58 A 3/2018 - 19

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: X X zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Kasalem sídlem Krajířova 15/I, Dačice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2018, KUJCK 19492/2017, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2018 č.j. KUJCK 19492/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný k odvolání žalobkyně částečně změnil rozhodnutí Komise k projednávání přestupků Města Dačice (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 27. 10. 2017 č.j. KKPP/26684-17/260- 17, kdy výrokem I. změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) výrok části III. prvostupňového rozhodnutí, který namísto odkazu na ust. § 79 odst. 5 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) nahradil odkazem na ust. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích. Ve zbytku zůstalo prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 49 odst. 2 písm. d) zákona o přestupcích, nezměněno.

2. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojila včasnou správní žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 6. 4. 2018.

3. Žalobou je nejprve rozporován způsob, jakým byly provedeny některé důkazní prostředky v řízení před správním orgánem. Prvostupňový orgán v rámci dokazování využil úřední záznamy Policie ČR o podání vysvětlení, které předcházely samotnému správnímu řízení, a které tudíž nejsou důkazem provedeným v této věci. Těmito záznamy a podáními bylo doplněno dokazování ve správním řízení, kdy jimi byly doplňovány v řízení provedené svědecké výslechy. Taková aplikace důkazů pořízených v řízení před policejním orgánem není za situace, kdy bylo možné svědecké výpovědi provést, možná.

4. K pochybení prvoinstančního orgánu došlo i v případě hodnocení provedených svědeckých výpovědí, které obsahují podstatné rozpory. V této souvislosti bylo poukázáno na výpověď svědkyně H.Š., která, oproti podání vysvětlení, kde uváděla, že útok byl ze strany žalobkyně a její dcery MUDr. M.P. proveden současně, uvedla, že iniciátorkou útoku byla MUDr. P., přičemž o zapojení žalobkyně do konfliktu tato svědkyně neuvedla bližších informací. Poukázáno bylo také na rozpory ve výpovědi svědkyně J.Z., která v rámci podání vysvětlení uvedla totožné informace jako svědkyně Š., během svědecké výpovědi však sdělila, že fyzický střet mezi žalobkyní a navrhovatelem (pozn. soudu – Ing. J.P., dále též jako „navrhovatel“) neviděla. V žalobě je dále poukazováno na rozdílná tvrzení samotného navrhovatele, který v úředním záznamu policie nejprve uváděl, že mu napadením žalobkyně a následným kousnutím ze strany MUDr. P. byla způsobena podlitina, v přestupkovém řízení však uvedl, že se mu podlitiny nedělají. Rovněž jeho popis útoku v rámci podání vysvětlení nekoresponduje s jeho pozdějším popisem situace. I přes tyto rozpory považuje žalovaný skutkový stav za dostatečně zjištěný.

5. V žalobě je dále rozporován postup prvostupňového orgánu, který i přes návrhy žalobkyně nevyslechl navrhovaného svědka O.T., který měl být přítomen telefonátu MUDr. M.P. s Ing. J.P., který ji přemlouval, aby změnila obsah svého podání a sama se označila za útočnici.

6. Zpochybněn byl rovněž průběh demonstrace útoku, kterou měl být zjištěn způsob tohoto útoku a jeho možné provedení. Správní orgán v rámci této demonstrace nevzal v potaz skutečnost, že Ing. P. držel v jedné ruce syna, a proto nebylo možné, aby jej žalobkyně z odstupu mohla zasáhnout.

7. Nesprávnost postupu správního orgánu spočívá rovněž v tom, že žádným způsobem nebyl zjišťován příbuzenský poměr policisty H. a svědkyně Š. Uvedený policista žalobkyni odmítl připustit k nahlédnutí do policejního spisu, o kterém lživě uvedl, že byl odeslán na Městský úřad Dačice. Tento policista vedl výslech žalobkyně pouze telefonicky, přičemž přepis tohoto telefonického výslechu žalobkyně podepsala. Není pravdivé prvostupňové rozhodnutí, dle něhož policista H. výslech žalobkyně nevedl.

8. Žalobkyně dále namítá procesní pochybení správního orgánu prvního stupně, který provedl výslech svědkyň v její nepřítomnosti, přestože se před jejich realizací téhož dne omluvila prostřednictvím e-mailu. Tato omluva byla nesprávně vyhodnocena jako nicotná z důvodu absence zaručeného elektronického podpisu, který nebyl v zákonné lhůtě doplněn. Takový postup správního orgánu označila žalobkyně za příliš formalistický, a to za situace, kdy byla stižena onemocněním večer před jednáním a až v den jednání jí bylo vystaveno potvrzení o pracovní neschopnosti. Tímto jednáním bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces.

9. Závěrem žalobkyně co do výtek vůči rozhodování dotčených orgánů odkázala na svá podání založená ve spisech správních orgánů obou stupňů.

10. Ze všech uvedených důvodů bylo navrženo žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušit.

11. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K žalobním námitkám bylo konstatováno, že prvoinstanční orgán se podrobně a pečlivě zabýval skutkovým stavem, který byl zjištěn bez jakýchkoliv pochybností. K tomuto přispěly i výslechy svědkyň Š. a Z., které byly správním orgánem provedeny precizně, a byl jimi dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Tyto svědecké výpovědi považuje žalovaný za věrohodné, když žádná ze svědkyň nemá zájem na výsledku daného správního řízení a ve věci nejsou nijak osobně zainteresovány. Z obsahu těchto svědectví bylo prokázáno, že žalobkyně nejednala ve vztahu ke své dceři MUDr. P. v nutné obraně, bylo prokázáno, že její dcera nebyla Ing. P. napadena. Žalovaný dále uvedl, že řízením prostupuje snaha Ing. P. co nejvíce zdiskreditovat, a to zejména tvrzeními o tom, že je uživatelem drog a alkoholu. Tato tvrzení však v řízení nebyla ničím doložena a nebyla zjištěna ani v rámci samotného incidentu, kdy na místo následně přijeli policisté.

12. K navrhované svědecké výpovědi O.T. žalovaný uvedl, že tato osoba nebyla incidentu přítomna, a proto by její výpověď nemohla do věci přinést žádné nové skutečnosti. Jeho výslech byl zdůvodněn pouze tím, že měl být přítomen telefonátu navrhovatele MUDr. P., která tímto měla být Ing. P. ovlivňována, aby za útočnici označila pouze sebe. V tomto směru žalovaný konstatoval, že k ovlivnění MUDr. P. mohlo dojít oběma stranami a hodnocení její věrohodnosti je pouze na správních orgánech.

13. K žalobou uváděnému příbuzenskému vztahu svědkyně Š. a policisty H.a žalovaný uvedl, že svědkyně jednala na základě poučení, neměla žádný zájem na výsledku daného řízení. Tvrzení o příbuzenském vztahu mezi uvedenými osobami nebylo ze strany žalobkyně nijak prokázáno, a proto bylo vyhodnoceno jako irelevantní. Správní orgán není oprávněn jakkoliv hodnotit postupy policie, s čímž se musí žalobkyně obrátit na nadřízené orgány dotčeného policisty, který navíc řízení o daném přestupku nevedl.

14. K uskutečněnému jednání v nepřítomnosti žalobkyně žalovaný uvedl, že v daném případě byly splněny podmínky pro realizaci jednání v nepřítomnosti žalobkyně na základě § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, neboť žalobkyně se z jednání řádně neomluvila. Předvolání k jednání bylo žalobkyni doručeno do vlastních rukou dne 1. 2. 2017, správní orgán obdržel e-mailovou omluvu žalobkyně dne 15. 2. 2017 v 21:54 hodin, s touto omluvou se seznámil až následující den, kdy mělo být konáno ústní jednání. Žalobkyně byla současně upozorněna na nedostatečnost a neodůvodněnost své omluvy. Z doložené pracovní neschopnosti plyne, že trvala ode dne 16. 2. 2017, přičemž dvouhodinové vycházky byly žalobkyni povoleny již ode dne následujícího, z čehož je zřejmé, že zdravotní stav žalobkyně nebyl natolik závažný, aby jí bránil v účasti na jednání. O tomto svědčí rovněž to, že si žalobkyně téhož dne nechala u lékaře vystavit lékařskou zprávu pro Policii ČR. Zdravotní stav žalobkyně i z tohoto důvodu nemohl být natolik závažný, aby jí bránil účastnit se jednání, pokud byla schopna nechat si vystavit tuto časově náročnou zprávu.

15. Krajský soud si v souvislosti s projednáním výše uvedené žaloby vyžádal spisový materiál. Z důvodu jeho obsáhlosti soud dále zmíní pouze skutečnosti z tohoto spisu plynoucí, které jsou pro projednávanou věc podstatné: Podáním ze dne 8. 1. 2017 bylo navrhovatelem Ing. J.P. navrženo projednání přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, který měl spočívat ve fyzickém napadení jeho osoby ze strany žalobkyně, jeho tchýně, v mateřské škole ve Studené, kterou navštěvují jeho dva synové. Útok měl spočívat v nejméně třiceti ranách do hlavy, které zasadila žalobkyně navrhovateli. Navrhovatel následně nevyhledal lékařské ošetření ani nebyl v pracovní neschopnosti. V návrhu jsou dále označeny svědkyně daného incidentu, které byly navrženy k vyslechnutí.

16. Oznámením ze dne 25. 1. 2017 zn. KKPP/2178-17/260-17/BOHB bylo na návrh navrhovatele na základě § 68 odst. 1 a 3 zákona o přestupcích ve spojení s § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno přestupkové řízení o přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 2 písm. d) zákona o přestupcích, kterého se žalobkyně měla dopustit dne 17. 10. 2016 v budově mateřské školy ve Studené, kde měla fyzicky napadnout svého zetě, Ing. J.P., a to nejméně třiceti ranami pěstí do hlavy. Žalobkyně byla současně vyzvána k účasti na ústním jednání o projednání přestupku, které se mělo konat dne 16. 2. 2017. Součástí tohoto oznámení je rovněž poučení o následcích neúčasti na jednání bez řádné omluvy. Oznámení bylo žalobkyni doručeno dne 1. 2. 2017.

17. K jednání byly kromě navrhovatele dále předvolány svědkyně Bc. H.Š. a J. Z.

18. E-mailovým podáním doručeným Městskému úřadu Dačice dne 15. 2. 2017 ve 21:24 hodin žalobkyně uvedla, že se ze zdravotních důvodů nemůže k ústnímu jednání dne 16. 2. 2017 dostavit, a proto žádá o omluvu. Dále je v tomto sdělení uvedeno, že dne 19. 10. 2016 bylo na navrhovatele ze strany žalobkyně a její dcery podáno trestní oznámení na Policii ČR v Jindřichově Hradci.

19. Na uvedené sdělení bylo prvostupňovým orgánem reagováno dne 16. 2. 2017 v 10:05 hodin, kdy bylo rovněž prostřednictvím e-mailu žalobkyni sděleno, že k jejímu podání nelze přihlížet, neboť nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. Žalobkyně byla dále poučena o náležitosti omluvy a jejím řádném odůvodnění, které v jejím podání ze dne 15. 2. 2017 obsaženo nebylo. Zaslaná omluva je proto nedostatečná a nedůvodná a v případě, že nebude řádně odůvodněna a zdokladována, bude se jednání před správním orgánem konat v nepřítomnosti žalobkyně.

20. Obsahem správního spisu je dále protokol o ústním projednání daného přestupku konaném dne 16. 2. 2017 v 12:00 hodin. V úvodu tohoto protokolu je konstatována nepřítomnost žalobkyně, která i přes řádné poučení nebyla odůvodněna ani doložena. Dále je v protokolu obsažena výpověď navrhovatele o průběhu šetřeného incidentu, v němž jsou popsány dlouhodobé spory navrhovatele s žalobkyní, která ovlivňuje svou dceru, manželku navrhovatele, MUDr. M.P., která trpí bipolární afektivní poruchou a jejíž psychický stav je ze strany matky zhoršován. Dotčený incident nastal v době zhoršeného psychického stavu MUDr. M.P., o kterém byly učitelky mateřské školy navrhovatelem v den incidentu informovány. Manželka navrhovatele si v tento den přišla nečekaně vyzvednout děti ze školky, o čemž byl navrhovatel učitelkami vyrozuměn a pro děti se z důvodu obavy o ně dostavil. Ve školce došlo k jeho fyzickému napadení ze strany žalobkyně, která jej nejméně třiceti ranami pěstí zasáhla do hlavy, i ze strany jeho manželky, která jej kousla. V důsledku tohoto incidentu byl navrhovatel zraněn, dva týdny jej bolela hlava, avšak tento subjektivní pocit nemohl být lékaři zdokumentován.

