58 C 15/2025 - 48

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 179 135 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 179 135 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 20. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení 52 393 Kč k rukám právního zástupce žalované [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 7. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 179 135 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že jako spotřebitelka uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o životním pojištění [Anonymizováno] č. [hodnota], jejíž součástí byly všeobecné pojistné podmínky označené jako [Anonymizováno] (dále jen „VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako [Anonymizováno] (dále jen „DPP“). Podle žalobkyně je pojistná smlouva smlouvou formulářového typu, připravená žalovanou, v níž žalobkyně neměla možnosti ovlivnit její jednotlivá ujednání, s výjimkou nevyplněných polí. Žalobkyně dále uvedla, že pojištění zaniklo ke dni [datum], a v této souvislosti jí žalovaná vyplatila odkupné ve výši 62 751 Kč. Žalobkyně měla za to, že předmětná pojistná smlouva je absolutně neplatná, neboť obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání. Současně jsou podle žalobkyně daná ujednání neurčitá a nelze je oddělit od zbývající části pojistné smlouvy. Podle žalobkyně obsahuje pojistná smlouva v DPP ustanovení, která se týkají rizikového pojistného, počátečních a správních poplatků, a inkasních poplatků. Tato ustanovení jsou zneužívající a v rozporu s požadavkem poctivosti, protože z pojistné smlouvy, ani připojené dokumentace nelze zjistit jejich konkrétní obsah. Žalobkyně také namítala, že od žalované neobdržela pojistně technické zásady, a proto neměla jako spotřebitel možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat a snižovala, a tedy ani nemohla zjistit výši budoucího pojistného plnění. Tato skutečnost podle žalobkyně způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Protože jsou daná zneužívající ujednání neoddělitelná od zbývající části pojistné smlouvy, neboť mají dopad na formování kapitálové hodnoty pojištění, a tedy i na výši plnění z pojistné smlouvy, je podle žalobkyně pojistná smlouva absolutně neplatná jako celek. Žalobkyně odkázala na judikaturu Městského soudu v Praze, jakož i Nejvyššího soudu a právní úpravu evropského práva. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná neuplatila námitku promlčení v dobré víře, neboť věděla o neplatnosti smlouvy, a proto tato námitka není důvodná. S ohledem na to, že žalobkyně uhradila žalované pojistné ve výši 303 800 Kč, provedla mimořádné výběry ve výši celkem 60 714 Kč a žalovaná jí poskytla plnění ve výši 1 200 Kč, a při ukončení pojištění jí bylo vyplaceno odkupné ve výši 62 751 Kč, domáhala se žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi těmito částkami, tj. 179 135 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, přestože byla o zaplacení upomenuta.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná potvrdila, že mezi účastnicemi byla uzavřena předmětná smlouva dne [datum], a že v průběhu trvání pojištění žalobkyně učinila dva mimořádné výběry v celkové výši 60 714 Kč. Pojistná smlouva pak zanikla na základě výpovědi žalobkyně k datu [datum], a žalovaná uhradila žalobkyni odkupné ve výši 62 751 Kč. Žalovaná namítala, že žalobkyně neprokázala, že provedla jí tvrzené platby žalované. Žalovaná uvedla, že pojistná smlouva se neřídí právní úpravou zákona č. 40/1964 Sb., tedy starého občanského zákoníku, ale že byla na základě dohody účastnic obsažené v dodatku k pojistné smlouvě ze dne [datum] podřízena právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., tedy nového občanského zákoníku. Podle žalované tato dohoda představuje samostatné smluvní ujednání, které je právně nezávislé na pojistné smlouvě. Z tohoto důvodu se podle žalované předmětná smlouva řídí úpravou tzv. nového občanského zákoníku. Žalovaná měla za to, že pojistná smlouva je platná a určitá, a neobsahuje zneužívající ujednání s tím, že nelze směšovat vadu neurčitosti ujednání a vadu nepřiměřenosti ujednání. Žalovaná v tomto směru odkázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Pokud v daných ujednáních pojistné smlouvy chybí podstatná informace, pak se podle žalované jedná o nedostatek projevu vůle spočívajícím v nejednoznačnosti věcného obsahu, a tady o vadu neurčitosti, a nikoliv nepřiměřenosti ujednání. Dotčená ujednání se týkají pojistného a nákladů spojených s pojištěním, což tvoří hlavní předmět a cenu plnění, a nelze je proto ani podle evropské směrnice podrobovat testu nepřiměřenosti. Podle žalované však byly neurčitosti smlouvy odstraněny uzavřením výše uvedeného dodatku, kterým strany projevily svoji vůli být jím vázány, a který blíže vymezil výši rizikového pojistného, počátečních, správních a inkasních nákladů včetně způsobu tvorby kapitálové hodnoty pojištění. Nad to pojišťovacím zprostředkovatelem byla osoba žalobkyni blízká. Žalovaná rovněž odmítla, že by smlouva zakládala jakoukoliv nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle žalované je to naopak žalobkyně, která se snaží nastolit nerovnováhu a vytvořit situaci, ve které by nenesla žádné náklady spojené se smlouvou, přestože jí bylo po dobu 18 let poskytováno pojistné krytí. Žalovaná dále uvedla, že nelze dovodit, že by žalobkyně byla špatnou finanční situací a tíživými okolnostmi přinucena uzavřít předmětnou smlouvu, a naopak se dobrovolně rozhodla své finanční prostředky investovat do jí zvoleného produktu. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně s tím, že jsou promlčena veškerá plnění žalobkyně uhrazená přede dnem [datum]. Žalobkyně měla podle žalované již v době uzavření smlouvy k dispozici veškeré relevantní podklady o nakládání s pojistným, a mohla tedy seznat neurčitost smlouvy a dovolat se její neplatnosti. O bezdůvodném obohacení žalované se tak žalobkyně mohla dozvědět již při první platbě pojistného. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně byla po celou dobu trvání pojistného vztahu každý rok informována o způsobu nakládání s uhrazeným pojistným, a to výročními dopisy a informacemi o pojistné smlouvě. Žalovaná rovněž vznesla námitku započtení částky ve výši 62 751 Kč vyplacené jako odkupné, a uvedla, že by se soud měl přednostně zabývat námitkou promlčení před posouzením samotného nároku žalobkyně, a to s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení.

3. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že uzavřely dne [datum] smlouvu o životním pojištění [Anonymizováno] č. [hodnota], jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky a Doplňkové pojistné podmínky. Pojistnou smlouvu připravila žalovaná. Mezi účastnicemi nebylo sporu ani o tom, že dne [datum] byl mezi nimi uzavřen dodatek k pojistné smlouvě. Pojištění zaniklo ke dni [datum]. Žalobkyně uhradila žalované celkové pojistné ve výši 303 800 Kč. Dále bylo mezi účastnicemi nesporné, že žalobkyně provedla mimořádné výběry ve výši celkem 60 714 Kč, žalovaná jí poskytla další plnění ve výši 1 200 Kč a při ukončení pojištění bylo žalobkyni vyplaceno odkupné ve výši 62 751 Kč, tedy žalovaná vyplatila žalobkyni celkem 124 665 Kč. Žalované byla doručena předžalobní výzva a žalobkyni byla doručena reakce žalované ze dne [datum]. Soud vzal tato shodná tvrzení účastnic za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z pojistné smlouvy o životním pojištění [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne [datum] soud dále zjistil, že smlouva byla uzavřena na pojistnou dobu 39 let. Ve smlouvě bylo sjednáno základní pojištění žalobkyně pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou 750 000 Kč. Současně bylo sjednáno pojištění zproštění od placení pojistného a dále úrazové pojištění dospělých [Anonymizováno], tj. pro případ smrti žalobkyně úrazem s progresivním plněním, a pojištění pro dobu nezbytného léčení, jakož i pojištění pro případ nemoci. Dále bylo mezi stranami sjednáno umístění pojistného v tzv. růstovém programu, a to jako mimořádné pojistné, které bylo umístěno do kapitálové hodnoty s vyhlašovanou úrokovou mírou, fondu peněžního trhu, dluhopisového fondu a akciového fondu, a dále umístění v tzv. individuálním programu, v němž se žalobkyně zavázala hradit běžné pojistné. Pojistné bylo umístěno do akciového fondu, fondu ropného a energetického průmyslu, zlatého fondu a fondu nemovitostních akcií. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala platit žalované pojistné ve výši celkem 1 600 Kč měsíčně. Žalobkyně prohlásila, že při uzavření pojistné smlouvy převzala Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění, všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění, všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti a všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici a Doplňkové pojistné podmínky pro sjednaní pojištění.

5. Ze Všeobecných pojistných podmínek [Anonymizováno] soud zjistil, a to z článku 4.1, že výše a splatnost pojistného byla uvedena v pojistné smlouvě. Výše pojistného se určovala podle Sazebníku pojistného stanoveného žalovanou pro jednotlivé druhy a sazby pojištění zejména s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou dobu, platnou pojistnou částku v aktuálním pojistném období a na zdravotní stav žalobkyně jako pojištění k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojištění. Podle článku 6 bylo mimořádné pojistné považováno za běžné pojistné uhrazené v průběhu trvání pojištění nad rámec dohodnutého placení běžného pojistného. Podle článku 8.1 platilo, že pokud bylo u pojištění za běžné pojistné zaplaceno pojistné alespoň za dva roky nebo šlo-li o pojištění za jednorázové pojistné sjednané na dobu delší než jeden rok nebo o pojištění s redukovanou pojistnou částkou nebo o pojištění se zaplaceným předplaceným pojistným, měla žalobkyně právo, aby na její žádost žalovaná pojištění zrušila s výplatou odkupného. Toto právo neplatilo u pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovenou dobu, a u pojištění, ze kterého se již vyplácí důchod, pokud v pojistné smlouvě nebylo dohodnuto jinak. Podle článku 8.2. pojištění zaniklo dnem, kdy žalovaná odkupné vyplatila v hotovosti, vystavila šek nebo dala příkaz k provedení výplaty peněžnímu ústavu. Podle článku 8.3. žalovaná stanovila výši odkupného podle pojistně technických zásad. Způsoby zániku pojištění byly uvedeny v článku 10, s tím, že podle článku 10.1, d) mohlo dojít k zániku smlouvy i výpovědí žalobkyně ke konci pojistného období. V článku 17 až 21 byly stanoveny podmínky výplaty pojistného plnění. Podle článku 26 byla žalovaná oprávněna účtovat žalobkyni poplatky za mimořádné úkony, které prováděla na její žádost, a které byly uvedeny v Přehledu poplatků. Výši poplatků určovala žalovaná, a byl obsažen v aktuálním Přehledu poplatků přístupném na obchodních místech žalované jako pojistitele. Úhrada poplatků se prováděla započtením vzájemných pohledávek. Nebylo-li započtení možno provést, byla splatná předem.

6. Z doplňkových pojistných podmínek [Anonymizováno] soud zjistil, že podle bodu 2.1 se běžným pojistným rozumělo pojistné placené pojistníkem pravidelně v dohodnuté výši za dohodnutá pojistná období. Podle bodu 2.2. se mimořádným běžným pojistným rozumělo pojistné uhrazené v průběhu trvání pojištění nad rámec dohodnutého placení běžného pojistného podle čl. 6 [Anonymizováno]. Dohodnutým pojistným obdobím u mimořádného pojistného se rozumělo pojistné období, ve kterém bylo mimořádné pojistné zaplaceno. Podle bodu 2.3 se rizikovým pojistným rozuměla úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Podle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozuměla aktuální hodnota pojištění a členila se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotu negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižovala k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšovala o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se mohla měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota mohla snižovat o mimořádné výběry. Dále byla v tomto bodě upravena výplata kapitálové hodnoty pojištění - Došlo-li k zániku pojištění nebo k pojistné události s výplatou kapitálové hodnoty pojištění, stanovila žalovaná výši kapitálové hodnoty pojištění. Výše kapitálové hodnoty se stanovila odlišně od výše kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou a výše kapitálové hodnoty s vyhlašovanou úrokovou mírou. Stanovení výše kapitálové hodnoty tvořené podílovými jednotkami vnitřního fondu byla investičním úkonem, při kterém docházelo k odkupu všech podílových jednotek vnitřního fondu. V souladu s bodem 9.1.11. žalovaná stanovila výši kapitálové hodnoty pojištění tvořené podílovými jednotkami vnitřního fondu na základě ceny podílových jednotek vnitřního fondu k datu odkupu všech podílových jednotek. Podle bodu 2.7 se kapitálová hodnota negarantovaná skládala z kapitálové hodnoty s vyhlašovanou úrokovou mírou a kapitálových hodnot tvořených podílovými jednotkami vnitřních fondů. Kapitálová hodnota negarantovaná se zvyšovala o část zaplaceného běžného pojistného alokovaná žalobkyní do jednotlivých složek kapitálové hodnoty negarantované. Kapitálová hodnota negarantovaná se zvyšovala o zaplacené mimořádné pojistné. Podle bodu 2.7.1. se kapitálová hodnota s vyhlašovanou úrokovou mírou zvyšovala o zaplacené pojistné do ní alokované a dále se zvyšovala k 1. dni každého zúčtovacího období o měsíční úrok odpovídající ročnímu úročení ve výši uvedené v Přehledu poplatků. Podle bodu 2.7.2 se kapitálová hodnota tvořená podílovými jednotkami vnitřního fondu se zvyšovala o podílové jednotky nakoupené za zaplacené pojistné do ní alokované. Podle článku 1, bodu 1.6. byla žalovaná oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Podle článku 1, bodu 1.7. rizikové pojistné za základní pojištění stanovila žalovaná podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk žalobkyně, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav žalobkyně k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Podle článku 1, bodu 3. 1. byla žalovaná oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Podle článku 1 bod 3. 2. byla žalobkyně oprávněna započítat žalobkyni inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Podle článku 9.2.1. žalovaná nabízela vnitřní fondy vedené v podílových jednotkách, a to v české měně, které se odlišovaly investiční strategií, povahou podkladových aktiv, a tím i výnosem a rizikem.

7. Z potvrzení o mimořádném výběru dne [datum] vyplývá, že si žalobkyně z pojistné smlouvy vybrala částku 39 714 Kč, která byla poukázána na jí uvedený účet.

8. Z výročních dopisů z let 2008 až 2016 ([datum], [datum], [datum]. [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni o vývoji jejího pojištění, o výši pojistné částky pro případ smrti, o výši zaplaceného běžného a mimořádného pojistného od počátku pojištění, o hodnotě výběru od počátku pojištění, o celkových podílech na výnosech od počátku pojištění, o výši kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou, a o počtu jednotlivých podílových jednotek v jednotlivých fondech.

9. Z informací k pojistné smlouvě ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] spolu s informacemi o stavu pojistné smlouvy, vyplynulo, že žalovaná informovala žalobkyni o výši pojistného, a zároveň jí zasílala pravidelný přehled k pojistné smlouvě - informace o stavu pojistné smlouvy. Z těchto dokumentů je zřejmé, že žalovaná informovala žalobkyni kromě vývoje jejího pojištění a výši pojistných částek ještě o aktuálním stavu podílových jednotek v jednotlivých fondech a výši kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou. Dále obsahovala informace o pojistném na riziková krytí a nákladech uhrazených od počátku pojištění a zahrnovala i modelový příklad budoucího vývoje pojištění.

10. Z informací o budoucím vývoji pojištění ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná informovala žalobkyni aktuálním stavu a o vývoji jejího pojištění, tedy o výši kapitálové hodnoty pojištění, o stavu kapitálové hodnoty tvořené podílovými jednotkami vnitřních fondů, o stavu kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou, o hodnotě pojištění a aktuální výši odkupného, jakož i o předpokládaném budoucím průběhu pojistné smlouvy. Současně byl připojen i modelový příklad budoucího vývoje pojištění a odkupného.

11. E-mailovou komunikací ze dne [datum], [datum] a [datum] a záznamy z interního systému o zpracování dopisů doručovaných žalobkyní označené jako příloha 2c (podání [č. účtu]) má soud za prokázané, že žalovaná doručila žalobkyni informace o stavu pojistné smlouvy za roky 2021 až 2023.

12. Dopisem ze dne [datum] žalovaná informovala žalobkyni, že je pro ni byl připraven dodatek ke stávající pojistné smlouvě, kterým bude zrekapitulováno stávající pojištění a potvrzen jeho obsah. Současně mělo být domluveno, že pojistná smlouva se bude řídit novým občanským zákoníkem s tím, že žalobkyni byl za věrnost nabídnut jeden ze dvou benefitů, který si mohla zvolit. Dále bylo v opise uvedeno, že schůzka představuje ideální příležitost ověřit si, zda pojistná smlouva odpovídá aktuální životní situaci a potřebám žalobkyně s případnou možností smlouvu odpovídajícím způsobem upravit.

13. Z dodatku k předmětné pojistné smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že v preambuli je pod písmenem B uvedeno, že pojistná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, který byl v roce 2014 nahrazen novým občanským zákoníkem. Vzhledem k tomu, že pojistná smlouva se řídí neúčinnou právní úpravou, mají smluvní strany v úmyslu tuto smlouvu aktualizovat, aby se nový občanský zákoník vztahoval i na pojistnou smlouvu. Smluvní strany dále považují za vhodné podrobněji specifikovat některé závazky z pojistné smlouvy, neboť Nejvyšší soud se v roce 2019 vyjádřil k některým otázkám souvisejícím s uzavřením, obsahem a průběhem vztahu z pojistných smluv, byť se toto jeho stanovisko netýká konkrétně pojistné smlouvy. Pod písmenem C je uvedeno, že strany mají v úmyslu tímto dodatkem podřídit předmětnou pojistnou smlouvu právnímu režimu nového občanského zákoníku. Samotný dodatek rekapituloval dosavadní průběh pojistné smlouvy, byl v něm uveden i přehled celkového měsíčního pojistného, a vymezeny fondy, v nichž bylo pojistné alokováno. Dále byly v dodatku specifikovány náklady, a vymezen aktuální stav pojištění k [datum], který obsahoval informace o aktuální výši kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou. Byla zde uvedena i výše odkupného. Dodatek také obsahoval modelový příklad budoucího vývoje pojištění a odkupného. Podle bodu 2.5 bylo do dané doby uhrazeno na běžném pojistném celkem 226 823 Kč a na mimořádném pojistném celkem 21 675 Kč, tedy celkem 248 498 Kč k [datum]. V bodě 8.1 žalobkyně prohlásila a potvrdila, že jí byl řádně vysvětlen obsah dodatku, jakož i jeho účel popsaný v preambuli. Žalobkyně dále prohlásila, že má zájem prostřednictvím dodatku zejména vyjasnit obsah pojistné smlouvy a zhojit případné nejasnosti o vzájemných právech a povinnostech s tím, že právě za tímto účelem je dodatek uzavírán, a že má zájem na dalším trvání pojistné smlouvy ve znění dodatku. V bodě 8.5 bylo uvedeno, že pro případ, že by pojistná smlouva či její část i ve znění dodatku byla nebo se stala neplatnou, zdánlivou či byla stižena obdobnou vadou, považoval se tento dodatek za dohodu o narovnání závazků z pojistné smlouvy a o uzavření nové pojistné smlouvy se zpětnou účinností ke dni uzavření pojistné smlouvy se stejným obsahem, který vyplývá z pojistné smlouvy. Veškerá plnění poskytnutá podle pojistné smlouvy se měla považovat za plnění poskytnutá podle této nové pojistné smlouvy.

14. Z výpovědi pojistné smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vypověděla předmětnou smlouvu a požádala o výplatu odkupného. Dopis byl žalované odeslán [datum] (viz obálka).

15. Informací k ukončení pojištění ze dne [datum] žalovaná informovala žalobkyni o předpokládané výši odkupného.

16. Žalovaná informovala žalobkyni dopisem z [datum], že tímto dnem končí její pojištění, a že odkupné činí částku 62 751 Kč.

17. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 179 135 Kč s poukazem na neplatná ujednání předmětné pojistné smlouvy do [datum].

18. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o životním pojištění. Při sjednání smlouvy žalobkyně obdržela Všeobecné pojistné podmínky a Doplňkové pojistné podmínky. Z žádných ze zmíněných dokumentů však nevyplývá konkrétní výše rizikového pojistného, ani kolik mělo být žalovanou účtováno na počátečních či správních nákladech a poplatcích, jakož i na inkasních nákladech, a není z nich ani zřejmé, co se rozumí pojistně technickými zásadami. Strany následně uzavřely Dodatek ke smlouvě dne [datum], kterým deklarovaly, že hodlají stávající pojistnou smlouvu podřídit tzv. novému občanskému zákoníku. Žalobkyně následně vypověděla předmětnou smlouvu dne [datum], a tato pak byla ukončena ke dni [datum]. Žalobkyně v době od za dobu trvání pojistného vztahu, tj. od roku 2007 do roku 2024 zaplatila žalované na pojistném celkem částku ve výši 303 800 Kč s tím, že ke dni [datum] bylo na pojistném uhrazeno celkem 248 498 Kč. Žalobkyně provedla mimořádné výběry ve výši celkem 60 714 Kč z pojistné smlouvy, a žalovaná jí poskytla další plnění ve výši 1 200 Kč a při ukončení pojištění žalobkyni vyplatila odkupné ve výši 62 751 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 179 135 Kč dopisem ze dne [datum], žalovaná jí ničeho dalšího nevyplatila.

20. Vzhledem k tomu, že pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum], je třeba s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od [datum] (dále jen „o.z.“) aplikovat na posuzovaní případ ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do [datum] (dále jen „obč. zák.“).

21. Podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

22. Podle ust. § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

23. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle odstavce 2 téhož ustanovení právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

24. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odstavce 2 téhož ustanovení dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odstavce 3 téhož ustanovení spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která podle písm. c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, podle písm. g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle písm. h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě.

25. Podle § 107 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

26. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

27. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

28. Pokud jde o tvrzenou dohodu o narovnání, která má být obsažena v dodatku ze dne [datum], pak podle § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platí, že dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

29. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě) (dále jen „ZoPS“) ve znění účinném v době uzavření smlouvy do [datum] je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle § 3 ZoPS se pro účely tohoto zákona rozumí podle písm. a) nahodilou skutečností skutečnost, která je možná a u které není jisté, zda v době trvání soukromého pojištění vůbec nastane, nebo není známa doba jejího vzniku, a podle písm. b) pojistnou událostí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Podle ust. § 4 odst. 1 ZoPS pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odstavce 4 téhož ustanovení součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odstavce 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

30. Podle článku 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, platí, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podle odstavce 2, 1. a 2. věta téhož ustanovení ujednání podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jestliže byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou. Skutečnost, že některé aspekty podmínky nebo jedna konkrétní podmínka byly individuálně sjednány, nevylučuje použití tohoto článku pro zbytek smlouvy, jestliže celkové posouzení smlouvy ukazuje, že jde o předem sepsanou běžnou smlouvu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam ujednání, která mohou být považována za zneužívající. Podle této přílohy je jako nepřiměřené uvedeno mimo jiné ujednání, které stanoví závaznost smlouvy pro spotřebitele, zatímco plnění závisí jen na vůli prodávajícího, nebo bezdůvodné ponechání plateb spotřebitele při zrušení smlouvy prodávajícím, možnost jednostranného zrušení smlouvy prodávajícím bez stejného práva pro spotřebitele, případně neodvolatelný závazek spotřebitele, aby plnil podmínky, se kterými se nemohl seznámit před uzavřením smlouvy Podle článku 4 odst. 1 směrnice aniž je dotčen článek 7, posuzuje se nepřiměřenost smluvní podmínky s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází. Podle odstavce 2 téhož ustanovení posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem.

31. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o životním pojištění, při jejímž sjednání žalobkyně obdržela VPP a DPP. Z těchto dokumentů však nevyplývá konkrétní výše rizikového pojistného za další pojištění sjednané se základním pojištěním, které se uhrazuje z celkového pojistného, ani způsob jejího určení, stejně jako výše počátečních, správních či inkasních nákladů, které měly být stanoveny v Přehledu poplatků žalované. Tyto však žalobkyně neobdržela a nebyly jí tedy známy. Stejně tak ze smlouvy nevyplývá ani mechanismus, na jehož základě by je bylo možné stanovit i kapitálovou hodnotu pojištění, a není z nich ani zřejmé, co se rozumí právě pojistně technickými zásadami, podle nichž měla být vypočtena výše odkupného ve smyslu článku 8.3 DPP, či výše rizikového pojistného ve smyslu článku 1, bodu 1.

7. DPP. Stejně tak nebylo ve smlouvě určeno, jak konkrétně je žalovaná oprávněna snižovat kapitálovou hodnotu pojištění, tedy o jaké konkrétní počáteční a správní náklady, rovněž stanovené podle blíže neurčených pojistně technických zásad (viz článek 1, bod 3.

1. DPP). Absence takto podstatných údajů tak způsobuje neurčitost daných ujednání ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.. Pojistná smlouva totiž musí obsahovat jasně a určitě sjednané podstatné náležitosti, a kromě ujednání o výši pojistného z ní musí být zřejmý i rozsah povinností pojistníka k úhradě jednotlivých nákladů, a konkrétní způsob jejich výpočtu tak, aby bylo pojistníkovi zřejmé, jaká bude kapitálová hodnota jeho pojištění. Tato se však měla snižovat o rizikové pojistné, počáteční a správní náklady a poplatky. Protože však v předmětné pojistné smlouvě takovéto ujednání chybělo, je smlouva od počátku absolutně neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 936/2005 nebo též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023). Protože v pojistné smlouvě chyběly její podstatné náležitosti, které jsou neoddělitelným ujednáním od jejího ostatního obsahu, je pojistná smlouva absolutně neplatná jako celek.

32. Uvedené nedostatky nelze považovat za pouhou vadu smlouvy, přezkoumatelnou testem přiměřenosti ve smyslu § 56 obč. zák., resp. článku 6 směrnice Rady 93/13/EHS. Tento test předpokládá existenci platně uzavřeného ujednání, jehož obsah lze posoudit z hlediska poctivosti a rovnováhy práv a povinností stran. Protože však výše uvedená ujednání nebyla ve smlouvě vůbec obsažena, nelze jejich přiměřenost podrobit soudnímu přezkumu. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku sp. zn. 33 Cdo 499/2023 výslovně zdůraznil, že „Spočívá-li důvod neplatnosti smlouvy v absenci určitého ujednání (jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran); ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem.“ Soud proto dospěl k závěru, že předmětná pojistná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost, nikoli však pro rozpor s právem Evropské unie, jak se domnívala žalobkyně. Nejde tedy o případ použití nepřiměřených ujednání, ale o nedostatek základní náležitosti právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Jednotlivá ujednání smlouvy podle názoru soudu nezpůsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť na jedné straně žalobkyně se na základě dané smlouvy zavázala platit žalované pojistné a žalovaná se zavázala plnit v případě, že by nastaly okolnosti sjednané ve smlouvě, tedy že by nastala pojistná událost. Současně se zavázala vyplatit žalobkyni při ukončení smlouvy kapitálovou hodnotu daného pojistného.

33. Pokud žalovaná namítala, že strany uzavřením Dodatku ze dne [datum] vady smlouvy zhojily, a že pojistnou smlouvu podřídily zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a smlouva je proto určitá a platná, pak jak výše uvedeno, soud dospěl k závěru, že pojistná smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná podle § 37 obč. zák. pro svoji neurčitost. Pokud je smlouva absolutně neplatná, nevznikla, a tedy nemohou existovat z ní vyplývající práva a povinnosti, a proto k ní ani není možné platně uzavřít jakýkoliv dodatek. Je sice pravdou, že z ustanovení § 3028 odst. 3, 2. věta o. z. vyplývá, že se strany mohou dohodnout, že se jejich stávající práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem (novým občanským zákoníkem), a to ode dne nabytí jeho účinnosti, nicméně soud má za to, že podmínkou platnosti takovéto dohody je, jsou jí upravovány již existující práva a povinnosti z určitého konkrétního vztahu. Jak však vyplývá z obsahu Dodatku ze dne [datum], strany měly v úmyslu pouze podřídit již existující předmětnou pojistnou smlouvu úpravě zákona č. 89/2012 Sb., tedy projevily vůli, aby se jejich existující práva a povinnosti z pojistné smlouvy podřídily tzv. novému občanského zákoníku (tzv. opt-in). Toto ujednání však nemohlo zhojit původní, neexistující právní poměr jako takový, a to včetně jeho vad. Rozhodující totiž je, že předmětná smlouva vznikla za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., podle něhož je třeba posoudit existenci smluvního vztahu. Pokud tento neexistuje (viz bod 29 odůvodnění rozsudku), protože pojistná smlouva je absolutně neplatná, je zřejmé, že výše uvedený dodatek nebylo možné platně uzavřít. Ani skutečnost, že strany v bodě 8.5 stanovily, že pro případ, že by pojistná smlouva ve znění dodatku byla neplatná, má se předmětný dodatek považovat za dohodu o narovnání závazků z pojistné smlouvy a dohodu o uzavření nové pojistné smlouvy se zpětnou účinností ke dni uzavření pojistné smlouvy se stejným obsahem, pak podle § 1903 odst. 1 o.z. může dohoda o narovnání upravit jen práva a povinnosti, které jsou mezi stranami sporné nebo pochybné. Z obsahu Dodatku však nevyplývá spornost práv či povinností stran, pouze vůle podřídit smlouvu tzv. novému občanskému zákoníku a případně upřesnit jednotlivá ustanovení smlouvy, o nichž však mezi stranami nebyl spor. Soud v tomto směru odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1720/2019, který konstatoval, že „Narovnáním mohou být upraveny mezi účastníky jakákoliv sporná práva a povinnosti, jimiž mohou disponovat. Sporností práv a povinností ve smyslu § 1903 o. z. se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.). Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje.“ Pokud tedy žádná takováto spornost mezi stranami nebyla, nemohla být platně uzavřena ani dohoda o narovnání.

34. Důsledkem absolutní neplatnosti předmětné pojistné smlouvy ze dne [datum] pak je, že si strany musí navzájem vrátit vše, co podle ní plnily (§ 457 obč. zák.). Žalobkyně v řízení prokázala, že uhradila žalované na pojistném v letech 2007 až 2024 celkem částku 303 800 Kč. Neprokázala však, i přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř., jak konkrétně tyto částky žalované platila, resp., že je uhradila právě ona. V řízení tak nebylo prokázáno, že se žalovaná bezdůvodně obohatila právě na úkor žalobkyně.

35. O všem i v případě, že by soud dospěl k závěru, že to byla skutečně žalobkyně, která žalované zaplatila celkem částku 303 800 Kč, což bylo mezi stranami nesporné, bylo by třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaná vznesla v řízení námitku promlčení. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky od okamžiku, kdy se oprávněný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil, a nejpozději za tři roky ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Soud má za to, že žalobkyně mohla nejpozději ke dni podpisu Dodatku ze dne [datum] zjistit, kolik k danému datu dosud na pojistném uhradila, a jaké jí z tohoto vyplývají nároky, neboť v Dodatku byla uvedena i aktuální výše odkupného, které jí v daném okamžiku mohlo být vyplaceno, a porovnat jej se zaplaceným pojistným. Tím se dozvěděla, že žalované vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení, a to právě na úkor žalobkyně. Žalobkyně byla dále v průběhu doby trvání pojištění pravidelně informována o stavu její pojistné smlouvy informačními dopisy (viz body 8 až 10 odůvodnění tohoto rozsudku), které uváděly, jaká částka může být žalobkyni vyplacena při ukončení pojistné smlouvy. Vědomost o těchto rozhodných skutečnostech tedy měla žalobkyně nejpozději v okamžiku podpisu zmíněného Dodatku, tj. ke dni [datum]. Subjektivní dvouletá promlčecí lhůta v tomto případě s ohledem na absolutní neplatnost pojistné smlouvy činí podle § 107 obč. zák. dva roky, a proto by žalobkyně mohla požadovat pouze plnění, které uhradila v době od [datum] do [datum], kdy byla smlouva ukončena. Soudu se nepodařilo zjistit, jakou částku žalobkyně zaplatila v tomto období žalované, nicméně je zřejmé, že v období od [datum] do [datum], kdy byla smlouva ukončena, bylo na pojistném uhrazeno 55 302 Kč (tj. 303 800 – 248 498 – viz bod 13 odůvodnění rozsudku), zatímco žalovaná vyplatila žalobkyni v souvislosti s ukončením smlouvy v září 2024 celkem částku 62 751 Kč. Protože tato částka převyšuje plnění, které zřejmě uhradila žalobkyně žalované, je zřejmé, že na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo.

36. Totéž platí i z pohledu objektivní lhůty, kdy veškeré platby poskytnuté žalovanou před [datum] byly ke dni podání žaloby již promlčeny. Objektivní tříletá lhůta běží nezávisle na subjektivní lhůtě (§ 107 odst. 1 obč. zák.) a její uplynutí má za následek zánik vymahatelnosti práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 2 obč. zák. je totiž rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení skutečně (fakticky) vzniklo. Protože objektivní a subjektivní promlčecí lhůta běží nezávisle na sobě, a právo se promlčí uplynutím kterékoliv z nich, není část nároku žalobkyně promlčena, nicméně tato nepřevyšuje částku, kterou již žalovaná žalobkyni vyplatila (viz výše).

37. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, že žalovaná nevznesla námitku promlčení v dobré víře, neboť jí bylo známo, že předmětná pojistná smlouva je neplatná, pak soud má za to, že z provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že by žalovaná zneužila toto své právo či postupovala v rozporu s dobrými mravy. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, pokud by se jednalo o výraz zneužití tohoto práva, tedy pokud by účastník zavinil, že došlo k marnému uplynutí promlčecí doby (viz nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 643/04 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 129/2010). Tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn natolik významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1839/2000). Při zkoumání úmyslu jednoho z účastníků poškodit druhého účastníka však není možné vycházet z okolností a důvodů, z nichž je dovozován samotný vznik uplatněného nároku, ale pouze z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení uplatněna. Pro závěr o jednání žalované v rozporu s dobrými mravy je totiž podstatné její konkrétní chování, které je možné kvalifikovat jako odporující morálním zásadám společnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 129/2010). Jak shora uvedeno, o jednání žalované vykazující znaky přímého úmyslu poškodit žalobkyni by bylo možné uvažovat jen v souvislosti s okolnostmi, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna. V posuzované věci však nebylo prokázáno, že by žalovaná zavinila marné uplynutí promlčecí doby na straně žalobkyně, tedy, že by nějakým zavrženíhodným způsobem bránila žalobkyni uplatnit její nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jak naopak z provedených důkazů vyplývá, žalobkyně měla možnost své právo uplatnit kdykoliv dříve, neboť byla o stavu pojištění pravidelně informována výše uvedenými informačními dopisy, z nichž se dozvěděla, jaké konkrétní nároky jí ze smlouvy aktuálně vyplývají, a rovněž dne [datum] podepsala výše uvedený Dodatek, z něhož nejpozději mohla seznat, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohacuje. Žalobkyni tak nic nebránilo domáhat se svých práv soudní cestou dříve.

38. K návrhu žalobkyně, aby soud nejprve provedl započtení vzájemných plnění účastnic a teprve poté na daný případ aplikovat ustanovení o promlčení, dospěl soud k závěru, že tento názor neobstojí. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 207/2022 „Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, že by bylo prokázáno, že existoval. Je-li tedy v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1750/2006, usnesení ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006). Takový postup by byl v rozporu s § 6 o. s. ř., zejména se zásadou hospodárnosti řízení vyplývající z tohoto ustanovení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikované pod č. 29/1983 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).“ Z uvedeného vyplývá, že pokud žalovaný uplatní námitku promlčení, je soud povinen se jí zabývat dříve, než přikročí k posouzení samotného důvodu a výše nároku. Promlčení je tzv. procesní obranou, která nevede ke zániku samotného práva, ale brání jeho soudní vymahatelnosti. V tomto smyslu je možné provést započtení jednotlivých plnění stran pouze mezi pohledávkami, které jsou způsobilé k započtení, tj. které existují a jsou vymahatelné. Pohledávka, která je sice existující, ale je již promlčená, způsobilá k započtení není. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 75/2009, z něhož vyplývá, že „Je možné, že pohledávky z bezdůvodného obohacení se promlčí dříve, než dojde k jejich splatnosti. Pokud v době uplatnění pohledávek vůči žalobci (zde současně s uplatněním námitky započtení), tedy v době jejich splatnosti, byly některé z pohledávek žalovaných promlčeny, pak je nelze započíst.“ (viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol., Občanský zákoník: Komentář ASPI, Svazek V, (§ 1721-2520). Teprve v případě, že by soud dospěl k závěru, že pohledávka promlčená není, lze se zabývat jejím zúčtováním s pohledávkami protistrany. Jak také vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 52/2002, na který odkazovala žalobkyně, „v intencích ustanovení § 457 obč. zák. vzniká povinnost vrátit plnění (a tedy i „právo na vrácení“) již v okamžiku přijetí takového plnění“. Z uvedeného vyplývá, že se dané plnění zohledňuje právě až v okamžiku přijetí plnění, ke kterému v případě pojistné smlouvy dochází postupně, úhradou pojistného, tj. postupně za každý jednotlivý měsíc.

39. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru že nárok žalobkyně není důvodný, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku).

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a má tedy právo na plnou náhradu jejích nákladů. Žalované vznikly náklady jejího právního zastoupení, jež představují mimosmluvní odměnu za 5 úkonů právní služby po 8 300 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření z [datum] a ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), náhradu hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 450 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.; to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 9 093 Kč. Celkem tedy soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 52 393 Kč. Soud doplňuje, že nepřiznal žalované odměnu za sepis podání ze dne [datum] a paušální náhradu ve výši 450 Kč, neboť tyto náklady nepovažoval za účelné, když žalovaná mohla svoji obranu v žalobě uvést již s podáním ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení