58 Co 25/2025 - 119

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. října 2024, č. j. 26 C 158/2023-86 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) mění tak, že žaloba ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá, jinak se v tomto výroku a v zamítavém výroku o věci samé (II.) potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] a na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka], to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobce částku [částka] (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak (již podruhé) rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal vůči žalované (žalobou doručenou soudu I. stupně dne [datum], ve znění její změny ze dne [datum], připuštěné usnesením soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady za nemajetkovou újmu (poskytnutí přiměřeného zadostiučinění) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“ případně „zákon o odpovědnosti za škodu“), která měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou (kompenzačního) řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], když jeho předmětem byla náhrada nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou jiného soudního řízení (dále jen „posuzované řízení“).

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že posuzované řízení trvalo s ohledem na všechny okolnosti přiměřenou dobu.

4. Jeho první rozsudek ve věci vydaný dne [datum] (č. j. [spisová značka], ve znění opravného unesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) byl usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále případně jen „kasační rozhodnutí“) zrušen - se závěrem, že v projednávané věci bylo namístě s přihlédnutím ke všem kritériím uvedeným v § 31a OdpŠk zkoumat, zda posuzované řízení je ve svém celku nepřiměřeně dlouhé, přičemž soud I. stupně takto nepostupoval, když jednotlivá kritéria hodnotil zcela nedostatečně či nesrozumitelně (složitost věci, postup orgánu státu) případně je nehodnotil vůbec (jednání poškozeného, význam řízení pro poškozeného) - a věc byla soud I. stupně vrácena se závazným pokynem, aby při novém projednání a rozhodnutí se při posuzování skutečnosti, zda posuzované řízení je ve svém celku nepřiměřeně dlouhé, náležitě zabýval jednotlivými kritérií uvedenými v § 31a OdpŠk; dospěje-li k závěru, že jsou naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu, aby se zabývat formou odškodnění; v případě, že by jeho závěr vyzněl ve prospěch peněžitého plnění, aby se zabývat jeho výší.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování obsahem připojeného soudního spisu týkajícího se posuzovaného řízení vzal za prokázaný průběh posuzovaného řízení z pohledu časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, které byly v jeho průběhu realizovány, jakož i vydaných rozhodnutí (jak popsal pod bodem 4. v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud v tomto směru odkazuje). Podle soudu I. stupně trvalo posuzované řízení (podle zjištění soudu I. stupně zahájené žalobou dne [datum] a pravomocně skončené dne [datum]) spolu s předběžným projednáním nároku (podle zjištění soudu I. stupně žalobcem u žalované uplatněným návrhem dne [datum]) 5 let a 3 měsíce, přičemž pod citaci § 13 odst. 1 OdpŠk dospěl k závěru, že posuzované řízení je zatíženo nesprávným úředním postupem spočívajícím v jeho nepřiměřené délce s tím, že odpovídající formou odškodnění nemajetkové újmy je odškodnění v penězích. Při stanované základní částky vyšel z částky [částka] za jeden rok řízení (krácené za první dva roky řízení na polovinu). Důvody pro modifikaci celkové základní částky ve výši [částka] v rámci zhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk neshledal. Žalobě tak vyhověl co do částky [částka] včetně požadovaného příslušenství, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a žalobci, na kterého je třeba pohlížet jako na procesně úspěšného, přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále případně jen „AT“), jak je specifikoval pod bodem 15. odůvodnění napadeného rozsudku.

7. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání jak žalobce, tak žalovaná. Žalobce napadl zamítavý výrok o věci samé (II.) a žalovaná brojila proti vyhovujícímu výroku o věci samé (I.) a souvisejícímu nákladovému výroku (III.).

8. Podle přesvědčení žalobce měl soud I. stupně žalobci jako odpovídající odškodnění přiznat celou žalovanou částku, tedy částku [částka] s příslušenstvím, když základní částka odškodnění měla činit [částka] za jeden rok řízení a měla být navíc modifikována navýšením celkem o cca 30 % s odkazem na jednoduchost řízení (nejednalo se o řízení nikterak složité), dále s odkazem na to, že žalobce nikterak nepřispěl k průtahům v řízení, dále s ohledem na význam předmětu řízení pro poškozeného, když předmět posuzovaného řízení byl pro žalobce velmi významný, a rovněž se zohledněním postup orgánů veřejné moci v řízení, když se v řízení vyskytovala celá řada průtahů. Navrhoval změnou výroku II. napadeného rozsudku žalobě zcela vyhovět a uložit žalované povinnost zahradit žalobci náklady řízení.

9. Žalovaná soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci. S odkazem na své vyjádření k podané žalobě předně namítla, že soud I. stupně nesprávně posoudil přiměřenost délky řízení. Tu je nutno hodnotit jako přiměřenou relevantním okolnostem posuzovaného řízení, kdy k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně, výsledná délka řízení byla ovlivněna zejména procesním vystupováním žadatele a právní složitostí, resp. četností rozhodování soudů na všech třech stupních soudní soustavy. Odůvodnil-li soud I. stupně svůj závěr o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení odkazem na odůvodnění předešlého rozsudku odvolacího soudu, jde o nesprávný výklad kasačního rozhodnutí. Sám soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že řízení probíhalo plynule. Závěr soudu I. stupně o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení je nepodložený a v podstatě odporuje i skutkovým zjištění soudu I. stupně. V projednávané věci není dána existence nesprávného úředního postupu, délka posuzovaného řízení byla přiměřená, nárok žalobce na peněžité zadostiučinění je nedůvodný. Dále namítla, že soud I. stupně pochybil i při posuzování zákonných kritérií, prostřednictvím kterých dochází k moderaci případného zadostiučinění. Za pochybení soudu I. stupně označila absenci snížení základní částky zadostiučinění jednak z důvodu složitosti věci, kdy za adekvátní označila snížení minimálně v rozsahu 15 %, jednak z důvodu podílu žalobce na délce řízení, kdy za adekvátní označila snížení minimálně v rozsahu 20 %, a pro opakované rozhodování soudů na třech stupních soudní soustavy, kdy za adekvátní označila snížení minimálně rovněž o 20 %. Konkrétně uvedla, že posuzované řízení se vyznačovalo znatelnou složitostí právní a procesní, kdy v meritu věci byla věc rozhodována na více stupních soudní soustavy a procesně bylo opakovaně rozhodováno např. o žádostech žalobce o osvobození od SOP a ustanovení advokáta (a to na třech stupních). Žalobce se na délce řízení znatelně podílel tím, že po podání dovolání spolu s žádostí o ustanovení advokáta (která byla opakovaně zamítnuta) si i přes opakované výzvy a poučení o následcích nesplnění výzvy nebyl schopen zvolit advokáta, dovolání podal svým jménem, pročež bylo dovolací řízení zastaveno, žalobce však dál řízení prodlužoval zjevně bezúspěšným odvoláním. Délka řízení po pravomocném datu ukončení [datum] jde tedy výhradně k tíži žalobce, jehož opakované žádosti o osvobození od SOP a ustanovení advokáta měly též vliv na výslednou délku řízení. V řízení bylo rozhodováno opakovaně soudy na všech třech stupních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Soud I. stupně měl při stanovení přiměřeného zadostiučinění zohlednit výše uvedené skutečnosti, když tyto měly zásadní dopad na celkovou délku posuzovaného řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. změnil tak, že žalobu zamítne a opětovně rozhodl o nákladech řízení.

10. Písemné vyjádření k odvolání toho kterého účastníka k odvolání druhé strany podáno nebylo.

11. Při jednání odvolacího soudu právní zástupce žalobce odvolání žalované označil za nedůvodné, přičemž poukázal zejména na to, že žalovaná tutéž skutečnost (konkrétně, že v posuzovaném řízení bylo soudy opakovaně rozhodováno na dvou či třech stupních) promítá do všech třech v odvolání namítaných kritérií. Zopakoval argumentaci, že řízení nebylo z žádného pohledu nijak složité. Ke zmiňované procesní aktivitě žalobce spojené s žádostmi o osvobození od soudních poplatků poukázal na to, že žalobce byl v první fázi řízení na základě svých odvolání, byť dílčím způsobem, úspěšný, očekával proto, že by tomu tak mohlo být i nadále. Uvedl, že je jistě namístě nějaké navýšení již přiznaného zadostiučinění s ohledem na [podezřelý výraz] stav a věk žalobce. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu omluvila.

12. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), při nařízeném jednání. Jednal v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která o odročení jednání nežádala. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné, odvolání žalobce důvodným neshledal.

13. Odvolací soud za účelem zpřesnění skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně ohledně průběhu posuzovaného řízení zopakoval dílčím způsobem dokazování obsahem spisu Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], z něhož zjistil následující: Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl dne [datum] (usnesením č. j. [spisová značka]) ve věci odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro [adresa] (dále jen „obvodní soud“) ze dne [datum] (č. j. [spisová značka]) o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků podané poté, co byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku za dovolání proti rozsudku ze dne [datum] (č. j. [spisová značka]) za situace, kdy žalobce byl (na základě své předchozí žádosti) osvobozen od soudních poplatků pro dovolací řízení v rozsahu 75%; odvolací soud přisvědčil závěru obvodního soudu, že důvod pro (další) plné osvobození žalobce od soudních poplatku dán není. Dne [datum] podal žalobce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu č. j. [spisová značka] (ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]), současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (viz č l. 304 a násl. spisu), jeho žádost obvodní soud zcela zamítl dne [datum] (usnesením č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]). Žalobce znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce dne [datum] (viz č l. 334 spisu) s doložením poměrů dne [datum] (viz č l. 348 a násl spisu). Dne [datum] byl žalobce marně vyzván jednak přípisem (na čl. 364 spisu) ke sdělení, zda na podané žádosti trvá s ohledem na skutečnost, že dle § 6a odst. 5 ZoSOP se na něj již poplatková povinnost pro dovolací řízení nevztahuje, jednak byl vyzván usnesením č. j. [spisová značka] ke zvolení zástupce pro dovolací řízení. Obvodní soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků i řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení pro překážku věci rozhodnuté usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s tím, že žalobce netvrdil ani nedoložil nové skutečnosti svědčící o změně jeho poměrů. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], obvodní soud potvrdil (k námitce žalobce) usnesení vydané soudní asistentkou dne [datum], č. j. [spisová značka], obsahující výzvu žalobci ke zvolení právního zástupce pro dovolací řízení, a usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], řízení o dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zastavil z důvodu, že žalobce nebyl v dovolacím řízení řádně zastoupen advokátem. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo k odvolání žalobce usnesení obvodního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] potvrzeno (nabylo právní moci dne [datum]).

14. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Na základě prokázaného průběhu posuzovaného řízení soud I. stupně učinil správný závěr, že rozhodná délka posuzovaného řízení je 5 let a 3 měsíce, když v případě posuzování délky kompenzačního řízení, kterým posuzované řízení bylo, se vychází z okamžiku uplatnění nároku u žalované (dne [datum]) do okamžiku pravomocného skončení řízení (dne [datum]). Za správný lze označit i jeho závěr, že tato délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená a že tím došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v řízení v přiměřené lhůtě. V důsledku toho žalobci vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje a kterou je třeba kompenzovat přiměřeným zadostiučiněním. Z tvrzení žalobce popisujících průběh posuzovaného řízení, která žalovaná nesporovala, ve spojení se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, dílčím způsobem zpřesněnými odvolacím soudem, se totiž podává, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé ze dne [datum] (č. j. [spisová značka]), kterým odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek obvodního soudu ze dne [datum] (č. j. [spisová značka]), byl následně k dovolání žalobce zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum] (č. j. [spisová značka]) pro nerespektování judikatury Nejvyššího soudu; zrušení rozhodnutí v posuzovaném řízení lze přičítat státu k tíži v rámci hodnocení přiměřenosti délky řízení. Prodlužování délky řízení v důsledku vydání později zrušených rozhodnutí lze zohlednit přiznáním nároku na náhradu imateriální újmy (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3553/15). Uvedená skutečnost významně přispěla k délce řízení, když (jak bude uvedeno dále) řízení nebyl složité po skutkové ani právní stránce, procesní aktivita žalobce se promítla do procesní složitosti řízení a význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako standardní.

15. Pokud jde o posuzování formy zadostiučinění, v řízení nevyšla najevo taková skutečnost, na jejím základě by bylo možno učinit závěr, že přiměřeným zadostiučinění je samotné konstatování porušení práva, a proto v daném případě byla namístě peněžitá forma zadostiučinění.

16. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení odvolací soud souhlasil se závěrem soudu I. stupně, který jako základní částku odškodnění stanovil [částka] za rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši) a následně za posuzované řízení v délce 5 let a 3 měsíců vypočetl celkovou základní částku zadostiučinění na [částka]. Odvolací soud oproti soudu I. stupně dospěl k závěru, že takto stanovenou částku je namístě modifikovat dle některých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, a to konkrétně pro složitost a pro postup orgánů státu.

17. Pokud jde o složitost věci, dovolací soud opakovaně uvedl, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána; zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud neshledává složitost skutkovou ani právní (jednalo se o standardní spor, tedy bez vlivu na modifikaci základní částky). Nicméně shledává procesní složitost (zapříčiněnou procesní aktivitou žalobce, kdy opakovaně podával žádosti o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce – pro odvolací řízení ve věci samé, pro první i druhé dovolací řízení ve věci samé, kdy v souvislosti s druhým odvolacím řízení žádal dvakrát, a proti nevyhovujícím rozhodnutím brojil přípustnými opravnými prostředky. Pro procesní složitost bylo podle odvolacího soudu na místě snížit odškodnění o 20 %. Podle odvolacího soudu je třeba vzít v potaz počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována, pokud jde o procesní rozhodnutí (týkající se žádostí žalobce o osvobození od soudních poplatků, případně žádosti žalobce o ustanovení zástupce), kdy obvodní soud rozhodoval 5 x a odvolací soud 4x, bylo tak na místě krátit odškodnění o dalších 10 %. Rozhodování na více stupních ve věci samé v potaz bráno nebylo a bude zohledněno v rámci postupu orgánu státu (níže), a to pro důvody, které vedly ke kasaci rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšším soudem. Celkově tak pro kritérium složitosti bylo na místě ponížit odškodnění o 30 %.

18. Dále odvolací soud hodnotil kritérium postupu orgánu veřejné moci s tím, že posuzované řízení nebylo zatíženo žádným obdobím nečinnosti, probíhalo plynule, postup soudů odpovídal procesní aktivitě žalobce. Nicméně je třeba zohlednit, že důvodem kasace rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum] soudem dovolacím dne [datum] bylo nerespektování judikatury Nejvyššího soudu (jak již o tom byla zmínka v 13. odstavci odůvodnění). Uvedené je třeba promítnout do hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci podle odvolacího soudu navýšením odškodnění o 10 %.

19. Pokud jde o chování poškozeného, pak lze přisvědčit soudu I. stupně, že se na délce řízení nepodílel ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Skutečnost, že opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků případně ustanovení zástupce a musel být v této souvislosti i vyzýván k doložení svých poměrů, lze zohlednit pouze v rámci kritéria složitosti věci, jak výše uvedeno. Jiné žalobci přičitatelné skutečnosti se ze skutkových zjištění soudu o průběhu posuzovaného řízení nepodávají. Pro kritérium chování poškozeného tedy nebylo na místě základní částku odškodnění jakkoliv modifikovat.

20. Další kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že posuzované kompenzační řízení je standartním sporem se standartním významem pro poškozeného jeho nepřiměřenou délkou; není typově sporem, u něhož judikatura předpokládá vyšší význam. Žalovaná netvrdila tady ani neprokazovala snížený význam posouvaného řízení pro žalobce. Žalobcem namítaný [podezřelý výraz] stav s poukazem na to, že je invalidním důchodcem, bez dalšího důvodem pro závěr o zvýšeném významu řízení pro žalobce není. A není jím ani poukazovaný věk žalobce (narozen v lednu 1958), kdy pokročilejším věkem ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu je 75 let (viz rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] citovaný již soudem I. stupně). Pro kritérium významu tedy nebylo na místě základní částku odškodnění jakkoliv modifikovat.

21. Po takto provedené modifikaci základní částky, tj. po jejím cellovém snížení o 20 % (-30 % + 10 %) činí výsledné odškodnění částku [částka]. Byl tak zachován i princip proporcionality, potažmo vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním (srov. Stanovisko). Tuto výši peněžitého plnění lze mít za plně způsobilou naplnit kompenzační funkci ve vztahu k nemajetkové újmě, kterou žalobce v posuzovaném kompenzačním řízení utrpěl. Požadoval-li žalobce úhradu částky [částka], bylo namístě žalobu zamítnout do částky [částka] (93 600 - 51 000). Za situace, kdy soud I. stupně žalobu zamítl pouze ohledně částky [částka] (výrok II. napadeného rozsudku), bylo třeba žalobní požadavek žalobce zamítnout ještě ohledně částky [částka] (42 600 – 29 850).

22. Z takto vyčísleného zadostiučinění (tj. z částky [částka]) žalobci náleží i požadovaný zákonný úrok z prodlení (podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a Stanoviska), a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk) poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem dle § 14 OdpŠk (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Uplatnil-li žalobce předběžně nárok u žalované dne [datum], lhůta šesti měsíců uplynula dne [datum], prodlení žalované nastalo následujícího dne, tj. dne [datum].

23. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) tak, že žalobu ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl, jinak jej v tomto výroku a v zamítavém výroku o věci samé (II.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. V souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím, a to v obou případech dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce je třeba považovat za plně procesně úspěšného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“).

25. Náklady, které žalobce na uplatnění svého práva v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložil, sestávají ze soudního poplatku ve výši [částka] a dále z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“). Jedná se o odměnu za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání prvostupňového soudu dne [datum] a dne [datum], odvolání do rozhodnutí ve věci samé ze dne [datum] - § 11 odst. 1 AT) po [částka] (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/ AT), 5 režijní paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT), cestovné automobilem (Renault Scenic, RZ: [SPZ] průměrnou spotřebou 4,4 l/100 km, cena nafty [částka]/l, trasa [adresa] a zpět - 414 km) k jednání dne [datum] ve výši [částka] a k jednání dne [datum] v (požadované v poloviční výši)[částka], 2x parkovné [částka] a náhradu za promeškaný čas spojený s cestou na jednání soudu ([částka] a [částka]) celkem [částka] (- § 14 odst. 1 písm. a/ a 3 AT), to vše s 21 % DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem. Celkem žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně náleží částka [částka].

26. V odvolacím řízení byla žalobci přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení. Ty tvoří odměna za právní zastoupení za jeden úkon právní služby (sepis odvolání dne [datum]) ve výši [částka] (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/ AT ve znění účinném do [datum]) a za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši [částka] (§ 7, § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od [datum]), jeden režijní paušál ve výši [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném do [datum]) a jeden režijní paušál ve výši [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od [datum]), cestovné automobilem (Renault Scenic, RZ: [SPZ] průměrnou spotřebou 4,4 l/100 km, cena nafty [částka]/l, trasa [adresa] a zpět - 414 km) k jednání dne [datum] ve výši [částka], náhrada za promeškaný čas spojený s cestou na jednání odvolacího soudu ve výši [částka] (10 půlhodin po [částka] - § 14 odst. 1 písm. a/ a 3 AT ve znění účinném od [datum], to vše s 21 % DPH. Celkem žalobci na náhradě nákladů řízení odvolacího soudu náleží částka [částka].

Poučení