58 A 7/2022 – 34

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: Xbytem Xzastoupen advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého krajesídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2022, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Chomutova, odboru dopravních a správních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 20. 1. 2022, č. j. X.

2. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení § 18 odst. 3 téhož zákona, kterého se měl dopustit tím, že „z nedbalosti dne 2. 7. 2021 v 15:28 hodin na silnici I. třídy č. 13 mimo obec, v blízkosti Kyjické přehrady, ve směru jízdy na Most, řídil motorové vozidlo tovární značky X, registrační značky X, nedovolenou rychlostí 154 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 % z naměřené rychlosti, mu byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 149 km/h, čímž povolenou rychlost pro jízdu mimo obec překročil o 59 km/h.“ 3. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a podle odst. 6 písm. b) téhož ustanovení zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), byla žalobci dále uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

4. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že shora popsaný přestupek žalobce byl správnímu orgánu I. stupně policií oznámen dne 2. 7. 2021. Správnímu orgánu I. stupně byl současně předán úřední záznam z téhož dne popisující průběh prováděné kontroly, fotodokumentace vozidla, výstup z měřidla RAMER 10C, potvrzení o školení operátorů pro obsluhu silničního rychloměru, evidenční karta žalobce a záznam o přestupku s fotodokumentací měřeného vozidla.

5. Po shromáždění výše uvedených podkladů vydal správní orgán I. stupně dne 1. 9. 2021 příkaz, jenž byl následně zrušen podaným odporem. Rozhodnutím ze dne 20. 1. 2022 byl žalobce shledán vinným ze shora popsaného přestupku. Správní orgán I. stupně v něm konstatoval, že shromáždil dostatek podkladů, na základě kterých měl spáchání přestupku žalobcem za prokázané. Na fotografii z výstupu měřícího zařízení bylo zachyceno vozidlo žalobce, kterému byla naměřena nejvyšší povolená rychlost jízdy 154 km/h v úseku mimo obec, kde je povolena maximální rychlost jízdy 90 km/h. Správní orgán I. stupně se dále zabýval úvahou o výši ukládaného trestu a otázkou naplnění formálních a materiálních znaků přestupku.

6. Dne 30. 1. 2022 obdržel správní orgán I. stupně blanketní odvolání, které žalobce později doplnil. Namítal především nedostatečné určení místa spáchání přestupku. Nejistotu ohledně přesné lokace podle žalobce umocňovala skutečnost, že GPS souřadnice obsažené na výstupu z měřícího zařízení po zadání do mapového prohlížeče zobrazovaly místo uprostřed polí. Tuto skutečnost doložil několika přílohami obsahujícími zobrazení v různých mapových aplikacích. Dále žalobce brojil proti tomu, že záznam o přestupku není opatřený šablonou a správní orgán I. stupně tudíž nemohl provést hodnocení snímku pořízeného silničním rychloměrem, které by prokázalo, že pozice vozidla na snímku je správná a bylo měřeno v souladu s návodem.

7. K odvolání žalobce přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný. Konstatoval, že přestupek je přesvědčivě a nezpochybnitelně zdokumentován a spis obsahuje všechny důkazy a další podklady. Námitce nedostatečného určení místa spáchání přestupku nepřisvědčil. Z přiložené fotodokumentace je totiž zřejmé, že vozidlo žalobce se při měření překročení rychlosti nacházelo na pozemní komunikaci, nikoliv na poli. Dodal, že k rozdílným výsledkům při zadávání pozic systému GPS dochází používáním různých mapových portálů. Podle žalovaného je logické, že se vozidlo policie pohybovalo na pozemní komunikaci I/13, kde měřilo rychlost projíždějících vozidel, což vyplývá z úředního záznamu. Místo měření nebylo možné určit přesněji zejména s ohledem na absenci přilehlých budov nebo číselníků. Žalovaný na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2018, č. j. 9 As 194/2018–38. Překročení povolené rychlosti navíc žalobce potvrdil svým podpisem na oznámení o přestupku. K námitce týkající se chybějící šablony na přiloženém snímku z místa měření, žalovaný uvedl, že užití šablony není podmínkou pro vyhodnocení správnosti měření. Dodal, že k této problematice se několikrát vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích. Z výše uvedených důvodů žalobcovo odvoláním zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Žaloba

