58 Co 280/2020-503

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] proti žalovaným:

1. Ing. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10. 7. 2020, č. j. 12 C 152/2014-383 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto: Určuje se, že vlastníkem pozemků parcelní číslo [rok] o výměře [výměra] a parcelní číslo [rok] o výměře 1 m2 v [katastrální uzemí] vymezených geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] číslo plánu [číslo], který je součástí tohoto rozsudku a tvoří jeho přílohu, je Česká republika a příslušným hospodařit s majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemku parcelní číslo [rok] o výměře [výměra] v [katastrální uzemí] vymezeného geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] číslo plánu [číslo], je Česká republika a příslušným hospodařit s majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 8.268 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti.

IV. Každý z žalovaných je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 4.134 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti.

V. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek 10.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 10. 7. 2020, č. j. 12 C 152/2014-383, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemku parcela č. [rok] o výměře [anonymizováno] metrů čtverečních, ostatní plocha, manipulační plocha, parcela č. [rok] o výměře [anonymizováno] metrů čtverečních, zastavěna plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], je Česká republika, a příslušným hospodařit s těmito pozemky České republiky je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (výrok I.); žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 72.000 Kč k rukám zástupce žalovaných, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti částku ve výši 8.151 Kč představující náhradu nákladů řízení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně na základě jím provedeného dokazování listinnými důkazy, výslechy svědků a účastníků a šetřením na místě samém ve vztahu k pozemkům p. č. [rok] a p. č. [rok] v k. ú. [obec] (dále jako pozemek p. č. [rok] a pozemek p. č. [rok]) skutkově uzavřel, že vznikly oddělením dílu o výměře [výměra] z parcely původ Pozemkový katastr [číslo] – role v k. ú [obec] (dále jako parcela PK [číslo]) dle geometrického plánu č. [tel. číslo] za účelem vzniku nové stavební parcely [číslo] v k. ú. [obec] pro výstavbu bytového domu [adresa] v [obec] (dále i jako bytový dům); oddělený díl byl po obnově katastrálního operátu v roce 2005 označen jako pozemek p. č. [rok] a pozemek p. č. [rok]; v katastru nemovitostí je k pozemkům p. č. [rok] a p. č. [rok] zapsáno vlastnické právo ve prospěch žalobkyně i žalovaných. Původním vlastníkem parcely PK [číslo] byl na základě přidělovací listiny z roku 1930 [jméno] [příjmení]; vlastnické právo k ní následně nabyla jeho manželka [jméno] [příjmení], která díl z parcely PK [číslo] o výměře [výměra] smlouvou ze dne [datum] převedla na československý stát; změna vlastnického práva k odděleným částem parcely PK [číslo] byla orgánům geodesie oznámena ale v evidenci nemovitostí zaznamenána nebyla; parcelu PK [číslo] v celé původní výměře v dědickém řízení po zemřelé [jméno] [příjmení] nabyla [jméno] [příjmení] a v dodatečném dědickém řízení po ní [jméno] [příjmení]. Žalovaný pracoval od 60. let v Jednotném zemědělském družstvu [obec] (dále jako JZD [obec]) jako ekonom, na vykupování pozemků pro účely výstavby bytového domu či realizaci právních vztahů k pozemkům, na nichž měl být bytový dům vystavěn, se nepodílel; v bytovém domě mu byla přidělena do užívání bytová jednotka společně s užíváním garáže a zahrádkou o výměře 5 arů. Pozemek pod bytovým domem označený jako p. č. [rok] přenechala žalobkyně od [datum] do [datum] do užívání příslušnému bytovému družstvu a následně jednotlivým vlastníkům bytových jednotek. Po roce 1989 chtěli žalovaní vypořádat právní vztahy k pozemkům, které obdělávali, a dne [datum] koupili od [jméno] [příjmení] parcelu PK [číslo], na jejíž části se nacházela jejich zahrádka společně s garáží a hospodářským zázemím; kupovali celou výměru parcely, ale její přesné vymezení jim nebylo známo; ohledně osoby vlastníka vycházeli ze správnosti údajů zapsaných v katastru nemovitostí a neměli pochybnosti o vlastnickém právu svého předchůdce.

3. Na žalobkyní požadovaném určení soud I. stupně shledal naléhavý právní zájem a za aplikace § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věc posoudil podle dosavadních právních předpisů a uzavřel, že smlouva o převodu nemovitostí ze dne [datum] byla uzavřena platně a žalobkyně jí nabyla vlastnické právo ke sporné části parcely PK [číslo] o výměře [výměra] (nyní pozemky p. č. [rok] a p. č. [rok]) v souladu s tehdy platnými předpisy. Námitky žalovaných neshledal soud I. stupně důvodnými; smlouva o převodu nemovitostí ze dne ze dne [datum], kterou stát nabyl nemovitost od [jméno] [příjmení], ke své platnosti žádné schválení nevyžadovala, neboť stát nabyl nemovitost za 154,80 Kč a převody věcí do státního socialistického vlastnictví do 50.000 Kč schválení nadřízeným orgánem nevyžadovaly (§ 1 odst. 2, § 30 odst. 1, 2 vyhlášky č. 104/1966 Sb., o správě národního majetku, ve znění účinném od 1. 1. 1967 do [datum], opatření rady Krajského národního výboru ze dne [datum], [číslo] k provedení § 30 odst. 2 vyhlášky č. 104/1966 Sb.) a tato proto nebyla neplatná (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 1969); protože se jednalo o převod nemovitosti na stát, byla zde dána výjimka z § 134 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 1969, a předmětná smlouva nevyžadovala k přechodu vlastnického práva registraci státním notářstvím (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. 22 Cdo 91/2000 a stanovisko Cpj [číslo] uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]); jelikož evidence nemovitostí v době uzavření smlouvy měla čistě administrativně statistický /evidenční/ charakter, nesplnění povinnosti ohlášení změny vlastnického práva k nemovitosti nebylo na překážku nabytí práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. února 2009, sp. zn. 28 Cdo 2836/2008 a § 1, § 2, § 3 a § 6 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění účinném do 31. 12. 1992). Námitkou žalobkyně, že vlastnické právo k pozemkům p. č. [rok] a p. č. [rok] nabyla vydržením, se soud I. stupně s ohledem na uvedený závěr pro nadbytečnost již nezabýval. Dále soud I. stupně uzavřel, že žalovaní vlastnické právo ke sporné části parcely PK [číslo] nevydrželi, neboť nemovité věci ve vlastnictví státu nebyly předmětem vydržení (§ 135a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb.) a vlastnické právo k nim nebylo možné nabýt ani za splnění podmínek mimořádného vydržení (§ 1095 zákona č. 89/2012 Sb.); nadto žalovaným muselo být známo, že dohodou o přidělení družstevního bytu, jim byl přidělen byt a zahrádka pouze k užívání, pročež z ní nemohli odvozovat právní důvod k užívání pozemků jako vlastních, a být v dobré víře. Za aplikace zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, poté soud I. stupně s odkazem na závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2219/12, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3249/2011, nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 544/06 a nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 135/11, uzavřel, že došlo ke střetu vlastnického práva žalobkyně (nabyla jej v roce 1967 ale převod nebyl v evidenci nemovitostí zaznamenán) a vlastnického práva žalovaných (nabyli jej dle vlastního přesvědčení v roce 1993 na základě kupní smlouvy, při jejímž uzavírání vycházeli z důvěry v zápis v katastru nemovitostí a správnost aktů státu vydaných v dědických řízeních po [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; jako s vlastníky s nimi jednal i příslušný finanční úřad za účelem platby daně z nemovitostí; žalovaný nevěděl, že pozemky pro výstavbu bytovek stát vykoupil; dobré víře žalovaných odpovídalo i to, že chtěli faktický stav uvést do pořádku se stavem právním a parcelu [číslo] včetně sporných částí koupili, ačkoliv žalovaný přesné hranice kupované parcely neznal a netušil, že část pozemku prochází pod bytovým domem; prováděli údržbu spodní části sporného pozemku [rok] sečením trávy a udržováním přilehlých sušáků; horní části sporného pozemku [rok] užívali výhradně žalovaní). Žalovaný byl dle závěru soudu I. stupně veden pouze dobrými úmysly, stát se téměř 47 let svého vlastnického práva nedomáhal a vůči pozemkům se nechoval s péčí řádného hospodáře, veškeré akty státu minimálně do roku 1998 nesvědčily o tom, že by snad stát byl vlastníkem sporných pozemků a žalovaní naopak žili zcela oprávněně v přesvědčení, že jejich právním předchůdcům vlastnické právo svědčí, když tuto svou víru měli podpořenu údaji z katastru nemovitostí a obecným povědomím stran vlastníků pozemků v obci a nebylo možno uvažovat o tom, že by snad měli vynaložit ještě vyšší míru obezřetnosti a pátrat hlouběji do pohnuté historie. Žalobu jako nedůvodnou z těchto důvodů v rozsahu, v němž byla po rozhodnutí odvolacího soudu projednávána, proto soud I. stupně zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o. s. ř.) a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění, a žalovaným vůči žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 72.000 Kč, kterou žalobkyni uložil zaplatit k rukám právního zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v prodloužené lhůtě (§ 160 odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.). Státu vůči žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, které platil ve výši 8.151 Kč (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), kterou žalobkyni uložil zaplatit v prodloužené lhůtě (§ 160 odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.).

4. Proti rozsudku podala z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. odvolání žalobkyně. Namítla, že se soud I. stupně v souladu s pokynem odvolacího soudu otázkou dobré víry žalovaných v době uzavření Kupní smlouvy ze dne [datum] nezabýval s ohledem na skutečnosti, jež vyplynuly z výslechu žalovaného před odvolacím soudem, jakož i účastníky uváděnou judikaturu; žalovaní měli zpočátku za to, že Kupní smlouvou ze dne [datum] nabyli pouze pozemky za garážemi a pozemky, na nichž je sad a zahrádky, nevěděli, že pozemky sahají až k bytovému domu a nemohli proto být v dobré víře. Předmětem posouzení soudu I. stupně mělo být i to, zda sporná část parcely PK [číslo] mohla být a zda a z jakého titulu byla žalovanými užívána a zda takto nebyla užívána i jinými osobami (což bylo v řízení prokázáno výslechem Ing. [jméno] [příjmení]) a absencí dobré víry žalovaných dovozovanou jí z nesporné skutečnosti, že žalovaný se zasadil o výstavbu bytového domu. Namítla, že soud I. stupně neprovedl navržený důkaz výňatkem z [příjmení] kroniky a Kupní smlouvou ze dne [datum], čímž neúplně zjistil skutkový stav. Dle ní soud I. stupně rovněž nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, neboť nedovodil, že žalovaný měl vědomost o tom, že sporné pozemky byly pro účely výstavby vykoupeny státem. S odkazem na závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 1305/2016, sp. zn. 22 Cdo 5163/2014, sp. zn. 22 Cdo 910/2015, sp. zn. 24 Cdo 3964/2018 a nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 775/16 měla také za to, že žalovaní museli mít alespoň důvodnou pochybnost o tom, že pozemky kupují od nevlastníka a posouzení dobré víry má být přísné. S předběžně vysloveným názorem odvolacího soudu vysloveným během odvolacího řízení souhlasila. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, žalobě vyhověl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení nebo aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

5. Žalovaní ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedli, že žalobkyně nepřináší žádné nové ani relevantní odvolací důvody a tyto již byly odvolacím soudem vyřešeny (zpochybnění role žalovaného v souvislosti s výstavbou bytovky, zpochybnění dobré víry žalovaných, zpochybnění nabývacího titulu žalovaných, neprovedení důkazu výňatkem z [příjmení] kroniky) či dokazováním soudu I. stupně překonány. Občasná přítomnost třetích osob na sporných pozemcích neodporuje tomu, že žalovaní tyto dlouhodobě užívají a udržují a považují se za jejich vlastníky, což bylo prokázáno i výslechy svědků; nemožnost pozemky oplotit vyplývá i z vnitrostátních předpisů. Pokud by se vlastníky pozemků necítili, těžko by jim věnovali takovou pozornost a vynakládali nemalé prostředky na jejich údržbu; jako oni pozemky neužíval nikdo jiný. Žalovaný věděl, kudy prochází parcela původ Pozemkový katastr [číslo] v k. ú [obec], dále jako parcela PK [číslo], od [jméno] [příjmení], a proto měl povědomost i o přibližném průběhu sousední parcely PK [číslo] [obec] předmětných pozemků žalovaný sám zajištoval a učinil vše proto, aby je získal, což vylučuje, že by nebyl v dobré víře. V reakci na předběžně sdělený právní názor odvolacího soudu žalovaní namítali, že měli za to, že kupují„ celou parcelu až do konce k panelové cestě“ a ve vztahu k výměře zbytku parcely se tak jednalo o omluvitelný omyl; hranice pozemků vyplývaly z toho, jak je žalovanému ukazoval [jméno] [příjmení]. Po vypracování geometrického plánu namítli, že k výslechu žalovaného došlo opakovaně a nadbytečně; žalovaní chtěli zakoupit celou parcelu a nikoliv pouze její část; předmět sporu představuje jen nepatrnou část výměry žalovanými koupeného pozemku. Namítli, že odvolací soud zadáním zhotovení geometrických plánů nahrazuje nedostatek žaloby, která by z toho důvodu měla být zamítnuta. Připomněli, že žalovaný při svých výsleších uvedl, že chtěl zakoupit pozemek celý, nechtěl jej geometricky dělit, dlouhodobě pozemek užívali celý. Upozornili, že nadto došlo k radikálnímu zhoršení zdravotního stavu žalovaného a pokud odvolací soud zaznamenal odchylku v jeho výpovědi a na jejím základě vyvodil jiný právní názor, neměl by k tomuto výslechu vůbec přihlížet a vycházet by měl z předchozích výpovědí žalovaného. Sporná část žalovanými zakoupené parcely představuje pouze nepatrnou výměru a to, že by žalovaní nevěděli, že tuto kupují, by proto nemělo hrát žádnou roli. Odvolacímu soudu vytkli, že zpracování geometrických plánů žádný z účastníků nenavrhl, k jeho zpracování nebyl důvod a odvolací soud se proto dopustil procesního pochybení. Uzavřeli, že k prolomení jejich dobré víry nedošlo. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a jim přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu rozsudku.

7. Žaloba již byla v části, v níž se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemku p. č. [rok] v k. ú. [obec] je Česká republika a příslušným hospodařit s tímto majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, rozsudkem [název soudu] ze dne 20. 7. 2018, č. j. 12 C 152/2014-207, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 Co 442/2018-317, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2019, zamítnuta. Předmětem napadeného rozsudku a s ohledem na žalobkyní vymezený rozsah odvolání i přezkumu odvolacího soudu tedy byla pouze část žaloby, týkající se pozemků p. č. [rok] a p. č. [rok], o níž soud I. stupně poté, co byl jeho rozsudek ze dne 20. 7. 2018, č. j. 12 C 152/2014-207, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 8. 7. 2019, č. j. 12 C 152/2014-233, rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 Co 442/2018-317, v této části zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, opětovně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem; předmětem přezkumu odvolacího soudu byly i na výroku I. závislé nákladové výroky II. a III. napadeného rozsudku (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. Odvolací soud provedl důkaz výslechem žalovaného, aktuálním výpisem z katastru nemovitostí a geometrickými plány Ing. [jméno] [příjmení] [číslo]; ostatní listinné důkazy provedené soudem I. stupně odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1546/99, 26 Cdo 938/2005, 26 Cdo 228/2005, 28 Cdo 2401/2008, 30 Cdo 256/2018) s ohledem na jejich povahu neopakoval, když tyto byly soudem I. stupně k důkazu řádně provedeny a skutková zjištění, která z nich soud I. stupně učinil, byla správná. Na základě takto provedeného dokazování dospěl ve vztahu k pozemkům p. č. [rok] a p. č. [rok] odvolací soud ve spojení se správnými skutkovými závěry soudu I. stupně k tomuto závěru o skutkovém stavu:

9. Vlastnické právo k parcele PK [číslo], bylo do [příjmení] knihy na číslo knihovní vložky [číslo] pro katastrální území Hluk, soudní okres [okres]. Ostroh zapsáno dne [datum] pro [jméno] [příjmení] dle přídělové listiny ze dne [datum] (pozemková kniha). Státní notářství v [obec] potvrdilo, že veškeré jmění včetně parcely PK [číslo] nabyla v dědickém řízení po zemřelém [jméno] [příjmení] manželka [jméno] [příjmení] (usnesení Státního notářství v [okres]. [obec] ze dne 18. 9. 1967, č. j. D 476/67-15).

10. Geometrickým plánem č. [tel. číslo] byl z parcely PK [číslo] oddělen díl o velikosti [výměra], jež byl společně s částmi parcel původ Pozemkový katastr [číslo] [číslo] [číslo] sloučen do parcely [číslo] (geometrický plán č. [tel. číslo], kopie katastrální mapy). 11. [jméno] [příjmení] díl parcely PK [číslo] o výměře [výměra] převedla na Československý stát - ONV v [obec] za částku 154,80 Kč s tím, že na základě této smlouvy mělo být do evidence nemovitostí zapsáno vlastnické právo pro Československý stát - ONV v [obec] ohledně parcely [číslo] o výměře [výměra] (Smlouva o převodu nemovitostí ze dne [datum]).

12. Okresní národní výbor [obec] převedl od [datum] správu parcely [číslo] skládající se mimo jiné i z [výměra] původní parcely PK [číslo] na Okresní výstavbové bytové družstvo [obec] za účelem výstavby 4 bytových jednotek pro JZD [obec] (hospodářská smlouva ze dne [datum]).

13. Dopisem ze dne [datum], doručeným dne [datum], Okresní národní výbor [obec] požádal Ústav geodesie a kartografie o záznam změny vlastnického práva k parcele [číslo] pro Československý stát, ve správě Okresního národního výboru v [okres] [obec] a v trvalém užívání Okresního výstavbového družstva [okres] [obec]; na výzvu Okresní národní výbor [obec] Ústavu geodesie a kartografie následně dopisem ze dne [datum], doručeným dne [datum], doplnil doklady o nabytí a přehled vlastníků zpracovaný Finančním odborem Okresního národního výboru v [obec] ke dni [datum] kde je parcela PK [číslo], číslo vložky [číslo], vedena jako vlastnictví [jméno] [příjmení] s poznámkou, že skutečným vlastníkem je Československý stát – správa Okresní národní výbor [obec] na základě Smlouvy o převodu nemovitostí ze dne [datum] v části [výměra] z parcely PK [číslo] dle geometrického plánku SG v [obec] ze dne 13. 12. 1966 č. j. 915-0123-66 (dopis ze dne 21. 10. 1968 sp. zn. Fin K1/TU/26 a doručenky, dopis ONV [obec] ze dne [datum], přehled vlastníků). Vlastnické právo státu do evidence nemovitostí tehdy zapsáno nebylo, jako vlastník byla i nadále vedena [jméno] [příjmení] (nesporná skutečnost, výpisy z evidence nemovitostí). Dle opatření Rady Krajského národního výboru ze dne [datum] se s uzavřením smlouvy o převodu majetku do vlastnictví státu do hodnoty 50.000 Kč nevyžadovalo schválení (opatření Rady Krajského národního výboru ze dne [datum], zápis z 8. schůze Rady Jihomoravského krajského národního výboru v [obec] ze dne [datum]).

14. Na části geometrickým plánem č. [tel. číslo] vyčleněné části původní parcely PK [číslo] byla postavena část bytového domu [adresa] a garáže (katastrální mapa, geometrické plány, nesporné skutečnosti); v bytovém domě [adresa] byl žalovaným přidělen družstevní byt s příslušenstvím – zvětšenou garáží a oplocenou zahrádkou o velikosti 5 arů; specifikovány byly výše členských podílů žalovaných (výslech žalovaného, dohoda o přidělení družstevního bytu ze dne [datum], kopie katastrální mapy). Žalovaný byl v době zahájení výstavby bytového domu zaměstnán v JZD [obec] jako ekonom a o výstavbu bytového domu se zasadil (nesporná skutečnost).

15. Parcelu PK [číslo] nabyla v dědickém řízení po zemřelé [jméno] [příjmení] paní [jméno] [příjmení] a v dědickém řízení po zemřelé [jméno] [příjmení] její syn [jméno] [příjmení], který Kupní smlouvou ze dne [datum] převedl vlastnické právo k parcele PK [číslo] o výměře [výměra] na žalované (rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze dne 21. 3. 1972, sp. zn. D 1325/71, usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. D 330/1993, Kupní smlouva ze dne [datum]). Žalovaný chtěl po pádu režimu vypořádat vlastnické vztahy k jím užívaným pozemkům. V době kdy kupoval parcelu PK [číslo] od pana [jméno] [příjmení] vycházel z údajů uvedených v katastru nemovitostí, kudy přesně vede hranice pozemku, nevěděl; [jméno] [příjmení] pozemky sám neužíval; z toho, co mu zběžně ukázal při koupi sousední parcely [číslo] pan [jméno] [příjmení] si odvodil hranici parcely PK [číslo] a měl za to, tato vede od zvětšené garáže a na ni navazujícího plotu směrem od bytovky k zahrádce; parcelu kupoval v celé výměře, ale v době koupě netušil, že vlastní i pozemky před garáží a na ni navazujícím plotem, toto zjistil až následně po vyměření geodetem; po vyměření geodetem pozemky začal užívat a staral se o ně (výpověď žalovaného před soudem I. stupně a soudem odvolacím).

16. Vlastnické právo k parcele PK [číslo] o výměře [výměra] bylo zapsáno v katastru nemovitostí pro k. ú. [obec] na [list vlastnictví] pro žalované s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] (výpis z katastru nemovitostí k [datum], doložka vkladu práva na kupní smlouvě ze dne [datum]). Vlastnické právo státu ke sporným pozemkům bylo zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] až po zápisu vlastnického práva žalovaných (nesporná skutečnost, výpisy z katastru nemovitostí).

17. Bytový dům [adresa] se nachází zčásti na pozemku p. č. [rok] v k. ú. [obec], který vznikl při obnově operátu spolu s pozemky p. č. [rok], [rok], [rok], [rok] a [číslo] v k. ú. [obec] z parcely PK [číslo] (kopie katastrální mapy, výpis z katastru nemovitostí k [datum]); Československý stát poskytl pozemek p. č. [rok] o výměře [výměra] v k. ú. [obec] do trvalého užívání Stavebnímu a bytovému družstvu Slovácko; právo trvalého užívání k parcele [číslo] o výměře [výměra], která byla odevzdána na základě hospodářské smlouvy ze dne [datum] do trvalého užívání Stavebního bytového družstva Slovácko [okres] [obec], zaniklo dohodou z [datum] a Česká republika – Okresní úřad v [obec] smlouvou o výpůjčce ze dne [datum] přenechala žalovaným pozemek p. č. st. [rok] o výměře [výměra] v k. ú. [obec] do bezplatného užívání; žalovaní si tedy k datu uzavření smlouvy o výpůjčce byli vědomi, že pozemek p. č. [rok] v k. ú. [obec] je ve vlastnictví státu, a že oni jej nevlastní (prohlášení vlastníka ze dne [datum], prohlášení ze dne 27. 2. 1998 č. j. F 4/ Ka/24 P/98, listina nazvaná jako úprava právního vztahu k pozemku z [datum], dohoda o zániku práva trvalého užívání pozemků, smlouva o výpůjčce).

18. Pozemek p. č. [rok] je zastavěn bytovým domem (kopie katastrální mapy). Pozemek p. č. [rok] tvoří manipulační plochu kolem bytového domu (kopie katastrální mapy); na pozemku [rok] se nachází panelové stání pro automobily, násyp pro koks, dva klepače na koberce a sušáky na prádlo, vybetonovaný nájezd do garáže žalovaného umístěné na pozemku p. [číslo]; směrem k hranici s pozemkem p. č. [rok] je na pozemku [rok] umístěno dřevěné oplocení, za nímž se nachází rozšířená garáž žalovaných a část sousední garáže, skleník, pozemek je částečně osázen ovocnými stromy; na pozemek [rok] souvisle navazuje pozemek p. č. [rok], na němž je umístěna užitková zahrada se stavbami pro pěstitelské zázemí a holubníky (fotografie, místní šetření, geometrický plán [číslo]).

19. V rámci digitalizace obce Hluk katastrální úřad zjistil chybu ve výměrách parcely PK [číslo], která vznikla při převodu vlastnictví z vložek pozemkové knihy na listy vlastnictví, kdy nebyl zaznamenán výkup [výměra] z parcely PK [číslo] a mělo dojít k opravě ohledně její výměry na [list vlastnictví] z původní výměry [výměra] na novou výměru [výměra] a na nově zřízený [list vlastnictví] byly z listů vlastnictví [číslo] [číslo] odepsány parcely EN [číslo] a EN [číslo] jako duplicitní zápis; po odvolání žalovaných zůstala v katastru nemovitostí parcela PK [číslo] v původní výměře [výměra] na [list vlastnictví] (vyrozumění o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne [datum], oznámení katastrálního úřadu v [obec] z [datum], odvolání žalovaných ze dne [datum], rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] ze dne [datum] sp. zn. O [číslo], oznámení katastrálního úřadu ze dne [datum]). Při obnově operátu z parcely PK [číslo] vznikl pozemek p. č. [rok] o výměře [výměra] – ostatní plocha a pozemek p. č. [rok] o výměře [výměra] – zastavěná plocha (výpis z katastru nemovitostí k [datum]). V katastru nemovitostí pro katastrální území Hluk je na [list vlastnictví] vlastnické právo k pozemkům p. č. [rok] a p. č. [rok] duplicitně zapsáno dle Smlouvy o převodu nemovitostí ze dne [datum] pro žalobkyni jako její výlučné vlastnictví s tím, že dle ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne [datum] tuto má Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a zároveň dle Kupní smlouvy ze dne [datum] pro žalované jako jejich společné jmění manželů (výpis z katastru nemovitostí).

20. Žalovaný od roku 2005 do roku 2014 na základě podání dílčího daňového přiznání ze dne [datum] hradil z pozemků p. č. [rok] a p. č. [rok] daň z nemovitých věcí (sdělení k žádosti o placení daně z nemovitých věcí ze dne [datum]). O pozemek [rok] se žalovaný staral a udržoval jej, sekl trávu a udržoval klepače; užívali jej však i ostatní obyvatelé bytového domu (výpověď žalovaného, výpověď svědka [jméno] [příjmení]).

21. Dopisem ze dne [datum], který byl žalovaným doručen dne [datum], vyzvala žalobkyně žalované k vyjádření, zda uznávají její vlastnické právo k pozemkům p. č. [rok], p. č. [rok] a [rok] v k. ú [obec] (dopis ze dne [datum], doručenka). Žalovaní žalobkyni sdělili dopisem ze dne [datum], že její vlastnické právo k uvedeným pozemkům neuznávají (dopis ze dne [datum]).

22. Pozemek p. č. [rok] byl geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] rozdělen na pozemek p. č. [rok] o výměře [výměra], jež končí před rozšířenou garáží žalovaného a na ni navazujícím plotem, pozemek p. č. [rok] o výměře 1 m2, na němž je umístěna sousední garáž a na pozemek p. č. [rok] o výměře 77 m2, na němž je umístěna rozšířená garáž žalovaného a za na ní navazujícím plotem zahrádka žalovaného (geometrický plán [číslo]). Pozemek p. č. [rok] byl geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] rozdělen na pozemek p. č. [rok] o výměře [výměra], jež končí před rozšířenou garáží žalovaného, sousední garáží a na ně navazujícím plotem a pozemek p. č. [rok] o výměře [výměra], na němž je umístěna sousední garáž, rozšířená garáž žalovaného a za na ní navazujícím plotem zahrádka žalovaného (geometrický plán [číslo]).

23. Z dalších soudem I. stupně či soudem odvolacím provedených důkazů odvolací soud další skutkové závěry nečinil, neboť pro rozhodnutí nebyly podstatné.

24. Soud I. stupně správně neprovedl důkaz žalobkyní navrhovaným výňatkem z [příjmení] kroniky a Kupní smlouvou ze dne [datum], a to z důvodu koncentrace řízení a pro nadbytečnost; oběma důkazy chtěla žalobkyně prokázat vědomost žalovaného o vlastnictví předmětných pozemků státem. Z Kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi JZD [obec] v zastoupení žalovaného jako ekonoma družstva a družstvem Obzor Gottwaldov o nákupu specifikovaných nemovitých věcí není možno dovodit vědomost žalovaného o vlastnictví předmětných pozemků státem, neboť skutečnost, že žalovaný při prodeji specifikovaných nemovitých věcí zastupoval JZD [obec], nemá s koupí předmětných pozemků státem a převodem jejich správy státem na Okresní výstavbové bytové družstvo [obec] žádnou souvislost; JZD [obec] a Okresní výstavbové bytové družstvo [obec] jsou totiž odlišné subjekty. Prokázání vědomí žalovaných, tedy jejich vnitřního stavu, z popisu událostí v obci z pohledu kronikáře není možné; ani z případného obecného povědomí v obci bez dalšího není možné jednoznačně dovodit vědomost či nevědomost žalovaných, když nadto výslechem žalovaného a svědků (svědek Konečný, svědek [příjmení]), kteří na rozdíl od kronikáře byli poučeni ve smyslu § 126 odst. 1 o. s. ř., a byli soudem a účastníky tázáni ke konkrétním událostem, bylo prokázáno, že v obecním povědomí bylo, že bytové domy byly postaveny na soukromých pozemcích zabraných bytovým družstvem. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný do dne uzavření Kupní smlouvy ze dne [datum] neměl vědomost o tom, že sporné pozemky byly pro účely výstavby zčásti vykoupeny státem, má odvolací soud za správný; pouze z pracovní pozice žalovaného v rámci JZD [obec] a z toho, že se„ zasadil o výstavbu bytového domu“ není možno uzavřít, že o výkupu pozemků státem musel či měl vědět; výslechem žalovaného i svědků (svědek Konečný, svědek [příjmení]) bylo prokázáno, že žalovaný se o výstavbu bytového domu„ zasadil“ aniž by se fyzicky podílel na samotné výstavbě či řešil majetkoprávní věci ohledně pozemků, na nichž měl být bytový dům postaven, když zajišťování pozemků pro výstavbu neměl v rámci svého zaměstnání na starosti; nadto je obecně známo a prokázáno to bylo i výslechem žalovaného a svědků (svědek Konečný, svědek [příjmení]), že doba, v níž výstavba bytového domu probíhala, byla charakterizována i tím, že pokud bylo vydáno stavební povolení, občany či nájemníky nezajímalo, kdo vlastní pozemek, na kterém se staví; rovněž by bylo i v rozporu s logikou, aby kdokoliv kupoval nemovitou věc, od osoby, o níž ví, že není vlastníkem. Pokud žalovaní namítali nadbytečnost či případné rozpory výpovědí žalovaného před soudem I. stupně a soudem odvolacím, je nutno uvést, že výpovědi žalovaného provedené soudem I. stupně ještě před odvolacím řízením ve věci sp. zn. 58 Co 442/2018 nebyly použitelné, neboť výslech byl veden a protokolován tak, že nebylo zjevné o jakých pozemcích či o kterých jejich částech a o jakém časovém období žalovaný konkrétně vypovídá; o nejednoznačnosti výpovědi žalovaného svědčí i to, že žalovaní závěry, které z výslechu žalobkyně dovodila a i logicky odůvodnila, následně prostřednictvím svého zástupce opakovaně„ vysvětlovali“ a uváděli, co vlastně žalovaný svou výpovědí„ zamýšlel“. Výslech žalovaného provedený odvolacím soudem dne [datum] byl s ohledem na výsledky odvolacího řízení ve věci sp. zn. 58 Co 442/2018 zaměřen na pozemek p. č. [rok] v k. ú. [obec], a proto bylo nutno jej ještě doplnit a upřesnit dne [datum] (upřesnění toho, které garáže měl žalovaný na mysli, když na pozemcích se nachází garáží více). Posoudit, zda výpověď žalovaného učiněná před soudem I. stupně a soudem odvolacím je či není v rozporu, tedy s ohledem na uvedené, není dost dobře možné; odvolací soud má i přes uvedené za to, že zjevné rozpory v těchto výpovědích žalovaného dány nejsou, neboť žalovaný již dne [datum] vypověděl, že v době koupě nevěděl, jaká je rozloha pozemků a kde leží a toto zjistil až následně při digitalizaci, že vykoupil pozemky, na kterých hospodařili (zahrádku) a že v době koupě netušil, že pozemky vedou pod bytovkou; o tom, že žalovaní netušili, že koupě celé výměry parcely PK [číslo] zahrnovala i pozemek pod částí bytového domu nyní v katastru nemovitých věcí evidovaný jako pozemek p. č. [rok] nepochybně svědčí i to, že dne [datum] uzavřeli s Českou republikou – Okresním úřadem v [obec] smlouvou o výpůjčce, kterou jim byl pozemek p. č. [rok] o výměře 171 m2 v k. ú. [obec] vypůjčen do bezplatného užívání - pokud by si mysleli, že tento pozemek vlastní oni a nikoliv stát, smlouvu o výpůjčce by jistě neuzavřeli. Odvolací námitka a tvrzení žalovaných, že měli za to, že kupují„ celou parcelu až do konce k panelové cestě“ bylo vyvráceno výpovědí žalovaného, který přesně specifikoval, co měl za předmět koupě i tím, že žalovaní dne [datum] uzavřeli s Českou republikou – Okresním úřadem v [obec] smlouvou o výpůjčce, kterou jim byl pozemek pod bytovým domem vypůjčen do bezplatného užívání. Pokud žalovaní odvolacímu soudu vytkli, že zpracování geometrických plánů žádný z účastníků nenavrhl a k jeho zpracování nebyl důvod, je nutno uvést, že k zadání geometrického plánu odvolací soud přistoupil dle § 120 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy měl za to, že žaloba je ve vztahu k pozemku p. č. [rok] z části důvodná a z části nedůvodná, pročež zpracování geometrického plánu na rozdělní pozemku bylo potřebné a soud k němu přikročil i bez návrhu účastníků.

25. Odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na žalobkyní požadovaném určení je dán, neboť osoba duplicitně zapsaná jako vlastník určité nemovité věci má vždy naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k ní, neboť při významu zápisů do katastru nemovitostí je třeba nepatřičnost dvojího či vícerého zápisu vlastnictví k téže věci (mimo režim spoluvlastnictví) odstranit; pozitivní určení vlastnického práva pak má přednost před negativním určením, protože z negativního určení nevyplývá jistě, kdo je skutečným vlastníkem nemovité věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1875/2002).

26. S ohledem na znění § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., posuzoval odvolací soud nabytí vlastnického práva k pozemku p. č. [rok] dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991, a to s ohledem na datum sepisu Smlouvy o převodu nemovitostí ze dne [datum] a Kupní smlouvy ze dne [datum]. 27. [jméno] [příjmení] v dědickém řízení po svém zemřelém manželovi [jméno] [příjmení] potvrzením státního notářství ke dni [datum] (§ 481 a § 460 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do [datum]) nabyla vlastnické právo k parcele PK [číslo]. Díl parcely PK [číslo] o velikosti [výměra] dle geometrického plánu č. [tel. číslo] poté Smlouvou o převodu nemovitostí ze dne [datum] převedla na Československý stát, který vlastnické právo k němu koupí nabyl. Jak správně uvedl již soud I. stupně, na jehož správné odůvodnění v těchto částech odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje, nebylo k nabytí vlastnictví státu k předmětné parcele nutné, aby smlouva o převodu nemovitosti do socialistického vlastnictví byla registrována státním notářstvím dle § 134 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do [datum]; Smlouva o převodu nemovitostí ze dne [datum] není neplatná (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1991) proto, že úplatný převod věci od občanů do státního socialistického vlastnictví nebyl schválen nadřízeným orgánem (§ 30 odst. 1 a 2, vyhlášky ministerstva financí č. 104/1966 Sb., o správě národního majetku; opatření rady krajského národního výboru [číslo]); k nabytí vlastnického práva k nemovitosti nebyl vyžadován zápis do katastru nemovitostí (§ 1, § 2 a § 3 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí ve znění do [datum]; usnesení Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 28 Cdo 2836/2008). Žalovanými dále s odkazem na § 12 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, namítaná nutnost zohlednění pořadí zápisů do katastru nemovitostí se posuzované věci netýká, neboť citované ustanovení stanoví pravidla pro určení pořadí zápisů do katastru (a to dle data doručení návrhu na zápis katastrálnímu úřadu) a nikoliv pro určení vlastnického práva; z tohoto pohledu by nadto bylo nutno zdůraznit, že návrh na záznam změny vlastnického práva státu k parcele [číslo] v k. ú. [obec] do evidence nemovitostí Ústavu geodesie a kartografie stát prostřednictvím Okresního národního výboru [obec] doručil již dne [datum] za účinnosti zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, jež pravidla pro záznamy změn neurčoval. S ohledem na uvedené tedy Československý stát vlastnické právo k dílu parcely PK [číslo] vyčleněnému geometrickým plánem č. [tel. číslo] koupí od [jméno] [příjmení] nabyl.

28. Soud I. stupně jako nedůvodnou správně posoudil také námitku žalovaných, že pozemek p. č. [rok] vydrželi a to i přes to, že jeho právní závěr, že obecně není možné vydržet pozemek v socialistickém vlastnictví, správný nebyl.

29. Vydržení vlastnického práva je jeho nabytí v důsledku kvalifikované držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Předpokladem vydržení je způsobilá věc (movitá či nemovitá, pokud nemůže být jen ve vlastnictví státu či zákonem určených právnických osob), subjekt vydržení (fyzická či právnická osoba, stát), oprávněná držba a vydržecí lhůta (nepřetržitá a trvající 10 let u věcí nemovitých od okamžiku, kdy držitel začne v dobré víře s věcí nakládat jako s vlastní). Pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva jeho držitelem až do [datum]; to je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném do [datum]; pokud však taková dohoda uzavřena nebyla, a oprávněná držba pozemku tu k [datum] již nebyla, nemohl držitel nabýt vlastnické právo vydržením (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka]). Vlastnické právo k pozemku nabude osoba, která kdykoliv po [datum] (včetně) splní podmínky stanovené § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění od [datum] do [datum]; do vydržecí doby je třeba započíst i dobu oprávněné držby vykonávané před tímto dnem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1193/98, sp. zn. 22 Cdo 2570/98, sp. zn. 22 Cdo 306/2001). Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo vykonává právo pro sebe; je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. Pro vznik držby je nezbytná vůle s věcí nakládat jako s vlastní a faktické ovládání věci. Právní otázku, zda je držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska /osobního přesvědčení/ samotného účastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99); při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000).

30. Z výše uvedeného vyplývá, že i pozemek v socialistickém vlastnictví, pokud se nejednalo o pozemek, který mohl být pouze ve vlastnictví státu ve smyslu § 134 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění po novele č. 509/1991 Sb., bylo možno po [datum] vydržet, pokud i po uvedeném datu oprávněná držba trvala a nebyla nijak přerušena; do vydržecí doby pak bylo možno započíst i dobu držení před [datum].

31. Žalovaným byl dne [datum] v bytovém domě přidělen družstevní byt včetně příslušenství, jež tvořila zvětšená garáž a zahrádka o velikosti 5 arů, čímž se de facto stali nájemci bytu včetně příslušenství. Jak správně uzavřel již soud I. stupně, Dohoda o přidělení družstevního bytu ze dne [datum] nemohla představovat putativní titul, z nějž by žalovaní mohli odvozovat právní důvod k užívání sporné části původní parcely PK [číslo] jako vlastní pročež tuto nemohli ani vydržet. Právní důvod k užívání parcely PK [číslo] jako vlastní mohli žalovaní dovozovat až z Kupní smlouvy ze dne [datum], a to ke dni [datum], kdy nastaly právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, od nějž však do doby, kdy byla duplicita zápisu zjištěna a žalovaným v roce 1998 oznámena, neuplynula desetiletá zákonná vydržecí doba. Žalovaní tedy vlastnické právo k parcele PK [číslo] vydržet nemohli a to ani dle § [číslo] ve spojení s § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upravujícího institut mimořádného vydržení. Mimořádně vydržet nemovitou věc dle citovaných zákonných ustanovení bylo možno nejdříve k datu [datum]; duplicita zápisu v katastru nemovitostí byla zjištěna v roce 1998; jelikož žaloba v této věci byla podána dne [datum] a žalovaným byla doručena již dne [datum], nemohli žalovaní předmětné pozemky takto vydržet, neboť spornost práv nastala ještě před uplynutím doby potřebné k mimořádnému vydržení. Nadto dle důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb., lze na základě mimořádného vydržení„ poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu; jedná se např. o situace, kdy někdo drží movitou věc, ale není s to dokázat svůj vlastnický titul proti tomu, kdo jeho vlastnictví popírá, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul atp.“; v posuzované věci je přitom nepochybné a nesporné, že žalovaní až do dne [datum], kdy nastaly právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí dle Kupní smlouvy ze dne [datum], své právo sporné pozemky užívat odvozovali od Dohody o přidělení družstevního bytu ze dne [datum], tedy nikoliv jako vlastníci.

32. Žalovaní v rámci obrany dále namítali a tvrdili, že parcelu PK [číslo] nabyli Kupní smlouvou ze dne [datum] od [jméno] [příjmení], který byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník a to na základě usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti vydaném v dědickém řízení sp. zn. D 330/1993 vedeném po zemřelé [jméno] [příjmení].

33. Odvolací soud má za to, že závěr soudu I. stupně o tom, že případná dobrá víra žalovaných není vyvrácena žalobkyní namítanou skutečností, že žalovaný byl ekonomem Jednotného zemědělského družstva [obec] a že se zasadil o výstavbu bytového domu je správný. Žalovaný o odkupu pozemků státem z titulu své pracovní pozice v JZD [obec] nevěděl a jeho zasazení se o výstavbu bytového domu nespočívalo v řešení majetkoprávních záležitostí ohledně pozemků, na nichž měl být bytový dům postaven, když zajišťování pozemků pro výstavbu neměl v rámci svého zaměstnání na starosti a o původ a vlastnictví stavebních pozemků se, stejně jako někteří další občané, prostě nezajímal. Ve vztahu k té části pozemků, ohledně níž si žalovaný již v době uzavření kupní smlouvy byl vědom, že je kupuje, by nadto bylo zcela v rozporu s logikou, aby ohledně nich uzavřel kupní smlouvu za situace, kdy by si byl vědom toho, že pozemky byly vykoupeny státem.

34. Dle názoru odvolacího soudu však i přes to není možno uzavřít, že žalovaní byli v době uzavření Kupní smlouvy ze dne [datum] v dobré víře ohledně části původní parcely PK [číslo] označený geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok] o výměře [výměra], jež končí před rozšířenou garáží žalovaných a na ni navazujícím plotem a pozemek p. č. [rok] o výměře 1 m2, na němž je umístěna sousední garáž. Pokud totiž žalovaní vůbec nevěděli, že kupují i tuto část původní parcely PK [číslo], v dobré víře ohledně těchto částí parcely PK [číslo] být nemohli, neboť u nich zcela absentovala její vědomostní složka. Žalovaní byli v době koupě přesvědčeni, že vlastníkem jimi kupované parcely PK [číslo] o výměře 2.216 m2, za níž však mylně považovali pouze její část ležící pod svou rozšířenou garáží a vedoucí od na ni navazujícího plotu směrem dále do jejich zahrádky je [jméno] [příjmení]; ohledně části původní parcely PK [číslo] označené geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemky p. č. [rok] a p. č. [rok] žádné přesvědčení neměli, neboť netušili, že je kupují; jejich přesvědčení, že nabývají od vlastníka, se tedy mohlo vztahovat pouze k té části parcely PK [číslo] o níž věděli, že ji kupují, tedy k pozemku označenému geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako p. č. [rok], jež leží pod rozšířenou garáží a vede od na ni navazujícího plotu dále směrem do zahrádky žalovaných.

35. Judikatura namítaná žalovanými v souvislosti s jejich„ omylem v umístění parcely PK [číslo] v terénu, když sporná část je pouze nepatrnou částí její celkové výměry“ byla Nejvyšším soudem ČR přijata při posuzování omluvitelného omylu v souvislosti s vydržením vlastnického práva. Odvolací soud má za to, že se jedná o skutkově zcela odlišné věci a závěry v nich přijaté není možno v posuzované věci aplikovat; v rozhodnutích jde skutkově o to, že osoba, která se dovolává vydržení, fakticky užívá více, než vyplývá ze smlouvy, kdežto v posuzované věci jde skutkově o to, že žalovaní měli za to, že kupují méně, než vyplývá ze smlouvy.

36. Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu I. stupně uzavřel, že žalovaní z výše uvedených důvodů nejsou dobrověrnými nabyvateli (při koupi nebyli v dobré víře a tato proto nemůže být chráněna) části původní parcely PK [číslo] označené geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako p. č. [rok] a p. č. [rok], tedy že žaloba je v této části důvodná.

37. Ve vztahu k části parcely PK [číslo] označené geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok], odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, identifikoval střet vlastnického práva státu, který jej nabyl koupí od [jméno] [příjmení] na základě Smlouvy o převodu nemovitostí ze dne [datum] a práva žalovaných na ochranu majetku coby dobrověrných nabyvatelů od [jméno] [příjmení] koupí k datu [datum], kdy bylo jejich vlastnické právo k parcele PK [číslo] zapsáno v katastru nemovitostí, pročež posuzoval nabytí vlastnického práva žalovaných coby dobrověrných nabyvatelů od nevlastníka. Na napadený rozsudek je z tohoto pohledu možno odkázat v části, v níž se soud I. stupně obecně zabývá nabytím od nevlastníka (odstavce 70. až 71., 74. až 75. napadeného rozsudku). V souladu se závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2219/12 pak odvolací soud vyvinul úsilí o zachování maxima z obou dotčených práv a to s ohledem na okolnosti přezkoumávaného případu a střet těchto práv řešil v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, když zohlednil jak obecné, tak individuální okolnosti přezkoumávané věci.

38. Se soudem I. stupně je možno souhlasit potud, že pokud žalovaní, za něž oba fakticky jednal žalovaný, při koupi parcely PK [číslo] vycházeli ze stavu zapsaného v katastru nemovitých věcí a byli si vědomi toho, že vlastnické právo prodávajícího [jméno] [příjmení] po původních vlastnících bylo potvrzeno rozhodnutími státu v dědickém řízení, v něž měli důvěru, a následně s nimi v letech 2005 až 2014 finanční úřad jednal jako s vlastníky, když žalovaný z pozemků p. č. [rok] s p. č. [rok] hradil daň z nemovitých věcí, byli ve vztahu k pozemku označenému geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako p. č. [rok], u nějž si byli vědomi toho, že jej kupují, v dobré víře.

39. Při posouzení délky doby, která uběhla od vadného zápisu do katastru nemovitostí, než se původní vlastník začal domáhat svého práva, odvolací soud uzavřel, že tato bylo značná. K zápisu vlastnického práva žalovaných do katastru nemovitostí došlo dne [datum] a přesto, že již v roce 1998 katastrální úřad v rámci digitalizace obce Hluk zjistil chybu ve výměrách parcely PK [číslo], která vznikla při převodu vlastnictví z vložek pozemkové knihy na listy vlastnictví proto, že nebyl zaznamenán výkup [výměra] z parcely PK [číslo] vyzvala žalobkyně žalované k uznání svého vlastnického práva až dopisem ze dne [datum] a žalobu, jíž se svého práva domáhá, podala až dne [datum]. Při uzavření Kupní smlouvy ze dne [datum] a následném zápisu do katastru nemovitostí nedošlo ke spáchání trestného činu. Stát se však s ohledem na stav zápisů v evidenci nemovitostí a katastru nemovitostí předmětného katastrálního řízení účastnit nemohl, když ani katastrálnímu úřadu, jako státem zřízenému orgánu, nebylo vzhledem k absenci záznamu vlastnického práva státu k datu [datum] známo, že vlastníkem geometrickým plánem č. [tel. číslo] z parcely PK [číslo] odděleného dílu o velikosti [výměra], jež byl společně s částmi parcel [číslo] v k. ú. [obec] sloučen do parcely [číslo] v k. ú. [obec] je stát. Pozemek vymezený geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok] žalovaní neužívali a ani nemohli, neboť je na něm umístěna sousední garáž; pozemek vymezený geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok], stejně jako jiní obyvatelé bytového domu užívali jako okolí bytového domu a jako přístup do něj, sekli trávu a udržovali sušáky; pozemek vymezený geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok], však prostřednictvím třetích osob (a to Okresního výstavbového bytového družstva [obec], jemuž Okresní národní výbor [obec] od [datum] převedl správu parcely [číslo] v k. ú. [obec] skládající se mimo jiné i z původní parcely PK [číslo], které na něm postavilo bytový dům, jakož i jeho právních nástupců či osob, jež byty v bytovém domě užívali odvozeně od družstva) užívala i žalobkyně. Pozemek p. č. [rok] v části vymezené geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok] užívali pouze žalovaní, kteří na něm měli umístěnu garáž a část zahrádky.

40. I odvolací soud ve vztahu k části pozemku p. č. [rok] vymezené geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok] uzavřel, že jeho vlastníky jsou žalovaní jako dobrověrní nabyvatelé, a to na základě Kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s nevlastníkem [jméno] [příjmení], když má s ohledem na výše uvedené za to, že takovéto uspořádání je v souladu se zásadou spravedlnosti a nadto odpovídá i dosavadnímu faktickému užívání pozemku účastníky řízení, jakož i úmyslu a vůli kupujících v době uzavření kupní smlouvy, kteří ze sporné části pozemku p. č. [rok] měli zájem právě o koupi této její části. Žalovaným se takto dostává toho, co zamýšleli koupí nabýt a žalobkyni téměř toho, co nabyla (dostává se jí [výměra] pozemku p. č. [rok] 17, 1 m2 pozemku p. č. [rok] a 35 m2 pozemku p. č. [rok] tj. celkem 337m2 z původního dílu o velikosti [výměra] odděleného geometrickým plánem č. [tel. číslo] z parcely PK [číslo]), pročež má odvolací soud takové řešení za spravedlivé pro obě strany.

41. Odvolací soud tedy uzavřel, že žalovaní z výše uvedených důvodů jsou dobrověrnými nabyvateli, když při koupi původní parcely PK [číslo], nyní vedené v katastru nemovitostí jako pozemek p. č. [rok] v části vymezené geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok] byli v dobré víře, a tato proto musí být chráněna.

42. Odvolací soud má za to, že i pokud by dobrá víra žalovaných v době koupě parcely PK [číslo] v části vymezené geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemky p. č. [rok] a p. č. [rok] byla i přes již výše uvedené dána (tj. pokud by nebyla vyloučena pro nevědomost žalovaných o tom, že parcela PK [číslo] leží i před garážemi a na ni navazujícím plotem směrem k bytovému domu a pod ním), odpovídalo by řešení přezkoumávané věci v souladu s obecnou ideou spravedlnosti s cílem zachovat z obou sporných práv (vlastnického práva žalobkyně a práva žalovaných na ochranu majetku) maximum při zohlednění obecných i individuálních okolností přezkoumávané věci řešení shodné s výsledkem tohoto odvolacího řízení. Individuální okolností případu, která při střetu výše uvedených práv účastníků povede k závěru, že v této části původní parcely PK [číslo] je třeba přiznat ochranu vlastnickému právu žalobkyně je skutečnost, že žalovaní v době koupě měli za to, že pokud kupují parcelu PK [číslo] o výměře 2.216 m2, končí tato ve směru od zahrady k bytovému domu jejich zvětšenou garáží a na ni navazujícím plotem; uvedené části původní parcely PK [číslo] tedy zakoupit ani nechtěli a zjištění, že jsou jako jejich vlastníci vedeni v katastru nemovitostí pro ně bylo překvapující; co do prostorového vymezení toho, co zamýšleli koupit, přitom není jejich vlastnické právo rozhodnutím odvolacího soudu nijak dotčeno. Pozemek vymezený geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok], jak bylo podrobně rozebráno výše, užívali žalovaní přímo a žalobkyně prostřednictvím třetích osob a pokud žalovaní nadto v této části rovněž sekli trávu a udržovali sušáky, má odvolací soud za to, že i takováto údržba okolí bytového domu jeho obyvateli (všemi či pouze některými z nich) je běžnou a to bez ohledu na vlastnictví pozemků okolo bytových domů třeba pouze proto, že se na nepořádek okolo místa, kdy bydlí„ nemohou dívat“ a chtějí si okolí svého bydliště zvelebit. Pokud se za této situace žalovaným dostává toho, co zamýšleli koupí nabýt a žalobkyni téměř toho, co nabyla (dostává se jí [výměra] pozemku p. č. [rok] 17, 1 m2 pozemku p. č. [rok] a 35 m2 pozemku p. č. [rok] tj. celkem 337m2 z původního dílu o velikosti [výměra] odděleného geometrickým plánem č. [tel. číslo] z parcely PK [číslo]), jedná se dle názoru odvolacího soudu o řešení, jež je spravedlivé pro obě strany, neboť zachovává maximum z obou dotčených práv.

43. Ačkoliv bylo rozhodnutí soudu I. stupně v části pozemku p. č. [rok] vymezené geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] jako pozemek p. č. [rok] věcně správné, přistoupil odvolací soud po doplnění dokazování ve výroku uvedeným geometrickým plánem dle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. ke změně žaloby tak, že určil, že vlastníkem pozemků p. č. [rok] o výměře [výměra] a p. č. [rok] o výměře 1 m2 v k. ú. [obec], vymezených geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] číslo plánu [číslo], který je součástí tohoto rozsudku a tvoří jeho přílohu, je Česká republika a příslušným hospodařit s majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemku p. č. [rok] o výměře 77 m2 v k. ú. [obec], vymezeného geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] číslo plánu [číslo], je Česká republika a příslušným hospodařit s majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Předmětem žaloby byly celkem tři pozemky, a to p. č. [rok], p. č. [rok] a p. č. [rok] z nichž žalobkyně byla úspěšná ohledně pozemku p. č. [rok] a z části ohledně pozemku p. č. [rok] a žalovaní byli úspěšní ohledně pozemku p. č. [rok] a z části ohledně pozemku p. č. [rok] Odvolací soud tedy uzavřel, že úspěch a neúspěch žalobkyně i žalovaných je stejný, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

45. O náhradě nákladů státu rozhodl odvolací soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Stát z rozpočtových prostředků na znalecké posudky zaplatil celkem částku 16.536 Kč (8.151 Kč a 8.385 Kč) z níž je s ohledem na výsledek řízení a samostatné společenství na straně žalovaných žalobkyně povinna zaplatit polovinu této částky ve výši 8.268 Kč a každý z žalovaných čtvrtinu této částky ve výši 4.134 Kč. Povinnost k úhradě těchto částek odvolací soud účastníkům stanovil ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanými složenou zálohu na náklady znaleckého posudku odvolací soud zohlednit nemohl, neboť se složením žalovanými na účet soudu stala jejich nákladem řízení, na jehož náhradu však s ohledem na výsledek řízení nemají nárok.

46. O povinnosti žalovaných zaplatit státu soudní poplatek v celkové výši 10.000 Kč /tj. soudní poplatek za žalobu dle položky 4 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 5.000 Kč a soudní poplatek za odvolání dle položky 22 bodu 1 písm. b) ve spojení s položkou 4 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., ve výši 5.000 Kč rozhodl odvolací soud dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Žalobkyně je od placení soudních poplatků osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb.), soud jejímu návrhu zčásti vyhověl a žalovaní vůči žalobkyni nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, pročež povinnost zaplatit soudní poplatek stanovený pevnou sazbou v plné výši, přešla na žalované, kteří jsou povinni jej dle § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., zaplatit společně a nerozdílně a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení