58 Co 115/2021-125

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 290.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. 3. 2021, č. j. 4 C 119/2020-97, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 22.893,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně, že se žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 290.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 25. 5. 2019 do zaplacení, zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v částce 96.632 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným dne 30. 4. 2010 uzavřel kupní smlouvu, na jejímž základě měl nabýt od žalovaného vlastnické práva k použitému [značka automobilu] za dohodnutou kupní cenu 290.000 Kč zaplacenou žalovanému v hotovosti při podpisu kupní smlouvy (dále také jen„ předmětný automobil“). Dne 18. 10. 2010 žalobce prodal předmětný automobil společnosti [právnická osoba], která vozidlo prodala společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizováno], [země]; ve [země] při užívání vozidla společností [anonymizována dvě slova] bylo následně zjištěno, že vozidlo pochází z trestné činnosti. [právnická osoba], podala proti žalobci u Okresního soudu ve [obec] žalobu, ve které se domáhala vrácení kupní ceny, neboť žalobce na ni nemohl převést vlastnické právo k vozidlu, jehož původ byl z trestné činnosti. Výsledkem předmětného řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] bylo rozhodnutí, jímž bylo žalobci uloženo zaplatit rozsudkem uloženou částku společnosti [právnická osoba] V návaznosti na předmětné řízení vedené u Okresního soudu ve [obec] žalobce v nyní souzené věci poukázal na to, že kupní smlouva uzavřená mezi ním jako kupujícím a žalovaným [jméno] [příjmení] jako prodávajícím je absolutně neplatná, neboť žalovanému nikdy nesvědčilo vlastnické právo k vozidlu a nemohl jej tedy na žalobce kupní smlouvou převést. Žalobci proto vzniká právo na vydání plnění z absolutně neplatné kupní smlouvy, tedy vrácení uhrazené kupní ceny. Jedná se o tzv. synallagmatický závazek, tedy vrácení vzájemného plnění na základě neplatné kupní smlouvy, nicméně v daném případě bylo plnění žalobce vrátit osobní automobil realizován tím, že vozidlo bylo vydáno [anonymizováno] [země] v souvislosti s šetřením trestné činnosti krádeže předmětného vozidla.

3. Žalobě bylo vyhověno elektronickým platebním rozkazem, proti němuž žalovaný podal odpor, který odůvodnil tím, že nikdy s žalobcem neuzavřel kupní smlouvu ohledně předmětného sporného automobilu; tvrdil, že vozidlo prodal přímo autobazaru [anonymizováno] v [obec] za 265.000 Kč a tato částka mu byla ihned v hotovosti na místě vyplacena. Dále poukázal na to, že již 12. 7. 2013 mohl žalobce vůči němu uplatnit svůj nárok, když měl v ruce důkazy svědčící o tom, že vozidlo pochází z trestné činnosti z roku 2005. Žalovaný vznesl námitku promlčení uplatněného nároku.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaný prodal předmětný automobil žalobci, nikoli autobazaru [anonymizováno]. Dále dospěl k závěru, že návrh žalobce na vrácení uhrazené kupní ceny by byl důvodný, neboť uzavřená kupní smlouva mezi účastníky je od počátku absolutně neplatná. Věc posoudil podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013. Uvedl, že žalovaný se nemohl stát řádným vlastníkem předmětného vozidla a nemohl tak převést na žalobce více práv, než mu fakticky náleželo. Bylo prokázáno, že předmětné vozidlo bylo v roce 2005 odcizeno a následně došlo k úpravě jeho [příjmení] kódu. S takto pozměněným identifikačním údajem bylo vozidlo následně od 4. 9. 2006 registrováno ve [země]. Žádná z osob, které byly evidovány jako vlastníci předmětného vozidla, případě které ho fakticky užívaly, nemohla být v dobré víře, že předmětné vozidlo řádně nabyla a že je jeho oprávněným uživatelem. Ani žalovaný takovou osobou nemohl být s přihlédnutím k okolnostem, za kterých se stal evidenčním vlastníkem vozidla. Teprve žalobce byl první osobou, která měla vůbec vůli nabýt předmětné vozidlo do svého vlastnictví a toto užívat, když předcházející uživatelé a zapsaní vlastníci si žádným způsobem neověřovali okolnosti nabytí a převodu předmětného vozidla, o toto se vůbec nezajímali, kupní smlouvy byly uzavírány, aniž by zapsaní vlastníci měli vůbec vůli a možnost vozidlo jakkoli užívat a s tímto nakládat. Teprve u žalobce lze dovodit s ohledem na okolnosti uzavření kupní smlouvy dobrou víru, že vozidlo kupuje od vlastníka. Žalobce se však vlastníkem vozidla nestal, neboť předmětné vozidlo bylo na žalobce převedeno od nevlastníka. Kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je proto absolutně neplatná a žalobci by vznikl nárok na vrácení zaplacené kupní smlouvy ve smyslu § 457 občanského zákoníku, když ze strany žalobce došlo ke splnění jeho synallagmatického závazku spočívajícího ve vrácení předmětného vozidla.

5. Ve věci však žalovaný vznesl námitku promlčení. Žaloba v souzené věci byla podána soudu dne 29. 4. 2020, žalobce byl ve sporu vedeném u Okresního soudu ve Vsetíně neúspěšný a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2017 byl zavázán zaplatit společnosti [právnická osoba], částku 364.000 Kč; tuto částku zvýšenou o úroky a náklady řízení v celkové výši 555.000 Kč na účet společnosti [právnická osoba], dne 26. 4. 2017 zaplatil. Nejméně od tohoto okamžiku začala žalobci plynout subjektivní dvouletá promlčecí lhůta, ve které měl možnost svůj nárok vůči žalovanému u soudu uplatnit. Žalobu podal až v roce 2020, tedy asi rok po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí lhůty a nárok je proto promlčen. Blíže pak vysvětlil vztah mezi plynutím promlčecí lhůty subjektivní a objektivní. Soud žalobu zamítl z důvodu promlčení uplatněného nároku.

6. O nákladech řízení rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a specifikoval, z jakých položek celková částka náhrady nákladů řízení ve výši 96.632 Kč sestává.

7. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že v zásadě souhlasí s právní konstrukcí, že v odlišném soudním řízení řešená otázka platnosti kupní smlouvy uzavřené mezi ním a společností [právnická osoba], (a též tomu předcházejících kupních smluv včetně smlouvy s žalovaným) je pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby významná. Soud však pochybil, pokud okamžik běhu promlčecí doby váže na první rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2017 (respektive na něj navázanou úhradu ze strany žalobce obávajícího se exekučního postihu), když předmětný rozsudek se platností předchozích převodů předmětného automobilu nezabýval a je založen toliko na argumentu odlišnosti označení pozměněného identifikátoru [příjmení] kódu předmětného vozidla. Žalobce tak nemohl nabýt vědomost o skutečnostech zakládajících počátek běhu subjektivní promlčecí doby vůči žalovanému, neboť s výjimkou pochybnosti o tom, že předmětné vozidlo na některých dílech neobsahuje originální [příjmení] kód, nebyly jiné okolnosti prokazovány; již v tu dobu argumentoval okolností, že jiné než původní [příjmení] kódy se na příslušných dílech jiného vozidla mohou objevit také výměnou/použitím dílu z jiného vozidla. Tento první rozsudek Krajského soudu Ostrava byl v rámci dovolacího řízení zrušen.

8. Následně Krajský soud v Ostravě doplnil dokazování ohledně okolností předchozích převodů předmětného automobilu (včetně okolností převodu z žalovaného na žalobce) a definitivně rozhodl až rozsudkem č. j. 71 Co 479/2016-257 ze dne 23. 5. 2019 (dále též„ konečný rozsudek KS Ostrava“), kdy soud I. stupně v odvoláním napadeném rozsudku sám označuje až argumentaci uvedenou v odůvodnění konečného rozsudku KS Ostrava jako významnou pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Je tedy zřejmé, že teprve v návaznosti na konečný rozsudek KS Ostrava (respektive jemu těsně předcházející rozsáhlé doplnění dokazování z let 2018 a 2019, zejména listinami vydanými orgány [země], které si soud cestou dožádání opatřil), žalobce nabyl prokázanou vědomost o okolnostech předchozích převodů automobilu včetně toho, že žalovaný nebyl skutečně vlastníkem automobilu. Až doplněním dokazování, respektive vyhlášením konečného rozsudku KS Ostrava ze dne 23. 5. 2019 začala žalobci běžet subjektivní dvouletá promlčecí lhůta, která v době podání žaloby (29. 4. 2020) neuplynula.

9. Dále namítl, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím překvapivým, neboť soud ve věci provedl podrobné a důkladné dokazování k okolnostem uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným, přesto své rozhodnutí založil na argumentu promlčení.

10. Dále uvedl, že v kontextu úmyslného jednání žalovaného, který jednoznačně věděl, že není skutečným vlastníkem předmětného automobilu, žalobci tuto okolnost zamlčel a předstíral své vlastnictví, nadto měl s ohledem na okolnosti přepisu předmětného automobilu na svou osobu a angažmá pana [příjmení] důvod pochybovat o řádném nabytí též u předchozích (evidenčních či skutečných) vlastníků a vědomě se tak účastnil protiprávního dobrým mravům a veřejnému pořádku odporujícího jednání, žalobce případné vznesení námitky promlčení považuje též za rozporné s dobrými mravy a právní účinky by takové námitce neměly být přiznány. Navrhl změnu rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno.

11. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že žalobci vznikla škoda dnem, kdy skutečně uhradil společnosti [právnická osoba], částku 555.000 Kč, tedy dne 26. 4. 2017 a od tohoto dne mohl požadovat škodu po žalovaném. Je ostatně prokázáno, že již 12. 7. 2013 žalobce kontaktoval žalovaného s tím, že pokud on bude muset uhradit škodu, tak bude tuto vymáhat po žalovaném. Jestliže tedy žalobce podal žalobu u Okresního soudu v Uherském Hradišti proti žalovanému o částku 290.000 Kč až 29. 4. 2020, uplynula skutečně promlčecí doba nejen dvouletá, ale i tříletá.

12. K dalším námitkám uvedl, že žalovaný již od samotného počátku namítal promlčení, zejména již v odporu proti platebnímu rozkazu, takže nejde o nějaké překvapivé rozhodnutí a už vůbec nejde o rozpor s dobrými mravy, když žalovaný absolvoval s předmětným vozidlem 2x technickou prohlídku v STK [obec] (a to již v době, kdy vozidlo mělo padělaný [příjmení], o čemž ale nevěděl) a byl tudíž naprosto jednoznačně subjektivně přesvědčen, že vozidlo nepochází z trestné činnosti. Není mu známo, z čeho čerpá žalobce, když tvrdí, že žalovaný jednoznačně věděl, že není skutečným vlastníkem vozidla (to, že jej neužíval, není rozhodujícím) a že měl důvod pochybovat o řádném nabytí vozidla.

13. Uzavřel, že se nedopustil žádného jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, a proto nelze ani k této námitce při úvaze o promlčení přihlédnout. Navrhl, aby bylo odvolání zamítnuto.

14. V písemné replice k vyjádření žalovaného žalobce zdůraznil, že předmětem žaloby není náhrada škody, jež měla žalobci vzniknout při úhradě společnosti [právnická osoba], v řízení před Okresním soudem ve [obec], ale bezdůvodné obohacení, jež žalovaný na úkor žalobce získal dle neplatné kupní smlouvy z 30. 4. 2010, když žalobci prodal (kradený) automobil, jehož nebyl vlastníkem; jde tedy o dva skutkově odlišné nároky. V dalším pak setrval na své argumentaci, kterou blíže rozvedl.

15. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

16. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem o skutkovém stavu, k němuž dospěl soud I. stupně ve vztahu k pasivní legitimaci účastníků (tedy že předmětná kupní smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako kupujícím a [jméno] [příjmení] jako prodávajícím) i s tím, že uzavřená kupní smlouva je od počátku absolutně neplatná, neboť [jméno] [příjmení] se s ohledem na skutečnost, že se jednalo o kradené vozidlo, nemohl stát řádným vlastníkem předmětného vozidla a nemohl následně převést na žalobce více práv, než mu fakticky náleželo. Nárok žalobce na vrácení kupní ceny by proto byl dán, neboť u žalobce došlo ke splnění jeho synallagmatického závazku. Blíže odvolací soud pro stručnost odkazuje na odstavce 11, 12 a 13 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku.

17. Argumentaci žalobce uvedenou v odvolání kritizující překvapivost rozhodnutí nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Je pravdou, že soud I. stupně provedl řadu důkazů, přičemž nakonec své rozhodnutí založil na argumentu promlčení, nicméně již od počátku řízení (respektive od podání odporu žalovaným) žalovaný mimo námitky promlčení tvrdil, že nikdy s žalobcem smlouvu o prodeji předmětného automobilu neuzavřel, že tuto uzavřel s autobazarem [anonymizováno]. Soud I. stupně proto správně provedl dokazování, aby zjistil, zda je vůbec žalovaný ve věci pasivně legitimován. Z provedených důkazů pak učinil správný závěr, že žalovaný ve věci pasivně legitimovaný je.

18. Ve vztahu k promlčecí lhůtě žalobce v odvolání namítl nesouhlas s datem, od něhož soud I. stupně počítal počátek běhu promlčecí lhůty a dále namítl, že vznesení námitky promlčení považuje za rozporné s dobrými mravy.

19. K samotné námitce promlčení pak shodně jako účastníci a soud I. stupně i odvolací soud považuje za podstatná zjištění, která vyplývají z připojeného spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 120 C 15/2013, v němž společnost [právnická osoba], žalovala [jméno] [příjmení] o vrácení kupní ceny za předmětný automobil.

20. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, 26 Cdo 938/2005, 26 Cdo 228/2005, 28 Cdo 2401/2008 či 30 Cdo 256/2018), soudem I. stupně již řádně provedené listinné důkazy s ohledem na jejich povahu neopakoval a dokazování doplnil toliko dalšími listinnými důkazy ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 120 C 15/2013.

21. Žalobním návrhem, který byl Okresnímu soudu ve Vsetíně doručen dne 27. 2. 2013, se společnost [právnická osoba], proti žalovanému [jméno] [příjmení] domáhala zaplacení částky 364.000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že od něj kupní smlouvou ze dne 22. 10. 2010 zakoupila předmětný automobil (motorové vozidlo [značka automobilu]), který byl dne 14. 3. 2011 ve [země] Okresním ředitelstvím policejního sboru v [anonymizováno], Obvodním oddělením v [anonymizováno], zajištěn s tím, že bude podroben dalšímu znaleckému zkoumání. Následně znaleckým posudkem vypracovaným dne 11. 4. 2011 Kriminalistickým a expertízním ústavem policejního sboru [země], [příjmení] [příjmení], bylo zjištěno, že toto vozidlo pochází z trestné činnosti, a proto bylo pro účely trestního řízení zajištěno (zjištěno z žalobního návrhu). Dne 11. srpna 2011 byl Kriminalistickým a expertizním ústavem policejního sboru [země], [příjmení] [příjmení], zpracován znalecký posudek do vyšetřovacího spisu [anonymizováno] [číslo] [číslo], z jehož závěrů je mimo jiné zřejmé, že zkoumáním byly zjištěny cizí zásahy do povrchu karoserie v místě vyhotovení VIN. Původní VIN bylo z povrchu karoserie odstraněno mechanickým způsobem – zbroušením – a na takto upravený povrch bylo dodatečně vyhotovené VIN ve tvaru„ [anonymizováno]“. Metalografickým zkoumáním bylo zjištěno původní VIN ve tvaru„ [anonymizováno]“. S tímto posudkem se v předmětném řízení Okresního soudu ve Vsetíně seznámil žalobce při jednání dne 27. 5. 2014, jemuž byl osobně přítomen a při němž byl tento znalecký posudek čten jako listinný důkaz (viz protokol o jednání ze dne 27. 5. 2014). Při témže jednání byl seznámen i se stanoviskem společnosti x [právnická osoba], doručeným soudu 15. 5. 2014, v němž mimo jiné společnost v části týkající se tvrzené dobré víry žalobce uvedla, že se u žalobce jedná o obchodníka s auty se sedmnáctiletými zkušenostmi a tudíž ho mohla zajímat i skutečnost, že předmětný automobil neměl ani jeden originální klíč (viz vyjádření na č. l. 58 – 59 spisu).

22. Ze zprávy policie ([anonymizována čtyři slova] v [anonymizována čtyři slova]) ze dne 11. 6. 2014 (viz č. l. 81 spisu Okresního soudu ve Vsetíně), jíž byl proveden důkaz při jednání dne 8. 7. 2014, u něhož byl žalobce osobně přítomen (viz o protokol o předmětném jednání), bylo zjištěno, že policie soudu sdělila, že motorové vozidlo [značka automobilu], šedé metalízy (původně zelené metalízy), [anonymizováno 5 slov]), výrobní číslo podvozku [příjmení]: [anonymizováno] (původní číslo podvozku [příjmení]: [anonymizováno]), výrobní číslo převodovky [anonymizováno], rok výroby 2002, které bylo dne 14. 3. 2011 zajištěno od osoby [jméno] [příjmení] a následně dne 1. 4. 2011 podle příslušných ustanovení trestního řádu [země] převzato vyšetřovatelem [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] do řízení pod číslem [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo], pocházelo z trestné činnosti krádeže a po uvedeném vozidle bylo dne 17. 11. 2005 [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] 1 vyhlášeno pátrání. Uvedené vozidlo bylo dne 10. 5. 2011 převzato vyšetřovatelem [anonymizována tři slova] v [anonymizována dvě slova] do řízení pod číslem [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] Trestní řízení ve věci přečinu falšování a pozměňování identifikačních údajů motorového vozidla podle příslušných ustanovení trestního zákona [země] pod [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] bylo dne 12. 1. 2012 podle příslušného ustanovení trestního řádu [země] přerušeno, neboť nebyly zjištěny skutečnosti opravňující vést trestní stíhání proti určité osobě.

23. Podle další zprávy [anonymizováno] [země], a to zprávy Okresního ředitelství policejního sboru v [anonymizováno] ze dne 11. 7. 2016, týkající se předmětného vozidla [anonymizována dvě slova], jíž byl proveden důkaz při jednání dne 20. 7. 2016 (viz zpráva č. l. 147 a protokol o předmětném jednání č. l. 154 spisu Okresního soudu ve Vsetíně) lze rovněž zjistit, v rámci kterých trestních řízeních ([anonymizováno] - čísla vyšetřovacích spisů) byl prováděn znalecký posudek a s jakým výsledkem (znalecký posudek, při němž bylo zjištěno odstranění původního [příjmení] a vyhotovení nového [příjmení]) - tedy že se jednalo o řízení vedené [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] - a do kterého trestního řízení policie bylo motorové vozidlo předáno – tedy že bylo převzato vyšetřovatelem odboru kriminální policie [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] do řízení pod [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] - s tím, že předmětné vozidlo odpovídá motorovému vozidlu nacházejícímu se v pátrání Ministerstva vnitra [značka automobilu], evidenční číslo [anonymizováno], zelené metalízy, datum první evidence ve [země] 20. 9. 2002.

24. Z předmětného spisu Okresního soudu ve Vsetíně bylo dále zjištěno, že konečný rozsudek byl ve věci vydán dne 23. 5. 2019, č. j. 71 Co 469/2016-257 (právní moci nabyl dne 15. 7. 2019), a z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2019, č. j. 33 Cdo 3527/2019-271, se podává, že proti předmětnému rozsudku podal [jméno] [příjmení] dovolání s tvrzením, že odvolací soud otázku„ nabytí vlastnického práva k movité věci žalobcem od žalovaného, respektive nabytí vlastnictví k vozidlu žalovaným na základě kupní smlouvy ze dne 22. 10. 2010 jako poctivým dobrověrným nabyvatelem“ vyřešil v rozporu s dřívější judikaturou; prosazoval svůj názor, že žalobkyně (tj. společnost [právnická osoba]) vlastnické právo nabyla v souladu s podmínkami vymezenými pro nabytí vlastnictví od nevlastníka; případně v dovolání požadoval, aby uvedená právní otázka byla„ nově vyřešena prostřednictvím aplikace § 7 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014, ve spojení s jeho § 3030 a § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013“, a dále žádal, aby Nejvyšší soud otázku„ splnění synallagmatické povinnosti žalobkyně jako kupující z neplatné kupní smlouvy“ nyní vyřešil jinak než ve svých rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2432/99 nebo sp. zn. 25 Cdo 663/2005. Jeho dovolání bylo odmítnuto a rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 12. 2019 (viz předmětné rozsudky).

25. Závěr soudu prvého stupně o tom, že automobil koupil žalobce od žalovaného, a právní hodnocení pasivní legitimace provedené soudem prvého stupně, jsou správné a odvolací soud je zcela přebírá. Okolnosti, za nichž byla 30. 4. 2010 kupní smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena, vyplývají zejména z odstavce 9 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, hodnocení okolností uzavření kupní smlouvy (a posouzení žalovaným rozporované pasivní legitimace a věrohodnosti jednotlivých důkazů) je zřejmé z odstavce 11 přezkoumávaného rozsudku. Odvolací soud na tyto pasáže přezkoumávaného rozsudku pro stručnost odkazuje.

26. Na základě důkazů provedených soudem prvého stupně, listinných důkazů ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 120 C 15/2013, které provedl soud I. stupně a které byly doplněny odvolacím soudem, dospěl odvolací soud k tomuto závěru o skutkovém stavu.

27. Předmětný automobil byl ukraden a po uvedeném vozidle bylo dne 17. 11. 2005 [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] 1 vyhlášeno pátrání. Od roku 2005 byl předmětný automobil opakovaně„ prodán“.

28. V roce 2005 do autobazaru [anonymizováno] v [obec], jehož majitelem je v tomto řízení slyšený svědek [příjmení] [příjmení], nastoupil jako mechanik/prodejce [jméno] [příjmení] (žalobce v nyní přezkoumávané věci). Ve více případech se stalo, že zákazník nabídl autobazaru k výkupu automobil, autobazar o něj neměl zájem a auto si koupil samotný žalobce; takto si žalobce koupil až cca 5 automobilů za rok.

29. Při„ výkupu“ předmětného [značka automobilu] přítomen nebyl (byl v zahraničí), automobil prohlédl žalobce a telefonoval mu, že auto je v pořádku, ale je k němu pouze jeden plastový klíček (jedná se o servisní náhradní klíček z plastu), proto [obec] [anonymizováno] odmítl výkup předmětného automobilu autobazarem a žalobci sdělil, že autobazar za této situace o auto zájem nemá a, jestli chce, nechť si auto koupí sám.

30. Předmětný automobil k výkupu autobazaru nabídli dva muži, z nichž jeden mluvil slovensky. Poté, co majitel autobazaru [anonymizováno] o koupi předmětného automobilu neprojevil zájem a naopak o jeho koupi projevil zájem žalobce, byl žalobce informován tak, že majitelem je žalovaný [jméno] [příjmení]; poté tito muži žalovaného přivezli a téhož dne (30. 4. 2010) žalobce jako fyzická osoba předmětný automobil od žalovaného koupil za 290.000 Kč, které žalobce předal žalovanému. [ulice] kupní smlouva je od počátku absolutně neplatná, neboť žalovaný se nemohl stát řádným vlastníkem kradeného vozidla, a nemohl proto převést na žalobce více práv, než mu náleželo.

31. V rámci řízení Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 120 C 15/2013 byl žalobce opakovaně informován, že se jedná o kradený automobil, což odmítl akceptovat; nejdříve tvrdil, že se nejedná o automobil kradený, posléze se snažil neúspěšně prosadit názor, že v případě jeho koupě došlo k naplnění výjimky ze zásady, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám. Na tomto setrval i po skončení věci, když konečný rozsudek napadl dovoláním, v němž se tento svůj nesprávný názor snažil obhájit a pro případ, že se mu to nepodaří, požadoval, aby Nejvyšší soud ČR změnil v jeho prospěch svou ustálenou judikaturu; i v tomto dovolacím řízení byl neúspěšný.

32. Ze zprávy Okresného [anonymizována tři slova] v [anonymizováno], odboru kriminálnej policie, ze dne 11. 6. 2014 žalobce dne 8. 7. 2014 zjistil, že předmětné vozidlo pocházelo z trestné činnosti krádeže a po uvedeném vozidle bylo dne 17. 11. 2005 [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] 1 vyhlášeno pátrání. Podle další zprávy [anonymizováno] [země], a to zprávy [anonymizována tři slova] [anonymizováno] v [anonymizováno] ze dne 11. 7. 2016, dne 20. 7. 2016 žalobce zjistil, v rámci kterých trestních řízeních (ČVS - čísla vyšetřovacích spisů) byl prováděn znalecký posudek (s nímž se seznámil již na počátku sporu vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně) a s jakým výsledkem (znalecký posudek, při němž bylo zjištěno odstranění původního VIN a vyhotovení nového VIN) - tedy že se jednalo o řízení vedené [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] - a do kterého trestního řízení policie bylo motorové vozidlo předáno – tedy že bylo převzato vyšetřovatelem odboru kriminální policie [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] 1 do řízení pod [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] - s tím, že předmětné vozidlo odpovídá motorovému vozidlu nacházejícímu se v pátrání Ministerstva vnitra [značka automobilu], evidenční číslo [anonymizováno], zelené metalízy, datum první evidence ve [země] byl den [datum].

33. Uvedenými zprávami policie (a to již prvou z výše uvedených) bylo ztotožněno předmětné vozidlo s vozidlem, ohledně něhož byl Kriminalistickým a expertizním ústavem [anonymizováno] sboru [země] zpracován znalecký posudek, jímž bylo zjištěno nezákonné odstranění původních [příjmení] předmětného vozidla a vyhotovení nového [příjmení], a zároveň ztotožnění s vozidlem, které bylo ve [země] ukradeno a po němž bylo dne 17. 11. 2005 [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] 1 vyhlášeno pátrání.

34. Odvolací soud uzavírá, že žalobce byl osobou zkušenou ve výkupu ojetých motorových vozidel, kdy tuto činnost prováděl řadu let pro svého zaměstnavatele (tj. autobazar). Opakovaně pokud jeho zaměstnavatel odmítl vykoupit automobil, vykoupil takový automobil sám, což se stalo několikrát do roka. Při výkupu sporného automobilu jeho zaměstnavatel odmítl s ohledem na okolnosti, za nichž byl automobil nabízen, vykoupit tento automobil; předmětný automobil byl nabízen, ačkoli neměl žádný originální klíč, měl pouze plastový servisní klíč. Žalobce vozidlo přesto koupil a po krátké době prodal jinému subjektu. Ač byl již v průběhu roku 2013 společností [právnická osoba], jíž vozidlo prodal, seznámen s tím, že vozidlo pochází z trestné činnosti a měl možnost se seznámit i se znaleckým posudkem Kriminalistického a expertizního ústavu policejního sboru [země], setrvával i nadále na svém stanovisku, že nebylo prokázáno, že se jedná o kradené vozidlo, neboť tato skutečnost ze znaleckého posudku nevyplývá. Tvrdil, že vozidlo nepochází z trestné činnosti s odkazem na skutečnost, že opakovaně v České republice prošlo kontrolami, dále že mohlo k manipulaci s [příjmení] dojít až poté, co on vozidlo prodal, či že vozidlo nabyl v dobré víře, což znamená, že je mohl nabýt i od nevlastníka.

35. V průběhu řízení v předmětné věci Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 120 C 15/2013 se při jednání dne 8. 7. 2014 žalobce seznámil se zprávou [anonymizována čtyři slova] v [anonymizováno] ze dne 11. 6. 2014, v níž policie jednoznačně ztotožnila, že vozidlo, u něhož byl zpracován předmětný znalecký posudek ve věci [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo], je týmž vozidlem, které bylo ukradeno a po němž bylo dne 17. 11. 2005 policií [země] vyhlášeno pátrání, a které bylo následně předáno [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] 1 do řízení vedeného pod [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok]. Stejné jednoznačné ztotožnění pak vyplynulo i z další zprávy Okresní ředitelství policejního sboru v [anonymizováno] ze dne 11. 7. 2016, která je založena na č. l. 147 spisu a jíž byl proveden důkaz při jednání dne 20. 7. 2016.

36. I za těchto zjištění odmítal žalovaný akceptovat, že není vlastníkem vozidla, ač mu bylo prodáno kradené vozidlo, a nedůvodně (a to i po skončení řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 120 C 15/2013) setrvával na svém názoru, že vozidlo řádně nabyl (případně prodal společnosti [právnická osoba]) a svůj nesprávný názor se (neúspěšně) snažil i nadále prosazovat v dovolacím řízení, v němž se jako alternativy (pokud by svůj názor neprosadil) domáhal toho, aby dovolací soud změnil svou ustálenou judikaturu.

37. Odvolací soud uzavírá, že nejpozději od 8. 7. 2014, kdy se žalobce seznámil se zprávou Okresního ředitelství policejního sboru v [anonymizováno] ze dne 11. 6. 2014, která jednoznačně ztotožnila předmětný automobil s automobilem kradeným, nastal okamžik, kdy začala žalobci běžet subjektivní dvouletá promlčecí doba. I s přihlédnutím k okolnostem, za jakých žalobce automobil kupoval (automobil neměl originální klíč, automobil k prodeji nabízely osoby, které nebyly jeho vlastníky a až následně vlastníka vozidla přivezly) lze uzavřít, že se žalobce nejpozději právě uvedeného žalobce dozvěděl všechny takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu, tedy, že mu bylo neplatnou smlouvou prodáno kradené vozidlo žalovaným [jméno] [příjmení] za částku 290.000 Kč. Dvouletá subjektivní promlčecí lhůta tak uplynula dne 8. 7. 2016 a byla-li žaloba podána dne 29. 4. 2020, je jeho právo promlčeno.

38. Blíže pak ke vztahu běhu objektivní a subjektivní promlčecí lhůty lze odkázat na odst. 17 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, kdy závěry tam uvedené jsou v souladu s V1/1976 (srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2001, 395 s.).

39. Skutečnost, že v předmětném řízení Okresního soudu ve [obec] žalobce prosazoval svůj (nesprávný) názor a řízení poté (tj. po datu 8. 7. 2014) ještě probíhalo několik let do doby, než bylo s konečnou platností skončeno, není pro posouzení počátku běhu promlčecí lhůty relevantní, stejně jako skutečnost, že s konečnou platností se s touto otázkou vypořádal v tamní věci soud až za několik let. Žalobce objektivně měl možnost nejpozději od 8. 7. 2014 uplatnit svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, učinil tak však až 29. 4. 2020.

40. Odvolací soud se neztotožnil s datem, od něhož dle názoru soudu I. stupně počala žalobci běžet promlčecí lhůta (tj.„ nejméně“ od 26. 4. 2017). Byť s ohledem na okolnosti zjištěné ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 120 C 15/2013 se lze důvodně domnívat, že při běžné opatrnosti žalobce mohl svůj nárok uplatnit i dříve než 8. 7. 2014, je skutečností, že předmětný automobil byl ztotožněn s kradeným automobilem jednoznačně až poté, co byly do spisu Okresního soudu ve Vsetíně založeny výše specifikované zprávy Okresní ředitelství policejního sboru v [anonymizováno] ze dne 11. 7. 2016 a zejména ze dne 11. 6. 2014, s níž se žalobce seznámil při jednání dne 8. 7. 2014, kde jí byl proveden důkaz. Datum 8. 7. 2014 lze tedy považovat za datum, kdy se žalobce skutečnosti potřebné pro podání žaloby proti žalovanému dozvěděl nejpozději. I pokud se žalobce skutečnosti potřebné pro podání žaloby proti žalovanému dozvěděl až ke dni 8. 7. 2014, je jeho nárok promlčen; z důvodu procesní hospodárnosti bylo proto nadbytečné zkoumat a prokazovat, zda se takové skutečnosti dozvěděl i před tímto datem.

41. Odvolací argument, že vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud nesdílí. Žalobce jako zkušený obchodník s automobily řadu let věděl o tom, že se jedná o automobil kradený a znal i okolnosti, za nichž automobil vykoupil (neměl ani jeden originální klíč). Přesto nedůvodně setrvával na své argumentaci, s níž v rámci řízení vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 120 C 15/2013 neuspěl. Žalobci nic nebránilo, aby svůj nárok vůči žalovanému uplatnil včas; jediným důvodem pozdního podání žaloby byla jeho nečinnost.

42. Pokud se týká promlčení, odvolací soud shodně jako soud I. stupně ve věci aplikoval ust. § 100 odst. 1, 2, § 101, § 107 odst. 1, 2, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Tato ustanovení jsou citována v odst. 14, 15 a 16 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, a odvolací soud proto pro stručnost na příslušnou pasáž rozsudku soudu I. stupně odkazuje.

43. Rozhodnutí soudu I. stupně je ve výroku věcně správné, proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

44. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a odvolací soud mu přiznal odměnu za dva úkony právní služby advokáta (jeden úkon 9.460 Kč podle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 18.920 Kč, a daň z přidané hodnoty k této částce ve výši 3.973,20 Kč. Další poradu s klientem učiněnou bezprostředně před jednáním, při němž dle sdělení právního zástupce společně probírali to, co už proběhlo a jak bude zřejmě probíhat jednání u odvolacího soudu, odvolací soud nepovažoval za účelně vynaložený výdaj, proto jej nepřiznal. Ve zbytku se žalovaný práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal. Proto bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 22.893,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

Poučení