58 Co 246/2022- 208

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [údaje o zástupci] pro zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 232/2018-171 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) mění tak, že žaloba se žádostí o zaplacení částky [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky: a. [částka] od [datum] do zaplacení, b. [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

IV. Odvolání žalovaného do výroku o odměně advokáta (III.) se odmítá.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] s blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení k rukám jejího advokáta částku [částka] (výrok II.). Dále rozhodl o přiznání odměny advokátovi JUDr. [jméno] [příjmení] ve výši [částka] s tím, že bude proplacena prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu nájemného a záloh za služby za období od ledna [rok] do [datum] včetně (dále případně jen„ rozhodné období“). Uvedla, že je výlučnou vlastnící budovy [adresa] na adrese [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] [obec] a žalovaný byl (od [datum]) výlučným nájemcem bytu [číslo] v této budově (dále jen jako„ předmětný byt“) na základě přechodu nájmu po zemřelé matce [jméno] [příjmení], přičemž předmětný byt předal žalobkyni dne [datum]. Žalovaný nehradil ve shora uvedeném období řádně a včas nájemné a zálohy za služby (stejně jako v předchozím období - od ledna 2011 - kdy dlužné platby jsou již předmětem jiných řízení). Nájemné bylo každoročně v souladu se zákonem jednostranně zvyšováno. Žalobkyně požaduje po žalovaném na nájemném [částka] měsíčně a za služby [částka] měsíčně, tedy celkem [částka] měsíčně, a za období ledna [rok] (do 22. 1. uvedeného měsíce) pak poměrnou část nájemného ve výši [částka] a poměrnou část zálohy za služby ve výši [částka], tedy celkem [částka]. Z celkové dlužné částky [částka] žalobkyně odečetla přeplatek na službách, který by žalovanému vznikl při úhradě záloh za služby, a to podle vyúčtování za rok [rok] ve výši [částka], za rok [rok] ve výši [částka] a za rok [rok] ve výši [částka], pročež vyčíslila žalovaný nárok částkou [částka]. Z dlužného nájemného a záloh za služby žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z příslušných měsíčních částek od specifikovaných dat do zaplacení. Žalovaný žalovanou částku přes výzvu ze dne [datum] nezaplatil.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Ke své obraně sporoval, že by byl nájemcem předmětného bytu, že by na něj nájem přešel; poukázal na to, že žalobkyně mu odmítla vydat jakýkoli dokument dokládající, že by byl nájemcem bytu. Namítl, že žaloba neměla být podána, neboť podobné řízení běží pod sp. zn. 38 C 832/2013 a žalobkyně to měla řešit rozšířením žaloby. Předmětný byt nebyl v pronajímáním schopném stavu podle stavebního zákona a nesměl se pronajímat. Výše nájemného neodpovídá technickému stavu bytu; žalobkyně výši požadovaného nájemného odvozuje od stavu bytu, do kterého jej na vlastní náklady uvedl nájemce, tedy od stavu, který je zásluhou nájemce mnohem lepší, než byl v době vzniku nájemního vztahu. Podle žalovaného existují přeplatky nájemného a dále neuhrazené zhodnocení předmětného bytu vyčíslené soudním znalcem na [částka]. Prostřednictvím ustanoveného právního zástupce žalovaný zopakoval, že na něj nájem předmětného bytu po matce [jméno] [příjmení] nepřešel, uvedená skutečnost by měla být v řízení vyřešena jako předběžná otázka; není jasné, jakým jednáním by na žalovaného právo nájmu k předmětného bytu přešlo; v období let [rok] - [rok] v předmětném bytě nebydlel, měl zajištěné bydlení jinde. Uvedl, že mu předmětný byt nebyl pronajímatelem předán. Připomněl neobyvatelnost bytu s tím, že byl neobyvatelný nejen v rozhodném období, ale již několik let předtím, přinejmenším v době jeho předání žalovanému a jeho bratrovi byl v dezolátním stavu (holobyt). Namítl, že se v rozhodném období od ledna [rok] do ledna [rok] v bytě nezdržoval, když od ledna [rok] do května [rok] bydlel společně se svou družkou v bytě v [obec a číslo], [ulice a číslo] a následně (až do září 2018) v [obec a číslo], okres [okres]. Žalovaný shrnul, že nebyl nájemcem předmětného bytu, byt nebyl způsobilý k užívání jako byt, ve sporném období od ledna [rok] do ledna [rok] včetně se v něm nezdržoval, přičemž tyto tři základní okolnosti jsou důvodem k nepřiznání žalovaného nároku pro rozpor s dobrými mravy. S poukazem na svoji finanční a zdravotní situaci, do které se nedostal vlastní vinou, namítl, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud by na něm žalobkyně požadovala nájem v obvyklé výši. Zálohy za služby jsou současně s nájemným požadovány neoprávněně, když platby za služby spojené s užíváním bytu lze požadovat až podle ročního vyúčtování, které nebylo učiněno.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování (účastníky předloženými důkazy a rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též jen„ tamního soudu“ nebo též„ soudu I. stupně“) č. j. 38 C 285/2013-270 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 Co 282/2018-350 ve věci určení nájemného od [datum], které nabyly právní moci dne [datum]; ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 207/2014-140, ve spojení s rozsudkem odvolacího soud ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 339/2017-173, ve věci určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, které nabyly právní moci dne [datum]; ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 832/2013-190, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 269/2020-241, které nabyly právní moci dne [datum], ve věci zaplacení dlužného nájemného a ceny služeb za období leden [rok] až říjen [rok] - vedené pod sp. zn. 38 C 832/2013 a za období listopad [rok] až prosinec [rok] - vedené pod sp. zn. 41 C 289/2016, kdy obě věci byly spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí) uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 6. až 10. (na která v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje).

5. Pod bodem 11. napadeného rozhodnutí soud I. stupně shrnul své závěry o důvodnosti podané žaloby. S konstatováním, že skutečnost, že se žalovaný stal nájemcem předmětného bytu, byla shledána již v rozsudku tamního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 38 C 832/2013 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 269/2020-241 (z něhož citoval), uzavřel, že žalovaný byl v rozhodném období nájemcem předmětného bytu, kdy nájem bytu na žalovaného přešel ještě před účinností„ nového občanského zákoníku“ (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [účinnost], dále jen„ o. z.“ - poznámka odvolacího soudu), proto projednávanou věci posoudil podle„ starého občanského zákoníku“, tedy zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“). Žalovaný jako nájemce bytu byl povinen podle § 685 obč. zák. a v souladu s ujednáním smlouvy platit žalobkyni úhradu za užívání bytu (nájemné) a za služby spojené s užíváním bytu měsíčně pozadu do 5. dne následujícího měsíce. Žalobkyně a žalovaný byli v postavení pronajímatele a nájemce předmětného bytu. V rozhodném období činilo nájemné částku [částka], zálohy na služby s nájmem spojené činily částku [částka] měsíčně; žalovaný předmětný byt žalobkyni předal dne [datum], pročež je povinen za měsíce leden [rok] platit pouze poměrnou část nájemného ve výši [částka] a za služby pouze [částka]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný v rozhodném období„ nájem neplatil“, soud I. stupně žalobě vyhověl. Námitky žalovaného týkající se kvality bytu a výše nájmu měl za vyvrácené závěry shora zmíněných rozsudků ve věci určení nájemného, kdy nájemné bylo stanoveno na základě znaleckého posudku i s přihlédnutím ke kvalitě předmětného bytu. Za situace, kdy bylo prokázáno, že nájem předmětného bytu na žalovaného přešel, a že žalovaný byt odevzdal až dne [datum], již neprováděl žalovaným navrhované důkazy k jeho tvrzením skutečnost přechodu nájmu předmětného bytu zpochybňujícím, která byla žalovaným neúspěšně uplatňována již v předchozích řízeních. Neshledal nemravným přiznání dlužného nájemného, když bylo pouze rozhodnutím žalovaného, že užíval více bytů v různých obdobích; nepotřeboval-li předmětný byt, mohl ho pronajímateli vrátit kdykoliv před datem [datum], kdy tak učinil protokolárně. Namítaná rekonstrukce bytu již s ohledem na plynutí času není pro projednávanou věc rozhodná. Soud I. stupně z uvedených důvodů žalobě zcela vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši.

6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále případně jen „o. s. ř.“), když procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále případně jen„ AT“).

7. O odměně právního zástupce - advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], ustanoveného usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 232/2018-104, soud I. stupně rozhodl s podle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 7, § 13 odst. 1 a 4 AT.

8. Žalovaný napadl rozsudek v celém rozsahu včasným odvoláním. Setrval na své argumentaci, že na něj nájem bytu po jeho matce, [jméno] [příjmení], nepřešel. Vytkl soudu I. stupně, že se náležitě nevypořádal s jeho argumentací, když ji paušálně odmítl jen proto, že ji poprvé použil až v tomto řízení. Je sice pravdou, že v předchozích řízeních vedených u soudu I. stupně byl v pozici účastníka řízení, avšak nikdy výslovně neuvedl, že se cítí být nájemníkem. V tomto řízení mu oproti předchozím řízením byla poskytnuta právní pomoc, pročež se v řízení a jeho podstatě orientoval. Pokud vystupoval v nějakém řízení jako žalobce, dělo se tak jedině proto, že měl naléhavý právní zájem na určení, zda je nájemcem předmětného bytu. Žalovaný v zásadě zopakoval svoji argumentaci, že v letech [rok] až [rok] (kdy nájem měl na něj přejít) měl zajištěné bydlení jinde. Namítl, že se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s jeho námitkou, že mu byt nikdy nebyl pronajímatelem předán; pokud by mělo dojít k řádnému„ navázání“ nájemního vztahu, bylo by nutné byt nájemci předat, což se však v daném případě nestalo; žalobkyně žádné důkazy o tomto předání nepředložila, čímž nemohla unést důkazní břemeno. Soud I. stupně se rovněž náležitě nevypořádal i s jeho námitkou neobyvatelnosti předmětného bytu. V této souvislosti žalovaný zopakoval svoje tvrzení, že předmětný byt„ byl (nejen v rozhodném období, ale již několik let předtím, přinejmenším od jeho předání žalovanému a jeho bratrovi) v dezolátním stavu (holobyt), takže se v něm v žádném případě nedaly uspokojovat bytové potřeby“, pročež označil požadavek žalobkyně na placení nájmu za„ byt“ jako neopodstatněný, případně v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně se náležitě nevypořádal s námitkou žalovaného, že se ve sporném bytě v rozhodném období (leden [rok] až leden [rok]) nezdržoval. Tato okolnost ve spojení s výše uvedenými skutečnostmi (nepředání bytu, nenavázání platného nájemního vztahu, neobyvatelnost bytu atd.) vyvolává podle názoru žalovaného nutnost zamítnutí žaloby, když žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Soud I. stupně se pak již vůbec nevypořádal s nesprávným požadavkem žalobkyně ohledně nájemného a záloh na služby současně, když služby spojené s užíváním bytu je možné požadovat až podle ročního vyúčtování, což žalobkyně neučinila; přinejmenším částky [částka] měsíčně v době od ledna 2016 do prosince 2017 a v lednu 2018 částka [částka] měsíčně jsou tedy požadovány neoprávněně. Bylo tedy namístě žalobu zamítnout, pročež žalovaný napadl i související výrok II. o nákladech řízení. Výrok III. pak žalovaný napadl z toho důvodu, že jeho právnímu zástupci nebyla přiznána odměna za úkon„ právní rozbor“, přičemž vyjádřil nesouhlas s důvody, pro které tak soud I. stupně učinil. Navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku žalobu zamítl, a uložil žalobkyni uhradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení, přičemž ustanovenému zástupci by měla být přiznána odměna za šest hlavních úkonů (včetně tohoto) právní služby a šest režijních paušálů včetně DPH.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného označila napadený rozsudek za věcně správný. Poukázala na to, že žalovaný argumentaci, že na něj nájem bytu nepřešel, uplatnil již v pravomocně skončených řízeních mezi týmiž účastníky, zejména pak v řízení ve věci zaplacení dlužného nájemného a ceny služeb za období leden [rok] až říjen [rok], tato argumentace byla shledána účelovou, jak se podává z rozhodnutí soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 832/2013-190, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 269/2020-241. Skutečnost, že se cítí být nájemníkem, žalovaný byť ne stejnými slovy uvedl v pozici žalobce v závěrečném návrhu v řízení o určení práva společného nájmu bytu, vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 42 C 273/2011. Rovněž v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 38 C 832/2013. Pokud by se soud I. stupně v projednávané věci odchýlil v otázce pasivní legitimace od závěrů vyslovených v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 832/2013-190, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 269/2020-241, nemístně by překročil § 13 o. z. Námitka neobyvatelnosti byla v minulosti vyvrácena znaleckým zkoumáním v řízení vedeném pod sp. zn. 38 C 285/2013. Námitka žalovaného, že se v předmětném bytě v rozhodném období nezdržoval, je zcela irelevantní, když ho měl k dispozici až do [datum]. Námitka rozporu požadavku žalobkyně v rozporu s dobrými mravy není namístě za situace, kdy žalovaný soustavně porušuje právo a jedná účelově. Roční vyučování služeb za roky [rok] až [rok] bylo předloženo. Žalobkyně tak navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

10. Žalovaný doplnil odvolání o argumentaci pochybení žalobkyně jako pronajímatele předmětného bytu; při jednání odvolacího soudu setrval na tom, že nájemcem předmětného bytu se nikdy nestal, o věci související s předmětným bytem se zajímal, neboť jednal za svého bratra.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Seznámil účastníky s obsahem usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 Cdo 995/2021-301, kterými bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze (jak soudu odvolacího) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 269/2020-241, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 (jako soudu I. stupně) pod sp. zn. 38 C 832/2013 o zaplacení dlužného nájemného a ceny služeb za období leden [rok] až prosinec [rok], kde kromě jiného dovolací soud uvedl: I kdyby nájem bytu zanikl na základě výpovědi pronajímatele ze dne [datum] z důvodů podle § 711 odst. 2 písm. b/, c/ a d/ obč. zák., jak je naznačeno v dovolání (proto, že již doručenou výpověď nelze vzít zpět /viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 5029/2016, a také proto, že řízení o určení neplatnosti této výpovědi bylo zastaveno /viz usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 68/2012-213), byl by dovolatel osobou označenou v ustanovení § 712a obč. zák. Proto by byl povinen platit úhradu za užívání bytu ve výši sjednaného či postupně zvyšovaného nájemného a nepochybně i úhradu za spotřebované služby související s užíváním bytu, a to včetně příslušenství z dlužných částek. Jestliže je v rozhodné době nezaplatil, lze vyhovující výrok I. rozsudku odvolacího soudu pokládat v konečném důsledku za souladný z výše uvedenou judikaturou, od níž není důvod se odklánět ani v současné době. Přitom z tohoto úhlu pohledu je nerozhodné, zda šlo o nájemné (sjednané či postupně zvyšované) a úhradu za služby či o úhradu za užívání bytu ve výši sjednaného či postupně zvyšovaného nájemného a úhradu za služby; rozhodující je, že za tuto dobu nemohlo jít o bezdůvodné obohacení (navíc ve výši obvyklého nájemného v daném místě a čase). Dále odvolací soud zopakoval dokazování vyúčtováním služeb týkajícího se předmětného bytu za rok 2015 a 2016 včetně doručenek (vyúčtování za rok 2017 obsahem spisu nebylo), z nichž zjistil, že ve vyúčtování za rok 2015, doručeném žalovanému dne [datum], vystaveném dne [datum] je uvedena výše předepsaných záloh, výše nákladů na jednotlivé služby na celý dům, podíl připadající na předmětný byt, dále celkem dluh k [datum] je vyčíslen částkou 575 685, přeplatek na službách 2015 činí [částka], dále„ celkem dluh po započtení přeplatku na službách za 2015“ je vyčíslen částkou [částka]; vyúčtování služeb za rok 2016 ze dne [datum] je koncipováno obdobně, celkem dluh k [datum] je vyčíslen částkou [částka], přeplatek na službách částkou [částka], dále„ celkem dluh po započtení přeplatku na službách za 2016“ je vyčíslen částkou [částka].

12. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen zčásti. Na základě skutkových zjištění soudu I. stupně - po jeho dílčím doplnění při jednání odvolacího soudu dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně dospěl rovněž ke správnému právnímu závěru, že žalovaný se v roce [rok] stal nájemcem předmětného bytu v důsledku přechodu nájmu bytu z matky [jméno] [příjmení], s níž žil v den její smrti ve společné domácnosti. Soud I. stupně nepochybil, pokud ve svých závěrech vyšel v souladu s § 13 o. z. ze závěrů již pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 832/2013-190, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 269/2020-241, o dlužných platbách za předmětný byt za předchozí období od ledna [rok] do prosince [rok], v němž žalovaný v zásadě uplatnil shodné námitky, jako v projednávané věci, které byly shledány nedůvodnými. Za situace, kdy dovolání žalovaného v uvedené věci bylo shledáno nepřípustným (mimo jiné se závěrem shora pod bodem 11. shora citovaným), nemá ani odvolací soud žádný důvod postupovat jinak.

13. Jak se podává ze závěru rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 832/2013-190, aprobovaného potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 269/2020-241, otázka přechodu nájmu bytu nebyla mezi žalovaným a pronajímatelem po řadu let sporná, žalovaný dlouhodobě jako nájemce bytu aktivně jednal, v roce 2004 převzal a jako nájemce podepsal evidenční list, do roku 2010 hradil nájemné, opakovaně podával k soudu žaloby na určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného či na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, reklamoval vyúčtování apod. Následné tvrzení žalovaného, že se z předmětného bytu odstěhoval v roce 1999 bylo shledáno jako nevěrohodné a účelové. Bratr žalovaného [jméno] se společným nájemcem bytu nestal, neboť k datu úmrtí matky [jméno] [příjmení] s ní nežil ve společné domácnosti. Žalobkyně postupně zvyšovala nájemné, přičemž k poslední změně výše nájemného došlo ode dne 1. 7 [rok], neboť počínaje tímto dnem byla výše nájemného určena v souladu s § 696 odst. 2 obč. zák. pravomocným rozhodnutím soudu (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 38 C 285/2013) na částku [částka] měsíčně. Žalovaný sice poukazoval na to, že z důvodu špatného stavu bytu mu mělo být sníženo nájemné, v řízení však žádnou konkrétní slevu na nájemném neuplatnil a rovněž neučinil úkon směřující k započtení jakékoli své konkrétní pohledávky za žalobkyní proti žalovaným nárokům. Nájem byl ukončen výpovědí žalobkyně ze dne [datum], ke dni doručení výpovědi dané podle § 2291 odst. 1. o. z., tedy [datum], žalovaný však byt odevzdal žalobkyni až dne [datum], v souladu s § 2295 o. z. byl proto povinen platit žalobkyni náhradu ve výši ujednaného nájemného až do dne skutečného odevzdání bytu, bez ohledu na to, zda žalovaný v tomto období byt skutečně užíval, přičemž i v tomto období se nadále uplatní i ujednaná splatnost nájemného.

14. Ze závěrů pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 207/2014-140, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 339/2017-173, ve věci určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum], se podává, že žaloba žalovaného byla jako nedůvodná zamítnuta.

15. S ohledem na uvedené lze v projednávané věci uzavřít, že za situace, kdy žalovaný po skončení nájmu předmětného bytu výpovědí ke dni [datum] předmětný byt odevzdal žalobkyni ve smyslu § 2292 o. z. (podle něhož nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.) protokolárně (tedy nepochybně včetně klíče) až dne [datum], v souladu s § 2295 o. z. (podle něhož pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.) byl proto povinen platit žalobkyni náhradu ve výši ujednaného nájemného i v rozhodném období za dobu od ledna 2016 až do dne skutečného odevzdání bytu dne [datum] včetně, bez ohledu na to, zda žalovaný v tomto období byt skutečně užíval, přičemž i v tomto období se nadále uplatní i ujednaná splatnost nájemného.

16. Soud I. stupně však pochybil, přiznal-li žalobkyni platby za služby požadované jako zálohy za jednotlivé měsíce rozhodného období v situaci, kdy podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum] a konstantní judikatury (srov. např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1977/2015, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1686/11) lze zálohy za služby vymáhat jen do doby provedeného řádného vyúčtování, poté lze uplatnit jen případný nedoplatek z vyúčtování. V případě, že vyúčtování nebylo provedeno do stanoveného data, má žalobce nárok na poplatek z prodlení (případně úrok z prodlení) z dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popřípadě kdy měl žalobce provést jejich vyúčtování. Pro vyúčtování potom platí, že nejsou-li vyúčtování řádná, nejsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatků z nich plynoucích (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 4760/2016). V případě nesprávně provedeného vyúčtování se nestává vyúčtovaná částka splatná, a to ani zčásti (srov. např. Rozhodnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne z [datum], rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 803/2002).

17. Odvolací soud shledal, že vyúčtování provedená žalobkyní za roky [rok] a [rok] řádná nebyla (vyúčtování za rok [rok] a [rok] ani nebylo doloženo) a to především proto, že z provedených vyúčtování nevyplývala výše nedoplatku za příslušné zúčtovací období, kdy nedoplatek či přeplatek za příslušné zúčtovací období se rovná rozdílu celkové výše za toto období přijatých záloh a skutečných nákladů. Protože však vyúčtování neobsahovala údaj o celkové výši přijatých měsíčních záloh v příslušném roce (údaj stanovený výslovně jako náležitost vyúčtování v § 7 zákona č. 67/2013 Sb., ale i předtím údaj potřebný k výpočtu výše přeplatku či nedoplatku) a vyúčtovávané náklady na služby a správu domu a pozemku byly porovnávány pouze se zálohami předepsanými, nevyjadřoval údaj o přeplatku/nedoplatku uvedený ve vyúčtování skutečný přeplatek či nedoplatek za služby v rozhodném období, naopak do něj byly v některých případech zahrnovány nedoplatky (za služby i nájemné) z předchozích období. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že vyúčtování služeb nesplňovala požadavky určitosti a srozumitelnosti, stanovené jako předpoklady každého právního jednání v § 553 odst. 1 o. z. S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že požadavek na úhradu nedoplatků z vyúčtování služeb i částek odpovídajících zálohám za služby je nedůvodný v celkové částce [částka], pokud žalobkyně požadovala na zálohách za služby za rok [rok] za 11 měsíců x [částka], když dle žalobních tvrzení na platbu za červan [rok], započítala přeplatek na službách z vyúčtování za rok [rok] ve výši [částka], na zálohách za služby za rok [rok] za 11 měsíců x [částka], když na platbu za červen [rok] započítala přeplatek na službách z vyúčtování za rok [rok] ve výši [částka], a na platbu za leden [rok] započítala přeplatek na službách z vyúčtování za rok [rok] ve výši [částka]. Žalobkyni však vzniklo právo na úrok z prodlení z dlužných měsíčních záloh za dobu od 1. dne po jejich splatnosti do doby, kdy měla žalobkyně provést jejich vyúčtování, což podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. bylo vždy do 4 měsíců po skončení zúčtovacího období, tzn. do 30. 4. následujícího kalendářního roku. Za období následující, tj. v projednávané věci od [datum] do zaplacení (z částky [částka]; 11 x [částka]) a od [datum] do zaplacení (z částky [částka]; 11 x [částka]) měl být požadavek na úrok z prodlení zamítnut.

18. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu ohledně částky [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl, jinak ho v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. V souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím.

20. V případě nákladů řízení před soudem I. stupně postupoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná z 94,60 %, bylo jí přiznáno 89,20 % nákladů řízení, z celkových nákladů, které žalobkyně na uplatnění svého práva v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložila ve výši [částka] za právní zastoupení, když žalobkyně byla osvobozena od placení soudního poplatku. Náklady sestávají z odměny za 4,5 úkonů právní služby po [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 AT při tarifní hodnotě sporu [částka]), za prostou předžalobní výzvu, převzetí zastoupení, podání žaloby, dvakrát jednání u soudu I. stupně (§ 11 odst. 1 písm. d/, g/, odst. 2 AT) 5x režijní paušál po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT), a 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyni proto bylo přiznáno na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] (viz výrok II. shora).

21. Rovněž v odvolacím řízení bylo žalobkyni přiznáno 89,20 % nákladů řízení z celkových nákladů, které v tomto stádiu řízení vynaložila na právní zastoupení. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tvoří částka [částka], sestávající z odměny advokáta žalobkyně za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání odvolacího soudu - § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ AT) po [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 AT), 2 režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Žalobkyni proto bylo přiznáno na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] (viz výrok III. shora).

22. Odvolání žalovaného do výroku o odměně ustanoveného advokáta bylo odmítnuto podle § 218 písm. b) o. s. ř. z důvodu, že bylo podáno osobou, která k takovému odvolání neměla subjektivní legitimaci (viz výrok IV. shora).