58 Ca 1/2005-23

Rubrum

Při odbočování na křižovatce musí řidič dávat znamení o změně směru jízdy, při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti. Proto se musí opakovaně přesvědčit při odbočování vlevo, že není dojížděn ani předjížděn jiným vozidlem, aby tak zabránil případnému střetu (§ 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.).

Výrok

Krajský soud v Ostravě rozhodl dne 21. 11. 2005 samosoudkyní JUDr. Květoslavou Tušlovou v právní věci žalobce: František Voráček, nar. 26. 1. 1945, bytem Opava, Bílovecká 729/18, zastoupen JUDr. Františkem Dohnalem, právníkem se sidlem 746 01 Opava, Těšínská 29, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ul.

28. října 117, 702 18 Ostrava, o žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2004, čj. DSH/11584/04LI, o přestupku, takto:

Odůvodnění

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Žalobce podal v zákonné lhůtě žalobu proti v záhlaví rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2004, kterým podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Opavy, odboru dopravy ze dne 2. 7. 2004 čj. 67/335/04/D-PŘ a odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto. Citovaným rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným spácháním přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že dne 29. 11. 2003 v 17.45 hod. ve směru do centra města v Opavě, před domem č. 20 řídil osobní automobil značky BMW 525 SPS BVD 66-44 a s vozidlem odbočoval vlevo na místo ležící mimo pozemní komunikaci v době, kdy byl předjížděn osobním automobilem VW Golf SPZ OPN 11-33 řidiče Jiřího Míšky a došlo ke střetu vozidel. Řidič František Voráček porušil ust. § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Za uvedený přestupek byla řidiči Voráčkovi podle § 22 odst. 2 přestupkového zákona uložena jako sankce pokuta ve výši 3000 Kč. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., byla obviněnému Františku Voráčkovi uložena povinnost uhradit státu náklady řízení v paušální částce 2500 Kč dle § 1 odst. 1 vyhlášky MV č. 340/2003 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení při přestupcích. Pokuta a náklady řízení jsou splatné ve lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Žalovaný při vydání rozhodnutí vycházel z obsahu přestupkového spisu správního orgánu I. stupně, ze závěru znaleckého posudku znalce Ing. Wernera, z výpovědi svědku a považoval za prokázané, že žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku, z jehož spáchání byl obviněn. Žalovaný došel k závěru, že též uložená sankce odpovídá závažnosti spáchaného přestupku a je přiměřená. Žalobce v žalobě především namítl, že byl řízením před správním orgánem zkrácen na svých právech, když rozhodnutí správního orgánu vycházelo z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu I. stupně ponechal bez povšimnutí nově navrhovaná skutková zjištění obsažená v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, aniž by k ním zaujal nějaké stanovisko. Navrhl doplnění znaleckého posudku neboť ten neřeší jednoznačně otázku průběhu nehodového děje. Pokud by řidič Míška do místa dopravní nehody přijížděl rychlostí 50 km/hod. je nepochybné, že při tomto způsobu jízdy by dokázal na stejné brzdné dráze snížit rychlost svého vozidla pod dříve vypočtenou rychlost. Žalobce se domnívá, že při příjezdové rychlosti do 50 km/hod. by ke střetu vozidel nedošlo. Soudní znalec totiž na otázku zda by ke střetu vozidel nedošlo, kdyby řidič Míška jel rychlostí do 50km/hod. odpověděl neurčitě a to, že pravděpodobně by střetu vozidel nedošlo, ale nelze to z jistotou tvrdit. Žalobce tvrdí, že nehodu nezavinil a domnívá se, že strany policie nebylo postupováno zcela objektivně. Namítl, že k dopravní nehodě došlo krátce před 17.45 hodin a hned nato tuto událost hlásil policii kde je záznam o přijetí v 17.46 hodin. V protokole o nehodě je však čas nehody uváděn v 17.15 hodin, tedy skoro o půl hodiny dříve. Též při šetření na místě samém nebylo hovořeno o žádném svědkovi nehody (kromě spolujezdce řidiče Míšky) a přitom na náčrtku o místě dopravní nehody je napsána poznávací značka vozidla, které mělo jet jako druhé v pořadí. Řidič tohoto vozidla je slyšen jako svědek a následně bylo zjištěno, že jde taktéž o policistu, který je známým řidiče Míšky. Řidič Míška tvrdí a rovněž i slyšení svědkové, že před místem nehody stáli před vlakovým přejezdem a bylo zjištěno, že poslední vlak v místě jel v 17.12 hodin a to ve směru od východního nádraží na Jakartovíce. Žalobce se domnívá, že ze strany řidiče Míšky, policisty a dalších dvou svědku též policistů se jedná o účelovou výpověď, jejímž smyslem bylo docílit toho, že kolona vozidel musela zastavit před železničním přejezdem a poté pomalou jízdou pokračovat do místa kde došlo k dopravní nehodě. Žalobci se jeví též podivná i ta skutečnost, že před příjezdem skupiny policistů pro šetření dopravních nehod na místo přijela hlídka policie, která si přátelsky povídala s osádkou osobního vozidla řidiče Míšky. Na dotaz žalobce zda přijeli šetřit nehodu sdělili že nikoliv, neboť jedou pouze náhodou kolem. Má zato, kdyby řidič Míška jel rychlostí do 50 km/hod, ke střetu vozidel by nedošlo. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 14. 3. 2005 navrhoval zamítnutí žaloby a poukázal na to, že správní orgán I. stupně a rovněž žalovaný vycházeli ze skutečnosti zjištěných v rámci dokazování. Pro posouzení protiprávního jednání žalobce byl zde důležitý závěr znalce, týkající se rozboru možnosti obou účastníků dopravní nehody zabránit střetu. Znalec Ing. Werner v posudku zdůraznil, že žalobce mohl střetu zabránit tím, že by se před počátkem odbočování vlevo řádně přesvědčil, že není dojížděn a předjížděn vozidlem VW Golf, přičemž konstatoval, že při náležité pozornosti mohl žalobce předjíždějící vozidlo vidět nejméně 4,5 s před střetem. Dle znalce je nepochybné, že žalobce začal odbočovat vlevo v době, kdy již předjíždějící řidič Míška se nacházel v levé polovině vozovky. Žalobce porušil svou povinnost která je mu uložena ust. § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Znalec v této části vyslovil jednoznačný a nepochybný závěr, že žalobce začal odbočovat v době, kdy tak již neměl učinit a tak se dopustil skutku, který mu byl v řízení o přestupku kladen za vinu. Žalobce vidí nedostatek ve znaleckém posudku v tom, že na znalce nebyla položena otázka zda by k dopravní nehodě došlo, pokud by řidič Míška jel rychlostí do 50 km/hod a předjížděcí manévr nezačal na plné čáře. Znalec se k rychlosti vozidla řidiče Míšky vyjádřil, když výpočty dospěl k intervalu od 24 až 73 km/hod, přičemž doplnil, že horní hranice, tj. 73 km/hod platí pro rozestupy vozidel v koloně 15 m a rychlost vozidel v koloně 45 km/hod. Dle znalce však délku kolony nelze objektivně zjistit, lze se k ní pouze přiblížit. Dle názoru žalovaného absence zodpovězení této otázky nemá vliv na posouzení jednání žalobce, neboť u něj při odbočování vlevo stále platila povinnost vyplývající z výše uvedeného zákonného ustanovení. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které bylo žalovaným potvrzeno, podle § 65 a následujících zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) v mezích žalobních bodu a při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je vydáno v souladu se zákonem. Žalovaný stejně jako správní orgán I. stupně posoudil věc správně jak po stránce skutkové, tak po stránce právní, a to na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Krajský soud zjistil z obsahu správního spisu obou správních orgánů následující skutečnosti. Žalobce - řidič František Voráček kritického dne řídil osobní automobil BMW 525, SPZ BVD 66-44 a druhý účastník dopravní nehody řidič Jiří Míška nar. 8. 7. 1976, bytem Opava, Solná 437/12 řídil osobní vozidlo VW Golf SPZ OPN 11-33. K dopravní nehodě došlo v Opavě, ul. Bílovecká - místní komunikace odbočka ke garážovišti u domu č.

20. Žalobce František Voráček uvedl při podání vysvětlení dne 17. 12. 2003, že dne 29. 11. 2003 před 17 hodinou řídil své osobní motorové vozidlo ve směru z Kylešovic od švagrové do místa trvalého bydliště. Před jízdou vozidlo zkontroloval a bylo vše v pořádku. Vozidlo řídil po ul. Bílovecká ve směru od Kylešovic do stoupání směrem na centrum Opavy a uvedl, že si vůbec nevzpomíná že by na železničním přejezdu projížděl nějaký vlak. Jízda probíhala plynule, jel rychlostí 40 až 45 km/h, kdy před ním v poměrně větší vzdálenosti jel trolejbus. Ten jeho rychlost nebrzdil, neboť žalobce věděl, že bude za stoupáním odbočovat vlevo. Sledoval provoz i za sebou a ve zpětném zrcátku za sebou viděl dvě osobní vozidla, z nichž bližší bylo asi 15 až 20 m za ním. Asi 10 až 15 m za horizontem zapnul levý ukazatel změny směru jízdy. Přesvědčil se pohledem do zpětného zrcátka, že bude moci bezpečně odbočit a všiml si, že vozidla za ním respektují jeho znamení. Najel proto ke středové čáře a po najetí do křižovatky začal odbočovat, přičemž se opět přesvědčí pohledem do zpětného zrcátka, zda není předjížděn. V tomto okamžiku viděl vozidla za ním asi s 15 m odstupy a od horizontu viděl, že jede nějaké vozidlo, u něhož nezjistil v jakém jízdním pruhu jede. Pokračoval v odbočování se sníženou rychlostí 20 až 25 km/h se zařazeným 2. rychlostním stupněm. Po odbočení si všiml rychle jedoucího vozidla, které stočilo volant ve směru jeho jízdy, tj. doleva, na příjezdovou komunikaci ke garážím a to ve vzdálenosti asi 5 metrů za hranici křižovatky, do levé zadní části jeho vozidla pak toto vozidlo narazilo. Hned zavolal na místo policii na jejíž příjezd na místě počkal. Mladíci z druhého vozidla stále telefonovali, nato na místo přijelo nějaké osobní vozidlo z něhož vystoupili tři muži a jeden z nich byl policista. Přátelsky si povídali s osádkou druhého vozu. Na dotaz žalobce, zda přijeli nehodu vyšetřit sdělili, že jeli jen náhodou okolo. Poté přijelo další vozidlo policie a účastníci dopravní nehody byli na místě jen krátce dotázaní na děj dopravní nehody s tím, že budou pozvání k podání vysvětlení. Je přesvědčen, že nehoda vznikla tak, že řidič Míška začal předjíždět vyšší rychlostí než je 50 km/m a nevěnoval zřejmě řízení dostatečnou pozornost. Když totiž viděl z horizontu přijíždějící toto vozidlo, bylo ještě dostatečně daleko aby mohl bezpečně odbočit. Při odbočování doleva na garážoviště zjistil, že tam není žádný provoz takže mu nic nebránilo aby odbočil ne zcela při pravém okraji vozovky. Má zato, že nehodu nezavinil. Jeho odbočovací manévr byl naprosto bezpečný a v souladu s pravidly silničního provozu. Ke střetu obou vozidel došlo v době kdy byl již se svým vozidlem najetý do vjezdu garážoviště. Řidič Jiří Míška byl slyšen jednak do protokolu o podání vysvětlení dne 12. 12. 2003 a jednak jako svědek před správním orgánem I. stupně dne 12. 2. 2004. Vypověděl, že kritického dne jel se svým vozidlem po ul. Bílovecké v Opavě, vozidlo bylo v pořádku a rovněž on se cítil naprosto v pořádku. V tomto místě jel okolo 17.10 hod a jako čtvrté vozidlo za trolejbusem zastavil před železničním přejezdem ve směru do Opavy. On i jeho spolujezdec Petr Slavík byli připoutaní bezpečnostními pásy. Po projetí vlaku se kolona rozjela a rozjížděli se rychlostí 20 až 25 km/h. Vozovka je v té době ve stoupání. Když přijeli až na vrchol čekal , že někdo s kolony začne předjíždět trolejbus, který jel dost pomalu a v protisměru bylo volno. Nestalo se tak a proto začal v úseku, kde již byla přerušovaná dělící čára, kolonu vozidel předjíždět a měl zařazený 2. rychlostní stupeň. Předjel dvě vozidla jedoucí před ním a všiml si, že třetí vozidlo které jelo v této koloně začalo vybočovat do levého jízdního pruhu. Začal brzdil, řízení strhnul vlevo ve směru ke garážovišti, neboť předpokládal, že řidič chce předjet trolejbus a nevšiml si, že již on předjíždí. Tento řidič však do místa garážoviště odbočoval a odbočku si tzv. střihnul, takže se s nim již nemohl minout a došlo ke střetu pravé části jeho vozidla a levého boku v zadní části vozidla žalobce. Řidič poté zavolal policii a do jejich příjezdu zůstala vozidla v postavení po dopravní nehodě. Policisté nechali provést dechovou zkoušku, která byla negativní a zapsali si potřebné údaje a telefonní kontakty a též si zapsali značku vozidla které jelo před vozidlem Míšky, což byla Škoda 120 SPZ 1T6 78-78. Policisté kteří přijeli na místo vyměřili místo dopravní nehody, zpracovali fotodokumentaci a nechali si od účastníků dopravní nehody podepsat náčrtek místa. Dle názoru řidiče Míšky se žalobce nepřesvědčil zda může odbočit a vjel do jeho jízdní dráhy. Žalobce při odbočování doleva neměl zapnutý levý ukazatel směru jízdy. Spolujezdec řidiče Míšky, Petr Slavík jako svědek potvrdil, že 29. 11. 2003 okolo 17.10 hodin byl spolujezdcem na předním sedadle Jiřího Míšky. Jeli z místa bydliště Petra Slavíka směrem do centra Opavy a cesta vedla po Bílovecké ulici. Situaci sledoval, byla už tma, vozovka mokrá a silnice byla osvětlená veřejným osvětlením. Před železničním přejezdem na ul. Bílovecké dojeli kolonu vozidel, která dávala přednost vlaku a pomalu se rozjížděla. Jako první v koloně jel trolejbus a kvůli němu se celá kolona pohybovala rychlostí asi 20 km/h. Touto rychlostí jela kolona vozidel i za vrcholem stoupání této ulice a proto i oni jeli pomalu s odstupem za vozidlem před nimi. Oba si zapamatovali číslo tohoto vozidla, neboť bylo dobře zapamatovatelné. Řidiče Míšku upozornil, že zatím předjíždět nemůže, neboť tam byla plná dělící čára. Míška až na přerušované dělící čáře, s řádně zapnutým ukazatelem směru, začal kolonu předjíždět, přičemž nikdo s vozidel před ním neměl zapnutý levý ukazatel změny směru. Při předjíždění jeli rychlosti do 50 km/h. Po předjetí dvou vozidel z kolony si všiml v pořadí třetího vozidla, které náhle vybočilo do levého jízdního pruhu. Vše nasvědčovalo tomu, že tento řidič neměl zapnutý levý ukazatel směru. Řidič Miška reagoval na chování tohoto řidiče tím, že začal brzdit a stáhnul řízení vozidla vlevo na uličku, která vede ke garažovišti, ale vozidlo před ním rovněž do této uličky odbočilo. Toto auto však neodbočovalo řádně na své pravé polovině, nýbrž vjelo do levé poloviny, čímž vozidlu Mišky zkřížilo cestu. Střetu se již nedalo zabránit. Po vystoupení z vozidel řidič Voráček prohlásil, že auto neviděl. Z toho je nutno dovodit, že se žalobce před odbočováním nepřesvědčil, zda není předjížděn a rovněž neměl zapnutý levý ukazatel směru jízdy. Průjezd křižovatkou si zkrátil vlevo. Po příjezdu policie na místo nehody sdělil svědek své nacionále policistům a oba sdělili SPZ vozidla, které předjížděli a které jelo před nimi. Řidič vozidla, které bylo zařazeno před vozidlem Jiřího Mišky, tj. svědek Marek Ulitzka byl slyšen jednak při podání vysvětlení dne 2. 1. 2004 a též jako svědek, že dne 29. 11. 2003 jel okolo 17 hodiny svým vozidlem Škoda 105 SPZ 1T6 78-78 v Opavě po ulici Bílovecké ve směru z Kylešovic do centra Opavy. Když podjel viadukt České dráhy a dojížděl k následnému železničnímu přejezdu, tak na tomto blikalo výstražné zařízení. Proto vozidla před ním zastavila a rovněž i on, přičemž před ním stálo nějaké osobní vozidlo a před tímto vozidlem ještě jiné další vozidlo. Po přejezdu vlaku se kolona rozjela, před vrcholem stoupání dojeli trolejbus, který jel v pořadí jako třetí. Trolejbus jel pomalu, tak se za ním vytvořila kolona. Všiml si, že za ním jede nějaké vozidlo. On sám se nechystal trolejbus předjet, neboť jeho vozidlo jede pomalu. V místě za horizontem, kde už je přerušovaná čára, na středu vozovky zaregistroval, že za ním jedoucí vozidlo probliklo světelnou houkačkou a se zapnutým levým ukazatelem změny směru začalo předjíždět. Sdělil, že si je zcela jist, že před ním žádné vozidlo neblikalo směrovkou vlevo a tedy se nechystalo k předjíždění. V době, kdy už byl žlutý Volfwagen Golf, který jel původně za ním, v levé polovině vozovky a předjel jeho vozidlo i vozidlo, které jelo před ním, všiml si, že v pořadí druhé vozidlo jedoucí před ním náhle a myslí si, že bez zapnutého levého blikače, vybočilo vlevo přímo před předjíždějící VW Golf a došlo ke střetu vozidel. Vše proběhlo velmi rychle. K tomuto střetu došlo až vlevo na vedlejší uličce vedoucí ke garážím. Domníval se, že řidič vozidla VW Golf se snažil vyhnout střetu co nejvíce vlevo a proto došlo k tomuto až mimo hlavní ulici. Mezi tím projel místem nehody a pokračoval dále. Všiml si totiž, že náraz nebyl nijak silný a tak byl přesvědčen, že nikdo nebude potřebovat pomoc, jinak by zastavil. Dále se již touto věci nezabýval. Až byl jako svědek předvolán policií. Dle názoru svědka nemohl řidič VW Golfu nijak nehodě zabránit, neboť nejel rychle a řidič osobního vozidla, který odbočoval vlevo, mu doslova vjel do cesty. Tuto dopravní nehodu vyšetřovala prap. Petra Hendrichová a por. Petr Illík. Oba byli ve věci slyšeni jako svědkové. Svědkyně Hendrichová uvedla, že po příjezdu na místo dopravní nehody byli na místě oba účastníci nehody a vozidla stála v původním postavení. Při vytěžení, jak k dopravní nehodě došlo, byl dále zjištěn svědek spolujezdec Petr Slavík a ke konci šetření jí bylo na místě sděleno řidičem Míškou, že si zapamatoval značku vozidla, které jelo před ním a tuto jí oznámil. Tento údaj napsala na náčrtek. Údaj o času dopravní nehody jí sdělili účastníci nehody Svědkyně dále uvedla, že si je jistá tím, že žalobce byl přítomen tomu, když jí druhý účastník nehody na místě sdělil číslo vozidla, které jelo před ním. Další údaje pak zapisoval druhý člen hlídky por. Petr Illík. Jak plyne z výpovědi svědka Petra Illíka šetření na místě nehody prováděla jeho kolegyně svědkyně Hendrichová, která prováděla vyměření a foto vozidle, včetně jednání s oběma účastníky dopravní nehody. Svědek seděl ve vozidle a zapisoval potřebné údaje. Nevzpomněl si již, zda se hovořilo na místě nehody o svědkovi. Na záznamu o přijatém oznámení ze dne 29. 11. 2003 je uvedeno, že řidič Voráček oznámil o 7.25 hodin, že došlo k dopravní nehodě. Tato byla přidělena k vyřízení prap. Petře Hendrichové a por. Petru Illíkovi. Na místě nehody bylo provedeno ohledání místa nehody, vytěžení řidičů- dechová zkouška, která byla negativní. Technická závada nebyla řidiči uplatňována. Záznam na Okresním ředitelství Policie ČR (zpráva ze dne 6. 4 .2004) pak má v záznamu uvedeno, že předmětná dopravní nehoda byla hlášena dne 29. 11. 2003 o 7.46 hod. na operační středisko Policie ČR, Okresní ředitelství v Opavě. Hlídce skupiny dopravních nehod bylo hlášení o dopravní nehodě předáno v 17.50 hod. Ze zprávy Českých drah, a. s. pak dále soud zjistil, že dne 29. 11. 2003 jel přes přejezd na ul. Bílovecké asi v 17.12 hod. vlak směrem na Jakartovice. Protože byl zde rozpor o přesné hodině dopravní nehody a všichni účastnici tvrdili, že v té době projížděl stejnou trasou trolejbus, zjišťoval Krajský soud u Dopravního podniku města Opavy v jakých intervalech v době od 17 do 18 hodiny večer v den pracovního klidu - v sobotu projížděly daným směrem trolejbusy. Z této zprávy však nebylo možno nic vytěžit neboť tyto uvedeného dne jezdily stejným směrem od 17.02 hodin každých dalších deset minut. Dne 13. 5. 2004 byl proveden vyšetřovací pokus - rekonstrukce na místě nehody za účasti prap. Petry Hendrichové, obou řidičů - účastníků nehody a za účasti právního zástupce žalobce. Bylo provedeno zaměření vozidel a to místo střetu, měření klesání ul. Bílovecké a to 10 metrů VBM. Byla zjištěna dohlednost na světlomety vozidla přijíždějícího od sídliště na zpětné zrcátko vozidla BMW, stojící přední části 10 metrů před VBM levým okrajem u středu vozovky. Zjištěna dohlednost na světlomety vozidla Škoda Forman. Řidič Voráček viděl první vozidlo jedoucí za sebou ve vzdálenosti 15,3 metrů. Řidič Míška vozidlem předvedl jaký měl rozestup od posledního vozidla kolony před zahájením předjíždění. Vyšetřovací pokus byl započat ve 21 hodin a ukončen ve 21.30 hodin, zápis přečten a podepsán přítomnými. Dále správní orgán I. stupně ve věci nechal provést odborný znalecký posudek znalcem Ing. Miroslavem Wernerem. Tento posudek byl vypracován 26. 5. 2004. Znalec především zjistil výhledové poměry obou řidičů a uzavřel, že vozidlo na horizontu mohl řidič Voráček zpozorovat na vzdálenost nejméně 86 metrů před pozdějším místem střetu. Řidič Míška pak začal najížděl do levé poloviny vozovky při předjíždění kolony vozidel v době nejméně 4,5 s. před střetem. Pokud tedy jel řidič Voráček levým bokem blíže ke středové čáře vozovky než za ním jedoucí nezjištěné vozidlo, pak jim ve vzájemném pozorování, po dobu nejméně 4,5 s. před pozdějším střetem nic nebránilo. Vzhledem k výpočtu je nepochybné, že řidič Voráček začal odbočovat vlevo v době, kdy byl předjíždějící řidič Míška v levé polovině vozovky, vedle za ním jedoucí kolony vozidel. K zabránění střetu by se musel řidič Voráček opakovaně přesvědčit, že není dojížděn a předjížděn jiným vozidlem. Řidič Míška by tak musel k zabránění střetu reagovat na vznikající nebezpečnou situaci zahájením intenzivního brždění nejméně 0,2 až 0,3 s. dříve než učinil. Nelze však objektivně zjistit zda mohl spolehlivě rozeznat úmysl řidiče Voráčka odbočit vlevo. Toto sdělil znalec k posouzení reakcí obou řidičů na vzniklou situaci. Při posouzení technické přijatelnosti výpovědi obou účastníků nehody a svědka Ulitzký, pak znalec uvedl, že vzdálenost mezi přední části vozidla Míšky a zadní části vozidla Voráčka nemohla být při zahájení kolony řidičem Míškou delší než 39 metrů. Řidič Voráček jel z kopce rychlostí mezi 20 až 45 km/h. Průměrná vzdálenost mezi vozidly v koloně se mohla pohybovat od 3 do 10 metrů a rychlost jízdy kolony mezi 20 až 45 km/h. Protože žádná z těchto hodnot není konstantní mělo by grafické znázornění polohy obou vozidel v koloně nekonečný počet variant. Řidič Míška začal při předjíždění kolony vozidel předjíždět do levé poloviny vozovky s určitostí ještě před koncem plné bílé čáry. Jeho rychlost během předjíždění nelze objektivně zjistit vzhledem k výkonovým parametrům jeho vozidla. Znalec pak při svém výslechu k dotazům právního zástupce žalobce mimo jiné uvedl, že pokud by řidič Míška nepřejel plnou čáru a jel rychlostí do 50 km/h, nelze jednoznačně určit, že by došlo ke střetu vozidel. Je pravděpodobné, že ne, ale nelze to s jistotou tvrdit. Na to vydal správní orgán I. stupně tj. Magistrát města Opavy dne 2. 7. 2004 rozhodnutí, dle něhož uznal žalobce Františka Voráčka vinným spácháním uvedeného přestupku. Poukázal na výpovědi svědků a dále na závěry znaleckého posudku Ing. Wernera, jakož i na vyšetřovací pokus provedený dne 13. 5. 2004. Dle tohoto rozhodnutí řidič Míška začal předjíždění kolony vozidel do levé poloviny vozovky s určitostí ještě před koncem plné bílé čáry, přičemž jeho rychlost nelze objektivně zjistit. Vzhledem k parametrům jeho vozidla, mohl během předjíždění dosáhnout rychlosti i vyšší než 60 km/h za předpokladu, že se rychlost jízdy kolony blížila k horní hranici možného rozmezí 20 až 45 km/h. Dle znalce jsou výpovědi obou účastníků technicky přijatelné. Nelze však objektivně zjistit jestli v době zahájení předjíždějícího manévru byl již na některém z vozidel v činnosti levý ukazatel směru. Správní orgán pak v závěru uvedl, že ve věci došlo k mírným odchylkám ve vztahu nahlášení dopravní nehody, údajné jízdy vlaku a podobně. Jde však o údaje které byly zjištěny Policií ČR a které nemohl správní orgán žádným způsobem ovlivnit. Tyto však neměly žádný vliv na nehodový děj. Správní orgán přihlédl k závažnosti přestupku řidiče Voráčka a neuložil tomuto sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a považuje uložení pokuty za dostačující k naplnění výchovného účinku. Výše uvedená zjištění Krajský soud opírá o listinné důkazy, tj. oznámení o přestupku ze dne 2. 1. 2004, o záznam o přijatém oznámení ze dne 29. 11. 2003, o protokol o podání vysvětlení ze dne 17. 12. 2003 sepsaný se žalobcem, o protokol o podání vysvětlení ze dne 12. 12. 2003 sepsaným s řidičem Jiřím Míškou, o protokol o podání vysvětlení ze dne 12. 12. 2003 sepsaný se svědkem Petrem Slavíkem, spolujezdcem řidiče Míšky, o protokol o podání vysvětlení ze dne 2. 1. 2004 sepsaný se svědkem Markem Ulitzkou, o protokol o nehodě v silničním provozu ze dne 30. 11. 2003 o oznámení dopravní nehody, o záznam z centrálního registru o záznamech o udělených pokutách, o protokol o ústním jednání ze dne 26. 1. 2004 sepsaný s řidičem Voráčkem za účasti jeho právního zástupce, dále o výpověď svědka Jiřího Míšky před správním orgánem I. stupně dne 12. 2. 2004. Dále o protokol o výpovědi svědka Marka Ulitzkého slyšeného před správním orgánem I. stupně dne 12. 2. 2004, o výpověď svědka Petra Slavíka slyšeného dne 5. 3. 2004 před správním orgánem I. stupně, o výpověď svědkyně prap. Petry Hendrichové a o výpověď svědka por. Petra Illíka. Dále svá zjištění Krajský soud opírá o zprávu Českých drah, a. s., o zprávu Policie ČR Okresní ředitelství z 6. 4. 2004, o zprávu Policejního prezidia ČR v Praze 7 ze dne 30. 3. 2004, o vyšetřovací pokus - rekonstrukci na místě nehody ze dne 13. 5. 2004, a v neposlední řadě o odborný znalecký posudek znalce Ing. Miroslava Wernera z 26. 5. 2004 a jeho výpovědi před správním orgánem I. stupně dne 29. 6. 2004. Dále soud opírá svá zjištění o rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 2. 7. 2004 jako správního orgánu I. stupně. Dle § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci musí řidič dávat znamení o změně směru jízdy, při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti. Dle § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., na pozemní komunikaci se jezdí vpravo a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak. Krajský soud ve věci neprováděl další důkazy jak byly navrhovány zástupcem žalobce, nebo dospěl k závěru, že žalovaný tak i správní orgán I. stupně měly dostatečné podklady k tomu, aby zjistily beze zbytku a úplně skutkový stav. Krajský soud se s těmito závěry ztotožňuje, proto považoval provádění dalších důkazů ve věci za nadbytečné. Přestupkem je podle zákona č. 200/1990 Sb., zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně. K odpovědnosti za přestupek stačí zavinění z nedbalosti. Žalobce tím, že porušil ust. § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, naplnil tak skutkovou podstatu přestupku dle § 22 odst. 1 písm. c) - přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu - dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Žalobce tedy tvrdí, že onoho kritického dne při odbočování doleva zapnul levý ukazatel směru, přesvědčil se řádným způsobem zda ho nepředjíždí jiné vozidlo, a protože na cestě ke garážovišti nejelo žádné vozidlo provedl odbočení doleva, ale nikoliv na pravé straně této silnice, ale odbočení tzv. „střihl“. To je jediné nedodržení dopravních předpisů, které žalobce připouští. Krajský soud však tak jako správní orgány obou stupňů, vychází ze závěru posudku znalce Ing. Wernera a z výpovědí všech slyšených svědku, kteří v dané věci vypovídali pod svědeckou sankcí. Svědkové byli poučení a zejména jako policisté si museli být vědomi, jaké důsledky by zde byly z toho, kdyby jejich výpovědi byly nepravdivé. Proto soud nevěří, že by se všichni zainteresovaní tak detailně domlouvali na tom jak svalit vinu na dopravní nehodě na žalobce. Dle znaleckého posudku řidič Míška začal najíždět do levé poloviny vozovky při předjíždění kolony vozidel v době nejméně 4,5 s. před střetem. Pokud jel tedy řidič Voráček levým bokem blíže ke středové čáře vozovky, než za ním jedoucí nezjištěné vozidlo, pak jim ve vzájemném pozorování po dobu nejméně 4,5 s. před pozdějším střetem nic nebránilo. K zabránění střetu by se musel řidič Voráček opakovaně přesvědčit, že není dojížděn a předjížděn jiným vozidlem, což dle názoru soudu žalobce opakovaně neučinil, neboť by jinak nevjel do jízdní dráhy předjíždějícího vozidla. Řidič Míška se mohl oprávněně domnívat, že žalobce vybočil ze své řady, aby předjel trolejbus a nemuselo ho vůbec napadnout, že žalobce hodlá odbočovat doleva na cestu ke garážovišti. Bylo logické, když viděl toto auto vybočit z řady, že se snažil uhýbat doleva, neboť se mohl domnívat, že takto střetu zabrání. Svou roli pak nepochybně hraje, že žalobce při odbočování se nedržel pravého okraje vozovky na cestě ke garáži jak mu to ukládá ust. § 11 odst. 1 citovaného zákona, ale odbočení tzv. „střihl“. I když z dalších námitek uvedených žalobcem nelze pro posouzení věci nic důležitého dovodit, přesto se soud pečlivě zabýval i těmito. Žalobce uvedl, že o dalším svědkovi nebyla na místě dopravní nehody řeč. K tomu nutno říci , že skutečně číslo vozidla v den nehody policistce prap. Hendrichové svědek Míška sdělil a svědek Slavík toto uváděl při výslechu u správního orgánu I. stupně. Že nešlo o nějakou domluvu o tom svědčí nejasnosti o jaké vozidlo vůbec šlo, když svědek Slavík uvádí, že šlo o Škodu 105 nebo 120, kdežto svědek Míška (jak plyne z náčrtku kde je toto číslo auta a jeho značka uvedena) uvedl policistce prap. Hendrichové, že šlo o Škodu 120, což tato na zmíněný náčrtek poznamenala. Dle svědka Ulitzkého však šlo o Škodu 105. Jestliže žalobce tvrdí, že neslyšel nic o dalším svědkovi, lze to vysvětlit nepochybným rozrušením po prožité autonehodě. Je sice zvláštní, že se liší údaje o tom kdy k nehodě došlo, když svědek Slavík uvádí zhruba dobu po 17.10 hodin, svědek Ulitzký zhruba dobu okolo 17 hodin, na záznamech policie která nehodu vyšetřovala se objevuje doba 17.15 hodin a 17.25 kdy byla nehoda nahlášena, na záznamu Okresního ředitelství Policie jde o dobu 17.46 hodin a žalobce uvádí dobu 17.45 hodin s tím, že v zápětí hlásil nehodu na policii. Ovšem i na straně žalobce jsou rozpory. Ten uvedl v protokole o podání vysvětlení, že 29. 11. 2003 jel od své švagrové před 17 hodinou. U jednání soudu pak upřesnil, že cesta z místa výjezdu od švagrové do místa dopravní nehody je dlouhá zhruba 2 km. Nikde se cestou nezdržoval a jel přímo. Je tety zvláštní, že od doby „před 17 hodinou“ jel 2 km do místa nehody více jak 45 minut. Naopak jeho výpověď spíše souhlasí s tím co uvádějí svědkové a soud se přiklání k tomu, že k dopravní nehodě došlo skutečně po přejezdu vlaku okolo 17.15 hodin a že dopravní nehoda byla nahlášena Okresnímu ředitelství policie až 17.46 hodin. Nelze si myslet, že žalobce bezprostředně, zhruba 1 minutu po nehodě, která se měla stát dle jeho údajů 17.45 hodin, hned hlásil Policii, že došlo k zmíněné dopravní nehodě. Bylo by nelogické kdyby po střetu nezjišťoval stav poškození vozidla, případně nehovořil z druhým účastníkem dopravní nehody. I svědkyně prap. Hendrichová potvrdila, že jí na místě sdělili účastníci nehody, že k této došlo okolo 17.15 hodin a poté byla nahlášená. Proti tomu však žalobce hned na místě nijak neprotestoval. Žalobce a jeho právní zástupce byli řádně seznámeni s výsledky vyšetřování, zástupce žalobce měl možnost vznášet konkrétní otázky jak na svědky tak na znalce, čehož zástupce žalobce plně využil. Žalobce i jeho právní zástupce byli přítomni rekonstrukce celé nehody, která se konala z popudu správního orgánu I. stupně dne 13. 5. 2004. Krajsky soud po zhodnocení provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Napadené rozhodnutí je vydáno v souladu se zákonem. Žalovaný stejně jako správní orgán I. stupně posoudili věc správně jak po stránce právní, na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Z odůvodnění rozhodnutí též plyne, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazu a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Porušení ust. § 21 odst. 1 citovaného zákona považuje Krajský soud u žalobce za nepochybné a uloženou sankci správními orgány za přiměřenou. Vzhledem výše uvedeným skutečnostem, po provedeném řízení a hodnocení důkazů (§ 77 s. ř. s.) soud žalobu zamítl, neboť není důvodná(§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Žalobce nebyl zkrácen na svých právech. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust., § 60 odst. 1 a 2 soudního řádu správního tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.