58 Co 26/2022- 68

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Bendové a soudkyň Mgr. Kateřiny Sedlákové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 143/2021-48 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení ohledně částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 188/2011, kdy doba řízení činila více než 8 let a 9 měsíců. Žalobce uplatnil dne [datum] dle ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) svůj nárok u žalované. Žalovaná [datum] projednala jeho návrh a dospěla k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka].

3. Žalobce vzal žalobu ohledně částky [částka] zpět, soud I. stupně tak postupem dle ust. § 96 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“) řízení v tomto rozsahu zastavil.

4. Soud I. stupně zjistil podrobně ze spisu Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 188/2011 průběh posuzovaného řízení (viz odst. 3 odůvodnění napadeného rozsudku), na tato zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje. Za podstatné je třeba zrekapitulovat, že dne [datum] podal žalobce Okresnímu soudu v Liberci žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví, způsobené provozem motorového vozidla proti společnosti [právnická osoba] Věc byla přidělena projednávajícímu soudci, který dne [datum] z důvodu své podjatosti předložil věc předsedkyni Okresního soudu v Liberci, která [datum] přidělila k projednání věc jinému soudci. Žalovaná prostřednictvím svého advokáta podala [datum] vyjádření ve věci a navrhla vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalované, současně navrhla přerušit řízení do doby pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] soud přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného před Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. [spisová značka], usnesení nabylo právní moci dne [datum], když žalobce proti usnesení o přerušení řízení podal odvolání, které odvolací soud usnesením ze dne [datum] odmítl. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum], při kterém byly provedeny listinné důkazy a bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení mezitímního rozsudku. Dne [datum] soud zamítl žalobu, proti tomuto rozsudku žalobce podal odvolání, Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací dne [datum] zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Další jednání se konalo dne [datum], bylo odročeno na neurčito za účelem zadání revizního znaleckého posudku, neboť existovaly dva rozdílné znalecké posudky, které předložili účastníci. Dne [datum] byl znalecký posudek soudu předložen. Dne [datum] bylo ve věci samé rozhodnuto, odvolací soud dne [datum] rozsudek soudu I. stupně v obou výrocích o věci samé potvrdil, změny doznal pouze nákladový výrok. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

5. Soud posoudil věc podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb., vyšel ze zjištění, že posuzované řízení trvalo 8 let a 10 měsíců a ve shodě se žalovanou dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nebylo vydáno konečné rozhodnutí v přiměřené lhůtě a žalobce má právo na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 31a zákona. S ohledem na délku řízení, téměř 9 let, dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva by nebylo dostačující, a proto přiznal žalobci odškodnění v penězích.

6. Základní odškodnění stanovil částkou [částka] s tím, že za jeden měsíc náleží žalobci odškodnění ve výši [částka]. Dále prvostupňový soud zhodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Pro postup orgánů veřejné moci zvýšil základní částku odškodnění o 5 %, neboť v průběhu posuzovaného řízení docházelo k průtahům. První jednání ve věci se konalo dne [datum], tj. po 4 letech od podání žaloby. Řízení bylo přerušeno od [datum] do [datum], kdy soud nařídil ústní jednání. Nakonec se neřídil ani závěry pravomocného rozhodnutí v trestní věci, pro které bylo toto řízení přerušeno. Další průtah byl od předložení druhého znaleckého posudku [datum] do nařízení dalšího jednání ve věci, resp. jeho konání, když nařízené jednání [datum] bylo odročeno za účelem vyčkání rozhodnutí o odvolání proti usnesení o přiznání znalečného. Další jednání se pak konalo až [datum], jednání se však mohlo konat, aniž by bylo rozhodnuto o znalečném, neboť při jednání [datum] nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pokud jde o význam řízení pro poškozeného, pak vzhledem k tomu, že se jednalo o nárok na náhradu škody na zdraví, soud I. stupně zvýšil odškodnění o 10 % a o dalších 5 % zvýšil odškodnění z důvodu věku žalobce, který v době podání žaloby dosáhl 63 let a v době skončení řízení dosáhl 70 let. Řízení bylo po právní, skutkové i procesní stránce složité. Jednalo se o náhradu škody na zdraví, kdy soud musel posoudit několik nároků a vycházet se zadaných znaleckých posudků. V souvislosti s tím rozhodoval o přiznání znalečného, které bylo přezkoumáváno odvolacím soudem. Soud I. stupně v posuzovaném řízení vydal ve věci dvě rozhodnutí, která byla také podrobena přezkumu odvolacího soudu. Řízení bylo více než přes rok přerušeno do doby, než bylo rozhodnuto v trestní věci. Tyto všechny okolnosti nakonec také přispěly k délce řízení. Pro tuto složitost prvostupňový soud ponížil odškodnění o 25 %. Po této modifikaci základní částky ([částka] – [částka], tj. 5 % snížení = [částka]) dospěl prvostupňový soud k závěru, že přiměřeným odškodněním je částka [částka], kdy výši tohoto odškodnění již žalovaná poskytla žalobci, ohledně částky [částka] s příslušenstvím tak shledal žalobu nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“), za vyjádření žalované ve věci soud I. stupně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] nepřiznal, neboť žalovaná zopakovala pouze to, co uvedla ve Stanovisku.

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. a) až g) o. s. ř. Namítl, že soud I. stupně nepřiměřeně snížil základní částku přiměřeného zadostiučinění, když dle názoru žalobce nebyly s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb., dány předpoklady pro snížení celkové základní částky o 25 % pro složitost věci, neboť nelze akceptovat paušálně prezentovaný názor prvostupňového soudu o tom, že každé řízení, ve kterém je prováděno dokazování znaleckým posudkem, je řízením (skutkově) složitým. Takovýto závěr by činil totiž velkou většinu řízení skutkově složitými, když znalecký posudek je jeden z nejfrekventovanějších důkazních prostředků. Pokud tedy je znalecký posudek standardním a běžně užívaným důkazním prostředkem, nelze na tomto základě bez dalšího učinit závěr, že se jedná o skutkově složité řízení. Naopak je takový důkaz často také značným ulehčením situace pro rozhodující soud. Žalobce si pro posuzované řízení obstaral vlastní znalecký posudek, což pochopitelně eliminovalo část procesních otázek, které by jinak s obstaráním znaleckého posudku musel tamější soud řešit. Žalobce rovněž odmítá přijmout právní názor soudu I. stupně, že je paušálním důvodem pro snížení částky přiměřeného zadostiučinění skutečnost, že ve věci bylo rozhodováno dvakrát ve dvou stupních soudní soustavy, a to zejména s ohledem na to, proč tomu tak bylo. Odvolací soud zrušil rozhodnutí prvostupňového soudu s následujícím odůvodněním„ okresní soud vzal za prokázané, že v důsledku 100 % zavinění žalobce není dána žádná příčinná souvislost mezi škodou a provozem. Takový závěr je však zcela v rozporu s důkazy, které okresní soud provedl. Z důkazů, které byly v řízení před okresním soudem provedeny, a to jejich přečtením z trestního spisu, vyplývá zcela jiný průběh nehodového děje, než uvádí okresní soud.“ Odvolací soud v posuzovaném řízení dále výslovně konstatoval, že okresní soud se neřídil procesními pravidly vyplývajícími z ust. § 120 odst. 1 a 3, § 132 a § 133 o. s. ř., upravujícími průběh dokazování, hodnocení důkazu a zjištění skutkové stavu věci, resp. jeho posouzení, přičemž toto byl důvod jeho nesprávného rozhodnutí. Nutnost projednání věci ve dvou stupních soudní soustavy způsobil prvostupňový soud porušením procesních předpisů. Z citované pasáže rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rovněž vyplývá, že většina skutkových zjištění, učiněných v průtahovém řízení, vyplynula toliko z trestního spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto důvodu bylo také průtahové řízení přerušeno, když skutková otázka průběhu předmětné škodné události byla v průběhovém řízení považována soudem za otázku předběžnou. Soud I. stupně v posuzovaném řízení měl tak naopak zásadním způsobem ulehčenou práci, když průběh škodné události pro něj již rozklíčoval jiný soud. Nelze zároveň přehlédnout, že škodnou událostí byla běžná autonehoda. V případě významu řízení pro žalobce nelze opomínat ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, ze které plyne, že právě toto kritérium je nejdůležitějším hlediskem pro stanovení formy a případně také výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3370/2011). Soud I. stupně přitom tomuto kritériu přisoudil významně nižší význam, než například právě složitosti řízení, byť předmětem sporu byl nárok na náhradu škody na zdraví, jedná se o řízení se zvýšeným významem pro účastníka, a tedy je potřeba jej řešit přednostně. Zdravotní stav žalobce však nebyl soudem I. stupně žádným způsobem zohledněn, byť jasně vyplýval z provedených důkazů, když součástí spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 15 C 188/2011 bylo hned několik posudků, které posuzovaly zdravotní stav žalobce. Prvostupňový soud nezohlednil další pochybení orgánů veřejné moci v průtahovém řízení, která negativně ovlivnila celkovou délku průtahového řízení, a to důvody, pro které bylo rozhodnutí prvostupňového soudu odvolacím soudem zrušeno, a dále nevzal v potaz průtahy, které následovaly po zrušení jeho rozhodnutí odvolacím soudem. Spis byl prvostupňovému soudu vrácen dne [datum]. Soud I. stupně však ustanovil znalce až usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 188/2011-151, resp. usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 188/2011-294. Prvostupňovému soudu v posuzovaném řízení trvalo více než 6 měsíců v prvém případě a více než 2 roky a 3 měsíce v případě druhém, než splnil závazný pokyn odvolacího soudu. Žalobce s ohledem na výše uvedené žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Žalovaná v rámci omluvy k odvolacímu jednání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti žalované, která se k jednání omluvila a nežádala jeho odročení (§ 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.) a po zopakování dokazování dle ust. 213 odst. 2 o. s. ř. spisem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 15 C 188/2011 a informacemi o průběhu řízení vedeném před Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] shledal odvolání žalobce zčásti důvodným.

10. Pokud jde o určení celkové délky řízení, pak rozhodující je okamžik, kdy došlo k zahájení řízení a konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen,, Stanovisko“). Ve vztahu k žalobci posuzované řízení trvalo od [datum], kdy bylo zahájeno posuzované řízení do [datum], kdy bylo řízení pravomocně skončeno, tedy 8 let, 9 měsíců a 5 dní. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že účelem poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením je právě kompenzace stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, sp. zn. 30 Cdo 520/2014), žalobce tak byl v nejistotě ohledně výsledku řízení až do jeho pravomocného skončení ode dne jeho zahájení. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že v řízení vedeném před Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 15 C 188/2011 došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly zjištěny, přiměřená. Nutno poznamenat, že do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno, dále je nutno posoudit, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednávána v přiměřené lhůtě (srov. Stanovisko). Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 Listiny základních práv a svobod), tak i předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). V této souvislosti je třeba zmínit, že při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době řízení, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům.

11. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně uzavřel, že žalobce má nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a to v penězích, avšak v odlišné výši, tedy že s ohledem na níže uvedené, především s ohledem na celkovou dobou řízení, nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Odvolací soud vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, přičemž vzhledem k tomu, že každé řízení nějakou dobu trvá, pak za první dva roky krátil základní částku na jednu polovinu, tedy [částka] za první dva roky trvání řízení (srov. Stanovisko). Pokud řízení trvalo výše uvedenou dobu (8 let, 9 měsíců a 5 dní), pak přiměřenému odškodnění odpovídá částka [částka] ([částka] + [částka] + 6 x [částka] + [částka] + [částka]). Odvolací soud při určení výše odškodnění nevycházel z částky vyšší než je [částka] za rok trvání řízení, neboť takový postup přichází v úvahu, pokud celková doba řízení je extrémní, jinými slovy byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 806/2012); délku doby řízení přesahující 8 let nelze označit za extrémní.

12. Pokud jde o jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., pak odvolací soud se neztotožnil s tím, jak soud I. stupně jednotlivá kritéria hodnotil. Pro procesní i skutkovou složitost věci je na místě přiměřené zadostiučinění krátit o 20 %, neboť řízení vykazovalo nejen určitou skutkovou složitost (posouzení uplatněných nároků na náhradu škody na zdraví – bolestné, ztížení společenského uplatnění, náklady léčení, náklady vynaložené na zpracování znaleckého posudku), ve věci bylo prováděno množství listinných důkazů, bylo nutno vypracovat revizní znalecký posudek z oboru dopravy a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, byl proveden výslech zpracovatelů znaleckých posudků; potud nelze přisvědčit odvolací námitce žalobce, že pokud byl ve věci vypracován znalecký posudek, nelze ještě,,paušálně“ dovozovat skutkovou složitost. V této souvislosti je nutno poznamenat, že soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání; odpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. sp. zn. 22 Cdo 1561/2010). Jinými slovy nelze tak dovodit, že samotným zpracováním znaleckého posudku byly všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení věci bez dalšího vyřešeny. V posuzovaném řízení lze shledat i složitost procesní, je třeba přihlédnout k tomu, že řízení probíhalo opakovaně ve dvou stupních soudní soustavy. Nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že není možno zohlednit tzv. instančnost řízení s ohledem na důvody, které vedly ke kasaci rozhodnutí prvostupňového soudu, neboť tato skutečnost bude zhodnocena v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011), pro složitost věci tak svědčí počet všech stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 165/2010). [příjmení] výše uvedeného bylo třeba zohlednit, že posuzované řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení trestního řízení ode dne [datum] do [datum]; řízení, které si přerušení řízení vynutilo, bylo v tomto rozhodném období plynulé, bez období nečinnosti - dne [datum] došlo k vrácení spisu po vyřízení opravného prostředku, věc obživla dne [datum], dne [datum] došlo k vyřízení věci, [datum] byl podán opravný prostředek, dne [datum] došlo k vyřízení opravného prostředku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2352/2014); nutno vzít v potaz, že odvolací soud v posuzovaném řízení rozhodoval i o odvolání proti rozhodnutí procesní povahy (usnesení o přerušení řízení, usnesení o znalečném).

13. Pokud jde o chování poškozeného, pak odvolací soud uzavřel, že pro toto kritérium není na místě modifikovat výši odškodnění, neboť žalobce se na délce řízení (přesahující 8 let) významně nepodílel. Nutno doplnit, že účastníka nelze sankcionovat za uplatnění návrhů, které mu skýtá občanský soudní řád, byť v konečném důsledku prodlouží řízení, neboť o každém z nich musí být rozhodnuto.

14. Dalším kritériem je postup orgánů veřejné moci, soud I. stupně správně zjistil období nečinnosti v posuzovaném řízení. Je třeba přisvědčit argumentaci odvolatele, že nezohlednil důvody, pro které byl rozsudek prvostupňového soudu zrušen; odvolací soud zrušil rozsudek prvostupňového soudu dle ust. 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro vady řízení, když okresní soud opomenul zjištění rozhodných skutečností a výsledek hodnocení důkazů okresním soudem neodpovídá postupu dle ust. § 132 o. s. ř. Pokud jde o námitku, že poté, kdy byl po kasaci prvostupňového rozhodnutí spis vrácen prvostupňovému soudu, nastaly v řízení průtahy, pak k vrácení spisu došlo dne [datum], dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na [datum], následně bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování revizního znaleckého posudku z oboru doprava, znalecký ústav byl ustanoven usnesením ze dne [datum], znalecký posudek byl vypracován dne [datum]; další jednání se konalo dne [datum], bylo odročeno na [datum], následně na [datum], kdy však bylo odvoláno, neboť okresní soud dospěl k závěru, že je nutno vyhotovit doplněk znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, znalec byl ustanoven usnesením ze dne [datum]. Lze tak uzavřít, že po toto rozhodné období bylo řízení stiženo obdobím nečinnosti až od června [rok] do března [rok], v předchozím namítaném období byly úkony činěny s odstupem několika měsíců. Nicméně pro období nečinnosti, jak byly zjištěny prvostupňovým soudem a odvolacím soudem a pro důvody kasace rozhodnutí prvostupňového soudu (viz Stanovisko) je na místě odškodnění navýšit o 20 %.

15. Posledním kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o trestní řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života. Mezi tato řízení lze podřadit posuzované řízení, žalobu o náhradu škody na zdraví (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 165/2010). Žalobce však tvrdil zvýšený význam posuzovaného řízení již v žalobě i z jiných důvodů, a to jednak s ohledem na svůj věk a jednak s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav. Žalobce je narozen v roce 1948 v době zahájení posuzovaného řízení mu bylo 63 let, v době pravomocného skončení řízení 71 let, období věku od 60 do 74 let je považováno za rané stáří, zatímco věk nad 75 let za vlastní stáří. Osobami v pokročilejším věku je tedy myšleno osoby starší minimálně 75 let, nelze tak usuzovat na další zvýšený význam posuzovaného řízení pro žalobce pro jeho věk v době posuzovaného řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3680/2019, sp. zn. 30 Cdo 3509/2018). Pokud jde o námitku žalobce, že zvýšený význam spočívá i v nepříznivém zdravotním stavu žalobce v průběhu posuzovaného řízení, který se podává ze znaleckých posudků, pak ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví se podává, že žalobcův zdravotní stav v době posuzovaného řízení nebyl příznivý, neboť žalobce byl stižen v důsledku úrazu trvalými následky na zdraví (poškození mozku, omezení pohyblivosti pravého kolene a další), kdy věrohodnost tohoto znaleckého posudku byla potvrzena znalcem [příjmení]. [příjmení], jak se podává z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 Co 406/2019-513 (odst. 38). [příjmení] charakter řízení a nepříznivý zdravotní stav žalobce v průběhu posuzovaného řízení odůvodňuje navýšení odškodnění celkem o 20 %.

16. Přiměřenému odškodnění za nemajetkovou újmu za řízení, které trvalo 8 let a 9 měsíců a 5 dní s přihlédnutím k tomu, co řízení prodlužovalo a naopak k tomu, jaký dopad to mělo pro poškozeného, plně odpovídá částka [částka] Odvolací soud vyšel z celkové částky [částka] (viz výpočet uvedený shora), kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím zakotveným v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. v konečném výsledku navýšil o 20% (- 20 % jednalo se o věc procesně a skutkově složitou, + 20 % postup orgánů veřejné moci, + 20% význam posuzovaného řízení pro žalobkyni). Byl tak zachován i princip proporcionality, potažmo vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním (srov. Stanovisko). Přiměřenému odškodění tak odpovídá částka [částka], vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci plnila [částka], je žaloba důvodná ohledně částky [částka] Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci náleží i úrok z prodlení z přiznané částky. Dle ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění posledně citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem teprve uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu, teprve od následujícího dne po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Odvolací soud tak dovodil, že žalovaná se ocitla v prodlení dne [datum] (dne [datum] jí bylo doručena žádost žalobce o odškodnění).

17. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o. s. ř., neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího zadostiučinění nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Podaří-li se žalobci prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, je prokázán základ nároku a žalobce má v zásadě plný úspěch ve věci, i když mu je přiznáno zadostiučinění v jiné výši, než jakou v řízení uplatnil. Shodný závěr vyslovil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1310/09.

19. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za 4 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, účast u jednání dne [datum]) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 4 náhrady hotových výdajů po [částka] a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (odvolání, účast u odvolacího jednání) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 2 náhrady hotových výdajů po [částka] 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].

Poučení