21. V protokolu je dále zaznamenána výpověď svědkyně Bc. H.Š., vedoucí učitelky v mateřské škole ve Studené, která uvedla, že v rozhodný den se k incidentu dostala v době, kdy navrhovatel již spojovací chodbou odváděl obě děti ze třídy, kdy mladšího syna držel v náručí a starší syn stál vedle něj. Manželka navrhovatele se snažila mu v odchodu zabránit, začala fyzicky navrhovatele spolu s žalobkyní napadat, navrhovatel držel jedno z dětí v náručí levou rukou a pravou rukou se snažil odrážet útoky žalobkyně, kterou zřejmě při tom udeřil, a její dcery, která jej chytla v rozkroku a při tom jej kousla do ruky. Obě děti byly následně učitelkami odvedeny do třídy a přítomným učitelkám se podařilo navrhovatele od žalobkyně a její dcery oddělit a byla kontaktována policie. Sama svědkyně byla opakovaně ze strany MUDr. M.P. udeřena, a to když se snažila navrhovatele od ní a její matky oddělit. K dotazu navrhovatele uvedla, že se z jeho strany jednalo o sebeobranu, když se snažil odrážet útoky žalobkyně. Po útoku bylo viditelné kousnutí na jeho ruce a něco měl v obličeji.

22. Obsah svědecké výpovědi další svědkyně, J.Z., koresponduje s výše popsaným průběhem incidentu popsaným svědkyní Š. J.Z. dále uvedla, že fyzický kontakt mezi navrhovatelem a žalobkyní neviděla, viděla pouze fyzické napadení MUDr. M.P. vůči navrhovateli, kterého udeřila do obličeje, čímž mu shodila brýle. K dotazu navrhovatele svědkyně uvedla, že viděla, jak žalobkyně slovně brání navrhovateli, aby odvedl děti z šatny.

23. E-mailovým sdělením ze dne 22. 2. 2017 byla žalobkyně prvoinstančním orgánem informována o skutečnosti, že její podání obsahující omluvu z jednání nebylo v zákonné lhůtě potvrzeno elektronickým podpisem, když bylo doplněno pouze naskenovaným ručně podepsaným podáním. Z tohoto důvodu se na toto podání hledí jako by nebylo podáno vůbec.

24. Žalobkyně následně byla spolu s navrhovatelem předvolána k druhému ústnímu jednání konanému dne 14. 3. 2017. K tomuto jednání byly předvolány taktéž svědkyně J.Z. a Z.H..

25. Dne 21. 2. 2017 obdržel správní orgán úředně ověřenou omluvu žalobkyně z jednání konaného dne 16. 10. 2017 (pozn. soudu – v žalobě je nesprávně uvedené datum jednání, které proběhlo dne 16. 2. 2017), jehož součástí je kopie potvrzení o pracovní neschopnosti, ze kterého vyplývá, že žalobkyně nebyla ode dne 16. 2. 2017 neschopna práce s tím, že ode dne 17. 2. 2017 měla povolené dvouhodinové vycházky, následující kontrola měla proběhnout dne 23. 2. 2017.

26. Dne 27. 2. 2017 obdržel prvostupňový orgán doplnění návrhu na projednání dotčeného přestupku, kterým navrhovatel s ohledem na nedostatek důkazů zúžil návrh, když vymezil skutkovou podstatu přestupku coby „napadení mé osoby do hlavy a horní části těla paní T., přičemž toto napadení probíhalo v situaci, kdy jsem v náručí držel dvouleté dítě – svého syna H.P.“.

27. Dne 13. 3. 2017 byla žalobkyně prostřednictvím e-mailu prvostupňovým orgánem informována o svém oprávnění nahlédnout do spisu ke dni 13. 3. 2017, což bylo žalobkyni tohoto dne realizováno.

28. Dne 14. 3. 2017 proběhlo ve věci druhé ústní jednání, v jehož rámci vypovídala žalobkyně, která nejprve popsala dlouhodobé spory s navrhovatelem i problémy mezi ním a její dcerou, kdy mělo docházet i k domácímu násilí, pro které se v den šetřeného incidentu s dcerou rozhodla děti odvést ze školky, kde se obě střetly s navrhovatelem, který žalobkyni udeřil pěstí do levé očnice a následně udeřil pěstí i její dceru. Žalobkyně začala dceru proti útoku navrhovatele bránit, navrhovatele žalobkyně opakovaně udeřila, počet ran není schopna uvést, aby tím odvrátila pozornost od dcery a současně tím chtěla docílit, aby navrhovatel postavil mladší z dětí na zem. Během těchto útoků na navrhovatele od něj žalobkyně obdržela úder do spánku a do hlavy. V rámci doplnění této výpovědi žalobkyně mimo jiné uvedla, že navrhovatel denně zneužívá alkohol a benzodiazepiny a v určitém období bral též předepsaná psychofarmaka, která mohou způsobovat nepředvídatelné reakce. Tyto závěry žalobkyně následně dovodila ze skutečnosti, že navrhovatel během jedné z jejích návštěv přinesl domů demižon medoviny. Informaci o zneužívání léků má žalobkyně od osoby blízké.

29. Svědkyně J.Z., školnice v mateřské škole, detaily incidentu nebyla schopna popsat, sdělila pouze, že se jednalo o ostrou fyzickou ruční potyčku mezi všemi třemi účastníky.

30. Svědkyně Z.H., učitelka v mateřské škole, nebyla samotnému incidentu účastna, pomáhala jej pouze ukončit a separovat její účastníky.

31. Během ústního jednání byla dále na žádost navrhovatele provedena demonstrace útoku na jeho osobu, aby bylo zjištěno, zda žalobkyně při své výšce v poměru k výšce navrhovatele je tohoto schopna udeřit do hlavy, přičemž bylo zjištěno, že vztyčenou rukou je schopna dosáhnout do úrovně obličeje navrhovatele.

32. Součástí spisu jsou dále lékařské zprávy o zhmoždění oční bulby a očnice a potvrzení o pracovní neschopnosti žalobkyně z důvodu úrazu zaviněného jinou osobou, jejichž příčinou jsou následky šetřeného incidentu.

33. Ve správním spisu je dále založen spis vedený Policií ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Jindřichův Hradec ve věci Oznámení přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, kterého se měla dopustit žalobkyně, M.P. a J.P.. Obsahem tohoto policejního spisu jsou úřední záznamy zachycující výpovědi uvedených osob a dále učitelek mateřské školy ve Studené H.Š. a J.Z.

34. Dne 27. 3. 2017 byl prvostupňovému orgánu doručen návrh žalobkyně na zahájení řízení o přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 2 písm. d) zákona o přestupcích. Vzhledem ke skutečnosti, že tento návrh byl podán po uplynutí zákonem stanovené lhůty, bylo řízení o tomto návrhu zastaveno rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 6. 5. 2017.

35. Výzvou ze dne 4. 4. 2017 byla žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvána k seznámení se s obsahem správního spisu před vydáním rozhodnutí. Tohoto oprávnění žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne 11. 4. 2017 využila.

36. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 9. 5. 2017 č.j. KKPP/10997-17/260-17 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 2 písm. d) zákona o přestupcích, kterého se dopustila tím, že dne 17. 10. 2016 v budově mateřské školy ve Studené úmyslně napadla svého zetě Ing. J.P. přesně nezjištěným počtem úderů do hlavy a horní části těla, a to za situace, kdy Ing. J.P. držel v náručí svého dvouletého syna H.P.

37. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobkyní dne 19. 5. 2017 podáno odvolání, o kterém bylo žalovaným rozhodnuto dne 3. 7. 2017 pod č.j. KUJCK 84714/2017 tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla prvostupňovému orgánu vrácena k dalšímu řízení. Důvodem tohoto zrušení bylo neprovedení řádného dokazování, v důsledku čehož nebylo zavinění obviněné řádně prokázáno. Správní orgán neprovedl výslech svědků navržených žalobkyní, a to konkrétně výslech MUDr. M.P.

38. V dalším řízení před prvostupňovým orgánem byla vyslechnuta M.P., která uvedla, že ze dne, kdy se dotčený incident odehrál, si pamatuje pouze útržky, neboť dostala ránu do spánku. Svědkyně nebyla schopna popsat, zda a jakým způsobem byla žalobkyně ze strany navrhovatele udeřena. Osvědčila pouze skutečnost, že její matka ráno neměla pohmožděné oko, k tomuto zhmoždění nejspíše došlo až během incidentu, kdy svědkyně je toho názoru, že si takovéto zranění matka nemohla přivodit sama. Svědkyně dále potvrdila to, že Ing. P. byla telefonicky kontaktována v době, kdy byla u svého bratra s tím, že Ing. P. chtěl, aby uvedla, že z jeho strany daný incident započat nebyl. Svědkyně dále potvrdila, že z její strany byl Ing. P. zaslán e-mail, v němž uvedla, že jej spolu s žalobkyní zbily „po zásluze“.

39. Ing. P. dále během jednání předložil kopii úředního záznamu Policie ČR, obvodní oddělení Jindřichův Hradec, ze kterého vyplývá, že provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by ve věci bylo dáno podezření z domácího násilí či jiného trestného činu.

40. Po doplnění dokazování byl žalobkyní prvoinstančnímu orgánu doručen návrh na provedení dalších důkazů, a to prostřednictvím svědeckých výpovědí osob, které byly incidentu v dotčený den přítomny, dále svědeckou výpovědí O.T., syna žalobkyně, který měl potvrdit telefonický kontakt Ing. P. s M.P., a který měl osvědčit zdravotní stav žalobkyně a dále o svědeckou výpověď J.H., který je schopen dosvědčit zdravotní stav žalobkyně po incidentu. Žalobkyně dále poukázala na možný příbuzenský vztah policisty H. a svědkyně Š., který by měl být ze strany prvostupňového orgánu prošetřen. Dále žalobkyně navrhla vyžádat přehled zdravotní pojišťovny o psychofarmacích, která měla být „obviněnému“ předepisována v roce 2016.

41. Výzvou ze dne 9. 10. 2017 byla žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvána k seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí.

42. Rozhodnutím ze dne 27. 10. 2017 č.j. KKPP/26684-17/260-17 správní orgán prvního stupně uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 2 písm. d) zákona o přestupcích, kterého se dopustila tím, že dne 17. 10. 2016 v budově mateřské školy ve Studené úmyslně napadla svého zetě Ing. J.P. přesně nezjištěným počtem úderů do hlavy a horní části těla, a to za situace, kdy Ing. J.P. držel v náručí svého dvouletého syna H.P. Za uvedené jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a dále povinnost uhradit správnímu orgánu náhradu nákladů řízení. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí obsáhle shrnul průběh celého řízení, včetně provedeného dokazování. Za nespornou označil skutečnost, že k fyzickému napadení Ing. P. ze strany žalobkyně došlo, přičemž stěžejní v dané věci byla otázka, zda k tomuto napadení došlo v nutné obraně. Správní orgán ze svědeckých výpovědí svědkyň Š. a Z. a taktéž z vyjádření Ing. P. dospěl k závěru, že žalobkyně v nutné obraně nejednala, o čemž dle správního orgánu svědčil samotný průběh incidentu, kdy navrhovatel během útoku držel v náručí dvouletého syna, což samo o sobě vylučuje to, že by Ing. P. útok inicioval. Uvedený závěr podpořil taktéž obsah e-mailu M.P. adresovaného Ing. P. dne 16. 12. 2016, v němž doslovně uvedla, že „si to zasloužil, že ho spolu s matkou zmlátili“. Správní orgán se v odůvodnění rozhodnutí rovněž vypořádal s žalobkyní navrženými důkazními prostředky, které neprovedl, a to z důvodu jejich nadbytečnosti. Závěr napadeného rozhodnutí dále obsahuje zdůvodnění výše uložené pokuty.

43. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 8. 12. 2017 odvolání, jímž namítá procesní nepoužitelnost důkazů, jimiž jsou v odvolání označeny úřední záznamy policie, dále je namítáno, že správní orgán nezjistil dostatečně skutkový stav věci, když nebyl zjištěn přesný průběh incidentu, pročež nebylo postaveno na jisto, zda žalobkyně jednala v nutné obraně či nikoliv a v této souvislosti pak nebylo dostatečně objasněno ani vyhodnoceno následné zranění žalobkyně.

44. Jak již krajský soud uvedl v úvodu tohoto rozhodnutí, odvolání žalobkyně bylo napadeným rozhodnutím částečně změněno, a to ve vztahu k aplikované právní úpravě, ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný se v odůvodnění žalovaného rozhodnutí zcela ztotožnil se závěry prvostupňového orgánu, když konstatoval, že se žalobkyně dopustila přestupku proti občanskému soužití tím, že úmyslně fyzicky napadla svého zetě, Ing. P., přičemž takto nejednala v nutné obraně, jak sama uvádí, když toto tvrzení nebylo v řízení před správním orgánem prvního stupně prokázáno.

45. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem vyjádřili účastníci souhlas.

46. Předně krajský soud k žalobnímu odkazu na podání žalobkyně obsažená ve správním spisu, kdy tímto odkazem učinila námitky v dotčených podáních učiněné součástí projednávané žaloby, uvádí, že takovýto odkaz je nepřípustný.

47. Jak plyne z ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. uvedení žalobních bodů je jednou z podstatných náležitostí žaloby. Ze žalobních bodů musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Pokud tedy žaloba pouze odkazuje na obsah podání uplatněných ze strany žalobkyně v průběhu správního řízení, nejedná se o přezkoumatelnou žalobní argumentaci [srov. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č.j. 4 As 3/2008 – 78 (pozn. všechna uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz)]. Z tohoto důvodu se tímto odkazem krajský soud nezabýval.

48. Žalobou je dále namítán vadně zjištěný skutkový stav, který vychází mimo jiné z úředních záznamů a podání vysvětlení Policie ČR, které však nemohou být jako důkazy ve správním řízení použity. Ve věci nyní projednávané byly těmito záznamy a podáními doplněny v řízení provedené svědecké výpovědi, ačkoliv v tomto rozsahu bylo možné svědecké výpovědi provést.

49. K významu úředního záznamu Policie ČR se opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud, a to např. v rozhodnutí ze dne 9. 9. 2010 č.j. 1 As 34/2010 – 73, v němž uvedl, že „Význam úředního záznamu o podaném vysvětlení dle § 61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, spočívá v přestupkovém řízení v tom, že na jeho základě si může správní orgán předběžně vyhodnotit relevanci případné svědecké výpovědi dané osoby z hlediska skutečností, které je třeba v konkrétním řízení o přestupku prokazovat. Při samotném výslechu svědka (obviněného) však nesmí být úřední záznam o podaném vysvětlení čten namísto výpovědi svědka (obviněného).“ 50. K samotnému užití záznamů jako důkazních prostředků se Nejvyšší správní soud dále vyjádřil např. v rozhodnutí ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008-115 a rozhodnutí ze dne 21. 6. 2007, čj. 1 As 16/2007-106. Z této judikatury vyplývá, že úřední záznam nemůže obstát jako jediný či hlavní důkaz ve správním řízení.

51. Úřední záznam tudíž nemůže nahradit svědeckou výpověď provedenou ve správním řízení a nemůže obstát jako jediný či hlavní důkaz ve správním řízení. Uvedené závěry lze vztáhnout bezesporu též na institut podání vysvětlení, který rovněž představuje nástroj k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících spáchání trestného činu či přestupku.

52. Z obsahu spisové dokumentace soud zjistil, že dne 16. 2. 2017 byl během ústního jednání před správním orgánem vyslechnut navrhovatel, Ing. J. P. Téhož dne došlo k výslechu Bc. H.Š. a J.Z., svědkyň události. Dne 14. 3. 2017 pak byly během ústního jednání vyslechnuty žalobkyně a dále svědkyně J.Z. a Z.H. Dne 29. 8. 2017 byla vyslechnuta svědkyně MUDr. M.P.

53. Z obsahu prvostupňového správního rozhodnutí vyplývá, že účelem dokazování bylo zjištění průběhu daného incidentu a z toho vyplývající skutečnosti, zda žalobkyně udeřila Ing. J. P. v nutné obraně. Správní orgán v této otázce vycházel z obsahu výše uvedených svědeckých výpovědí, ze kterých dovodil, že žalobkyně v nutné obraně nejednala, útok byl iniciován z její strany a ze strany MUDr. M.P., Ing. J.P. se těmto útokům pouze bránil a tyto útoky odrážel volnou pravou rukou, ve které nedržel syna. Toto zjištění vychází především ze svědecké výpovědi žalobkyně ze dne 14. 3. 2017, která výslovně uvedla, že Ing. J.P. napadla údery do tváře, aby tak odvrátila jeho pozornost od M.P. Na podporu tohoto svého závěru správní orgán dále zmínil obsah podání vysvětlení učiněného před policejním orgánem dne 25. 12. 2016.

54. Z uvedeného je zřejmé, že obsah podání vysvětlení v daném případě nijak nenahrazoval svědeckou výpověď ve správním řízení, která byla řádně realizována a jejíž obsah koresponduje s podaným vysvětlením. Pokud tedy správní orgán v odůvodnění rozhodnutí zmínil obsah podaného vysvětlení ze dne 25. 12. 2016, nejednalo se o důkazní prostředek nahrazující svědeckou výpověď, neboť informace o rozhodných skutečnostech byly správním orgánem získány ze svědecké výpovědi žalobkyně, která to, že navrhovatele udeřila, nijak nepopřela. Správní orgán v tomto případě žádným způsobem neporušil svou povinnost nenahrazovat svědeckou výpověď obsahem úředního záznamu či záznamu o podání vysvětlení.

55. Správním orgánem byl v odůvodnění rozhodnutí zmíněn taktéž úřední záznam ze dne 21. 10. 2016 zachycující výslech MUDr. M.P., v němž tato výslovně uvedla, že Ing. J.P. „mlátila kromě ní i její matka“. Ani v tomto případě však nebyl úřední záznam použit způsobem, který by nahrazoval svědeckou výpověď. Správní orgán v řízení navazujícím na zrušovací rozhodnutí žalovaného doplnil dne 29. 8. 2017 dokazování o svědeckou výpověď M.P., ze které vyplývá, že potyčka mezi Ing. J.P. a žalobkyní byla oboustranná, přičemž tato svědkyně současně uvedla, že „i ona dala svému muži nějakou ránu“. Z této svědecké výpovědi vyplývá, že k fyzickému kontaktu mezi žalobkyní a Ing. J.P. došlo, nicméně svědkyně si bližší podrobnosti incidentu nepamatuje. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že ve vztahu ke konkrétnímu průběhu potyčky mezi Ing. P. a žalobkyní, není správním orgánem z výpovědi MUDr. M.P. ani z úředního záznamu ze dne 21. 10. 2016 dovozováno ničeho. Správní orgán v této souvislosti pouze konstatoval skutečnosti týkající se konfliktu mezi J.P. a M.P. Závěry týkající se rozhodného konfliktu mezi J.P. a žalobkyní pak byly kromě důkazů výpověďmi svědkyň Š., Z. a žalobkyně podpořeny taktéž obsahem e- mailového podání M.P. ze dne 16. 12. 2016. Ani v případě úředního záznamu ze dne 21. 10. 2016 tudíž nebyla porušena povinnost správního orgánu nenahrazovat svědeckou výpověď úředním záznamem či záznamem o podání vysvětlení.

56. Soud uzavírá, že ani záznam o podání vysvětlení ze dne 25. 12. 2016 ani úřední záznam ze dne 21. 10. 2016 ve správním řízení nepředstavovaly hlavní či jediný důkaz projednávané věci a nebyly jimi nahrazeny důkazní prostředky v podobě svědeckých výpovědí.

57. V žalobě je dále poukazováno na to, že se správní orgán nijak blíže nezabýval podstatnými rozdíly ve svědeckých výpovědích. V této souvislosti jsou zmiňovány rozdíly mezi svědeckou výpovědí H.Š. a záznamem o podání vysvětlení ze dne 19. 10. 2016.

58. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán při hodnocení věci vycházel pouze ze svědecké výpovědi H.Š. ze dne 16. 2. 2017, nikoliv ze záznamu o podání vysvětlení ze dne 19. 10. 2016. Z obsahu prvostupňového rozhodnutí v tomto směru tudíž žádné rozpory neplynou, když navíc záznam o podání vysvětlení nemůže svědeckou výpověď nahradit, jak již soud uvedl shora.

59. Ztotožnit se nelze s tvrzením žalobkyně, dle něhož svědkyně Š. na rozdíl od podaného vysvětlení nedokázala uvést bližší okolnosti o zapojení žalobkyně do konfliktu. Ze svědecké výpovědi se naopak podává, že tato svědkyně byla konfliktu přítomna, kdy se do něj sama vložila, aby jej ukončila. Konkrétně bylo k dotazu J.P. touto svědkyní uvedeno, že „Pan P. odrážel útok paní P. a paní T., z mého pohledu se to jevilo jako sebeobrana. Jak držel H., tak se moc bránit nemohl.“ Svědkyně rovněž uvedla, že viděla údery rukama žalobkyně, kterými napadala pana P. do vrchní části těla. Žalobkyně údery zasahovala horní část těla J.P., neboť se snažila dostat přes zasahující svědkyni.

60. Rovněž v případě obsahu svědecké výpovědi svědkyně J.Z., soud žádné podstatné rozdíly nezjistil. Žalobou je v této souvislosti opět poukazováno na obsah záznamu o podání vysvětlení ze dne 19. 10. 2016. Správní orgán však i v tomto případě vycházel pouze ze svědecké výpovědi provedené ve správním řízení, jak vyplývá ze strany 11 prvostupňového rozhodnutí, kde je výslovně zmíněno, že konflikt mezi J.P. a žalobkyní neviděla, když viděla pouze to, že žalobkyně stojí stranou a drží si obličej. Z úředního záznamu policie ze dne 9. 3. 2017 vyplývá, že svědkyně v tomto směru uvedla policii totožné skutečnosti, a sice že uvedený střet neviděla, od kolegyň však ví, že J.P. žalobkyni úmyslně neudeřil, když jednal ve vlastní obraně. Do záznamu o podání vysvětlení dne 19. 10. 2016 svědkyně závěrem uvedla, že J.P. byl napaden svojí manželkou a žalobkyní, on sám se pouze bránil.

61. V uvedených výpovědích a záznamech soud žádný podstatný rozdíl neshledal. Je zřejmé, že obsah úředního záznamu i obsah svědecké výpovědi spolu zcela korespondují, nepatrný rozdíl je zde pouze v případě podaného vysvětlení, z jehož obsahu je zjevné, že svědkyně bezprostředně po události reprodukovala i skutečnosti, které se dozvěděla od kolegyň, které byly konfliktu mezi žalobkyní a J.P. přítomny. Toto však bylo korigováno již v úředním záznamu, kde tato svědkyně uvedla, že samotný střet neviděla, informace o něm měla pouze od kolegyň.

62. Krajský soud považuje skutkový stav v tomto směru za dostatečně zjištěný, uvedené svědecké výpovědi považuje soud za věrohodné. Svědkyně vypovídaly podrobně, logicky a byly schopny reagovat na doplňující dotazy jak ze strany správního orgánu, tak ze strany J.P. Pokud se v jejich výpovědích vyskytly drobné odchylky oproti obsahu záznamů policejních orgánů, pak tyto lze přičíst časovému odstupu od projednávané události a rovněž náhlostí nastalé situace, nejedná se však o odlišnosti zásadního charakteru, které by na zjištěný skutkový stav měly nějaký vliv.

63. Ke stejným závěrům dospěl soud i v případě výpovědi J.P. ze dne 16. 2. 2017. V tomto případě je žalobou napadáno jeho tvrzení, kdy uvedl, že stran jeho zdravotního stavu lékař nemohl nic vypozorovat, neboť se mu modřiny nedělají, takže kromě kousnutí od jeho ženy neměl žádné viditelné stopy po napadení. V tomto případě se opět nejedná o žádný zásadní rozdíl mající vliv na zjištěný skutkový stav, uvedená námitka se soudu jeví spíše jako účelová, vedená snahou za každou cenu zpochybnit provedené dokazování. Je zcela zjevné, že napadený J.P. je dospělý muž, jehož fyziologická reakce na fyzický útok nebude natolik znatelná jako v případě ženského těla. V rámci jeho výpovědi ze dne 16. 2. 2017 tuto skutečnost demonstroval tím, že přestože byl opakovaně žalobkyní udeřen do hlavy, modřiny po těchto úderech nebyly viditelné, naproti tomu následky kousnutí, které logicky směřuje do tkáně hlouběji, nežli údery ženskou pěstí, již určité viditelné následky zanechat muselo, a to i na těle dospělého muže. Ve vztahu k tomuto tvrzení soud neshledal, na rozdíl od žaloby, žádné podstatné rozdíly, které by měly vliv na správním orgánem zjištěný skutkový stav.

64. Ani to, zda byl J.P. svou manželkou M.P. chycen v rozkroku či nikoliv, není z hlediska řešeného konfliktu mezi J.P. a žalobkyní podstatné. Tuto skutečnost J.P. uvedl do záznamu o podání vysvětlení dne 2. 11. 2016 a tuto skutečnost potvrdila i svědkyně Š. během své výpovědi. Pokud to již sám J.P. ve výpovědi neuvedl, nepředstavuje tato skutečnost jakýkoliv pro věc významný rozpor, nýbrž je zřejmé, že s časovým odstupem předcházejícím jeho výpovědi již nebyl schopen konkrétně útok ze strany jeho manželky popsat.

65. Rovněž nelze souhlasit s tvrzením žaloby, dle kterého svědci nepotvrdili to, že J.P. byl ze strany M.P. kopán. Ani v tomto případě se nejedná o skutečnost pro projednávanou věc relevantní, neboť se nejednalo o šetřený střet mezi J.P. a žalobkyní. Z výpovědi svědkyně Š. navíc vyplývá, že M.P. se skutečně snažila J.P. kopnout (viz strana 6 výpovědi).

66. V souvislosti s průběhem šetřeného incidentu žalobkyně dále namítla, že žádný ze svědků neuvedl, že by žalobkyně byla tím, kdo J.P. napadnul.

67. V souvislosti s touto námitkou je podstatné uvést, že jak ze svědeckých výpovědí J.P., H.Š., M.P. i žalobkyně vyplývá, že žalobkyně J.P. opakovaně udeřila pěstí do horní části jeho těla. Skutkový průběh událostí svědčí o tom, že J.P. se s žalobkyní střetl zřejmě již v šatně mateřské školy, odkud žalobkyně bránila J.P. s dětmi odejít (viz výpověď J.P. a J.Z.), samotný průběh událostí v šatně se v řízení zjistit nepodařilo, neboť ohledně těchto událostí proti sobě stojí výpověď J.P. a výpověď žalobkyně, kdy oba tvrdí, že je napadl ten druhý. Z šatny však J.P. nakonec s dětmi odešel do spojovací chodby, kde mu v odchodu ze školky bránila jeho manželka M.P., která zamknula dveře od vchodových dveří (viz svědecká výpověď M.P.). M.P. ve spojovací chodbě J.P. fyzicky napadla, což dokládá kromě výpovědi J.P. také výpověď svědkyně Š., Z. i M.P. K tomuto útoku se ve spojovací chodbě mateřské školy přidala též žalobkyně, o čemž svědčí kromě její výpovědi také výpověď svědkyně Š., P. i výpověď J.P.

68. Z uvedených svědeckých výpovědí má soud za prokázané, že k napadení J.P. žalobkyní došlo, když tuto skutečnost nepopírá ani ona sama, neboť uvádí, že jej opakovaně udeřila do hlavy, aby odvedla jeho pozornost od své dcery a aby docílila toho, že syna postaví na zem. Přestože v řízení nebylo prokázáno, k čemu došlo v šatně mateřské školy, bylo prokázáno, že ve spojovací chodbě k vchodovým dveřím byl J.P. napaden nejprve M.P. a poté žalobkyní. Z výpovědi J.P. a svědkyně Š. vyplývá, že J.P. se útokům obou žen bránil pouze jednou volnou rukou, když ve druhé držel syna, útoky obou žen tímto způsobem odrážel, přičemž sám nevyloučil, že během vykrývání tohoto útoku způsobil žalobkyni poranění oka. Konečně i z výpovědi M.P. plyne, že matka při příchodu do mateřské školy zhmožděné oko neměla, k jeho pohmoždění muselo dojít během konfliktu, avšak dle svědkyně by muselo jít o silnou ránu, které by si musela všimnout, žádné takové přímé rány ze strany J.P. si však M.P. nevšimla.

69. Dle ust. § 49 odst. 2 písm. d) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo úmyslně naruší občanské soužití tím, že se vůči jinému dopustí hrubého násilí.

70. Prokázaný skutkový stav, jak byl soudem popsán shora, svědčí o tom, že ze strany žalobkyně došlo vůči J.P. k záměrnému užití hrubé fyzické síly, tedy k hrubému násilí vůči jeho osobě.

71. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že na trestnost přestupků se aplikují obdobné principy a pravidla jako v případě trestných činů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č.j. 8 As 17/2007-135). Přestupkem může být pouze protiprávní čin. Chybí-li znak protiprávnosti, nelze odpovědnost za přestupek vyvozovat, protože se pak jedná o dovolené jednání, které, ačkoliv se svými znaky podobá přestupku, nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku a není ani nebezpečné pro společnost. Přestupkem proto nemůže být jednání, které formálně přestupku odpovídá, ale není dána jeho protiprávnost. Okolností vylučující protiprávnost je mj. nutná obrana [§ 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích].

72. Nutnou obranou je jednání, jímž někdo odvrací přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem [§ 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích].

73. V daném případě má soud z výše popsaných svědeckých výpovědí za prokázané, že žalobkyně napadla J. P. blíže neurčeným počtem ran do hlavy a do horní části jeho těla. Svědkové J.P. i H.Š. uvedli, že se žalobkyně přidala ke své dceři M.P., která se fyzickým útokem na J.P. snažila zabránit jeho odchodu z mateřské školy. Subjektivní důvody, které žalobkyni k útoku na J.P. vedly, jsou z její strany podávány tak, že se tímto snažila odvrátit jeho pozornost od M.P. a rovněž chtěla, aby J.P. postavil držícího syna na zem. Z průběhu dokazování je zřejmé, že se těmito údery žalobkyně žádným způsobem nesnažila odvracet jakýkoliv útok ze strany J.P., neboť z jeho strany k žádnému útoku nedošlo. Ze svědecké výpovědi J.P. a svědkyně Š. vyplývá, že se J.P. pravou rukou pouze bránil úderům ze strany M.P. a žalobkyně. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že tyto ženy na J.P. fyzicky útočily, přestože ten držel v ruce dvouleté dítě, tedy syna M.P. a vnuka žalobkyně. Je tudíž logické, že J.P. vůči útoku obou žen nemohl zůstat pasivní už kvůli synovi, kterého držel v náručí, a u něhož není vyloučeno, že by v případě pasivity otce mohl utrpět v důsledku útoku M.P. a matky nějaké zranění. Napadení J.P. ze strany žalobkyně tudíž nelze v žádném případě označit za nutnou obranu, která by vylučovala její odpovědnost za přestupek.

74. Soud k námitkám žalobkyně rozporujícím ve správním řízení zjištěný skutkový stav shrnuje, že dokazováním provedeným ve správním řízení bylo postaveno na jisto, že se žalobkyně výše popsaným jednáním dopustila přestupku dle § 49 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích, když úmyslně napadla svého zetě Ing. J.P. přesně nezjištěným počtem úderů do hlavy a horní části těla, a to vše navíc na místě veřejném, v mateřské škole, za přítomnosti a před zraky nezletilých dětí včetně svých dvou vnuků, kdy jednoho z nich napadený J.P. dokonce držel v náručí. Takové jednání žalobkyně svědčí především o její snaze mstít se a fyzicky ublížit otci svých vnuků, namísto snaze tyto nezletilé vnuky chránit a zasazovat se především o jejich dobré rodinné zázemí a správnou výchovu. Přestože krajskému soudu posouzení otázky trestní roviny dané věci nepřísluší, je otázkou, zda se v daném případě s ohledem na charakter místa, kde k napadení došlo, které je bezesporu místem veřejně přístupným, nejednalo o přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Odhlédnout nelze samozřejmě ani od skutečnosti, že konfliktu do značné míry přispěla také M.P. matka dětí.

75. Tento závěr soudu nemohou zvrátit ani další žalobní námitky, které dle žalobkyně mají na zjištěný skutkový stav vliv, a to neprovedení svědeckého výslechu O.T., syna žalobkyně. Tento svědek měl dle žalobkyně být přítomen telefonátu J.P. M.P., v rámci něhož ji měl přemlouvat, aby se označila za útočnici. Soud ve vztahu k M.P. opětovně uvádí, že její vztahy s J.P. nejsou předmětem nyní projednávané věci. Uskutečnění telefonátu a jeho obsah není z hlediska naplnění skutkové podstaty § 49 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích žalobkyní relevantní, a proto soud shodně se správními orgány považuje výslech svědka O.T. za zcela nadbytečný. Rovněž spekulace ohledně v řízení provedené demonstrace úderů žalobkyně považuje soud za bezpředmětné, a to s ohledem na výpověď samotné žalobkyně, která setrvale jak v řízení před policejními orgány tak v celém správním řízení, uváděla, že J.P. několikrát udeřila do horní části těla včetně tváře. Totožný závěr pak soud činí i ve vztahu k namítanému neobjasněnému příbuzenskému vztahu mezi policistou H. (který skutečně výslechy svědků před správním orgánem nevedl, jak uvádí žalobkyně) a svědkyní Š. Otázka jejich příbuzenství je pro danou věc zcela irelevantní, přičemž relevanci tohoto důkazu pro projednávanou věc nezdůvodnila ani sama žalobkyně, krajskému soudu tak není zřejmé, z jakého důvodu by tento příbuzenský vztah měl být ve věci objasňován. Pokud žalobkyně měla pochybnosti o nestrannosti uvedeného policisty, měla možnost se obrátit na jeho nadřízený orgán. Svědkyně Š. pak byla poučena o následcích nepravdivé výpovědi. Soud v jejím případě shledal, že z její strany nebyl dán jakýkoliv zájem na výsledku řízení a tento nebyl prokázán ani žalobkyní. Pokud žalobkyně uvádí, že jí nebyla dána možnost seznámit se s obsahem policejního spisu před zahájením správního řízení, pak k tomuto soud uvádí, že žádná taková povinnost správnímu orgánu z právních předpisů nevyplývá. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobkyni byla dána možnost, jak před vydáním prvního zrušovaného rozhodnutí správního orgánu, tak v případě navazujícího rozhodnutí poté, co bylo doplněno dokazování, seznámit se s obsahem správního spisu, jehož součástí byl i spis policejního orgánu.

76. V žalobě je dále rozporován procesní postup prvostupňového orgánu, který dne 16. 2. 2017 provedl výslech svědků v nepřítomnosti žalobkyně, ačkoliv ta se z jednání ze zdravotních důvodů omluvila.

77. Z obsahu správního spisu tak, jak byl popsán shora, bylo zjištěno, že žalobkyně byla oznámením ze dne 25. 1. 2017 vyrozuměna o nařízeném ústním jednání, během kterého měly být dne 16. 2. 2017 vyslechnuty svědkyně Š. a Z. E-mailovým podáním doručeným prvostupňovému orgánu dne 15. 2. 2017 ve 21:24 hodin žalobkyně uvedla, že se ze zdravotních důvodů nemůže k ústnímu jednání dne 16. 2. 2017 dostavit. Tento e-mail byl správnímu orgánu žalobkyní zaslán z adresy X a to aniž by byl opatřen zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu). O této absenci zákonných náležitostí podání byla žalobkyně před jednáním dne 16. 2. 2017 v 10:00 hod. správním orgánem poučena, avšak omluva v tomto směru ze strany žalobkyně doplněna nebyla. Až dne 21. 2. 2017 obdržel správní orgán úředně ověřenou omluvu žalobkyně z jednání konaného dne 16. 2. 2017, jehož součástí je kopie potvrzení o pracovní neschopnosti, ze kterého vyplývá, že žalobkyně nebyla ode dne 16. 2. 2017 schopna práce s tím, že ode dne 17. 2. 2017 měla povolené dvouhodinové vycházky, následující kontrola měla proběhnout dne 23. 2. 2017.

78. Dle ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

79. Náležitosti podání, které účastníci správního řízení činí vůči správnímu orgánu, upravuje § 37 odst. 2 správního řádu, dle kterého podání musí mimo jiné obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí. Dle odst. 4 téhož zákonného ustanovení je možno podání učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.

80. V nyní projednávané věci bylo podání žalobkyně obsahující omluvu doručeno správnímu orgánu e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu, a podání nebylo v zákonné lhůtě podpisem doplněno, čímž nebyly splněny zákonem stanovené náležitosti tohoto podání. Správní orgán tudíž k takovému podání nemohl přihlížet a postupoval zcela správně, pokud ve věci dne 16. 2. 2017 jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se řádně z jednání neomluvila, a to přestože o tomto svém pochybení byla žalobkyně správním orgánem před jednáním vyrozuměna, ač k takovému postupu správní orgán nebyl povinen.

81. Na tomto místě soud poznamenává, že absenci elektronického podpisu podání směřovaného správnímu orgánu nelze považovat za přepjatý formalismus a tuto skutečnost nelze bagatelizovat, jak činí žalobkyně v žalobě. Názor žalobkyně, dle kterého zaručený elektronický podpis na podání směřovanému správnímu orgánu ve správním řízení není nutný a takové podání by mělo být správním orgánem i bez tohoto podpisu akceptováno, není v praxi udržitelný, neboť si lze představit situace, kdy by takovýmto způsobem jednaly jménem účastníků správního řízení osoby jiné, které by k tomu nebyly zmocněny, a které by takto jednaly bez vědomosti účastníka.

82. Krajský soud k předmětnému podání doplňuje, že i pokud by bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, nemohlo by vyvolat žalobkyní očekávané důsledky v podobě odročení jednání, neboť žalobkyně v tomto podání nijak nedoložila důvod, pro který by bylo lze jednání před správním orgánem odročit (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 78 A 8/2011 – 38 a navazující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 9As 90/2012 – 31). V dotčeném podání se pouze uvádí, že tímto důvodem jsou zdravotní potíže. Toto však žalobkyní spolu s omluvou doloženo nebylo. K předložení potvrzení o pracovní neschopnosti došlo z její strany až dne 21. 2. 2017, tedy 5 dní poté, co se ústní jednání uskutečnilo, přičemž z obsahu tohoto potvrzení nevyplývá, že by žalobkyně nebyla schopna se dne 16. 2. 2017 dostavit a být fyzicky přítomna výslechu svědků.

83. Pokud je v žalobě namítáno, že ani správní orgán s účastníky nekomunikuje e-mailem opatřeným zaručeným elektronickým podpisem, a to konkrétně v případě e-mailové komunikace ze dne 27. 8. 2017, pak k tomu soud uvádí, že tento e-mail je součást spisové dokumentace a jeho prostřednictvím se snažil správní orgán prvního stupně zajistit účast M.P. na ústním jednání konaném dne 29. 8. 2017. Z obsahu tohoto e-mailu je zřejmé, že byl odeslán z datové schránky Městského úřadu Dačice. Procesní úkony učiněné prostřednictvím datové schránky mají stejné účinky jako procesní úkony učiněné písemně a podepsané osobou, pro kterou byla datová schránka zřízena. Z tohoto důvodu je poukaz žalobkyně, jímž se snaží danou situaci připodobnit, lichý.

84. Ze všech uvedených důvodů dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

85. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení