58 Co 155/2024 - 159

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [datum narození] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vyklizení nemovitostí, o zdržení se užívání o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 4. 2024, č. j. 6 C 91/2023-119, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, z toho ve výroku I ve správném znění takto: Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala vyklizení a odevzdání sklepa [č. e.] umístěného pod pozemkem [parc. č.] v katastrálním území [adresa] vyklizení a odevzdání pozemku [parc. č.] v katastrálním území [adresa], včetně všech jeho součástí a úprav (mj. sklepa [č. e.] zdržení se užívání pozemku [parc. č.] v katastrálním území [adresa], včetně všech jeho součástí a úprav (mj. sklepa [č. e.].

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 4.850 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 15. 4. 2024, č. j. 6 C 91/2023-119, Okresní soud v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) rozhodl takto: I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení a odevzdání sklepa [č. e.], který je umístěn pod [parc. č.] v obci a k.ú. [adresa] zapsána na [LV] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], dále kterou se domáhala povinnosti vyklidit [parc. č.] v obci a k.ú. [adresa], zapsáno na [LV] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], včetně jejích součástí a úpravu (mj. sklepa č.e. 38 na této parcele) a zdržet se užívání [parc. č.] v obci a k.ú. [adresa], zapsáno na [LV] u Katastrální úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], včetně jejích součástí a úpravu (mj. sklepa [č. e.] na této parcele se nacházející), se podle § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v částce 17 250 Kč. Tuto částku je povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

2. Po provedeném dokazování učinil soud prvního stupně následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemku [parc. č.] v k. ú. [adresa], který nabyla v řízení o pozůstalosti po svém otci [jméno FO] [příjmení], nar. [datum], zemř. [datum], jenž předmětný pozemek nabyl postupní smlouvou ze dne [datum], přičemž předmětem této smlouvy nebyl sklep [č. e.] umístěný pod pozemkem [parc. č.]. Unesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [č. j.], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto, že žalobkyně se stala po svém otci vlastníkem sklepa [č. e.] umístěného pod pozemkem [parc. č.] v k. ú. [adresa]. V řízení nebylo jednoznačně prokázáno, kdo a kdy předmětný sklep postavil. Je však možné učinit závěr, že se tak stalo koncem 19. století, neboť všichni dosud žijící svědci potvrdili, že co si pamatují, sklep již stál. Sklep je vyzděný ze všech jeho stran; má podlahu, která odděluje sklep od jeho okolního prostoru; je jednoznačně určitelný jeho začátek a konec; je přístupný pouze z venkovních prostor a není zcela patrno, zda vstup do sklepa je z pozemku obce nebo z rozhrady. Sklep ze stavebnětechnického hlediska neslouží žádné jiné nemovité věci, je samostatný a jeho přístup nevede přes žádnou nemovitost. V minulosti byl užíván jako vinný sklep. [Jméno žalovaného] za sklep uhradil dne [datum] paní [jméno FO] částku 7.000 Kč. Sklep užívá žalovaný od roku 1987.

3. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že vznik sklepa jako stavby spadá do období účinnosti obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. z. s., podle kterého platila zásada superficies solo cedit (stavba je součástí pozemku); výjimku z tohoto pravidla tvořily sklepy pod cizím pozemkem či sklepy a búdy zřízené na Moravě jako sklepní práva, neboť dvorský dekret z [datum] pro [adresa] prohlásil takové sklepy za samostatné věci, které měly být zapisovány do zvláštních sklepních knih. Dokazováním se však nepodařilo zjistit, zda byl sklep vystavěn pod cizím pozemkem či na základě sklepního práva, pročež nebylo možné vyhodnotit, zda v té době byl sklep samostatnou věcí či nikoliv, nicméně to pro rozhodnutí věci nebylo rozhodné, neboť s účinností od [datum], kdy nabyl účinnosti občanský zákoník č. 141/1950 Sb., podle jeho ust. § 25 ve spojení s přechodným ust. § 562 a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], [sp. zn.] stavby přestaly být součástí pozemku, přestože šlo o stavby zřízené za účinnosti obecného zákoníku občanského. Nejméně od [datum] tedy předmětný sklep není součástí pozemku [parc. č.] v k. ú. [adresa], nýbrž je samostatnou věcí, bez ohledu na to, jaký právní režim měl před účinností občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.

4. Protože žalobkyně neprokázala, že je vlastnicí sklepa (jakožto samostatné věci), resp. že nastaly skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují nabytí vlastnického práva, příp. že je kvalifikovanou držitelkou sklepa, soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení sklepa, aniž by bylo potřebné zabývat se tím, zda skutečným vlastníkem sklepa je žalovaný. Sklep nenabyl otec žalobkyně [jméno FO] na základě postupní smlouvy ze dne [datum], když zde coby samostatný objekt právních vztahů jako předmět převodu vlastnického práva uveden není. [jméno FO] se na základě této postupní smlouvy stal vlastníkem pouze pozemku (nyní označeného jako [parc. č.], jenž následně připadl žalobkyni jakožto pozůstalost, nikoliv také sklepa pod ním, pročež nemohla žalobkyně sklep po něm nabýt jako pozůstalost. Nadto sklep není uveden ani v nabývacím titulu z roku 1941, kterým došlo k nabytí vlastnického práva k pozemkům [jméno FO] (rodiče [jméno FO]) od manželů [jméno FO].

5. Žalobě soud nevyhověl ani v části, v níž se žalobkyně domáhala vyklizení a zdržení se užívání [parc. č.] v k. ú. [adresa], včetně jejích součástí a úprav (mj. sklepa [č. e.] na této parcele umístěného), neboť žalovaný předmětný pozemek, který je ve vlastnictví žalobkyně, v době rozhodnutí soudu neužíval.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšnému žalovanému přiznal soud vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou odměnou za zastoupení a paušální náhradou hotových výdajů advokáta za celkem 10 úkonů právní služby, přičemž výši mimosmluvní odměny vypočetl z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu.

7. Rozsudek napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním. Namítá chybný závěr soudu prvního stupně, že sklep není součástí pozemku. Správně měl soud aplikovat § 3054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž žalobkyně doložila (2x dědické rozhodnutí, výpis z KN, rozhodnutí o přidělení č. ev., postupní smlouva z [datum]), že je vlastnicí pozemku i vlastnicí sklepa; soud tuto otázku dostatečně nezkoumal, pročež je jeho rozhodnutí v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Ve svém důsledku soud v podstatě „zneplatnil“ pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [č. j.] což mu nepřísluší. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že vlastníkem sklepa je žalovaný, pročež měl soud přerušit řízení a žalovaného vyzvat, aby podal žalobu na určení svého vlastnického práva ke sklepu.

8. Odvolatelka dále namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu ohledně charakteru stavby sklepa. Jedná se o tzv. černou stavbu, protože nebyla stavebně povolena ani zkolaudována, tudíž nemůže být stavbou v právním ani stavebním slova smyslu, nemá samostatné stavebně technické určení a nemůže se tak jednat o stavbu v právním ani stavebním slova smyslu. Sklep není samostatnou stavbou, nýbrž je součástí pozemku; jednak od pozemku není oddělen, když nemá podlahu, jen udusanou hlínu, jednak se nejedná o stavbu oprávněnou či o stavbu se samostatným účelovým určením. Podle § 1084 o. z. se stavba zřízená na cizím pozemku stává součástí pozemku. Soud měl nařídit místní šetření nebo zadat znalecký posudek, který by tyto skutečnosti objasnil. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 529/05 (v němž Ústavní soud uvedl, že …je občanskoprávní pojem stavby třeba interpretovat nezávisle na předpisech veřejného stavebního práva. Pro účely občanského práva je pojem stavba nutno vykládat staticky (tedy nikoli jako činnost), jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů (srov. Spáčil, Jiří: Cesty a pozemní komunikace v praxi civilních soudů, Právní fórum, 2006, č. 7, str. 225, 226). Kromě toho, že občanskoprávní pojem stavby předpokládá výsledek nějaké stavební činnosti, u které se však nevyžaduje dotčení veřejných zájmů, musí být tento výsledek způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů, resp. věcí v právním smyslu. Občanský zákoník užívá pojem stavba v souvislosti s vymezením věcí nemovitých (nemovitostí) v § 119. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení jsou nemovitostmi pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Občanskoprávní pojem stavby tedy musí být interpretován tak, že je podpojmem pojmu věci.) je nutno na předmětný sklep nahlížet nikoli jako na samostatnou věc, ale jako na součást pozemku jako věci hlavní.

9. Reálně je předmětný sklep umístěn v pozemku [parc. č.] tak, že terén pozemku kopíruje strop sklepa, což je patrno pouhým okem na místě samém; výška vrstvy zeminy nad sklepem činí jen několik málo centimetrů; pozemek vzhledem k umístění sklepa již nelze využívat k jinému účelu, než coby střechu sklepa. Sklep musí být neoddělitelnou součástí pozemku jako věci hlavní již jen z toho důvodu, že oddělením sklepa by pozemek byl zcela znehodnocen, resp. byla by snížena jeho hodnota. V této souvislosti odkázala žalobkyně na ust. § 505 odst. 1, § 506 odst. 1, 2 o. z. a na rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1249/2000, podle něhož znehodnocení věci ve smyslu § 120 odst. 1 ObčZ nelze chápat jen jako zničení nebo poškození věci hlavní. Oddělením součásti věci (přístavby) může dojít ke znehodnocení věci hlavní (domu) v tom smyslu, že poté plní svůj účel na nižší úrovni.

10. Nepochybně z jiných (když rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1249/2000 byl vydán dne 30. 5. 2002, zatímco ust. § 1084 o. z. nabylo účinnosti až 1. 1. 2014), avšak blíže nespecifikovaných, zdrojů citovala závěr: Má-li tak být podzemní stavba se samostatným účelovým určením ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, musí jít o stavbu oprávněnou. V případě neoprávněné stavby by se totiž stavba stala součástí pozemku podle § 1084 odst. 1 OZ.

11. Dle názoru žalobkyně bylo listinami a svědeckými výpověďmi prokázáno, že v roce 1941 předci žalobkyně nabyli do vlastnictví pozemek, jehož součástí musel být i sklep, který pro svou potřebu užívali. Nesprávný je závěr, že pokud v postupní smlouvě z roku 1976 ani v nabývacím titulu z roku 1941 nebyl sklep veden, nebyl předmětem převodu, neboť v tehdejší právní praxi bylo běžné, že příslušenství ani součásti převáděných nemovitostí se v postupních smlouvách výslovně neuvádělo.

12. Za nesprávný považuje také závěr, že žalovaný neužívá pozemek, ale pouze sklep; z předložených listin a veřejně dostupných informací z katastru nemovitostí se jasně podává, že sklep není umístěn na hranici pozemku, sklep nemá přístup z veřejné komunikace, ke vstupu do sklepa je nezbytně nutný přístup přes pozemek ve vlastnictví žalobkyně; proto se žalobkyně domáhá také zdržení se užívání svého pozemku žalovaným.

13. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu rozsudku tak, že bude žalobě v celém rozsahu vyhověno.

14. Žalovaný ve vyjádření k odvolání považuje za správný závěr soudu o tom, že sklep je samostatnou stavbou, a ne součástí pozemku. Postupní smlouva, od které žalobkyně odvozuje své vlastnické právo, se řídila právním režimem, podle kterého sklep součástí pozemku být nemohl, tudíž jej právní předchůdce žalobkyně nemohl nabýt, pokud v postupní smlouvě není uveden. Tvrzení, že by se podzemní stavby do nabývacích titulů neuváděly, je v rozporu se samotnou postupní smlouvou, jejímž předmětem byl mimo jiné sklep pod [parc. č.] což je ale sklep odlišný od předmětného. Argumentace § 3054 o. z. není případná, neboť žalobkyně nebyla vlastníkem sklepa i pozemku. Z dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně či její právní předchůdci sklep někdy užívali nebo za jeho užívání jiným pobírali nájem; v dané lokalitě je běžné, že je odlišný vlastník sklepa a pozemku nad sklepem. Předmětný sklep není černou stavbou, bylo mu přiděleno číslo evidenční. Z provedeného dokazování je zřejmé, že k předmětnému sklepu žalobkyně ani její právní předchůdci žádný vztah neměli, tento neužívali, nestarali se o něj, první činností je až předžalobní výzva z roku 2022. Žalovaný proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

15. Odvolací soud v rámci přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně dospěl k následujícím závěrům.

16. Žalobkyně dovozuje své vlastnické právo ke sklepu [č. e.] nacházejícímu se pod pozemkem [parc. č.] v k. ú. [adresa] (dále jen „předmětný sklep“, příp. jen „sklep“) jednak ze skutečnosti, že sklep je součástí pozemku [parc. č.] jehož je žalobkyně výlučnou vlastnicí, jednak z pravomocného usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [č. j.] kterým byla v řízení o dědictví po [jméno FO], zemřelém [datum], schválena dohoda dědiců, podle níž žalobkyně obdrží sklep [č. e.] pod pozemkem [parc. č.] v k. ú. [adresa] v hodnotě 30.000 Kč.

17. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že nejméně od [datum] nebyl sklep součástí pozemku, když občanský zákoník č. 141/1950 Sb. opustil do té doby platnou zásadu superficies solo cedit, když ve svém § 25 stanovil, že stavby nejsou součástí pozemku, přičemž podle přechodného ustanovení § 562 se tato zásada (stavby nejsou součástí pozemku) vztahuje i na stavby zřízené před nabytím účinnosti tohoto zákona. Srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2128/2011.

18. V odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nicméně schází vyhodnocení, zda a jaký vliv na tuto otázku mělo nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) k [datum], který princip superficies solo cedit opětovně zavedl.

19. Podle § 498 odst. 1 o. z.: Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

20. Podle § 505 o. z.: Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

21. Podle § 506 o. z. (1) Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. (2) Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.

22. Podle § 3023 o. z.: Ustanovení tohoto zákona o vlastníku pozemku platí obdobně pro vlastníka nemovité věci, která není součástí pozemku.

23. Podle § 3028 odst. 2 o. z.: Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

24. Podle § 3054 o. z.: Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

25. Podle § 3058 odst. 1 o. z.: Stanou-li se pozemek i stavba vlastnictvím téhož vlastníka, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena. To neplatí, jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle tohoto zákona.

26. Podle § 3061 o. z.: Ustanovení tohoto oddílu se nepoužijí, jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle tohoto zákona, nebo o nemovitou věc podle § 498 odst. 1věty druhé.

27. Z dikce § 506 odst. 2 a § 498 odst. 1 o. z. lze dovodit, že vinný sklípek jako podzemní stavba se samostatným hospodářským určením je samostatnou nemovitou věcí, resp. není součástí pozemku, na němž (pod nímž) se nachází. Srovnej Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1534 – 1541 (§ 498), s. 1561 – 1566 (§ 506). Podle § 3054 o. z. se dosud samostatná stavba stala ke dni 1. 1. 2014 součástí pozemku, pokud vlastníkem obojího byla tatáž osoba. Podle § 3061 o. z. však uvedené pravidlo pro podzemní stavby se samostatným účelovým určením neplatí.

28. Odvolací soud má za to, že sklep [č. e.] nacházející se pod pozemkem [parc. č.] je ve smyslu § 498 odst. 1 o. z. (ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z.) podzemní stavbou se samostatným účelovým určením, a tedy samostatnou nemovitou věcí. Proto i pokud by ke dni [datum] byla žalobkyně výlučnou vlastnicí pozemku i sklepa, nestal se sklep ke dni [datum] součástí pozemku; i v době po [datum] jsou sklep a pozemek samostatnými nemovitými věcmi. Odvolací soud tedy vychází ze závěru, že sklep [č. e.] není součástí pozemku [parc. č.]

29. Argumentace žalobkyně, že se jedná o stavbu nepovolenou a neoprávněnou, není z tohoto pohledu rozhodná. Otázku oprávněnosti stavby je nutno posuzovat podle právních předpisů platných a účinných v době vzniku stavby; otázku oprávněnosti stavby sklepa nelze hodnotit podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť sklep byl postaven před [datum]. Právní vztahy mezi vlastníkem stavby zřízené na cizím pozemku před [datum] nelze posuzovat podle § 1084 – 1086 o. z. (srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 4461/2015, 22 Cdo 828/2017). Stejně tak je nedůvodná odvolací námitka, že sklep není samostatnou stavbou, nýbrž je součástí pozemku, neboť od pozemku není oddělen, když nemá podlahu, resp. podlahu sklepa tvoří jen udusaná hlína. Při prvním jednání učinili účastníci nesporným, že sklep je vyzděný ze všech stran a má podlahu, která odděluje sklep od okolního prostoru, je jednoznačně určitelný jeho začátek a konec.

30. Zcela neopodstatněně vyčítá odvolatelka soudu neprovedení místního šetření či znaleckého posudku, když tyto důkazní návrhy v řízení před soudem prvního stupně nevznesla, a ani z podaného odvolání není zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti by těmito důkazy měly být prokázány. Především však jsou tyto důkazy uplatněny v rozporu s ust. § 205a o. s. ř.

31. Z odvolatelkou citované pasáže odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 529/05 (ani z dalšího jeho textu) nelze dovodit žalobkyní činěný závěr, že „na sklep je nutno nahlížet nikoli jako na samostatnou věc, ale jako na součást věci hlavní (pozemku)“.

32. Skutečnost, že terén pozemku kopíruje strop sklepa, což je patrno pouhým okem na místě samém, že výška vrstvy zeminy nad sklepem činí jen několik málo centimetrů, sama o sobě nevylučuje fakt, že sklep je podzemní stavbou se samostatným účelovým určením, a tudíž samostatnou nemovitou věcí. Odvolací námitku, že pozemek vzhledem k umístění sklepa již nelze využívat k jinému účelu, než coby střechu sklepa, zpochybňuje sama žalobkyně svým tvrzením, že žalovaný měl na pozemku umístěn kompostér, příp. že pozemek užívá jako přístupovou cestu.

33. Přisvědčit nelze ani odvolací námitce, že „oddělením sklepa od pozemku by byl pozemek znehodnocen, proto je sklep součástí pozemku jako věci hlavní“. Je-li sklep podzemní stavbou se samostatným účelovým určením, je podle § 498 o. z. samostatnou nemovitou věcí, pročež nemůže být součástí jiné nemovité věci. Nadto lze výrazně pochybovat také nad závěrem žalobkyně, že oddělením sklepa od pozemku by byl pozemek znehodnocen; pravděpodobnější se jeví spíše závěr opačný, tj. že v případě odstranění sklepa by hodnota pozemku významně stoupla, neboť by nebyl zatížen existencí podzemní stavby.

34. Přisvědčit nelze rovněž odvolací námitce, že listinami a svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že v roce 1941 předci žalobkyně nabyli do vlastnictví pozemek, jehož součástí byl sklep. Ať už byl režim sklepa před [datum] jakýkoliv, tzn. nerozhodno, zda byl součástí pozemku či samostatnou věcí, od [datum] se stal věcí samostatnou. Pakliže jako samostatná nemovitá věc nebyl v postupní smlouvě z roku 1976 jako předmět převodu uveden, nelze dojít k závěru, že případné vlastnické právo právních předchůdců [jméno FO] k předmětnému sklepu bylo na [jméno FO] postupní smlouvou převedeno. Není přiléhavé zdůvodnění absence výslovného uvedení sklepa pod pozemkem nyní označeným jako [parc. č.] tím, že „v tehdejší právní praxi bylo běžné, že příslušenství ani součásti převáděných nemovitostí se v postupních smlouvách výslovně neuváděli“, když v roce 1976 sklep součástí ani příslušenstvím pozemku nebyl, nýbrž byl věcí samostatnou.

35. Výpisem z katastru nemovitostí ve spojení s usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [č. j.], které nabylo právní moci dne [datum] (rozhodnutí o dědictví po [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum]) žalobkyně prokázala, že je vlastnicí pozemku [parc. č.] v k. ú. [adresa]. Vlastnické právo žalobkyně k pozemku žalovaný v řízení ani nezpochybňoval. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [č. j.] které nabylo právní moci dne [datum], však v tomto řízení není prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí sklepa [č. e.] který se pod pozemkem [parc. č.] nachází.

36. Podle rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1176/2001 rozhodnutí soudu v dědickém řízení, že zůstavitel byl vlastníkem věci, není závazné pro třetí osoby, které nebyly účastníkem tohoto řízení; tyto osoby se mohou domáhat ochrany svého práva u soudu. Podle rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 261/2006 zařazení majetku, který zůstaviteli ke dni jeho smrti nepatřil, do soupisu aktiv dědictví, a rozhodnutí soudu o tom, kdo majetek zůstavitele nabývá, nemá vliv na skutečné vlastnictví k němu; tyto skutečnosti mohou nanejvýš založit oprávněnou držbu dědice.

37. Z uvedeného lze dovodit, že dědické rozhodnutí je závazné pro jeho účastníky a pro soud jen pokud jde o okruh dědiců, nikoliv pokud jde o zahrnutá aktiva. Protože žalovaný nebyl účastníkem dědického řízení po [jméno FO] projednávaného Okresním soudem v [adresa] pod [Anonymizováno][sp. zn.]není pro něj (a ani pro soud v této věci) výsledek tohoto řízení co do zahrnutých aktiv dědictví závazný. Pro žalovaného a soud rozhodující v této věci je z rozhodnutí ze dne [datum], [č. j.], závazná pouze skutečnost, že žalobkyně je dědičkou [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum]. Odvolací námitka, že „ve svém důsledku soud svým rozhodnutím de facto zneplatnil pravomocné usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [č. j.], což mu rozhodně nepřísluší“, není důvodná. Soud rozhodující v této věci je tímto dědickým usnesením vázán pouze pokud jde o okruh dědiců, nikoliv pokud jde o zahrnutá aktiva.

38. Žalobkyně by v řízení o vyklizení sklepa mohla být úspěšná pouze, pokud by prokázala, že nastaly skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují nabytí vlastnického práva, případně jiného práva, o něž lze žalobu na vydání věci opřít; resp. pokud by prokázala, že její otec [jméno FO] byl ke dni své smrti vlastníkem sklepa. Vzhledem k tomu, že z pravomocných rozhodnutí o dědictví po zemřelém [jméno FO] vyplývá, že žalobkyně je jeho právní nástupkyní, bylo by pak možné dovodit vlastnické právo žalobkyně ke sklepu [č. e.]. Důkazní břemeno tedy leželo na žalobkyni; nedošlo k přenesení důkazního břemene na žalovaného, jak se mylně domnívá odvolatelka. Bez návrhu účastníků nebyl soud oprávněn přerušit řízení; podání žaloby na určení vlastnického práva je čistě v dikci žalovaného; soud není oprávněn žalovaného k takovému postupu vyzývat.

39. Odvolací soud žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval, aby označila důkazy k prokázání skutečností, z nichž by bylo možné dovodit, že její otec [jméno FO] byl ke dni své smrti vlastníkem sklepa [č. e.] jinak se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci.

40. Žalobkyně navrhla svůj účastnický výslech a svědecký výslech své sestry [jméno FO], kterými hodlala prokázat skutečnost, že jejich otec [jméno FO] jim za svého života sdělil, že je vlastníkem sklepa [č. e.] a že před ním byl vlastníkem tohoto sklepa jeho otec; jiné skutečnosti těmito důkazními prostředky neměla v úmyslu prokázat.

41. Žalobkyní navržené výslechy odvolací soud pro nadbytečnost neprovedl, protože byly navrženy k prokázání výhradně té skutečnosti, že [jméno FO] svým dcerám sdělil, že je vlastníkem sklepa, což je ovšem výsledek [jméno FO] provedeného právního hodnocení neznámých (neurčených / neuvedených) skutečností, nikoliv tvrzení takových skutečností, s nimiž právní předpisy spojují vznik vlastnického práva, resp. z nichž by teprve soud na základě příslušných právních předpisů mohl dovodit, že [jméno FO] byl ke dni své smrti vlastníkem sklepa. Nadto, i pokud by bylo prokázáno, že někdy v průběhu svého života byl [jméno FO] vlastníkem sklepa, není tím současně prokázáno, že jím byl také ke dni své smrti.

42. Protože žalobkyně (i přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.) neprokázala, že nastaly skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují nabytí vlastnického práva, případně jiného práva, o něž lze žalobu na vydání věci opřít (viz odst. 28 odůvodnění napadeného rozsudku), je rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení sklepa [č. e.] nacházejícího se pod pozemkem [parc. č.] v k. ú. [adresa], věcně správné.

43. Poté co nastala koncentrace řízení (uplynutím lhůty 30 dnů od prvního jednání konaného dne [datum], tj. [datum]) žalobkyně podáním doručeným soudu dne [datum] rozšířila žalobu o požadavek na vyklizení a odevzdání [parc. č.], včetně všech jejích součástí a úprav (mj. sklepa [č. e.] nacházejícího se na této parcele), a zdržení se užívání [parc. č.] včetně všech jejích součástí a úprav (mj. sklepa [č. e.] nacházejícího se na této parcele), aniž by ve vztahu k těmto nově uplatněným nárokům uvedla jakékoliv rozhodné skutečnosti, na jejichž základě se těchto nároků domáhá; jinak řečeno do nastalé koncentrace řízení žalobkyně nijak nezdůvodnila, proč se domáhá též vyklizení a odevzdání pozemku [parc. č.] a zdržení se užívání pozemku [parc. č.]. Rozhodné skutečnosti k těmto nárokům uvádí žalobkyně nově až v podaném odvolání proti rozsudku ve věci samé. Ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. nelze ke skutečnostem uvedeným po nastalé koncentraci řízení přihlédnout; bez ohledu na to, že návrh na rozšíření žaloby byl podán již po koncentraci. Nastala-li již v řízení koncentrace, nejsou změnou žaloby dotčeny její účinky (§ 118b odst. 2 věta první o. s. ř., rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 3084/2011).

44. Protože ve vztahu k rozšířeným požadavkům (vyklizení pozemku a zdržení se užívání pozemku) neuvedla žalobkyně (do nastalé koncentrace řízení) žádná rozhodná tvrzení, nelze těmto požadavkům vyhovět a žaloba musí být v této části zamítnuta.

45. Rozhodnutí, kterým soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítnul, je věcně správné, proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil, byť s formulačním upřesněním, kdy především odstranil odkaz na ust. § 95 odst. 1 o. s. ř., které se do výroku rozsudku dostalo zjevným nedopatřením, když zamítnutí žaloby je soudem prvního stupně odůvodněno zcela jinými ustanoveními právních předpisů, než § 95 odst. 1 o. s. ř.

46. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, vzniklo mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči zcela neúspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení.

47. Až do vyhlášení rozsudku dne [datum] bylo předmětem řízení jen vyklizení sklepa (jako samostatné nemovité věci); bezprostředně před vyhlášením rozsudku soud prvního stupně připustil rozšíření žaloby o další dva nároky – vyklizení pozemku a zdržení se užívání pozemku. Žalovanému tak vznikl nárok také na odměnu za zastoupení a paušální náhradu hotových výdajů za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ a. t.) a v účasti při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (§ 11 odst. 2 písm. f/ a. t.), ve věcech vyklizení pozemku a zdržení se užívání pozemku. Vzhledem k tomu, že dle usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [č. j.] má předmětný sklep hodnotu 30.000 Kč, měla být výše mimosmluvní odměny v řízení o vyklizení sklepa dle § 8 odst. 1 a. t. stanovena z tarifní hodnoty ve výši 30.000 Kč. Změna nákladového výroku soudu prvního stupně v neprospěch odvolatelky (navýšení náhrady nákladů řízení ve prospěch žalovaného) v situaci, kdy žalovaný proti tomuto výroku odvolání nepodal, by znamenala nepřípustné prolomení zásady zákazu reformace in peius (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1238/23); nadto žalovaný se výslovně vzdal náhrady nákladů řízení v obou stupních nad rámec těch, které písemně vyčíslil. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil také nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně.

48. Žalovaný byl zcela úspěšný i v odvolacím řízení, pročež mu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. vznikl vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto jsou tvořeny odměnou za zastoupení a paušální náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby ve věci vyklizení sklepa (vyjádření k odvolání a účast u jednání, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ a. t.) a za 1 úkon ve věcech vyklizení pozemku a zdržení se užívání pozemku (účast u jednání dle § 11 odst. 1 písm. g/ a. t., když vyjádření k odvolání se těchto dvou nároků nijak netýkalo), náhradou cestovních výdajů a náhradou za ztrátu času. Žalovaný však účtoval pouze odměnu za zastoupení (1.500 Kč za vyjádření k odvolání ze dne [datum] + 2.300 Kč za účast u jednání [datum], obojí z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 a. t., jednak ve znění do [datum], jednak ve znění od [datum]) a paušální náhradu hotových výdajů (300 Kč + 400 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 a. t., jednak ve znění do [datum], jednak ve znění od [datum]) za řízení o vyklizení sklepa a náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestou zástupce žalovaného ze sídla advokátní kanceláře v Uherském Hradišti k jednání soudu ve Zlíně a zpět (2x 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t. ve znění od [datum]), přičemž nad rámec takto vyúčtovaných nákladů řízení se případných dalších náhrad výslovně vzdal.

49. Tarifní hodnota pro výpočet odměny za vyjádření k odvolání činí dle § 8 odst. 1 a. t. ve znění do [datum] částku 30.000 Kč (viz hodnota sklepa dle dědického usnesení), výše odměny 2.300 Kč; tarifní hodnota pro výpočet odměny za účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] činí 90.000 Kč (dle § 12 odst. 3 a. t. součet tarifních hodnot všech tří spojených řízení, tj. 30.000 Kč za vyklizení sklepa dle § 8 odst. 1 a. t., 2x 30.000 Kč za vyklizení pozemku a zdržení se užívání pozemku dle § 9 odst. 1 a. t. ve znění účinném od [datum]), výše odměny 4.700 Kč. Již jen z nyní uvedeného je zjevné, že žalovaný účtuje na nákladech odvolacího řízení méně, než na kolik mu vznikl nárok, přičemž ve zbytku se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal; odvolací soud mu proto vůči žalobkyni přiznal nárok na náhradu jím vyúčtované částky 4.850 Kč.