58 Co 216/2025 - 77

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 244 110 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. března 2025, č. j. 10 C 111/2024-47 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (výrok I.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 11. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 10 228 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 4 719 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení 244 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 244 110 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 244 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 8. 11. 2024 do zaplacení, způsobenou mu dle jeho tvrzení nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], (dále jen „posuzované řízení“), které není dosud pravomocně skončeno. Žalobce požadoval odškodnění určité fáze řízení ode dne jeho zahájení do dne uplatnění nároku u žalované. Předmětem posuzovaného řízení byla náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku pochybení žalované jako advokátky při poskytování právních služeb žalobci. Celková doba trvání posuzovaného řízení k datu uplatnění předběžného projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované dosáhla 3 335 dnů. V průběhu více než 9 let trvajícího řízení žalovaná zemřela, což žalobci odňalo možnost domoci se odškodnění nemajetkové újmy, kterou mu způsobila tím, že jej svým jednáním udržovala v několikaletém stresu a přesvědčení, že v České republice se nelze dovolat práva na spravedlivý proces. Pochybení žalované v posuzovaném řízení (právní zástupkyně žalobce) byla natolik závažná, že celá věc byla opakovaně medializována. Žalovaná částka v posuzovaném řízení sama o sobě má velice podstatný význam pro žalobce, neboť se nejedná o bagatelní nárok, naopak jde o nárok, který by s ohledem na průměrnou inflaci za uplynulé období (5,01 %) v dnešní době představoval částku 2 778 476 Kč, rovněž v případě neúspěchu ve sporu je žalobce ohrožen povinností uhradit náklady řízení protistraně. Postup Městského soudu v [adresa] byl nekoncentrovaný, věc nebyla po skutkové ani právní stránce složitá.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na své stanovisko, které poskytla již ve fázi předběžného uplatnění nároku, který byl uplatněn žalobcem dne 29. 4. 2024. V posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková doba řízení není přiměřená, žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 103 000 Kč. Při stanovení odškodnění vyšla z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, kterou ponížila o 30 % pro kritérium složitosti. Žalobce po celou dobu řízení, včetně řízení odvolacího, doplňoval skutková tvrzení, tato i v průběhu řízení měnil a navrhoval další důkazy. Řízení bylo i přerušeno z důvodu probíhajícího pozůstalostního řízení. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Po procesní stránce bylo rozhodováno o návrhu na nařízení předběžného opatření, o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Význam řízení byl hodnocen jako standardní, jedná se o žalobu o peněžité plnění. Žalovaná přistoupila k navýšení základní částky o 10 % pro postup soudů v řízení, neboť v posuzovaném řízení došlo k prodlevám.

4. Soud I. stupně rozhodl ve věci se souhlasem účastníků bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“). Vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil u žalované dne 29. 4. 2024 svůj nárok na peněžité zadostiučinění. Dne 25. 10. 2024 vyplatila žalovaná žalobci 103 000 Kč.

5. Dále zjistil podrobně průběh posuzovaného řízení ze spisu Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] (viz odst. 8 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy odvolací soud na tato zjištění ohledně průběhu posuzovaného řízení plně odkazuje), ohledně průběhu posuzovaného řízení nebylo mezi účastníky sporu. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 6. 3. 2015, žalobce vystupoval ve shodném procesním postavení. Žalobou se domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu byla způsobena pochybením žalované v předcházejícím řízení, která byla jeho právní zástupkyní a žalobce zastupovala v předchozím řízení. Dne 8. 8. 2017 bylo rozhodnuto ve věci samé, žaloba byla zamítnuta. Žalobce brojil proti rozsudku prvostupňového soudu odvoláním. Dne 29. 1. 2018 bylo odvolání žalobce proti rozsudku předloženo Krajskému soudu v [adresa]. Dne 23. 5. 2019 Krajský soud v [adresa] sdělil vedlejšímu účastníkovi, že s ohledem na množství věcí nelze očekávat rozhodnutí do konce roku 2019. Dne 18. 12. 2019 Krajský soud v [adresa] nařídil jednání na 1. 4. 2020. Dne 18. 3. 2020 bylo zrušeno nařízené jednání na 1. 4. 2020 z důvodu vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s Covid-19, jednání bylo odročeno na 27. 5. 2020. Dne 27. 5. 2020 proběhlo jednání, které bylo odročeno na 18. 6. 2020 za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, následně došlo k dalšímu odročení jednání. Dne 16. 12. 2020 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně. V důsledku podaného dovolání byl spis dne 30. 6. 2021 předložen Nejvyššímu soudu. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, č. j. [spisová značka], byl rozsudek Krajského soudu i Městského soudu v [adresa] zrušen pro vady řízení, neboť ,,v projednávané věci ve vztahu k pochybení žalované spočívajícím v nedostavení se k soudnímu jednání, ale i v zatajení této skutečnosti žalobci a nedostatečném poučení o následcích tohoto pochybení, kdy tyto důsledky odvolací soud ve svém rozhodnutí pominul nebo dostatečně nezohlednil“. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 13. 9. 2022. Podáním ze dne 22. 11. 2022 žalobce navrhl přerušení řízení z důvodu, že proti rozhodnutí Nejvyššího soudu podal ústavní stížnost a současně podal námitku nepřípustnosti účasti vedlejšího účastníka na řízení. Usnesením ze dne 27. 12. 2022 soud přerušil řízení do skončení řízení u Ústavního soudu a současně zamítl námitku žalobce týkající se nepřípustnosti vedlejšího účastenství. Žalovaná dne [datum] zemřela, pozůstalostí řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Ústavní soud usnesením ze dne 14. 11. 2023 ústavní stížnost žalobce odmítl. Usnesením ze 10. 1. 2024 soud řízení přerušil do pravomocného skončení pozůstalostního řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 28. 5. 2024, č. j. [spisová značka] byla nařízena likvidace pozůstalosti a věřitelé byli vyzváni, aby do 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení přihlásili své pohledávky, současně byla likvidační správkyní jmenována [tituly před jménem] [jméno FO]. Následně byla nařízena jednání, řízení není dosud pravomocně skončeno.

6. Ze spisu Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne [datum] zemřela žalovaná z posuzovaného řízení. Usnesením ze dne 10. 7. 2023 bylo zahájeno pozůstalostní řízení. Usnesením ze dne 28. 5. 2024 bylo rozhodnuto, že se nařizuje likvidace pozůstalosti, soud jmenoval [tituly před jménem] [jméno FO] likvidační správkyní. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 5. 2024 ve vztahu k výrokům I. až III. a výrok IV. nabyl právní moci dne 13. 6. 2024.

7. Soud I. stupně po citaci zejm. ust. § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen ,,OdpŠk“ a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a judikaturu ESLP neshledal žalobu důvodnou. Posuzované řízení vůči žalobci trvá od 6. 3. 2015, kdy žalobce podal žalobu a dosud nebylo skončeno; žalobce však svůj nárok ohraničil okamžikem uplatnění svého nároku u žalované, tedy dnem 29. 4. 2024, když sám vypočetl, že posuzované řízení k danému okamžiku trvalo 3 335 dní. Soud I. stupně uzavřel, že délka posuzovaného řízení (této fáze) není přiměřená, došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

8. Posuzované řízení bylo po krátkou dobu přerušeno, a to do skončení pozůstalostního řízení v důsledku úmrtí žalované, kdy v rámci posuzovaného řízení se započítává i doba, po kterou je řízení přerušeno (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Ve vedlejším (pozůstalostním) řízení nebyly shledány žádné prodlevy, pozůstalostní řízení bylo skončeno v přiměřené době.

9. Soud I. stupně s ohledem na stávající délku řízení 9 let a 7 měsíců vyšel ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za rok trvání řízení (ve výši za první dva roky). Stanovil tak základní částku odškodnění ve výši 128 750 Kč.

10. Dále hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o kritérium složitosti, pak řízení bylo složitější po stránce skutkové, hmotněprávní i procesní, když předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody a nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout v důsledku pochybení a neetického chování žalované jako jeho advokátky v předcházejícím řízení. Soudy tak posuzovaly, zda se žalovaná dopustila pochybení a zda v příčinné souvislosti s tímto pochybením vznikla žalobci škoda/újma. Bylo rovněž nutné i posoudit, zda by žalobce byl v předchozím řízení úspěšný, a to v případě, že by ze strany žalované nedošlo k vytčeným pochybením. Žalobce pak po celou dobu posuzovaného řízení, včetně odvolacího řízení, doplňoval další skutková tvrzení, tato v průběhu řízení měnil a navrhoval další důkazy. V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, bylo rozhodováno o předběžném opatření a žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Ve věci bylo opakovaně rozhodováno ve dvou stupních soudní soustavy, ve věci dvakrát rozhodoval Ústavní soud a jednou dovolací soud, který zrušil meritorní rozhodnutí soudu I. stupně i soudu odvolacího. Prvostupňový soud tak v daném kritériu nezohlednil procentuální úpravou základní částky odškodnění, že ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, a to pro důvody, které uvedl ve svém kasačním rozhodnutí (,,…v projednávané věci ve vztahu k pochybení žalované spočívajícím v nedostavení se k soudnímu jednání, ale i v zatajení této skutečnosti žalobci a nedostatečném poučení o následcích tohoto pochybení, kdy tyto důsledky odvolací soud ve svém rozhodnutí pominul nebo dostatečně nezohlednil…“). Pro složitost věci a pro skutečnost, že ve věci opakovaně rozhodoval soud I. a II. stupně, včetně Ústavního soudu, ponížil odškodnění o 30 %.

11. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, pak soud postupoval ve věci nekoncentrovaně a v řízení vzniklo období průtahů, proto soud modifikoval základní částku odškodnění navýšením o 10 %. Soud v řízení shledal následující průtahy - dne 29. 1. 2018 bylo odvolání žalobce proti rozsudku předloženo Krajskému soudu v [adresa], dne 20. 5. 2019 se vedlejší účastník dotazoval na stav řízení, dne 23. 5. 2019 odvolací soud sdělil vedlejšímu účastníkovi, že s ohledem na množství věcí nelze očekávat rozhodnutí do konce roku 2019, současně soud žalované zaslal výzvu, na kterou žalovaná reagovala dne 22. 7. 2019, až dne 18. 12. 2019 soud nařídil jednání na 1. 4. 2020. V daném jednání lze spatřoval průtah v délce cca 2 roky, když až dne 18. 12. 2019 odvolací soud nařídil jednání na 1. 4. 2020, které však bylo dne 18. 3. 2020 zrušeno z důvodu vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s Covid-19, jednání bylo odročeno na 27. 5. 2020. Další průtah byl zjištěn ode dne 30. 6. 2021, kdy byl spis s dovoláním předložen Nejvyššímu soudu, který o dovolání rozhodl až dne 17. 8. 2022, tedy po více než 1 roce. Dále zohlednil, že dovolací soud meritorní rozhodnutí soudu I. i II. stupně zrušil pro vady řízení. Pro toto kritérium navýšil soud odškodnění o 10 %. V počáteční fázi řízení neshledal průtahy, jak namítl žalobce, když ve věci byly odstraňovány vady podání, bylo rozhodováno o předběžném opatření a opravném prostředku proti předběžnému opatření a o osvobození od soudního poplatku.

12. Pokud jde o chování žalobce v průběhu řízení, pak tento se na délce řízení nepodílel. Pro toto kritérium prvostupňový soud odškodnění nemodifikoval.

13. Význam posuzovaného řízení pro poškozeného prvostupňový soud hodnotil jako běžný. Jde o řízení, u nějž se nepresumuje zvýšený význam (jako u řízení trestního, o osobní stavu, v sociální oblasti atd.). Význam pak ani nezvyšuje tvrzení žalobce, že by musel žalované dle zrušujících výroků platit náhradu nákladů řízení, když i toto tvrzení žalobce je zjevně nepřesné, neboť žalobce žalované žádnou náhradu nákladů platit nemusel.

14. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení (jeho fázi) prvostupňový soud vyšel ze základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč za rok řízení, kterou krátil na polovinu za první dva roky řízení. Základní odškodnění ve výši 128 750 Kč tak ponížil o 20 % na výsledných 103 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky této fáze soudního řízení ve výši 103 000 Kč, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

15. K případnému navýšení odškodnění v důsledku nárůstu cen, kterým žalobce odůvodňoval I zvýšený význam posuzovaného řízení, prvostupňový soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, kdy dovolací soud vyložil, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. Žalobce brojil proti rozsudku soudu I. stupně blanketovým odvoláním, které následně doplnil s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. a) až g) o. s. ř. Namítl, že soud I. stupně ve svém rozsudku dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a věc nesprávně právně posoudil, čímž byl rozsudek zatížen zásadními vadami. Nelze souhlasit s ponížením odškodnění o 30 % pro složitost skutkovou, procesní a právní, ba naopak. V posuzovaném řízení dvakrát rozhodoval Ústavní soud a jednou Nejvyšší soud. Soud I. stupně sám zmiňuje, že Nejvyšší soud ve věci samé zrušil rozhodnutí prvostupňového soudu pro jeho zásadní pochybení, která v žádném případě nemají původ ve skutkových či právních okolnostech posuzovaného řízení. Skutečnost, že se ,,případ opakovaně posouvá soudní soustavou“ a stále nedošlo ke konečnému rozhodnutí, nemůže jít k tíži žalobce. Naopak by z důvodu absentující složitosti posuzovaného řízení měla být základní částka navýšena. Jestliže odvolací soud dospěje k závěru, že posuzované řízení je do určité míry složité, je na místě přikročit k nižšímu ponížení než 30 %. Pokud jde o postup orgánu veřejné moci, pak řízení bylo stiženo průtahem již v jeho počáteční fázi bez ohledu na rozhodování o předběžném opatření či osvobození od soudních poplatků. Jestliže soud I. stupně ponižuje odškodnění o 30 % pro složitost věci, musí nepochybně nekoncentrovaný postup soudů a období nečinnosti odůvodnit navýšení odškodnění o více než 10 %. Posuzované řízení je ve svém jádru sporem s bývalou advokátkou žalobce – osobou, ke které měl žalobce plnou důvěru, a která měla v souladu s právními a stavovskými předpisy chránit jeho práva. Advokátka nicméně žalobce úmyslně klamala, zastírala svá pochybení, neinformovala žalobce o stavu věci a současně od žalobce požadovala úhradu za poskytnuté právní služby, což samo o sobě zvyšuje význam posuzovaného řízení pro žalobce. Pochybení advokátky byla přitom tak závažná, že celá věc byla opakovaně medializována. Svým významem tak jde pro žalobce o řízení naprosto mimořádné, ve kterém měla být nejen nahrazena a odčiněna mu způsobená újma, ale i znovunastolena jeho plná důvěra ve spravedlnost, která byla jednáním advokátky narušena. Žalobcem požadovaná částka v posuzovaném řízení by s ohledem na průměrnou inflaci dnes představovala několik milionů Kč. Závěr soudu I. stupně, že inflace nemá na výši základní částky zadostiučinění vliv, není přiléhavý. Zhodnocování výše odškodnění v průběhu času a v souvislosti se změnou ekonomické situace je inherentní vlastností odškodňovacího řízení - není tak důvodu, proč by uvedené nemělo být při hodnocení významu řízení pro žalobce zohledněno. Pro toto kritérium by odškodnění mělo být navýšeno. Soud I. stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dále uzavřel, že v rámci stanovení výše základní částky nelze brát v potaz inflaci nebo změnu kursu měny. Tato argumentace je zcela nedostatečná, neboť z ní neplyne, z jakých důvodů Nejvyšší soud tento závěr zastává, a současně je dlouhodobě neudržitelná. Odvolací soud by se proto měl od předmětné judikatury odchýlit. Stanovisko bylo vydáno před více než 14 lety, bylo přijato za zcela jiných poměrů, kdy od doby jeho přijetí došlo k signifikantní změně ekonomické situace v České republice - jen co do výše mezd a cenové úrovně došlo k nárůstu o více než 50 %. Základní částka odškodnění by tak měla být navýšena. Žádal, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 244 110 Kč s úrokem z prodlení od 8. 11. 2024 a náklady řízení před soudy obou stupňů, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

17. Žalovaná v rámci písemného vyjádření navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a zároveň se k jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

18. Při odvolacím jednání žalobce setrval na svém stanovisku.

19. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti žalované dle ust. § 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř., která se k jednání omluvila a nežádala jeho odročení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.

20. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu cit. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

21. Pro určení celkové délky řízení je rozhodující okamžik, kdy došlo k zahájení řízení, v posuzovaném případě s ohledem na předmět posuzovaného řízení, které je řízení o náhradu škody a nemajetkové újmy proti advokátce, zastupujícího žalobce v předchozím řízení dle zák. o advokacii, je tímto okamžikem datum zahájení řízení (6. 3. 2015). Konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (srov. Stanovisko), nicméně posuzované řízení není dosud pravomocně skončeno a žalobce vymezil fázi posuzovaného řízení, kterou požaduje odškodnit ode dne zahájení posuzovaného řízení do dne uplatnění předběžného nároku u žalované, tedy do dne 29. 4. 2024, celkově ve vztahu k žalobci tato fáze posuzovaného řízení trvala 9 let a 2 měsíce, soud I. stupně nesprávně stanovil délku této fáze řízení 9 let a 7 měsíců. Odvolací soud dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly zjištěny, přiměřená. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 Listiny základních práv a svobod), tak i předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

22. Přisvědčil žalobci po zhodnocení jednotlivých kritérií zakotvených v ust. § 31a OdpŠk, že mu náleží odškodnění v penězích, avšak v odlišné, než požadované výši, tedy že s ohledem na níže uvedené, především s ohledem na celkovou dobou řízení a zhodnocení jednotlivých kritérií (§ 31a odst. 3 Odpšk), nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž vzhledem k tomu, že každé řízení nějakou dobu trvá, pak za první dva roky krátil základní částku na jednu polovinu, tedy 15 000 Kč za první dva roky trvání řízení (srov. Stanovisko), neboť celkovou délku řízení ještě nelze považovat za extrémní, jinými slovy délka posuzované fáze řízení byla sice násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, nikoliv však extrémně, aby bylo možno vycházet z horní (či střední) hranice rozpětí stanoveného Stanoviskem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Odvolací soud nepřisvědčuje žalobci, že soud nesprávně vycházel ze základní částky odškodnění 15 000 Kč ročně s ohledem na ekonomické ukazatele a dobu, která uplynula od vydání Stanoviska.

23. K námitce ekonomického ukazatele se vyjádřil Nejvyšší soud v roce 2023 ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2412/2023, vyložil, že ,,na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží rovněž Ústavní soud, jak patrno např. z bodů 43. až 45. odůvodnění jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 1303/21“. Tuto problematiku řešil Nejvyšší soud i ve svém aktuální rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, kdy v odst. 78 vyložil následující: ,,Z rozhodovací praxe vyplývá, že ESLP ani v době po přijetí Stanoviska dovolacím soudem nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Výše popsané závěry obsažené ve Stanovisku tak jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální, přičemž je to rozhodovací činnost ESLP, která je pro nastavení výše odškodnění za porušení práv zaručených Úmluvou určující. Nadále platí, že částky přiznávané soudy v České republice za porušení práva na přiměřenou délku řízení lehce splňují kritéria stanovená judikaturou ESLP zejména v rozhodnutí Apicella proti Itálii, a rozhodně nelze uzavřít, že by nesplňovaly ani minimální standard, který z hlediska odškodňování judikatura ESLP i nadále představuje. Změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv“. Jinými slovy dovolací soud vyložil, a to na podkladě analýzy aktuální rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (zahrnující též porovnání výše částek, jež byla tímto soudem z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení poškozeným v jeho nejnovějších rozhodnutích přiznávána), že i nadále není dán důvod k žalobcem prosazované paušální valorizaci přistupovat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 588/2025, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, sp. zn. 30 Cdo 287/2024).

24. Pro úvahu stran stanovení přiměřeného odškodnění i s ohledem na odvolací námitku žalobce odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o složitost věci, pak dovolací soud opakovaně uvedl, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 675/2013, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána; zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 8/2021, sp. zn. 30 Cdo 226/2022). Odvolací soud shledává shodně se soudem I. stupně složitost skutkovou, procesní ani právní. Řízení v této fázi vykazovalo skutkovou složitost (rozsah účastníky tvrzených skutečností, množství provedených důkazů), pro kterou je na místě odškodnění snížit o 5 %. Pokud jde o složitost procesní, pak nutno zohlednit, že bylo rozhodováno o předběžném opaření, o osvobození od soudních poplatků, o přerušení řízení v důsledku úmrtí žalované, o přerušení řízení v důsledku vedeného řízení před Ústavním soudem, o nepřípustnosti vedlejšího účastenství; pro procesní složitost odvolací soud přikročil k ponížení odškodnění o 5 %. Posuzované řízení vykazovalo i složitost právní, bylo na místě posoudit předpoklady odpovědnosti za škodu žalované dle zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, kdy bylo třeba se vypořádat i s oprávněností požadavku uplatněného v řízení, v němž byl žalobce právní zástupkyní zastoupen (řízení vedené před Okresním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]), což odůvodňuje ponížení odškodnění o 5 %. Pokud jde o počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována, pak je třeba vzít v úvahu důvody kasace rozhodnutí prvostupňového soudu i soudu odvolacího Nejvyšším soudem pro vady řízení, proto odvolací soud nepřikročil k ponížení odškodnění pro počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána až před dovolacím soudem (viz hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci). Bylo třeba toliko zohlednit, že ve věci dvakrát rozhodoval Ústavní soud a odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí procesní povahy, což vedlo k ponížení odškodnění o dalších 5 %. Tedy celkově pro složitost věci je na místě odškodnění ponížit o 20 %.

25. Pokud jde o chování poškozeného, pak tento se na délce řízení nepodílel, pro toto kritérium tak odvolací soud odškodnění nemodifikoval.

26. Dále odvolací soud hodnotil kritérium postupu orgánu veřejné moci, řízení bylo stiženo nekoncentrovaným postupem odvolacího soudu, kdy spis byl předložen odvolacímu soudu dne 29. 1. 2018, odvolací soud ve věci samé rozhodl až dne 16. 12. 2020 (časové prodlení bylo odvolacím soudem odůvodněno počtem neskončených věcí, odvolací jednání bylo odročeno pro Covid 19, kdy tyto důvody nemohou být přičítány k tíži žalobce), období nečinnosti prodloužilo řízení cca o 2 roky. Prodleva před dovolacím soudem zjištěna nebyla, odvolací soud se tak nepřiklonil k závěru prvostupňového soudu; věc byla předložena dovolacímu soudu dne 30. 6. 2021, dovolací soud rozhodl dne 17. 8. 2022, což s ohledem na postavení Nejvyššího soudu, který rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích, je doba přiměřená. Nicméně bylo nutno zohlednit důvody (vady řízení), pro které Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí prvostupňového soudu i soudu odvolacího. Pokud žalobce namítl nečinnost v počáteční fázi řízení, pak této argumentaci odvolací soud nepřisvědčuje, neboť v mezidobí byly ze strany prvostupňového soudu činěny úkony, bylo rozhodováno o přiznání osvobození od soudních poplatků a předběžném opatření ve dvou stupních soudní soustavy, žalobce byl vyzýván k odstranění vad žaloby. Pro toto kritérium odvolací soud navýšil shodně se soudem I. stupně odškodnění o 10 %.

27. Dalším kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o trestní řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3203/2013). Mezi řízení, která mají pro účastníky zvýšený význam, tak není možno podřadit posuzované řízení o peněžité plnění z titulu náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy. Zvýšený význam posuzovaného řízení neodůvodňuje, že v posuzovaném řízení byl nárok uplatněn proti žalované - advokátce, ani že žalobce je případně ohrožen i povinností k náhradě nákladů řízení protistraně, konečně ani tzv. ekonomický ukazatel (inflace), kdy žalobce dovozuje, že v důsledku inflace byla ve ,,hře“ v posuzované fázi řízení již milionová částka. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně hodnotil význam řízení pro žalobce jako standardní.

28. Pokud jde o medializaci posuzovaného řízení (viz novinové články), pak tato není přičitatelná k tíži státu, neboť nelze v této souvislosti dovodit excesivní způsob jednání orgánů veřejné moci, medializace je v tomto konkrétním případě prostým důsledkem zásady veřejnosti řízení (srov. analog. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1141/2018).

29. Přiměřenému odškodnění za nemajetkovou újmu za řízení, které (v této fázi řízení) trvalo celkem 9 let a 2 měsíce s přihlédnutím k tomu, co řízení prodlužovalo a naopak k tomu, jaký dopad to mělo pro poškozeného, plně odpovídá částka 110 250 Kč. Odvolací soud vyšel z celkové částky 122 500 Kč (7 500 Kč + 7 500 Kč + 7x 15 000 Kč + 2 500 Kč), kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím zakotveným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v konečném výsledku modifikoval ponížením o 10 % (ponížil o 20 % pro složitost, navýšil o 10 % pro postup orgánů veřejné moci). Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobci odškodnění 103 000 Kč, je žalobní návrh ohledně další požadované částky 7 250 Kč důvodný.

30. Žalovaná se ocitla v prodlení, s ohledem na datum předběžného uplatnění nároku dne 29. 4. 2024 (§ 15 odst. 2 OdpŠk) se dne 30. 10. 2024 ocitla v prodlení, výše úroku z prodlení je stanovena dle vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce požadoval úrok z prodlení až ode dne 8. 11. 2024, soud tak nemohl překročit návrh žalobce a přisoudit více.

31. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (výrok I.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 250 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ode dne 8. 11. 2024 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř.

32. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč dle ust. § 9 odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen ,,AT“) ve znění účinném do 31. 12. 2024 za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby, 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 428 Kč dle ust. §137 odst. 3 o. s. ř., celkem 10 228 Kč.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., žalobce byl v této fázi řízení rovněž úspěšný, náleží mu tak účelně vynaložené náklady řízení, které tvoří odměna za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč dle ust. § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 (odvolání, účast u odvolacího jednání), 2 náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 819 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 4 719 Kč.

Poučení