58 Co 301/2024 - 289

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. listopadu 2023, č. j. 49 C 31/2022-154 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku o věci samé (I.) potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení (II.) se mění tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Žalobce se domáhal (žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění jejích následných doplnění ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]) zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“ případně „zákon o odpovědnosti za škodu“). Škoda i nemajetková újma měly žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v pochybení exekučního soudu (Obvodní soud pro [adresa]) a jím pověřeného soudního exekutora ([tituly před jménem] [jméno FO], PHD., Exekutorský úřad [adresa]) při nařízení a vedení exekuce, zahájené k návrhu oprávněné (Obec [adresa]) podanému soudnímu exekutorovi dne [datum] (u exekučního soudu vedené pod sp. zn. [spisová značka] a u soudního exekutora pod sp. zn. [spisová značka]), která byla následně jako nezákonná zastavena (usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) a pravomocně skončila dne [datum] (dále též jen „posuzovaná exekuce“). Pochybení exekučního soudu a soudního exekutora spočívalo v jejich nepřihlédnutí k prekluzi části nároku uplatněného oprávněnou, a dále v zahájení a vedení exekuce i přes skutečnost, že ve vztahu ke zbývající části oprávněnou uplatněného nároku se jednalo o exekuci zjevně nepřiměřenou. Na náhradě škody v příčinné souvislosti s nezákonně vedenou exekucí žalobce požadoval částku [částka] jako ušlý zisku z pronájmu nemovitosti (dvou pokojů v bytové jednotce ve vlastnictví žalobce) za dobu trvání exekuce, dále částku [částka] jako skutečnou škodu vzniklou v důsledku zmaření splátkového kalendáře ze dne [datum] (sepsaného žalobcem jako dlužníkem se [podezřelý výraz] pojišťovnou Ministerstva vnitra jako věřitelem), a částku [částka] představující dluh vzniklý žalobci na bankovním účtu vedeném u ČSSP (představující pravidelný poplatek za vedení účtu, který si banka vzhledem k blokaci účtu po dobu vedení exekuce nemohla strhávat). Nemajetkovou újmu ve výši [částka] ([částka] za den vedení exekuce za dobu od [datum] do [datum]) požadoval žalobce s tvrzením, že vedle poškození dobrého jména a pověsti žalobce (nejen k osobám blízkým, ale i k bankovním a státním institucím) v důsledku postupu a rozhodování exekučního soudu a soudního exekutora a z toho plynoucího stresu utrpěl i [podezřelý výraz] stav žalobce; u žalobce došlo v předmětném období k rozvoji jeho [název].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně zejména namítla absenci odpovědnostního titulu a rovněž i absenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným postupem orgánů státu a požadovanou škodou i nemajetkovou újmou. Nadto přiznání škody nebo nemajetkové újmy by bylo v příkrém rozporu se zásadou, že z bezpráví právo vzejít nemůže. Nelze poskytnout zadostiučinění v případě, když poškozený prokazatelně neplnil své povinnosti, čímž mu vznikl dluh. Takový postup by byl v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalobce o dluhu věděl a poštu přebíral a na dluh nikdy nic nezaplatil.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění po provedeném dokazování (obsahem exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] a spisu soudního exekutora sp. zn. [spisová značka], dále listinami předloženými žalobcem) popsaných pod bodem 8. až 32. a 35. odůvodnění napadeného rozsudku (kdy odvolací soud na všechna tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu (OdpŠk), neboť v projednávané věci nebyl naplněn zejména požadavek existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu (existence odpovědnostního titulu), dále pak ani příčinné souvislosti mezi tvrzenými nároky a nezákonným rozhodnutím či postupem státu.

5. Závěr o neexistenci odpovědnostního titulu, za nějž by odpovídala žalovaná, soud I. stupně rozvedl pod bodem 44. odůvodnění napadeného rozsudku, kde výslovně uvedl, že „přestože exekuční soud měl vědět, že je pohledávka prekludována a vedení exekuce je v této části nezákonné, bylo především na oprávněné, aby takový návrh nepodávala a domáhala se pouze neprekludované částky vhodnějším způsobem. Tento postup však nelze klást k tíži státu. Když nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně bylo k odvolání žalobce změněno, bylo mu tak vyhověno a svědčí to o fungování instančního řízení. Soud má za to, že žalobci nesvědčí odpovědnostní titul na základě, něhož se lze s úspěchem domáhat náhrady škody.“ 6. Existencí příčinné souvislosti mezi žalovanými nároky a tvrzeným nesprávným postupem orgánů státu se soud I. stupně zabýval pod body 48. a 49. odůvodnění napadeného rozsudku. Jako „zastřešující příčinu vzniku případné újmy“ označil nesplnění povinnosti žalobcem, neboť pokud by žalobce plnil řádně své povinnosti, „nikdy by nedošlo k exekučnímu vymáhání“. V souvislosti s požadavkem žalobce na náhradu škody za zmaření splátkového kalendáře poukázal na to, že žalobce čerpá benefity [podezřelý výraz] pojištění, přestože již od roku 2011 do [podezřelý výraz] pojištění nepřispívá. Podle soudu I. stupně nelze v žádném případě dovodit příčinnou souvislost údajného ušlého zisku z pronájmu pokojů v bytě žalobce za situace, kdy z provedených důkazů vyplývá, že jeden pokoj žalobce rekonstruoval a jeden měl obsazený na dobu určitou, nadto nájemníky v bytě nemá nadále, přestože posuzovaná exekuce již skončila. Žalobce neprokázal, že zájemce neměl z důvodu vedení exekuce, neboť důvodů pro neobsazení pokojů může být více (od vybavení, lokality, ceny, po osobnost žalobce). Pokud jde o částku [částka], jedná se o kumulované poplatky spojené s vedením účtu, které by žalobci vznikly i v případě nezahájení posuzované exekuce. Pokud jde o zmaření splátkového kalendáře, neexistuje příčinná souvislost mezi vymáháním dluhu žalobcem, „který byl ve zhruba stejné výši jako jedna měsíční splátka ([částka]), kterou uznal a ke které se zavázal“, kdy v exekučním řízení se před částečným zastavením jednalo o částku [částka], poté o částku [částka] a náklady exekutora. Vznik případné nemajetkové újmy v důsledku stresu souvisejícího s tím, že po žalobci je vymáháno zaplacení jeho dluhů, lze podle soudu I. stupně „připustit“, ovšem za situace, kterou si žalobce přivodil sám tím, že „tyto dluhy několik let tvořil“, tuto nelze klást k tíži státu ani oprávněné.

7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl s odkazem na 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit náklady úspěšné žalované, jejich rozsah a výši specifikoval podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (viz bod 51. odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Proti rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba účastníci; žalobce jej napadl v celém rozsahu, žalovaná brojila proti nákladovému výroku (II.).

9. Žalobce po shrnutí skutkových okolností projednávané věci uvedl, že se zásadně neztotožňuje se závěry soudu I. stupně, když tento zamítl žalobu s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu škody. Má za to, že soud I. stupně ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b) a d) o. s. ř. zcela nedostatečně přihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a předkládaným důkazům, když ani neprovedl navrhovaný důkaz výslechem žalobce jako účastníka řízení a soudního exekutora, aniž by k tomu byly splněny zákonné předpoklady; že soud I. stupně ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) a e) o. s. ř. dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když dovodil neexistenci odpovědnostního titulu a neexistenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody, nemajetkové újmy a odpovědnostním titulem; rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení soudu ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kdy žalobce v řízení dostatečně prokázal existenci odpovědnostního titulu i příčinnou souvislost mezi vzniklými újmami a nezákonným rozhodnutím či postupem státu. Žalobce dále v zásadě zopakoval svoji argumentaci k existenci odpovědnostního titulu. Shrnul, že jelikož byla exekuce již od počátku dílem nezákonná, kdy byla zahájena pro již neexistující (neboť prekludovaný) nárok, přestavuje další vedení nepřiměřené exekuce (zbývající vymáhaná částka byla násobně nižší, než náklady exekuce) nesprávný úřední postup spočívající ve vedení exekuce nepřiměřeným a nevhodným způsobem; předmětná nezákonná exekuce pak tvoří odpovědnostní titul pro vznik žalovaných nároků, který tak byl ze strany žalobce řádně prokázán, kdy žalobce předložil veškerá jemu dostupná rozhodnutí vydaná v průběhu posuzované exekuce. V této souvislosti žalobce soudu I. stupně vytkl neprovedení žalobcem k prokázání existence odpovědnostního titulu navržených důkazů – účastnického výslechu žalobce (jako osoby povinné z předmětné exekuce, s tím, že mohl detailně popsat průběh nezákonné exekuce), a výslechu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] (s tím, že mohl přispět k objasnění skutečností týkajících se nezákonné exekuce). Uvedené důkazní návrhy soud I. stupně zamítl jako nadbytečné. Závěr soudu I. stupně o neexistenci odpovědnostního titulu je tedy předčasný. Žalobce dále v zásadě zopakoval svoji argumentaci k existenci žalovaných nároků (které zrekapituloval) a příčinné souvislosti s tím, že nebýt nezákonné exekuce, škoda ani nemajetková újma by žalobci nevznikla. Rovněž ve vztahu k nároku na náhradu škody spočívajícím v ušlém zisku za pronájem pokojů v bytě žalobce namítl neprovedení důkazu svým účastnickým výslechem, jímž v případě pochybností soudu I. stupně o důvodech, pro které nebyly pokoje pronajaty, mohly být tyto důvody naděvší pochybnost prokázány. Ve vztahu ke škodě spočívající ve zmaření splátkového kalendáře mimo jiné namítl, že soud I. stupně nevzal v potaz, že uvedená částka obsahuje také penále pro neplacení splátkového kalendáře, které vzniklo v bezprostřední příčinné souvislosti s vedením exekuce, neboť nebýt vedení exekuce, byl by žalobce schopen splátkový kalendář plnit a penále by vůbec nevzniklo. Soud I. stupně k těmto argumentům nepřihlédl, přestože žalobce tato svá tvrzení částečně prokázal a částečně prokázat chtěl dalšími důkazy, které soud I. stupně nepřipustil (výslech žalobce). Ve vztahu k nároku na náhradu škody v částce [částka], kdy žalobci v důsledku blokace účtu po dobu trvání posuzované exekuce vznikl dluh na peněžním účtu vedeném u [právnická osoba]., namítl, že soud I. stupně zcela nesprávně uzavřel, že se jednalo o poplatky za vedení účtu, které by žalobci vznikly i nebýt předmětné nezákonné exekuce, neboť při splnění podmínek pro vedení účtu, které však žalobce z důvodu blokace účtu splnit nemohl, by vedení účtu bylo zdarma. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy zrekapituloval svá tvrzení o zhoršení svého [podezřelý výraz] stavu z důvodu stresu a obav z následků posuzované exekuce s tím, že jsou dány podmínky pro zadostiučinění v penězích. Dále argumentoval k případné aplikaci § 150 o. s. ř. ohledně náhrady nákladů řízení svými osobními a majetkovými poměry. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku žalobě zcela vyhověl a rovněž aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, případně, pokud by nebyly naplněny podmínky pro změnu napadeného rozsudku, aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve svém odvolání namítla, že soud I. stupně nesprávně stanovil výši nákladů řízení, neboť žalované nepřiznal náhradu nezastoupeného účastníka rovněž za přípravu k jednání. Navrhla, aby odvolací soud nákladový výrok změnil tak, že žalované přizná náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

11. Písemné vyjádření účastníků k odvolaní druhého z nich podáno nebylo. Při jednání odvolacího soudu zástupce žalobce setrval na svém stanovisku. Nadto poukázal na žádost žalobce o odročení odvolacího jednání podanou odvolacímu soudu z důvodu probíhajícího soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které žalobce vede pro náhradu škody a nemajetkové újmy z téže exekuce proti Obci [adresa], která jako oprávněná podala návrh na nařízení posuzované exekuce. Jako důvod uvedl, že v označeném řízení mohou vyjít najevo skutečnosti rozhodné pro posouzení této věci. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výroku o věci samé jako věcně správného; i ona v zásadě zopakovala svoji argumentaci uvedenou již v řízení před soudem I. stupně. Žádala napadený rozsudek změnit pouze v nákladovém výroku ve smyslu jejího odvolání s tím, že má za to, že za situace, kdy žalobci bylo poskytnuto již dobrodiní výrazného osvobození od soudního poplatku a byl mu ustanoven zástupcem advokát, pro aplikaci § 150 o. s. ř. není důvod.

12. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), při nařízeném jednání, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

13. Odvolací soud v prvé řadě neshledal důvod pro odročení jednání, když vedení shora (viz bod 11.) poukazovaného řízení takovým důvodem není – tím spíš za situace, kdy žalobce ani neuvádí, o jaké konkrétní skutečnosti rozhodné pro projednávanou věc by se mělo jednat.

14. Odvolací soud doplnil dokazování listinou označenou jako „Uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři“ datovanou dnem [datum], z níž zjistil, že žalobce vůči [podezřelý výraz] pojišťovně ministerstva vnitra ČR (ZP MV ČR) dlužil k datu [datum] celkovou částku [částka], z toho částku [částka] na dlužném pojistném a částku [částka] na penále a 0,05% dlužné částky pojistného za každý den prodlení počínaje dnem [datum] a konče dnem přede dnem úhrady pojistného s tím, že žalobce tento dluh vůči ZP MV ČR uznal a zavázal se celkovou částku [částka] (pojistné ve výši [částka] + penále ve výši [částka]) a dopočet penále ke dni předcházejícímu dni úhrady pojistného uhradit ve splátkách po [částka] měsíčně jdoucích ode dne [datum] na jistinu, poté na penále.

15. Na základě soudem I. stupně zjištěného skutkového stavu po jeho dílčím zpřesnění odvolacím soudem při jednání odvolacího soudu bylo možné ve věci rozhodnout. Odvolací soud nesdílí závěr soudu I. stupně o absenci odpovědnostního titulu. S ohledem na důvody (a to nepřípustnost vedení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.), pro které byla exekuce nejdříve částečně (usnesením exekučního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) a poté zcela (usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) zastavena, lze dojít k závěru o pochybení exekučního soudu. Exekuční soud pochybil, pokud se při obdržení žádosti o pověření soudního exekutora vedením exekuce spolu s exekučním návrhem oprávněné nezabýval (z úřední povinnosti) prekluzí vymáhaného plnění (resp. jeho části ve výši [částka]) podle § 160 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a pokud s ohledem na zbývající částku (ve výši [částka]) neposuzoval přiměřenost této vymáhané povinnosti ve vztahu k nákladům na vymáhání prostřednictvím soudního exekutora (ve výši [částka]) podle § 175 odst. 2 daňového řádu. V projednávané věci tedy lze učinit závěr o nezákonnosti posuzované exekuce, byla-li k návrhu žalobce jako povinného zastavena (nejprve částečně, posléze zcela) pro nepřípustnost jejího vedení podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Exekučním titulem je tak nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk, za nějž je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu považováno vyrozumění o zahájení exekuce (datované dnem [datum], doručené žalobci spolu s exekučním návrhem a výzvou ke splnění vymáhané povinnosti), byť vyrozumění není exekučním řádem považováno za rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] bod 18. až 20.).

16. Není však naplněn další zákonný předpoklady odpovědnosti státu podle OdpŠk, a to příčinná souvislost mezi nezákonnou exekucí a žalovanými nároky.

17. Ohledně nároku ve výši [částka] na náhradu ušlého zisku z pronájmu pokojů v bytě žalobce po dobu vedení exekuce (od [datum] do [datum]), žalobce po poučení soudu I. stupně ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. doplnil (v podání datovaném dnem [datum]) jen obecná tvrzení ohledně důvodů, pro které vedení exekuce na majetek žalobce mohlo odrazovat potenciální zájemce o pronájem pokojů. Avšak netvrdil (tím spíš neprokazoval) nic o konkrétním zájemci, který by byl právě v důsledku vedení posuzované exekuce od pronájmu pokoje v bytě žalobce odrazen. Ušlý zisk jako druh majetkové újmy (škody) spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností, při pravidelném běhu věcí, dosáhl. Ušlý zisk tedy znamená ztrátu očekávaného přínosu. Při posuzování ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku, tj. o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel (viz např rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Již jen z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobce ohledně příčinné souvislosti mezi nezákonnou exekucí a ušlým ziskem neunesl břemeno tvrzení. Pokud žalobce netvrdil nic konkrétního o potenciálních zájemcích, bylo nadbytečné provádět k důkazu jeho výslech. Výslech účastníka řízení má sloužit k tomu, aby jeho provedením byl soud přesvědčen o pravdivosti skutkových tvrzení, které účastník řízení má zájem dokazovat. Pokud taková skutková tvrzení (jako v projednávané věci) absentují, nebylo provedení takového důkazu (který nadto přichází v úvahu jen v případě, že nelze tvrzenou skutečnost prokázat jinak) namístě.

18. Příčinná souvislost mezi skutečnou škody (ve výši [částka] představující polovinu částky zjištěné ZP MV ČR ke dni kontroly [datum] jako dluh žalobce na [podezřelý výraz] pojištění včetně penále), jež měla vzniklou v důsledku zmaření splátkového kalendáře ze dne [datum], není dána již z toho důvodu, že hlavní příčinou existence dluhu vůči ZP MV ČR je dlouhodobé (od roku 2011) neplnění povinností žalobce vůči ZP MV ČR. Nadto měl-li žalobce na základě splátkového kalendáře ze dne [datum] splácet nejprve na jistinu spočívající v dlužném pojistném (ke dni uznání [datum] ve výši [částka]) od [datum] částku [částka] měsíčně, ke dni vyrozumění o zahájení posuzované exekuce ([datum]) by při pravidelném splácení žalobcem byl dluh jen na tomto pojistném ponížen o částku [částka] (11x [částka]), tj. na částku [částka]. Pokud ze zprávy o výsledku kontroly placení pojistného na veřejné [podezřelý výraz] pojištění ZP MV ČR ze dne [datum] vyplývá, že jen dlužné pojistné za období do [datum] činí celkem [částka], tedy naopak dluh výrazně vzrostl, je zcela evidentní, že žalobce nemohl splátkový kalendář ani před zahájením posuzované exekuce řádně dodržovat.

19. Ohledně částky [částka] představující dluh vzniklý žalobci na bankovním účtu vedeném u ČSSP sám žalobce (v podání ze dne [datum]) tvrdil pouze to, že se jedná o pravidelný poplatek za vedení účtu. Pokud až v odvolání tvrdí, že při splnění určitých smluvních podmínek banky, které nemohly být splněny v důsledku blokace účtu, bylo vedení účtu bezplatné, jde o nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o. s. ř.

20. Ve vztahu k nemajetkové újmě ve výši [částka] ([částka] za den vedení exekuce za dobu od [datum] do [datum]) lze uzavřít, že z žádného soudem I. stupně povedeného důkazu, předloženého žalobcem ohledně jeho [podezřelý výraz] stavu, se nepodává, že by se již tak nepříznivý [podezřelý výraz] stav žalobce zhoršil právě v důsledku postupu a rozhodování exekučního soudu a soudního exekutora. Příčinnou souvislost mezi nezákonnou exekucí a tvrzenou nemajetkovou újmou, tak nelze mít za prokázanou.

21. Ze všech shora uvedených důvodu byla žaloba shledána nedůvodnou, pročež odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (I.) jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení změnil dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, když dospěl k závěru, že je namístě aplikovat ust. § 150 o. s. ř. Přihlédl k poměrům žalobce, který je osobou nemajetnou se značně nepříznivým [podezřelý výraz] stavem, pobírající dávky hmotné nouze, vůči níž je aktuálně vedeno několik exekucí, přičemž nepřiznání nákladů řízení, na něž by měla žalovaná s ohledem na její úspěch nárok, ve výši [částka] nemůže nepříznivě zasáhnout do jejích poměrů. Stejná argumentace pak dopadá na rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Poučení