělo jednat o samostatnou stavbu, proč by vlastníkem této stavby měla být žalobkyně. Pozemek nabyla žalobkyně v rámci insolvenčního řízení, nikde nebyla zmínka o komunikaci jako samostatné stavbě, stejně tak ve smlouvách, jimiž převáděla pozemek na žalované, nebylo zmíněno, že by pozemek byl zatížen právní vadou v podobě komunikace jako samostatné stavby.

13. Soud prvního stupně zaslal žalobkyni usnesení s poučením dle § 118a o. s. ř. a vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů – 1. zda má žalobkyně na podání určovací žaloby naléhavý právní zájem a v čem tento spočívá, 2. že se na pozemku nachází komunikace, která je samostatnou stavbou v právním slova smyslu, zda tato komunikace vede po celé ploše tohoto pozemku, či po její části, z jakého důvodu se žalobkyně domnívá, že jde o věc v právním slova smyslu, 3. proč se jedná o jednotný funkční celek s ostatními pozemky žalobkyně, tyto pozemky specifikovat a uvést, v čem je spatřována funkčnost těchto pozemků jako celku.

14. Na výzvu žalobkyně doplnila skutková tvrzení (č. l. 72) tak, že se neúspěšně domáhala určení vlastnického práva k nemovitosti, kterou nikdy neměla záměr prodat a pochybením došlo k převodu pozemků, které měly zajistit přístup k nemovitosti žalobkyně tak, aby ji mohla řádně užívat, a to jedinou možnou cestou k hlavnímu vchodu nemovitosti. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť komunikace je svým charakterem samostatnou stavbou v právním slova smyslu a nemohla být dotčena smlouvou o převodu nemovitostí ostatních. Tato komunikace představuje jednotný funkční a samostatný celek využitelný zejména pro dopravování se a k zajištění zásobování ostatních nemovitostí žalobkyně. Žaloba slouží k potřebě praktického života, nikoliv ke zbytečnému rozmnožování sporů. Určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, se vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak žalobě na plnění, která by jinak měla své opodstatnění. S ohledem na skutečnost, že bez odborného znaleckého posouzení účastníci řízení nejsou s to kvalifikovaně vyhodnotit stav na místě samém, posoudit charakter komunikace, pak důkazem může být jen znalecký posudek, který vyhodnotí z hlediska stavebního sporné záležitosti, zda jde o samostatnou věc, která pokud nebyla součástí převodu vlastnického práva a obstojí sama o sobě, a zda má opodstatnění požadavek určení samostatného vlastnictví tak, aby bylo možno posoudit právo žalobkyně na užívání jejího majetku.

15. Následně u jednání (č. l. 77) soud žalobkyni opětovně poučil dle § 118a o. s. ř., nechť doplní skutková tvrzení a označí důkazy k prokázání naléhavého právního zájmu na podané žalobě, když dosavadní skutková tvrzení jsou nedostatečná, a to – 1. z jakého důvodu by se mělo jednat o samostatnou stavbu, v jakém rozmezí se na pozemku nachází, kdy a kým byla vybudována, 2. z jakého důvodu se žalobkyně domnívá, že je vlastníkem této stavby, jaký je právní důvod nabytí této nemovitosti, 3. z jakého důvodu nemohla být nemovitá věc předmětem převodu na žalované.

16. Žalobkyně znovu zopakovala, že naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby shledává ve skutečnosti, že komunikace slouží jako příjezdová cesta k budovám ve vlastnictví žalobkyně, příjezd přes pozemky z opačné strany, které jsou ve vlastnictví žalobkyně, je nelogický a komplikovaný, není ji známo kdy a kým byla komunikace vybudována, předpokládá, že to byla žalobkyně, ale materiály k tomu nemá, proto navrhovala vypracování znaleckého posudku pro zodpovězení otázky, zda se jedná o stavbu samostatnou.

17. Podáním došlým odvolacímu soudu dne 19. 5. 2025 (č. l. 106) žalobkyně požádala o odročení jednání dne 20. 5. 2025 s tím, že na žalobkyni se pár dní před nařízeným jednáním obrátila společnost [právnická osoba], a oznámila ji, že si činí nárok na vlastnické právo k věci, o které je vedeno toto řízení, když uplatňuje své právo u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, u kterého podává žalobu na určení vlastnického práva ke komunikaci nacházející se na pozemku. Jde o tzv. hlavní intervenci, přičemž v tomto řízení může být meritorně rozhodnuto až poté, co bude pravomocně rozhodnuto o hlavní intervenci.

18. Podáním došlým odvolacímu soudu dne 19. 5. 2025 (č. l. 110) sdělila společnost [právnická osoba], že ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 270/2022 podala jako žalobkyně žalobu na určení svého vlastnického práva ke komunikaci nacházející se na pozemku, čímž využila institutu hlavní intervence ve smyslu § 91a o. s. ř. Z tohoto důvodu požádala o odročení jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2025 do doby rozhodnutí o její žalobě.

19. Odvolacím soudem bylo zjištěno, že u Okresního soudu ve Frýdku-Místku byla ve věci vedené pod sp. zn. 42 C 270/2022 podána dne 20. 5. 2025 žaloba společností [právnická osoba], IČO [IČO], proti žalobkyni a všem žalovaným v této věci s uplatněním hlavní intervence dle § 91a o. s. ř. s tvrzením, že společnost [právnická osoba], souhlasí s tvrzením žalobkyně, že předmětná komunikace je samostatnou věcí v právním smyslu, avšak nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že je vlastníkem této komunikace, když jejím vlastníkem je společnost [právnická osoba] která stavbu komunikace na pozemku realizovala na své náklady, pokládá se za stavebníka; vlastníkem komunikace jakožto samostatné věci na pozemku je rovněž z důvodu uzavřené dohody se společností [žalobkyně]

20. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3527/2014 „Obsahové náležitosti návrhu vymezuje ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. tak, že musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Nedostatek potřebných tvrzení představuje vadu žaloby ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. jen za situace, že brání pokračování v řízení, tedy jen jestliže má za následek, že v žalobě není vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to v takovém rozsahu, který neumožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem), a není tedy správné spojovat následky podle § 43 odst. 2 o. s. ř., požadovaly-li soudy doplnění skutečností významných z hlediska hmotného práva, nikoli pro procesní stránku věci.“ 21. Prvně se odvolací soud zabýval posouzením toho, zda předmět řízení byl po skutkové stránce v žalobě vymezen dostatečným způsobem, a to v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

22. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 382/2002 je uvedeno, že Nejvyšší soud v rozsudku z 27. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 180/96, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26, ročník 1998, vyslovil právní názor, že „žaloba o vydání části pozemku je přesná a určitá nejen tehdy, jestliže je část pozemku označena v připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, jestliže je identifikována jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká.“ Tento právní názor platí i pro žalobu a rozsudek na určení vlastnictví.

23. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1217/2009 soud vyzve žalobce, aby co nejpřesněji (nejlépe za užití objektivně daných hraničních ukazatelů) specifikoval tu část pozemku, jíž se domáhá, a to tak, aby podle těchto údajů bylo možno zadat vypracování geometrického oddělovacího plánu.

24. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1911/2000 je uvedeno „Pokud žalobkyně označila výsledek stavební činnosti, který byl, jak se z obsahu spisu podává, stavbou ve smyslu stavebních předpisů, jako blíže neurčenou stavbu na jejím pozemku (místní komunikace nacházející se na části pozemku), šlo o nepřesné a nesprávné označení předmětu žaloby, tudíž i o neúplný žalobní návrh. Pokud odvolací soud žalobu zamítl, aniž by ji poučil o nutnosti tuto stavbu dostatečně specifikovat, zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“.

25. U jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2025 byla žalobkyně dle § 43 o. s. ř. poučena o odstranění vad žaloby, nechť blíže specifikuje předmět řízení, jehož určení vlastnického práva se žalobou domáhá, vymezí kde na pozemku se nachází předmětná komunikace. Zástupce žalobkyně po poučení opětovně odkázal na své předchozí přednesy a důkazní návrh znaleckým posudkem.

26. Pro posouzení věci je podstatné, že žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení vlastnického práva ke komunikaci nacházející se na části pozemku. Jinými slovy řečeno, žalobkyně skutkově nevymezila žalobu tak, že by se předmět tohoto řízení, jehož vlastnického práva se určovací žalobou domáhá, nacházel na celém rozsahu tohoto pozemku. Za dané situace bylo nezbytné, aby žaloba byla projednatelná, jak vyplývá z ustálené judikatury, aby tu část pozemku, na níž se má komunikace nacházet, žalobkyně vymezila konkrétním způsobem. Toto se však nestalo ani po poučení odvolacím soudem dle § 43 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.

27. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, že požadavek ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř., aby z žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán, při formulaci výroku rozhodnutí musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002). Jestliže žaloba trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení, je povinností soudu, aby se postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. pokusil o její odstranění; teprve v případě neúspěchu soudu nezbude než žalobu podle ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout.

28. Z uvedených závěrů vycházel i odvolací soud, když vyhodnotil, že žalobkyně, ani po řádném poučení odvolacího soudu dle § 43 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. vady žaloby neodstranila.

29. Jelikož soud prvního stupně zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která mohla být odstraněna v rámci odvolacího řízení, ale odstraněna nebyla, přistoupil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ke změně tohoto rozsudku, že neprojednatelnou žalobu žalobkyně dle § 43 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odmítl.

30. Navrhla-li žalobkyně za účelem vymezení samostatné věci v občanskoprávním smyslu znalecký posudek, je tento důkazní návrh bezcenný, neboť znalec se nemůže vyjadřovat k právním otázkám.

31. Jak plyne z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1785/2021 „Znalecký posudek je zvláštním typem důkazního prostředku a v rámci dokazování mu přísluší významné místo. V první řadě soud nesmí přenášet na znalce svou odpovědnost, může od něj žádat jen objasnění odborných skutkových zjištění, nikoli právní závěry.“ 32. Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud jde o žádost o odročení jednání z důvodu § 91a o. s. ř., pak hlavní intervence je žaloba, kterou se třetí osoba (tzv. hlavní intervenient) pro sebe domáhá věci nebo práva, o kterém je veden spor mezi účastníky prvního (tzn. základního) procesu. Hlavní účel intervence je zajištění procesní hospodárnosti a předcházení vydání obsahově rozporných rozsudků. S ohledem na výše uvedené by bylo zcela proti smyslu občanského soudního řízení, aby se vyčkávalo na skončení řízení o žalobě společnosti [právnická osoba] Z tohoto důvodu odvolací soud nevyhověl žádosti žalobkyně a společnosti [právnická osoba] o odročení jednání.

33. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení, a to dle § 146 odst. 3 o. s. ř., kdy odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.

34. Účelně vynaložené náklady řízení se sestávají z odměny za zastupování žalovaných advokátem, kdy tarifní hodnota sporu dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění do 31. 12. 2024 činí 50 000 Kč, odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 AT ve znění do 31. 12. 2024 činí 3 100 Kč, dle § 12 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 činí 2 480 Kč za každou takto zastupovanou osobu; tarifní hodnota sporu dle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve znění od 1. 1. 2025 činí 113 000 Kč, odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 AT ve znění od 1. 1. 2025 činí 5 620 Kč, dle § 12 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 činí za druhou zastupovanou osobu 4 496 Kč, za třetí zastupovanou osobu 3 372 Kč, za čtvrtou zastupovanou osobu 2 248 Kč, za pátou a každou další zastupovanou osobu 1 124 Kč. Zástupci žalovaných dále náleží jeho hotové výdaje.

35. Zástupce žalovaných učinil následující úkony právní služby, a to 1. až 7. převzetí a příprava zastoupení u každého z žalovaných dle § 11 odst. 1 písm. a) ve znění do 31. 12. 2024 (7 x 3 100 Kč), když se nejednalo o společné úkony, 8. sepis vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve znění do 31. 12. 2024, (7 x 2 480 Kč), 9. účast u přípravného jednání dne 24. 3. 2023 dle § 11 odst. 2 písm. g) AT ve znění do 31. 12. 2024, (7 x 1 240 Kč), 10. účast u jednání dne 8. 1. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve znění od 1. 1. 2025 (ve výši 19 108 Kč), 11. účast u jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) AT ve znění od 1. 1. 2025 (ve výši 9 554 Kč), odměna celkem 76 402 Kč. K tomu náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 po 300 Kč, tj. 9 x 300 Kč, a dle § 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 po 450 Kč, tj. 2 x 450 Kč, celkem 3 600 Kč. Náklady řízení celkem 80 002 Kč.

36. Odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, která je představována odměnou za dva úkony právní služby, a to 1. vyjádření k odvolání, 2. účast u jednání soudu dne 20. 5. 2025. Tarifní hodnota sporu dle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve znění od 1. 1. 2025 činí 113 000 Kč, odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 AT ve znění od 1. 1. 2025 činí 5 620 Kč, dle § 12 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 činí za druhou zastupovanou osobu 4 496 Kč, za třetí zastupovanou osobu 3 372 Kč, za čtvrtou zastupovanou osobu 2 248 Kč, za pátou a každou další zastupovanou osobu 1 124 Kč, tj. za dva úkony právní služby 2 x 19 108 Kč, celkem 38 216 Kč. K tomu náhrada hotových výdajů, a to režijní paušál ke každému úkonu právní služby, tj. 2 x 450 Kč, dále cestovné k soudnímu jednání 385 Kč (při vzdálenosti [adresa] a zpět celkem 48 km, při průměrné spotřebě použitého vozidla 6,4 l nafty na 100 km) a náhrada za promeškaný čas za celkem 4 započaté půlhodiny dle § 14 odst. 3 AT ve znění od 1. 1. 2025 ve výši 600 Kč. Náklady odvolacího řízení celkem 40 101 Kč.

37. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalovaných společně a nerozdílně.

38. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení