58 CO 38/2022-282

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyloučení majetku z exekuce k odvolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 80/2016-224, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 80/2016-257 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé ad I. mění tak, že se zamítá žaloba o vyloučení dvorního traktu o výměře 242,25 m zkolaudovaného v roce [rok] na nemovitosti [adresa] zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území [část obce] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. [spisová značka].

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením soud I. stupně vyloučil dvorní trakt o výměře 242,25 m zkolaudovaný v roce 2002 na nemovitosti [adresa] zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území [část obce] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 8, se sídlem [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], pověřeným k provedení exekuce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], čj. 35 Nc 11314/2005-4, na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum] proti povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], ve prospěch oprávněné [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (výrok I.) a uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení tohoto dvorního traktu z výše uvedené exekuce s tím, že Ing. [příjmení] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 532 m, jehož součástí je stavba - bytový dům [adresa]. Na tomto pozemku nechal žalobkyni vybudovat stavbu – dvorní trakt, která je samostatnou stavbou a která již svojí rozlohou 242,52 m není součástí stavby bytového domu. V rámci výše uvedené exekuce byla nařízena dražba nemovitosti ve vlastnictví povinného [příjmení] [příjmení], přitom nebylo nikterak zohledněno, že vlastníkem dvorního traktu je třetí osoba.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že žalobkyně neprokázala, že by se jednalo o samostatnou stavbu a že by byla jejím vlastníkem. 4. [ulice] účastník na straně žalované tvrdil právní zájem na výsledku sporu a s tím, že je věřitelem pohledávky za povinným, jeho pohledávka je zajištěna smluvním zástavním právem k předmětným nemovitostem.

5. Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků dospěl soud I. stupně k závěru, že bylo prokázáno, že dnešní stavba - dvorní trakt na adrese [ulice a číslo] byly původně stáje, které žalobkyně zbourala a na jejich místě postavila novou budovu, kde zřídila recyklaci odpadu z fotografického materiálu a později nad tuto provozovnu postavila ještě nástavbu, kde jsou umístěny kanceláře. Vycházel přitom zejména z výpovědí svědků. Uzavřel, že se jedná o novou budovu, zcela nezávislou na budově přední. Skutečnost, že stavbu zhotovila žalobkyně, měl za prokázanou rovněž všemi listinami týkajícími se prováděné stavby, na nichž žalobkyně figuruje buď jako stavebník, žadatel, nebo investor. Vlastnictví žalobkyně měl za prokázané rovněž aktuálním výpisem z katastru nemovitostí, kde je žalobkyně uvedena jako vlastník nemovitosti.

6. Po právní stránce posoudil požadavek žalobkyně dle § 267a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), její vlastnictví dané stavby dle § 498 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) sm tím, že vlastníkem nově vzniklé, resp. vytvořené stavby je její stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy osoba, která měla v úmyslu stavbu nabýt do svého vlastnictví. Žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl.

7. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení včetně nákladů cestovného v celkové výši [částka]. Opravným usnesením s odkazem na § 164 o. s. ř. opravil nákladový výrok tak, že tuto povinnost má žalovaná společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná společně s vedlejším účastníkem včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Uplatnili odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c/, d/ e/ a g/ o. s. ř. Vytýkali soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění s tím, že neodpovídají provedenému dokazování a byla učiněna v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí v otázce nabytí vlastnického práva k nové věci originárně výstavbou. Nesprávně byl vyhodnocen i výpis z katastru nemovitostí. Ohledně jednotlivých listin uvedených v odst. 9 až 16 odůvodnění napadeného rozsudku namítali, že minimálně tři poslední listiny nejsou pro posouzení věci relevantní, neboť se týkaly až druhé etapy stavby – dostavby druhého podlaží dvorního objektu, prováděné v období kolem roku 2000. V té době již stavba jako věc v právním slova smyslu existovala. Touto částí stavby nemohlo dojít ke vzniku vlastnického práva originárně výstavbou, šlo pouze o změnu již existující stavby. Vytýkali dále soudu I. stupně, že se vůbec nevypořádal s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou v průběhu řízení opakovaně upozorňovali. Poukázali na to, že dle této judikatury je vlastníkem ten, kdo věc vytvořil, a jde-li o stavbu, ten, kdo stavbu uskutečnil s úmyslem mít ji pro sebe. Není přitom rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Není ani rozhodné, kdo byl stavebníkem ve veřejnoprávním smyslu. Z tohoto důvodu tak v dané věci nebylo možno veřejnoprávními listinami zjistit žádné rozhodné okolnosti. Tyto listiny osvědčují pouze postavení žalobkyně z hlediska veřejného práva. To však pro posouzení dané věci není relevantní. Namítali, že z uvedených listin nelze seznat, zda byla stavebníkem v soukromoprávním smyslu, tj. zda fakticky stavěla s úmyslem stavět pro sebe. Žádný ze svědků nebyl schopen říci, kdo fakticky stavbu prováděl, kdo relevantním způsobem projevil úmysl stavět pro sebe. Uvedli, že komunikovali s Ing. [příjmení], aniž by bylo zřejmé, zda ten jednal za sebe či za žalobkyni. Žalobkyně byla poučena dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů, že nabyla vlastnické právo originární výstavbou, k tomu předložila pouze uvedené listiny, z nichž takový závěr učinit nelze. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno. Nesouhlasili ani s tím, že soud I. stupně zohlednil výpis z katastru nemovitostí ohledně předmětné stavby. Poukázali na to, že zápis do katastru byl učiněn až v průběhu řízení, katastrální úřad přitom učiní zápis na základě předložených listin, jejich pravdivost nepřezkoumává. Poukázali dále na to, že tento zápis nemohli nijak ovlivnit. Žalobkyně se tímto způsobem pokusila obejít přezkumnou pravomoc soudu. Za takových okolností nemůže být daný zápis ani způsobilým podkladem pro dovolání se důvěry ve veřejné rejstříky, ani se dovolat domněnky podle § 980 o. z. Tento postup žalobkyně považovali za jednání v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 a § 9 o. z. Žádali, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl a přiznal jim náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. V doplnění odvolání dále namítli, že soud I. stupně zaměnil obchodní společnost žalobkyně s obchodní firmou stavebníka [právnická osoba] Nadto dle důkazů vnesených do řízení nebyla vlastníkem vylučovaných nemovitostí [právnická osoba] N s. r. o., ale její jednatel [příjmení] [příjmení]. Poukázali přitom na to, že dle výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne [datum] pod [právnická osoba] s. r. o., současný název [právnická osoba] byl do obchodního rejstříku zapsán až [datum]. Poukázali v této souvislosti na to, že rozhodnutí o stavebním povolení, kolaudační rozhodnutí byla vydána v roce 1995 a 1996. Žalobkyně se tak nemohla stát vlastníkem stavby, neboť v té době neexistovala. Stavebníkem nebyla dle listinných důkazů [právnická osoba] N s. r. o., ale [právnická osoba], která byla vymazána z obchodního rejstříku dne [datum]. Jednatelem obou společností byl Ing. [příjmení], ten si musel být vědom toho, že skutečným stavebníkem byla již zlikvidovaná společnost [právnická osoba], přesto zahájil toto řízení sb tvrzením, že stavebníkem byla žalobkyně, i když v dané době neexistovala. Poukázali dále na listinu o zřízení věcného břemene ze dne [datum], kterou uzavřel Ing. [příjmení] coby vlastník se žalobkyní coby oprávněnou z věcného břemene. Tato smlouva byla doložena společně s prohlášením Ing. [příjmení], že žalobkyně byla údajně stavebníkem předmětných nemovitostí. Tvrzení žalobkyně tak považovali za nevěrohodná a nepravdivá. Vytýkali soudu I. stupně, že neprovedl důkaz obsahem spisu katastrálního úřadu, na jehož základě byl proveden vklad vlastnického práva žalobkyně, jak požadovali. Z tohoto důvodu nemohla být uvedená argumentace vznesena již před soudem I. stupně. Žalobkyně tak není ve věci aktivně legitimována. Setrvali na svém odvolacím návrhu.

10. Odvolání vedlejšího účastníka směřovalo proti opravnému usnesení, namítal, že soud nemůže opravným usnesením doplnit práva a povinnosti, které nebyly upraveny opravovaným rozsudkem, soud I. stupně měl vydat doplňující rozsudek, v takovém případě by měl řádně doplnit, na základě kterého ustanovení povinnost vedlejšímu účastníkovi ukládá. Žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

11. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalované a vedlejšího účastníka ztotožnila se závěry soudu I. stupně, odvolání považovala za nedůvodné. Poukázala na to, že bylo prokázáno, že nechala na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] postavit stavbu označenou jako„ dvorní trakt“ jako samostatnou nemovitost, která není součástí domu [adresa]. Stavba byla vybudována na místě, kde původně byly stáje, které žalobkyně nechala zbourat a na jejich místě postavila danou stavbu, kde zřídila recyklaci odpadů z fotografického materiálu s pozdější nástavbou kanceláří, vše v souladu se svým podnikáním. Vlastnické právo bylo prokázáno i výpisem z katastru nemovitostí. Žalobkyně byla zhotovitelem této stavby, závěr soudu I. stupně, že vlastníkem stavby je její stavebník v občanskoprávním smyslu, tak byl zcela správný. Namítala, že veřejnoprávní listiny jsou způsobilými důkazy, přesvědčení žalované, že žalobkyně postupovala vědomě k újmě žalované ve snaze vyhnout se postižení předmětné nemovitosti, považovala za spekulaci. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

12. Ve vyjádření žalobkyně k odvolání vedlejšího účastníka označila námitky vedlejšího účastníka za nedůvodné, soud I. stupně napravil zjevnou chybu v souladu s občanským soudním řádem. Navrhla potvrzení tohoto usnesení.

13. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

14. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a v souladu s § 213 a 213a o. s. ř. zopakoval některé důkazy, z nichž soud I. stupně dle jeho názoru neučinil dostatečná skutková zjištění.

15. Ze spisu stavebního úřadu (Obvodního úřadu městské části [obec a číslo]) sp. zn. Výst.Sm [číslo], a to ze žádosti o udělení stavebního povolení ze dne [datum] vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba], DIČ [číslo] žádala o stavební povolení na nástavbu dvorního traktu dle přiloženého projektu. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum] bylo na základě této žádosti vydáno stavební povolení na změnu stavby – vestavbu dvorního traktu na kanceláře [ulice a číslo], [obec a číslo] k. ú. [část obce], rozhodnutí bylo doručováno společnosti [právnická osoba], Ing. [jméno] [příjmení].

16. Z oznámení stavebního úřadu o zahájení kolaudačního řízení ze dne [datum] vzal za prokázané, že řízení bylo zahájeno na základě žádosti stavebníka„ [právnická osoba]“, jednalo se o kolaudaci nástavby dvorního traktu na kanceláře.

17. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] vzal za prokázané, že stavebníkovi [právnická osoba] byla dodatečně povolena změna stavby – stavební úpravy spočívající ve změně tvaru střechy a vestavbě 1 podlaží kanceláří dvorního traktu, [adresa] k. ú. [část obce]. Stavba obsahuje 2.NP – 2 x kancelář, předsíň, WC a 3.NP – 3x kancelář, předsíň, WC.

18. Z kolaudačního rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] vzal za prokázané, že bylo vydáno kolaudační rozhodnutí pro stavebníka [právnická osoba] pro změnu stavby – vestavbu bytu do podkroví domu [adresa], k. ú. [část obce], ulice [ulice a číslo] v [obec a číslo], kolaudovaná stavba obsahuje předsíň, koupelnu, WC, obytný prostor s jídelním koutem, terasu, galerii, pracovnu a komoru.

19. Ze stavebního povolení ze dne [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že stavební úřad vydal stavebníkovi [právnická osoba] stavební povolení na stavební úpravy v dvorním traktu domu [adresa] [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], v objektu garáží na regulaci odpadů z fotografického průmyslu. Stavba měla být dokončena do [datum].

20. Z kolaudačního rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] vzal za prokázané, že stavebníkovi [právnická osoba] bylo povoleno užívání stavby„ recyklace odpadů z fotografického průmyslu“ v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], dvorní objekt domu [adresa].

21. Z výše uvedeného vyplývá, že nejprve byla na místě původních garáží vybudována provozovna recyklace odpadů fotografického materiálu (1995 1996), následně byla provedena vestavba kanceláří na tuto provozovnu (kolem roku [rok]) a dále byla v roce 2002 provedena vestavba bytu do podkroví, přičemž z výše uvedených listin nelze zjistit, zda se jednalo o podkroví objektu dvorního traktu či vlastního domu [adresa]. Stavebníkem ve veřejnoprávním smyslu, tj. osoba, která jako účastník správního řízení požádala stavební úřad o vydání stavebního povolení a následného kolaudačního rozhodnutí, byla společnost [právnická osoba] minimálně ohledně stavby provozovny, a pravděpodobně i vestavby kanceláří. Pokud byla v oznámení stavebního úřadu o zahájení kolaudačního řízení ze dne [datum] jako stavebník označena společnost [právnická osoba], jednalo se pravděpodobně o překlep, když v kolaudačním rozhodnutí ze dne [datum] byla jako stavebník označena společnost [právnická osoba] Společnost [právnická osoba] byla stavebníkem vestavby bytu do podkroví domu [adresa] v roce [rok]. Žalovaná a vedlejší účastník přitom důvodně poukazovali na to, že se jedná o dva odlišné subjekty, když DIČ (jehož součástí je [příjmení]) společnosti [právnická osoba] (DIČ [číslo]), uvedené na žádosti o stavební povolení ze dne [datum], je odlišné od DIČ [právnická osoba] N s. r. o., tedy žalobkyně (DIČ CZ25119222), jak vyplývá z otisku razítka na žalobě.

22. Odvolací soud vzal dále za prokázané z návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí podaného povinným v exekuční věci Ing. [příjmení], že se jednalo o vklad vlastnického práva k nemovitosti na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve prospěch žalobkyně, přílohou návrhu byla smlouva o zřízení věcného břemene, čestné prohlášení, kolaudační rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], odboru [ulice] úřad, geometrický plán [číslo] plná moc JUDr. [příjmení] pro zastupování v řízení před katastrálním úřadem.

23. Z prohlášení Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že uvedený zde čestně prohlásil, že v roce 1995 udělil firmě [právnická osoba] souhlas, aby postavila na jeho pozemku [číslo] v Radlické ulici [obec a číslo] budovu ve dvorním traktu.

24. Ze Smlouvy o zřízení věcného břemene bydlení a užívání nemovitostí ze dne [datum] uzavřené mezi Ing. [jméno] [příjmení] coby výlučným vlastníkem nemovitosti – domu [adresa] na parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 531 m, zastavěná plocha, objekt bydlení, zapsaných na [list vlastnictví] pro obec KÚ [část obce], a žalobkyní vzal odvolací soud za prokázané, že účastníci této smlouvy uzavřeli dohodu o zřízení věcného břemene bydlení a užívání nemovitosti ve prospěch žalobkyně, spočívající ve výlučném užívání dvorního objektu domu [adresa] - zkušební provoz recyklace odpadů, nebytové prostory v přízemí domu [adresa] a vestavbu bytu v podkroví domu [adresa] ve 4. podlaží. Strany se dohodly na výši jednorázové úplaty [částka] jako pětinásobku ročního plnění s tím, že tuto částku žalobkyně zaplatila investicemi do předmětné nemovitosti před podepsáním této smlouvy.

25. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

26. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

27. Podle § 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

28. Vzhledem k tomu, že k výstavbě dvorního traktu došlo dle výše uvedených listin v letech [rok] – [rok], je třeba nabytí vlastnictví k němu posoudit v souladu s § 3028 odst. 2 o. z. dle § 132 odst. 1 obč. zák, nikoliv § 498 odst. 1 o. z., jak učinil soud I. stupně. Nicméně právní úprava nabývání vlastnického práva se podstatným způsobem nelišila.

29. V daném případě mělo dojít k nabytí vlastnického práva originárním způsobem – výstavbou. Judikatura dovodila, že stavba jako věc ve smyslu práva zpravidla vzniká v okamžiku, kdy je již jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Pouze do doby, časově i kvalitativně tomuto okamžiku předcházející, lze hovořit o originální způsobu nabytí vlastnictví ke stavbě vytvořením věci. Jestliže je však stavba jako věc ve smyslu práva již druhově i individuálně určena, potom dokončovací práce se na již vytvořených vlastnických vztazích nijak nepromítnou. Vše, co takto k původní neodstraněné stavbě v důsledku její dostavby přiroste, náleží vlastníkovi původní, tedy již zaniklé věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 3 Cz 57/92). Nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí ve smyslu práva tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (rozsudek nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 761/2001). Vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2258/2007).

30. Soud I. stupně tak správně vycházel z toho, že pro posouzení nabytí vlastnického práva žalobkyně k dané stavbě bylo podstatné, zda se jedná o samostatnou stavbu a kdo byl jejím stavebníkem v občanskoprávním smyslu. Tedy že danou stavbu vybudoval pro sebe, tj. s úmyslem být jejím vlastníkem. Vzhledem k dalším nástavbám tak bylo ve smyslu výše uvedené judikatury podstatné, kdo byl stavebníkem prvého nadzemního podlaží, neboť ten se stal vlastníkem stavby. Pokud by další nástavbu či vestavbu prováděl jiný stavebník, nemělo by to na jeho vlastnické právo již žádný vliv.

31. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že objekt„ dvorního traktu“ byl stavbou zcela novou a samostatnou, tedy nikoliv přestavbou budovy již existující. Vycházel přitom z toho, že svědek [příjmení] výslovně potvrdil, že původní objekty stájí byly zcela zbourány a na jejich místě byla postavena základová deska a svědek [příjmení] pak potvrdil, že se jednalo o objekt samostatný, který neměl s bytovým domem ani společné vytápění.

32. Bylo tedy na žalobkyni, aby dále prokázala, že právě ona vybudovala ono prvé nadzemní podlaží (provozovnu recyklace odpadů fotografického materiálu) v úmyslu nabýt tuto stavbu do svého vlastnictví. To se dle názoru odvolacího soudu žalobkyni nepodařilo, žalobkyně byla soudem I. stupně poučena dle § 118a o. s. ř., aby k těmto skutečnostem označila důkazy, z jí předložených důkazů však takový závěr učinit nelze.

33. Svědek [příjmení] potvrdil, že investorem stavby byla [právnická osoba] bez bližšího označení, mohlo tak jít o společnost [právnická osoba], a případně i žalobkyni. Žalobkyně dále na podporu svých tvrzení předložila kolaudační rozhodnutí a na její žádost byl připojen spis stavebního úřadu ohledně dané stavby.

34. Pokud žalovaná namítala, že z těchto listin lze zjistit pouze stavebníka ve smyslu veřejnoprávních předpisů, zastává odvolací soud názor, že i takový údaj může posloužit vedle dalších důkazů k prokázání osoby stavebníka ve smyslu občanskoprávním, když ten, kdo je stavebníkem ve smyslu veřejnoprávním, bývá obvykle i osobou, která chce stavbu vybudovat a nabýt do svého vlastnictví, tedy stavebníkem ve smyslu občanskoprávním. Nemělo by se však jednat o důkaz jediný.

35. Z těchto listin však bylo zjištěno, že stavebníkem ve smyslu veřejnoprávním ohledně původní provozovny postavené na místě původních stájí byla společnost [právnická osoba], dle DIČ se přitom jednalo o subjekt odlišný od žalobkyně. Žalobkyně byla dle těchto listin stavebníkem až následné vestavby kanceláří a bytu. Žalobkyně sice byla investorem a stavebníkem této části stavby dle kolaudačního rozhodnutí, její vlastnictví stavby však z těchto skutečností dovodit nelze, neboť touto stavbou došlo pouze ke změně stavby již existující, což ve smyslu výše uvedené judikatury nemělo dopad na již založené vlastnictví vlastníka původní stavby (provozovny). Odvolací soud přitom poukazuje zejména na smlouvu o zřízení věcného břemene, z níž je zřejmé, že dané společnosti byly zjevně pouze investory, avšak nikoliv stavebníky s úmyslem získat stavbu do svého vlastnictví. V této souvislosti nelze přehlédnout, že společníkem a jednatelem těchto společností v té době byl Ing. [příjmení], vlastník pozemku parc. [číslo] na němž byla stavba vybudována a jeho záměrem zjevně bylo, aby za prostředky jeho firem byla tato stavba postavena, ale aby ji nabyl do svého vlastnictví. Tento úmysl vyplývá zejména ze smlouvy o zřízení věcného břemene užívání ve prospěch investora (žalobkyně), z níž jednoznačně vyplývá, že vlastníkem stavby byl Ing. [příjmení], žalobkyně pouze investorem. Pokud by byla vlastníkem žalobkyně, postrádala by tato smlouva smysl.

36. Tato listina včetně dalších listin, připojených k návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně, tak vlastnické právo žalobkyně doložit nemohou, když kolaudační rozhodnutí ze dne [datum] se týká jiného stavebníka ([právnická osoba] s. r. o.), z tohoto důvodu nemůže být ani pravdivé čestné prohlášení Ing. [příjmení] ze dne [datum] ohledně souhlasu uděleného žalobkyni k výstavbě dvorního traktu, když stavebníkem v té době byla právě [právnická osoba] s.r.o., nikoliv žalobkyně. Obě tyto společnosti ovládal právě Ing. [příjmení], odvolací soud jeho jednání považoval za zcela účelové ve snaze vyhnout se exekučnímu postižení celé nemovitosti. Pokud žalobkyně předkládala výpis z katastru, jímž dokládala své vlastnictví daného objektu, s ohledem na výše uvedené z něj odvolací soud nevycházel, neboť tímto výpisem byla pouze vytvořena domněnka existence vlastnického práva žalobkyně ve smyslu § 980 odst. 2 o. z., která však byla výše uvedenými důkazy vyvrácena.

37. Žalobkyně tedy neprokázala, že by byla vlastníkem stavby dvorního traktu. Své důkazní břemeno neunesla.

38. Odvolací soud tedy změnil napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

39. V závislosti na výsledku řízení bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná a vedlejší účastník byli ve sporu úspěšní, mají tedy právo na náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů považoval odvolací soud odvolání vedlejšího účastníka do opravného usnesení týkající se povinnosti vedlejšího účastníka hradit žalobkyni náklady řízení za bezpředmětné. Při určení výše nákladů vycházel dále odvolací soud z toho, že byli zastoupeni jednou advokátkou a v části řízení se tak jednalo o společné úkony při zastupování více osob.

40. Žalované vznikly náklady za řízení před soudem I. stupně za 2 úkony samostatné (převzetí zastoupení a vyjádření ze dne [datum] po [částka] dle § 7, § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 2 x paušální náhradu hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT, dále 3 úkony společné po [částka] (účast u jednání [datum] přesahujícího dvě hodiny a u jednání [datum]) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g/ a § 12 odst. 4 AT, 3 x paušální náhradu hotových výdajů v poloviční výši [částka] a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka].

41. Vedlejšímu účastníkovi vznikly před soudem I. stupně náklady za právní zastoupení za 7 samostatných úkonů (převzetí zastoupení, oznámení o vstupu do řízení, odvolání ze dne [datum], účast u jednání [datum] a [datum], vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání [datum]) po [částka] dle § 7, § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ AT, paušální náhradu hotových výdajů 7 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT, dále za 3 společné úkony po [částka] (viz náklady žalované výše), 3 x paušální náhradu hotových výdajů v poloviční výši [částka] a 21 % DPH ve výši [částka], s připočtením soudního poplatku za odvolání [částka] celkem [částka].

42. V odvolacím řízení vznikly žalované náklady za společné úkony 2 x po [částka] (odvolání a účast u odvolacího jednání [datum]), 2 x paušální náhradu hotových výdajů v poloviční výši [částka], 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka].

43. Ve stejné výši za shodné společné úkony vznikly náklady odvolacího řízení i vedlejšímu účastníkovi.

44. Pokud žalovaná a vedlejší účastník požadovali rovněž náhradu cestovného a náhradu za ztrátu času za cesty právní zástupkyně k soudním jednáním, považoval odvolací soud v této části náklady za neúčelně vynaložené, z toho důvodu je nepřiznal. Vycházel přitom z toho, že žalovaná i vedlejší účastník mají sídlo v [obec], věc byla projednávána před soudem v [obec], kde se nachází dostatečné množství advokátů schopných v dané věci žalovanou i vedlejšího účastníka zastoupit. Volbu advokáta z místa značně vzdáleného za těchto okolností nepovažoval za přiměřenou daným okolnostem (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 736/12).

Poučení