58 Co 334/2021- 685

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobců: a) [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] jednající zákonným zástupcem [jméno] [příjmení] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] jednající zákonným zástupcem [jméno] [příjmení] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy k odvolání 1. žalované a 2. žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 51 C 423/2014-599 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) mění tak, že žaloba se žádostí žalobkyně a) o zaplacení [částka] s příslušenstvím po žalované 1) a žalované 2), a to společně a nerozdílně, se zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (II.) mění tak, že žaloba se žádostí žalobce b) o zaplacení [částka] s příslušenstvím po žalované 1) a žalované 2), a to společně a nerozdílně, se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) a vedlejší účastnicí na straně žalované 1) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

IV. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2) a vedlejší účastnicí na straně žalované 2) se žalované 2) a vedlejší účastnici na straně žalované 2) nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

V. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) a žalovanou 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VI. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí na straně žalované 1) a vedlejší účastnicí na straně žalované 2) se vedlejším účastnicím nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VII. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek (VII.) mění tak, že tato povinnost se žalovaným neukládá.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovanou 1) a žalovanou 2) společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) [částka] spolu s 8,05% zákonnými úroky z prodlení z této částky ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Zavázal žalovanou 1) a žalovanou 2) společně a nerozdílně zaplatit žalobci b) [částka] spolu 8,05% zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Žalobu se žádostí žalobkyně a) o zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobce b) o zaplacení [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok III.) Žalované 1) a 2) a vedlejším účastnicím na jejich straně uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku výrok (IV.). Žalované 1) a 2) a vedlejším účastnicím na jejich straně uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 poměrnou část nákladů řízení, vzniklých státu, ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.), vyslovil, že České republice se proti žalobcům nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). Konečně vyslovil, že žalované 1) a 2) jsou povinny zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII.).

2. Rozhodl v řízení, v něž se žalobci domáhali proti žalované 1) za vedlejší účasti [pojišťovna], a.s. a žalované 2) za vedlejší účasti [právnická osoba] náhrady nemajetkové újmy, která vznikla každému z žalobců v tvrzené výši [částka] v důsledku úmrtí jejich matky s tvrzením, že zdravotní stav matky žalobců, [jméno] [příjmení], v lednu 2009, kdy se podrobila komplexnímu internímu předoperačnímu vyšetření před operací křečových žil, byl shledán v pořádku. V roce 2010 porodila žalobkyni a) císařským řezem a po porodu bylo zjištěno, že matka má snížené množství hemoglobinu v krvi, proto dostala doporučení užívat Aktiferin. Již tehdy si stěžovala při kojení na bolesti v prsu, ale byla ujištěna žalovanou 2), prostřednictvím jejího zaměstnance, MUDr. [jméno] [příjmení], že jde o souvislost s laktací. K žádnému vyšetření prsu ošetřující lékař v této době nepřistoupil. V květnu roku 2011 byla potvrzena druhá gravidita zemřelé, ošetřujícím lékařem v průběhu druhého těhotenství byl rovněž MUDr. [příjmení]. Ten se soustředil pouze na vyšetření plodu a potíže matky, spočívající v bolesti prsu, nevyšetřil s odůvodněním, že se jedná obtíže související s hormonálními změnami v těhotenství. Ve zdravotní dokumentaci chybí jakýkoliv záznam o vyšetření prsou i o bolestivém zduření prsu, na které si matka žalobců stěžovala a na což jí bylo vždy odpovězeno, že jde o hormonální změny při kojení. Matka žalobců byla pro nepříznivý zdravotní stav od 5. 12. do [datum] hospitalizovaná u žalované 1) pro zvracení, dehydrataci, průjem a schvácenost. V průběhu hospitalizace byla u ní provedena laboratorní vyšetření s výsledky, které v celé řadě údajů lze označit jako patologické, vyžadující další podrobnější laboratorní a diagnostické úkony. Přesto bylo v lékařské zprávě uvedeno, že laboratoř je v normě, pouze je u pacientky shledána anemie, byla zahájena terapie antianemiky s tím, že se pacientka propouští v dobrém stavu do ambulantní péče. Stav matky žalobců se však po propuštění do domácího léčení nelepšil a následovala další hospitalizace od [datum] opět v zařízení žalované 1). Matka žalobců se podrobila mnoha vyšetřením, jak gynekologickým, tak odběrům krve, dne [datum] porodila žalobce b). Neutěšený zdravotní stav matky žalobců však pokračoval i po porodu. Tomu nekoresponduje propouštěcí zpráva 1. žalované ze dne [datum], kde je uvedeno,,prsy volné, kojí“. Kdyby došlo k prohlídce prsou zemřelé, ke zjištění metastazující rakoviny v tomto rozsahu by bezpochyby došlo. V lednu 2012 matka žalobců navštívila na základě pokračujícího neutěšeného zdravotního stavu interní oddělení Fakultní nemocnice [část obce], kde po komplexním vyšetření jí byl sdělen zdrcující závěr o metastazující rakovině prsu v pokročilém stádiu. Závěr„ propuštěna v dobré stavu“ je v příkrém rozporu s nálezem Fakultní nemocnice v [část obce] ze dne [datum], z něhož vyplývá, že po mamografickém vyšetření byla doporučena okamžitá zástava kojení pro podezření rakoviny pravého prsu. Podle druhé lékařské zprávy ze dne [datum] byl již diagnostikován zhoubný nádor prsu s metastazujícím postižením jater. Matka žalobců byla léčena ve Fakultní nemocnici [část obce] a dále na onkologické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v [obec]. Byla léčena pro generalizaci tumoru prsu a poté pro metaproces v CNS, kdy jí byla ošetřena ložiska gama nožem v nemocnici na [název]. Celkový stav matky žalobců byl tedy strastiplný, nebyla schopna své obsluhy, ani obstarání péče o děti. Dnem i nocí byla odkázána na péči třetích osob a dne [datum] zemřela.

3. Žalobci tvrdili, že žalovaná 1) přehlédla vážný subjektivní stav matky žalobců v průběhu její hospitalizace, nereagovala na patologické výsledky laboratorních vyšetření, přestože byly varovné a vydala zprávu, že je žalobkyně propuštěna v dobrém stavu. U žalované 2) náležitý postup při výkonu zdravotnických služeb není zachován ani v průběhu péče o žalobkyni v těhotenství, když ani jednou, a to přes upozornění na potíže a bolest v pravém prsu, lékař neprohlédl stav prsních žláz matky žalobců s tvrzením, že jde o přípravu na kojení a že je to stav normální. Nedostatečným a ledabylým výkonem zdravotnických služeb došlo u matky žalobců k takovému rozšíření rakovinového onemocnění, že mu nakonec dne [datum] podlehla. S odkazem na Nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1919/08 došlo v daném případě ke ztrátě očekávání, že pokud by bylo postupováno lege artis, byly by šance, tedy prognózy na úplné vyléčení nebo úplné odvrácení smrti, či prodloužení života pacienta o určitou dobu, lepší. Nesprávné a nedostatečné vedení zdravotní dokumentace pacientky, nesprávné odebrání její anamnézy a neuvedení nálezu po vyšetření pacienta do zdravotní dokumentace je porušením zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu i zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Toto porušení zákonné povinnosti bylo v příčinné souvislosti s nekontrolovatelným a neléčeným rozvojem nemoci zemřelé, což následně vedlo k jejímu úmrtí.

4. Žalobci utrpěli smrtí matky v dětském věku, čtyř let u žalobkyně a) a dvou let u žalobce b), ztrátu té nejdůležitější osoby v jejich životě. Újmu žalobců je nutné spatřovat nejen v psychickém strádání bezprostředně v období po ztrátě matky, ale i ve vlivu této události na celý jejich život a psychický vývoj, který byl ztrátou funkčního rodinného zázemí bezpochyby porušen. Po úmrtí matky utrpěla psychika žalobkyně a) vážnou poruchu, stala se velice plačtivá, často postávala mlčky se slzami před obrázky maminky. Plačtivost přenášela do školky, stávala se tam samotářská, odmítala si hrát. Získávala panický strach z každodenních aktivit jako je například v dálce projíždějící auto při chůzi po chodníku. Měla strach o ztrátu hraček, všech možných veteší, přenášela je v taškách po domě, schovávala do skříňky, když si například šla umýt ruce do koupelny. [jméno] špatně usínala, potřebovala a neustále potřebuje ujišťovat, že ji má rodina ráda. Otec tak vyhledal psychologickou pomoc, MUDr. [jméno] [příjmení] sdělila otci, že to souvisí se ztrátou matky. Žalobce b) utrpěl těžkou ztrátu hned na začátku svého života. Po smrti matky se v první chvíli zdálo, že se ho situace vzhledem k jeho věku tolik nedotýká. Jeho pozornost nejprve přitáhly jesle, které začal ve dvou letech navštěvovat a ztrátu matky řešil silnou fixací na svou sestru. Po čtyřech měsících, se však u žalobce b) začaly objevovat tiky v očích, ústech a koktání. Žalobce b) se stal po smrti matky velice úzkostlivým, ze všeho má strach.

5. Žalovaná 1) a vedlejší účastnice na její straně navrhly zamítnutí žaloby, neboť nedošlo při poskytování zdravotních služeb zemřelé k porušení právní povinnosti, ba naopak všechny zdravotní služby byly žalovanou 1) poskytovány tzv. lege artis. Zjištěná anemie byla korigována aplikací vitamínů. Anemie ve třetím trimestru těhotenství se nepovažuje za patologický nález a z nálezu anemie ve třetím trimestru těhotenství z klinického hlediska rozhodně nelze usuzovat na karcinom prsu. Ve zdravotnické dokumentaci, týkající se popisované hospitalizace, není záznam o stížnostech zemřelé na bolesti prsu, nebyl tak důvod zemřelou vyšetření prsu podrobit. Dále byla zemřelá u žalované 1) hospitalizována do [datum] do [datum] z důvodu porodu syna. Ani v případě této hospitalizace není ve zdravotnické dokumentaci záznam o stížnosti zemřelé na bolest prsu. Ze zdravotnické dokumentace jednoznačně vyplývá, že nebyl dán objektivní medicínský důvod provádět zemřelé v průběhu prenatální péče nebo v průběhu hospitalizace vyšetření zaměřené na karcinom prsu. Zemřelá byla mladá žena, tudíž není zcela zřejmé, kdy začalo nádorové bujení u zemřelé progradovat v metastatický proces. Nález rakovinového onemocnění byl Fakultní nemocnicí v [část obce] zemřelé učiněn 13 dní poté, co byla zemřelá propuštěna z druhé hospitalizace u žalované 1), dne [datum], přičemž i k první hospitalizaci zemřelé došlo v témže měsíci, prosinci [rok]. I kdyby žalovaná 1) v rámci péči o pacientku učinila cokoliv, což žalobci tvrdí, že učinit měla, nemělo by toto počínání na následný vývoj zdravotního stavu zemřelé z povahy a logiky věci bohužel žádný vliv. V posuzovaném případě tak není splněn ani jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu. V případě, že by soud shledal opak, žalovaná 1) nesouhlasila ani s výši plnění za nemajetkovou újmu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018), konečně vznesla i námitku promlčení uplatněného nároku.

6. Žalovaná 2), [právnická osoba] s. r. o., a vedlejší účastnice na její straně rovněž navrhly zamítnutí žaloby. Podle žalobních tvrzení si matka žalobců stěžovala na bolesti pravého prsa při laktaci po prvním porodu a během druhého těhotenství. Z předložené zdravotní dokumentace však nevyplývá, že by tyto potíže byly ošetřujícímu lékaři, MUDr. [příjmení], jež je zaměstnancem žalované 2), pacientkou sděleny. První stížnost matky žalobců na bolest v pravém prsu je v dokumentaci uvedena až [datum]. Dne [datum] byla pacientka hospitalizovaná ve Fakultní nemocnici [část obce], kde byla rakovina matky žalobců diagnostikována, dne [datum] již muselo být její onemocnění natolik rozvinuto, že neexistuje příčinná souvislost mezi vyšetřením tohoto dne a vznikem onemocnění.

7. Soud I. stupně aplikoval na projednávanou věc zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen,,o. z.“) s ohledem na datum úmrtí matky žalobců dne [datum].

8. Nejprve se zabýval vznesenou námitkou promlčení, po citaci ust. § 619 odst. 1 a § 620 odst. 1 o. z. a § 629 odst. 1 o. z. tuto neshledal důvodnou. Subjektivní promlčecí lhůta plyne dle ust. § 620 odst. 1 o. z. od okamžiku, kdy se poškození žalobci mohli nejdříve dozvědět o smrti své matky, s níž spojují svou újmu a k níž došlo dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána již dne [datum], nemohlo dojít, dle ust. § 629 odst. 1 v návaznosti na § 620 odst. 1 o. z., k promlčení žalobního nároku v tříleté subjektivní lhůtě.

9. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci, za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že žalobci, jsou dětmi [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemř. dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl otci nezletilých dán souhlas k podání této žaloby za nezletilé. Zemřelá docházela v době svého prvního těhotenství k žalované 2), ke gynekologovi MUDr. [jméno] [příjmení], a to až do prvního porodu, kdy ho naposledy před porodem navštívila dne [datum]. Ze záznamů ve zdravotní dokumentaci MUDr. [jméno] [příjmení] z tohoto období nevyplývá, že by si matka žalobců stěžovala na problémy s prsy. Po porodu prvního dítěte, dne [datum] navštívila opětovně MUDr. [jméno] [příjmení], kde ohledně jejích prsou je uvedeno, že kojí a je subjektivně bez obtíží. Od [datum], při druhé graviditě s žalobcem b), byla matka žalobců rovněž v péči MUDr. [jméno] [příjmení], kam docházela až do [datum], kdy uváděla vertebrogenní obtíže, stesky na prsy nejsou zachyceny. Teprve po 2. porodu, dne [datum] navštívila MUDr. [jméno] [příjmení] pro vertebrogenní obtíže, spíše na hrudní páteři a poprvé je zde uveden záznam, že dva dny měla zvýšenou teplotu v souvislosti se zatvrdnutím pravého prsu a pociťuje únavu a nespavost. MUDr. [příjmení] zaznamenal anemický aspekt pacientky. Prs byl vyšetřen, neboť je zde záznam, že pravý prs v horním zevním kvadrantu obsahuje induraci cca 4 mm, pacientka poslána na odběry, indikace pro další vyšetření prsou však zde zaznamenána není. Z výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení], ošetřujícího lékaře zemřelé v gynekologickém zařízení žalované 2), bylo zjištěno, že standardně se při těhotenství provádí vyšetření ultrazvukem břicha, dále vaginální sondou sonograficky a v rámci preventivního vyšetření se dělají stěry, což se vyšetřuje pod mikroskopem (standartní vyšetření, které je doporučeno Českou gynekologicko - porodnickou společností). Matka žalobců si stěžovala na prsa u obou těhotenství, ale z hlediska jeho zkušenosti, jak mu to líčila, to nepovažoval za nic neobvyklého na začátku těhotenství. V souvislosti se zatvrdnutím pravého prsa, které zjistil při vyšetření zemřelé dne [datum], udělal vyšetření CRP, již nevěděl, jaké byly výsledky vyšetření. V období od [datum] do [datum], v 37. týdnu těhotenství, byla matka žalobců hospitalizována u žalované 1) pro akutní problémy, jako zvracení, průjem a dehydrataci, při příjmu vykazovala schvácenost. Po infuzní terapii se její stav výrazně zlepšil, laboratoř byla v normě, pouze byla shledána anémie, proto byla zahájena terapie antianemiky s tím, že pacientka je propouštěna v dobrém stavu do ambulantní péče. Na kontrole u žalované 1) dne [datum] opět [jméno] [příjmení] uváděla dva měsíce trvající nevolnosti a nechutenství. K další hospitalizaci byla zemřelá přijata u žalované 1) dne [datum] pro trvající a zesilující bolesti zad kolikovitého charakteru. Dne [datum] se narodil císařským řezem žalobce b) jako donošený s dobrou poporodní adaptací, byl plně kojen. Při propuštění z porodnice dne [datum] byla [jméno] procházka propouštěna s nálezem – prsy volné, kojí. Dne [datum] pro pokračující velké zdravotní problémy byla zemřelá vyšetřena na interním oddělení Fakultní nemocnice [část obce], kde byla zároveň hospitalizována do [datum]. Po důkladném vyšetření byl u pacientky učiněn závěr o rakovině prsu v pokročilém stádiu s metastatickým postižením jater.

10. Ve věci byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, oboru porodnicko-gynekologického, onkologického, chirurgického ústavem soudního lékařství Fakultní nemocnice [obec]. Znalecký ústav shledal, že pacientka trpěla triplnegativním karcinomem prsu (tj. negativní na estrogeny, progesterony a Her2/neu). Jedná se o formu rakoviny prsu, která patří mezi prognosticky nepříznivé typy. Onemocnění lze ve významovém procentu vyléčit, avšak musí být diagnostikováno v časném stadiu bez přítomnosti metastáz. Z klinického hlediska se však jedná o jeden z nejméně příznivých typů nádoru s agresivním způsobem chování. Zvláště nepříznivý vznik tohoto nádoru je v těhotenství ženy, jehož hormonální změny výrazně potencují růst a rozvoj nádoru. Příznaky klinické se mohou projevit, ale také nemusejí. Asi nejčastějším nálezem je bulka (rezistence) v prsu, kterou si pacientka nahmatá nebo ji diagnostikuje lékař. K dalším příznakům patří změny na kůži prsu, změny na bradavce, mezi pozdní příznaky patří bolest kostí. Příznaků může být více. U pacientky bylo lze předpokládat s ohledem na probíhající těhotenství a typ karcinomu velmi rychlou progresi onemocnění. V laboratorních nálezech pacientky byla zjištěna anemie (sníženou hodnotu hemoglobinu), zvýšená hodnota jaterních enzymů, nízký albumin a celková bílkovina a vyšší CRP. Všechny tyto ukazatele jsou však nespecifické, tedy nepoukazují na jedinou možnou příčinu. Anemie se často vyskytuje v těhotenství, změny jaterních testů jsou časté, snížený albumin a bílkovina se vyskytují ve třetím trimestru těhotenství velmi často a CRP souvisí nejčastěji s probíhající infekcí. Diagnostika při hospitalizaci od [datum] podle nálezu z ledna 2012 nemohla zvýšit možnosti vyléčení posléze zjištěného karcinomu prsu, neboť se jednalo již v té době o [zdravotní] [stav], tzn. s tvorbou druhotných ložisek, do kostí a jater. V tomto stádiu je onemocnění nevyléčitelné. Je krajně nepravděpodobné, že by metastázy vznikly v inkriminovaném období, je naopak vysoce pravděpodobné, že se vyvíjely po mnohem delší dobu. V dostupné zdravotnické dokumentaci nebyly nalezeny žádné laboratorní výsledky či zjištění, které by mohly přímo vést k [zdravotní] [diagnoza] [anonymizováno]. Pokud by bylo pacientce provedeno fyzikální vyšetření prsu, mohlo by být zjištěno podezření na nádor, podle dostupné dokumentace k provedení vyšetření však nevedly lékaře žádné indicie. I kdyby nádor byl tímto postupem prokázán, stalo by se tak v případě v Ústavu pro matku a dítě příliš pozdě a nádor by nebyl odhalen včas, aby ji bylo možné léčit. Postup byl lege artis v případě žalované 1), ÚPMD [obec], v případě [právnická osoba], žalované 2) nelze jednoznačně stanovit, zda by k odhalení nádoru mohlo dojít včas. Z pohledu znalecké komise dodaná zdravotnická dokumentace je vedená velmi stručně, až nedostatečnou formou. Pokud jde o vyšetření těhotné ženy, to se řídí doporučeným postupem Sekce perinatologie a fetomaternální medicíny, schváleným výborem Českou gynekologicko - porodnickou společností, [obec] lékařské [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] (dále i jen,,ČGPS ČLS JEP“) - [obec] dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství. Z tohoto doporučeného postupu vyplývá, že vyšetření prsu nepatří mezi vyšetření běžně prováděné u těhotné ženy. Vyšetření prsu je však nicméně nezbytné vždy, když pacientka sama upozorní na nově se objevivší ložisko v prsu. V případě péče o prsa má nezastupitelnou roli samovyšetření pacientky. V případě jakéhokoliv nálezu je pacientka odeslána do specializovaného mamologického centra k provedení ultrazvukového vyšetření. Ze zdravotní dokumentace pacientky nevyplývaly žádné skutečnosti, v kterých by problematika prsu byla zmiňována, a které by mohly vést zdravotnický personál k podrobnějšímu vyšetření prsu jmenované. Citlivost prsu však není neobvyklá při změnách v těhotenství. Prsa v druhé polovině těhotenství se zvětšují, jsou citlivá a nacházejí se v nich hrudky. Karcinom prsu ve svých úvodních stadiích nezpůsobuje zpravidla bolesti. Znalecký ústav shledal, pokud jde o zápis k záznamu dne [datum] MUDr. [příjmení], (lékaře žalované 2), v němž je uvedeno zatvrdnutí v pravém prsu, popsané jako„ oblast horního zevního kvadrantu 4 mm indurace“, zvýšené teploty a verterogenní potíže, že v dostupné dokumentaci chybí reakce jmenovaného lékaře na popsaný stav ve smyslu následného vyšetření.

11. Z doplnění znaleckého posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne [datum] se podává, že vedená zdravotní dokumentace byla minimalistická a nevyhovující. Nebyla tam také nalezena informace o rozdílnosti kojení z prsou v poporodním období při prvním či druhém porodu. Informace nebyla uvedena ani jako subjektivní stesk pacientky ani jako objektivní nález v rámci vyšetření. Na dotaz, zda by šlo zabránit fatálnímu růstu karcinomu prsu, znalci uvedli, že nelze jednoznačně odpovědět. Typ nádorového onemocnění pacientky patřil mezi prognosticky nepříznivé a jedinou možností byla včasná diagnostika a léčba tohoto onemocnění v době, kdy onemocnění bylo ohraničeno na prs a nevytvářelo metastázy. Zda bylo nádorové onemocnění v době po ukončení prvního těhotenství v roce 2010 již přítomno a diagnosticky zachytitelné, nelze zpětně určit. Stejně tak nelze bez provedených vyšetření určit, zda bylo lokalizováno na prs a tedy potenciálně vyléčitelné. Po ukončení druhého těhotenství v prosinci [rok] již bylo onemocnění s největší pravděpodobností disseminováno ([diagnoza] [anonymizováno]) a fatálního růstu [diagnoza] [anonymizováno] by již nešlo zabránit.

12. Fakultní nemocnice v [obec], kterou bylo shledáno, že zdravotní dokumentace je minimalistická až nedostatečná, k čemuž měla žalovaná 1) námitky, prvostupňový soud nechal vypracovat odborné vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení], z gynekologicko - porodnické kliniky FN [obec], neboť znaleckému ústavu k datu [datum] zaniklo právo znaleckou činnost vykonávat. Z odborného vyjádření se podává, že záznamy ve zdravotní dokumentaci, vedené ambulantní [právnická osoba] s. r. o., žalovanou 2), jsou v některých skutečnostech minimalistické, i když dobře interpretovatelné a především obsahem vyhovující. Zápisy ambulantního specialisty splňují rozsah péče, který je v souladu se zásadami dispenzární péče v těhotenství, tedy doporučeným postupem, stanoveným ČGSP. Pokud jde o zdravotní dokumentaci vedenou žalovanou 1), Ústavem pro péči matka dítě zápisy„ přítomný stav“ jsou také velmi stručné, jedná se o porodopisy a záznamy o hospitalizacích. Neexistuje však odbornou [právnická osoba] jednoznačně stanovený doporučený postup ohledně rozsahu status presens v rámci hospitalizace na pracovišti gynekologie a porodnictví.

13. Soud I. stupně uzavřel, že lékařská péče obou žalovaných nebyla vedena tzv. lege artis, tj. dle dostupných medicínských znalostí a lékařské praxe, a žalovaní proto nesou odpovědnost za újmu tím způsobenou. Matka žalobců si minimálně od podzimu r. [rok] stěžovala lékařům na bolesti zad i prsou. Později, na začátku prosince [rok], se k tomu přidalo i zvracení a schvácenost. Přestože laboratorní výsledky nebyly úplně v pořádku, lékaři to nechali bez většího povšimnutí. Dle znaleckého posudku, se řada nálezů může vyskytovat i u karcinomu prsu, ale musí se pak tento nález potvrdit a vyvrátit prostřednictvím diferenciální diagnostiky, k čemuž však v daném případě nedošlo. Není podstatné, zda lékaři při vyšetřování zemřelé učinili vše podle svých subjektivních schopností, znalostí a obvyklého, doporučeného postupu, ale zda učinili vše, co učinit mohli. Na základě znaleckého posudku prvostupňový soud shledal pochybení i ve vedení zdravotnické dokumentace zemřelé, kde nelze dohledat základní informace o zdravotním [stav] [anonymizováno] zemřelé, chybí v nich poučení pacientky o samovyšetření prsou, ačkoliv vyšetření prsu gynekologem v rámci preventivní péče o ženy je jedenkrát za rok doporučováno, není uvedena informace o rozdílnosti kojení prsů v poporodním období. Údaje o tom, jak prsa vypadala nejen při ambulantním vyšetření gynekologem 2. žalované, ale i v průběhu hospitalizace u žalovaná 1) nelze dohledat, přestože ve vstupní přímé zprávě je povinností lékaře jakékoliv specializace provést celkové vyšetření nemocného. Přestože si zemřelá na bolesti prsou stěžovala, v této souvislosti nebylo dotazem na ni zjištěno, že u tety z otcovy strany se vyskytl gynekologický karcinom. Zcela neobjektivní je záznam žalované 1) při propuštění zemřelé z její hospitalizace - propouštěna„ v dobrém stavu“ a z porodnice dne [datum], kde je uvedeno„ prsy volné, kojí“, když dle znalců již v té době s největší pravděpodobností bylo zhoubné onemocnění disseminováno (vytvořilo metastázy). Takto vedená zdravotní dokumentace proto neprokazuje, že žalovaní při vyšetření zemřelé postupovali lege artis, tedy činili vše, co jim umožňují nejnovější poznatky lékařské vědy. Nesprávné odebrání anamnézy a neuvedení objektivního nálezu po vyšetření pacienta do zdravotní dokumentace je porušením zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu i zák. č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zejm. ust. § 28, dle kterého pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité úrovni a ust. § 53 odst. 2 písm. d), dle kterého zdravotnická dokumentace musí obsahovat informace o zdravotním stavu pacienta, o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotních služeb. Toto porušení zákonné povinnosti žalovaných bylo v příčinné souvislosti s nekontrolovaným, a tudíž neléčeným rozvojem nemoci u zemřelé, což následně vedlo k jejímu úmrtí. Včasné diagnostiky se zemřelé ze strany žalovaných nedostalo, nebylo rozpoznáno ani generalizované onemocnění, což uspíšilo její úmrtí, tedy zemřela dříve, než zemřít mohla. Zároveň pozdní rozpoznání jí způsobilo mnohem větší utrpění.

14. U obou žalovaných byla prokázána nevědomá nedbalost při vyšetřování zemřelé, kdy nevěnovali náležitou pozornost jak steskům matky žalobců, tak laboratorním výsledkům, což vedlo k jejímu úmrtí právě dne [datum]. K úmrtí, jak shledali znalci, by s největší pravděpodobností sice došlo, ale nepochybně později a ne za takového utrpení. Byť znalci shledali, že postup při gynekologické péči a těhotenství byl lege artis v případě žalované 1), v případě žalované 2) nelze jednoznačně stanovit, zda by k odhalení nádoru mohlo dojít včas, žalovaná 2) odpovídá za vzniklou újmu dle ust. § 2900 o. z., dle kterého, každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Naproti tomu, u žalované 1), kde bylo postupováno dle standardu náležité péče, tedy dle znalců tzv. lege artis, prvostupňový soud aplikoval ust. § 2901 o. z. o porušení obecné zakročovací povinnosti; žalovaná 1) jako odborník ve svém oboru a renomované pracoviště musela vědět, že laboratorní výsledky krve, které obdržela (jaterní testy, albumin, snížená hodnota bílkoviny v séru, vysoké CRP i další) a potíže zemřelé, které vedly k její hospitalizaci začátkem prosince [rok], mohou znamenat i něco závažného a přistoupit k dalšímu vyšetření. Žalovaná 1) tak nevyužila všech diagnostických prostředků, ačkoliv tak učinit mohla.

15. Žalobci tak mají nárok na odškodnění nemajetkové újmy, která jim vznikla (§ 2959 o. z.). Děti léčení matky a nakonec její úmrtí nesly velmi těžce, což vyplývá z jejich psychologických vyšetření. Po smrti matky žalobkyně a) se stala hodně fixovanou na otce. V kontaktu udržovala odstup, postupně dobře sice spolupracovala, v projevech chování byl pozorován neurotický projev, tik obličejové části v průběhu doby přetrvává, přetrvávaly u ní neurotické obtíže, její zvýšená dráždivost, kolísavá plačtivost, stesky, percepce závažné ztráty a hledání jistoty. Objevily se i potíže v komunikaci se širším sociálním prostředím, projevila se reakce na těžký stres a posttraumatický stresový syndrom. Po zvážení aktuálního stavu dítěte je prognóza nejistá i při dlouhodobé intenzivní péči (viz zpráva o psychologickém vyšetření ze dne [datum] PhDr. [jméno] [příjmení] - klinický psycholog). Stejně tak u žalobce b) docházelo k pomrkávání a bezděčného pohybu pusinkou, byly zjištěny tiky v podobě pomrkávání i grimasování, zadrhávání, spojené s psychologickým traumatem ztráty matky (viz lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení]). K úmrtí matky žalobců došlo v jejich útlém věku, což ovlivnilo další psychický vývoj žalobců a jejich spokojený budoucí život. Žalobci byli ochuzeni o radosti spojené s dětstvím prožitým s oběma rodiči, ztratili oporu při řešení jejich problémů. Zažili i negativní emoce spojené s definitivním odchodem jejich matky z tohoto světa. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018 za základní částku náhrady modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, dítě) dvacetinásobek průměrné měsíční nominální mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Průměrná měsíční mzda za čtvrté čtvrtletí roku 2013 činila [částka], dvacetinásobkem je pak částka [částka], kterou prvostupňový soud přiznal každému z žalobců jako přiměřené odškodnění. Prodlení žalovaných posoudil dle ust. § 1970 o. z.; o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“) a o náhradě nákladů řízení státu dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

16. Žalovaná 1) podala proti rozsudku soudu I. stupně odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. [příjmení] mezi stranami má povahu typického medicínsko-právního sporu, je na místě posoudit postup (tzv. lege artis postup) žalované 1) při poskytování zdravotních služeb v oblasti gynekologie a porodnictví matce obou žalobců. Ve věci tak bylo mj. zejména posuzováno, zda žalovaná 1) porušila právní povinnost stanovenou právními předpisy upravujícími poskytování zdravotních služeb, konkrétně § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (povinnost postupovat v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy), nově pak § 45 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni). Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná 1) sice postupovala tzv. lege artis, porušila však obecnou zakročovací povinnost dle § 2901 o. z. Žalovaná především opakovaně uvádí, že aplikace zák. č. 89/2012 Sb., není v posuzovaném případě namístě, neboť k žalobci tvrzenému zanedbání zdravotní péče o jejich matku mělo dojít v prosinci roku 2011 (ust. § 3079 o. z.). Žalobní nárok tedy měl být posouzen dle § 444 odst. 3 obč. zák. jako nárok za jednorázové odškodnění za usmrcení. Bylo tak nutno prokázat naplnění jednotlivých předpokladů odpovědnosti za škodu dle § 420 obč. zák. s tím, že všechny předpoklady odpovědnosti za škodu musí být splněny kumulativně (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 773/2004). Aplikace ustanovení § 2901 o. z. (stejně tak § 2900 o. z.), jakož i § 415 obč. zák. má toliko subsidiární povahu, nebo-li jeho požití přichází do úvahy až v momentě, kdy chybí konkrétní pozitivně stanovená povinnost povinného subjektu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4536/2018, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3510/2019). Konkrétní povinnost žalované 1) byla stanovena v § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Tuto povinnost žalovaná 1) prokazatelně neporušila, což tvrdí s odkazem na vypracovaný znalecký posudek v řízení provedený k důkazu. Uvedené konstatuje i soud I. stupně v napadeném rozhodnutí (odst. 47. napadeného rozsudku). Jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4536/2018 nebo z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2144/2015, že poskytovatel zdravotních služeb ve vztahu k pacientovi porušil generální prevenční povinnost dle § 2900 o. z. nebo zakročovací povinnost dle § 2901 o. z. se může týkat jen vedlejších či podpůrných činností, které nemají charakter individuálních léčebných postupů, u nichž je náležitá péče popsána odbornou literaturou či profesními standardy“. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4536/2018 se podává, že,,při poskytování zdravotních služeb se prvek protiprávnosti odvíjí od základní povinnosti poskytovatele zdravotních služeb vykonávat svou činnost řádně, čili postupovat tzv. lege artis. Tento latinský zjednodušující termín vystihuje požadavek vyvarovat se jak léčebného postupu či zákroku, který není v souladu se současnými poznatky lékařské vědy, tak opomenutí tam, kde bylo třeba určitým způsobem jednat. Porušení povinnosti postupovat při poskytování zdravotní péče lege artis pak bude mít zpravidla za následek vznik povinnosti poskytovatele k náhradě tím způsobené újmy, ať už ve smyslu § 2913 o. z. ve spojení s § 2645 o. z., byla-li uzavřena smlouva o péči o zdraví, či podle § 2910 o. z. z titulu porušení povinnosti obsažené v § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování“. Podle zák. č. 40/1964 Sb. dovolací soud k otázce významu tzv. generální prevence ve věcech poskytování lékařské péče ustáleně dovozoval, že,,byl-li postup lékařů shledán tzv. lege artis, bylo by možno usuzovat na porušení obecné prevenční povinnosti vyplývající z § 415 obč. zák., pouze pokud v daném případě existovaly konkrétní okolnosti, které vyžadovaly provedení dalších úkonů či zvláštních opatření nad rámec předepsaného či obvyklého postupu a byly způsobilé k zamezení či snížení možnosti způsobení újmy na zdrví, za níž je náhrada požadována, a provedeny nebyly“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Závěry této ustálené rozhodovací praxe jsou v obecné rovině použitelné rovněž za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. V posuzovaném případě je dána konkrétní povinnost žalované 1) při poskytování zdravotních služeb, a to postupovat tzv. lege artis. S ohledem na judikatorní závěry v posuzovaném případě obecná zakročovací povinnost není tou povinností, za jejíž porušení by měla žalované 1) vzniknout odpovědnost za usmrcení matky žalobců, resp. za jejich [zdravotzní] útrapy. Soud I. stupně posuzovanou věc nesprávně právně posoudil. Nad rámec uvedeného žalovaná 1) připomíná, že matka žalobců zemřela na onkologické onemocnění - rakovinu prsu. Žalované 1) je vytýkáno, že nezjistila karcinom prsu, když matku žalobců hospitalizovala v souvislosti s porodem mladšího z žalobců v prosinci roku 2011. Karcinom prsu byl matce žalobců zjištěn 13 dní poté, co byla matka žalobců propuštěna z hospitalizace u žalované 1). Žalovaná 1) opakovaně uvádí, že dle doporučení Sekce prenatální medicíny [obec] gynekologické a porodnické [právnická osoba] lékařské [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] není vyšetření prsu ženy v těhotenství součástí doporučeného postupu péče o těhotné ženy. Ze zdravotnické dokumentace jednoznačně vyplývá, že nebyl dán objektivní, medicínský důvod provádět matce žalobců v průběhu ambulantní péče nebo v průběhu hospitalizace vyšetření zaměřené na karcinom prsu. Matka žalobců byla žalovanou 1) hospitalizována primárně z důvodu potřeby zdravotní péče související s porodem mladšího z žalobců a přitom je jí přičítán následek neprovedení vyšetření onkologického zaměření. Karcinom prsu v těhotenství je velice vzácný a obtížně diagnostikovatelný tím spíše, pokud v daném případě u nemocné absentuje klinická symptomatologie, nemocná je těhotná (je notorietou, že prsy v těhotenství vykazují jiné příznaky než mimo těhotenství), již kojí (je notorietou, že v důsledku laktace prsy v době, kdy žena kojí, vykazují jiné příznaky než v době, kdy nekojí) a navíc je mladého věku, u kterýchžto žen může nádorové bujení progredovat velmi rychle. Soud I. stupně se přitom s uvedenými skutečnostmi nijak nevypořádal. Žalovaná 1) se v této souvislosti pozastavuje nad tím, jakým způsobem prvostupňový soud vykládá poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni, tj. pojem„ lege artis“. Dle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a techniky a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Uvedená definice je definicí legální a v žádném případě se neslučuje s výkladem soudu I. stupně uvedeným v odst. 46. rozsudku, že poskytovatelé zdravotních služeb postupují lege artis, pokud„ činí vše, co jim umožňují nejnovější poznatky lékařské vědy“, nebo snad pokud využijí všech diagnostických prostředků, když tak mohou učinit (odst.

47. Rozsudku). Žalovaná 1) uzavírá, že první z předpokladů ke vzniku odpovědnosti za škodu, tj. porušení právní povinnosti, v posuzovaném případě není dán. Žalovaná 1) upozorňuje i na vnitřní rozpornost a nesrozumitelnost napadeného rozsudku. Napadené rozhodnutí soud I. stupně opírá o hypotetické, spekulativní závěry. Soud nemůže bez dalšího rozhodnout, že matka žalobců„ zemřela dříve, než zemřít mohla“ (odst. 46. rozsudku), když z provedeného dokazování toto nevyplývá, nebo že časnější zachycení metastatického postižení„ by znamenalo prodloužení jejího života a v lepší kvalitě, než jaké následovalo“ (odst. 46 rozsudku), což taktéž z provedeného dokazování nevyplývá. Stejně tak konstatování, že„ laboratorní výsledky krve mohou znamenat i něco vážného“, je konstatování v přímém rozporu se znaleckým zhodnocením postupu žalované 1), když platí, že soud nemá odborné znalosti pro posouzení rozhodných skutečností. Nález karcinomu prsu byl matce žalobců diagnostikován 13 dní poté, co byla propuštěna z poslední hospitalizace žalovanou 1). I kdyby žalovaná 1) v rámci péče o matku žalobců učinila cokoliv, co prvostupňový soud v rozsudku tvrdí, že učinit měla, nemělo by takové počínání na následný vývoj zdravotního stavu matky žalobců z povahy a logiky věci žádný vliv. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nutno uvést, že v posuzovaném případě nebyly dány žádné konkrétní okolnosti, které by vyžadovaly provedení zvláštních opatření nad rámec předepsaného, které nebyly provedeny a které by zároveň byly způsobilé k zamezení či snížení možnosti způsobení újmy na zdraví, resp. na životě, za kterou je v tomto řízení sekundárními poškozenými požadována náhrada. V souvislosti s otázkou příčinné souvislosti žalovaná 1) považuje rozsudek za vnitřně rozporný, pokud je v odst. 46. rozsudku uvedeno, že nerozpoznání onkologického onemocnění matky žalobců ze strany žalované 1) toliko uspíšilo úmrtí matky žalobců, a následně v odst. 47. rozsudku je uvedeno, že nevěnování náležité pozornosti steskům matky žalobců a laboratorním výsledkům k úmrtí matky žalobců vedlo. Soud I. stupně v odst. 47. rozsudku uvádí, že pozdní rozpoznání onkologického onemocnění matky žalobců jí způsobilo mnohem větší utrpení a časnější zachycení metastatického postižení by neznamenalo úplné vyléčení matky žalobců, ale prodloužení jejího života a v lepší kvalitě. Toto konstatování je irelevantní, řízení je vedeno o sekundárních nárocích na jednorázovou náhradu za duševní útrapy v souvislosti s tvrzeným usmrcením primární poškozené, a nikoliv o nárocích na náhradu nemajetkové újmy matky žalobců. V souvislosti s otázkou kauzality se žalovaná 1) neztotožňuje ani s tvrzením soudu v odst. 46. rozsudku, dle kterého„ pokud by bylo pacientce provedeno fyzikální vyšetření prsu, mohlo by být zjištěno podezření na nádor.“ Uvedené tvrzení nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. Žalovaná připomíná, že doktrína ztráty šancí je značně kontroverzní, v současném českém pozitivním právu nemá oporu a ani dosud nebyla do vnitrostátní soudní aplikační praxe inkorporována ani ve vztahu k poškozeným primárním, natož sekundárním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na shora uvedené mezi jednáním žalované 1) a duševními útrapy žalobců není dána příčinná souvislost (viz rozsudek Nejvyššího sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná 1) opakovaně uvádí, že z lidského pohledu považuje za pochopitelnou jakoukoliv snahu kohokoliv ulehčit tíživému osudu nezletilých žalobců. [ulice] řízení vedeném v demokratickém právním státě, jakým je Česká republika, však nelze slevit z obecné zásady, že posouzení každého sporu musí být zároveň zasazeno do kontextu relevantních právních norem a jejich ustáleného výkladu tak, aby mezi posouzením jednotlivých případů nevznikaly z právního hlediska nedůvodné rozdíly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na shora uvedené žalovaná 1) navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

17. Žalovaná 2) brojila proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním, a to proti výrokům ad I., II., IV., V. a VII. Namítla, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav věci. K tvrzenému zanedbání došlo před účinností zákona č. 89/2012 Sb., s odkazem na ust. § 3079 měl být aplikován zák. č. 40/1964 Sb. (§ 444 odst. 3, § 420 obč. zák.). Aplikace ustanovení § 2901 o. z. (stejně tak § 2900 o. z.), jakož i § 415 obč. zák. má toliko subsidiární povahu, nebo-li jeho požití přichází do úvahy až v momentě, kdy chybí konkrétní pozitivně stanovená povinnost povinného subjektu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V této souvislosti odkázala na shodnou judikaturu jako žalovaná 1). Podle tvrzení žalobců si jejich matka stěžovala na bolest pravého prsu při laktaci po prvním porodu a během druhého těhotenství. Ze zdravotní dokumentace nevyplývá, že by tyto potíže byly ošetřujícímu lékaři MUDr. [příjmení] sděleny, dokumentace je vedena podrobně a pečlivě. První stížnosti pacientky ohledně bolesti v pravém prsu jsou v dokumentaci uvedeny dne [datum], již dne [datum] byla žalovaná hospitalizována ve FN [část obce], nelze tak spatřovat příčinnou souvislosti mezi sdělením o potížích dne [datum] a diagnostikovaným onemocněním dne [datum] Zdravotní péče matce žalobců byla žalovanou 2) poskytována na náležité odborné úrovni (§ 28 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb.). Pro posouzení zdravotního stavu matky žalobců nemá žalovaná 2) kompletní zdravotní dokumentaci matky žalobců v době tří hospitalizací u žalované 1) (dvě šestinedělí, hospitalizace během 2. gravidity) a dokumentaci od praktického lékaře pro posouzení, zda potíže pacientky trvaly i v intervalu mezi kojením po první graviditě a druhou graviditou. Žalovaná 2) poukázala na rozpornost a nesrozumitelnost rozsudku, který se opírá o hypotetické a spekulativní závěry, že matka žalobců„ zemřela dříve, než zemřít mohla“ (odst. 46. napadeného rozsudku), nebo že časnější zachycení metastatického postižení„ by znamenalo prodloužení jejího života a v lepší kvalitě, než jaké následovalo“ ,,,laboratorní výsledky krve mohou znamenat i něco vážného“, tyto závěry jsou v rozporu se znaleckým zkoumáním. Shodně jako žalovaná 1) odkázala rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v posuzovaném případě nebyly dány žádné konkrétní okolnosti, které by vyžadovaly provedení zvláštních opatření nad rámec předepsaného, které nebyly provedeny a které by zároveň byly způsobilé k zamezení či snížení možnosti způsobení újmy na zdraví, resp. na životě, za kterou je v tomto řízení sekundárními poškozenými požadována náhrada. Rozsudek soudu I. stupně je vnitřně rozporný i pokud jde o otázku posouzení příčinné souvislosti (odst. 46 odůvodnění) mezi jednáním žalované 2) a duševními útrapy žalobců není dána příčinná souvislost. Zavázat poskytovatele zdravotní péče k náhradě škody bez příčinné souvislosti jeho jednání (či opomenutí) se škodlivým následkem coby jedné z podmínek vzniku odpovědnosti ve smyslu § 420 obč. zák. by znamenalo nepřípustně ukládat povinnost bez náležitého zákonného podkladu, což by mohlo vést i k protiústavnímu výsledku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

18. Žalobci se vyjádřili k podaným odvoláním. Předně se ztotožnili s aplikací zák. č. 89/2012 Sb., neboť k úmrtí matky žalobců došlo [datum]. Poukázali na výpověď MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení] a znalecký posudek Fakultní nemocnice [obec], kdy z provedeného dokazování je zřejmé, že pro vyšetření prsou v době těhotenství nejsou dány jednotné, závazné postupy, rovněž péče o prsa po dobu těhotenství byla všemi lékaři popsána jako vedlejší, druhořadá, proto soud I. stupně aplikoval na jednání žalované 2) porušení generální prevenční povinnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4536/2018). Za správné žalobci považují i hodnocení porušení právní povinnosti ve vztahu k žalované 1), kde soud shledal porušení obecné zakročovací povinnosti dle ust. § 2901 o. z., kdy se žalovaná 1) nepokusila odvrátit újmu. Po zohlednění faktu, že matka žalobci byla od září [rok] do porodu druhého dítěte pod pravidelným lékařským dohledem, je alarmují zanedbání včasné diagnózy [zdravotní], žalobci poukazují na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3416/20 posuzující otázku příčinné souvislosti v medicínských sporech, není nezbytná příčinná souvislost v rozsahu 100%, ale převažující pravděpodobnost. V medicínských sporech je nutno přihlížet na rozměr dané věci, neboť lidský život a zdraví jsou nejdůležitějšími lidskými statky, což by měl soud vzít v potaz, tomu soud I. stupně dostál, zohlednil slabší postavení poškozených a svým rozhodnutím vyvinul tlak na poskytovatele zdravotní péče, aby k takovým pochybením nedocházelo. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadených výrocích jako věcně správného.

19. Žalovaná 1) se vyjádřila k odvolání žalované 2), uvedla, že s tímto věcně souhlasí.

20. Rovněž vedlejší účastník na straně žalované 2) se vyjádřil k odvolání žalované 2) a s jeho argumentací obsaženou v odvolání se plně ztotožnil. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu, případně jej změnil a žalobu zamítl.

21. Při odvolacím jednání žalované včetně vedlejší účastnice na straně žalované 2) setrvaly na svých stanoviscích, žalované v případě zamítnutí žalobního požadavku se vzdaly práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzhledem k povaze sporu a postavení žalobců, vedlejší účastnice na straně žalované 2) požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení.

22. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 o. s. ř., ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti vedlejší účastnice na straně žalované 1), která se k odvolacímu jednání omluvila a nežádala jeho odročení (§ 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.) a odvolání žalovaných shledal opodstatněným.

23. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem I. stupně, předně ze znaleckého posudku znaleckého ústavu, jeho doplňku a odborného vyjádření MUDr. [příjmení], neztotožnil se však s jeho právním posouzením.

24. Podle ust. § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

25. Podle ust. § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

26. Podle ust. § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

27. Podle ust. § 11 obč. zák. fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

28. Podle ust. § 13 odst. 1 obč. zák. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění (odst. 1). Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (odst. 2). Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (odst. 3).

29. Podle článku 8.

1. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

30. Podle § 11 odst. 1 věta první zákona č. 20/1966 Sb. o zdraví lidu ve znění platném do [datum] zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákony.

31. Podle § 67b odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. o zdraví lidu ve znění platném do [datum] zdravotnická zařízení jsou povinna vést zdravotnickou dokumentaci. Podle odst. 2 zdravotnická dokumentace obsahuje a) osobní údaje pacienta v rozsahu nezbytném pro identifikaci pacienta a zjištění anamnézy, b) informace o onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče. Podle odst. 4 zápis ve zdravotnické dokumentaci musí být veden průkazně, pravdivě a čitelně; je průběžně doplňován a musí být opatřen datem zápisu, identifikací a podpisem osoby, která zápis provedla. Opravy ve zdravotnické dokumentaci se provádí novým zápisem s uvedením dne opravy, identifikací a podpisem osoby, která opravu provedla. Původní záznam musí zůstat čitelný.

32. Předně je nutno vyjít ze skutkových tvrzení žalobců, kteří tvrdí, že porušením povinností ze strany žalovaných, resp. jejich postupem došlo k porušení jejich soukromých právem chráněných přirozených práv, kdy závažnost, mimořádnost rozsahu a charakteru neoprávněného zásahu je vylíčen pod bodem IV. žalobního návrhu, čemuž odpovídá i žalobní požadavek (v této souvislosti odkázali na ust. 2956 o. z.); naopak z žalobního žádání nelze seznat, že by žalobci požadovali toliko jednorázové odškodnění paušální částkou ([částka]), na kterou pamatuje ust. § 444 odst. 3 obč. zák.

33. Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou vztahu případného nároku z titulu náhrady škody na zdraví k nárokům z ochrany osobnosti. Nejvyšší soud se k této otázce vyjádřil schválením rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 201, [číslo] tak, že nároky z titulu náhrady škody na zdraví jsou speciálními nároky ve vztahu k obecným nárokům vzniklým v režimu ochrany osobnosti. Vyšel přitom z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/2004, v němž je jednoznačně vyjádřeno, že ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák. řeší otázku odškodnění pozůstalých jednorázovým plněním, avšak tato úprava je natolik paušální, že jí nelze považovat za vyčerpávající řešení daného problému. Jak výše uvedeno, v přezkoumávané věci však z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by se žalobci na základě téhož skutku domáhali přiznání peněžité satisfakce podle ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák., tedy jednorázového odškodnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu sp. zn. [číslo]), ale naopak nároku na ochranu osobnosti (viz strana 8 žalobního žádání, zejm. poslední odstavec).

34. Součástí soukromého života je nepochybně též rodinný život, zahrnující vztahy mezi blízkými příbuznými, pak respektování soukromého, tedy i rodinného života musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi, aby tak bylo možno mimo jiné také rozvíjet a naplňovat vlastní osobnost. Smrt blízké osoby proto může vzhledem ke vzájemným úzkým a pevným sociálním, morálním, citovým a kulturním vazbám představovat natolik vážnou nemateriální újmu pro rozvíjení a naplňování osobnosti pozůstalého, že může být kvalifikována jako újma snižující jeho důstojnost či vážnost ve společnosti. Z tohoto pohledu občanský zákoník právě dává podmínky pro uplatnění finanční satisfakce za újmu spočívající v zásahu do osobnostních práv v důsledku smrti blízké osoby. Jak výše uvedeno, z hlediska stávající legislativní úpravy se však jedná o jiný nárok, než je náhrada škody (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 517/99, sp. zn. I. ÚS 2844/14, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 83/2011).

35. Soud I. stupně na daný případ nesprávně aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť k tvrzenému porušení osobnostních práv (k tvrzenému protiprávnímu zásahu) žalobců postupem non lege artis, mělo dojít v průběhu roku 2010 a 2011, jak se podává ze skutkových tvrzení uvedených v žalobním návrhu; tedy před [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3118/2019, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14); pro posouzení toho, který právní předpis bude aplikován, tak není rozhodné, kdy došlo k úmrtí matky žalobců (leden 2014). Potud byla odvolací námitka žalovaných shledána důvodnou. Jinými slovy odvolací soud zjištěný skutkový stav posoudil dle ust. § 11 a § 13 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť k tvrzenému zásahu do práv žalobců došlo před [datum] (v průběhu roku 2010 po narození žalobkyně a) a v průběhu roku 2011 během těhotenství a po porodu žalobce b), nejpozději dne [datum]).

36. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení žalovanou 1) – č. l. 29 a vedlejší účastnicí žalované 2) č. l. 42, pak soud I. stupně nesprávně aplikoval ust. § 619, § 620 odst. 1 a § 629 o. z. Podle platné judikatury se k uplatnění práva na ochranu osobnosti nevyžaduje vyvolání následků, ale stačí, že zásah byl objektivně způsobilý narušit nebo ohrozit práva, chráněná ustanovením § 11 obč. zák. Počátek promlčecí doby se tak musí odvíjet od doby, kdy došlo k tvrzenému neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 453/2017, usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2915/2018). K tvrzenému neoprávněnému zásahu podle zjištěných skutkových okolností mělo dojít chybným postupem žalované 1) v průběhu hospitalizace ode dne [datum] do [datum] a v průběhu hospitalizace ode dne [datum] do [datum]; k tvrzenému neoprávněnému postupu žalované 2) mělo dojít po prvním porodu žalobkyně v roce [rok], v souvislosti s potvrzením gravidity žalobkyně v květnu [rok] a po dobu jejího trvání a konečně nejpozději v souvislosti s kontrolou žalované dne [datum]. Právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 obč. zák. je právem majetkové povahy, které se promlčuje v obecné promlčecí době dle ust. § 101 obč. zák. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k datu podání žalobního návrhu dne [datum] není uplatněný nárok promlčen.

37. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že pokud by byl nárok žalobců posouzen dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. (neboť k tvrzenému porušení povinností ze strany žalovaných došlo před [datum] - § 3079 o. z.), tento by také nebyl promlčen (§ 106 odst. 1 obč. zák., kdy promlčecí doba by počala běžet od dne úmrtí matky žalobců, kdy se nejpozději žalobci dozvěděli o vzniku újmy a kdo za ni odpovídá); rovněž by bylo nutno posoudit naplnění všech předpokladů odpovědnosti za škodu, mezi něž také náleží porušení právní povinnosti a příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a vzniklou újmou.

38. Odpovědnost za zásah do ochrany osobnosti je založena na přísně objektivní odpovědnosti, tj. vzniká bez zřetele na (případné) zavinění původce neoprávněného zásahu, což znamená, že na straně původce neoprávněného zásahu se nevyžaduje ani existence úmyslu (ať přímého či nepřímého), ani nedbalosti (ať vědomé či nevědomé), jelikož nemajetková újma má závažné důsledky pro dotčenou osobu bez ohledu na to, zda původce neoprávněného zásahu jednal zaviněně či nikoli. Hmotněprávní podmínky pro vznik občanskoprávních sankcí jsou současně - existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající v porušení či ohrožení osobnosti fyzické osoby, neoprávněnost (nezákonnost) tohoto zásahu a existence vzájemné příčinné souvislosti. Jinými slovy občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby podle ustanovení § 11 násl. obč. zák. přichází v úvahu pouze u zásahů do osobnosti fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem, které je třeba kvalifikovat jako neoprávněné (protiprávní). Neoprávněným je takový zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 obč. zák. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde existovat příčinná souvislosti mezi zásahem a vzniklou újmou na chráněných osobnostních právech fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost sankcí podle ustanovení § 13 obč. zák. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka]).

39. Bylo tak třeba najisto postavit, zda léčebný postup žalovaných byl postupem lege artis, zda v příčinné souvislosti s postupem žalovaných došlo ke vzniku újmy na chráněných osobnostních právech žalobců; prvostupňový soud tak nepochybil, pokud z zodpovězení této odborné otázky zadal vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. V této souvislosti je třeba poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z něhož vyplývá, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (odpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Tyto náležitosti znalecký posudek zpracovaný ústavem soudního lékařství Fakultní nemocnice [obec], včetně jeho doplňku splňuje.

40. Pokud jde o závěr prvostupňového soudu, zda žalovaná 1) či žalovaná 2) postupovala lege artis či nikoli, pak tento je vnitřně rozporný. Soud I. stupně činí zjištění ze závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice [obec] a jeho doplňku, že postup žalované 1) byl shledán lege artis a u postupu žalované 2) nelze jednoznačně stanovit, zda by k odhalení nádoru mohlo dojít včas (odst. 33, 47 napadeného rozsudku), pak ale uzavírá, že žalovaní postupovali non lege artis, proto odpovídají za újmu tím způsobenou (odst. 37, 45).

41. Soud I. stupně učinil správná zjištění ze znaleckého posudku ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice [obec] [číslo] ze dne [datum], jeho doplňku ze dne [datum] a odborného vyjádření ke znaleckému posudku MUDr. [jméno] [příjmení] – Fakultní nemocnice [obec], porodnicko - gynekologická klinika ze dne [datum], která jsou obsažena v odst. 33. napadeného rozsudku. Ve stručnosti lze zrekapitulovat, že pacientka trpěla triplnegativním karcinomem prsu, tato forma rakoviny prsu patří mezi prognosticky nepříznivé typy. Onemocnění lze ve významovém procentu vyléčit, avšak musí být diagnostikováno v časném stadiu bez přítomnosti metastáz. U pacientky bylo lze předpokládat s ohledem na probíhající těhotenství a typ velmi rychlou progresi onemocnění. V laboratorních nálezech pacientky byla zjištěna anemie (sníženou hodnotu hemoglobinu), zvýšená hodnota jaterních enzymů, nízký albumin a celková bílkovina a vyšší CRP. Všechny tyto ukazatele jsou však nespecifické, tedy nepoukazují na jedinou možnou příčinu. Anemie se často vyskytuje v těhotenství, změny jaterních testů jsou časté, snížený albumin a bílkovina se vyskytují ve třetím trimestru těhotenství velmi často a CRP souvisí nejčastěji s probíhající infekcí. Diagnostika při hospitalizaci od [datum] podle nálezu z ledna [rok] nemohla zvýšit možnosti vyléčení posléze zjištěného karcinomu prsu, neboť se jednalo již v té době o onemocnění metastazující, tzn. s tvorbou druhotných ložisek, do kostí a jater. V dostupné zdravotnické dokumentaci nebyly nalezeny žádné laboratorní výsledky či zjištění, které by mohly přímo vést k diagnóze karcinomu prsu. Dle doporučení Sekce prenatální medicíny [obec] gynekologické a porodnické společnosti, [obec] lékařské [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] není vyšetření prsu ženy v těhotenství součástí doporučeného postupu péče o těhotné ženy. Ze zdravotnické dokumentace jednoznačně vyplývá, že nebyl dán objektivní medicínský důvod provádět matce žalobců v průběhu ambulantní péče nebo v průběhu hospitalizace vyšetření zaměřené na karcinom prsu. Podle dostupné dokumentace k provedení vyšetření však nevedli lékaře žádné indicie. I kdyby nádor byl tímto postupem prokázán, stalo by se tak v případě v Ústavu pro matku a dítě příliš pozdě a nádor by nebyl odhalen včas, aby ji bylo možné léčit. Postup žalované 1) byl lege artis, v případě žalované 2) nelze jednoznačně stanovit, zda by k odhalení nádoru mohlo dojít včas.

42. S ohledem na závěr znaleckého posudku lze tak uzavřít, že žalovaná 1) neporušila právní povinnost stanovenou právními předpisy upravujícími poskytování zdravotních služeb, konkrétně ust. § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (povinnost postupovat v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy). Matka žalobců byla přijata k hospitalizaci v prosinci [rok] u žalované 1) v souvislosti s očekávaným porodem, ke kterému došlo dne [datum], jak výše uvedeno, podle Zásad dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství ČGPS ČLS JEP nebylo povinností žalované 1) v souvislosti s hospitalizací bez dalšího vyšetření prsu. Ani však diagnostika karcinomu před datem hospitalizace matky žalobců u žalované 1) v období od 5. 12. do [datum] nemohla zvýšit možnost vyléčení posléze zjištěného karcinomu prsu pacientky nebo alespoň vést k většímu prodloužení jejího života, neboť podle nálezu z ledna [rok] se jednalo již o onemocnění [zdravotní] (s tvorbou druhotných ložisek) do kosti a jater. V tomto stádiu onemocnění je krajně nepravděpodobné, že by metastázy vznikly v inkriminovaném období, je naopak vysoce pravděpodobné, že se vyvíjely po mnohem delší dobu (odpověď pod bodem 5 doplňku znaleckého posudku). Potud je nedůvodná argumentace žalobců, že není nezbytná příčinná souvislost v rozsahu 100%, ale převažující pravděpodobnost (viz podrobněji odst.), neboť zcela absentuje příčinná souvislost mezi postupem žalované 1) v průběhu první i druhé hospitalizace matky žalobců v jejím zařízení ve dne [datum] až [datum] a [datum] až [datum] a újmou vzniklou žalobcům.

43. Pokud by žalovaná 2) postupovala tak, jak měla dle tvrzení žalobců postupovat, tedy na stesky matky žalobců stran bolesti prsou a v bedrech reagovat fyzikálním vyšetřením prsu a případně vyšetřením diferenciální diagnostikou, nelze,,stanovit, že by k odhalení nádoru došlo včas“ (viz závěr znaleckého posudku), absentuje tak příčinná souvislost mezi tvrzeným jednáním (zásahem) žalované 2) a vzniklou újmou. Zpětně nelze určit termín, kdy došlo k metastázování nádoru, před kterým by případná diagnóza mohla vést k vyléčení pacientky (odpověď l) znaleckého posudku). Zda bylo nádorové onemocnění po ukončení prvního těhotenství v roce [rok] již přítomno a diganosticky zachytitelné nelze zpětně určit (odpověď 5 doplňku znaleckého posudku). I pokud si matka žalobců na citlivost (bolestivost prsu) stěžovala, což připustil v rámci své výpovědi MUDr. [příjmení], zaměstnanec žalované 2), tato skutečnost se podává i z výpovědi manžela matky žalobců, který byl při prohlídce v ordinaci MUDr. [příjmení] přítomen, pak je třeba vyjít ze závěru znaleckého posudku, z něhož se podává, že zvětšení prsů v průběhu těhotenství je zcela obvyklý a fyziologický proces, rovněž citlivost prsů není neobvyklá při změnách v těhotenství (odpověď cc) znaleckého posudku); v druhé polovině těhotenství se v nich nachází hrudky (odpověď dd) znaleckého posudku); samotná bolestivost prsu v těhotenství nemusí znamenat malignitu a nemusí vždy vést k ultrazvukovému vyšetření (odpověď gg) znaleckého posudku). S ohledem na odpovědi uvedené pod písmenem ad cc), dd), gg) znaleckého posudku je možno uzavřít, že pokud si matka žalobců stěžovala v průběhu kojení (po narození dcery) a v průběhu druhého těhotenství na bolestivost prsů a ošetřující gynekolog přičítal tyto obtíže laktaci a těhotenství, a jiné symptomy (např. laboratorní výsledky, matka kojila), nenasvědčovaly ničemu neobvyklému, pak postup žalované 2) nelze považovat za postup non lege artis. Pokud jde o první zachycení obtíží u žalované 2) dne [datum] (zatvrdnutí v pravém prsu, zvýšené teploty a vertebrogenní obtíže, objektivně je popsáno u pravého prsu v oblasti horního zevního kvadrantu 400 indurace (zatvrdnutí), kdy chybí v dokumentaci reakce jmenovaného lékaře na popsaný stav ve smyslu následného vyšetření (odpověď i) znaleckého posudku), pak absence reakce na popsaný stav ve zdravotní dokumentaci k datu [datum] není v příčinné souvislosti s úmrtím matky žalobců, neboť již ani diagnostika karcinomu před tímto datem (v průběhu hospitalizace matky žalobců u žalované 1) v období od [datum] do [datum]) nemohla zvýšit možnost vyléčení posléze zjištěného [zdravotní zprávy] prsu matky žalobců nebo alespoň vést k většímu prodloužení jejího života, neboť podle nálezu z ledna 2012 [anonymizováno] jednalo již o onemocnění metastázující s tvorbou druhotných ložisek (odpověď pod bodem 5 znaleckého posudku); časově však nelze vznik metastáz zpět stanovit.

44. Soud I. stupně nesprávně aplikoval ust. § 2900 o. z. a § 2901 o. z.; pokud jde o aplikaci ust. § 415 obč. zák. (nyní § 2900 o. z.), zakotvující obecnou prevenční povinnost, pak aplikace § 415 obč. zák. přichází v úvahu jen tam, kde neexistuje konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje, tedy není-li konkrétní postup předepsán, což není posuzovaný případ; při posouzení, zda postup lékařů byl lege artis, jde primárně o to, zda byla porušena přímá povinnost, potud byla odvolací námitka žalovaných shledána důvodnou. Povinnost žalovaných vyplývala z ust. § 11 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., ve znění [účinnost]. Byl-li postup lékařů při poskytování lékařské péče žalovanými shledán lege artis, bylo by možno usuzovat na porušení povinnosti vyplývající z § 415 obč. zák., pokud v daném případě existovaly konkrétní okolnosti, které vyžadovaly provedení dalších úkonů či zvláštních opatření nad rámec předepsaného či obvyklého postupu a byly způsobilé k zamezení či snížení možnosti způsobení újmy na zdraví, za niž je náhrada požadována, a provedeny nebyly; jinými slovy byla-li škoda na zdraví způsobena takovým jednáním či opomenutím zdravotnického personálu, jemuž bylo možno předejít a které lze kvalifikovat jako porušení prevenční povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Podle doporučení Sekce prenatální medicíny [obec] gynekologické a porodnické [právnická osoba] lékařské [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] však není vyšetření prsu ženy v těhotenství součástí doporučeného postupu péče o těhotné ženy, ze zdravotnické dokumentace matky žalobců jednoznačně vyplývá, že tato neobsahuje žádné laboratorní výsledky či zjištění, které by mohly přímo vést k závěru, že by bylo nutno provést u matky žalobců vyšetření prsů, včetně tzv. diferenciální diagnostiky, které by diagnózu karcinomu u matky žalobců potvrdilo. V laboratorních nálezech pacientky byla zjištěna anemie (sníženou hodnotu hemoglobinu), zvýšená hodnota jaterních enzymů, nízký albumin a celková bílkovina a vyšší CRP. Všechny tyto ukazatele jsou však nespecifické, tedy nepoukazují na jedinou možnou příčinu, pro kterou by bylo nutno přistoupit k vyšetření prsu, včetně diferenciální diagnostiky. Rovněž tak citlivost, bolestivost prsu a hrudky s ohledem na odpověď znaleckého ústavu uvedenou ve znaleckém posudku pod bodem cc) a gg) bez dalších symptomů nevedly k závěru, že by bylo nutno přistoupit k vyšetření prsu.

45. Pokud jde o závěr soudu I. stupně stran vedení zdravotnické dokumentace (odst. 46), kdy prvostupňový soud shledal pochybení v jejím vedení s ohledem na závěr doplňku znaleckého posudku, kdy dovodil, že chybí poučení pacientky o samovyšetření prsou, není uvedená rozdílnost kojení prsů v poporodním období, údaje o tom, jak vypadala prsa v průběhu ambulantního vyšetření u žalované 1) a hospitalizace u žalované 2), pak podle Zásad dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství ČGPS ČLS JEP nebylo doporučeným postupem bez dalšího vyšetření prsu, jinými slovy vyšetření prsů nepatří mezi vyšetření běžně prováděné u těhotné ženy; jiné symptomy neukazovaly na nutnost vyšetření prsu. Především však nedostatky ve vedené zdravotní dokumentace s ohledem na výše uvedené, nemohly být samy o osobě příčinou nemajetkové újmy žalobců vzniklé v souvislosti s úmrtím jejich matky.

46. Konečně pochybnosti stran vedení zdravotní dokumentace u obou žalovaných byly rozptýleny odborným vyjádřením MUDr. [příjmení] ze dne [datum], z něhož bylo zjištěno, že zdravotní dokumentace je v případě žalované 1) stručná, neexistuje však odbornou společností (ČGSP) jednoznačně stanovený doporučený postup ohledně rozsahu status presens hospitalizace na pracovišti gynekologie a porodnictví. V případě žalované 2) minimalistická, obsahem vyhovující, zápisy ambulantního specialisty splňují rozsah péče, který je v souladu se Zásadami dispenzární péče v těhotenství, tedy doporučeným postupem stanoveným Českou gynekologicko-porodnickou společností.

47. V této souvislosti je nutno uvést, že soud I. stupně vyzval účastníky, zda navrhují výslech znalce ke znaleckému posudku a jeho doplňku (č. l. 354), na výslechu znalce, a to toliko k doplňku znaleckého posudku stran posouzení otázky vedení zdravotní dokumentace, trvala pouze žalovaná 1) – č. l.

457. Vzhledem k tomu, že k datu [datum] byl zpracovatel posudku vyškrtnut ze seznamu znalců (č. l. 451), soud I. stupně si k námitkám žalované 2) namísto výslechu znalce nechal vypracovat odborné vyjádření lékaře Fakultní nemocnice [obec] MUDr. [příjmení], čímž byly případné pochybnosti či nejasnosti stran závěru doplňku znaleckého posudku odstraněny, jiné námitky k závěru znaleckého posudku nebyly vzneseny; s ohledem na výše uvedené tak nebylo nutno přistoupit k výslechu zpracovatele posudku.

48. Pokud žalobci argumentovali v žalobě nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1919/08, pak toto rozhodnutí vycházelo z odlišného skutkového stavu, neboť postup lékaře byl shledán postupem non lege artis, na čemž se shodly všechny znalecké posudky, které byly zpracovány v rámci řízení před obecnými soudy; nárok žalobce na náhradu škody pak nebyl shledán pouze v důsledku toho, že nelze stoprocentně prokázat příčinnou souvislost mezi postupem stěžovatelky a smrtí manželky žalobce, kdy Ústavní soud se vyjadřoval k otázce„ stoprocentního“ prokázání objektivní příčinné souvislosti. V posuzovaném případě byl skutkový stav odlišný jak v otázce posouzení postupu žalovaných, tak v otázce příčinné souvislosti, která absentuje. Ohledně nálezu sp. zn. IV. ÚS 3416/20, na který žalobci odkazovali ve vyjádření k odvolání je možno odkázat na shodnou argumentaci, neboť se jednalo o skutkově odlišný případ, kdy po provedeném dokazování nebyla (na 100 %) postavena najisto otázka příčinné souvislosti mezi pochybením zdravotnického zařízení při poskytování léčebné péče a újmou v podobě poškození zdraví ve vztahu k právnímu názoru stran aplikace teorie ztráty šance a ztráty očekávání.

49. Shodný výše uvedený závěr by byl odvolacím soudem přijat i za předpokladu, že by byl nárok žalobců posouzen dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. s ohledem na absenci prvních dvou předpokladů odpovědnosti, tj. porušení právní povinnosti a existence příčinné souvislosti.

50. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé (výrok I. II.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žaloba se zamítá.

51. Ve vztahu mezi žalobci, žalovanou 1) a vedlejší účastnicí na straně žalované 1) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť žalovaná 1) a vedlejší účastnice na její straně, byť byly v řízení úspěšné (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdaly (č. l. 234, č. l. 579).

52. Ve vztahu mezi žalovanou 2) a vedlejší účastnicí na straně žalované 2) se žalované 2) a vedlejší účastnici na straně žalované 2) náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně nepřiznává dle ust. § 150 o. s. ř., kterého se žalobci v případě neúspěchu dovolávali (č. l. 539), a to s odkazem na charakter sporu, věk a poměry žalobců. Odvolací soud shledal naplnění podmínek pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., žalobci jsou nezletilí, domáhali se odškodnění újmy v souvislosti s úmrtím matky, což nepochybně značně negativně zasáhlo do jejich života; výsledek řízení závisel převážnou měrou na výsledku znaleckého zkoumání, jehož výsledek nebyl žalobcům k datu zahájení řízení znám. Naproti tomu odvolací soud vzal v úvahu i poměry 2. žalované (právnická osoba, společnost s ručením omezeným, předmět podnikání výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách [číslo] živnostenského zákona, provozování nestátního zdravotnického zařízení v oboru gynekologie a porodnictví) a vedlejší účastnice na její straně (právnická osoba, akciová společnost, předmět podnikání pojišťovací činnost a činnosti z ní přímo vyplývající, zajišťovací činnost a činnosti z ní přímo vyplývající), kdy nepřiznání náhrady nákladů řízení se výrazně nepromítne do jejich poměrů.

53. České republice se ve vztahu k žalobcům nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 150 o. s. ř. a to se shodnou argumentací.

54. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) a žalovanou 2) bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť obě žalované se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdaly.

55. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a vedlejšími účastnicemi bylo rozhodnuto dle ust. 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. se shodnou argumentací jako o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, pokud bylo postupováno podle tohoto zákonného ustanovení.

Poučení