58 Co 123/2025 - 58

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] pro doručování [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení vyživovací povinnosti o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5.015 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Okresní soud v [Anonymizováno] [adresa], dále jako „soud I. stupně“, rozsudkem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], rozhodl takto: I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se počínaje dnem [datum] do budoucna zrušuje. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno].; II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně v situaci, kdy žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, na základě dokazování provedeného výslechem žalobce a jím předloženými a navrženými důkazy skutkově uzavřel, že žalovaný je synem žalobce, žalobce vůči žalovanému plnil vyživovací povinnost ve stanovené výši 5.000 Kč měsíčně, avšak žalovaný ke dni [datum] ukončil soustavnou přípravu na budoucí povolání a ode dne [datum] je veden v evidenci zaměstnanců. Za aplikace § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako „o. z.“, a § 161 odst. 1 a § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“, soud I. stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce je po právu. Žalovaný je zletilým synem žalobce a ode dne [datum] není studentem střední školy ani osobou soustavně se připravující na budoucí povolání pročež měl soud I. stupně za to, že není rozumného důvodu setrvat na zachování stanoveného výživného, neboť vyživovací povinnost ze strany žalobce zanikla; žalovaný je nadto evidován jako zaměstnanec, disponuje výučním listem v oboru truhlář a nepochybně tak nabyl plné způsobilosti sám se živit. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému proto zrušil ode dne [datum] (prokázaná doba ukončení středoškolského studia) do budoucna a zároveň změnil rozsudek Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. Nc 54/2020-48,10 P a Nc 99/2020, jímž bylo výživné žalobce pro žalovaného naposledy stanoveno. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v situaci, kdy se zcela úspěšný žalobce práva na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému vzdal tak, že jej nepřiznal žádnému z účastníků.

3. Proti výroku I. rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že již od 3/2024 nebydlí na adrese [adresa], neboť nájem mu zde skončil k datu [datum]; po skončení nájmu začal bydlet se svou matkou na adrese [adresa], a byť si byl vědom toho, že neuvedení doručovací adresy v CEO bylo jeho chybnou, měl za to, že žalobce, který jeho adresu znal ale soudu nesdělil, zneužil právo a jednal nepoctivě; v CEO si již doručovací adresu změnil na [adresa]; o zrušení vyživovací povinnosti soudem I. stupně se dozvěděl od žalobce. Dále uvedl, že žalobce lhal a před soudem I. stupně zatajil, že on již od [datum] řádně studuje obor „s maturitou“ Obráběč kovů na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa], na který přešel, aby si rozšířil kvalifikaci k následnému výkonu povolání truhláře (chce získat konkurenční výhodu a znalost práce a seřizování CNS strojů) poté, co ke dni [datum] ukončil studium na [právnická osoba]. (studium nezvládal a nevyhovovalo mu); jelikož obor nešlo studovat dálkově či večerně ukončil podnikání a od 9/2024 si pouze brigádně přivydělává cca 6.000 Kč měsíčně, což mu postačuje jen na bydlení, inkaso a poplatky za mobilní služby o něž se dělí se svou matkou, na kterou je odkázán i ohledně svých dalších potřeb. Měl za to, že k zániku vyživovací povinnosti nedošlo, když on ve studiu pokračuje. Při jednání odvolacího soudu již připustil, že žalobce soudu I. stupně jeho bydliště i skutečnost, že ve studiu pokračuje, sdělil, avšak soud I. stupně mu na něj nedoručoval a žalobcem navržený důkaz dotazem na příslušnou školu neučinil. Navrhl, aby odvolací soud doplnil dokazování důkazy navrženými žalobcem již v řízení před soudem I. stupně (tj. výslechem žalovaného a dotazem na příslušnou školu) a nově také nájemní smlouvou, komunikací mezi účastníky, potvrzením o studiu a vysvědčením. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení případně jej změnil, žalobu zamítnul a přiznal mu vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného označil jeho tvrzení o studiu za účelová, když měl za to, že žalovaný se byl již po ukončení studia oboru Truhlář schopen sám živit (studium ukončil dne [datum], dne [datum] získal živnostenské oprávnění a začal podnikat s příjmem dle daňového přiznání cca 30.000 Kč měsíčně); ode dne [datum] dosud je na dohodu o provedení práce zaměstnán u [právnická osoba]. s výdělkem 6.000 Kč. Ke studiu na [právnická osoba]. se žalovaný přihlásil, avšak nechodil tam a studium bylo školou ukončeno dne [datum]; studium dalšího oboru od 9/2024 je volbou žalovaného, živit se však je schopen a kvalifikaci si může zvyšovat i při zaměstnání formou rekvalifikace. Další trvání vyživovací povinnosti měl za této situace za rozporné s dobrými mravy. [adresa] bydliště žalovaného i skutečnost, že nastoupil do dalšího učebního oboru soudu I. stupně sdělil; popřel, že by žalovanému sdělil, že vyživovací povinnost byla soudem I. stupně zrušena, vůbec spolu nekomunikují. Požadavek žalovaného na náhradu nákladů řízení měl v situaci, kdy se on práva na náhradu nákladů řízení vůči němu vzdal, za nemorální. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal mu vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně - pobočka ve [adresa], po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalovaným jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v rozsahu odvolání, jakož i řízení rozhodnutí soudu I. stupně předcházející (§ 212a o. s. ř.), a aniž byl vázán uplatněným odvolacím důvodem (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), při nařízeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl odvoláním napadený výrok I. rozsudku soudu I. stupně a na něm závislý nákladový výrok II.

7. V rámci projednání odvolání odvolací soud ze spisu soudu I. stupně zjistil, že se žalobou podanou u soudu dne [datum] žalobce vůči žalovanému domáhal zrušení vyživovací povinnosti od [datum] s tím, že vyživovací povinnost zanikla, neboť žalovaný ukončil v červnu 2023 učební obor Truhlář na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa] výučním listem a dne [datum] si vyřídil živnostenské oprávnění v oboru vyučení; aniž by jej informoval začal si žalovaný doplňovat vzdělání na [právnická osoba]., z níž byl pro neplnění podmínek školy vyloučen, avšak na ukončení vyživovací povinnosti se s ním odmítl dohodnout proto, že od [datum] je opět studentem oboru Obráběč kovů na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa]; měl za to, že žalovaný je schopen se sám živit a trvání vyživovací povinnosti měl v situaci, kdy o něj žalovaný trvale nejeví zájem, za rozpornou s dobrými mravy; v žalobě jako faktické bydliště žalovaného označil adresu [adresa]. Zásilka soudu I. stupně ze dne [datum] obsahující žalobu a usnesení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], s výzvou k vyjádření k žalobě doručovaná žalovanému na adresu [adresa], se dne [datum] po uplynutí úložní doby vrátila jako nevyzvednutá; další zásilky již soud I. stupně doručoval žalovanému na adresu [adresa], zapsanou v CEO jako doručovací. V rámci přípravy jednání si soud I. stupně od [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa] vyžádal zprávu, zda je žalovaný ve školním roce 2024/2025 jejich studentem a pokud ano, jakých dosahuje studijních výsledků; bylo-li studium ukončeno, pak k jakému datu a z jakých důvodů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu I. stupně se nedostavil. Soud I. stupně po provedeném dokazování výslechem žalobce a jím předloženými či k jeho návrhu vyžádanými listinnými důkazy rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

8. Žalovaný byl před soudem I. stupně zcela nečinný a žádná tvrzení do koncentrace řízení neuplatil. Ohledně účelnosti současného studia a jeho návaznosti na studium původní, důvodech ukončení samostatné výdělečné činnosti a dostatečnosti příjmů z dohody o provedení práce tak do koncentrace řízení netvrdil ničeho a tato tvrzení uplatnil až v odvolacím řízení ovšem v rozporu s § 205a o. s. ř., pročež k nim odvolací soud nemohl přihlížet. Odvolací soud tedy vycházel pouze z těch tvrzení uplatněných účastníky (žalobcem) do koncentrace řízení, která byla v řízení prokázána či nesporná.

9. Dokazování žalovaným navrženými důkazy odvolací soud neprovedl, neboť tyto měl za nadbytečné či navržené v rozporu s § 205a o. s. ř. Provedení důkazu vysvědčením žalovaného bylo s ohledem na nesporné tvrzení účastníků o studiu žalovaného nadbytečným. Provedení důkazu výslechem žalovaného a dotazem na příslušnou školu v řízení před soudem skutečně navrhoval žalobce, avšak nikoliv k prokázání konkrétních skutečností, ale k doplnění toho, co mu o studiu či práci žalovaného nebylo známo; v odvolacím řízení přitom s ohledem na § 205a o. s. ř. není možno uplatnit nejenom nové důkazy ale ani nové skutečnosti a citovanými důkazy by tak bylo možno prokázat pouze ta tvrzení, která účastníci (žalobce) učinili do koncentrace řízení před soudem I. stupně, tj. pouze skutečnost, že žalovaný ve školním roce 2024/2025 byl studentem 1. ročníku učebního oboru Obráběč kovů na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa], která se však v odvolacím řízení stala mezi účastníky nespornou a z níž i bez provedení citovaných důkazů odvolací soud vycházel; žalovaným nově v odvolacím řízení uplatněná tvrzení k účelnosti a návaznosti jeho dalšího studia či důvodům ukončení samostatné výdělečné činnosti takto prokázána být nemohla, odvolací soud by k nim nemohl přihlížet a citované důkazy proto neprovedl. Důkazy nájemní smlouvou, komunikací mezi účastníky a potvrzením o studiu odvolací soud neprovedl, neboť tyto byly žalovaným navrženy až v odvolacím řízení v rozporu s § 205a o. s. ř.

10. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, 26 Cdo 938/2005, 26 Cdo 228/2005, 28 Cdo 2401/2008, 30 Cdo 256/2018-157) soudem I. stupně již řádně provedené listinné důkazy s ohledem na jejich povahu neopakoval a dokazování nedoplnil, avšak v závěru o skutkovém stavu reflektoval mezi účastníky v odvolacím řízení nespornou skutečnost, že žalovaný ve školním roce 2024/2025 řádně studoval a ukončil 1. ročník učebního oboru Obráběč kovů na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa]. Na základě takto provedeného dokazování, správných skutkových zjištění soudu I. stupně a mezi účastníky v odvolacím řízení nesporných tvrzení odvolací soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

11. Žalobci byla rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], stanovena povinnost platit žalovanému, který je jeho synem, s účinností od [datum] do budoucna výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně /citovaný rozsudek/. Žalovaný byl od [datum] žákem denního studia oboru Truhlář na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa]; studium ukončil dne [datum] výučním listem /zpráva [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum]/. Od [datum] má žalovaný v živnostenském rejstříku zapsáno provozování živnosti v předmětu podnikání Truhlářství, podlahářství a předmětu podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to na neurčito/výpis z živnostenského rejstříku žalovaného/ a od [datum] je zapsán i v registru OSVČ; při činnosti Výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků, kromě nábytku žalovaný v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 vykázal příjmy výši 184.475 Kč, výdaje v paušální sazbě 60 % ve výši 110.685 Kč a základ daně ve výši 73.790 Kč přičemž po zohlednění slev na dani daň nehradil, tedy jeho čistý příjem za dobu podnikání od [datum] do [datum] (tj. zhruba 6 měsíců) byl minimálně ve výši 12.298 Kč, tj. 73.790 : 6 /přiznání k dani z příjmu za zdaňovací období 2023, zpráva OSSZ [adresa] ze dne [datum]/. V době od [datum] do [datum] žalovaný studoval na [právnická osoba].; důvodem ukončení studia žalovaného bylo nepostoupení do vyššího ročníku /sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum]/. V průběhu studia od [datum] žalovaný provozování živností přerušil do [datum] /výpis z živnostenského rejstříku žalovaného, zpráva OSSZ [adresa] ze dne [datum]/ a od [datum] pracuje na základě dohody o pro vedení práce pro [právnická osoba]. /zpráva OSSZ [adresa] ze dne [datum]/. Žalovaný ve školním roce 2024/2025 ukončil 1. ročník učebního oboru Obráběč kovů na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa] /nesporná tvrzení účastníků/. Žalobce o poměrech žalovaného nemá informace, nekomunikují spolu, naposledy se viděli v září 2024, když žalovaný odmítl podepsat žalobcem předloženou dohodu o zrušení vyživovací povinnosti ke dni [datum]; naposledy žalobce výživné žalovanému uhradil za měsíc srpen 2024 /výslech žalobce, dohoda o ukončení vyživovací povinnosti/.

12. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

13. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

14. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

15. Při posuzování zániku či případné obnovy vyživovací povinnosti je třeba brát v úvahu vždy širší souvislosti a konkrétní specifika dané věci, a to zejména: důvod přerušení či nedokončení studia; vztah mezi současným a předchozím studiem; vzájemnou návaznost jednotlivých studií a jejich účel, kterým je umožnit dítěti rozvinout jeho schopnosti a nadání v nově nastoupeném studijním oboru, vždy s přihlédnutím k preferovanému zájmu na zvýšení kvalifikace dítěte; dříve či nyní vykonávané povolání. Je třeba poukázat také na to, že studium dítěte nemůže být nekonečné a samoúčelné a vyživovací povinnost rodičů bezbřehá; rozhraničujícím kritériem pro plnění vyživovací povinnosti je „způsobilost sám se živit“. V případě, že dítě je zletilé a pokračuje ve studiu, musí zvyšovat toto studium úroveň jeho vzdělání a tím i jeho šance na pracovním trhu a musí se jednat o soustavnou přípravu na budoucí povolání; povinností studujícího dítěte tedy je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Takto se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud ve svých rozhodnutích sp. zn. II. ÚS 2155/2009, sp. zn. II. ÚS 3113/2010 či sp. zn. II. ÚS 2121/14, např. v posledně citovaném nálezu konstatoval, že jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela či částečně brání. Rodiče jsou totiž odpovědní za všestranný rozvoj svých dětí a z toho také plyne, že jsou povinni dbát o to, aby dítě našlo zdroj své obživy právě v takovém oboru, pro který má schopnosti a nadání a v němž se může náležitě uplatit. Je však vždy důležité, aby se soudy pečlivě zabývaly konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelnosti tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro životní potřeby prací. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze tzv. "prodlužovala mládí". U vzdělávání vykonávaného pouze z důvodu zájmu Ústavní soud zaujal názor, že se na takovéto "studium pro studium" zákonná a soudně vymahatelná vyživovací povinnost rodičů nevztahuje. I při vědomí Ústavním soudem opakovaně poukazované elasticity vyživovací povinnosti a možnosti jejího obnovení však nesmí být překročena míra, do které lze tolerovat jistou nezodpovědnost dítěte při hledání budoucího zaměstnání a uplatnění v životě. Opakovaně bylo také judikováno, že za řádnou přípravu na zaměstnání nelze považovat opakované studium školy stejného stupně (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 1805/11, sp. zn. IV. ÚS 1247/13 a sp. zn. II. ÚS 2121/14).

16. Jelikož se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému od [datum] a soudem I. stupně bylo jeho žalobě zcela vyhověno, zabýval se odvolací soud pouze otázkou, zda i po [datum] vyživovací povinnost žalobce k žalovanému trvala nebo došlo k jejímu zániku; otázkou případného dřívějšího zániku vyživovací povinnosti se odvolací soud s ohledem na žalobní návrh nezabýval.

17. Odvolací soud se v souladu s výše nastíněnými judikatorními principy zabýval konkrétními okolnostmi přezkoumávané věci a zejména otázkou, zda další studium žalovaného představuje ještě přípravu na budoucí povolání, anebo jde již jen o nadstandardní doplňování znalostí bez této návaznosti. Předně odvolací soud vyšel z toho, že je rozhodováno o trvání vyživovací povinnosti žalobce (otce) ke zletilému žalovanému (synovi), který v době vyučení a zahájení samostatné výdělečné činnosti v oboru, ve kterém se vyučil a v době nástupu na střední školu, kterou studoval pouze [právnická osoba] rok, měl více než 19 let, v době nástupu na další výuční obor měl 20 let a nyní má již více než 21 let. Odvolací soud bedlivě hodnotil samotnou existenci této vyživovací povinnosti, když vycházel z obecné premisy, že žalovaný by již s ohledem na svůj věk měl vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživil sám, pokud nejsou dány okolnosti, které mu v tom zcela nebo částečně brání, neboť u osob zletilých již lze očekávat, že mají alespoň v základních rysech jasno, kam směřují, o co v životě chtějí usilovat a jaké vzdělání je k dosažení tohoto cíle potřebné. V přezkoumávané věci přitom onou okolností, která žalovanému má bránit se sám živit a trvání vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému odůvodňovat, je studium dalšího výučního oboru Obráběč kovů. Je obecně známo, že výuční obory se zaměřují na praktickou výuku a přípravu pro výkon povolání v daném oboru a jejich absolventi s výučním listem se již mohou na trhu práce bez dalšího vzdělávání uplatit. Takto učinil i žalovaný, který po získání výučního listu v oboru Truhlář začal v tomto oboru podnikat a dosahoval v něm příjmu, tedy již nepochybně byl schopen se sám živit. Studium učebního oboru Truhlář na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa] žalovaným bylo soustavnou přípravu na budoucí povolání, což však již nelze vztáhnout k dalšímu studiu žalovaného (nadto zahájenému po jeho neúspěšném ročním pokusu o studium na [právnická osoba].) v dalším učebním oboru Obráběč kovů na [právnická osoba] a Gymnáziu [adresa], jež směřuje ke kvalifikaci stejného stupně, jehož žalovaný již dosáhl a jímž se i po dobu podnikání sám živil. Odvolací soud má za to, že nejde o přípravu na budoucí povolání navazující na přípravu předchozí ani o zvyšování již dosažené kvalifikace, ale o opatření si kvalifikace v novém, jen příbuzném, oboru. Takové studium by bylo možno posoudit (pro účely trvání vyživovací povinnosti) za pokračování přípravy na budoucí povolání jen za předpokladu, že v již získaném oboru žalovaný nemohl najít uplatnění, nebo v něm nemohl ze závažných důvodů pracovat, a teprve dalším studiem sledovaná pracovní kvalifikace by pro něj zakládala možnost reálného pracovního uplatnění; nic z toho však žalovaným tvrzeno nebylo a naopak bylo prokázáno, že pracovní uplatnění v oboru, ve kterém se již vyučil, žalovaný nalezl. Byť by se pozice žalovaného na trhu práce s dalším vzděláním zaměřeným na ovládání CNC strojů jistě zlepšila, má odvolací soud stejně jako žalobce za to, že dalšího takto zaměřeného vzdělání lze dosáhnout, projeví-li žalovaný zájem, i jinak, například formou rekvalifikace, avšak již při podnikání či zaměstnání. Na další dobu studia žalovaného od [datum] se tedy již soudně vymahatelná vyživovací povinnost otce nevztahuje, neboť žalovaný přípravu na budoucí povolání získáním výučního listu ukončil, jeho další studium na střední škole bylo neúspěšné, a poté se rozhodl pro přípravu v jiném oboru směřujícím ke kvalifikaci stejného stupně jež však na jeho předchozí studium nenavazuje a nemá proto znaky zvyšování již dosažené kvalifikace. Závěr soudu I. stupně o zániku vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému od [datum] tedy byl i za situace, kdy se žalovaný, ač již byl v jednom učebním oboru vyučen, rozhodl po neúspěšném pokusu o studiu na střední škole (nabízející vyšší stupeň vzdělání) vystudovat další (nenavazující) učební obor, přestože pro něj, co do kvalifikace již nabyté, nebyla situace na pracovním trhu nepříznivá, správný.

18. K odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud dodává, že žalobce faktické bydliště žalovaného označil na adrese udávané i žalovaným, a to [adresa]; soud I. stupně se na ni žalovanému žalobu a výzvu k vyjádření k ní pokusil doručit, avšak jelikož si žalovaný tuto zásilku v úložní době nevyzvedl, doručoval mu soud I. stupně nadále písemnosti v souladu s § 46 a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 46b písm. a věty před středníkem o. s. ř. na adresu [adresa], kterou měl žalovaný až do [datum] zapsanou v CEO jako adresu doručovací; o žalovaným v odvolání tvrzeném zneužití práva či nepoctivém jednání žalobce či pochybení soudu I. stupně tedy nemůže být řeč a skutečnost, že si žalovaný zásilku nepřevzal a v CEO měl uvedenu špatnou doručovací adresu, jde k tíži žalovaného, který si nadto je své vlastní odpovědnosti v tomto směru vědom. Stejně tak žalobce tvrdil, že žalovaný je od [datum] studentem oboru Obráběč kovů na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa] a soud I. stupně si jím navrženou zprávu této školy ohledně aktuálního studia vyžádal, avšak jelikož se škola ve své zprávě ze dne [datum] vyjádřila pouze k již ukončenému studiu žalovaného v oboru Truhlář, soud I. stupně při svém rozhodnutí správně vycházel z toho, že žalovaný již nestuduje; žalovaným v odvolání tvrzené zneužití práva či nepoctivé jednání žalobce či pochybení soudu tak nejsou dány. Odvolací soud s ohledem na nesporné tvrzení účastníků vycházel z jiného závěru o skutkovém stavu, když narozdíl od soudu I. stupně vycházel z toho, že žalovaný ve školním roce 2024/2025 studoval a ukončil 1. ročník učebního oboru Obráběč kovů na [právnická osoba] a [Anonymizováno] [adresa], avšak i přesto dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zanikla tak, jak je uvedeno výše.

19. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně z důvodu jeho věcné správnosti dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal proti plně neúspěšnému žalovanému plnou náhradu jím v odvolacím řízení vynaložených nákladů. Žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem a jím účelně vynaložené náklady odvolacího řízení jsou tvořeny odměnou zástupce ve výši 3.000 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) z tarifní hodnoty 10.000 Kč (§ 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění od [datum], dále jako „AT“) ve výši 1.500 Kč za úkon (§ 7 bod 4 AT), náhradou hotových výdajů v paušální výši 900 Kč na dva úkony právní pomoci ve výši 450 Kč na úkon (§ 13 odst. 4 AT), cestovným ve výši 245 Kč vozidlem zástupce žalobce tov. zn. [jméno FO] [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], na jednání odvolacího soudu dne [datum] z [adresa] a zpět, tj. celkem 30 kilometrů při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km, ceně nafty 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,8 Kč/km a 21 % DPH ve výši 870 Kč, tj. celkem částkou ve výši 5.015 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).