8. Žalobce namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Předně brojil proti nedostatečné specifikaci místa spáchání přestupku. Tvrzení žalovaného o rozdílných výsledcích při zadávání do mapových portálů považoval za nepodložené a neodůvodněné. Podle žalobce rovněž nelze tvrdit, že by místo spáchání přestupku nemohlo být určeno lépe. K tomuto slouží např. uvedení nejbližšího kilometrovníku, křižovatky, obce nebo právě souřadnic GPS. Pokud však souřadnice GPS ukazují místo vzdálené 800 metrů od pozemní komunikace, lze podle žalobce důvodně pochybovat též o správné funkci měřícího zařízení. Údaj „v blízkosti Kyjické přehrady“ žalobce označil za vágní. V daném případě nejasnost zesilují právě souřadnice GPS označující místo vzdálené 800 m od pozemní komunikace a ve vzdálenosti mnoha kilometrů od Kyjické přehrady. I kdyby bylo prokázáno, že k měření rychlosti došlo právě na silnici č. I/13 není jasné, ve kterém konkrétním místě se tak stalo. Uvedená komunikace přitom měří 218 km a rychlost by teoreticky mohla být změřena v kterékoliv její části. Pojem „v blízkosti Kyjické přehrady“ toto hypotetické místo nijak neupřesňuje. Uvedená blízkost Kyjické přehrady ostatně nebyla ve správním řízení nijak prokázána. Žalobce odkazoval na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 28/2010 a sp. zn. 9 As 80/2014.

9. V dalším žalobním bodu žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu nevypořádání odvolací námitky. Žalovaný se sice vyjadřoval k námitce týkající se chybějící šablony, žalobce ale nenamítal pouze absenci šablony, brojil proti tomu, že správní orgán I. stupně nevyhodnotil uvedený snímek. Toto tvrzení žalovaný nikterak nepopřel ani nerozporoval. Jednalo se tak podle žalobce o nevypořádanou odvolací námitku zakládající nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dle žalobce je nepřezkoumatelné rovněž tvrzení, že se k této problematice několikrát vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích, neboť žalovaný rozsudky necitoval, ani na ně konkrétně neodkázal. Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného.

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný v písemném vyjádření zopakoval, že žalobce podepsal oznámení o přestupku, v němž proti určení místa spáchání nebrojil. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 273/2016 a sp. zn. 4 As 264/2019, shrnul, že s ohledem na povahu spáchaného přestupku bylo určení místa dostatečné. Na uvedené komunikaci je od konce města Chomutov kolem Kyjické přehrady nejvyšší povolená rychlost 90 km/h. Pokud by byla v daném úseku rychlost nějak omezena, musela by být jedině nižší, což by bylo k neprospěchu žalobce.

11. K námitce žalobce, podle níž správní orgán I. stupně nehodnotil fotografii, jež byla výstupem z měřícího zařízení, žalovaný uvedl, že tato fotografie nevzbuzovala žádných pochybností. Vyjadřovat se k ní by mělo smysl pouze v případě, že by byla její kvalita nějakým způsobem snížena. Žalovaný doplnil, že není povinen reagovat na každou dílčí námitku, kterou žalobce ve svém odvolání předloží, postačí, když předloží ucelenou argumentaci, proti níž odvolací body jako celek neobstojí. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl, náhradu nákladů řízení nepožadoval.

IV. Posouzení věci krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s., s limity týkajícími se správního trestání (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2016–16, publ. pod č. 3528/2017 Sb. NSS, rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz).

13. Předně se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020–31, se o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů jedná zejména tehdy, opomene–li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela, tedy i implicitně reagovat. Naopak, pokud se správní orgán podstatou námitky řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky, o nepřezkoumatelnost rozhodnutí se nejedná. Správní orgány a soudy zároveň nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014–43, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38).

14. Současně je nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí, nelze–li v něm zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–76, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64).

15. Ve zde přezkoumávaném případě žalobce namítal, že se žalovaný nezabýval jeho odvolací námitkou týkající se nehodnocení snímku z radaru RAMER 10C. Předně je nutné konstatovat, že žalovaný na uvedenou námitku reagoval. Uvedl, že k vyhodnocení správnosti snímku není nutná šablona, jak tvrdil žalobce. K tomu soud zdůrazňuje, že žalobce nikterak konkrétně nebrojil proti způsobu provedeného měření, konstatoval pouze, že vzhledem k absenci šablony není zřejmé, jak byl snímek hodnocen a není tedy prokázáno, že je pozice snímku správná. Způsob vypořádání uvedené námitky sice nelze považovat za zvláště pečlivý nebo podrobný, nicméně odpovídá obecné formulaci odvolací námitky žalobcem. Napadené rozhodnutí proto v tomto ohledu nelze považovat za nepřezkoumatelné.

16. K problematice hodnocení správnosti měření soud pro úplnost dodává, že se jí opakovaně věnoval Nejvyšší správní soud, což ostatně obecně konstatoval i žalovaný. V rozsudku ze dne 22. 12. 2021, č. j. 3 As 430/2019–43, dovodil, že ověření správnosti měření rychlosti probíhá jednak v průběhu samotného měření v radarovém rychloměru, jednak následně průmětem kontrolní šablony do snímku z měřicího zařízení (viz rovněž rozsudky, ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015–51, ze dne 26. 7. 2018, č. j. 4 As 159/2018–37, či ze dne 20. 2. 2020, č. j. 6 As 182/2019–38). Nejvyšší správní soud dodal, že se tyto dvě metody vzájemně nevylučují, ale doplňují, a zajišťují tak vyšší validitu výsledku měření, a tím i vyšší standard ochrany práv obviněných z přestupků spočívajících v překročení nejvyšší dovolené rychlosti.

17. Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval právě kontrolou snímku měřícího zařízení bez přiložení kontrolní šablony. Konstatoval přitom, že k funkci měřicího zařízení Ramer 10C patří nezaznamenání rychlosti vozidla v případě, kdy není dodržen návod k obsluze. Pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, neproběhly by správně interní testy a verifikace měření a snímek by byl anulován. Tedy vůbec by nedošlo k jeho zobrazení na displeji měřícího zařízení, ani k jeho uložení. Pokud je vytvořen radarem záznam, vyhodnotila měřící jednotka proces měření jako správný (viz rozsudky ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012–27, ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 As 53/2017–42, nebo ze dne 31. 3. 2021, č. j. 1 As 349/2020–43). Správní spis v nyní posuzované věci obsahuje fotografický snímek s vyznačením rychlosti. Je tedy zřejmé, že interní testy a verifikace měření proběhly úspěšně a snímek je hodnověrný.

18. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že argumentace žalovaného obstojí. Je totiž pravdou, že k hodnocení snímku z rychloměru není potřeba šablony, což skutečně vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, jak žalovaný uváděl v napadeném rozhodnutí. Dle názoru soudu pak není možné tvrdit, že by nebylo zřejmé, z jakých důvodů bylo rozhodnutí vydáno jen kvůli tomu, že žalovaný opomněl citovat konkrétní judikaturu, z níž vycházel.

19. Žalobce dále brojil proti nedostatečnému vymezení místa spáchání přestupku ve výroku rozhodnutí. Lze přitom uvést, že i touto problematikou Nejvyšší správní soud zabýval opakovaně, např. v rozsudcích ze dne 28. 3. 2017, č. j. 8 As 172/2016–36, a ze dne 13. 4. 2017, č. j. 7 As 282/2016–38. V prvním citovaném rozsudku mimo jiné uvedl: „K namítané nedostatečné konkretizaci místa údajného protiprávního jednání Nejvyšší správní soud obecně přisvědčuje stěžovateli v tom směru, že na výrok rozhodnutí jsou kladeny vysoké formální požadavky. Již v minulosti dovodil, že v zájmu právní jistoty obviněného musí být skutek ve výroku rozhodnutí správního orgánu popsán dostatečně určitě, aby nebyl zaměnitelný s jiným skutkem. V tomto smyslu slouží výrok rozhodnutí ústavní hodnotě právní jistoty a je klíčovou normativní částí rozhodnutí. Zároveň je třeba trvat na tom, aby zahrnoval vedle popisu skutku i všechny další okolnosti, které jsou rozhodné pro subsumpci daného skutku pod konkrétní skutkovou podstatu (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 As 92/2009 – 65). Je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen, což lze zaručit jen konkretizací údajů obsahujících popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro určení totožnosti skutku, vylučují pro další období možnost záměny skutku a možnost opakovaného postihu za týž skutek a současně umožňují posouzení, zda nedošlo k prekluzi možnosti postihu v daném konkrétním případě (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 – 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS).“ Ohledně místa spáchání přestupku u přestupků překročení nejvyšší dovolené rychlosti Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014–39, konstatoval, že „nelze vyžadovat, aby bylo místo spáchání přestupku ve výroku rozhodnutí o přestupku vymezeno na metr přesně. To u přestupků překročení nejvyšší dovolené rychlosti ani objektivně není možné. U těchto přestupků bude ve výroku správního rozhodnutí místo spáchání vždy vymezeno určitým úsekem komunikace více či méně dlouhým. Zcela přesné místo změření vozidla přestupce je zřejmé z fotografie z měřícího zařízení, jež je součástí záznamu o přestupku.“ 20. Smyslem požadavku na určitost popisu skutku ve výroku správního rozhodnutí je tedy zabránit dvojímu postihu za týž přestupek, případně záměně přestupku s jiným, a určení, zda v daném úseku bylo opravdu postihované jednání zakázáno.

21. Správní orgán I. stupně v nyní projednávaném případě ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že přestupek byl spáchán dne 2. 7. 2021 v 15:28 hodin na silnici I. třídy č. 13 mimo obec, v blízkosti Kyjické přehrady, ve směru jízdy na Most. Součástí správního spisu je i fotografie z měření, na níž je zachyceno vozidlo žalobce překračující rychlost v 15:28:26 hodin. Z úředního záznamu ze dne 2. 7. 2021 dále vyplývá, že k měření mělo dojít „na sil. Č. I/13, v 58 km, mimo obec, cca 600 m před Kyjickou přehradou.“ 22. Jak již bylo shrnuto výše, z popisu místa spáchání přestupku musí být možné určit, zda v daném úseku opravdu bylo postihované jednání zakázáno. V přezkoumávaném případě je žalobce viněn z porušení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení řidič motorového vozidla smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/h. Přestupku se pak podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 dopustí tím, že překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h a více nebo mimo obec o 50 km/h a více.

23. Pro správnou kvalifikaci přestupkového jednání žalobce je pak zcela lhostejno, zda k přestupku došlo těsně za Chomutovem, případně před začátkem Mostu. Důležité je, že se tak stalo mimo obec. Tuto skutečnost ostatně žalobce v žalobě ani ve správním řízení nikterak nerozporoval. Odkazoval sice na vadný popis GPS souřadnic, neuvedl však, kde mělo k měření dojít. Netvrdil ani například, že byl změřen na jiném místě, kde by byla maximální dovolená rychlost vyšší. Argumentaci žalobce, podle níž mohla být rychlost žalobci změřena na kterémkoli z 218 km silnice č. I/13 považuje soud za zcela absurdní. Že k měření došlo v blízkosti Kyjické přehrady vyplývá mimo jiné z výše uvedeného úředního záznamu, v němž je místo měření určeno přesněji. Soudu se tak jeví přijatelné, pokud byla za blízkou označena vzdálenost 600 m od Kyjické přehrady. Naopak si lze jen těžko představit, že by správní orgány tímto způsobem popisovaly místa vzdálená desítky kilometrů, jak tvrdil žalobce. Je tedy zřejmé, že výrok prvostupňového rozhodnutí obsahuje zcela dostatečný popis místa spáchání přestupku, neboť specifikuje komunikaci, na níž k přestupkovému jednání došlo i nejvyšší povolenou rychlost v daném místě.

24. Pokud žalobce nesouhlasil se způsobem vypořádání jeho odvolací námitky týkající se nesprávného popisu GPS souřadnic, pak nezbývá než konstatovat, že popisovaná argumentace žalovaného nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Informace o GPS souřadnicích totiž není uvedena ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Ani skutečnost, že se GPS souřadnice zobrazují přibližně 800 m od silnice I/13, sama o sobě nemůže vznést pochybnost o místě spáchání přestupku. Dle fotografií a videozáznamů obsažených ve spisovém materiálu je zřejmé, že měření i následné zastavení žalobce proběhlo na pozemní komunikaci, nikoli mimo ni. Ostatně, jak již bylo uvedeno výše, žalobce nikterak nespecifikoval, kde mělo být dle jeho názoru měřeno.

25. V tomto kontextu je vhodné zopakovat, že pro kvalifikaci uvedeného přestupkového jednání není třeba znát zcela konkrétní místo, kde k němu mělo dojít. Problematické může být nepřesně určené místo spáchání přestupku v situaci, kdy existuje pochybnost o odlišné místní úpravě nejvyšší povolené rychlosti. Jedná se zejména o případy, v nichž bylo měřeno na pomezí úseků s nižší maximální dovolenou rychlostí a úseků, kde již rychlost omezena nebyla. Pokud je například řidiči naměřena rychlost 70 km/h v krátkém úseku, na němž je omezena rychlost na 60 km/h, ovšem na zbytku komunikace je dovoleno jet rychlostí 90 km/h, pak je nezbytné prokázat, že byl řidič změřen právě v úseku se sníženou nejvyšší maximální rychlostí. Taková situace však v daném případě nenastala, neboť k měření žalobce došlo mimo obec. Nejvyšší povolená rychlost tedy byla 90 km/h a žalobce jel rychlostí 149 km/h. Není proto pochyb o spáchání přestupku tak, jak je popsán ve výroku prvostupňového rozhodnutí.

26. Zcela obecně formulované námitce, podle níž nesprávně uvedené GPS souřadnice zakládají pochybnost o správném fungování rychloměru, soud rovněž nepřisvědčil. Žalobce netvrdil žádnou konkrétní souvislost mezi probíhajícím měřením a zaměřením modulu GPS v daném zařízení. Neuvedl ani jinou skutečnost, která by naznačovala nesprávnost provedeného měření. Ostatně ani netvrdil, že by maximální povolenou rychlost nepřekročil. Takto obecné námitce proto soud nemohl vyhovět, jelikož nesprávně provedenému měření ze správního spisu ničeho nenasvědčovalo.

V. Závěr a náklady řízení

27. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

29. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.