58 Co 363/2022- 271

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 313/2014-235 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (I.) a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (II.) potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (III.) se mění jen tak že jejich výše činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, dále částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 částku [částka] (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě (doručené soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení s úhradou jednotlivých částek, z nichž shora uvedená částka sestává) s tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, kterou byla žalovanou pronajata žalobkyni v žalobě specifikovaná nebytová jednotka (dále též jen„ nebytové prostory“ případně„ nebytová jednotka“) za účelem provozování restauračního zařízení. Nebytové prostory se ukázaly jako nezpůsobilé k užívání ke sjednanému účelu bez stavebních úprav, které se žalobkyně snažila zajistit, přičemž problémem se ukázal souhlas všech vlastníků jednotek v domě (včetně žalované), v němž se nebytové prostory nacházejí, s provedením stavebních úprav. Žalovaná místo toho, aby umožnila žalobkyni užívání nebytových prostor, jejich nájem ukončila na základě výpovědi ze dne [datum], přičemž dopisem ze dne [datum] žalobkyni vyzvala k jejich vyklizení. Žalobkyně na uvedenou výzvu reagovala dopisem ze dne [datum], ve kterém zopakovala své výhrady ke stavu pronajatých nebytových prostor s tím, že nehodlá jejich vyklizení a předání bránit, nicméně považuje za nezbytné s vyklizením projednat zejména otázky do nebytových prostor investovaných prostředků a náhradu vzniklé škody, nicméně k takovému jednání nikdy nedošlo. Celková žalovaná částka tak sestává z částky [částka] představující žalobkyní uhrazenou kauci, kterou si žalovaná bezdůvodně ponechala, z částky [částka], přestavující zálohu na první nájem, která byla s ohledem na vady nebytových prostor, o nichž žalobkyně nebyla žalovanou informována, žalobkyní uhrazena bez právního důvodu, z částky [částka] představující zůstatkovou cenu technologického zhodnocení k datu zpětného předání nebytových prostor žalované a částky [částka] představující ušlý zisk žalobkyně za dobu od uzavření nájemní smlouvy, tj. od [datum], do data ukončení nájemního vztahu ze strany žalované, tj. do [datum], z důvodu nemožnosti užívat nebytové prostory k sjednanému účelu. Celková žalovaná částka nebyla přes výzvu žalobkyně doručenou žalované dne [datum] ve stanovené lhůtě pěti dnů (ani později) uhrazena.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když s podrobnou argumentací sporovala jednotlivé žalované nároky. Při jednání dne [datum] pak vznesla námitku jejich promlčení pro uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby s poukazem na datum podání žaloby a ukončení nájemního vztahu mezi účastníky (podle protokolu z uvedeného jednání na čl. 234 spisu) dne„ [datum]“ (správně zřejmě dne [datum], jak se podává z tvrzení žalované v podání ze dne [datum] na čl. 86 a násl. spisu označeném jako„ odůvodnění odporu - poznámka odvolacího soudu).

4. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku v prvé řadě konstatoval, že neshledal důvodnou žádost advokáta žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] doručenou dne [datum] o odročení jednání nařízeného na [datum] z důvodu pracovní neschopnosti jednatele žalobkyně, když žalobkyně je právně zastoupena a jednatel žalobkyně nebyl k nařízenému jednání předvolán, přičemž poukázal i na to, že podle obsahu spisu zástupce žalobkyně již žádal o odročení jednání dne [datum] (správně dne [datum] - poznámka odvolacího soudu) a dne [datum] z důvodu své nemoci. Neshledal tak opětovnou žádost o odročení jednání„ objektivně ospravedlňující pro neúčast právního zástupce žalobkyně“, pročež dne [datum] jednal v nepřítomnosti žalobkyně s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále případně jen „o. s. ř.“). Ve věci rozhodl na základě z provedeného dokazování zjištěného skutkového stavu popsaného pod body 5. až 16. a shrnutého pod bodem 17. odůvodnění prvostupňového rozsudku (odvolací soud na všechna tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil - s odkazem na § 3028 odst. 3 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 3074 odst. 1 o. z. - podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále případně jen„ zákon o nájmu nebytových prostor“), § 451 odst. 1 a § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Soud I. stupně vyšel z toho, že nájem předmětných nebytových prostor (sjednaný podle nájemní smlouvy uzavřené za účinnosti obč. zák. a zákona o nájmu nebytových prostor) zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty dne [datum] na základě výpovědi z nájmu nebytových prostor ze dne [datum] žalobkyni doručené do datové schránky dne [datum], kdy tříměsíční výpovědní lhůta začala běžet prvním dnem následujícího měsíce po doručení výpovědi. Dospěl k závěru, že žalovaná nájem vypověděla platně, tedy v souladu se smluvními ujednáními v tříměsíční výpovědní lhůtě bez udání důvodu. Za situace, kdy od [datum] žalobkyně neužívala pronajaté prostory k smluvnímu účelu a žalovaná neodevzdala žalobkyni nebytový prostory ve stavu způsobilém k smluvenému nebo obvyklému užívání, žalobkyně od [datum] věděla, že jí„ vzniká ušlý zisk“ z provozu hostinské činnosti. Nejpozději ke dni uplynutí výpovědní lhůty, tj. k [datum], mohla a musela žalobkyně též vědět, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na její úkor a v jaké výši na ponechané kauci i na záloze za první nájem, a musela zhruba znát i okolnosti o vzniklé škodě spočívající v ušlém zisku z podnikání v oblasti restaurační činnosti, kterého žalobkyně objektivně nedosahovala již od„ vzniku závazkového vztahu podle nájemní smlouvy“. Soud I. stupně žalobu zamítl z důvodu, že byla podána opožděně, po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty (doby - podle terminologie staré právní úpravy - poznámka odvolacího soudu), která počala nejpozději [datum] a uplynula dne [datum], žaloba však byla soudu podána dne [datum].

5. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících z 5 paušálních náhrad nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále případně jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), jak je specifikoval bod bodem 25. odůvodnění napadeného rozhodnutí. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, tzv. blanketní odvolání s odkazem na důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. V doplnění odvolání žalobkyně především namítla, že soud I. stupně nesprávně posoudil její právo účastnit se projednání věci, pokud s ohledem na její právní zastoupení neshledal důvodnou její žádost o odročení jednání a dne [datum] jednal v její nepřítomnosti. Žalobkyně tak byla zkrácena na svých procesních právech zaručených normami ústavního práva. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti; má-li být toto právo realizováno, musí být účastníkovi umožněno, aby se jednání mohl zúčastnit, což se v projednávané věci nestalo. Vzhledem k tomu, že procesní práva žalobkyně byla dotčena do té míry, že to mohlo mít vliv na napadený rozsudek, měl by ho odvolací soud již jen z tohoto důvodu zrušit. Dále namítla, že se soud I. stupně nedostatečně zabýval okamžikem rozhodným pro běh subjektivní promlčecí doby, s tím, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 106 odst. 1 obč. zák.); pouhé možné neurčité povědomí poškozeného o tom, že mohlo dojít k protiprávnímu úkonu či protiprávní události tak bez dalšího nestačí; poškozený si musí být vědom toho, že na jeho úkor došlo ke škodě, jaká je její přibližná výše a kdo za škodu odpovídá. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že v projednávané věci nebyla věc zdaleka jasná; že snažila se získat stavební povolení k opravě prostor, aby splňovaly podmínky pro zahájení provozu restaurace, přičemž se potýkala s absencí souhlasného vyjádření žalované, se složitým jednáním se společenstvím vlastníků jednotek v domě, navíc ještě v roce 2011 komunikovala s žalovanou o případném pokračování nájmu. Žalobkyně tak vyjádřila přesvědčení, že žalobu podala včas. Uvedla, že i kdyby byla žaloba podána po uplynutí zákonné promlčecí lhůty, s ohledem na okolnosti posuzovaného případu by to nemělo mít vliv na její nárok a žaloba by neměla být namítnuta z důvodu promlčení, když uplatnění námitky promlčení žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, když na posouzení nároku žalobkyně a obranu žalované je třeba uplatnit i obecné zásady občanského práva formulované novým občanským zákoníkem (o. z.), podle nichž výkon práv obecně nesmí být v rozporu s dobrými mravy; jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.) a rovněž je zakázán výklad a použití právních předpisů, které by byly v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.); v § 7 o. z. je výslovně zakotvena povinnost jednat v právním styku poctivě a poctivost jednání každého se předpokládá. Podle žalobkyně není možné přiznat ochranu jednání žalované,„ která je v postavení vnímaném jako do jisté míry veřejná instituce (jednající za orgán územní spolupráci), a která i přes zjevné porušení jejích povinností z nájemní smlouvy, kdy předmět nájmu nebyl zdaleka vhodný ke sjednanému užívání, bez jakéhokoliv důvodu vypoví nájemní smlouvu i s vědomým značných investic a času žalobkyně investovaného do přípravy projektové dokumentace a pronajímaných prostor, a po výpovědi předá prostory k pronájmu třetí osobě včetně investic provedených žalobkyní, aniž by došlo k jejich vypořádání, a na základě projektové dokumentace žalobkyně poté povolí stavební úpravy této třetí osobě.“ Žalobkyně dodala, že„ k tomu nemá žádné důkazy, nicméně uvedené jednání žalované se jeví značně účelové s možností trestněprávních následků“. Žalobkyně je přesvědčena, že takové jednání lze jednoznačně označit jako jednání nepoctivé a porušující dobré mravy, přičemž i námitka promlčení za těchto okolností je nemravná. Navrhla proto, aby odvolací soud pokud napadený rozsudek soudu I. stupně jako celek nezruší, rozhodl tak, že nárok žalobkyně co do základu uzná a vrátí věc soudu I. stupně pouze za tím účelem, aby rozhodl o výši bezdůvodného obohacení a újmy (ušlý zisk) způsobené žalobkyni.

7. Při jednání odvolacího soudu právní zástupce žalobkyně s podrobnou argumentací akcentoval tu skutečnost, že žalovaná jednala účelově, když žalobkyni vědomě pronajala nebytové prostory nezpůsobilé k pronájmu a následně nedala souhlas nutný pro vydání stavebního povolení pro stavební úpravy nebytových prostor nutné k jejich zprovoznění ke sjednanému účelu. Zopakoval odvolací argumentaci, že i po uplynutí výpovědní doby účastníci jednali o možnosti prodloužení pronájmu předmětných nebytových prostor. K uvedeným skutečnostem se měl vyjádřit právě jednatel žalobkyně, pročež jeho účast u jednání byla nezbytná. Zopakoval, že z uvedených důvodů, je námitka promlčení uplatněných nároků vznesená žalovanou v rozporu s dobými mravy. Dodal, že žalobkyně nebyla seznámena s předběžným názorem soudu I. stupně, že bude věc posuzovat z hlediska žalovanou uplatněné námitky promlčení.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání označila za správný postup soudu I. stupně, pokud neshledal důvodnou žádost žalobkyně o odročení jednání, při němž vydal napadené rozhodnutí, za situace, kdy se k jednání mohl dostavit řádně předvolaný zástupce žalobkyně, který jako advokát disponoval procesní plnou mocí pro celé řízení a byl oprávněn ke všem jednáním, která mohla v řízení činit žalobkyně (§ 28a odst. 1 o. s. ř.), takže žalobkyně nemohla být v důsledku své neúčasti při jednání na svých právech poškozena. Dále poukázala na smysl právní úpravy institutu promlčení v občanskoprávních vztazích; vyjádřila se k okamžiku zahájení běhu subjektivní promlčecí lhůty s tím, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody se tak promlčel ke dni [datum]. Ohledně„ dobrých mravů“ poukázala na pasivitu či liknavost žalobkyně ohledně podání žaloby a v průběhu řízení ohledně doplnění žaloby k výzvě soudu I. stupně, předkládání označených důkazů (např. znaleckých posudků k vyčíslení hodnoty stavebních prací a k prokázání vzniku a výše ušlého zisku, jejichž zadání konkrétním subjektům tvrdila v doložení důkazů na výzvu soudu ze dne [datum]), neposkytnutí součinnosti soudem ustanovenému znalci pro vyhotovení znaleckého posudku. Se zmínkou o smlouvě o postoupení práv k projektové dokumentaci ze dne [datum] týkající se dotčených nebytových prostor za cenu [částka], namítla, že není pravdou tvrzení žalobkyně, že by došlo ke zmaření investice žalobkyně do přípravy projektové dokumentace. S poukazem na skutečnost, že jako subjekt hospodařící s veřejnými prostředky se musí chovat jako řádný hospodář, žalovaná namítla, že pokud žalobkyně k vymáhání svého práva přistupuje od počátku velmi nezodpovědně, nemůže očekávat, že tento způsob jednání bude žalovaná tolerovat, pročež její námitku promlčení nelze posuzovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Při jednání odvolacího soudu žalovaná doplnila, že žalobkyně byla z nebytových prostor vyklizena žalovanou v květnu 2011, tedy k tomuto okamžiku nepochybně již musela vědět, že k žádnému prodloužení nájemní smlouvy nedojde.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Odvolací soud především dospěl k závěru, že postup soudu I. stupně není zatížen vadou, která by měla za násadek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud soud I. stupně jednal dne [datum] v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupcem, ač zástupce žalobkyně požádal o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti jednatele žalobkyně. K námitce žalobkyně, že soud I. stupně takovým postupem zasáhl do jejích základních práv včetně možnosti zúčastnit se jednání před soudem (projednání věci), lze uvést následující:

12. Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí (§ 24 odst. 1 o. s. ř.). Oprávnění zvolit si zástupce je právem zaručeno (článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a jeho smyslem je poskytnout procesním právům a povinnostem účastníka kvalifikovanou ochranu. Zástupce, vybavený plnou mocí pro celé řízení, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§ 28a odst. 1 o. s. ř.), ať je jím advokát (§ 25 o. s. ř.) nebo tzv. obecný zmocněnec (§ 27 o. s. ř.). Zástupci doručuje soud vždy písemnosti, účastníku jen tehdy, má-li se účastník dostavit k výslechu nebo jinému úkonu nebo má-li v řízení něco osobně vykonat, případně rozhodne-li tak soud (§ 50b odst. 1 a 2, odst. 4 písm. a), b) o. s. ř.); zástupce je proto také vždy nutné předvolat k jednání (§ 115 o. s. ř.). Je-li účastník zastoupen, vykonává svá procesní práva a povinnosti prostřednictvím zástupce.

13. Ze shora uvedeného vyplývá, že o odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka jen tehdy, jestliže účastník v důsledku postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva ani prostřednictvím svého zástupce. Tato situace v projednávané věci však nenastala, když žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem, který požádal o odročení jednání pouze z důvodu na straně žalobkyně (jejího jednatele), nikoliv také z důvodu na své straně, pro který by se jednání soudu I. stupně nařízeného na den [datum], k němuž byl řádně a včas předvolán, nemohl zúčastnit. Žalobkyně nebyla k tomuto jednání předvolána, nešlo tedy o situaci, kdy se účastník má dostavit k výslechu nebo jinému úkonu nebo má v řízení něco osobně vykonat, nebo by tak rozhodl soud. Z uvedeného vyplývá, že otázku naplnění zákonem stanovené podmínky pro jednání v nepřítomnosti účastníka (resp. jeho právního zástupce) ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř soud I. stupně náležitě zhodnotil.

14. Odvolací soud při nařízeném jednání zopakoval dokazování„ Smlouvou o nájmu nebytových prostor číslo N - [číslo]“ ze dne [datum] (čl. 25 a násl. spisu) z níž zjistil, že podle čl. 8 této smlouvy nájemce může požadovat až po skončení nájmu úhradu„ Zhodnocení Nebytového prostoru“, dal-li pronajímatel předchozí písemný souhlas se„ Změnou Nebytového prostoru“, ale nezavázal-li se k úhradě nákladů; podle bodu 1.5. se,,Zhodnocení Nebytového prostoru rozumí částka vynaložená (mimo jiné) na Technické zhodnocení Nebytového prostoru“. Dále zopakoval dokazování dopisem žalobkyně adresovaným žalované ze dne [datum] (čl. 16 a 17 spisu), z něhož zjistil, že žalobkyně - v souvislosti se svými kroky ohledně rekonstrukce předmětného nebytového prostoru - mimo jiné upozorňuje žalovanou na to, že její zástupce se pravidelně účastnil schůzí SVJ, jejichž součástí bylo projednávání otázek rekonstrukce předmětných nebytových prostor včetně nového uspořádání„ 1.PP“, tedy že žalovaná musela být o stavu pravidelně informována, a dále že byly získány souhlasy všech dotčených osob vyjma žalované. Dále odvolací soud doplnil dokazování listinou označenou jako„ SOUHLAS se stavebními úpravami“ datovanou dnem [datum] (v podání žalobkyně ze dne [datum] na čl. 116 a násl. označenou jako důkaz [číslo] k prokázání jejího tvrzení o písemném souhlasu pronajímatele s provedením zněm nebytových prostor), z níž zjistil, že žalobkyně je zde označena jako stavebník, a následuje text pod bodem I.„ Níže uvedení vlastníci jednotek souhlasí, aby stavebník jako nájemce nebytového prostoru v 1. N,P. a 1. P.P [číslo] na sklepních prostorů jednotek 102, 5a 8 v objektu [adresa], k. ú. [obec], ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], provedl stavební úpravy jednotky dle projektu zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení], tímto se ovšem vlastníci jednotek nevzdávají práva být účastníky při stavebním povolení a kolaudaci stavby“; následuje ujednání o závazcích stavebníka (bod II.) a jeho povinnostech během provádění stavby (bod III.), ujednání, že stavba bude realizována na základě stavebního povolení a to odbornou firmou (bod III.); pod bodem V. je uvedeno, že„ Stavebník společně se zástupcem SVJ [ulice a číslo] bude jednat s MČ [obec a číslo], jako majitelem pronajatých prostor o změně uspořádání v 1. P.P. domu, kde pronajatý prostor se zvětší“ …„ Smlouvu o výstavbě, zahrnující připojení prostorů k n.j. [číslo] vznik nových nebytových jednotek [číslo] – 114 v 1. P.P. zpracuje stavebník do své žádosti o stavební povolení.“; pod bodem VII. Je uveden text„ Souhlasy majitelů jsou na přiloženém listě.“, přičemž jakákoliv specifikace tohoto listu se z uvedené listiny nepodává. K uvedené listině byla žalobkyní připojena listina označená jako„ Dohoda o provádění prací“ datovaná dnem [datum], z jejíhož textu se nepodává, že by byla uzavřena i s žalovanou, a dále listina označená jako„ Seznam členů Společenství vlastníků jednotek domu [ulice a číslo], [adresa], [obec a číslo], bez jakéhokoliv data, obsahující kolonky„ jednotka“,„ vlastník, bydliště“,„ spol. podíl“,„ podíl v %“ a„ podpis člena“, kde na prvním řádku jako vlastník jednotek„ 101, 102, 5, 8“ je uvedena žalovaná a podpis„ [příjmení]“; na konci listiny je rukou psaný text„ přítomno 90,74% hlasů“.

15. Na základě skutkových zjištění soudu I. stupně (po jejich dílčím doplnění - viz bod 14. shora) dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně učinil správný závěr, že všechny žalované nároky jsou promlčeny. Soud I. stupně za situace, kdy žalovaná vznesla námitku promlčení žalovaných nároků, se zcela správně nejprve zabýval důvodností této námitky. Nepochybil ve svém závěru, že nájem předmětných nebytových prostor zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty dne [datum]. Rovněž zcela správně vyšel z toho, že nejpozději k tomuto datu mohla a musela žalobkyně vědět, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na její úkor a v jaké výši (ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák.) na tvrzeně bezdůvodně ponechané kauci (požadováno [částka]) i na tvrzeně bezdůvodně uhrazené záloze za první nájem (požadováno [částka]), a musela zhruba znát i okolnosti o vzniklé škodě (ve smyslu § 106 odst. 1 obč. zák.), spočívající v ušlém zisku z podnikání v oblasti restaurační činnosti, kterého nedosahovala již od vzniku nájemního vztahu dne [datum] (požadováno [částka] za dobu existence nájemního vztahu). Jako bezdůvodné obohacení na straně žalované lze posoudit i částku [částka] požadovanou po žalované jako zůstatkovou cenu technologického zhodnocení nebytových prostor žalované. Z obsahu listiny„ SOUHLAS se stavebními úpravami“ datované dne [datum], žalobkyní v podání ze dne [datum] označené jako důkaz [číslo] k prokázání jejího tvrzení o písemném souhlasu pronajímatele s provedením zněm nebytových prostor podle bodu 8.3. nájemní smlouvy (viz. zjištění pod bodem 14. shora), nelze existenci takového písemného souhlasu žalované dovodit, a nelze ho dovodit ani z jejích příloh. Z listiny„ Seznam členů Společenství vlastníků jednotek domu [ulice a číslo], [adresa], [obec a číslo], bez jakéhokoliv data“ totiž nelze usuzovat, že by se vztahovala právě k listině ze dne [datum]; z ručně psaného textu v její dolní části lze spíš usuzovat, že jde o prezenční listinu z nějakého (blíže neidentifikovaného) shromáždění vlastníků jednotek. Za takové situace nelze uvedený nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy, ale jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, pročež i v tomto případě začal běh dvouleté subjektivní promlčecí doby (ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák.) od okamžiku ukončení nájemního vztahu. Subjektivní promlčecí doba jak u žalovaných nároků na vydání bezdůvodného obohacení, tak u nároku na náhradu škody/ušlého zisku uplynula dne [datum], když nejpozději k tomuto datu musela žalobkyně vědět o všech podstatných okolnostech pro uplatnění jak nároku na náhradu škody, tak i nároků na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba však byla soudu podána dne [datum]. I kdyby jako počátek běhu subjektivní promlčecí doby byl zvažován okamžik vyklizení žalobkyně žalovanou v květnu [rok] (když nejpozději k tomuto okamžiku žalobkyně věděla, že již nájem předmětných nebytových prostor nebude obnoven), uvedená promlčecí doba by uplynula v květnu [rok], pročež i v takovém případě by žalované nároky byly promlčeny. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že žalované nároky žalobkyně jsou promlčeny; námitka promlčení ze strany žalované tak byla vznesena důvodně.

16. Není případná odvolací argumentace žalobkyně, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobými mravy. Odvolací soud připomíná, že institut promlčení má vést oprávněného k tomu, aby svá práva vykonal ve společensky přiměřené době (promlčecí lhůtě) tak, aby po časově neomezenou dobu nebyli dlužníci ohledně svých povinností vystaveni donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení - kterým dochází k oslabení určitého práva v důsledku marného uplynutí času (promlčecí lhůty) v tom smyslu, že není-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, není dlužník povinen plnit - v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností. Dobrými mravy rozumí § 3 odst. 1 obč. zák. souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Těmto normám zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoli právu, které se podle zákona promlčuje. Jestliže by však výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku byl toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by pro něj zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu, jednalo by se sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. O jednání vykazujícím znaky přímého úmyslu poškodit druhého účastníka by ovšem nebylo možno uvažovat z okolností a důvodů, z nichž je vznik uplatněného nároku dovozován, nýbrž jen z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] po pořadovým [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2905/99).

17. V projednávané věci se žalobkyně dovolává skutečnosti, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, právě a jen s poukazem na okolnosti a důvody, z nichž dovozuje vznik žalovaných nároků, pokud poukazuje na okolnosti případu, kdy namítá účelovost a nepoctivost jednání žalobkyně při vzniku nájemního vztahu a v průběhu jeho existence - jak se podává z tvrzení uvedených v podaném odvolání a zopakovaných při jednání odvolacího soudu. Žalovaná žádným svým jednání nezavinila, že žalobkyně podala žalobu až po uplynutí subjektivní promlčecí doby. Ostatně takové jednání žalobkyně ani netvrdila. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy.

18. Není důvodná ani odvolací námitka žalobkyně, že nebyla soudem I. stupně seznámena s předběžným názorem soudu I. stupně, že bude věc posuzovat z hlediska žalovanou uplatněné námitky promlčení. Námitka promlčení byla žalovanou vznesena při jednání dne [datum], jehož se právní zástupce bezdůvodně nezúčastnil, pročež žalobkyně nemohla být jeho prostřednictvím soudem I. stupně v tomto směru poučena.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (I.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (II.).

20. Ve výroku o náhradě nákladů státu (III.) bylo soudem I. rozhodnuto správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., nicméně soud I. stupně dospěl k nesprávné výši těchto nákladů, když podle obsahu spisu znalci bylo přiznání a vyplaceno znalečné ve výši [částka], a to ve výši [částka] ze zálohy složené žalobkyní a ve výši [částka] z rozpočtových prostředků státu. Odvolací soud proti tento nákladový výrok změnil podle § 221a o. s. ř. tak, že jejich výše činní [částka], jinak ho jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., přičemž odvolací soud i v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících ze dvou paušálních náhrad nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu.