58 Co 376/2021- 277

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Bendové a soudkyň a JUDr. Vladimíry Čítkové a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] insolvenční správce dlužníka: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 410/2017-169 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil tehdejší žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se původní žalobkyně (nyní dlužník) domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že v roce [rok] provedla pro žalovanou práce – dodávku a montáž vzduchotechniky na akci„ Centrum výzkumu a vývoje vakcín, Bioveta, [obec]“. Celková hodnota skutečně provedených prací činila dle vyčíslení [právnická osoba] Stav spol. s r.o. částku [částka], a to [částka] dle realizační projektové dokumentace a [částka] za dodatečně provedené práce. Práce byly fakturovány fakturou [číslo] částka nebyla uhrazena. Svůj nárok považovala za nárok na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že smlouva o dílo nebyla platně uzavřena, a i kdyby byla, žalovaná se nemůže domáhat smluvní pokuty, neboť od smlouvy odstoupila před jejím vyúčtováním, případně se dovolávala nepřiměřenosti výše smluvní pokuty.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že došlo k uzavření smlouvy o dílo, která byla podepsána oběma smluvními stranami, po celou dobu trvání vztahu nebyla existence smlouvy zpochybňována. Žalovaná důvodně a platně odstoupila od smlouvy, dlužník byl od počátku v prodlení, dílo vykazovalo vady, situace na stavbě byla opakovaně řešena, ale bezvýsledně. Žalovaná musela práce, které měl provést dlužník, zajišťovat sama, neboť na tyto práce byly navázány další a v případě prodlení jí hrozily vysoké sankce. Proti nároku dlužníka byly započteny smluvní pokuty, které považovala za přiměřené s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu.

4. Soud I. stupně vycházel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné, že dlužník pro žalovanou prováděl dílo, a to dodávku a montáž vzduchotechniky při realizaci díla pro [právnická osoba] a.s. Nesporným bylo i to, že si účastníci odsouhlasili hodnotu dlužníkem provedených prací pro žalovanou ve výši 3,5 milionu Kč. Spornou skutečností zůstalo, zda smlouva o dílo v písemné podobě tak, jak byla žalovanou předložena k důkazu, byla mezi účastníky uzavřena platně a rovněž to, zda se žalovaná může vůči dlužníkovi domáhat smluvní pokuty, uvedené v písemné smlouvě o dílo a zda ji mohla platně započíst vůči nároku dlužníka, který byl uplatněn předmětnou žalobou.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že tvrzení dlužníka ohledně neexistence, resp. neplatnosti uzavření smlouvy o dílo bylo vyvráceno provedenými důkazy. Vycházel přitom z toho, že z listin předložených žalovanou vyplynulo, že Ing. [příjmení], který podepsal smlouvu o dílo za žalovanou, tak byl oprávněn činit na základě stanov žalované, podpisového řádu i dle zápisu z mimořádného zasedání představenstva žalované ze dne [datum]. Ing. [příjmení] zastával funkci generálního ředitele s právem vykonávat přímé operativní řízení společnosti, byl oprávněn podepisovat dokumenty ovlivňující činnost společnosti od 2,5 do 5 mil. Kč. Uzavření smlouvy potvrdili i slyšení svědci, kteří ji viděli, parafovali, potvrdili, že z originálu smlouvy byl pořízen scan, který byl uložen v dokumentech společnosti. Námitku dlužníka, že nedošlo platně k uzavření smlouvy, považoval za ryze účelovou, aby žalovaná nemohla od smlouvy odstoupit a uplatnit vůči dlužníkovi smluvní sankce. Pokud bylo namítáno, že smlouva byla datována až po započetí prací, poukázal soud I. stupně na to, že dle výpovědi svědků procházela smlouva připomínkovým procesem, pak teprve došlo k odsouhlasení finální verze a k podpisu smlouvy. Poukázal přitom na to, že původní verze dlužníka byla taková, že práce byly prováděny bez uzavření jakékoliv smlouvy, pouze na základě přátelských vztahů mezi statutárními zástupci účastníků.

6. Dále vzal za prokázané výpovědí svědků, že dlužník byl opakovaně v prodlení s prováděním díla, což bylo řešeno i na stavbě, k nápravě ale nedošlo. Byly problémy i s kvalitou prací, ani dílčí termíny nebyly splněny. Za této situace dospěl k závěru, že žalovaná důvodně odstoupila od smlouvy s dlužníkem, vycházel přitom z toho, že možnost odstoupení byla sjednána v článku VII smlouvy o dílo. Odstoupením od smlouvy došlo ke zrušení závazků mezi účastníky od počátku (§ 2001, § 2004 odst. 1 a § 2005 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), účastníci tak byli povinni vrátit si vzájemná plnění. Dlužník tak měl právo na úhradu finančního ekvivalentu provedených prací, výše hodnoty těchto prací přitom byla mezi účastníky nesporná ([částka]).

7. Soud I. stupně se dále zabýval tím, zda došlo k zániku tohoto nároku na základě jednostranného zápočtu žalované. Ujednání o smluvní pokutě shledal dostatečně určitým, jednoznačným a srozumitelným, výši smluvní pokuty nepovažoval za nepřiměřenou, ani v rozporu s dobrými mravy s tím, že její výše odpovídala rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu. Neshledal ani důvody pro moderaci smluvní pokuty. Provedený zápočet shledal platným a jasným, byly v něm přesně specifikovány vzájemné pohledávky, které byly v době zápočtu splatné, tímto zápočtem tak došlo k zániku pohledávky dlužníka, a proto žalobě nebylo možno vyhovět. Pokud dlužník poukazoval na to, že před započtením došlo k odstoupení od smlouvy, vycházel soud I. stupně z ust. § 2005 odst. 2 o. z., dle něhož se odstoupení od smlouvy nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty, na niž vznikl nárok již dříve. Na základě výše uvedeného shledal žalobu nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v celkové výši [částka].

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (nyní dlužník) včasné odvolání, v němž uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění ohledně uzavření smlouvy o dílo, nesouhlasila s tím, že soud I. stupně vzal za prokázanou existenci této smlouvy na základě výpovědí svědků, kteří uvedli, že smlouvu parafovali, tito svědci však mohli vidět pouze návrh smlouvy, svědek [příjmení] připustil, že ani smlouvu neviděl. Nesouhlasila s tím, že na základě těchto výpovědí soud I. stupně považoval za vyřešenou námitku pravosti smlouvy o dílo i pravosti podpisu statutárního zástupce žalobkyně (dlužníka) na dané smlouvě. Nesouhlasila ani s tím, jak soud I. stupně posoudil oprávnění [příjmení] [příjmení] podepsat smlouvu za žalovanou samostatně, odkázala na způsob podepisování dle obchodního rejstříku. Nedodržení tohoto postupu by muselo vést k absolutní neplatnosti právního jednání, poukázala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2594/2011, 32 Cdo 963/2012). Vytýkala soudu I. stupně, že v situaci, kdy byla zpochybněna pravost listiny Smlouvy o dílo předložené žalovanou a pravost podpisu statutárního zástupce žalobkyně (dlužníka), nebyl nařízen znalecký posudek k posouzení pravosti. Pokud soud I. stupně tyto námitky označil za účelové s ohledem na výslechy svědků, pominul, že dlužník na tomto stanovisku setrvává již od roku 2017, poukázala na předžalobní komunikaci mezi účastníky. Smlouva o dílo měla být posouzena jako absolutně neplatná. Avšak pro případ, že by žalované měl vzniknout vůči dlužníkovi nárok na smluvní pokutu, namítala, že měly být všechny smluvní pokuty označeny za absolutně neplatné. Poukázala přitom na to, že žalované v důsledku jednání dlužníka nevznikla žádná škoda, výše smluvní pokuty tak měla být posouzena jako nepřiměřená a ujednání o ní v rozporu s dobrými mravy ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 890/2002, 33 Odo 438/2005). Pokud by výše smluvní pokuty byla shledána řádnou, mělo být přistoupeno k moderaci smluvních pokut, pokud má být snížena až do výše vzniklé škody, měla by být snížena na [částka], vzhledem k tomu, že žalované žádná škoda nevznikla. Nesouhlasila ani s tím, že soud I. stupně posoudil provedený zápočet jako platný, namítala, že jednostranně započítávané pohledávky žalované na smluvní pokutu byly nejisté, neboť je dlužník učinil spornými již dopisem ze dne [datum]. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 927/2016, dle něhož lze moderovat výši smluvní pokuty i v případě, že byl již dříve uplatněn zápočet pohledávky na zaplacení smluvní pokuty na jinou pohledávku dlužníka. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. V průběhu odvolacího řízení vstoupil na místo žalobkyně insolvenční správce uvedený v záhlaví rozsudku s ohledem na prohlášení konkursu na majetek žalobkyně (dlužníka) a navrhl pokračování v řízení.

11. V doplnění odvolání namítal nedostatek podpisu smlouvy o dílo ze strany dlužníka, poukázal na to, že žalovaná předložila pouze kopii smlouvy, soud I. stupně se v daném případě s kopií neměl spokojit, měl být ustanoven znalec ke zkoumání pravosti podpisu. Poukázal na to, že důkazní břemeno ohledně pravosti bylo na žalované, namítal, že kopie listiny s okopírovaným podpisem nemá stejné účinky jako originál listiny s vlastnoručním podpisem. Žalovaná tak měla předložit originál smlouvy o dílo, případně prokázat pravost předložené fotokopie, což se nestalo, ke smlouvě o dílo tak nemělo být přihlíženo. Pokud by pravost byla prokázána, namítal, že smlouva nebyla řádně uzavřena, nestala se tak účinnou, a to s ohledem na to, že ze strany žalované nebyla podepsána v souladu s údaji v obchodním rejstříku. Ohledně nepřiměřenosti smluvních pokut poukázal na to, že se ve skutečnosti jedná o násobek 0,5 % denně, neboť je uplatňována za vícero domnělých pochybení za vzájemně se překrývající časová období. Takovou pokutu považoval za zjevně nepřiměřenou, kdy se jednalo fakticky o 3 % denně z celkové ceny díla. Poukázal rovněž na to, že smluvní pokuta byla vyčíslena z celkové ceny díla, ačkoliv se jednalo o prodlení pouze s částí díla, 15 % limitace se měla týkat součtu všech smluvních pokut, nikoliv každé zvlášť. Smluvními pokutami tak byl konzumován v podstatě celý případný zisk dlužníka, poukázal přitom na to, že se jednalo o prodlení v délce necelých dvou měsíců, smluvní pokuta tak měla být moderována. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu I. stupně s tím, že argumentace žalobce byla shodná jako před soudem I. stupně, ten se s těmito námitkami vypořádal. K otázce uzavření smlouvy poukázala na provedené důkazy, z nichž vyplývá, že smlouva byla uzavřena, strany podle ní jednaly. Poukázala na to, že strany jednaly o smlouvě, není tak logické, aby prováděli práci několik měsíců bez smluvního základu, když smlouva byla připravená, poukázala na to, že i dlužník činil odkaz na danou smlouvu (ve zjišťovacím protokole dílčí rozestavěnosti). K oprávnění [příjmení] [příjmení] uzavřít smlouvu za žalovanou odkázala na stanovy žalované, i kdyby překročil své oprávnění, nestala by se tím smlouva neplatnou či zdánlivou, poukázala v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4593/2017 a sp. zn. 27 Cdo 760/2019. K otázce přiměřenosti smluvních pokut poukázala na to, že dlužník byl jedním z jejích subdodavatelů na stavbě pro společnost [právnická osoba], v případě prodlení hrozila žalované smluvní sankce mnohem vyšší, sjednané sankce mezi ní a dlužníkem zdaleka nepokrývaly její rizika. Poukázala přitom na to, že dané sankce byly dlužníkem akceptovány, dlužník je přitom podnikatelem, předpokládá se u něj tedy zvýšená zdatnost při uzavírání smluv, poukázala na to, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně je judikaturou vnímána jako přiměřená. Výše pokuty přitom vyplývala z dlouhého prodlení dlužníka, ten byl přitom opakovaně upomínán a vyzýván k nápravě, k tomu však nedošlo. Moderací smluvní pokuty by bylo schváleno protiprávní jednání dlužníka. Poukázala na nepoctivé jednání dlužníka, který se snažil zatajováním skutečností a nepravdivými skutkovými tvrzeními dosáhnout toho, aby bylo rozhodováno bez znalosti rozhodujících skutkových okolností. Žalovaná naopak prokázala, že dlužník prováděl dílo nekvalitně a s velkým časovým zpožděním, pro moderaci smluvní pokuty tak nebyly naplněny předpoklady. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil.

13. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

14. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a v souladu s § 213 a 213a o. s. ř. upřesnil skutková zjištění zopakováním některých důkazů.

15. Výzvou právního zástupce žalované ze dne [datum] adresovanou dlužníkovi vzal odvolací soud za prokázané, že dlužník byl vyzván k zaplacení smluvní pokuty na základě Smlouvy o dílo č. CBI006/L01AB2 s tím, že žalovaná odstoupila od této smlouvy dopisem ze dne [datum] z důvodu prodlení dlužníka s provedením montáže hrubých rozvodů VZT 4NP, s ohledem na prodlení dlužníka s dílčími pracemi byla vyčíslena smluvní pokuta za jednotlivá prodlení vymezená pod písmeny a) až g) této výzvy v celkové výši [částka] a dlužník byl vyzván k její úhradě nejpozději do [datum].

16. Na tuto výzvu reagoval právní zástupce dlužníka dopisem ze dne [datum], v němž požadavek na zaplacení smluvní pokuty označil za neoprávněný z důvodu neexistence smlouvy o dílo.

17. Smlouvou o dílo č. CBI006/L01AB2 POX/SD 12 vzal odvolací soud za prokázané, že cena díla byla sjednána částkou [částka] bez DPH, v článku VI. byly sjednány smluvní pokuty, a to pro případ prodlení objednatele s úhradou některé faktury ve výši 0,05 % denně z dlužné částky (6.1), pro případ prodlení zhotovitele se zahájením nebo dokončením díla ve výši 0,5 % denně z ceny za dílo bez DPH, avšak nejvýše 15 % z ceny díla bez DPH (6.2 písm. a/), pro případ prodlení zhotovitele se zahájením nebo dokončením díla dle přílohy [číslo] HMG této smlouvy ve výši 0,5 % denně z ceny za dílo, avšak nejvýše 15 % z ceny díla bez DPH (6.2 písm. b/), pro případ prodlení zhotovitele s odstraněním vad a nedodělků zjištěných při předání díla ve výši [částka] denně za každou vadu nebo nedodělek (6.2 písm. c/), pro případ prodlení zhotovitele s dílčími termíny díla podle harmonogramu - přílohy [číslo] této smlouvy ve výši 0,5 % z ceny za dílo bez DPH za každý den a dílčí termín prodlení, avšak nejvýše 15 % z ceny díla bez DPH (6.2 písm. d/). Přílohou smlouvy byl harmonogram prací, v němž byly uvedeny jednotlivé práce včetně uvedení počtu dnů, kdy mají být provedeny a označeno konkrétními daty, kdy mají být jednotlivé práce započaty a kdy skončeny. Smlouva byla opatřena otiskem razítka žalované a dlužníka a parafou Ing. [příjmení] a pana [příjmení]. [příjmení] razítka dlužníka byl proveden přes předtištěnou tečkovanou čáru vymezující prostor pro podpis stran.

18. Smlouvou o dílo uzavřenou mezi [právnická osoba], a.s. jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem ze dne [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že předmětem díla byla stavba Centra farmaceutického výzkumu a vývoje [právnická osoba] [obec], cena díla byla sjednána ve výši [částka] bez DPH, [částka] včetně DPH. V článku X. byly sjednány sankce při porušení povinností zhotovitele, mimo jiné pro případ nedodržení termínu dokončení stavebních prací nebo termínu řádného předání kompletního předmětu díla ve výši 0,2 % ze sjednané ceny díla za každý i započatý den prodlení ([číslo]).

19. Zjišťovacím protokolem dílčí prostavěnosti vyhotoveným dlužníkem dne [datum] (opatřeným otiskem razítka a parafou pana [příjmení]) vzal odvolací soud za prokázané, že na stavbě Centrum výzkumu a vývoje vakcín, Bioveta [obec] byly dle dlužníka provedeny práce na dodávce a montáži vzduchotechnických rozvodů a zařízení, rozvodů klimatizace od zahájení do konce sledovaného období ve výši [částka]. Jako objednatel byla označena žalovaná, jako zhotovitel dlužník a označeno číslo smlouvy objednatele CBI006/L01AB2 POX/SD 12.

20. Po upřesnění skutkových zjištění ve výše uvedeném rozsahu odvolací soud neshledal odvolání žalobce důvodným. Shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření výše uvedené smlouvy o dílo, na jejímž základě dlužník prováděl práce pro žalovanou, tyto práce (ani dílčí) však nebyly provedeny řádně a včas, žalovaná tak byla oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat úhradu sjednané smluvní pokuty. Tuto pokutu následně řádně započetla proti pohledávce dlužníka na úhradu hodnoty jím provedeného díla, jejíž výše nebyla mezi účastníky sporná ([částka]). Tím došlo k zániku nároku dlužníka uplatněného touto žalobou.

21. K otázce platného uzavření smlouvy o dílo – odvolací soud v prvé řadě neshledal pochybení v tom, že byl prováděn důkaz pouze fotokopií smlouvy, pokud nebyl k dispozici její originál, vycházel přitom z toho, že jako důkaz může posloužit jakákoliv listina, takový postup byl shledán přípustným i judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006 sp. zn. 29 Odo 801/2005). Shodně se soudem I. stupně dále shledal, že Ing. [příjmení] byl oprávněn uzavřít danou smlouvu o dílo za žalovanou, a to na základě stanov žalované a jeho jmenování generálním ředitelem. Ing. [příjmení] nejednal jménem žalované jako statutární orgán, ale v postavení generálního ředitele v souladu s § 164 odst. 2 o. z. Judikatura, na niž poukazoval žalobce, tak na daný případ nedopadá, neboť se jedná o jiné skutkové okolnosti. Avšak i v případě, že by Ing. [příjmení] překročil meze svého oprávnění, nemělo by to za následek neplatnost smlouvy, v takovém případě mohlo dojít ke schválení jeho jednání ve smyslu § 440 o. z., přičemž s ohledem na chování žalované je zřejmé, že danou smlouvu považovala za platně uzavřenou, tedy jednání Ing. [příjmení] považovala za souladné s jeho zmocněním. Žalovaná v této souvislosti přiléhavě argumentovala rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019 sp. zn. 27 Cdo 4593/2017 a ze dne 24. 8. 2020 sp. zn. 27 Cdo 760/2019.

22. Ohledně námitky, že smlouva nebyla podepsána jednatelem dlužníka panem [příjmení], odvolací soud vycházel z toho, že k této otázce je zpravidla na místě znalecký posudek ke zjištění pravosti podpisu jednajících stran, jak namítal žalobce, nicméně znalecký posudek je pouze jedním z důkazních prostředků a není vyloučeno, aby pravost podpisu byla zjištěna i na základě jiných důkazů. V daném případě je navíc k dispozici pouze kopie listiny a zkrácený podpis (parafa), nelze tak očekávat jednoznačný výsledek znaleckého zkoumání. Soud I. stupně tak nepochybil, pokud pravost listiny dovodil na základě jiných provedených důkazů. Odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil, vycházel přitom z toho, že z emailové komunikace je zřejmé, že probíhala kontraktační jednání, jednatel dlužníka (p. [příjmení]) smlouvu připomínkoval, jednalo se o dílo v rozsahu cca 5 mil. Kč, lze tak předpokládat, že obě strany měly zájem na písemné formě ujednání. Existenci konečné verze smlouvy potvrdili i slyšení svědci. K samotnému podpisu má odvolací soud za to, že žalovaná důvodně poukazovala na vizuální shodu podpisu (parafy) i razítka na dané smlouvě a na plné moci založené do soudního spisu. Umístění razítka do textu smlouvy dále svědčí o tom, že se nejednalo o následné překopírování z jiné listiny. Odvolací soud dále vycházel zejména z toho, že jednatel dlužníka sám potvrdil existenci dané smlouvy ve zjišťovacím protokolu dílčí prostavěnosti, kde na ni výslovně odkázal. Žádná jiná verze smlouvy přitom tvrzena nebyla. Za této situace považoval odvolací soud pravost listiny za prokázanou a znalecký posudek za nadbytečný, a to zejména k předpokládanému nejednoznačnému výsledku znaleckého zkoumání a vzhledem k ostatním důkazům, z nichž bylo možno závěr o pravosti smlouvy učinit.

23. Odvolací soud při hodnocení těchto skutečností vycházel rovněž z toho, že zatímco tvrzení žalované o nich bylo po celou dobu řízení neměnné, dlužník své postoje měnil, nejprve tvrdil, že práce byly prováděny zcela bez smlouvy, poté, že smlouva byla uzavřena neplatně. Existenci smlouvy přitom zpochybnil až v souvislosti s požadavkem žalované na zaplacení smluvní pokuty vyplývající z dané smlouvy. Jednání dlužníka tak odvolací soud považoval za zjevně účelové ve snaze vyhnout se smluvním sankcím. Nelze rovněž přehlédnout, že dlužník si byl nepochybně vědom svého nejistého postavení v daném sporu, což je zjevné z velmi kusých skutkových tvrzení i z toho, že nejprve svůj požadavek omezil částkou [částka], ačkoliv z předchozí komunikace mezi účastníky bylo zjevné, že hodnota jím prováděného díla byla několikanásobně vyšší.

24. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o platném ujednání o smluvní pokutě, resp. pokutách ve smyslu § 2048 a násl. o. z. Tato ujednání ve smlouvě jsou zcela jednoznačná a určitá, je jasné, jaké porušení povinností má být sankcionováno i jak má být výše pokuty stanovena. Pokud žalobce namítal, že neměla být účtována pokuta za dílčí prodlení samostatně, pak tento závěr neodpovídá textu smlouvy, z něhož je jednoznačně zřejmé, že smluvní pokuta byla sjednána nejen za prodlení s celým dílem, ale i za prodlení s dílčími částmi dle harmonogramu prací. Z textu smlouvy rovněž vyplývá, že omezení 15 % celkové ceny díla se váže k sankcím za jednotlivá prodlení s dílčími pracemi, tedy nepředstavuje omezení pro celkově vypočtenou smluvní pokutu, jak požadoval žalobce.

25. Žalovaná tak byla oprávněna smluvní pokutu uplatnit a uplatnila ji řádně, specifikovala zcela přesně, v jaké výši účtuje smluvní pokutu a za jaké porušení povinností, splatnost nastala doručením výzvy ze dne [datum]. I když nebylo prokázáno, kdy byla tato výzva dlužníkovi doručena, z reakce jeho zástupce na tuto výzvu ze dne [datum] je zřejmé, že se tak stalo v době do [datum]. Splatnost tedy nastala dříve, než došlo k zápočtu pohledávek oznámením ze dne [datum], v době zápočtu se tak jednalo o splatné pohledávky, tedy pohledávky způsobilé k započtení. Zápočet byl proveden řádně, vzájemné pohledávky byly jasně specifikovány a bylo rovněž jednoznačně uvedeno, v jakém rozsahu zanikají. Zápočet tak byl dostatečně určitým právním jednáním dle § 551 až § 553 o. z. ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, a ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Odo 932/2006 a ze dne 17. 8. 2020 sp. zn. 32 Cdo 565/2019).

26. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku dlužníka, že pohledávky z titulu smluvní pokuty nebyly způsobilé k započtení, neboť se jednalo o pohledávky nejisté. Za pohledávku nejistou či spornou nelze považovat takovou, kterou lze relativně snadno prokázat (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Taktomu bylo v daném případě, předpokladem nároku na smluvní pokutu bylo prodlení dlužníka s prováděním prací, které jednoznačně vyplývalo z emailové komunikace, žalobce jej ostatně ani nezpochybňoval, přičemž výše smluvní pokuty byla snadno zjistitelná výpočtem dle ujednání ve smlouvě. Nejednalo se tak o pohledávku nejistou.

27. Odvolací soud se dále zabýval otázkou moderace smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. a předpoklady pro takový postup neshledal. Vycházel přitom z toho, že výše smluvní pokuty tak, jak byla sjednána, obecně za nepřiměřenou považována být nemůže, když odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005) a důvod pro moderaci neshledal ani v daných konkrétních okolnostech. Vycházel přitom zejména z toho, jakou smluvní sankcí byla vázána žalovaná pro případ prodlení s dokončením díla ve vztahu k objednateli [právnická osoba] (dle smluvních ujednání 0,2 % z ceny díla, tj. [částka] denně), žalovaná tak měla zcela zásadní zájem na včasném provádění prací, přičemž pokuta sjednaná mezi dlužníkem a žalovanou tvořila pouze zlomek sankce, která hrozila žalované (0,5 % z ceny díla [částka], tj. [částka] denně). I v případě násobku za jednotlivá dílčí pochybení tak stále nedosahovala výše sankce, která hrozila žalované.

28. Pokud žalobce dále poukazoval na to, že výše smluvní pokuty měla být omezena výší škody a pokud žalované žádná škoda nevznikla, měla by být nulová, odvolací soud takový závěr nesdílí. Podle § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Tedy smluvní pokuta nesmí být v důsledku moderace stanovena nižší, než vzniklá škoda. Nelze však dovodit, že by smluvní pokuta nemohla být vyšší, než vzniklá škoda, nebo že by nárok na smluvní pokutu v případě absence vzniku škody neměl být přiznán. Nelze v této souvislosti rovněž přehlédnout, že na tom, že ke vzniku škody nedošlo, neměl dlužník žádnou zásluhu, ale naopak žalovaná, která vadné a opožděné plnění ze strany dlužníka řešila prostřednictvím vlastních pracovníků. Z těchto důvodů odvolací soud podmínky pro moderaci smluvní pokuty neshledal.

29. Napadený rozsudek tak shledal věcně správným, proto jej dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla plně úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalované vznikly náklady za právní zastoupení za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka] z tarifní hodnoty [částka] dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhradu hotových výdajů 2 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka].