58 Co 37/2020- 225

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] Exekutorský úřad Praha 9, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o náhradu škody k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 186/2017-152 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. mění tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) Dále výrokem III. zamítl žalobu proti tehdy druhému žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] a výrokem IV. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.)

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po obou žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem v exekučním řízení vedeném JUDr. [jméno] [příjmení] jako soudním exekutorem pod sp. zn. [spisová značka], kdy v tomto řízení došlo k dražbě nemovitostí, přestože JUDr. [jméno] [příjmení] svědčilo až druhé pořadí (chybným postupem katastrálního úřadu došlo dočasně k výmazu exekučního příkazu žalobce k prodeji nemovitostí na listu vlastnictví). Dražba měla být správně realizována žalobcem, čímž mu vznikla škoda spočívající v nákladech ve výši [částka] a odměně ve výši [částka] včetně DPH.

3. Žalovaná potvrdila předběžné uplatnění nároku žalobce, zpochybňovala existenci nesprávného úředního postupu s tím, že v době, kdy JUDr. [jméno] [příjmení] pořídil výpisy z listu vlastnictví (dále jen„ LV“) ohledně daných nemovitostí, na nich exekuční příkaz žalobce k prodeji nemovitostí nebyl zaznamenán, žalobce porušil obecnou prevenční povinnost, když o chybě na LV věděl a JUDr. [jméno] [příjmení] na ni neupozornil. Sporovala dále, že by došlo v případě dražby provedené žalobcem ke stejnému výsledku, nárok považovala dále za předčasný s tím, že exekuční řízení dosud nebylo skončeno.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora, za nějž odpovídá výlučně stát, tedy žalovaná dle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), ve vztahu k tehdy druhému žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] shledal opodstatněnou jeho námitku ohledně nedostatku pasivní legitimace.

5. Vycházel přitom z toho, že JUDr. [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti vydražil v rozporu s ust. § 14 odst. 1, odst. 2 písm. b/ zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí (dále jen„ zákon č. 119/2001 Sb.“), neboť předběhl žalobce, jehož exekuční příkaz k prodeji nemovitostí měl na [list vlastnictví] první pořadí, a nerespektoval skutečnost, že jeho exekuce byla dle § 14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb. přerušena. Soud I. stupně neshledal opodstatněnou námitku žalovaných ohledně primárního pochybení Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, a to s ohledem na to, že v den vydání dražební vyhlášky JUDr. [jméno] [příjmení], tedy [datum], i v den konání dražby, tedy [datum], byl předmětný exekuční příkaz žalobce ze dne [datum] s právními účinky k témuž dni na uvedeném LV opětovně zapsán. Kdyby si tedy JUDr. [jméno] [příjmení] bezprostředně před vydáním dražební vyhlášky pořídil výpis z katastru nemovitostí, nepochybně by tuto skutečnost zjistil. Katastrální úřad tak své pochybení napravil ještě v době, kdy JUDr. [jméno] [příjmení] měl a mohl dražbu odvolat. Proto pochybení katastrálního úřadu neshledal v příčinné souvislosti se vznikem škody. Uzavřel dále, že žalobci nepochybně tímto nesprávným úředním postupem vznikla škoda odpovídající ušlé odměně, kterou by získal, kdyby dražbu realizoval sám. Námitku předčasnosti žaloby neshledal opodstatněnou s tím, že v exekučním řízení u žalobce nebylo po dobu více jak 11 let ničeho vymoženo; navíc nárok žalobce byl vztažen k ušlé odměně za prodej předmětných nemovitostí, nikoli za vymožení jiného plnění, proto případné vymožení nějaké sumy od povinného v exekučním řízení vedeném žalobcem nepovažoval za právně významné. Neshledal opodstatněnou ani námitku žalované, že žalobce porušil prevenční povinnost, s tím, že žalobci nebylo možno vytýkat, že očekával, že JUDr. [jméno] [příjmení] coby orgán pověřený výkonem veřejné moci bude postupovat v souladu s právními předpisy, a to zejména v situaci, kdy již v červnu 2015 byl exekuční příkaz žalobce na příslušném LV opětovně zapsán.

6. Shledal tak naplněné předpoklady odpovědnosti státu za škodu dle § 13 odst. 1 OdpŠk, a to nesprávný úřední postup a vznik škody v příčinné souvislosti s ním.

7. Při určení výše škody vycházel z toho, že pokud by dražbu realizoval žalobce, proběhla by za stejných podmínek a se stejným výsledkem, tedy s výtěžkem dražby ve výši [částka], jako tomu bylo u JUDr. [jméno] [příjmení]. Vycházel přitom z toho, že v obou exekučních řízeních byly předmětné nemovitosti oceněny v podobné výši a že dražba žalobce by proběhla krátce po dražbě JUDr. [jméno] [příjmení], když veškeré kroky žalobce k dražbě směřovaly. Na základě obsahu obou exekučních spisů tak soud I. stupně dovodil, že za normálního běhu okolností by předmětné nemovitosti vydražil žalobce a že by je vydražil za částku minimálně [částka], když v usnesení o ceně, které vydal žalobce v září 2015, byla cena těchto nemovitostí ještě vyšší než v usnesení o ceně, které vydal JUDr. [jméno] [příjmení] v dubnu [rok]. Svou pohledávku by u žalobce jistě přihlásila JUDr. [příjmení], která tak jako jediná učinila v exekuci u JUDr. [jméno] [příjmení]. JUDr. [jméno] [příjmení] vydal rozvrhové usnesení přibližně 5 měsíců poté, co vydal usnesení o ceně; lze předpokládat, že žalobce by postupoval stejně a rozvrhové usnesení by tudíž bylo vydáno [datum]. Z rozvrhované částky by byla uspokojena pohledávka JUDr. [příjmení] ve výši [částka], pohledávka oprávněného ve výši [částka] (jistina [částka], úroky od [datum] do [datum] ve výši [částka] a náklady nalézacího řízení ve výši [částka]), tedy celkem [částka], po zaokrouhlení dle § 27 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen„ ET“) [částka]. Vycházel přitom z toho, že základem pro určení odměny soudního exekutora při prodeji nemovitostí je část rozdělované podstaty, z níž byl uspokojen nárok oprávněného a nároky dalších přihlášených oprávněných. Z toho odměna žalobce by dle § 6 odst. 1 ET činila 15 %, tedy po zaokrouhlení [částka] DPH k této částce soud I. stupně nepřičetl s tím, že žalobce ve skutečnosti dražbu neprovedl a odměnu neobdržel.

8. Žalobě tedy vyhověl ve vztahu k žalované ohledně částky [částka] s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl a ve vztahu k tehdy druhému žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobu zamítl v celém rozsahu.

9. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb-. občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) s tím, že žalovaná byla úspěšná v rozsahu 62 %, žalobce v rozsahu 38 %, žalovaná tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 %, přičemž jí vznikly náklady – paušální hotové výdaje 4 x po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Uložil tak žalobci povinnost zaplatit žalované [částka].

10. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a tehdy druhým žalovaným rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že plně úspěšný druhý žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

11. Proti tomuto rozsudku podali včasná odvolání žalobce a žalovaná. Žalobce napadl výrok II. a V., vytýkal soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Poukázal na to, že dražební vyhláška byla vydána a dražba proběhla v době, kdy již katastrální úřad napravil svou chybu a exekuční příkaz žalobce byl na LV vyznačen, přičemž žalobci svědčilo lepší pořadí, než JUDr. [jméno] [příjmení]. Pokud by byla dražba realizována žalobcem, proběhla by s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou za stejných podmínek a se stejným výsledkem. Vytýkal dále soudu I. stupně závěr, že by se do dražby se svou pohledávkou přihlásila jen JUDr. [jméno] [příjmení], která tak učinila při dražbě vedené JUDr. [jméno] [příjmení], nesouhlasil s tím, že soud I. stupně nepřihlédl k pohledávce společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], vymáhané v exekuci vedené JUDr. [jméno] [příjmení]. Považoval za nepochybné, že by se tato společnost o dražbě dozvěděla, když byla oprávněnou osobou i v exekuci vedené žalobcem. Při určení výše škody tak měla být zohledněna i tato pohledávka společnosti [právnická osoba], odměna žalobce by tak byla ve stejné výši jako odměna JUDr. [jméno] [příjmení], tj. [částka], přičemž zbylá částka [částka] by byla rozdělena mezi věřitele povinného. Žádal, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.

12. Žalovaná napadla svým odvoláním výrok I. a související nákladový výrok V. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci, a to zejména ve vztahu k předčasnosti žaloby i ohledně jednotlivých předpokladů odpovědnosti za škodu. Poukázala na to, že exekuční řízení vedené žalobcem dosud probíhá, může tak ještě dojít k vymožení dané pohledávky, pokud by to bylo vyloučeno, byla by exekuce již zastavena. Závěr soudu I. stupně o pouhé spekulativnosti tvrzení, že by mohlo být nějaké plnění ještě vymoženo, tak považovala za nesprávný a nepodložený. Nesouhlasila se závěrem o nesprávném úředním postupu tehdejšího soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] s tím, že soud I. stupně pominul její argumentaci, že JUDr. [jméno] [příjmení] neměl zákonnou povinnost kontrolovat výpis z katastru nemovitostí krátce před dražbou, zejména když disponoval výpisem, který o 6 dnů předcházel vydání dražební vyhlášky, a výpisem z doby cca 6 měsíců tomuto datu předcházející, přičemž ani v jednom výpisu nebyla informace o exekučním příkazu žalobce. Tuto vědomost měl naopak žalobce, když zjistil, že jeho exekuční příkaz na LV nebyl zaznamenán, ač tomu tak být mělo, přičemž v té době se tam již nacházel exekuční příkaz k prodeji nemovitostí vydaný JUDr. [jméno] [příjmení]. Tato situace trvala několik měsíců, přičemž žalobce mohl a měl předpokládat, že JUDr. [jméno] [příjmení] činí kroky k prodeji nemovitostí, přičemž neučinil nic pro to, aby jej o této nesrovnalosti informoval, ačkoliv mu v tom nic nebránilo. Trvala tak na tom, že JUDr. [jméno] [příjmení] se žádného nesprávného úředního postupu nedopustil, naopak žalobce porušil obecnou prevenční povinnost. Namítala, že ani nebyl prokázán vznik škody, když nebylo prokázáno, že by žalobce dané nemovitosti prodal za stejnou cenu jako JUDr. [jméno] [příjmení]. Poukázala na to, že dražba by proběhla v odstupu minimálně několika měsíců, nelze tak předpokládat, že by se dražby účastnili stejní zájemci, natož to prokázat. Závěr soudu I. stupně, že by dražba vedená žalobcem proběhla se stejným výsledkem, tak nepovažovala za správný. Žádala, aby odvolací soud rozsudek v napadeném výroku změnil a žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení v plné výši.

13. Ve vyjádření k odvolání žalobce označila jeho odvolání za nedůvodné, závěry za spekulativní, tvrzení, že by se přihlásila společnost [právnická osoba] se svou pohledávkou vymáhanou v exekuci vedené JUDr. [jméno] [příjmení], za zcela nové a ničím nepodložené, když tato společnost se nepřihlásila do dražby vedené JUDr. [jméno] [příjmení] se svou pohledávkou vymáhanou žalobcem. Poukázala opětovně na to, že exekuce vedená žalobcem dosud probíhá, není tak vyloučeno, že by pohledávka mohla být vymožena a žalobce by danou odměnu získal.

14. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 37/2020-180, odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé ad II. potvrdil, ve vyhovujícím výroku o věci samé ad I. změnil tak, že žalobu, aby (prvá) žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, zamítl.

15. Shledal správným závěr soudu I. stupně, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, spočívající v tom, že JUDr. [jméno] [příjmení] byla provedena dražba nemovitosti, přestože jím vydaný exekuční příkaz byl doručen katastrálnímu úřadu později, než exekuční příkaz žalobce. Dražba tak byla realizována, přestože v této části bylo řízení o exekuci ze zákona přerušeno. Dražba tak byla provedena v rozporu se zákonem (§ 14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb.). Za podstatné nepovažoval skutečnost, že JUDr. [jméno] [příjmení] o dřívějším pořadí exekučního příkazu žalobce s ohledem na pochybení katastrálního úřadu nevěděl, tedy vznik škody nezavinil, neboť odpovědnost státu za škodu dle OdpŠk je odpovědností objektivní, zavinění se nevyžaduje, zavinění není jedním z předpokladů této odpovědnosti. Odvolací soud neshledal pochybení soudu I. stupně ani při určení výše škody, shledal správným postup soudu I. stupně dle ust. § 5 odst. 3 a § 6 odst. 1 ET, jímž se určí odměna soudního exekutora při exekuci prodejem nemovitostí. Shodně s ním zastával názor, že při určení této výše bylo možno vycházet z předpokladu, že by s vysokou mírou pravděpodobnosti došlo ke shodnému výtěžku s ohledem na bezprostřední časovou souvislost a že by kromě vymáhané pohledávky byla shodně uspokojena i pohledávka JUDr. [příjmení], neboť bylo možno předpokládat, že by svou pohledávku přihlásila i do této dražby. Pokud žalobce namítal, že by oprávněný [právnická osoba] přihlásil i svou další pohledávku, pak žalovaná oprávněně namítala, že se jednalo o zcela nové a ničím nepodložené tvrzení, tuto skutečnost nebylo možno považovat ani za pravděpodobnou, když tato společnost takto nepostupovala ani v exekuci realizované JUDr. [jméno] [příjmení], tj. v jím provedené dražbě nepřihlásila svou pohledávku vymáhanou žalobcem, nelze tak bez dalšího předpokládat, že by tak učinila v opačném případě, kdy by byla dražba realizována žalobcem. Pokud žalobce poukazoval na výši pohledávky, která převyšovala cenu dražených nemovitostí stanovenou znalcem, jednalo se pouze o odhad, který výsledná cena značně převýšila, tuto okolnost tak nepovažoval odvolací soud pro posouzení postoje oprávněné společnosti za dostatečně významnou. Odvolací námitky žalobce tak opodstatněnými neshledal.

16. Odvolací soud však shledal důvodnou námitku žalované, že soud I. stupně nezohlednil porušení prevenční povinnosti žalobce ve smyslu § 2903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vycházel přitom z toho, že v době, kdy žalobce zjistil, že došlo k výmazu zápisu jeho exekučního příkazu na LV ohledně postižených nemovitostí, se na tomto LV nacházel již exekuční příkaz vydaný JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalobce tak věděl, že nemovitosti byly postiženy dalším soudním exekutorem, přičemž na LV absentoval zápis, z něhož by bylo možno dovodit existenci jím vedené exekuce s lepším pořadím. Za této situace žalobce nepostupoval dostatečně obezřetně, pokud věděl o pochybení katastrálního úřadu i o později vydaném exekučním příkazu JUDr. [jméno] [příjmení] k prodeji předmětných nemovitostí, přičemž neučinil žádný krok, aby vzniku škody zabránil tím, že by včas JUDr. [jméno] [příjmení] o dané situaci informoval. Tímto postupem žalobce porušil dle názoru odvolacího soudu svou povinnost vyplývající z ust. § 2903 o. z. zakročit proti hrozící škodě. Vycházel z toho, že žalobce si musel být vědom toho, že při absenci zápisu jeho exekučního příkazu a exekutorského zástavního práva na LV bude JUDr. [jméno] [příjmení] činit kroky k prodeji nemovitostí v rámci jím vedené exekuce, neboť bude předpokládat, že překážka vyplývající z § 14 zákona č. 119/2001 Sb. buď vůbec nenastala, nebo odpadla. Přesto jej žádným způsobem na svá přednostní práva neupozornil. Takovým postupem přitom mohl hrozící škodě zabránit. Pokud tak neučinil, stíhaly jej důsledky vyplývající z § 2903 odst. 1 o. z., tedy že vznik škody šel k jeho tíži. Odvolací soud tak z tohoto důvodu neshledal požadavek žalobce na náhradu škody oprávněným, neboť škodlivý následek způsobil žalobce tím, že proti hrozící škodě nezakročil, ač tak snadno a s minimálními náklady mohl učinit. Odvolací soud tedy potvrdil zamítavý výrok o věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. a vyhovující výrok změnil dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

17. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 1908/2020-205, zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku I v rozsahu změny rozsudku soudu I. stupně a zamítnutí žaloby do částky [částka] s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích a věc v daném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbylém rozsahu dovolání odmítl. Nejvyšší soud zde vyslovil závěr, že je nepochybné, že jednání JUDr. [jméno] [příjmení] bylo přinejmenším jednou z příčin vzniku škody žalobce, jejíž náhrady se domáhá. Otázkou však je, zda a případně v jakém rozsahu lze vznik škody přičíst i žalobci z toho důvodu, že proti němu nezakročil způsobem přiměřeným okolnostem. Nejvyšší soud vyšel z přesvědčení, že nikdo není povinen předvídat protiprávní jednání druhé osoby, leda by se jeho existence či potencionalita podávaly z konkrétních okolností případu. Poukázal na to, že takové okolnosti, jež by mohly vést žalobce k obavě, že JUDr. [jméno] [příjmení] bude postupovat protiprávně, však ze skutkových zjištění soudů zatím neplynou. Nebylo možno přitom přehlédnout, že JUDr. [jméno] [příjmení] vystupoval v exekučním řízení v postavení osoby, na kterou stát přenesl zákonem výkon části svých pravomocí a na kterou proto lze mít stejné nároky stran dodržování právních norem jako na stát, který musí zásadně postupovat tak, aby bylo jeho jednání se zákonem v souladu. Poukázal v této souvislosti na judikaturu v trestních věcech zabývající se tzv. zásadou omezené důvěry v dopravě, kdy Nejvyšší soud uzavřel, že "po účastníkovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal možné porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky a aby tomu přizpůsobil své počínání; naopak, není-li z okolností, které může účastník silničního provozu běžně vnímat či předvídat, zřejmé, že jiný účastník téhož provozu porušil své povinnosti, je oprávněn očekávat od ostatních účastníků silničního provozu dodržování stanovených pravidel. Účastník silničního provozu, který porušil pravidla tohoto provozu, pak na druhé straně nemůže očekávat dodržení těchto pravidel od ostatních účastníků, jestliže jim to znemožnil s ohledem na charakter a závažnost svého porušení pravidel silničního provozu". Na základě výše uvedeného shledal úvahu odvolacího soudu o tom, že žalobce svou nečinností přispěl ke vzniku jím utrpěné škody, předčasnou, pokud se odvolací soud nezabýval otázkou, zda mohl žalobce na základě konkrétních okolností reálně předvídat protiprávní jednání JUDr. [jméno] [příjmení]. Uložil odvolacímu soudu, aby na základě zjištěných skutečností, případně účastníky doplněných, posoudil otázku předvídatelnosti protiprávního postupu JUDr. [jméno] [příjmení] pro žalobce v době před realizací předmětné dražby nemovitostí s tím, že v této souvislosti bude, mimo jiné, podstatné zjištění, zda byl JUDr. [jméno] [příjmení] informován katastrálním úřadem o opravě zápisu v katastrálním operátu.

18. Dále uložil odvolacímu soudu znovu se zabývat otázkou příčiny vzniku žalobcem tvrzené škody z hlediska skutkové podstaty nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk a nezákonného rozhodnutí podle § 7 a 8 OdpŠk, kdy nesprávný úřední postup nachází svůj odraz ve výroku rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 129/97). Bez posouzení by neměla zůstat ani otázka možnosti nabytí právní moci příklepu uděleného JUDr. [jméno] [příjmení] v situaci, kdy byla jím vedená exekuce ze zákona přerušena, a to v souvislosti s otázkou vzniku škody žalobci.

19. Při dalším odvolacím jednání žalobce poukázal na to, že zasílal dva exekuční příkazy ke zřízení exekutorského zástavního práva, měla mu tak být ze strany JUDr. [jméno] [příjmení] zaslána dražební vyhláška ve smyslu § 336c o. s. ř. Pokud by tak JUDr. [jméno] [příjmení] učinil, žalobce by se o plánované dražbě včas dozvěděl.

20. Žalovaná poukázala na to, že postup JUDr. [jméno] [příjmení] byl předvídatelný, povinnost doručení dražební vyhlášky žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] neměl.

21. K upřesnění skutkových zjištění odvolací soud zopakoval dokazování oznámením Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (Oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí), založeným ve spisu žalobce sp. zn. [spisová značka], z něhož vzal za prokázané, že tento katastrální úřad provedl opravu - doplnil chybějící zápis exekučního příkazu k prodeji nemovitosti k ideální nemovitosti pana [jméno] [příjmení] pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] na základě exekučního příkazu k prodeji nemovitých věcí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], právní moc dne [datum]. Tento postup byl odůvodněn tím, že v řízení [číslo jednací], týkajícím se skončení exekuce [číslo jednací], byl omylem vymazán výše uvedený exekuční příkaz. Oznámení bylo dle rozdělovníku doručováno [jméno] [příjmení], žalobci a Katastrálnímu úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Valašské Meziříčí.

22. Po takto doplněném dokazování odvolací soud shledal odvolání žalované částečně důvodným.

23. Jak již bylo uvedeno v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud soudní exekutor JUDr. Vrána provedl dražbu nemovitosti, přestože v této části bylo řízení o exekuci ze zákona přerušeno (§ 14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb.), neboť exekuční příkaz k prodeji nemovitostí jím vydaný byl v pořadí až za exekučním příkazem vydaným žalobcem.

24. Odvolací soud dále v souladu se závěry Nejvyššího soudu, jimiž je odvolací soud vázán (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), vycházel z toho, že veškeré úkony JUDr. [jméno] [příjmení], které učinil v souvislosti s dražbou nemovitosti, a které předcházely vydání usnesení o příklepu, našly svůj odraz ve výroku tohoto usnesení (o příklepu), tyto úkony tak ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu nelze považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk.

25. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že vady řízení při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, jestliže měly za následek vydání nesprávného rozhodnutí, samy o sobě nezakládají odpovědnost státu za škodu z nesprávného úředního postupu. Opatřování podkladů potřebných pro rozhodnutí orgánu státu ve správním řízení, příp. jejich hodnocení a právní posouzení je činností přímo směřující k vydání rozhodnutí, a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura [číslo] pod [číslo]).

26. V daném případě usnesení o příklepu nebylo zrušeno, nelze jej tak považovat za nezákonné rozhodnutí dle § 8 odst. 1 OdpŠk. K nesprávnému úřednímu postupu nicméně došlo následně při vyznačení doložky právní moci na toto usnesení, které s ohledem na to, že byla exekuce vedená JUDr. [jméno] [příjmení] ze zákona přerušena, právní moci nabýt nemohlo.

27. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně shledal naplnění předpokladů odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 OdpŠk (nesprávný úřední postup a vznik škody na straně žalobce v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem). Je totiž nepochybné, že nebýt výše uvedeného nesprávného úředního postupu (vyznačení doložky právní moci na usnesení o příklepu), žalobce by vydražil dané nemovitosti, za což by mu náležela odměna. O tuto odměnu se tak nezvýšil jeho majetek, ač by tak při obvyklém běhu věcí došlo.

28. Ohledně určení výše škody odvolací soud neshledal důvod revidovat své závěry uvedené v předchozím rozsudku, navíc vycházel z toho, že zamítavý výrok napadeného rozsudku nabyl právní moci, dovolacím soudem nebyl zrušen, dovolání proti němu bylo odmítnuto, předmětem řízení tak zůstala pouze částka [částka] s příslušenstvím. Žalobci tak již nemohla být přiznána částka vyšší, než byla přiznána soudem I. stupně.

29. Odvolací soud se dále opětovně zabýval námitkou žalované, že nebylo zohledněno porušení prevenční povinnosti žalobce dle § 2903 o. z. V souladu se závěry dovolacího soudu se zabýval otázkou, zda žalobce mohl reálně předvídat protiprávní jednání JUDr. [jméno] [příjmení]. Vycházel přitom z toho, že v době, kdy žalobce zjistil, že došlo k výmazu zápisu jeho exekučního příkazu na LV ohledně postižených nemovitostí, se na tomto LV nacházel již exekuční příkaz vydaný JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalobce tak věděl, že nemovitosti byly postiženy dalším soudním exekutorem, přičemž na LV absentoval zápis, z něhož by bylo možno dovodit existenci jím vedené exekuce s lepším pořadím. Žalobci bylo následně doručeno oznámení Katastrálního úřadu ze dne [datum] o tom, že došlo k opravě této chyby, přičemž z tohoto oznámení se podává, že bylo doručováno pouze vlastníkovi postižené nemovitosti, žalobci a katastrálnímu pracovišti Valašské Meziříčí. Žádným jiným osobám, tedy ani JUDr. [jméno] [příjmení], toto oznámení doručeno nebylo, o čemž byl takto žalobce informován, a mohl a měl tak předpokládat, že se informace o pochybení katastrálního úřadu k JUDr. [jméno] [příjmení] nedostala, a že tudíž přistoupí k realizaci exekuce. Žalobce tak reálně mohl a měl předvídat protiprávní jednání JUDr. [jméno] [příjmení] (realizaci dražby v rozporu s ust. § 14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb.). Za této situace nepostupoval dostatečně obezřetně, pokud věděl o pochybení katastrálního úřadu i o později vydaném exekučním příkazu JUDr. [jméno] [příjmení] k prodeji předmětných nemovitostí, který se v důsledku pochybení katastrálního úřadu stal dočasně prvním v pořadí, přičemž neučinil žádný krok k tomu, aby vzniku škody zabránil tím, že by včas JUDr. [jméno] [příjmení] o dané situaci informoval. Odvolací soud přitom vycházel i z toho, že takové zakročení nevyžadovalo žádné mimořádné úsilí, postačovalo pouze telefonické či elektronické upozornění, přesto žalobce nic z toho neučinil.

30. Pokud žalobce poukazoval na to, že mu ze strany JUDr. [jméno] [příjmení] nebyla doručena dražební vyhláška, což by jej upozornilo na to, že je dražba připravována, odvolací soud v tomto postupu JUDr. [jméno] [příjmení] žádné pochybení neshledal, neboť žalobce nebyl osobou, jíž by tato vyhláška měla být ve smyslu § 336 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. doručována.

31. Podle § 336c odst. 1 o. s. ř. dražební vyhlášku soud (potažmo soudní exekutor) doručí: a) oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovité věci předkupní nebo zástavní právo nebo výhradu zpětné koupě, osobám, kterým se doručuje usnesení podle § 336a, a osobám, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly, b) finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá věc a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo), c) těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, d) příslušnému katastrálnímu úřadu, e) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je nemovitá věc.

32. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl osobou, jíž měla být dražební vyhláška doručena, neboť na základě zřízení exekutorského zástavního práva nezískal postavení zástavního věřitele (tím byl oprávněný v jím vedené exekuci) a nebyl ani jinou osobou, jíž měla být dražební vyhláška dle výše uvedeného ustanovení doručena. Nelze tedy dospět k závěru, že by nedostatek aktivity žalobce při odvracení újmy byl způsoben chybným postupem JUDr. [jméno] [příjmení].

33. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že se žalobce významně spolupodílel na vzniku škody, nicméně podstatnou příčinou škody byl i nesprávný úřední postup JUDr. [jméno] [příjmení], jak již bylo výše uvedeno. Při určení výše jejich podílu na vzniku škody dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce i JUDr. [jméno] [příjmení] se na vzniku škody podíleli stejnou měrou, když nebýt protiprávního jednání každého z nich, ke vzniku škody by nedošlo. Shledal tak nárok žalobce na náhradu škody opodstatněný v rozsahu 50 %. Výše škody byla vyčíslena částkou [částka], žalobcův nárok tak byl shledán odůvodněným v rozsahu částky [částka].

34. Z těchto důvodů tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. tak, že žalobu zamítl ohledně částky [částka] s příslušenstvím a ve zbylém rozsahu (ohledně zbývající částky [částka] s příslušenstvím) jej jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

35. V závislosti na tom rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů dle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř., převážně úspěšné žalované přiznal poměrnou část nákladů řízení. Žalobce byl úspěšný ohledně částky [částka], tj. 19 %, ohledně částky [částka], tj. 81 % byla úspěšná žalovaná, žalovaná tedy má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 %. Žalované vznikly před soudem I. stupně náklady, a to paušální hotové výdaje v souvislosti se 4 úkony (vyjádření k žalobě a účast u třech soudních jednání) po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 a 3 písm. a/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. [částka], z toho 62 % činí [částka]. V odvolacím řízení žalované vznikly náklady v souvislosti se 3 úkony po [částka] (odvolání a účast u dvou odvolacích jednání), tj. [částka], z toho 62 % činí [částka].