58 Ad 9/2018 - 29

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou v právní věci žalobkyně: K. G. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2018, č.j. MPSV-2018/104155-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 7. 6. 2018 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí úřadu práce o nepřiznání dávky státní sociální podpory, příspěvku na bydlení, a toto prvostupňová rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobkyně dovozuje z ověřeného pasportu stavby podle stavebního práva ověřené stavebním úřadem. Byty uvedené v pasportu mají proto charakter bytů podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Stavba byla v minulosti povolena a zkolaudována, proto může být užívána k účelu, pro který je stavebně vybavena.

3. Stavba byla svým stavebně technickým uspořádáním vybavena třemi byty. Počet bytů byl chybně matematicky spočítán. Podle kupní smlouvy dům obsahoval tři bytové jednotky a nikoli dvě bytové jednotky. Stavebním úřadem tvrzená úvaha o nařízení odstranění stavebních úprav nebyla dosud realizována. Stavba je užívána bez stavebních úprav. Skutkový stav je doložen pasportem stavby, odkazuje se na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Pasport je veřejnou listinnou. Nejde o případ, že stavba byla zkolaudována pro jiný účel.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že podle vyjádření stavebního úřadu pasport nelegalizuje stavbu podle stavebního zákona ani jeho správnost. Žalobkyně se nesprávně dovolává § 125 odst. 1 stavebního zákona, že pasport je vydán ke stavbě legální za doklady nedochované, protože pasportem nelze stavbu legalizovat. Povinností vlastníka stavby je uchovávat dokumentaci stavby po celou dobu jejího trvání. Není-li dokumentace dochována, je vlastník povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Pasport byl ověřen Městským úřadem v Českých Velenicích s poznámkou, že nelegalizuje stavbu ani její správnost. Pasport v projednávané věci představuje zjednodušenou dokumentaci faktického provedení, proto nemůže legálnost stavebních úprav, vytvoření tří bytových jednotek prokázat a nemůže vést k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem. Z ustanovení § 125 odst. 2 stavebního zákona vyplývá povinnost vlastníka stavby nikoli pro žalovaného. K namítanému počtu bytů v domě se uvádí, že stavební úřad sdělil, že se v prvním nadzemním podlaží nachází byt 1+1 se sociálním zařízením a v prostoru podkroví byt 2+1 se sociálním zařízením, kdy stavební úpravy byly provedeny bez povolení či opatření stavebního úřadu. Pokud stavba nebyla povolena, nemůže být podle stavebního zákona užívána. Stejně tak je to u bytového domu s třemi bytovými jednotkami, které nejsou podle stavebního zákona povoleny. Stavební úřad od 19. 5. 2010 do doby rozhodování nevydal žádné povolení či opatření, kterým by byly povoleny tři bytové jednotky či rodinný dům. Podle kupní smlouvy uzavřené mezi státem a F. K. byl kupujícímu stavebně technický stav domu znám. Podle znaleckého posudku pořízeného pro účely převodu, jde o dům rodinný nikoli o dům bytový s třemi bytovými jednotkami. Odkazuje se na právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích obsažený v rozsudku č. j. 55 Ad 2/2017-28, ve kterém soud zhodnotil obsah kupní smlouvy, znalecký posudek pro účely převodu a vyjádření stavebního úřadu, jakož i zjednodušenou dokumentaci skutečného provedení stavby pořízenou vlastníkem domu a uzavřel, že vytvořením třetí bytové jednotky v domě o dvou bytových jednotkách aplikaci § 125 odst. 2 stavebního zákona vylučuje. Za situace, kdy se nedochovala stavební dokumentace, by bylo možno pozdějšími nezákonnými úpravami stavby via facti legalizovat prakticky jakýkoli účel užívání stavby, což by popíralo podstatu stavebního práva a ve svém důsledku též územní plánování. Žalobkyní odkazované předpisy v § 567 a § 568 občanského zákoníku nejsou přiléhavé, protože se vztahují k zániku závazků. Žalobkyní odkazovaný judikát Nejvyššího správního soudu řeší pasportizaci stavby v rámci ochrany před nezákonným zásahem. Sdělení stavebního úřadu na žalobkyní užívaný prostor č. 1, na který podala žádost o příspěvek na bydlení, není bytem podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Žalovaný podpořil své závěry o nezbytnosti naplnění formálních podmínek v podobě účelového určení užívání obytných místností coby bytu odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2018 č.j. 9 Ads 253/2017 – 26.

5. Krajský soud si pro účely zjištění skutkového stavu věci a posouzení důvodnosti žaloby vyžádal spisový materiál, z něhož pro nyní projednávanou věc vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

6. Dne 31. 3. 2018 byla žalobkyní podána u místně příslušného úřadu práce žádost o příspěvek na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře. Žádost byla doložena nájemní smlouvou uzavřenou mezi vlastníkem domu F. K. a žalobkyní, jejímž předmětem byl pronájem bytu č. 1 v rodinném domě v Českých Velenicích umístěný na konkrétní pozemkové parcele ve smlouvě specifikovaném rozsahu. Nájemné bylo staveno ve výši 7 800 Kč včetně energií. Dodatky ke smlouvě byla nájemní smlouva uzavřená na dobu určitou postupně prodlužována.

7. Stavební úřad v Českých Velenicích ve svém sdělení ze dne 26. 9. 2016 se uvádí, že v prvním nadzemním podlaží výše uvedeného domu nalevo od hlavního vstupu se nachází byt 1+1 se sociálním zařízením, v podkroví byt o velikosti 2+1 se sociálním zařízením, kdy stavební úpravy a změna užívání stavby byly provedeny bez povolení nebo opatření stavebního úřadu. Stavba nemůže být podle stavebního zákona takto užívána. To se vztahuje i na bytový dům o třech bytových jednotkách. Poukazuje se na kupní smlouvu, kterou vlastník domu rodinný dům obsahující dvě bytové jednotky nikoli tři bytové jednotky nabyl. Se zřetelem k územnímu plánu města nelze dodatečně bytový ani rodinný dům povolit. Vyjadřuje se možná pravděpodobnost nařídit odstranění stavebních úprav.

8. Stavební úřad v příloze ke svému vyjádření připojil protokol ze dne 3. 5. 2016 obsahující výpověď svědka E. U., který podal znalecký posudek pro účely prodeje domu. Svědek uvedl, že dům představuje bývalý objekt celnice přestavěný na rodinný dům se dvěma bytovými jednotkami (1+2) a (1+3). V podkroví domu se nacházely dva pokoje bez kuchyně a sociálního zařízení.

9. Další protokol o svědecké výpovědi ze dne 21. 4. 2016 obsahuje sdělení M. D., který v domě bydlel do léta roku 2009. Uvedl, že se jednalo o služební byt o velikosti 3+1 se sociálním zařízením. V prvním nadzemním podlaží vlevo od hlavního vchodu se z chodby vycházelo do kuchyně a dále do pokoje. Z kuchyně se dále vstupovalo do šatny a koupelny, WC se nacházelo v prvním nadzemním podlaží vpravo od zádveří. Součástí bytu byly dvě místnosti v podkroví. Ze schodiště do podkroví se vstupovalo do chodby a odtud vpravo a vlevo do pokoje. Podkroví bylo bez kuchyně a sociálního zařízení. V prvním nadzemním podlaží se ze společné chodby dále vstupovalo do dalšího bytu.

10. Policejní prezidium ve své zprávě z 9. 5. 2016 uvedlo, že byt obsahoval dvě bytové jednotky (2+1, 3+1).

11. Odbor územního plánování a stavebního řádu Městského úřadu v Třeboni dne 23. 9. 2016 uvedl, že pozemek, jehož součástí je konkrétní dům se nachází v zastavěném území v režimu využití území plochy občanského vybavení – zařízení veřejné správy. Současně se uvádí přípustné využití plochy, podmíněně přípustné využití a využití nepřípustné.

12. Dalším dokumentem je zápis o fyzickém předání a převzetí bytové jednotky č. 118 v Českých Velenicích ze dne 8. 12. 2008 mezi předávající Policií ČR správou Jihočeského kraje a přejímající Hospodářskou správou Policejního prezidia ČR. V tomto zápisu je specifikován předávaný nemovitý majetek jako jedna bytová jednotka, oplocení, vodovod a kanalizace. V rubrice o souvisejících nájemních smlouvách se uvádí nájemní smlouva uzavřená s M. D. do 30. 6. 2009 a rozhodnutí o přidělení bytu O. F., v době pořízení zápisu byt užívá vdova M. F.

13. V kupní smlouvě ze dne 19. 5. 2010 uzavřené mezi Českou republikou, Ministerstvem vnitra jako prodávajícím a F. K. jako kupujícím je odkazováno na popis nemovitosti ve znaleckém posudku E. U., v článku V. se uvádí rozhodnutí o přidělení bytu ze dne 1. 10. 1974 na bytovou jednotku 2+1 a nájemní smlouvu na bytovou jednotku 3+1 uzavřenou na dobu určitou od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2010. Znalecký posudek pro účely převodu podal ke dni 20. 2. 2008 znalec E. U. V popisu nemovitosti se uvádí, že se jedná o bývalou celnici stáří 85 let, později přestavěnou na dvě bytové jednotky 1+2 a 1+3. Dům splňuje požadavky rodinného domu. K budově se žádná dokumentace z předchozí doby nezachovala. Stavba se nachází na okraji zastaveného území obce 40 m od státní hranice s Rakouskem.

14. Článek V. v původní kupní smlouvě byl dodatkem z 21. 1. 2011 nahrazen zněním, podle kterého na nemovitosti vázne pouze rozhodnutí o přidělení bytu z 1. 10. 1974 na bytovou jednotku 2+1. Nájemní smlouva na bytovou jednotku 3+1 uzavřená na dobu určitou do 31. 12. 2010 nebyla prodloužena.

15. Do spisu byla založena zjednodušená dokumentace, pasport stavby pořízený vlastníkem domu F. K. dne 9. 3. 2015. Pasport byl stavebním úřadem ověřen dne 21. 1. 2016 a obsahuje poznámku, že nelegalizuje stavbu ani nepotvrzuje její správnost podle stavebního zákona. Byty v domě byly jeho vlastníkem popsány takto. Byt č. 1 je o velikosti 1+2, nachází v podkroví, byt č. 2 o velikosti 1+1 se nachází v přízemí po levé straně, přístupný je ze společné chodby. Byt. č. 3 je o velikosti 1+2 a nachází se v přízemí po pravé straně, přístup ze společné chodby. Připojuje se výkres půdorysu a podkroví.

16. V prvostupňovém řízení byl stav nemovitosti ověřen k 26. 2. 2018, kdy stavební úřad vyjádřil, že k žádné změně nedošlo a byt užívaný žalobkyní definici bytu ve smyslu zákona o státní sociální podpoře nesplňuje.

17. Ve spisu je dále založen výpis z katastru nemovitostí pořízený ke dni 8. 3. 2018, podle kterého se jedná o vlastnictví nemovitosti s jednotkami vymezenými podle občanského zákoníku na základě prohlášení vlastníka nemovitosti o vymezení jednotek ze dne 8. 4. 2015. Jednotlivé jednotky jsou číselně označeny 118/1, 118/2, 118/3.

18. O žádosti žalobkyně rozhodl úřad práce rozhodnutím ze dne 27. 3. 2018 č.j. 59120/18/JH tak, že dávku státní sociální podpory, příspěvek na bydlení, žalobkyni nepřiznal. Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na zákon o státní sociální podpoře, který nereflektuje na byt zapsaný do katastru fyzickou osobou ve smyslu občanského práva, ale zohledňuje kolaudaci bytu ze stavebního úřadu, proto bylo vycházeno ze stanoviska stavebního úřadu, který byt označil za nelegální a odkázal na dokumentaci, kterou opatřil a ta je součástí spisové dokumentace. Stavební úřad vydal stanovisko, podle kterého konkrétní spis nesplňuje požadavky definice bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Z tohoto stanoviska bylo při rozhodování vycházeno.

19. Odvolání žalobkyně obsahově koresponduje s projednávanou žalobou, žalobkyně v něm uvedla, že je jí známo, že byt je zapsán v katastru nemovitostí a setrvala na názoru, že nárok na příspěvek má.

20. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že pojem bytu pro účely zákona o státní sociální podpoře je vymezen novelizací zákona od 1. 1. 2015. Požaduje se splnění požadavku, aby soubor místností byl k užívání jako byt určen nebo zkolaudován. Daný prostor není jako byt zkolaudován, což vyplývá ze stanoviska stavebního úřadu, proto definice bytu splněna není. Tato skutečnost byla u stavebního úřadu ověřena k datu 26. 2. 2018. Dále byly vypořádány odvolací námitky.

21. Věc žalobkyně požadující přiznání nároku na příspěvek na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře byl předmětem projednání krajským soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 55 Ad 2/2017, které měly správní orgány při svém rozhodování k dispozici. Žaloba žalobkyně byla zamítnuta pro právní zjištění, že prostor užívaný žalobkyní nesplňuje legální definici bytu podle zákona o státní sociální podpoře. Bylo poukázáno na to, že nepostačuje pouze splnění materiálních požadavků kladených na byt, ale je nezbytné splnit též podmínky formální spočívající v účelovém určení prostoru jako bytu či jeho kolaudace. Není rozhodný stav evidovaný v katastru nemovitosti, kdy bytová jednotka vzniká na základě pouhého prohlášení vlastníka budovy. Pro vznik bytu nepostačuje ani pasport stavby pořízený vlastníkem budovy, jestliže stavební úřad provedené změny označil za nepovolené. Za situace, kdy není dochována stavební dokumentace, nelze pasportizací legalizovat pozdější v rozporu se stavebním právem provedené stavební úpravy.

22. Krajskému soudu je z vlastní činnosti známo, že zdejší soud o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí, kterým jí nebyl přiznán nárok na příspěvek na bydlení, dále kromě rozhodnutí vydaného pod sp. zn. 55 Ad 2/2017, rozhodoval taktéž v řízení vedeném pod sp. zn. 53 Ad 6/2018, kterým byla žaloba žalobkyně, stejně jako v případě řízení vedeném senátem 55 Ad, zamítnuta. Nutno podotknout, že kasační stížnost směřující proti zamítavému rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 55 Ad 2/2017 byla zamítnuta, krajský soud písemné znění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zatím nemá k dispozici.

23. Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

24. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí, kterým žalobkyni nebyla přiznána státní sociální podpora ve formě příspěvku na bydlení. Mezi účastníky je sporné, zda prostor, který žalobkyně užívá, odpovídá požadavkům kladeným na byt.

25. Podmínky příspěvku na bydlení upravuje § 24 a násl. zákona o státní sociální podpoře. Legální definice bytu právě pro účely tohoto zákona je obsažena v § 24 odst. 5, podle kterého se bytem pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt.

26. Z citované právní normy je zřejmé, že daný byt, buď musí být jako byt kolaudován nebo musí být pro trvalé užívání jako byt určen podle předpisů stavebního práva, proto stěžejním důkazem v řízení o požadovanou dávku je stanovisko stavebního úřadu. Takové stanovisko bylo v řízení opatřeno, vyplývá z něj, že tři byty tak, jak byly vytvořeny, vznikly nepovolenými stavebními úpravami a tento stav přetrval v odvolacím řízení. Poznamenává se, že stavební úřad je odborným orgánem pro výstavbu na rozdíl od úřadu rozhodujícího o požadované dávce, a proto z takového stanoviska je nezbytné vycházet.

27. Se zřetelem k výhradám obsaženým v žalobě je zapotřebí posoudit, zda stanovisko stavebního úřadu je úplné a jeho závěr řádně odůvodněn. Stavební úřad opatřil řadu listinných podkladů vztahujících se k převodu domu ze státu na vlastníka nemovitosti F. K., vyslechl znalce, který převáděnou nemovitost oceňoval a M. D., který v domě před převodem nemovitosti bydlel. Tyto podklady vyjmenované v předchozí části rozsudku spolehlivě dokládají stavebně technický stav domu v době jeho převodu v roce 2010. Takto doložený stavebně technický stav domu v době jeho převzetí vlastníkem a stav současný je porovnatelný a umožňuje učinit úsudek o tom, je-li byt v nájemní smlouvě označen jako č. 1, svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením odpovídající požadavkům na trvalé bydlení a k tomu účelu užívání určen podle stavebního zákona. Současný vlastník kolaudačním rozhodnutím na úpravy doby od roku 2010 nedisponuje a podle vyjádření dřívějšího vlastníka se žádné písemnosti ke konkrétnímu domu nedochovaly.

28. Vlastník domu F. K. sám zpracoval dne 9. 3. 2015 zjednodušenou dokumentaci označenou jako pasport stavby, ve které uvedl, že ta obsahuje tři samostatné byty. Z toho vyšel následující měsíc, kdy původní rodinný dům rozdělil na tři bytové jednotky, které byly jako samostatné zapsány v katastru nemovitostí. Informace uvedená v bodu dva žaloby však není úplná, protože stavební úřad sice v lednu následujícího roku pasport ověřil, avšak současně uvedl, že nelegalizuje stavbu a nepotvrzuje správnost stavby podle stavebního zákona. Doklady ke stavbě sice v okamžiku jejího převodu nebyly zachovány, avšak z listin a výslechu svědka a znalce je zjevné, že je tu rozdíl mezi stavebně technickým uspořádáním domu v době jeho převodu a současným stavem. Z výpovědi svědka D. a údaje o datu vydání rozhodnutí o přidělení bytu je zřejmé, že v domě, který měl charakter rodinného domu, se nacházely dva byty a jejich uspořádání neodpovídá současnému vymezení tří bytů v pasportu. To znamená, že došlo k stavebním úpravám stavby novým vlastníkem a taková změna podléhá povolovacímu řízení podle stavebního práva, ať již ohlášením či povolením. Takto prokazatelně provedené změny nelze zlegalizovat vyhotovením pasportu. V době, kdy dům byl převeden jako dům rodinný bez stavebně technické dokumentace, obsahoval byty dva a nikoli byty tři. Ke způsobu užívání domu se vyjádřil svědek M. D., který v domě bydlel ještě nejméně v roce 2009 a jím užívaný byt o velikosti 3+1 se sociálním zařízením, zcela přesně popsal. Uvedl, že se byt nacházel v prvním nadzemním podlaží vlevo od hlavního vchodu, na levé straně se nacházela kuchyň, pokoj, šatna, koupelna, WC se nacházelo v témže podlaží napravo. V podkroví byly další dva pokoje, které patřily k tomuto bytu, sociální zařízení v podkroví nebylo. Další byt se nacházel v prvním nadzemním podlaží domu a vstupovalo se do něj ze společné chodby. Byt užívaný M. D. byl služebním bytem policie, druhý z bytů byl přidělen postupem podle tehdejšího bytového práva O. F. V souladu s těmito důkazy je dodatek ke kupní smlouvě, který se vztahuje k čl. 5, ze kterého plyne, že nájemní poměr M. D. uplynul, přetrvává užívání bytu založené intimátem bytového odboru. Ke stavebně technickému stavu domu právě v této podobě nebyla zachována dokumentace, a tudíž pasport mohl být vyhotoven výlučně k takto užívanému stavu domu. Je-li prokázáno, že stav domu od doby jeho nabytí F. K. do doby rozhodování správních orgánů a vydání stanoviska stavebního úřadu byl změněn, pak takovou stavební změnu nelze legalizovat využitím pasportu. To odporuje podmínkám § 125 odst. 3 stavebního zákona. Dokumentovat skutečné provedení stavby pasportem přichází v úvahu výlučně tehdy, není-li stavební dokumentace dochována, nelze tento předpis vztáhnout na stav, kdy stavba byla v rozporu s předpisy stavebního práva změněna a její vlastník obchází předpisy stavebního práva využitím pasportu jako dokumentováním skutečného provedení stavby.

