58 Ad 18/2018 - 72

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D. sídlem U Černé věže 66/3, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2018, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 26. 6. 2018, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 1. 2017, č. j. X kterým byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení českého starobního důchodu pro nesplnění podmínek ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a rovněž s přihlédnutím ke znění mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou č. 29/2003 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“).

2. Dne 31. 8. 2018 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) doručena včasná správní žaloba proti výše označenému rozhodnutí žalované.

3. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nesprávné, neboť žalovaná, shodně s prvostupňovým orgánem, vycházela z nesprávného překladu vyjádření zaslaného Penzijním fondem Ukrajiny. Na základě tohoto pochybení správní orgány v dané věci nesprávně vyhodnotily, že žalobce byl na Ukrajině poživatelem starobního důchodu. Tak tomu ovšem není, neboť žalobce nepobíral starobní důchod, nýbrž dávku určenou likvidátorům Černobylské havárie. Za tímto účelem žalobce opatřil potvrzení od shora zmíněného Penzijního fondu Ukrajiny, v němž se uvádí, že od 10. 6. 2002 pobíral peněžní výplatu coby likvidátor havárie, nikoliv starobní důchod.

4. S ohledem na záměnu uvedených dvou dávek byla správními orgány nesprávně stanovena výše starobního důchodu žalobce, proto bylo navrženo žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení.

5. K žalobě byly mimo jiné předloženy kopie písemností v ukrajinském jazyce spolu s kopiemi překladů těchto písemností opatřených tlumočnickou doložkou Ing. J. J. Z písemnosti vydané Penzijním fondem Ukrajiny v Kyjevo - Svjatošynském okrese ze dne 31. 8. 2015 překladem označené jako „Potvrzení“ se podává, že žalobce od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 pobíral starobní důchod jako postižený v důsledku havárie na Černobylské jaderné elektrárně za plně odpracovaná léta, od 1. 9. 2015 žalobce nepobírá žádné penzijní výplaty, z příslušné evidence byl vyřazen z důvodu pobírání důchodu v ČR. Z písemnosti ze dne 27. 4. 2017 dále vyplývá, že se jedná o potvrzení vydané žalobci Penzijním fondem Ukrajiny Kyjevo – Svjatošynskou spojenou správou, v němž se uvádí, že žalobce není zapsán do příslušné evidence a důchod nepobírá. Z dalšího potvrzení Penzijního fondu Ukrajiny ze dne 15. 8. 2018 dále plyne, že žalobce od 10. 6. 2002 pobíral peněžní výplatu jako likvidátor Černobylské havárie a nikoliv starobní důchod.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby tato byla jako nedůvodná zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula sled těch nejpodstatnějších událostí v dané věci, kdy žalobce dne 3. 11. 2000 získal povolení k trvalému pobytu na území ČR, dne 10. 6. 2002 mu byl na Ukrajině přiznán starobní důchod, který mu byl až do 31. 8. 2015 vyplácen, dne 1. 4. 2003 nabyla účinnosti Smlouva, dne 1. 11. 2014 žalobce získal nárok na starobní důchod v ČR a dne 31. 8. 2015 byla žalobci na základě jeho žádosti zastavena výplata starobního důchodu na Ukrajině.

7. K věci samé pak žalovaná odkázala na znění čl. 40 odst. 2 výše zmíněné Smlouvy, ze kterého plyne, že v případě důchodů přiznaných v době před platností této smlouvy nebudou v případě přesídlení občanů z jednoho smluvního státu do druhého tyto důchody přepočítávány, ale budou vypláceny smluvní stranou, která důchod přiznala. Z uvedeného žalovaná dovodila, že tentýž časový interval doby pojištění žalobce nelze hodnotit jako ukrajinskou a českou dobu pojištění v obou důchodových systémech najednou, jako to činí žalobce. Pokud byl žalobci od roku 2002 na Ukrajině vyplácen starobní důchod, nelze jeho žádosti vyhovět. Žalobcem uváděné skutečnosti týkající se výplaty Černobylské dávky pak nejsou pro projednávanou věc relevantní.

8. Žalobce v replice k vyjádření žalované setrval na svých závěrech obsažených v žalobě. Opětovně poukázal na jím vyžádané potvrzení Penzijního fondu Ukrajiny ze dne 15. 8. 2018, ze kterého se podává, že žalobce starobní důchod nepobíral, jednalo se o dávku likvidátorovi Černobylské havárie, kterou pobíral od 10. 6. 2002. Starobní důchod od roku 2002 žalobce na Ukrajině z logiky věci ani pobírat nemohl, neboť v této době ještě neměl na výplatu této dávky nárok. Žalobce se navíc na základě doporučení pracovnice žalované dobrovolně vzdal výplaty uvedené dávky, a to za účelem získání českého starobního důchodu. Tímto byl příjem plynoucí mu z této dávky definitivně a nenávratně zrušen.

9. Z předložených správních spisů, které z hlediska jejich struktury lze označit za značně nepřehledné, byly i přes tento deficit zjištěny následující pro věc podstatné skutečnosti: Žádostí doručenou České správě sociálního zabezpečení dne 13. 11. 2014 požádal žalobce o přiznání starobního důchodu jen z ČR od 1. 11. 2014.

10. Dne 24. 3. 2015 žalovaná obdržela vyplněný formulář, jímž příslušný ukrajinský orgán potvrdil doby pojištění získané žalobcem na území Ukrajiny v rozsahu 25 let a 8 měsíců a informoval žalovanou o tom, že žalobci vznikl nárok na ukrajinský důchod dne 10. 6. 2002.

11. Na základě uvedeného sdělení bylo žalovanou dne 1. 6. 2015 vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobci přiznán dílčí český starobní důchod od 1. 11. 2014 ve výši 2 455 Kč měsíčně, při jehož stanovení bylo přihlédnuto k dobám pojištění získaným na Ukrajině (doba získaná v českém důchodovém pojištění – 6 689 dní, doba získaná v ukrajinském důchodovém pojištění – 9 365 dní). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které vychází zejména ze skutečnosti, že žalobce na Ukrajině starobní důchod nepobíral. Tyto námitky byly rozhodnutím žalované ze dne 7. 8. 2015 zamítnuty a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí odkázala na přechodné ustanovení čl. 40 odst. 2 Smlouvy, dle kterého důchody přiznané před platností mezinárodní smlouvy budou vypláceny původním smluvním státem, který důchod přiznal, bez ohledu na to, že se účastník přemístil do druhého smluvního státu. Za této situace byl žalobci správně přiznán pouze dílčí český starobní důchod, a to za dobu pojištění získanou žalobcem na území ČR. Žalovaná se v rámci rozhodnutí vyjádřila též k potřebné době pojištění, která dle konkrétního ustanovení zákona o důchodovém pojištění činí 30 let pojištění. V rámci české doby pojištění žalobce toto kritérium nesplnil, avšak s přihlédnutím k ukrajinské době pojištění, k níž žalovaná na základě čl. 14 Smlouvy může přihlédnout, žalobce i tuto podmínku splnil, když v součtu činila doba pojištění 16 054 dnů pojištění. Žalobci tudíž nevznikl nárok na tzv. národní český starobní důchod, nýbrž na tzv. dílčí český důchod, a to s přihlédnutím k době pojištění, kterou žalobce získal na Ukrajině.

12. Dne 8. 9 2015 obdržela žalovaná písemnost žalobce označenou jako „Doplnění k námitkám ze dne 7. 8. 2015“, v rámci níž žalobce vyjádřil nesouhlas s odůvodněním výše uvedeného rozhodnutí žalované a dále uvedl, že ne Ukrajině starobní důchod nikdy nepobíral, když pouze od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 pobíral finanční odškodnění jako postižený v důsledku havárie Černobylské elektrárny. Žalobce setrval na své žádosti o přiznání plného starobního důchodu za celých 43 let pojištění. Spolu s tímto doplněním žalobce předložil kopii potvrzení vydaného Správou Penzijního fondu Ukrajiny ze dne 31. 8. 2015 s tlumočnickou doložkou Ing. J. J., ze kterého se podává, že žalobce od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 pobíral starobní důchod jako postižený v důsledku havárie na Černobylské jaderné elektrárně za plně odpracovaná léta, od 1. 9. 2015 nepobírá žádné penzijní výplaty a byl vyřazen z příslušné evidence.

13. Na základě uvedené písemnosti žalovaná dne 11. 12. 2015 opětovně dožádala Penzijní fond Ukrajiny o součinnost, kdy byl konkrétně vznesen dotaz, zda byl žalobci na Ukrajině vyplácen starobní důchod od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015, na který lze nahlížet jako na důchod dle čl. 2 Smlouvy.

14. Dne 17. 5. 2016 obdržela žalovaná formulářovou odpověď od ukrajinského orgánu pojištění, z jehož překladu absentujícímu o tlumočnickou doložku, se podává, že žalobci byl přiznán starobní důchod od 10. 6. 2002. Výplata důchodu pozastavena na základě žádosti žalobce od 28. 8. 2015 do 1. 9. 2015.

15. Součástí této odpovědi byla dále písemnost v ukrajinském jazyce datovaná dnem 31. 8. 2015, která coby součást správního spisu postrádá překlad.

16. Na základě uvedeného bylo žalovanou dne 10. 1. 2017 vydáno pod č. j. R-10. 1. 2017 – 423/520 101 633 rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu, a to pro nesplnění podmínek dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, a s přihlédnutím ke Smlouvě. K době pojištění (zaměstnání) na Ukrajině v období 1969 – 1995 nemůže být z hlediska plného českého starobního důchodu dle čl. 39 odst. 4 Smlouvy přihlédnuto, neboť na základě provedeného šetření ve spolupráci s Penzijním fondem Ukrajiny žalobce pobíral od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 starobní důchod od správy Penzijního fondu Ukrajiny. Z evidence poživatelů důchodu na Ukrajině byl žalobce na základě vlastní žádosti ze dne 28. 8. 2015 od 1. 9. 2015 vyřazen. Rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2015 tak i nadále zůstává v platnosti.

17. Na uvedené rozhodnutí žalobce opětovně reagoval písemností doručenou žalované dne 10. 3. 2017 označenou jako „doplnění písemných námitek“, v němž uvádí, že v překladu opatřeném žalovanou došlo ke smísení pojmů penzijní výplaty starobní a penzijní výplaty pro postižené v důsledku havárie Černobylské elektrárny. Z tohoto důvodu žalobce vyrozuměl žalovanou o své snaze opatřit další potvrzení od Penzijního fondu Ukrajiny.

18. V návaznosti na uvedené žalobce v rámci osobního jednání se zaměstnankyní žalované předložil kopii průkazu účastníka likvidace následků havárie Černobylské elektrárny ze dne 27. 11. 1992 a dále potvrzení Penzijního fondu Ukrajiny ze dne 27. 4. 2017, z jehož kopie opatřené tlumočnickou doložkou vyplývá, že žalobce není zapsán do evidence správy Penzijního fondu Ukrajiny a důchod nepobírá.

19. Dne 8. 6. 2017 žalovaná opětovně dožádala Penzijní fond Ukrajiny o poskytnutí součinnosti v otázce druhu dávky, která žalobci byla na Ukrajině vyplácena. Žalovaná požádala o podrobnou specifikaci dotčeného druhu dávky.

20. Dne 9. 4. 2018 obdržela žalovaná formulářovou odpověď penzijního fondu, která je ve spisu založena bez jakéhokoliv tlumočnického překladu spolu s další písemností vydanou Penzijním fondem Ukrajiny.

21. Krajský soud s ohledem na obsah žalobních námitek nechal vyhotovit vlastní tlumočnické překlady, a to formulářové odpovědi Penzijního fondu Ukrajina ze dne 19. 3. 2015. Z překladu tohoto formuláře se v případě druhu dávky pod bodem 3.1 formuláře podává, že se jedná o „starobní od 10. 6. 2002“. Doby podstatné pro získání nároku na dávku a její výpočet byly stanoveny na 25 let, 8 měsíců a 12 dnů.

22. Přeložena byla dále formulářová odpověď Penzijního fondu Ukrajiny ze dne 21. 10. 2016, k druhu dávky pod bodem 3.1 formuláře je uváděno, že šlo o „starobní důchod od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015“. V položce různé pod bodem 7 je dále uváděno, že „starobní důchod byl stanoven ode dne 10. 6. 2002. Výplata důchodu byla pozastavena od 1. 9. 2015 na základě žádosti žalobce ze dne 28. 8. 2015“.

23. Přeložena byla taktéž písemnost přiložená ukrajinskou stranou k formuláři a datovaná dnem 7. 10. 2016. Z překladu této písemnosti vyplývá, že se jedná o Potvrzení vydané žalobci o tom, že v období od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 dostával od Penzijního fondu Ukrajina starobní důchod v souladu se zákonem Ukrajiny o všeobecném státním penzijním pojištění. Od 1. 9. 2015 byl vyřazen z evidence na vlastní žádost v souvislosti s přidělením důchodu v České republice.

24. Dále byl vyhotoven překlad formuláře Penzijního fondu Ukrajiny ze dne 26. 12. 2017 zaslaného k žádosti žalované dne 5. 1. 2018. Z obsahu tohoto formuláře se z položky různé podává, že „starobní důchod byl stanoven ode dne 10. 6. 2002 se snížením penzijního věku v souladu se zákonem Ukrajiny o statusu a sociální ochraně občanů, kteří utrpěli v důsledku Černobylské katastrofy. Výplata důchodu pozastavena od 1. 9. 2015 na základě žádosti žalobce ze dne 28. 8. 2015.“ 25. S dalším obsahově shodným formulářem Penzijního fondu Ukrajiny ze dne 26. 3. 2018 doručeným žalované dne 9. 4. 2018 byla předložena taktéž písemnost došlá žalované spolu s tímto dožádáním. Tato písemnost vydaná Správou Penzijního fondu Ukrajiny v Kyjevo – Svjatošynském okrese Kyjevské oblasti dne 14. 2. 2018 byla předložena jako potvrzení vydané žalobci o to, že od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 dostával od Penzijního fondu Ukrajiny starobní důchod v souladu se zákonem Ukrajiny o všeobecném státním penzijním pojištění se snížením penzijního věku v souladu se zákonem Ukrajiny o statusu a sociální ochraně občanů, kteří utrpěli v důsledku Černobylské katastrofy. Od 1. 9. 2015 byla výplata starobního důchodu pozastavena na základě žádosti žalobce ze dne 28. 8. 2015. (pozn. zvýraznění doplněno soudem)

26. Soud si dále pro účely posouzení věci vyžádal spis vedený Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Ad 24/2011, neboť je mu z vlastní činnosti známo, že se jednalo o skutkově obdobnou věc. Krajský soud v Ústí nad Labem řešil otázku, zda důchodová dávka vyplácená žalobkyni na Ukrajině je starobním důchodem, na nějž se vztahuje mezinárodní smlouva mezi ČR a Ukrajinou č. 29/2003 Sb. m. s., nebo zda se jedná o zvláštní důchodovou dávku, na kterou uvedená smlouva nedopadá. Žalobkyně v této souvislosti uváděla, že na Ukrajině pobírala specifický důchod pro oběti Černobylské katastrofy, nejednalo se o starobní důchod podléhající režimu výše specifikované bilaterální smlouvy.

27. Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci rozhodoval opakovaně, a to z důvodu zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který krajskému soudu uložil opatřit si pro účely rozhodování v dané věci autorizované znění Zákona Ukrajiny o statutu a sociálním zabezpečení občanů, kteří utrpěli v důsledku černobylské katastrofy.

28. Krajský soud v Ústí nad Labem si předmětné autorizované znění Zákona Ukrajiny O postavení a sociální ochraně občanů postižených v důsledku Černobylské katastrofy (dále jen „Zákon Ukrajiny“) ve znění referenčního textu ze dne 16. 4. 2009 opatřil, a to spolu s jeho tlumočnickým překladem, který je spolu s tlumočnickou doložkou založen v soudním spisu ústeckého soudu. Jako důkaz byl soudem proveden článek 55 Zákona Ukrajiny s názvem „Podmínky pro poskytování starobních důchodů osobám, které pracovaly nebo bydlely na územích radioaktivního zamoření“. Obsahem tohoto článku je dále věta „Osobám, které pracovaly nebo bydlely na územích radioaktivního zamoření, se důchody poskytují se snížením důchodového věku, stanoveného pro pobírání státních důchodů“. Předmětné ustanovení dále obsahuje výčet podmínek, za nichž se důchodový věk snižuje. Citován byl krajským soudem taktéž poslední odstavec čl. 55 Zákona Ukrajiny, v němž se uvádí: „Přiznání a výplata důchodů uvedeným kategoriím se provádí v souladu se zákonem Ukrajiny „O všeobecně povinném státním důchodovém pojištění“ a tímto zákonem“.

29. Na základě uvedeného dospěl Krajský soud v Ústí nad Labem k závěru, že dávka, kterou žalobkyně na Ukrajině pobírala je dávkou starobního důchodu poskytovaného za výhodnějších podmínek osobám dotčeným Černobylskou katastrofou, nejedná se tedy o žádnou speciální dávku, která by mezinárodní smlouvě mezi ČR a Ukrajinou nepodléhala.

30. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

31. Krajský soud nařídil ve věci jednání na den 7. 1. 2019. Bylo provedeno dokazování obsahem správního spisu, jakož i tlumočnickými překlady, které si soud v případě konkrétních dožádaných vyjádření od Penzijního fondu Ukrajiny nechal vyhotovit. Rovněž byl proveden důkaz shora popsaným obsahem soudního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 42 Ad 24/2011, konkrétně potom překladem autorizovaného znění Zákona Ukrajiny, O postavení a sociální ochraně občanů postižených v důsledku Černobylské katastrofy ve znění referenčního textu ze dne 16. 4. 2009, jehož kopii zdejší soud zařadil do soudního spisu vedeného v projednávané věci na č.l. 60, a rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2013 č.j. 42 Ad 24/2011 – 133, které bylo zažurnalizováno na č.l. 61 až 63 spisu. Žalobce v průběhu jednání setrval na podané žalobě, žalovaná navrhla tuto žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. Žalobce dále navrhl doplnit dokazování zasláním žádosti Penzijnímu fondu Ukrajiny, a to ohledně charakteru dávky, kterou žalobce ke dni 10. 6. 2002 a ke dni rozhodování prvostupňového orgánu na Ukrajině pobíral.

32. Žaloba není důvodná.

33. V projednávané věci není mezi účastníky sporu o tom, že žalobce, původem z Ukrajiny, získal trvalý pobyt na území ČR ode dne 3. 11. 2000 a od 27. 2. 2009 nabyl české občanství. Rovněž lze pokládat za nespornou skutečnost, že žalobci byl přiznán starobní důchod ode dne 10. 6. 2002.

34. Jádrem sporu je ovšem otázka, zda žalobci měl být přiznán plný český starobní důchod, a to za celých 43 let pojištění získaných jak na Ukrajině, tak v ČR, či starobní důchod dílčí vztahující se pouze na dobu pojištění získanou na území ČR. V tomto směru proti sobě stojí tvrzení žalobce, dle kterého by mu měl být přiznán plný starobní důchod za celých 43 let, neboť dávka, kterou na Ukrajině pobíral, představovala specifickou dávku určenou likvidátorům Černobylské katastrofy, která však není důchodem starobním ve smyslu čl. 40 odst. 2 Smlouvy, jehož aplikaci je z tohoto důvodu nutno vyloučit. Naproti tomu žalovaný na základě provedeného dožádání Penzijnímu fondu Ukrajiny učinil závěr, že dávka, kterou žalobce na území Ukrajiny pobíral, představuje důchod starobní, jeho žádosti o plná český starobní důchod tak vyhovět nelze, neboť doby pojištění získané na Ukrajině žalobci již zhodnoceny ukrajinským nositelem pojištění byly, a to právě prostřednictvím ukrajinského starobního důchodu, který žalobci prokazatelně vyplácen byl.

35. Pro účely zodpovězení výše nastolené otázky je tudíž nutné postavit na jisto charakter dávky, kterou žalobce na Ukrajině od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 pobíral.

36. Soud si z tohoto důvodu, i s ohledem na obsah žalobních námitek zpochybňující správnost překladu správních orgánů, nechal vyhotovit tlumočnický překlad Formuláře pro komunikaci zaslaného na základě Smlouvy mezi Ukrajinou a ČR o sociálním zabezpečení dne 19. 3. 2015 Penzijním fondem Ukrajiny. Z tohoto překladu soud zjistil, že Penzijní fond Ukrajiny jako druh žalobcem pobírané dávky výslovně označil starobní od 10. 6. 2002. K dobám potřebným pro získání nároku na dávku a její výpočet bylo Penzijním fondem Ukrajiny uvedeno 25 let, 8 měsíců a 12 dnů. Z překladu Formuláře pro komunikaci zaslaného na základě Smlouvy mezi Ukrajinou a ČR o sociálním zabezpečení dne 21. 10. 2016 Penzijním fondem Ukrajiny na základě opětovné žádosti žalované, bylo Penzijním fondem Ukrajiny k druhu dávky opakovaně výslovně určeno, že se jednalo o starobní důchod od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015. Výplata důchodu byla pozastavena od 1. 9. 2015 na základě žádosti žalobce ze dne 28. 8. 2015. Z překladu písemnosti vydané žalobci dne 7. 10. 2016 coby potvrzení, dále plyne, že žalobce v období od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 dostával ve Správě Penzijního fondu Ukrajiny v Kyjevo - Svjatošynském okrese Kyjevské oblasti starobní důchod v souladu se zákonem Ukrajiny o všeobecném státním penzijním pojištění. Od 1. 9. 2015 byl žalobce na vlastní žádost z příslušné evidence vyřazen.

37. Z popsaných opakovaných sdělení Penzijního fondu Ukrajiny je zřejmé, že dávka, kterou žalobce na území Ukrajiny v období od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 pobíral, představuje ukrajinský starobní důchod. Nutno uvést, že ke stejnému závěru dospěly též správní orgány obou stupňů, nicméně učinily tak na základě vlastních překladů, které byly následně žalobcem prostřednictvím jím uplatňovaných opravných prostředků zpochybňovány, přičemž tyto pochybnosti o správnosti překladu správních orgánů žalobce vyjádřil i v projednávané žalobě. Nelze nezmínit ani to, že překlad posledních formulářů zaslaných ukrajinským nositelem pojištění dne 5. 1. 2018 a dne 9. 4. 2018 ve spisu zcela chybí. I přes uvedenou vadu řízení však napadené rozhodnutí obstojí, neboť soud pochybení správních orgánů sám zhojil právě prostřednictvím shora popsaných výstupů ustanovené tlumočnice, která ověřený překlad dotčených listin provedla. (srov. zejména bod 30 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2015 č. j. 9 As 12/2014 – 60, 3239/2015 Sb. NSS, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz)

38. Přestože obsah výše popsaných sdělení Penzijního fondu Ukrajiny hovoří výslovně o dávce starobního důchodu, která byla žalobci poskytována, nelze ani tvrzení žalobce o tom, že požíval dávku určenou obětem Černobylské havárie, označit za nesprávné. Ze shora zmíněného překladu autorizovaného znění Zákona Ukrajiny ve znění referenčního textu ze dne 16. 4. 2009, který pro účely vlastního řízení opatřil Krajský soud v Ústí nad Labem, vyplývá, že konkrétně článek 55 Zákona Ukrajiny s názvem „Podmínky pro poskytování starobních důchodů osobám, které pracovaly nebo bydlely na územích radioaktivního zamoření“ hovoří o tom, že: „Osobám, které pracovaly nebo bydlely na územích radioaktivního zamoření, se důchody poskytují se snížením důchodového věku, stanoveného pro pobírání státních důchodů“. Z uvedeného je zřejmé, že dávka poskytovaná žalobci byla de facto dávkou určenou postiženým Černobylské havárii, nicméně jednalo se o dávku starobního důchodu, jejíž podmínky přiznání byly právě pro účastníky dotčené havárie modifikovány tak, že tyto osoby požívaly benefit v podobě sníženého důchodového věku. Uvedené znění zákona bylo účinné též v rozhodné době, kdy měl být žalobci důchod na Ukrajině poskytován (od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015).

39. Závěr o tom, že se ve skutečnosti jednalo o starobní důchod, potvrzuje ve smyslu posledního odstavce čl. 55 Zákona Ukrajiny, také to, že výplata důchodů uvedeným kategoriím se provádí v souladu se zákonem Ukrajiny O všeobecně povinném státním důchodovém pojištění. (pozn. zvýraznění doplněno soudem)

40. Odhlédnout nelze ani od obsahu listin, které byly předloženy samotným žalobcem. Z potvrzení ze dne 1. 9. 2016, které bylo žalobcem předloženo při jednání, se jednoznačně podává, že žalobce v rozhodné době pobíral zvýhodněné penzijní dávky/výplaty. Uvedené jednoznačně koresponduje s obsahem dožádaných informací, které si vyžádala žalovaná od ukrajinského orgánu, i s obsahem Zákona Ukrajiny a závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem.

41. Rovněž tak v případě potvrzení ze dne 31. 8. 2015 vydaného Správou Penzijního fondu Ukrajiny, které žalobce předložil spolu s projednávanou žalobou. I z tohoto potvrzení vyplývá, že žalobce pobíral starobní důchod za plně odpracovaná léta.

42. S ohledem na skutečnost, že formulářové odpovědi zaslané Správou Penzijního fondu Ukrajiny vždy obsahovaly informaci o tom, že žalobce v rozhodné době pobíral na Ukrajině starobní důchod, přičemž jeho pozice likvidátora Černobylské havárie byla do této dávky promítnuta v podobě zvýhodněné výplaty těchto penzijních dávek, kdy žalobci byl snížen důchodový věk, krajský soud k žalobcem navrženému doplnění dokazování ohledně charakteru dávky, kterou na Ukrajině v rozhodné době (ke dni 10. 6. 2002 i ke dni rozhodování správního orgánu) pobíral, nepřistoupil. Tato otázka byla ze strany Penzijního fondu Ukrajiny dostatečně vyjasněna opakovanými odpověďmi k žádostem žalované a též potvrzeními, které tyto odpovědi rovněž zahrnovali.

43. Krajský soud se na základě uvedeného zcela ztotožnil se závěry výše citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem o tom, že dávka, kterou žalobkyně (v tomto případě žalobce) na Ukrajině pobíral je dávkou starobního důchodu poskytovaného za výhodnějších podmínek osobám dotčeným Černobylskou katastrofou, nejedná se tedy o žádnou speciální dávku, která by mezinárodní smlouvě mezi ČR a Ukrajinou nepodléhala.

44. S ohledem na skutečnost, že žalobci byl Penzijním fondem Ukrajiny dne 10. 6. 2002, tedy před tím, než nabyla platnosti Smlouva, přiznán starobní důchod, měl by tento důchod být ukrajinskou stranou žalobci vyplácen i po vstupu Smlouvy v platnost, tedy po 1. 4. 2003, a to na základě čl. 40 odst. 2 Smlouvy, který stanoví, že důchody přiznané před vstupem této smlouvy v platnost nebudou v případě přesídlení občanů z jedné smluvní strany do druhé smluvní strany přepočítávány a budou vypláceny smluvní stranou, která důchod přiznala. V projednávané věci proto postupovaly správní orgány správně, pokud žalobci přiznaly pouze dílčí český starobní důchod za doby pojištění získané v ČR. Na plný český starobní důchod za celých 43 let pojištění žalobce neměl nárok, neboť doby pojištění získané na Ukrajině mu již byly zhodnoceny Penzijním fondem Ukrajiny, který mu starobní důchod vyplácel, jak bylo v tomto řízení prokázáno.

45. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení