58 Co 213/2022- 47

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 C 101/2021-28 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (I.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od [datum] (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.)

2. Soud I. stupně tak postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení) jako náhrady nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“ případně„ zákon o odpovědnosti za škodu“), která měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 245/2013 (dále též jen„ posuzované řízení“). V něm se žalobce jako navrhovatel domáhal odvolání doc. Ing. [jméno] [příjmení], DrSc. (dále jen„ doc. [příjmení]“) z funkce likvidátora společnosti [právnická osoba] – v likvidaci, přičemž posuzované řízení trvalo 7 let a 1 měsíc. Proto žalobce při vyčíslení svého nároku vyšel z částky [částka] za rok trvání řízení (v poloviční výši za první dva roky) a takto stanovenou základní částku odškodnění modifikoval jejím navýšením o 30% s poukazem na (z důvodů v žalobě popsaných) individuálně zvýšený význam posuzovaného řízení pro svoji osobu.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně uvedla, že při projednání žádosti žalobce konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, na základě čehož poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že posuzované řízení trvalo celkem 7 let a 1 měsíc, byť v jeho průběhu nebyly zjištěny průtahy ve smyslu neodůvodněné činnosti soudu, celkovou délku řízení mírně přesahující 7 let hodnotila již jako nepřiměřenou okolnostem případu. Žalovaná vyšla při stanovení základní částky z [částka] za rok řízení (z poloviční výše za první dva roky). Základní částku následně snížila o 20 % z důvodu zejména procesní složitosti řízení a o 10 % z důvodu počtů soudní soustavy podílející na rozhodování. Důvody pro modifikaci základní částky pro chování žalobce či význam posuzovaného řízení pro žalobce nebyly shledány. Již poskytnuté odškodnění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy. Ohledně požadavku žalobce na přiznání úroků z prodlení žalovaná poukázala na to, že teprve marným uplynutím lhůty 6 měsíců k projednání nároku se ocitá stát jako dlužník v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení; jelikož žádost žalobce byla žalované doručena dne [datum], náleží žalobci případný úrok z prodlení až od [datum].

4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků jak o uplatnění žalovaného nároku žalobcem u žalované dne [datum], tak o jejím projednání žalovanou až dne [datum]. Dále měl z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 75 Cm 245/2013 za zjištěný samotný průběh posuzovaného řízení, jak ho popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 4. (odvolací soud na tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Po právní stránce odkázal na § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, a § 31a zákona OdpŠk, přičemž žalobu ohledně žalovaného nároku shledal nedůvodnou.

5. Soud I. stupně dospěl k tomu, že délka posuzovaného řízení překročila hranici přiměřenosti. Vycházel přitom z celkové délky řízení 7 let a 1 měsíc (od podání žaloby žalobcem dne [datum] do právní moci potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum]). Uzavřel, že s ohledem na celkovou délku řízení přesahující 7 let žalobci náleží žalobci odškodnění v penězích. Přikročil tedy ke stanovení výše finančního odškodnění presumovaného vzniku nemajetkové újmy. Vyšel ze základní částky [částka] za každý rok řízení (polovinu za první dva roky) z důvodu délky řízení nepřesahující dobu 10 let, tedy na dolním rozpětí stanovené částky Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“), tj. ve výši [částka]. Dále zhodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v § 31a odst. 3 OdpŠk a základní částku snížil o 20 % z důvodu skutkové složitosti věci, o 20 % pro procesní složitost, způsobenou úkony či jejich absencí na straně účastníků, a o 10 % pro opakované rozhodování na dvou stupních soudní soustavy (jak rozvedl pod bodem 10. odůvodnění rozhodnutí). Ohledně skutkové složitosti vyšel z toho, že předmětem řízení byla žaloba o odvolání likvidátora společnosti, ve věci bylo třeba provést celou řadu listinných důkazů, vyslechnout velké množství svědků, seznámit s obsáhlými vyjádřeními účastníků. Ohledně procesní složitosti vyšel z toho, bylo rozhodováno o přerušení řízení, o pokračování v řízení, o návrhu na určení lhůty, o návrhu na předběžné opatření, o přípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do řízení, o námitce podjatosti. Ohledně ponížení základní částky pro stupně soudní soustavy vyšel z toho, že věc byla meritorně řešena dvakrát na dvou stupních soudní soustavy s tím, že řízení na více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je celková délka řízení ospravedlnitelně prodlužována o dobu za řízení před další instancí. Soud I. stupně neshledal důvody pro modifikaci základní částky z důvodu významu řízení pro žalobce, který hodnotil jako standardní; vyšel z toho, že posuzované řízení typově nepatří mezi řízení se zvýšeným významem (viz 11. bod odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně), ani z důvodu jednání poškozeného (viz bod 12. odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně). Dále základní částku snížil o 20% pro postup soudů (viz bod 13. odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně), kdy vyšel z toho, že první rozhodnutí soudu ve věci samé ze dne [datum] bylo zrušeno odvolacím soudem pro vážné vady řízení, kdy nebyly splněny podmínky pro jeho vydání bez jednání, a že postup soudu do vydání prvního rozhodnutí ve věci samé byl nekoncentrovaný. Celkově soud I. stupně vyčíslil přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterého by se žalobci mělo dostat, částkou [částka], kterou již žalovaná žalobci uhradila mimosoudně na základě předběžného projednání sporu. Proto žalobu zcela zamítl.

6. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. jednu paušální náhradu nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

7. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání. V jeho doplnění vyjádřil žalobce nesouhlas s tím, že prvostupňový soud při vyčíslení základní částky zvolil částku [částka] za každý rok řízení z důvodů délky řízení nepřesahující dobu 10 let, tedy na dolní hranici rozpětí stanoveného Stanoviskem, když žalobce již v žalobě poukázal na notorietu ohledně posunu cenové hladiny ke dni podání žaloby od vydání Stanoviska Nejvyšším soudem v roce 2011 směrem vzhůru. S poukazem na statistická data inflace v rozmezí let 2011 až 2021 žalobce uvedl, že nebyl žádný důvod, aby pro současné poměry v České republice při určování přiměřeného zadostiučinění soud I. stupně nevycházel ze základní částky [částka] za jeden rok řízení, tedy z horní hranice rozpětí stanoveného Stanoviskem. V této souvislosti žalobce namítl, že se napadený rozsudek bezdůvodně odchyluje od rozhodnutí odvolacího soudu (jiného senátu) ve skutkově související věci, aniž by tento odklon v napadeném rozsudku byl jakkoli vysvětlen. Poukázal při tom na kompenzační řízení vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 22 Co 237/2021 (u soudu I. stupně pod sp. zn. 43 C 74/2021), kdy odvolací soud rozhodl o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod. sp. zn. 75 Cm 76/2017, v němž se společnost [právnická osoba] – v likvidaci (dále případně jen„ [právnická osoba] – v likvidaci“ nebo„ společnost“) domáhala shodně jako žalobce v posuzovaném řízení odvolání svého likvidátora doc. Častorála a tato dvě řízení byla později spojena. V poukazovaném kompenzačním řízení odvolací soud vyšel z tohoto, že původní řízení vedené pod sp. zn. 75 Cm 76/2017, trvalo 3 roky 4 měsíce a 27 dnů, stanovil základní částku odškodnění ve výši [částka] za každý rok řízení (první dva roky polovinu), není tedy důvod, aby žalobci ve vztahu k posuzovanému řízení sp. zn. 75 Cm 245/2013, které trvalo déle, avšak jeho předmět byl totožný, soud vyšel při stanovaní základní částky z pouhých [částka] za rok řízení. Žalobce dále nesouhlasil s ponížením základní částky pro skutkovou složitost s tím, že pokud soudy již dospěly jednou při posuzování postupu soudu ve shora poukazovaném řízení, že řízení o odvolání likvidátora nebylo nijak skutkově složité a nebylo tedy konstatováno soudem žádné ponížení za skutkovou složitost ve vztahu k poškozené [právnická osoba] - likvidaci, těžko může soud v projednávané věci skutkovou složitost namítat vůči poškozenému žalobci [jméno] [příjmení] a ponížit tak základní částku o 20 % tak, jak to učinil prvostupňový soud v napadeném rozhodnutí. Podle žalobce soud v namítaném řízení nemusel posuzovat a také neposuzoval všechna žalobní tvrzení ohledně pochybení likvidátora, neboť pro rozhodnutí o odvolání likvidátora z funkce stačilo včas zjistit, že likvidátor porušuje v určité intenzitě své povinnosti opakovaně a dlouhodobě. Žalobce namítl, že se soud I. stupně nezabýval žalobcem v žalobě tvrzenými okolnostmi zakládajícími zvýšený individuální význam posuzovaného řízení pro žalobce, zabýval se pouze tím, zda posuzované řízení patří do tzv. typových řízení. Zvýšený význam předmětu typových řízení se zpravidla presumuje, zvýšený individuální význam řízení pro poškozeného (žalobce) je třeba tvrdit a prokazovat a žalobce je přesvědčen, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní splnil. Pokud soud I. stupně zaujal jiný názor (když podle žalobce„ patrně zastává stanovisko, že žalobce individuální význam řízení pro sebe tvrdí, avšak neprokázal“), pochybil, pokud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť rozhodnutí věci samé bez nařízení jednání nelze založit na tom, že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní. Soud I. stupně postupoval procesně vadně, když na straně žalobce„ legitimně založil očekávání, že žalobě bude vyhověno (byť bude kupř. modifikována žalovaná částka)“, když„ navodil“ na straně žalobce pocit, že jsou splněny podmínky rozhodnutí bez nařízení jednání. Žalobce byl následně překvapen rozsudkem,„ kterým se žaloba zamítá z důvodu údajného neunesení důkazního břemene“ za situace, kdy žalobce nebyl jakkoli vyzván k tomu, aby kterékoli ze svých tvrzení doplnil, příp. označil další důkaz. Žalobce uzavřel, že napadený rozsudek trpí vadami, pro které je na místě vyhovět jeho odvolacímu návrhu, žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a žalované uloží povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů, in eventum, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

8. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila jen tak, že„ se s rozsudkem soudu I. stupně zcela ztotožňuje a navrhuje, aby jej odvolací soud v celém rozsahu potvrdil a odpovídajícím způsobem rozhodl také o nákladech řízení“.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Jednal (v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.) v nepřítomnosti žalované, která se k jednání omluvila a souhlasila s projednáním odvolání ve své nepřítomnosti. Odvolací soud doplnil dokazování usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 Cmo 20/2020-489, dále sdělil podstatný obsah žalobcem v odvolání poukazovaného rozhodnutí odvolacího soudu (jiného senátu) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 237/2021-50. Následně dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.

10. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 Cmo 20/2020-489, vydaného v posuzovaném řízení, odvolací soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto ve věci navrhovatelů ad a) [jméno] [příjmení] a ad b) společnosti [právnická osoba] – v likvidaci, za účasti doc. Ing. [jméno] [příjmení], DrSc. (dále jen„ účastník“), o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze vydanému dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 75 Cm 245/2013-402, 75 Cm 76/2017, tak, že odvoláním napadené rozhodnutí, kterým soud odvolal účastníka z funkce likvidátora navrhovatele ad b) a rozhodl o povinnosti účastníka k náhradě nákladů řízení oběma navrhovatelům, bylo potvrzeno. Z odůvodnění usnesení pod bodem 22. se podává, že po zahájení řízení návrhem navrhovatele ad a) ze dne [datum] nastaly nové skutečnosti spočívající ve jmenování dalších dvou likvidátorů navrhovatele ad b) rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 73 Cm 321/2015-90 (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 Cmo 313/2016-167), s tím, že bylo stanoveno, že likvidátoři jednají za společnost vždy dva společně. Důvodem jmenování dalších dvou likvidátorů bylo, že se jedná o provádění rozsáhlé a složité likvidace navrhovatele ad b), kterou provázejí četné a složité soudní spory v České republice i v zahraničí, likvidace trvá již 15 let vhledem k datu, kdy se stávající likvidátor ujal své funkce ([datum]), přičemž mezi stávajícím likvidátorem a členy statutárního orgánu navrhovatele ad b) panují napjaté vztahy. Určení způsobu jednání tří likvidátorů mělo vyloučit ohrožení dalšího průběhu likvidace případnými neshodami likvidátorů. Odvoláním napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, když odvolací soud shledal jako správný závěr prvostupňového soudu spočívající mimo jiné v tom, že„ se účastník se zbývajícími likvidátory prostřednictvím jejich schůzek na rozhodování likvidátorů, potažmo na jimi prováděné likvidaci nepodílel“. Z odůvodnění usnesení pod bodem 12. se podává, že u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 152/2017 probíhá řízení, v němž se navrhovatel ad b) vůči doc. [příjmení] domáhá náhrady škody„ v řádu desítek milionů“ Kč, kterou měl doc. [příjmení] navrhovateli ad b) způsobit při výkonu funkce likvidátora.

11. V rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 237/2021-50, jiný senát Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího rozhodl o přiznání zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod. sp. zn. 75 Cm 76/2017 (označovaného jako„ Řízení“ – v němž se společnost [právnická osoba] – v likvidaci domáhala shodně jako žalobce v posuzovaném řízení odvolání svého likvidátora doc. Častorála, tato dvě řízení byla později spojena a skončena), když vzhledem ke zjištěným průtahům shledal Řízení, které trvalo 3 roky 4 měsíce a 27 dnů, nepřiměřeně dlouhým. Při stanovení základní částky vyšel z částky [částka] za každý rok řízení (snížené za první dva roky na polovinu) s odůvodněním:„ V daném řízení odvolací soud při stanovení základní částky přihlédl ke skutečnosti, že celková délka Řízení byla sice nepřiměřená, nicméně nebyla extrémně nepřiměřená, na druhou stranu přihlédl ke skutečnosti, že od vydání Stanoviska Cpjn 206/2010 uběhlo více než 10 let, tudíž je třeba reflektovat ekonomický vývoj v České republice“ 12. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a jím určené délky posuzovaného řízení (7 let a 1 měsíc). Jako správný shledal i závěr soudu I. stupně, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu je třeba poskytnout v penězích. Uvedená délka posuzovaného řízení překročila hranice přiměřenosti a újmu vzniklou žalobci, která se v obdobných situacích předpokládá, nelze odčinit pouhým konstatováním porušení práva, když se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce, ani celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobce (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 197/15 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 40/2009, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011 či sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

13. Odvolací soud se od závěru soudu I. stupně neodchýlil ani při určení výše základní částky zadostiučinění, pokud vyšel z částky [částka] za každý rok řízení (snížené za první dva roky na polovinu) z důvodů délky řízení nepřesahující dobu 10 let, tedy na dolní hranici rozpětí stanoveného Stanoviskem, pokud posuzované řízení trvalo 7 let a 1 měsíc, tedy jeho délka nebyla extrémně dlouhá. Soud I. stupně podle názoru odvolacího soudu nepochybil, pokud se při stanovení základní částky odchýlil od v odvolání žalobcem poukazovaného rozhodnutí odvolacího soudu (jiného senátu) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 237/2021-50. Z částky [částka] na rok řízení v poukazovaném rozhodnutí jiný senát odvolacího soudu vyšel jen s přihlédnutím ke skutečnosti,„ že od vydání Stanoviska Cpjn 206/2010 uběhlo více než 10 let, tudíž je třeba reflektovat ekonomický vývoj v České republice“ Uvedená argumentace je však v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu aprobovanou Ústavním soudem. Např. v rozhodnutí ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2226/2020 Nejvyšší soud k otázce potřeby valorizace základní částky uvedl:,,V usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, dovolací soud uvedl, že k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst, se Nejvyšší soud vyjadřoval již v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Konečně i Ústavní soud považuje v současné době vymezenou částku za jeden rok průtahů ve výši [částka] až [částka] za přiměřenou a odpovídající životní úrovni (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21, jakož i tam označenou prejudikaturu). Dovolací soud tudíž neshledal důvod měnit svoji dosavadní rozhodovací praxi (postupem podle § 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), jak nepřímo požadovala dovolatelka“. Odvolací soud má s ohledem na shora uvedené nedůvodné odvolací námitky žalobce související se stanovením základní částky zadostiučinění.

14. Odvolací soud však dospěl k závěru, že modifikace základní částky, kterou soud I. stupně učinil z důvodu skutkové složitosti (- 20 %), z důvodu procesní složitosti (- 20 %) a z důvodu vedení řízení na více stupních soudní soustavy (- 10 %), je ve svém souhrnu podřaditelná pod kritérium složitosti věci dle OdpŠk. Ve výsledku na základě tohoto jediného kritéria soud I. stupně snížil základní částku odškodnění o 50%, což vedlo sice ke zdůvodněnému, ale nepřiměřenému snížení základní částky. Odvolací soud proto kritérium složitosti (na základě závěrů soudu I. stupně, od nichž neměl důvodu se odchylovat) přehodnotil a snížil pro něj základní částku odškodnění o 30 %. Odvolací námitka žalobce ohledně hodnocení skutkové složitosti v souvisejícím jiném řízení je nepřípadná, když při hodnocení nejen kritéria složitosti posuzovaného řízení, ale i ostatních kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk je třeba vycházet z okolností každého jednotlivého případu; nadto posuzované řízení v projednávané věci trvalo výrazně déle a bylo zatíženo mimo jiné obsáhlostí zejména podání žalobce, s nimiž se soud I. stupně v posuzovaném řízení musel vypořádat.

15. Odvolací soud dále přisvědčil závěru soudu I. stupně o modifikaci základní částky pro postup soudu jejím navýšení o 20 %, ve shodě se soudem I. stupně neshledal důvody pro modifikaci základní částky pro jednání poškozeného.

16. Ohledně hodnocení významu řízení pro poškozeného lze přisvědčit odvolací námitce žalobce, že se soud I. stupně výslovně nezabýval hodnocením v žalobě tvrzeného individuálního významu pro žalobce. Nicméně podle názoru odvolacího soudu již jen na základě žalobních tvrzení ohledně individuálního významu posuzovaného řízení pro žalobce nelze shledat důvod pro modifikaci základní částky jejím navýšením v rámci kritéria významu řízení pro žalobce. Žalobce individuální význam odůvodňoval tím, že - je akcionářem společnost, jejíhož likvidátora žádal odvolat, přes dvacet let a investoval do společnosti prostřednictvím akcií nikoliv v nepatrném množství; sám spoluinicioval jmenování likvidátora, jehož odvolání se v posuzovaném řízení domáhal, vkládal tak do něho nemalé naděje, přičemž následně musel sledovat, jak likvidátor porušuje své povinnosti; byl v historii společnosti členem dozorčí rady, předsedou dozorčí rady i členem představenstva společnosti, z čehož plyne jeho postavení vůči ostatním akcionářům, jimž obtížně vysvětluje, že se likvidace společnosti již několik let„ nehýbe“; včasným odvoláním likvidátora společnosti bylo zasaženo do práva žalobce na výplatu likvidačního zůstatku coby akcionáře společnosti, když přílišné setrvání doc. Častorála, který ostatně nemá právnické vzdělání, ve funkci likvidátora společnosti vedlo dle zpráv dalších dvou likvidátorů ke ztrátě téměř veškerého majetku společnosti, který již nebude možné rozdělit mezi akcionáře. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že za situace, kdy likvidace společnosti, odvolání, jejíhož likvidátora se žalobce v posuzovaném řízení domáhal, není skončena, a není skončeno (podle informací čerpaných odvolacím soudem na stránce InfoSoud ke dni [datum]) ani řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 152/2017, v němž se likvidovaná společnost domáhá po nyní již odvolaném likvidátorovi náhrady škody, nelze spekulovat o výsledku likvidace ve vztahu k akcionářům, tedy ani ve vztahu k žalobci. Likvidace společnosti navíc od roku 2016 nezávisela jen na postupu likvidátora doc. Častorála, když likvidovaná společnost má jmenovány další dva likvidátory, kteří mohli postupovat nezávisle na třetím likvidátorovi. Pokud sám žalobce inicioval jmenování nyní již odvolaného likvidátora doc. Častorála, činil tak jistě po zralé úvaze, nelze proto nyní dovozovat zvýšený individuální význam posuzovaného řízení pro žalobce pro jeho zklamání, že se ve své úvaze snad mýlil. S ohledem na uvedené nelze označit za nesprávný postup soudu I. stupně, pokud v projednávané věci rozhodl postupem podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání; žaloba nadto nebyla zamítnuta z důvodu údajného neunesení důkazního břemene, nebyl tak dán důvod, aby byl žalobce jakkoliv soudem I. stupně poučován.

17. Proto odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky [částka] o 10 % (- 30% 20%), tj. o částku [částka]. Žalobci tak náleží částka [částka]. Za situace, kdy žalobci již byla žalovanou mimosoudně uhrazena částka [částka], shledal odvolací soud žalovaný nárok důvodným ohledně částky [částka]. Uvedenou částku žalobci přiznal včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Tento úrok však bylo možné přiznat až ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty dle § 15 odst. 2 OdpŠk, tj. ode dne [datum].

18. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé (I.) změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení ode dne [datum] do zaplacení. Jinak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé (I.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Lhůtu pro splnění uložené povinnosti stanovil žalované vzhledem k rozpočtovým pravidlům, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí, dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace § 136 o. s. ř., neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího zadostiučinění nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Podaří-li se žalobci prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, je prokázán základ nároku a žalobce má v zásadě plný úspěch ve věci, i když mu je přiznáno zadostiučinění v jiné výši, než jakou v řízení uplatnil. Shodný závěr vyslovil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1310/09.

20. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) a 2 náhrady hotových výdajů po [částka], tedy celkem [částka]. Právní zástupkyně žalobce není plátcem DPH.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady řízení tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT a 2 náhrady hotových výdajů po [částka], tedy celkem [částka].

22. Odvolací soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] a před soudem odvolacím [částka] ve lhůtě stanovené vzhledem k rozpočtovým pravidlům, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí, dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.