29. Je-li v žalobě argumentováno prohlášením předchozího vlastníka o tom, že doklady se nedochovaly, pak je zapotřebí připomenout, že stavba byla původně zřízena jako celnice a v době prodeje měla charakter rodinného domu. Právě dokumentace k takto převedené stavbě se nedochovala. Z prve uvedených důkazů plyne, že se nejednalo o bytový dům se třemi byty, čili jedná se o stavbu jinou, než jaká byla převzata od předchozího vlastníka, proto žalobní výhrady stran možnosti vycházet z pasportu vyhotoveném současným vlastníkem nemají opodstatnění.

30. Rovněž žalobní tvrzení o tom, že stavba vždy byla vybavena třemi byty, nemá oporu v dokumentaci předložené stavebním úřadem. Výklad obsahu kupní smlouvy o tom, že se v bytě nacházely dvě bytové jednotky o velikosti 2+1 a jedna bytová jednotka o velikosti 3+1 je v rozporu nejen se samotnou kupní smlouvou, ale též s dalšími opatřenými důkazy. Je tu dodatek ke kupní smlouvě, ve kterém se rovněž uvádějí dvě bytové jednotky, přičemž jedna z nich je obsažena nájemcem, nájemní poměr ve vztahu ke druhé zanikl. Shodně popsal využití domu M. D., který byt 3+1 užíval. Část tohoto bytu se nacházela v prvním nadzemním podlaží, dva pokoje v podkroví, k těm nebylo zřízeno žádné příslušenství. Druhý z bytů se nacházel na protilehlé straně bytu svědka a jde o byt, který byl v roce 1974 přidělen podle bytového práva. Stavební úřad vyslechl též znalce U. a i ten uvedl, že v domě se nacházely dvě bytové jednotky. Stav domu znalec zjišťoval při místním šetření byt č. 1 v podkroví domu, užívaný žalobkyní, prokazatelně neexistoval, v podkroví se nacházely výlučně dva pokoje bez příslušenství, které představovaly součást bytu užívaného M. D. Nedošlo proto k žádnému chybnému matematickému součtu počtu bytů. Nabyvatel domu tudíž převzal budovu o dvou nikoli o třech bytových jednotkách. Znalecký posudek součástí kupní smlouvy není, ta na něj ve svém popisu pouze odkazuje a znalec při svém výslechu zcela jednoznačně vyjádřil, že v domě se nacházely dvě bytové jednotky.

31. Okolnost, zda bylo zahájeno či probíhá řízení o odstranění nepovolených stavebních úprav domu, není pro úsudek o tom, že žalobkyní užívaný byt neodpovídá legální definici bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, rozhodné.

32. Pro věc je rozhodné, že vlastníkem domu předložený pasport neodpovídá požadavkům § 125 odst. 3 stavebního zákona a existenci bytu č. 1 v domě neosvědčuje. Právě z toho důvodu legální definice bytu podle zákona o státní stavební podpoře splněna není.

33. Nezbývá než zopakovat k argumentaci obsažené v bodu 2 žaloby, že využitím pasportu nelze legalizovat změnu stavby provedenou postupem odporujícím stavebnímu zákonu. Změna stavby nastala až poté, co vlastník budovu bez dochované stavební dokumentace přestavěl. Bylo na něm, aby prováděné stavební úpravy, v důsledku kterých byl dům rekonstruován tak, že nyní skýtá tři bytové jednotky, realizoval procesně předepsaným postupem podle stavebního zákona, jestliže tak neučinil, nemůže dosáhnout legalizace bytové jednotky vyhotovením pasportu. Jak již soud uvedl, pasport byl na místě v okamžiku převzetí stavby a tehdy měl zaznamenat existenci dvou bytových jednotek, kdy jedna byla o velikosti 2+1 a druhá o velikosti 3+1. Změna stavební dispozice na tři bytové jednotky vyžadovala přivolení, ať již v ohlašovacím či povolovacím řízení. Na takto následně provedenou změnu stavby pasport vztáhnout nelze, protože to by znamenalo obcházení stavebního zákona o povolování staveb. Na základě informací plynoucích z dokumentace založené ve spise, není pravdivé žalobní tvrzení o tom, že budova je užívána bez stavebních úprav, přičemž pasport právě zachycuje též změny provedené vlastníkem domu po jeho převzetí podle kupní smlouvy.

34. Žalobkyně v bodu 13 žaloby zcela opomíjí údaj stavebního úřadu o tom, že ověření učiněné stavebním úřadem neosvědčuje realizaci stavby a ani nepotvrzuje její správnost podle stavebního zákona. Takovým ověřením pasportu stavebním úřadem nelze dosáhnout splnění požadavků podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře.

35. Právě dokumentací shromážděnou stavebním úřadem, jak byl její výčet podán v předchozí pasáži rozsudku, je správnost pasportu vyvrácena. Vylučuje-li stavební úřad správnost tohoto pasportu podle předpisů stavebního práva, pak se nelze důkazní hodnoty takto vyhotovené dokumentace dovolávat. Pasport vyhotovil vlastník stavby. Stavební úřad uvedl právě na této dokumentaci, že se nepotvrzuje souladnost pasportu se stavebním právem, a proto se nejedná o listinu, která měla být vydána orgánem územního samosprávného celku v jeho pravomoci. Soud poznamenává, že stavební úřad je správním úřadem působícím v přenesené působnost, nejedná se o orgán územního samosprávného celku. Shromážděnými podklady bylo prokázáno, že je tu rozpor mezi pasportem a stavebně technickým stavem domu tak, jak jej pronajímatel bytu nabyl kupní smlouvou. Stavbu bylo nepochybně možno užívat pro bytové účely, avšak v rozsahu dvou bytů nikoli bytů třech tak, jak byla stavba vlastníkem následně změněna. Právě se zřetelem k následně vlastníkem domu provedeným stavebně technickým změnám nepřichází v úvahu aplikace § 125 odst. 2 stavebního zákona, jak je v žalobě argumentováno. Stavebním úřadem opatřená dokumentace předložená úřadu práce prokazuje, že vlastník domu provedl změny stavby v rozporu s předpisy stavebního práva a vyhotovením pasportu sleduje legalizaci tohoto stavu. Stanovisko stavebního úřadu, ze kterého správní orgány v souzené věci vycházely, není proto v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kterého se žalobkyně dovolává.

36. Soud proto uzavřel, že vyjádření stavebního úřadu o tom, že daný byt nebyl zřízen souladně se stavebním právem, má oporu v dokumentaci stavebním úřadem shromážděné. Povinností správních orgánů v projednávané věci bylo se takto podaným vyjádřením řídit, což má za následek, že byt č. 1 v konkrétním domě nesplňuje požadavky stanovené v § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, proto není splněna jedna z podmínek nároku na poskytnutí příspěvku na bydlení.

37. Napadené rozhodnutí není proto v rozporu s touto právní normou a pro důvody uvedené v žalobě není vadné.

38. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě se výrok o nákladech řízení opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nelze ve věcech dávek státní sociální podpory právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

40. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení