58 Co 313/2022- 85

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 C 91/2022-57 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám advokáta žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z uvedené částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala žalovaného nároku z titulu vrácení části zálohy zaplacené za výrobu a montáž dveří. Svůj žalobní požadavek odůvodnila tím, že na základě smlouvy o dílo (kupní smlouvy [číslo]) uzavřené mezi stranami se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni výrobu a montáž dveří Sapeli, přičemž šlo o dodávku tzv. na klíč. Na místě samém provedl zaměření technik žalované, který se při zaměření dopustil pochybení spočívajícího ve volbě špatného typu jedněch dveří ([číslo] dále též jen„ sporné dveře“), neboť v případě umístění zvolených dveří by bylo vidět kus dlažby z chodby, dveře by tedy nezakrývaly dilataci podlahy. Nebylo povinností žalobkyně přezkoumávat zaměření provedené technikem žalované a na základě toho vzniklou nabídku. Na nevhodnost zvolených dveří upozornil žalobkyni až montér při montáži, který ji též upozornil, že existují tzv. reverzní dveře, které by dilataci zakryly. Pochybení žalované spočívalo v tom, že použití těchto dveří žalobkyni nenavrhla. Žalobkyně montáž nevhodných dveří odmítla, ty byly odvezeny žalovanou. Strany jednaly o možném řešení, přičemž se dohodly na tom, že žalovaná dodá nové (vhodné) dveře s 50% slevou, posléze však žalovaná takto postupovat odmítla. Vzhledem k tomu, že žalovaná odmítla dodat žalobkyni bezvadné dveře, žalobkyně od smlouvy v rozsahu nesplněné části zakázky odstoupila, čímž jí vzniklo právo na vrácení zálohově zaplacené částky [částka] odpovídající ceně sporných dveří s montáží. Žalovaná však přes dvojí výzvu ze strany žalobkyně ničeho žalobkyni nezaplatila. Žalobkyně argumentovala tím, že byla v tomto případě jako laik v oboru dveří slabší stranou (ve smyslu § 433 odst. 2 o. z., že po ní nelze požadovat, aby si najímala další poradce, a že podle § 2594 o. z. ji měla žalovaná upozornit na nevhodnost pokynu.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě označila žalovaný nárok za neopodstatněný a navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně uvedla, že žalobkyně si objednala výrobu a montáž dveří podle konkrétní cenové nabídky; jejich přesný vzhled a zaměření odsouhlasila. Nešlo o technicky složitou věc, tudíž žalobkyně nebyla slabší smluvní stranou. Jednatel žalobkyně byl povinen postupovat s péčí řádného hospodáře, přičemž pokud věci nerozuměl, měl si obstarat odbornou pomoc např. od stavebního dozoru. Žalovaná plnila řádně a včas, dodala dveře plně v souladu s objednávkou. Dodané dveře byly funkční, vytýkána je tvrzená vada estetické povahy. [příjmení] to odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně bylo opožděné, neboť zjistila-li žalobkyně nějakou vadu, mohla od smlouvy odstoupit ihned, tedy po nerealizované montáži.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě shodných tvrzení účastníků a skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 5. až 10. a pod bodem 11. se vypořádal i s důkazy, které považoval pro rozhodnutí za nevýznamné, pročež je nehodnotil (odvolací soud v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje), když za podstatu sporu označil skutečnost, zda žalovaná pochybila, když její technik nenavrhl žalobkyni zvolit tzv. reverzní dveře, které by se otevíraly na stejnou stranu a do stejné místnosti jako ty vybrané, avšak na rozdíl od vybraných by svým umístěním ve stavebním otvoru zakrývaly přechod mezi dvěma druhy podlahy (a tedy při zavřených dveřích by z jedné místnosti nebyla vidět žádná část podlahy druhé místnosti).

5. Po skutkové stránce soud I. stupně uzavřel, že jednatel žalobkyně si pro interiér rodinného domu vybral dveře nabízené žalovanou, technik žalované na místě provedl zaměření bez přítomnosti jednatele žalobkyně, se kterým pouze telefonicky řešil, kam se které dveře budou otvírat. Následně byla vyhotovena přesná cenová nabídka, kterou žalobkyně odsouhlasila. Žalovaná objednané dveře dodala a - s výjimkou sporných dveří - i namontovala. Sporné dveře byly funkční a odpovídaly objednávce. [příjmení] žalované provádějící zaměření neupozornil žalobkyni na existenci jiného typu dveří, tzv. reverzních, které by na rozdíl od zvolených zakrývaly přechod mezi dvěma druhy podlahy. Mezi stranami došlo k jednání o poskytnutí slevy na nové dveře, avšak nakonec objednány a dodány nebyly. Žalobkyně uhradila celou cenu dveří včetně dveří sporných. Žalovanou vyzvala k zaplacení (vrácení) části ceny připadající na sporné dveře před podáním žaloby.

6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinného od 1. 1. 2014 - dále jen„ o. z.“ (podle kterého kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu) ve spojení s § 2086 o. z. (podle kterého smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, se posoudí jako kupní smlouva, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí. Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti.) s tím, že v projednávané věci si strany ujednaly nikoli provedení díla, ale koupi, neboť předmětem bylo dodání v podstatě typizovaných interiérových dveří, definovaných výběrem z„ katalogové“ nabídky žalované co do konkrétního modelu, barvy a doplňků, např. kování (jak je zřejmé z tabulkové cenové nabídky). Všechny tyto parametry si jednatel žalobkyně vybral ještě předtím, než proběhlo zaměření na místě. Při zaměření na místě bylo (telefonicky) určeno pouze, kam se které dveře budou otevírat, technik žalované mohl přeměřit jednotlivé stavební otvory, aby následně vyrobené dveře neměly chybný rozměr, nicméně žádné další individuální přizpůsobování zboží zákazníkovi neproběhlo. Žalobkyně žádný materiál pro výrobu dveří nedodávala. Jejich montáž zjevně nepředstavovala převážnou část plnění žalované, ostatně i v celkové sjednané ceně představovala jen malou část. Soud I. stupně proto uzavřel, že je namístě posoudit tento závazek jako koupi, čemuž nebrání ani to, pokud součástí byla též montáž na místě, spočívající v podstatě pouze v zasazení dodaných dveří do již existujících stavebních otvorů. Dále dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalovanou dodané dveře odpovídaly specifikaci podle smlouvy a neměly žádnou vadu ve smyslu § 2095 věta první o. z. (podle něhož prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení) a § 2099 odst. 1 o. z. (podle něhož věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.), nebyl důvod, proč by je žalobkyně neměla převzít a zaplatit kupní cenu. V projednávané věci si strany nesjednaly žádný relevantní důvod pro odstoupení od smlouvy (ve smyslu § 2001 o. z., podle něhož od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.). Protože žalovaná plnila bez vad, nemohlo jejím plněním dojít k porušení smlouvy. Za této situace soud I. stupně označil za nadbytečné zkoumat, zda případně byly naplněny nějaké další zákonné předpoklady odstoupení (např. podle § 2002 odst. 1 o. z. či jiných ustanovení zákona).

7. Nad rámec shora uvedeného soud I. stupně konstatoval, že situace by byla zcela stejná i v případě posouzení předmětného závazku jako díla. V projednávané věci nemohlo jít o vadné plnění (ve smyslu § 2615 o. z., podle něhož dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě), neboť žádný rozpor se smlouvou nenastal. Úvahy o možnosti odstoupení od smlouvy by pak byly zcela obdobné úvahám výše uvedeným. S ohledem na závěr, že v projednávané věci nejde o dílo, ale o koupi, neshledal případnou argumentaci žalobkyně odkazem na § 2594 odst. 1 věta první o. z. (podle něhož zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal.). Nadto žalobkyně nedávala žalované žádný pokyn, jak má dílo provádět (např. jak by měla dveře vyrábět nebo montovat), vybrala si konkrétní model a provedení dveří z nabídky žalované. Výběr toho, co si objednatel přeje zhotovit, není pokynem, jak má dílo být prováděno. Ve vztahu k výběru platí, že je povinností objednatele (stejně jako kupujícího) uvážit, co si hodlá pořídit. Za nepřípadnou považoval soud I. stupně i argumentaci žalobkyně odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 4142/2008, když uvedené rozhodnutí se zabývalo mj. problematikou odpovědnosti zhotovitele za neupozornění na nevhodný pokyn objednatele, přičemž v projednávané věci o žádný pokyn nešlo, tedy ani o pokyn nevhodný.

8. Skutečnou podstatou sporu podle úvahy soudu I. stupně bylo, že žalovaná měla podle žalobkyně poskytnout žalobkyni radu při výběru dveří, spočívající v upozornění, že by si mohla pořídit jiné dveře, než které si vybrala, tedy tzv. reverzní dveře. Soud I. stupně však neshledal oporu pro závěr, že žalovaná měla právní povinnost takovou konzultaci poskytnout. V této souvislosti připustil, že technik žalované provádějící zaměření na místě mohl projevit větší nápaditost či iniciativu a takovou změnu již provedeného výběru modelů dveří navrhnout nebo doporučit ve snaze o maximální spokojenost zákazníka. Neměl však za to, že by k tomu byl technik žalované povinen a pokud tak neučinil, že by žalovaná porušila právní povinnost vůči žalobkyni. K poskytnutí jakýchkoli konzultací se žalovaná smlouvou nezavázala. Nelze odhlédnout ani od toho, že žalobkyně sama nevěnovala zaměření na místě velkou pozornost, její jednatel k němu nepřijel a komunikoval s technikem pouze telefonicky, když„ nelze vyloučit, že kdyby se jednatel žalobkyně býval na místo dostavil, mohlo ohledně předmětných dveří dojít k diskusi, zda při jejich osazení mu nebude vadit, že při zavřených dveřích bude vidět část podlahy s jiným vzhledem, a tedy že by bylo možné hledat jinou variantu“. I kdyby jednatel žalobkyně nebyl odborníkem v oblasti dveří, žalobkyni to nezbavovalo povinnosti vynaložit přinejmenším běžnou péči a opatrnost. Mohla si také přibrat k výběru či zaměření dveří odborníka, ať již od stavebního dodavatele, který dům postavil, nebo jiného, který by jí poradil.

9. Soud I. stupně neshledal důvodnou argumentaci žalobkyně, že v projednávané věci byla slabší smluvní stranou, neboť,„ zjednodušeně řečeno, na rozdíl od žalované nepodnikala v oboru výroby a montáže dveří“, přičemž se dovolávala § 433 odst. 2 o. z. Po citaci § 433 odst. 1 (podle něhož kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran) a 2 o. z. (podle něhož má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním), soud I. stupně uzavřel, že v projednávané věci nedošlo k žádnému zneužití kvalit odborníka nebo hospodářského postavení k vytvoření či využití závislosti, neboť o závislosti žalobkyně na žalované pro účely dodávky předmětných dveří nelze vůbec hovořit. Stejně tak není vůbec zřejmé, v čem by měla spočívat případná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech stran; z ničeho nevyplynulo, že by např. zneužitím uvedené převahy žalovaná dosáhla nějakého zásadního nepoměru mezi hodnotou vzájemných plnění. Bez relevantního významu pro projednávanou věc shledal aplikaci případných jiných zákonných ustanovení chránících slabší smluvní stranu (které blíže nespecifikoval), když neměl vliv na právní posouzení věci.

10. Soud I. stupně neshledal relevantní ani skutečnost, že strany spolu jednaly o slevě za dodávku jiných dveří, přičemž nakonec k takové dodávce nedošlo, když předmětem řízení nebylo vymáhání případných nároků žalobkyně z takové dohody (pokud by chtěla prokazovat, že skutečně byla uzavřena), nýbrž požadavek na vrácení zálohy ve vztahu ke sporným dveřím již vyrobeným. Nad rámec toho podotkl, že ani z e-mailu ze dne [datum] předloženého žalobkyní neplynulo, že by se strany snad dohodly na dodávce tzv. reverzních dveří, naopak se v něm řešila možnost zhotovení dveří otevíraných na opačnou stranou a do protilehlé místnosti než sporné dveře. Z uvedených důvodů žalobu jako neopodstatněnou zamítl.

11. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále případně jen„ AT“), specifikovaných pod bodem 28. odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu.

12. Žalobkyně napadla rozsudek včasným a přípustným tzv. blanketovým odvoláním. V jeho doplnění připomněla svá žalobní tvrzení, přičemž zdůraznila, že pouze zvolila dekor dveří a určila, kam se dveře mají otevírat, pročež to byla žalovaná, kdo provedl výběr konkrétních dveří na základě svého vlastního zaměření a zaslal cenovou nabídku; žalobkyně v domnění, že je vše správně, nabídku jen potvrdila. Žalobkyně podotkla, že nešlo o žádnou sériovou výrobu z e-shopu na internetu a že nebylo možné na ní požadovat, aby si najala dalšího odborníka v oblasti výroby a montáže dveří ke kontrole, zda nabídka zaslaná žalovanou je správná. Poukázala na to, že v ceně zakázky bylo samotné zaměření, a tedy okolnosti s tímto spojené, zejména vhodný výběr dveří, mimo jiné s ohledem na dilataci podlah mezi chodbou a obývacím pokojem. Žalobkyně jako laik v oboru si objednala odborníka, u něhož předpokládala, že jí odbornost bude garantovat. Pokud žalovaná prostřednictvím svého technika prováděla zaměření a„ u tohoto zaměření viděla položené podlahy, došlo k výběru nevhodných dveří [číslo] žalovaná neupozornila na to, že při takovém typu dveří, které nejsou reverzní, půjde vidět kus dlažby z chodby a vše bude vypadat z estetického hlediska škaredě, tak zcela evidentně jde o vadu na straně žalované a nikoliv žalobkyně“. Označila za absurdní závěr prvostupňového soudu, že pokud neměla potřebnou odbornost, tak se měla dostavit na místo montáže a klást žalované otázky, případně si najmout odbornou firmu,„ která by vše udělala za ni“. S poukazem na posouzení věci z pohledu § 4 odst. 1 o. z. (s tím, že každá průměrně uvažující osoba, která se obrací na odbornou firmu zabývající se dodávkou a montáží dveří, nepředpokládá,„ že ve skutečnosti žalovaný není žádný odborník, ale naopak předpokládá, že bude ze strany žalovaného seznámen s tou nevhodnější volbou dveří a že jej případně upozorní na to, že vybraný typ dveří není vhodný s ohledem na dilataci podlah“) zdůraznila, že šlo o dodávku na klíč a že tedy postupovala s běžnou péčí, kterou po ní lze v daném případě podle zákona požadovat. Argumentovala k nesprávnosti závěru soudu I. stupně, že nebyla v postavení slabší strany. Označila za nesprávný závěr soudu I. stupně o plnění bez vad a tedy absenci důvodu pro odstoupení od smlouvy. Je jedno, zda se smluvní vztah mezi účastníky posoudí jako kupní smlouva či jako smlouva o dílo, protože jak kupní smlouva, tak i smlouva o dílo je postavena na obdobných zásadách; § 2102 o. z. ve vztahu ke kupní smlouvě řeší totéž, co žalobkyní poukazovaný § 2594 o. z. Nebyl-li výběr dveří [číslo] ze strany žalobkyně vhodný s ohledem na dilataci podlah mezi chodbou a obývacím pokojem (rozdílnost podlah), bylo povinností žalované na to žalobkyni upozornit, a pokud tak neučinila, zakládá toto práva kupujícího (žalobkyně) z vadného plnění, pročež žalobkyně důvodně odstoupila od smlouvy a to bez zbytečného, jak dále rozvedla. V této souvislosti zopakovala, že si objednala dílo či zboží na klíč, které bude esteticky odpovídající, kdy bude zakrytá dilatace podlah; tím, že toto žalovaná nedodala, jde zcela jistě o vadu, která zakládá nárok žalobkyně z vadného plnění; využila-li žalobkyně svého práva a od smlouvy odstoupila a žalovaná má dveře ve své dispozici, logicky žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky [částka], která odpovídala zaplaceným dveřím [číslo] včetně montáže těchto dveří. Za nesprávný označila závěr soudu I. stupně, že žalované žádný právní předpis neukládá, aby informoval žalobkyni o nevhodnosti volby dveří [číslo] když to povinnost žalované ukládá právě § [číslo], potažmo § 2594 o. z., podle toho, jestli smluvní vztah bude posouzen jako smlouva o dílo či jako kupní smlouva. Žalobkyně ze všech uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Po případ, že by odvolací soud měl za to, že nejsou dány podmínky pro změnu rozsudku, navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání. Žádala přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit s tím, že během soudního řízení byla vyčerpávajícím způsobem uplatněna všechna procesní práva účastníků řízení, každému z nich byl dán odpovídající prostor k předložení důkazů a možnost se k těmto důkazům vyjádřit. Z provedeného dokazování jasně vyplývá, že žalovaná splnila své povinnosti řádně a včas, když žalobkyně se následně rozhodla požadovat jiné řešení, které nebylo mezi stranami dohodnuto; tvrzení žalobkyně jsou čistě a jen ryze účelová, protože se jí zvolené řešení jaksi„ znelíbilo“.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

15. Odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu I. stupně dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné rozhodnutí ve věci, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a skutkový závěr a že věc zcela správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud nemá, co by soudu I. stupně vytkl.

16. Zásadní žalobní tvrzení žalobkyně spočívá v tom, že žalovaná pochybila, když její technik (provádějící zaměření dveřních otvorů na místě budoucí instalace - osazení - dveří, které měla žalovaná pro žalobkyni vyrobit a namontovat) neupozornil žalobkyni v případě sporných dveří na nevhodný typ zvolených dveří a nenavrhl žalobkyni zvolit tzv. reverzní dveře, které by se otevíraly na stejnou stranu a do stejné místnosti jako vybrané dveře, avšak na rozdíl od vybraných dveří by zakrývaly přechod mezi dvěma druhy podlahy tak, že při zavřených dveřích by z jedné místnosti nebyla vidět žádná část podlahy druhé místnosti. Soud I. stupně v prvé řadě zcela pregnantně odůvodnil svůj závěr (který má odvolací soud za správný), že v projednávané věci je na místě smluvní vztah mezi účastníky o výrobě a montáži dveří do nemovitosti žalobkyně posoudit ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2086 o. z. jako kupní smlouvu, pokud jejím předmětem bylo dodání věci, která měla být teprve vyrobena, přičemž žalobkyně (jako ten, komu má být věc dodána, žalované (jako druhé straně) nepředávala nic, co by bylo k vyrobení věci (dveří) zapotřebí, a montáž představovala jen osazení dveří do již existujících stavebních otvorů. Odvolací soud rovněž sdílí závěr soudu I. stupně, že plnění ze strany žalované v projednávané věci nemělo žádnou vadu, když dodala dveře plně v souladu s objednávkou podle cenové nabídky žalované po zaměření žalované žalobkyní odsouhlasené. Šlo pouze o estetickou stránku věci, pokud sporné dveře, které žalovaná žalobkyni dodala v souladu se smlouvou, žalobkyně odmítla z důvodu, že by po osazení při zavření nezakrývaly přechod mezi dvěma druhy podlahy mezi chodbou a obývacím pokojem. Správný je závěr soudu I. stupně, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni neporušila žádnou právní povinnost. Nebyly proto naplněny podmínky pro odstoupení žalobkyně od smlouvy mezi účastníky uzavřené.

17. Aplikace žalobkyní poukazovaného § 2594 o. z. (týkající se postupu zhotovitele při nevhodnosti věci nebo příkazu objednatele díla) v projednávané věci není namístě nejen proto, že smluvní vztah účastníků je posuzován jako smluvní vztah z kupní smlouvy a nikoliv ze smlouvy o dílo, ale zejména proto, že výběr konkrétního modelu a provedení dveří žalobkyní z nabídky žalované není pokynem (příkazem) ze strany žalobkyně ve smyslu uvedeného ustanovení, jak vysvětlil soud I. stupně. Nepřípadný je i odkaz žalobkyně na § 2102 o. z., když pravidlo obsažené v tomto ustanovení předpokládá, že prodávající je povinen před uskutečněním koupě provést určitá opatření, k nimž používá věcí přijatých od kupujícího, což není projednávaný případ. Smyslem komentovaného ustanovení je totiž ponechat rizika spojená s plněním na prodávajícím v případě, kdy vadu plnění způsobilo použití věci, kterou prodávající převzal od kupujícího. Vychází se tedy z toho, že je na prodávajícím, aby posoudil vhodnost jemu předané věci kupujícím v souvislosti s plněním či dopravou předmětu plnění. Nesprávná je proto argumentace žalobkyně v projednávané věci, že pokud výběr sporných dveří (dveří [číslo]) nebyl ze strany žalobkyně vhodný s ohledem na dilataci podlah mezi chodbou a obývacím pokojem (rozdílnost podlah), bylo povinností žalované na to žalobkyni upozornit, a pokud tak neučinila, zakládá toto práva kupujícího (žalobkyně) z vadného plnění.

18. Ani na základě odvolací námitky žalobkyně ohledně posouzení věci z pohledu § 4 odst. 1 o. z. s důrazem na skutečnost, že šlo o dodávku na klíč, a že tedy žalobkyně postupovala s běžnou péčí, kterou je po ní možné v daném případě podle zákona požadovat, nelze mít posouzení projednávané věci ze strany soudu I. stupně za nesprávné. Ve smyslu poukazovaného § 4 o. z. v právním styku za normálních okolností každý jednající implicitně předpokládá, že druhá strana má takovýto„ rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností". Žalobkyně v odvolání uváděla, že v ceně zakázky bylo zaměření,„ a tedy okolnosti s tímto spojené, zejména vhodný výběr dveří, mimo jiné s ohledem na dilataci podlah mezi chodbou a obývacím pokojem“, že objednala dílo či zboží na klíč,„ které bude esteticky odpovídající, kdy bude zakrytá dilatace podlah“. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že co může být z pohledu jednoho průměrně uvažujícího člověka považováno z neestetické, může být z pohledu jiného takového člověka posuzováno zcela opačně. Bylo proto na žalobkyni, aby náležitě zvážila, co si objednávaná, pročež byla nanejvýš vhodná přítomnost jejího jednatele (či jiné pověřené osoby) při vlastním zaměření dveří technikem žalované. V této souvislosti rovněž nelze přehlédnout, že žalobkyně ani netvrdila (tím spíš neprokazovala), že by žalovanou jakkoliv upozornila na to, že sporné dveře mají po instalaci při zavření zakrývat přechod mezi dvěma druhy podlahy.

19. K námitce žalobkyně, že si kupovala dveře včetně zaměření a montáže od žalované jako odborné firmy, pročež nepředpokládala, že bude muset oslovit jinou firmu dodávající dveře a montáž, aby posoudila nabídku žalované, lze uvést jen tolik, že soud I. stupně ve své zmínce o tom, že žalobkyně mohla k výběru dveří či jejich zaměření přibrat odborníka, který by jí poradil, zcela jistě neměl na mysli„ jinou firmu dodávající dveře a montáž“; hovořil o stavebním dodavateli, který postavil dům, či jiné osobě, kdy se podle odvolacího soudu nabízí například projektant/architekt, který předmětný dům projektoval/navrhoval.

20. Správný je i závěr soudu I. stupně, že žalobkyně není ve smluvním vztahu účastníků slabší stranou ve smyslu § 433 o. z. Podle uvedeného ustanovení zakázaným jednáním není samotné získání převahy, samotné získání silnějšího postavení, ale protiprávnost spočívá ve zneužívajícím charakteru chování podnikatele. Zakazuje zneužití převahy k vytváření nebo využití závislosti slabší strany; zakazuje konstituovat právní vztahy nápadně nevýhodné pro slabší stranu a nápadně výhodné pro podnikatele. Jak správně konstatoval soud I. stupně, v projednávané věci není vůbec zřejmé, v čem by měla spočívat případná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech stran; z ničeho nevyplynulo, že by např. zneužitím uvedené převahy žalovaná dosáhla nějakého zásadního nepoměru mezi hodnotou vzájemných plnění.

21. S ohledem na skutečnost, nebyl shledán žádný důvod, pro který by žalovaná byla povinna žalované vrátit částku [částka], která odpovídala zaplaceným sporným dveřím (dveřím [číslo]) včetně montáže těchto dveří. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného souvisejícího výroku o nákladech řízení.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. Jedná se odměnu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] (§ 8 odst. 1, § 7 AT), dále o 2 režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 3 AT), (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů ve výši [částka].

Poučení