58 CO 300/2022 - 130

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu škody k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 86/2021-92 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.)

2. Soud I. stupně takto rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení) požadovaném z titulu náhrady majetkové újmy (škody) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“ případně„ zákon o odpovědnosti za škodu“), která měla žalobkyni vzniknout tím, že v důsledku nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 196/2006 (dále jen„ posuzované řízení“), se pohledávky (v žalobě specifikované) za [právnická osoba], s. r. o., [IČO] (dále jen„ AZ-Audit“), která byla v posuzovaném řízení v postavení žalované, staly nevymahatelnými.

3. Uvedený nárok na náhradu majetkové újmy (škody), který byl uplatněn v žalobě datované dnem [datum] spolu s nárokem na náhradu nemajetkové újmy (zadostiučinění), byl vyloučen usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 25/2020-261, k samostatnému řízení.

4. Soud I. stupně v projednávané věci vyšel z nesporných tvrzení účastníků jak o předběžném uplatnění žalovaného nároku u žalované dne [datum], tak o jeho projednání žalovanou dne [datum] s tím, že ho žalovaná shledala nedůvodným. Dále měl z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Cm 196/2006 za zjištěný samotný průběh posuzovaného řízení, jak ho popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 6., a z listinných důkazů v řízení provedených další skutková zjištění (o postoupení v posuzovaném řízení žalované pohledávky na žalobkyni, o průběhu exekuce vedené žalobkyni na majetek [právnická osoba]) popsaná pod body 7. až 9. odůvodnění napadeného rozhodnutí (odvolací soud na všechna tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk, přičemž žalobu shledal nedůvodnou.

5. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení náhrady škody spočívající ve třech dílčích nárocích, které jí měly vzniknout v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, v jejímž důsledku se tyto nároky následně staly nevymahatelnými po primárním dlužníkovi; posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] [právnická osoba] s. r. o., která v jeho průběhu postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni; žalobkyně poukazovala na skutečnost, že v průběhu posuzovaného řízení bylo kromě nesprávného úředního postupu vydáno mnoho rozhodnutí, která byla pro nezákonnost zrušena a měněna; a že posuzované řízení bylo pravomocně skončeno až dne [datum]. Konstatoval, že žalobkyně v důsledku takto dlouze vedeného řízení dovozovala následnou nevymahatelnost nároků, které nyní žádá po státu a které specifikovala jednak částkou jistiny žalobkyni v posuzovaném řízení přiznané ve výši [částka] s příslušenstvím, částkou [částka] žalobkyni v posuzovaném řízení přiznanou na náhradu nákladů řízení a částkou [částka] představující pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vůči [právnická osoba] na nákladech řízení zaplacených na základě pravomocného rozhodnutí, které následně bylo zrušeno. Ohledně existence odpovědnostního titulu v projednávané věci spočívajícího v nepřiměřené délce řízení soud I. stupně vyšel ze závěrů řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. 19 C 25/2020 ohledně nároku žalobkyně na nemajetkovou újmu, v němž celkovou délku posuzovaného řízení 12 let a 5 měsíců ve vztahu k žalobkyni (počítanou od [datum] do [datum]) shledal i s ohledem na jeho specifika (spočívající zejména v postupu soudů) nepřiměřenou. Dále vyšel ze zjištění, že v exekuci zahájené k návrhu žalobkyně po skončení posuzovaného řízení a vedené exekutorem Exekutorského úřadu Cheb Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], resp. [spisová značka], na majetek [právnická osoba] Audit stále probíhají úkony ke zjištění majetku povinné; že byl zjištěn další v exekuci postižitelný majetek primárního dlužníka (starší automobil tovární značky Peugeot 207); byla zaplacena„ srážkami z peněžního ústavu [právnická osoba] částka [částka]) a ke dni [datum] (datum sdělení exekutora soudu I. stupně) zbývající dluh činí [částka]. Ohledně prvních dvou nároků shora uvedených uzavřel, že„ exekuce vedená proti [právnická osoba] neskončila a z jejího výsledku nelze dospět k závěru o nevymahatelnosti pohledávky a jejího neuspokojení vůči primárnímu dlužníkovi“. Ohledně pohledávky, spočívající v náhradě nákladů řízení zaplacených ve výši [částka] z následně zrušeného rozhodnutí, žalobu na náhradu škody proti státu shledal předčasnou za situace, kdy žalobkyně tuto pohledávku nezažalovala, ani jí nijak nevymáhala po primárním dlužníkovi,„ nesnažila se jí tedy nikterak domoci“,„ exekuční řízení vedené vůči jiným pohledávkám na náhradu škody je dosud vedeno a je částečně úspěšným“.„ Opět tedy nelze dospět k závěru, že dlužník poškozeného je nemajetný, a že vedení dalšího řízení vůči němu by bylo neúčelné“. K argumentaci žalobkyně, že předmětné řízení, nebýt průtahů a jeho nepřiměřené délky mělo skončit již k roku [rok], uvedl, že neprokázala, že by k tomuto datu jakkoliv vymohla všechny uváděné pohledávky. Již s ohledem na samu skutečnost postoupení pohledávek v roce 2006 na žalobkyni si žalobkyně podle soudu I. stupně musela být vědoma rizika spojeného s koupí pohledávek spočívající v jejich nevymahatelnosti, případně vymahatelnosti pouze zčásti. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se hodnocení postavení státu jako posledního dlužníka neshledal důvodnou argumentaci žalobkyně spočívající v tom, že„ minimálně ohledně nároku na náhradu škody ve výši [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí spočívající v nákladech řízení“ zaplacených na základě pravomocného rozhodnutí, které následně bylo zrušeno, může její zaplacení požadovat jak po primárním dlužníku, tak po žalované. Ze všech shora uvedených důvodů,„ tj. s ohledem na vedení exekučního řízení, resp. neuplatnění nároku po primárním dlužníkovi týkajícího se posledního dílčího nároku na zaplacení částky [částka]“ soud I. stupně dospěl k závěru o předčasnosti podané žaloby, a proto ji v plném rozsahu zamítl.

6. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále případně jen „o. s. ř.“) s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. pět paušálních náhrad nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), a to za vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum]).

7. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání. V němž namítla, že závěr soudu I. stupně o předčasnosti žaloby vychází z nesprávného právního posouzení; nadto by se případná předčasnost týkala jen malé části žaloby, u zbytku je zcela vyloučena, což by soud I. stupně zjistil zohledněním dalších skutečností a provedením dalších důkazů. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc se vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. V doplnění odvolání žalobkyně uvedla, že škoda, o jejíž náhradu v řízení jde, byla žalobci způsobena zčásti ([částka]) nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení a zčásti ([částka]) nezákonným rozhodnutím Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze. Poukázala na to, že se svými nároky požadovanými v posuzovaném řízení vůči [právnická osoba] sice uspěla, ale stalo se tak po tak dlouhé době, že uvedená společnost mezitím přestala vykonávat (nejen) podnikatelskou činnost a její zbytkový majetek k uspokojení nároků žalobkyně ani zdaleka nedostačuje. Žalobkyně po skončení posuzovaného řízení uplatnila v něm přiznané pohledávky (včetně náhrady jeho nákladů) v exekuci, v ní však bylo vymoženo jen cca 15 % částky (při zohlednění úroků z prodlení by to bylo ještě podstatně méně), a to navíc před třemi lety; od té doby nebyla vymožena jediná Kč. Nezákonnými rozhodnutími, jimiž byla žalobkyni způsobena škoda, jsou rozsudky Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, jimiž byla v původním řízení žaloba žalobkyně nejdříve z větší části zamítnuta, resp. jejich nákladové výroky ukládající žalobkyni povinnost nahradit [právnická osoba] náklady řízení a které byly zrušeny Nejvyšším soudem, přičemž žalobkyně mezitím musela pod hrozbou exekuce povinnost k náhradě nákladů řízení splnit, čímž jí po zrušení nezákonných nákladových výroků vznikla škoda. Závěru soudu I. stupně, že exekuce proti [právnická osoba] neskončila a z jejího výsledku nelze dospět k závěru o nevymahatelnosti pohledávek a žaloba je tedy údajně předčasná, označila právě s ohledem na skutečnost, že v exekuci nebylo během posledních tří let nic vymoženo a„ pravděpodobnost, že se nějaký další majetek [právnická osoba] limitně blíží nule, resp. je ještě menší“, za nejen nesprávný,„ ale zcela odtržený od reality“. V případě nároku na náhradu škody ve výši [částka] způsobenou splněním povinnosti uložené nezákonnými rozsudky argumentovala žalobkyně tím, že údajná nemožnost dojít k závěru o nevymahatelnosti pohledávek za [právnická osoba] je irelevantní, když za tuto škodu odpovídá žalovaná bez ohledu na to, zda se žalobkyně domáhá nebo může domoci vydání bezdůvodného obohacení; v tomto směru nepanuje subsidiární povaha odpovědnosti žalované za škodu jako v případě škody způsobené tím, že se pohledávka věřitele stane nevymahatelnou po jejím dlužníkovi, tj. [právnická osoba] není primárním a žalovaná sekundárním dlužníkem. Poukázala při tom rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2307/2013 (řešící konkurenci práva na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení) s tím, že tam přijaté závěry dopadají i do poměrů projednávané věci. Podle žalobkyně tak nejde o situaci, kdy by škoda byla způsobena ztrátou vymahatelnosti pohledávky, kdy je stát samozřejmě až sekundárním dlužníkem a nemožnost domoci se plnění po primárním dlužníkovi je předpokladem vzniku odpovědnosti státu. Nadto žalobkyni podle jejího názoru škoda vznikla již uložením povinnosti nahradit [právnická osoba] náklady řízení, když podle § 2894 odst. o. z. (podle kterého se škodou rozumí újma na jmění) a § 495 o. z. (podle kterého jměním je souhrn majetku a dluhů) je škoda způsobena i vznikem dluhu bez ohledu na to, zda již byl tento dluh splněn, či nikoli, což podle žalobkyně potvrzuje též § 2952 o. z., podle něhož spočívá-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu, počítá tedy s tím, že skutečná škoda vzniká i vznikem dluhu. Dále žalobkyně uvedla, že i kdyby podmínkou odpovědnosti žalované za tuto škodu byla nemožnost domoci se vydání bezdůvodného obohacení po [právnická osoba], tato podmínka by byla splněna, neboť předmětné nákladové výroky byly zrušeny v době, kdy [právnická osoba] nevykonávala žádnou činnost, neměla statutární orgán, na adrese jejího sídla nebyla známa, výzva k zaplacení částky zůstala zcela bez odezvy, přičemž rozsudkem Nejvyššího soudu, jímž byly nákladové výroky zrušeny, byl vysloven právní názor, při jehož dodržení musely soudy žalobkyni v posuzovaném řízení vyhovět a přiznat jí částku, která s úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení již v daném okamžiku přesahovala 1,5 milionu Kč, pročež bylo zjevné, že ani tuto částku žalobkyně po [právnická osoba] nevymůže. Bylo by tedy„ nesmyslné“ zahajovat další řízení o vydání další částky, které se po [právnická osoba] nikdy nedomůže a za tímto účelem vynakládat další prostředky, které se jí nikdy nevrátí. Žalobkyně nemohla vymahatelnost relativně menší částky [částka] posuzovat izolovaně, ale„ v kontextu násobně vyšších částek“, které jí [právnická osoba] Audit dlužila a k jejichž vymáhání by v posuzovaném řízení získala exekuční titul dříve než v případně zahájeném dalším řízení exekuční titul k vymáhání částky [částka]. I kdyby [právnická osoba] nějaký majetek případně i postačující k vymožení částky [částka] měla, tento by byl dříve použit k částečnému uspokojení násobně vyšších částek. Bylo zcela vyloučeno, aby její majetek postačoval k uspokojení všech pohledávek, resp. aby při vymáhání„ něco zbylo“ na pohledávku [částka]. Z výše uvedeného podle žalobkyně vyplývá, že již v okamžiku vzniku pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] nemohla očekávat, že bude byť jen zčásti uspokojena. Soud I. stupně nadto byl v souladu s § 154 o. s. ř. povinen její vymahatelnost posuzovat ke dni vydání napadeného rozsudku, k němuž věděl, že majetek [právnická osoba] existující v roce [rok] postačuje jen k uspokojení malé části dalších pohledávek žalobkyně a že od tohoto okamžiku se tento majetek nezvětšil o jedinou Kč. Žalobkyně označila za nesprávný závěr soudu I. stupně, že žalobkyni dosud škoda způsobená nevymahatelností pohledávek ve výši [částka] přiznaných v posuzovaném řízení nevznikla, když exekuce byla zahájena před více než třemi roky a dodnes se nepodařilo zjistit žádný ani hodnotou bezvýznamný majetek, který by [právnická osoba] Audit získala v průběhu exekuce. V této souvislosti namítla, že v probíhající exekuci v červenci [rok] vymožená částka byla vymožena prakticky ihned po právní moci exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky [právnická osoba] Audit z jejího bankovního účtu, tedy šlo o prostředky, které se na účtu nacházely v okamžiku nabytí právní moci exekučního příkazu a od daného okamžiku ke dni vydání napadeného rozsudku, resp. dodnes, nebyla tímto způsobem exekuce vymožena žádná částka. Dále namítla, že ze sdělení soudního exekutora pouze vyplývá, že soudní exekutor zjistil existenci automobilu v příslušné evidenci, ne však, že by se mu podařilo automobil zajistit, resp. že by vůbec věděl, kde se nachází a v jakém je stavu, zda je vůbec pojízdný apod. Je tedy vyloučeno, aby došlo k jeho prodeji. Nadto, i kdyby k jeho prodeji došlo, částka takto získaná by byla v poměru k exekučně vymáhané a stále narůstající částce marginální. Podle žalobkyně tedy nelze než uzavřít, že majetek, který [právnická osoba] měla v okamžiku zahájení exekuce je jediným majetkem, který bude moci být použit k uspokojení pohledávek žalobkyně, pročež soud I. stupně proto měl v řízení pokračovat a při zjištění splnění ostatních předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu žalobu v rozsahu částky vymožené v exekuci a ceny dosažitelné zpeněžením osobního automobilu zamítnout; zamítnutí žaloby v celém rozsahu je zjevně nesprávné. K argumentaci soudu I. stupně, že žalobkyně, pokud tvrdila, že předmětné řízení, nebýt průtahů a jeho nepřiměřené délky mělo skončit již k roku 2013, neprokázala, že by k tomuto datu jakkoliv vymohla všechny uváděné pohledávky, žalobkyně poukázala na to, že v návaznosti na poučení prvostupňového soudu podle § 118a o. s. ř. podáním ze dne [datum] doplnila svá skutková tvrzení a důkazní návrhy mimo jiné právě ohledně dřívější schopnosti [právnická osoba] uhradit pohledávky vymáhané v posuzovaném řízení, pročež bylo na prvostupňovém soudu, aby tyto důkazy opatřil, provedl a určil, v jakém rozsahu by žalobkyně pohledávky vymohla, kdyby k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení nedošlo, a v tomto rozsahu by žalobu zamítl. Pokud soud I. stupně žádný z označených důkazů neprovedl, nemůže tvrdit, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně zejména s poukazem na v řízení tvrzené okolnosti postoupení pohledávek za [právnická osoba] v roce 2006 vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že si musela být vědoma rizika spojeného s koupí pohledávek spočívajícího v jejich (částečné) nevymahatelnosti. Dále žalobkyně soudu I. stupně vytkla, že neuvedl, kdy bude mít podmínku nevymahatelnosti pohledávek po [právnická osoba] za splněnou, když ze samotného trvání exekuce podle žalobkyně nelze vymahatelnost pohledávek dovozovat. Namítla, že soud I. stupně ponechal bez odezvy její argumentaci, že nemůže bez součinnosti soudu exekuci nechat zastavit, neboť kdyby tak učinila, pohledávky by byly (z důvodů v odvolání popsaných) promlčené a nevymahatelné v nové exekuci, čehož by žalovaná nepochybně využila a začala by namítat, že si žalobkyně jejich nevymahatelnost způsobila sama apod. Bez„ jasného sdělení“ prvostupňového soudu,„ že k takovým námitkám nepřisvědčí, žalobkyně nebude exekuci zastavovat, i když je každému zjevné, že se již další majetek [právnická osoba] nenajde bez ohledu na to, jak dlouho exekuce poběží“. Závěr soudu I. stupně, že z výsledku exekuce nelze dospět k závěru o nevymahatelnosti pohledávek žalobkyně za [právnická osoba] je podle žalobkyně zjevně nesprávný. V rozsahu přesahujícím potenciální uspokojení pohledávek z majetku [právnická osoba], který existoval již v okamžiku zahájení exekuce a který se za více než tři roky trvání exekuce nezvýšil o jedinou Kč a ani nikdy v budoucnu nezvýší, tyto pohledávky již dávno nevymahatelné jsou a žalobkyni škoda v této výši již vznikla. Vymožení malé části těchto pohledávek, resp. identifikace majetku hypoteticky postižitelného v exekuci v podobě evidence [právnická osoba] jako vlastníka 13 let starého a soudním exekutorem nelokalizovaného osobního automobilu může vést nanejvýše k částečnému zamítnutí žaloby v odpovídajícím rozsahu, není však důvodem pro paušální zamítnutí žaloby. Žalobkyně z uvedených důvodů navrhla, aby s ohledem na rozsah dosud neprovedeného dokazování nezbytného k rozhodnutí o věci samé, odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc se vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Doplnil dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, Vložka [číslo], týkajícího se [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], ze dne [datum], z něhož zjistil, že statutární orgán - jednatel společnosti byl z obchodního rejstříku vymazán ke dni [datum], další jednatel již od té doby do obchodního rejstříku zapsán nebyl.

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu I. stupně (po jejich dílčím doplnění - viz bod 10. shora), dospěl k závěru, že soud I. stupně v zásadě zjistil skutkový stav věci v rozsahu dostatečném pro své rozhodnutí, při právním posouzení věci odkázal na odpovídající právní přepisy a v zásadě dospěl i ke správnému právnímu závěru.

12. Žalovaný nárok v projednávané věci na náhrady nemajetkové újmy (škody) ve výši [částka] (s příslušenstvím - zákonným úrokem z prodlení požadovaným od data následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku žalovanou) podle žalobních tvrzení sestává z dílčích nároků, a to jednak z nároku na náhradu škody ve výši [částka], která žalobkyni tvrzeně vznikla nevymahatelností v posuzovaném řízení pravomocně přiznané pohledávky (jistiny ve výši [částka]) s příslušenstvím (sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] počítaného z přiznané jistiny od stanoveného data prodlení jejích specifikovaných částí do data předběžného uplatnění žalovaného nároku u žalované [datum] a z nákladů řízení v celkové výši [částka], tj. za prvostupňové řízení ve výši [částka] a za odvolací řízení ve výši [částka]) v následném exekučním řízení a to v důsledku nepřeměřené délky posuzovaného řízení. Dále žalovaný nárok sestává z nároku na náhradu škody ve výši [částka], které žalobkyni vznikla nevymahatelností pohledávky (jistiny ve výši [částka]) s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši [částka] z uvedené jistiny za dobu od [datum] do [datum]), kterou žalobkyně za uvedenou společností má z titulu bezdůvodného obohacení, nebyla žalobkyni přiznána soudním rozhodnutím, ani žalobkyní nebyla uplatněna v soudním řízení. Jistina ve výši [částka] představuje náklady posuzovaného řízení (prvostupňového ve výši 42, [částka] a odvolacího ve výši [částka]) zaplacené žalobkyní [právnická osoba] na základě pravomocného rozhodnutím odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze) ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. 1 Cmo 293/2013-577), které bylo (mimo jiné) ohledně uvedených nákladů řízení v dovolacím řízení rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. 23 Cdo 2362/2014-608) zrušeno, čímž právní důvod plnění ze strany žalobkyně [právnická osoba] odpadl; uvedená společnost na výzvu žalobkyně ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení ve lhůtě do [datum] nereagovala, čímž se následujícího dne dostala do prodlení, přičemž žalobkyně se podle svých žalobních tvrzení s podáním žaloby rozhodla vyčkat na pravomocné skončení posuzovaného řízení, které však skončilo až rozhodnutím odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze) ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. 4 Cmo 91/2018-692). Akcentovala, že soudní exekutor pověřený provedením exekuce (Obvodním soudem pro Prahu 9 dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]) na majetek společnosti vymohl část v posuzovaném řízení přiznané pohledávky na základě exekučního příkazu ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. [číslo jednací]) o jejím provedení přikázáním pohledávek [právnická osoba] ze specifikovaných bankovních účtů, jiný majetek již nedohledal, pročež pravděpodobnost, že exekuce bude úspěšná se s ohledem na skutečnosti popsané v žalobě (a zopakované žalobkyní v podaném odvolání) o poměrech uvedené společnosti rovná nule.

13. Odvolací soud zcela sdílí závěr soudu I. stupně, že v projednávané věci nelze nárok na náhradu škody (sestávající ze shora specifikovaných dílčích nároků) požadovaný z důvodu nevymahatelnosti pohledávek v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení přiznat pro předčasnost s ohledem na skutečnost, že z důvodu stále probíhajícího exekučního řízení, zahájeného k návrhu žalobkyně, nelze dospět k závěru o nevymahatelnosti jejích pohledávek za uvedenou společností jako primárním dlužníkovi. Za situace, kdy exekuční řízení není skončeno, není vyloučeno, že byť exekuce na majetek [právnická osoba] Audit probíhá již tři toky, bude zjištěn ještě další majetek uvedené společnosti, jak tomu je v případě zjištění vlastnictví vozidla. Pokud žalobkyně namítá, že jde o pouhé zjištění z evidence vozidel bez zjištění faktické existence uvedeného vozidla, je věcí dalšího postupu soudního exekutorova, aby v tomto směru činil další zjištění. Odvolací argumentace žalobkyně je tak zcela nedůvodná. Z uvedených důvodů nelze zatím dospět k závěru o nevymahatelnosti pohledávek za uvedenou společností jako primárním dlužníkovi a o existenci škody.

14. Ve vztahu ke shora specifikovanému dílčímu nároku na náhradu škody ve výši [částka], (jistina ve výši [částka]) s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši [částka] z uvedené jistiny za dobu od [datum] do [datum]), není správná odvolací argumentace žalobkyně, že jí vznikl přímý nárok na zaplacení vůči žalované za situace, kdy bylo zrušeno pravomocné soudní rozhodnutí, na jehož základě žalobkyně [právnická osoba] Audit uhradila náklady řízení ve výši shora uvedené jistiny. Judikatura soudem I. stupně označená dopadá i do poměrů projednávané věci, jako se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 139/2019. Žalobkyní v odvolání poukazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2307/2013 do poměrů projednávané věci nedopadá, když řeší problematiku odlišnou od problematiky plynoucí z odpovědnosti státu za škodu. Pohledávka vůči [právnická osoba] Audit, z níž žalobkyně dovozuje svůj dílčí nárok na náhradu škody vůči státu, nebyla předmětem soudního řízení a nebyla tak žalobkyni přiznána pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, přičemž podle názoru odvolacího soudu nelze dospět k závěru, že vedení řízení vůči uvedené společnosti by bylo neúčelné. Rozhodující jsou okolnosti v době, kdy uvedená pohledávka vznikla. Pokud pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu v posuzovaném řízení (Vrchního soudu v Praze) ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. 1 Cmo 293/2013-577) bylo (mimo jiné) zrušeno ohledně uvedených nákladů řízení v dovolacím řízení rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum], žalobkyni nebránilo, aby se vrácení částky zaplacené na náklady řízení [právnická osoba] Audit domáhala po uvedené společnosti v soudním řízení, které by s ohledem na předmět řízení nemělo být nijak složité, pročež zde nebyl důvod se domnívat, že by skončilo později než řízení posuzované. Žalobkyně by tak měla rozhodnutím soudu přiznanou pohledávku, kterou mohla následně uplatnit v exekuci. V ní by s ohledem na její výši nepochybně byla úspěšná s ohledem na výši majetku, který [právnická osoba] Audit měla ještě v roce [rok] na svých účtech, jak se podává z průběhu exekuce vedené k návrhu žalobkyně na majetek uvedené spolčenosti pro vymožení pohledávek (jistina a příslušenství), přiznaných žalobkyni v posuzovaném řízení pravomocně skončeném dne [datum]. Bylo jen rozhodnutím žalobkyně, že se uvedené pohledávky nebude na [právnická osoba] Audit jako primárním dlužníkovi domáhat již v okamžiku, kdy jí tato pohledávka vznikla. Ve vztahu k dílčímu nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] (jistina ve výši [částka]) s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši [částka] z uvedené jistiny za dobu od [datum] do [datum]) tak ani nebyla splněna podmínka odpovědnosti žalované, spočívající v nemožnosti domoci se vydání bezdůvodného obohacení po [právnická osoba] Audit pro její nemajetnost.

15. Není případná odvolací argumentace žalobkyně, z níž vyplývá, že by soud I. stupně měl pregnantně vyjádřit, kdy již nárok nebude považován za předčasný. Uvedený závěr byl učiněn s odkazem na stále probíhající exekuci, přičemž je jen na žalobkyni, zda v probíhající exekuci učiní sama nějaké kroky vedoucí k jejímu skončení; reakci žalované pak nelze v takovém případě předvídat.

16. Odvolací argumentaci žalobkyně lze přisvědčit jen v tom, že nelze hovořit o neunesení břemena tvrzení a důkazního za situace, kdy účastník po poučení soudu I. stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. doplní svá tvrzení a označí důkaz k jejich prokázání. V poměrech projednávané věci ovšem žalobkyní poukazovaný dílčí závěr soudu I. stupně o neprokázání tvrzení o vymožení pohledávky přiznané v posuzovaného řízení v případě, že by posuzované řízení skončilo mnohem dříve (podle tvrzení žalobkyně nejpozději v roce 2013), nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku když s ohledem na shora uvedené závěry, pro které byla žaloba zamítnuta, by bylo nehospodárné provádět dokazování za účelem dalších zjištění, z nich žalobkyně dovozuje, že v projednávané věci stát odpovídá za žalobkyní (jako poškozenou) tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů řízení.

17. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalovaná byla ve věci úspěšná i v tomto stádiu řízení, má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří jedna náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (za účast na jednání odvolacího soudu).