58 CO 19/2022 - 365

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.B. sídlem [adresa] o náhradu újmy na zdraví o odvolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 9. 2021, č. j. 38 C 145/2020-291, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení o odvolání žalobce proti výrokům III. a V. se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadených výrocích II., IV., VI. a VII. potvrzuje.

III. Žalovaní 1. a [číslo] jsou povinni rovným dílem nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 24.337,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem bylo zastaveno řízení v části, v níž se žalobce domáhal, aby mu žalovaní [číslo] [číslo] společně a nerozdílně zaplatili částku ve výši 40.497,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), bylo rozhodnuto, že žalovaní [číslo] [číslo] jsou povinni zaplatit žalobci částku ve výši 243.011 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 243.011 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž v rozsahu plnění poskytnutého jedním z žalovaných zaniká povinnost druhého z žalovaných (výrok II.), dále jím soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby mu žalovaní [číslo] [číslo] společně a nerozdílně zaplatili částku ve výši 91.456 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 334.467 Kč za dobu od [datum] do [datum] a ve výši 10 % ročně z částky 91.456 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (výrok III.), žalovaným [číslo] [číslo] jím byla uložena povinnost nahradit rovným dílem žalobci náklady řízení ve výši 109.730 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.), žalobci bylo uloženo nahradit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] náklady řízení ve výši 2.263 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), žalovaným [číslo] [číslo] bylo uloženo nahradit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] rovným dílem náklady řízení ve výši 11.882 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.) a žalovaným [číslo] [číslo] bylo uloženo společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] soudní poplatek ve výši 12.151 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku po částečném zastavení řízení a současně poté, co bylo usnesením soudu I. stupně připuštěno, aby do řízení přistoupila vedle původně žalovaného [číslo] i žalovaná [číslo] se žalobce po žalovaných [číslo] [číslo] domáhal, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku celkem ve výši 374.964,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Tato částka představovala jednak požadavek žalobce na zaplacení náhrady ušlého výdělku za období od [datum] do prosince 2019 ve výši celkem 311.458 Kč, dále požadavek na zaplacení částky 8.509 Kč (za zakoupení časopisu v částce 209 Kč, za cenu ubytování na internátě v částce 1.300 Kč a za hodnotu zbytků motocyklu v částce 7.000 Kč), dále náhradu dalšího ztížení společenského uplatnění ve výši 37.290 Kč, náhradu tzv. další nemajetkové újmy v celkové výši 14.500 Kč a náhradu částky 2.000 Kč představující náklady za vypracování posudku ze strany MUDr. [jméno] [příjmení] a částky ve výši 1.207,50 Kč představující náklady na vypracování posudku ze strany MUDr. [příjmení] [příjmení].

3. Poté, co žalobce při jednání dne [datum] vzal zpět žalobu co do částky 40.497,50 Kč, představující nárok na náhradu„ dalšího ztížení společenského uplatnění“ ve výši 37.290 Kč a na náhradu nákladů za znalecké posudky MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [příjmení] [příjmení] ve výši 3.207,50 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z těchto částek za dobu od [datum] do zaplacení, z důvodu, že tato částka byla žalobci dne [datum] zaplacena, zastavil soud I. stupně podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v uvedeném rozsahu řízení (výrok I. rozsudku).

4. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný [číslo] způsobil zaviněným porušením povinnosti stanovené zákonem dopravní nehodu, v jejímž důsledku došlo mimo jiné k újmám na zdraví žalobce (blíže soud I. stupně v odůvodnění rozsudku popsal jak újmy na zdraví žalobce, tak konkrétní ustanovení zákona, která svým jednáním žalovaný [číslo] porušil). Dále uzavřel, že povinnost žalované [číslo] která je pojistitelem odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla řízeného v době dopravní nehody žalovaným [číslo] vyplývá ze zákona č. 168/1991 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

5. Žalovaný [číslo] dne [datum] způsobil dopravní nehodu, a to tím, že jako řidič vozidla Škoda Felicia [registrační značka] při projíždění táhlé pravotočivé zatáčky na silnici II/492 se nevěnoval plně řízení vozidla, v důsledku toho vjel s vozidlem do levé části vozovky, čelně narazil do protijedoucího motocyklu [příjmení] [jméno] 600, [registrační značka], řízeného žalobcem. Při dopravní nehodě utrpěl žalobce zranění, která jsou v rozsudku specifikována (odst. 7 odůvodnění rozsudku), která si následně vyžádala hospitalizaci a opakovanou operaci (průběh léčby utrpěných zranění je popsán v rozsudku v odst. 8).

6. Žalobcem původně požadované náhrady nemajetkových újem na zdraví spočívající ve vytrpěných bolestech (bolestné) a v překážce lepší budoucnosti (ztížení společenského uplatnění), byly ať již před zahájením tohoto řízení nebo v jeho průběhu plně nahrazeny. Podle žalobce mu dosud nebyl ze strany žalovaných plně nahrazen ušlý výdělek, který podle tvrzení žalobce činil v období od června 2018 do prosince 2019 celkem částku ve výši 515.458 Kč, dále částka 1.300 Kč představující žalobcem marně vynaložený náklad na ubytování v internátu a částka 7.000 Kč jako zbývající částka za poškození (zničení) motocyklu žalobce.

7. Soud I. stupně uzavřel, že doba, o kterou se v důsledku předmětné dopravní nehody (následkem újmy na zdraví) prodloužilo studium žalobce, činí 12 měsíců, neboť namísto ukončení studia v květnu 2018 ukončil žalobce studium v květnu 2019. Nebýt následků této dopravní nehody, mohl by žalobce od [datum] pracovat, přičemž jeho výdělek by po dobu prvních šesti měsíců činil 24.000 Kč měsíčně, po dobu dalších šesti měsíců, tj. od [datum] do [datum], 28.000 Kč měsíčně. Z těchto částek vycházel při výpočtu pravděpodobného hodinového výdělku žalobce v tomto období a po přepočtu postupem upraveným v § 356 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, uzavřel, že za dobu prodloužení studia by žalobce při předpokládaném běhu věcí nebýt uvedené dopravní nehody vydělal 312.052 Kč. Tato částka tedy představuje ušlý výdělek, který jsou mu žalovaní povinni uhradit (samotný výpočet za jednotlivé měsíce je přesně specifikován v odst. 22 odůvodnění rozsudku).

8. Dále soud I. stupně uzavřel, že po skutečném ukončení studia v květnu 2019 byl žalobce nezaměstnaný, a to až do [datum], a dne [datum] začal pracovat u společnosti O2 [právnická osoba]; v době od [datum] do [datum] se však nacházel v pracovní neschopnosti v souvislosti s extrakcí kovu z levého předloktí, což bylo zjevně zapříčiněno následky předmětné dopravní nehody.

9. Samotná nezaměstnanost žalobce v období od [datum] do [datum] nebyla následkem jeho dopravní nehody. Žalobce (vyjma období pracovní neschopnosti od [datum] do 31. 7. [číslo]) mohl v tomto období uplatnit svůj dochovaný (tj. trvalými následky dopravní nehody omezený) pracovní potenciál, přičemž k jeho uplatnění nedošlo pro nedostatek pracovních příležitostí. V odst. 25 až 32 soud I. stupně přesně specifikoval, za aplikace jakých předpisů, jakých zákonných ustanovení a jakým početním postupem vypočetl pravděpodobný výdělek za období od [datum] do [datum]; v součtu tento výdělek činil 126.659 Kč.

10. Celkem tak žalobci vznikl v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou nárok na náhradu ztráty na výdělku za dobu od [datum] do [datum] ve výši 438.711 Kč; na tento nárok mu již byla uhrazena částka 204.000 Kč. Neuhrazena tak zůstala část tohoto nároku ve výši 234.711 Kč, k jejímuž zaplacení žalobci soud žalované zavázal, přičemž ve zbývajícím rozsahu požadavek žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku jako nedůvodný zamítl.

11. Soud I. stupně dále vyhověl požadavku žalobce na zaplacení částky 1.300 Kč představující jím marně vynaložený náklad na ubytování na internátu; blíže důvodnost tohoto nároku odůvodnil v odst. 36 odůvodnění.

12. Dále vyhověl požadavku žalobce na zaplacení 7.000 Kč, když uzavřel, že hodnota zbytků motocyklu byla ve skutečnosti nulová, neboť se jej nepodařilo prodat a bylo namístě přistoupit k jejich ekologické likvidaci. Uvedenou nehodou tak vznikla žalobci na jeho motocyklu škoda odpovídající jeho obvyklé ceně v době poškození, tj. ve výši 42.000 Kč, přičemž nahrazena mu byla jen v částce 35.000 Kč. Žalovaným proto bylo uloženo nahradit i zbytek takto nastalé škody ve výši 7.000 Kč. Blíže k odůvodnění tohoto nároku se soud I. stupně vyjadřuje v odst. 37 odůvodnění rozsudku.

13. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalovaní [číslo] [číslo] jsou povinni zaplatit žalobci celkem částku ve výši 243.011 Kč (tj. 234.711 Kč + 1.300 Kč + 7.000 Kč). S úhradou této částky jsou žalovaní v prodlení (blíže počátek prodlení a výši úroku z prodlení soud I. stupně odůvodňuje v odst. 38 odůvodnění), proto jsou od [datum] žalovaní povinni platit z dlužné částky 243.011 Kč úrok z prodlení ve výši 10 % ročně.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaní nejsou ze zákona k plnění zavázáni společně a nerozdílně, ač je každý z nich sám povinen, byť z jiného právního důvodu, uhradit dluh celý, a je logickým, že dluh má být žalobci splněn jen jednou, rozhodl, že v rozsahu plnění poskytnutého jedním z žalovaných zaniká povinnost druhého z žalovaných.

15. V odstavcích 35 a 40 odůvodnění soud prvého stupně odůvodnil, proč neprováděl další navržené důkazy.

16. S ohledem na zpětvzetí odvolání žalobce nejsou další úvahy soudu prvého stupně ve vztahu ke zbývající části původně žalovaného a (po částečných zpětvzetích) nadále v řízení projednávaného nároku podstatné pro odvolací řízení.

17. Právní předpisy a zákonná ustanovení, pod která zjištěný skutkový stav soud I. stupně podřadil, vyplývají jednak z odst. 20 odůvodnění a jednak jsou uvedena i v dalších odstavcích odůvodnění, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu závěru, který soud I. stupně učinil (výpočet pravděpodobného výdělku, minimální mzda,…).

18. Úvahy, jimiž se soud I. stupně řídil při rozhodování o náhradě nákladů řízení, jsou uvedeny v odst. 43 až 46 odůvodnění rozsudku. Z nich je zřejmé, z jakých důvodů soud dospěl k závěru o úspěchu a neúspěchu každého z účastníků a proč uzavřel, že celkový úspěch žalobce v tomto řízení představuje 473.967,50 Kč, což činí 84 % z původně požadované částky; po odečtení úspěchu žalovaných ve výši 16 % tak čistý úspěch žalobce představuje 68 % a právě v tomto rozsahu jsou žalovaní podle § 142 odst. 2 o. s. ř. povinni nahradit účelně vynaložené náklady řízení žalobci, a to rovným dílem. [příjmení] bylo určení náhrady účelně vynaložených nákladů řízení žalobce spravedlivé, zahrnul soud I. stupně do tarifní hodnoty nikoliv částku ztížení společenského uplatnění ve výši 200.000 Kč (kterou žalobce původně požadoval), ale pouze částku ve výši 37.290 Kč tak, jak bylo nakonec také důvodně požadováno a přiznáno. Soud I. stupně vysvětlil i které náklady vynaložené žalobcem nepovažoval za účelně vynaložené a nepřiznal za ně náhradu.

19. Ve stanoveném poměru úspěšnosti každé ze stran uložil účastníkům uhradit náklady státu, které vznikly v tomto řízení, tedy žalovaným uložil povinnost uhradit rovným dílem 84 % z těchto nákladů (tj. 11.882 Kč) a žalobci 16 % z nich (tj. částku 2.263 Kč).

20. Úvahy, které soud I. stupně vedly k rozhodnutí o uložení placení soudního poplatku společně a nerozdílně žalovanými, jsou uvedeny v odst. 47 odůvodnění.

21. Proti rozsudku, a to výslovně proti výrokům III. a V., podal odvolání žalobce. Dříve, než o odvolání rozhodl odvolací soud, je žalobce vzal zcela zpět. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 207 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací řízení o odvolání žalobce proti výrokům III. a V. zastavil, a to výrokem I. tohoto rozsudku.

22. Proti rozsudku podali odvolání i žalovaní [číslo] [číslo] to výslovně toliko proti výrokům II., IV., VI. a VII.

23. Žalovaný [číslo] namítl, že v průběhu řízení nebyl proveden jediný důkaz, ze kterého by snad plynulo, že by žalobce měl zajištěno předmětné pracovní místo; takovým důkazem by mohla být například uzavřená pracovní smlouva, příslib zaměstnání apod. Mezi žalobcem a společností [právnická osoba], však neproběhla ani jakákoliv komunikace o potenciálním zaměstnání, natož pak například dohoda o přijetí na danou práci. Lze tak uzavřít, že závěr, že by žalobce snad nastoupil k výkonu práce u společnosti [právnická osoba], je ničím nepodloženou, a tedy neprokázanou, domněnkou. Navrhl zamítnutí žaloby.

24. Žalovaná [číslo] v odvolání a jeho doplnění nesouhlasila s nárokem na náhradu ušlého výdělku dle § 2962 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku jako celkem, ale ani s výší vypočtené náhrady ušlého výdělku ze strany soudu I. stupně za období od [datum] do [datum] z důvodu prodloužení studia následkem újmy na zdraví.

25. V této souvislosti považuje za podstatné zjištění, že žalobce studium dvouletého nástavbového studia autotronik se zaměřením ŠVP na diagnostiku motocyklů přerušil, po dvou letech mu bylo studium automaticky ukončeno, přičemž on sám v žalobě tvrdil, že následně (po přerušení) již nebylo možno tento obor dostudovat, neboť byl obor zrušen; soud však zjistil, že ke zrušení oboru nedošlo a žalobce se rozhodl pro studium na Integrované střední škole – Centrum odborné přípravy a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky ve [obec], konkrétně denní dvouletý nástavbový obor podnikání, který úspěšně zakončil dne [datum] maturitní zkouškou. Namítl, že soud tento nedostatek v rámci skutkových tvrzení žalobce ohledně nemožnosti dokončit studium překlenul svou vlastní úvahou, že vzhledem ke znaleckému posudku konstatujícímu ztrátu dlouhodobé zdravotní způsobilosti k výkonu práce mechanika nejsou skutečné důvody žalobce ke změně studia relevantní. S tím však žalovaná [číslo] nesouhlasí, neboť se žalobce rozhodl pro jiné studium ještě v době, kdy nebyl jeho zdravotní stav plně ustálen (ke studiu nastoupil [datum], přičemž ke zhojení zdravotního stavu žalobce došlo dle znaleckého posudku až dne [datum]), tudíž žalobce v době, kdy podával přihlášku k jinému oboru (která se podává obvykle kolem května – června), nemohl ještě s jistotou vědět, že dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu automechanika. Naopak z uvedeného vyplývá, že se žalobce rozhodl pro změnu oboru a další studium dobrovolně a sám. Následně si podal i přihlášku ke studiu na vysoké škole. Nesouhlasí proto se závěrem soudu I. stupně, že„ lze s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že by se žalobce, pokud by toho byl ze zdravotního hlediska schopen, práci s motocykly po studiu věnoval“. Nárok na ušlý výdělek ve výši 312.052 Kč proto není důvodný.

26. I pokud by nárok žalobce důvodný byl, pak jeho výpočet je nesprávný. Žalobce neprokázal, jaká je přesně výše průměrné mzdy automechanika čerstvě po škole bez praxe ve Zlínském kraji. Samotná společnost [právnická osoba], sídlí v [obec], kde je jiná výše průměrného výdělku automechanika než ve Zlínském kraji (kde se zjevně žalobce po většinu času zdržuje, ač má trvalé bydliště v [obec]). Tato společnost může platit nadprůměrné mzdy, které nejsou průměrnými mzdami v tomto oboru. Nadto nelze přehlédnout, že inzerát, ze kterého se vycházelo, nabízel hrubou mzdu, a nikoliv mzdu čistou (podrobněji pak rozvíjí své úvahy, kolik by v případě, že by se jednalo o mzdu čistou, činila mzda hrubá). Žalobce věrohodně neprokázal hypotetickou výši mzdy, jíž by mohl dosahovat, a soud I. stupně odmítl důkaz navržený žalovanou [číslo] ohledně této otázky byl zpracován znalecký posudek z oboru ekonomika.

27. Pokud se týká období od [datum] do [datum], zde nesouhlasí s částkou, kterou soud I. stupně vzal jako prokázanou výši toho, co by žalobce v tomto období vydělával (opět odkazuje na své úvahy ohledně hrubé a čisté mzdy – z obsahu odvolání je zřejmé, že žalovaná [číslo] vychází ze závěru, že soud I. stupně v případě zjištěné mzdy začínajícího automechanika vycházel ze mzdy čisté). I pro toto období má za to, že výše hypotetického výdělku by měla být lépe prokázána.

28. Stejnou argumentaci uplatnila i pro období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Dále zdůraznila, že žalobce úspěšně složil maturitní zkoušku dne [datum], mohl svůj dochovaný pracovní potenciál uplatnit od [datum], a to v rámci vhodné práce pro žalobce, a žalobce v tomto období nebyl v pracovní neschopnosti; žalobce v tomto období tedy již měl dostudováno, jeho zdravotní stav byl ustálený a nebyl v pracovní neschopnosti. Nerozumí tomu, proč by žalovaná [číslo] měla plnit i v tomto období. Žalobce od počátku nehledal práci v oboru, který vystudoval místo svého původního zaměření, ale nejdříve se pokoušel najít si brigádu v oboru mechanik. Žalobce má plné právo si jít za svými sny, ale nemůže chtít v takovém případě po žalované [číslo] mu v rámci období hledání vysněného pracovního místa doplácela mzdu do výše jeho hypotetického výdělku.

29. Pokud se týká nákladového výroku, nepovažuje v tomto případě za vhodnou aplikaci ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči žalované [číslo] naopak ji považuje přímo za nespravedlivou. Objektivně nic nebránilo žalobci nechat si vypracovat znalecký posudek ještě před podáním žaloby a pokud by tak žalobce učinil, pojišťovna by mu plnila už na základě výzvy a ani žalobu by podávat nemusel. Pojišťovna výplatu plnění podmiňuje doložením podkladů prokazujících oprávněnost nároku a nemůže hradit poškozeným ztížení společenského uplatnění jen na základě jejich vlastního ohodnocení. Nelze pominout, že žalobce uspěl ve výrazně menší části nároku na ztížení společenského uplatnění, než kolik žalobou uplatnil. Nesouhlasí proto se závěrem uznání úspěchu žalobce do celé výše částky 200.000 Kč; považuje to za nespravedlivé.

30. Žalovaná [číslo] navrhla, aby výroky II., IV., VI. a VII. rozsudku byly zrušeny a věc ohledně těchto nároků vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

31. V písemném vyjádření k odvolání obou žalovaných žalobce uvedl, že (jak konstantně uváděl) on i jeho rodina měli blízký vztah k motocyklům, a tato záliba u něj přerostla v zájem se motocyklům věnovat i profesionálně. Proto v roce 2016 absolvoval učební obor mechanik – opravář motocyklových vozidel se zaměřením ŠVP mechanik motocyklů na Integrované střední škole automobilní [obec] a za účelem prohloubení znalostí a rozvoje své specializace nastoupil ve školním roce 2016 2017, tedy od [datum], ke studiu v oboru dvouletého nástavbového studia autotronik se zaměřením ŠVP diagnostik motocyklů na Integrované střední škole automobilní [obec], jež mělo být zakončeno maturitní zkouškou. V důsledku dopravní nehody však utrpěl těžká zranění; kdyby k předmětné dopravní nehodě, kterou zavinil žalovaný [číslo] nedošlo, a nebyl by tak narušen běžný a předpokládaný běh věcí, dokončil by nástavbové studium autotronik se zamřením ŠVP diagnostik motocyklů na předmětné škole v [obec] a započal by s výdělečnou činností v oboru mechanik/autotronik motocyklů. V souvislosti se zdravotními následky způsobenými dopravní nehodou však započaté nástavbové studium dne [datum] přerušil, a to nikoliv z důvodu, že by již neměl o tento obor zájem.

32. Pokud žalovaná [číslo] v odvolání poukazuje na nedostatek v rámci skutkových tvrzení žalobce ohledně nemožnosti dokončit po delším přerušení nástavbové studium, a to z důsledku zrušení studovaného oboru, je z důkazů zřejmé, že předmětný obor [číslo] Autotronik se zamřením ŠVP diagnostik motocyklů byl naposledy otevřen ve školním roce 2016 2017 a poslední žáci jej dokončili ve školním roce 2017 2018; později tak tento konkrétní obor se zaměřením na diagnostiku motocyklů nebylo možno studovat. Pokud by dostudoval obor autotronik bez zaměření na motocykly, tak u žáka, který se chce specializovat na motorky, by takové studium bylo téměř nepoužitelné. Výtka žalované [číslo] se týká pouze formálního označení, kdy žalobce uváděl„ zrušení oboru“, kdy tím bylo myšleno zrušení oboru společně s daným zaměřením, což z kontextu jasně vyplývalo. Žalobce tedy neuváděl žádná nepravdivá tvrzení a nebylo nutno je soudem překlenovat.

33. Ze závěrů znaleckého posudku MUDr. [jméno] [jméno] vyplynulo, že žalobce v souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum] dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu práce mechanika jednostopých vozidel či automechanika. Z předložené zdravotní dokumentace ve spojení s uvedeným znaleckým posudkem jasně vyplývá, že žalobce nebyl schopen dokončit započaté studium ze zdravotních důvodů, a i kdyby toto dokončil, pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce v tomto oboru. Nezbylo mu než zvolit jiný obor odpovídající jeho zdravotnímu omezení. Konstatování žalované [číslo] že se rozhodl pro změnu oboru a další studium dobrovolně a sám, považuje v kontextu prokázaných skutkových okolností za velmi nepatřičné.

34. Má za to, že bylo prokázáno, že s pravděpodobností hraničící s jistotou by započaté studium dokončil a dále se věnoval práci s motocykly, pokud by mu to jeho zdravotní stav a trvalé následky umožnily; jeho nárok na náhradu ušlého výdělku je proto odůvodněn.

35. Soud pro dobu od [datum] do [datum] správně aplikoval ustanovení § 2962 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku. Soud ve věci správně vycházel z výdělku hypotetického (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5024/2014). Žalobce předložil několik nabídek práce a potvrzení o mzdách, jež by mohlo v oboru mechanik motocyklů v dané době dosahovat a toto mzda se pohybovala kolem 30.000 Kč měsíčně. Soud se při určení výše možného výdělku žalobce rozhodl vycházet z konkrétní nabídky práce, kterou by mohl žalobce v daném čase a místě vykonávat, a ačkoliv žalobce při výpočtu svého nároku na ušlý výdělek vycházel z výše uvedené částky 30.000 Kč měsíčně, souhlasil s rozhodnutím soudu řídit se reálnou nabídkou práce společnosti [právnická osoba]; rovněž se domnívá, že vypracování znaleckého posudku by bylo nadbytečné. Neměl důvod prokazovat výši průměrného výdělku mechanika motocyklů ve Zlínském kraji, když zde nepobývá a neměl v úmyslu zde hledat pracovní místo. Studoval v [obec], posléze pobýval a taktéž vykonával práci v [obec], což vyplývá z doložené pracovní smlouvy. Žalovaná [číslo] sporuje výši možného výdělku žalobce pouze na základě svého subjektivního názoru. V řízení ani nebyla uvedena žádná skutečnost, na základě které by bylo možno označit soudem aplikovanou výši možného výdělku za nereálnou.

36. Žalobce se aktivně o práci ucházel, když pro něj vhodnou práci našel až v listopadu 2019. Prodlevu mezi dokončením studia a započetím výkonu práce žalobce u [právnická osoba] nelze označit za nepřiměřenou, a to především vzhledem k prokázaným trvalým zdravotním následkům a také další pracovní neschopnosti v tomto období, což potvrzuje, že se do pracovního procesu zapojit chtěl a vynaložil k tomu náležité úsilí. Soud vzal v úvahu, že v této době již teoreticky pracovat mohl (ačkoliv v praxi to bylo s jeho omezením daleko obtížnější) a žalobci přiznal pouze rozdíl mezi výdělkem, kterého by žalobce mohl dosahovat jakožto mechanik motocyklů v dané době nebýt dopravní nehody, a výdělkem ve výši minimální mzdy, který byl soudem určen správně dle § 271b odst. 3 zákoníku práce.

37. Možný výdělek žalobce soud proto za celé období, za které mu byl přiznán, stanovil správně a správně postupoval i v rámci výpočtu poměru úspěchu žalobce a žalovaného a v souladu s ustálenou judikaturou aplikoval ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. na uplatňovaný nárok žalobce na náhradu společenského uplatnění po stránce psychické, a, i když měl žalobce ve věci jen částečný úspěch, přiznal mu plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku.

38. Pokud se týká odvolání žalovaného [číslo] pak k určení výše možného, tedy hypotetického, výdělku zákon ani judikatura nevyžaduje prokázání uzavření konkrétního pracovněprávního závazku či doložení příslibu takového závazku; to ani nebylo prakticky možné, neboť žalobce nebyl v důsledku dopravní nehody schopen vykonávat práci mechanika motocyklů, když mu toto jeho zdravotní stav neumožňoval. Argumentaci proto považuje za značně nelogickou a v kontextu případu je zjevné, že takový důkaz nemůže být ze strany žalobce předložen.

39. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen z důvodu jeho věcné správnosti.

40. V písemném vyjádření k odvolání žalované [číslo] žalovaný [číslo] souhlasil se závěry žalované [číslo] uvedenými v jejím odvolání, a to, jak pokud se týká argumentace ve věci samé, tak argumentace ve vztahu k nákladům řízení. Rovněž navrhl, aby výroky II., IV., VI. a VII. napadeného rozsudku byly zrušeny a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

41. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

42. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, 26 Cdo 938/2005, 26 Cdo 228/2005, 28 Cdo 2401/2008, 30 Cdo 256/2018-157) soudem I. stupně již řádně provedené listinné důkazy s ohledem na jejich povahu neopakoval.

43. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně jsou správná a odvolací soud je zcela přebírá. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry, k nimž dospěl soud I. stupně, když soud I. stupně na základě provedeného dokazování učinil správný závěr o skutkovém stavu a svá zjištění podřadil pod správná zákonná ustanovení. Rozsudek je přezkoumatelným způsobem odůvodněn, proto na odůvodnění rozsudku odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje.

44. Blíže proto toliko k odvolacím námitkám.

45. Předně - ohledně částky 7.000 Kč představující zbytek náhrady za poškozený motocykl a částky 1.300 Kč představující žalobcem marně vynaložený náklad na ubytování na internátu žádný z odvolatelů neuvádí žádnou odvolací argumentaci. Odvolací námitky žádné vzneseny nebyly, soud I. stupně k těmto položkám v odst. 36 a 37 uvedl, jaké závěry učinil, a odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil, proto ohledně této části nároků považuje rozsudek soudu I. stupně za věcně správný.

46. Pokud se týká zbývající části nároku představující nárok žalobce na náhradu ztráty na výdělku za dobu od [datum] do [datum], tak žalovaný [číslo] namítl, že nebylo prokázáno, že by žalobce měl předmětné místo u společnosti [právnická osoba], zajištěno, proto pokud soud vycházel z příjmů, které by v rozhodném období u této společnosti mohl zaměstnanec dosahovat, není jeho závěr správný.

47. Je sice pravda, že předmětné místo u společnosti [právnická osoba], žalobce zajištěno neměl, avšak logicky (s ohledem na závěry znaleckého posudku a ostatní provedené důkazy) s ohledem na jeho zdravotní stav ani takové místo zajištěno mít nemohl, a to právě v důsledku dopravní nehody, kterou způsobil žalovaný [číslo]. Ve věci však není podstatné, zda nastoupil či měl zajištěno předmětné pracovní místo u společnosti [právnická osoba], ale o to, zda lze vycházet ze skutečností sdělených touto společností pro stanovení pravděpodobného výdělku podle § 355 zákoníku práce.

48. Je zřejmé, že takové místo za uvedenou mzdu nabízeno bylo, kdy nástupní plat pro mechanika motocyklů by činil 24.000 Kč hrubého a teoreticky po 6 měsících kolem 28.000 Kč hrubého (z těchto údajů soud I. stupně při svém výpočtu vycházel). Tyto částky korespondují s inzerátem, který doložil žalobce spolu s podanou žalobou, v němž tato společnost nabízela plat v rozmezí [číslo] až 38.000 Kč hrubého; dle inzerátu nebylo požadováno ani vyučení v oboru (praxe byla„ výhodou“), přičemž k platu byly nabízeny další benefity. Ani tento důkaz však nezůstal osamocený, neboť žalobce doložil spolu s žalobou i další nabídky z blízkého okolí svého bydliště ([obec]), a to společnosti [právnická osoba], [obec], která sdělila informace k hrubé mzdě mechanika jednostopých vozidel dle délky praxe s tím, že hrubou mzdu má takový mechanik v rozmezí od 120 Kč do 200 Kč za hodinu, a podnikatele [jméno] [příjmení] z [obec] [příjmení] –„ [příjmení] [příjmení]“, který potvrdil, že běžná průměrná hrubá mzda mechanika motocyklů činí 26.200 Kč. S tím korespondují i údaje vyplývající z údajů statistických, když například v roce 2020 byl medián hrubé mzdy opravářů motocyklů v Pardubickém kraji v platové sféře 31.227 Kč (mzda se pohybovala v rozmezí od 26.043 Kč do 33.893 Kč) a v celé České republice byl medián hrubé mzdy opravářů motocyklů v mzdové sféře 30.490 Kč a v platové sféře 30.803 Kč. Vycházel-li soud I. stupně z konkrétní zprávy konkrétního zaměstnavatele [právnická osoba], [obec], nijak při stanovení pravděpodobného výdělku nevybočil ani z jinými důkazy prokázaných potenciálních příjmů.

49. Úvaha soudu I. stupně má oporu i v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR; například v usnesení ze dne 28. 2. 2013, č. j. 25 Cdo 1998/2011, Nejvyšší soud vysvětlil, že ust. § 355 zákoníku práce, které rámcově stanoví způsob určení pravděpodobného výdělku, kterého by zaměstnanec v rozhodném období zřejmě dosáhl, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém jednotlivém případě na úvaze soudu. V témže rozhodnutí bylo akceptováno, když soud stanovil výši pravděpodobného výdělku volnou úvahou toliko na základě zjištěných statistických údajů. Uzavřel rovněž, že uplatněný nárok je nutno vyčíslit s využitím pravděpodobného výdělku, jehož by poškozený dosahoval v době bezprostředně následující po skončení studia, k němuž by došlo nebýt úrazu; vzhledem k časovému odstupu od rozhodného období a určité (značné) míře nahodilosti nelze vycházet z příjmu, kterého poškozený skutečně dosáhl po nástupu do zaměstnání; opačný názor neodpovídá zákonné konstrukci náhrady za ztrátu na výdělku, jež sice vychází z hodnot hypotetických, nicméně usiluje o vyčíslení ztráty na výdělku, která se jeví jako nejpravděpodobnější.

50. Žalobce tvrdil, že mohl dosahovat mzdy 30.000 Kč měsíčně hrubého měsíčně. Soud I. stupně rozpětí hrubé mzdy, které doložil důkazy žalobce, objektivizoval dotazem na jednu konkrétní společnost nabízející práci, a to společnost [právnická osoba], [obec]. Pokud soud I. stupně vycházel z konkrétní nabídky mzdy, která nadto je nižší, než statistické údaje (medián hrubé mzdy opravářů motocyklů pro Pardubický kraj i Českou republiku), a není v zásadním rozporu ani s jinými doloženými nabídkami práce v relativně blízkém okolí ([obec]), považuje odvolací soud úvahu soudu I. stupně o výši hypotetické mzdy za správnou a obhajitelnou i s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu. Jinými slovy řečeno lze vycházet z hypotetické mzdy ve výši 24.000 Kč a 28.000 Kč hrubého pro období od června 2018 do května 2019 tak, jak je odůvodněno v odstavci 22 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

51. Žalovaná [číslo] namítla, v podstatě stejně jako žalovaný [číslo] neprokázání nároku žalobce na konkrétní výši mzdy. Namítla, že si žalobce vybral nadprůměrně placenou pozici, navíc v úplně jiném kraji (v [obec], ale žije ve Zlínském kraji), dále namítla, že soud I. stupně chybně vycházel z čisté mzdy; aby tento nárok byl objektivizován, měl být vypracován znalecký posudek. Dále namítla, že obor, který žalobce studoval, nebyl zrušen, a proto ho mohl dostudovat, sám se však rozhodl pro studium jiné, přičemž soud tento nedostatek v rámci skutkových tvrzení o nemožnosti dokončit studium překlenul vlastní úvahou, že vzhledem ke znaleckému posudku konstatujícímu ztrátu dlouhodobé zdravotní způsobilosti k výkonu práce mechanika nejsou skutečné důvody žalobce ke změně studia relevantní. Má za to, že nelze mít postaveno najisto, že by studium původního nadstavbového studia žalobce dokončil a věnoval se práci s motocykly. V odvolání blíže rozebírá jednotlivá období, za něž soud vyčíslil náhradu ztráty na výdělku, a namítla, že po poslední hospitalizaci již žalobce mohl pracovat, nestudoval, tudíž od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] mohl být zaměstnán.

52. Pokud se týká námitky, že si žalobce vybral nadprůměrně placenou pozici, nadto v jiném kraji než žije a bydlí, pak lze uzavřít, že o nadprůměrně placenou pozici se nejedná, jedná se o pozici odpovídající i dalším dvěma zprávám o výdělku a nižší, než je medián mzdy na této pracovní pozici pro Pardubický kraj i Českou republiku (zde lze odkázat na argumentaci uvedenou výše ve vztahu k námitce žalovaného [číslo]); námitka, že žalobce nebydlel v Pardubickým kraji, je ničím nepodložená spekulace žalované [číslo]; naopak bylo prokázáno, že žalobce v Pardubickém kraji po ukončení pracovní neschopnosti a poté, co si našel prvé zaměstnání po předmětném úrazu, nastoupil i do pracovního poměru.

53. S ohledem na uvedené se odvolací soud ztotožnil i s názorem soudu prvého stupně, že provádění znaleckého dokazování je nadbytečné.

54. Námitka, že soud vycházel z čisté mzdy neodpovídá odůvodnění rozsudku ani provedeným důkazům. Z rozsudku je jednoznačně zřejmé, že soud vycházel a pracoval se mzdou hrubou, což vyplývá z textu odůvodnění rozsudku (odst. 18 odůvodnění).

55. Je-li namítáno, že je ve věci dán rozpor v tvrzeních, neboť je tvrzeno, že byl předmětný obor, který měl studovat žalobce, zrušen, je v kontextu celého řízení zřejmé, že o žádný rozpor v tvrzeních nejde. [příjmení] obor zrušen nebyl, bylo však zrušeno konkrétní zaměření ŠVP; pokud se chtěl žalobce (a činil tak do doby dopravní nehody) specializovat na motocykly, tak studium stejného oboru, ovšem jiného ŠVP, pro něj nebylo žádným přínosem. Rozdíl mezi jednotlivými zaměřeními a uplatněním absolventů ve své zprávě vysvětlila Integrovaná střední škola automobilní [obec], příspěvková organizace, tj. škola, kterou žalobce před úrazem studoval, na zjednodušeném příkladu tak, že ve stejném oboru (mechanik opravář) existují zaměření ŠVP na různé oblasti (automechanik, mechanik motocyklů, mechanik nákladních automobilů, ale třeba i mechanik jízdních kol - elektrokol); absolvent, který se tři roky připravoval na mechanika jízdních kol, a absolvent, který se tři roky připravoval na mechanika nákladních automobilů, má zcela odlišné uplatnění a ani není možné jej za krátkou dobu přeškolit z jednoho zaměření do druhého. Obdobně je tomu mezi mechanikem opravářem automobilů (v maturitní verzi [příjmení] [příjmení] - autotronik) a mechanikem motocyklů (v maturitní verzi ŠVP DM – diagnostik motocyklů). Nelze přehlédnout (jak vyplývá ze zprávy uvedené školy), že naposledy byla předmětná specializace (dvouleté denní nástavbové studium se zaměření ŠVP DM – diagnostik motocyklů) otevřena ve školním roce 2016 2017 a 2017 2018, kdy žáci ukončili studium v roce 2018, přičemž školní rok skončil [datum]. Utrpěl-li žalobce zranění v září 2016, již sice do ŠVP diagnostik motocyklů nastoupil, ale z důvodu dlouhodobého léčení nemohl pokračovat; je evidentní, že pokud dne [datum] studium přerušil z důvodu léčení následků úrazu, neměl možnost první ročník opakovat a logickou volbou byla volba jiného studia, neboť v daném zaměření ŠVP mu nehoda studovat znemožnila. Ani pokud by již jeho zdravotní stav byl ustálen, nemohl zvolenou specializaci ŠVP z uvedených důvodů dostudovat, tím spíše to bylo zjevné za situace, kdy jeho zdravotní stav ještě ustálen nebyl. Tvrzení, že se pro jiné studium a změnu oboru rozhodl sám a dobrovolně, není patřičné; s ohledem na prokázané skutečnosti namítaná dobrovolnost a svoboda rozhodování není tím, co se obvykle pod těmito pojmy zamýšlí; chtěl-li žalobce dosáhnout nějakého vzdělání, neměl fakticky jinou možnost s ohledem na způsobený úraz než zvolit studium v rámci jiného zaměření.

56. Pokud se týká námitky, že po poslední hospitalizaci již žalobce nestudoval a mohl pracovat, pak soud I. stupně přezkoumatelným způsobem a zcela zřetelně rozdělil nároky, které mu náleží za dobu, po kterou se prodloužilo v důsledku předmětné dopravní nehody (následkem újmy na zdraví) studium žalobce (odst. 21 až 23) a nároky po tomto období, kdy uzavřel, že samotná nezaměstnanost žalobce v období od [datum] do [datum] nebyla následkem jeho dopravní nehody a že v tomto období s výjimkou období pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] mohl uplatnit svůj dochovaný pracovní potenciál. Není nedůvodný závěr, že k jeho neuplatnění došlo pro nedostatek pracovních příležitostí, když dle znaleckého posudku měl žalobce četná omezení – omezení fyzické námahy, delšího stání, zvedání břemen … - ta nesporně částečně limitují výběr pracovní činnosti, kterou je schopen vykonávat, tudíž bylo pro něj těžší zaměstnání sehnat; v oboru, v němž byl vyučen, pracovat nemohl, neboť pro výkon této práce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost.

57. Lze shrnout, že závěry soudu I. stupně jsou zcela správné a odvolací námitky žalovaného [číslo] i žalované [číslo] nejsou důvodné. Rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II. je věcně správný.

58. Pokud se týká odkazu druhé žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1181/2015, tento není na souzenou věc přiléhavý, neboť řeší zcela jinou problematiku; zatímco v souzené věci jde o (v části, v níž odvolatelé vznesli proti rozhodnutí odvolací námitky, tedy mimo částek 1.300 Kč a 7.000 Kč) nárok na náhradu ztráty na výdělku, který byl vypočten z hypotetické mzdy, předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu se zabývá ušlým ziskem.

59. Odvolací soud považuje za správné a spravedlivé i výroky týkající se nákladů řízení. Právě namítaná nespravedlnost spočívající dle žalované [číslo] (případně i žalovaného [číslo]) v tom, že nebyl dostatečně zohledněn„ neúspěch“ žalobce, je soudem I. stupně vyřešena způsobem, který odvolací soud naopak považuje za spravedlivý, když tarifní hodnotou pro nárok za ztížení společenského uplatnění je částka nikoliv žalovaná, ale částka ve výši, která byla žalobci přiznána. Poměr úspěchu a neúspěchu je vysvětlen přezkoumatelným způsobem a odvolací soud, který se v tomto směru se závěry soudu I. stupně rovněž ztotožnil, proto odkazuje na odst. 43 až 46 odůvodnění rozsudku.

60. Vzhledem k tomu, že odvolací soud považuje rozhodnutí ve věci samé za správné a za správnou považuje i úvahu o úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků v tomto řízení, jsou ve sporu žalovaní stranou neúspěšnou, a proto s ohledem na výsledek řízení jsou povinni zaplatit soudní poplatek tak, jak je odůvodněno ve výroku 47 odůvodnění rozsudku, na který odvolací soud rovněž odkazuje.

61. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích II., IV., VI. a VII. potvrdil.

62. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byli žalovaní neúspěšní, proto jsou povinni zaplatit rovným dílem žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

63. Náklady odvolacího řízení se stávají z odměny advokáta za dva úkony právní pomoci (sepis vyjádření k obou žalovaných a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši 18.600 Kč (1 úkon 9.300 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při tarifní hodnotě 243.011 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení), dvou režijních paušálů náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši celkem 600 Kč (2x 300 Kč), cestovného ze [obec] do [obec] a zpět k jednání odvolacího soudu vozidlem Škoda Scala [registrační značka] ve výši 513,30 Kč (vzdálenost celkem 68 km, průměrná spotřeba BA dle TP 5,7 l na 100 km, cena PHM dle vyhl. č. 467/2022 Sb. 41,20 Kč, základní sazba dle téže vyhlášky 5,2 Kč/km) a náhrady za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 100 Kč za cestu ze [obec] do [obec] k jednání odvolacího soudu a zpět, tj. 400 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.); celkem součet uvedených částek činí 20.113,30 Kč. K uvedené částce náleží rovněž DPH ve výši 21 %, tj. 4.223 Kč Náklady odvolacího řízení ve výši 24.337,10 Kč bylo žalovaným uloženo uhradit rovným dílem žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Poučení