58 Co 400/2021- 246

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 200/2018-142 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (výrok I.), pokud jím bylo rozhodnuto o částce [částka] s 9 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje, jinak se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení s tvrzením, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 5 m2, zapsaného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pro obec Praha a katastrální území Štěrboholy na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ Pozemek“). Žalobkyně nabyla Pozemek do svého vlastnictví kupní smlouvou ze dne [datum] s účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum]. Pozemek je zastavěn stavbou pozemních komunikací, a to konkrétně mimoúrovňovou křižovatkou místních komunikací [ulice] a [ulice] (dále jen„ Komunikace“). Komunikace jsou liniovou stavbou ve smyslu § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a jako takové nejsou součástí Pozemku, ale samostatnou věcí. Komunikace jsou ve vlastnictví žalované, na povrchu Pozemku se nalézají v jeho plné výměře. Komunikace jsou na Pozemku umístěny bez právního titulu, žalovaná nemá zájem vzniklou situaci řešit, měla možnost Pozemek koupit na základě předkupního práva podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona od České republiky v rámci výběrového řízení organizovaného Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových jakožto předchozím vlastníkem Pozemku. Ten rovněž s výzvou k účasti v uvedeném výběrovém řízení oslovil žalobkyni, přičemž ji informoval, že žalované dal nabídku na odkoupení Pozemku a ta na ni ve stanovené lhůtě nereagovala. Žalované existencí Komunikací na Pozemku bez právního titulu vzniká na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Bezdůvodné obohacení odpovídá výši nájemného obvyklého v daném čase a místě. V této souvislosti žalobkyně poukázala na [obec] cenové politiky při pronajímání nebo výpůjčce komunikací a jejich součástí, částí pozemků a ploch ve vlastnictví hl. m. [obec], pronajímaných OOA MHMP a TSK hl. m. [obec] (dále jen„ Předpis [číslo]“). Předpis [číslo] byl schválen usnesením Rady hlavního města Prahy dne [datum] (tvoří přílohu čl. 1 tohoto usnesení); žalovaná sama jako pronajímatel pozemků podle tohoto předpisu postupuje. Předpis [číslo] je postaven na principu, že čím delší je doba nájmu, tím vyšší je nájemné. Pro posuzovaný případ je v rámci Předpisu [číslo] relevantní,,část F“, která se týká pronájmu komunikačních pozemků pro stavební účely; při době tzv. záboru trvající déle než 30 dnů, činí nájemné 5 Kč/m2/den, v případě překročení doby, na kterou byla smlouva původně uzavřena, činí nájemné 10 Kč/m2/den. Žalobkyně dovozuje, že jí náleží vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení odpovídající obvyklému nájemnému v identické výši. Od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně dotčené pozemky nabyla, do [datum], tj. 996 dnů činí bezdůvodné obohacení (při částce 10 Kč/m2/den) částku [částka] (5 m x [částka] x 996 dnů). Správnost výpočtu žalobkyně potvrzuje i znalecký posudek společnosti [právnická osoba] (dále jen,,Appraising“) [číslo] ze dne [datum], zpracovaný na objednávku žalobkyně.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, namítla, že výše plnění, kterou žalobkyně požaduje na vydání bezdůvodného obohacení, přesahuje maximální hranici stanovou výměry Ministerstva financí (dále i jen,,výměry MF“) pro pronájem pozemků, které slouží k nepodnikatelským účelům. Znalecký posudek znaleckého ústavu Appraising je zpracován chybnou metodou, srovnávací metodou s neporovnatelnými vzorky (pozemky užité k dočasnému stavebnímu záboru, pro terénní práce či komerční využití pozemku k dočasné instalaci reklamních bannerů a parkování vozidel). Předpis [číslo] o který žalobkyně svůj nárok opírá, je interním předpisem hl. m. [obec], byl vytvořen pro odlišné účely pronájmu pozemků ve vlastnictví hl. m. [obec] - pro dočasné zábory pozemků z důvodu jejich oprav či jejich komerčního využití. Žalobkyní uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy; žalobkyně cíleně, opakovaně nabývá do svého vlastnictví pozemky zastavěné stavbou těles komunikací s plným vědomím o jejich možné využitelnosti; žalobkyně nabyla Pozemek za kupní cenu zcela nepoměrnou s bezdůvodným obohacením, kterého se nyní domáhá. Žalovaná předložila znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen,,Equity“) [číslo] ze dne [datum], z něhož se podává, že výše bezdůvodného obohacení je nižší než částky maximálního nájemného stanovené ve Věstníku MF. Ze závěru posudku Equity se podává, že výše bezdůvodného obohacení představující výši obvyklého nájemného Pozemku v daném místě a čase činí za období od [datum] do [datum] částku [částka].

4. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci, za nejpodstatnější je třeba zrekapitulovat, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 5 m2, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum]. Pozemek je evidován jako pomocný silniční pozemek, na němž se nachází těleso komunikace, která je součástí komunikace I. třídy. Těleso komunikace je ve vlastnictví žalované. Podle sdělení Magistrátu hl. m. Prahy, odbor dopravních agend, ze dne [datum], je Pozemek součástí mimoúrovňové křižovatky komunikací [ulice] a [ulice]. Z Usnesení Rady hl. m. [obec] [číslo] ze dne [datum], resp. přílohy [číslo] tohoto usnesení„ [obec] cenové politiky při pronajímání nebo výpůjčce komunikací a jejich součástí, částí pozemků a ploch ve vlastnictví hl. m. [obec], pronajímaných OOA MHMP a TSK hl. m. [obec]“ prvostupňový soud zjistil, že dle bodu F písm. a) se stanoví pronájmy pozemků pro stavební činnost se zásahem i bez zásahu do komunikace (mimo území Pražské památkové rezervace) dle délky záboru takto: do 10 dnů 2 Kč/m2/den, do 20 dnů 3 Kč/m2/den, do 30 dnů 4 Kč/m2/den, více jak 30 dnů 5 Kč/m2/den a 10 Kč/m2/den v případě překročení doby, na kterou byla smlouva uzavřena (ode dne, kdy měl být nájem ukončen).

5. V řízení byly předloženy dva znalecké posudky, podle závěru znaleckého posudku [číslo] 2018, zpracovaného na základě zadání žalobkyně dne [datum] znaleckým ústavem Appraising činí obvyklá výše nájmu za Pozemek za období od [datum] do [datum] částku [částka]. Znalecký ústav postupoval porovnávací metodou (znalecký ústav uvádí a v příloze posudku reprodukuje 38 nájemních smluv uzavřených mezi hl. m. Prahou a různými subjekty; prvostupňový soud k nájemním smlouvám konstatuje, že se jedná o nájemní smlouvy, na základě nichž hl. m. [obec] pronajímá pozemky či jejich části, často krátkodobě, za účelem stavebních záborů, nebo přeložek či vybudování infrastruktury, např. kanalizace, kabelů elektrického vedení či datových); vzhledem k tomu, že ohledně Pozemku nebyla uzavřena platná nájemní smlouva, byla za základ použita hodnota dle Předpisu [číslo] ve výši 10 Kč/m2/den; s ohledem na inflaci od [datum] (a po ponížení koeficientem 0,90 pro dlouhodobou dobu nájmu) je pak třeba kalkulovat s hodnotou [částka] / m2 den.

6. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Equity [číslo] 2016 ze dne [datum], zpracovaného na základě zadání žalované prvostupňový soud zjistil, že výše bezdůvodného obohacení představující výši obvyklého nájemného Pozemku za sledované období od [datum] do [datum], činí [částka] po zaokrouhlení (kalkulováno s nájemným 107,84 Kč/m2/rok pro rok 2015, 108,49 Kč/m2/rok pro rok 2016, 109,24 Kč/m2/rok pro rok 2017 a 111,95 Kč/m2/rok pro rok 2018). Znalecký ústav výši obvyklého nájemného stanovil na základě metody odvození výše nájemného z celkové hodnoty předmětných pozemků, hodnota oceňovaných pozemků byla stanovena na základě realizovaných cen obdobných pozemků, které vyplývají z kupních smluv za období let 2015 až 2018. Zásadním faktorem, na jehož základě byly srovnávané pozemky vybírány, je využitelnost pozemku (pozemky veřejných komunikací nebo pozemky k těmto účelům užívané a spjaté); jinými slovy jedná se o pozemky představující veřejné komunikace nebo pozemky, které jsou s tímto účelem funkčně spojené.

7. Vzhledem k diametrálně odlišným metodám a závěrům obou znaleckých posudků, soud I. stupně při jednání konaném dne [datum] vyslechl zástupce obou znaleckých ústavů formou vzájemné konfrontace (odst. 28, 29 odůvodnění napadeného rozsudku). Posudek předložený žalovanou používá shodnou metodu ocenění, jaká je soudu I. stupně známa ze všech případů ve skutkově obdobných věcech, vycházeje z kapitalizace hodnoty Pozemku, znalecký posudek předložený žalobkyní používá porovnávací metodu, ovšem porovnává nájem nesrovnatelných nemovitostí. Též zástupce znaleckého ústavu Appraising uvedl, že nájemní smlouvu na nájem komunikací nenalezl. I to svědčí o správnosti závěru ústavu Equity, že k porovnávací metodě podklady nejsou k dispozici. Prvostupňový soud se zcela ztotožnil se závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu Equity, které hodnotil jako logické a přesvědčivé, tyto závěry zástupce tohoto ústavu při své výpovědi obhájil. Jelikož znalecký ústav Equity dospěl k hodnotě obvyklého nájemného nižší, než odpovídá cenové regulaci, je polemika žalobkyně o (ne) aplikovatelnosti cenových výměrů MF irelevantní, nicméně pro úplnost soud I. stupně uzavřel, že tato cenová regulace na projednávanou věc dopadá (odst. 32 odůvodnění napadeného rozsudku). Jelikož znalecký ústav určil výši obvyklého nájemného (které koresponduje s bezdůvodným obohacením žalované v rozhodném období) částkou [částka] a tuto částku žalovaná již žalobkyni (a to včetně příslušenství) uhradila, žalobkyně žádným důvodným nárokem ke dni vyhlášení prvostupňového rozsudku nedisponuje.

8. Soud I. stupně v této souvislosti doplnil, že se přiklonil k závěrům, které přijal Obvodní soud pro Prahu 10 v řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 226/2011 ve skutkově obdobné věci (v tomto řízení byly předloženy znalecké posudky shodných znaleckých ústavů), posléze Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 4380/2018- 984 a Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 814/20 (§ 13 o. z.).

9. Vztahy mezi účastníky tak posoudil dle ust. § 2999 o. z., za bezdůvodné obohacení je podle § 2999 odst. 1, věty první, o. z. považována částka odvíjející se od hladiny obvyklého nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v rozhodném období cenou regulovanou, nemůže ani výše bezdůvodného obohacení přesáhnout sumu vymezenou cenovými předpisy; v této souvislosti je obecně přijímána aplikace cenových předpisů upravujících maximální výši nájemného za užívání pozemků k nepodnikatelským účelům, mimoto je-li realizováno skrze pozemní komunikaci, u kterého lze hovořit o existenci veřejného zájmu na regulaci nájemného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 430/2017). Argumentaci žalobkyně, že se v případě hl. m. [obec] jedná o výkon podnikatelské činnosti, jež by užití cenových předpisů vylučovala, přisvědčit nelze. Podle ust. 420 o. z. je za podnikatele považován ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Ta nemůže být dovozována z prostého vlastnictví pozemních komunikací, eventuálně ze způsobu jejich užívání širokou veřejností, slouží-li jak obyvatelům hl. m. [obec], tak i všem ostatním fyzickým i právnickým osobám jako dopravní cesta (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1849/2015). [příjmení] předpisy, jejichž aplikace je tedy zcela přiléhavá, nadto není možné považovat za porušující základní práva, jak naznačuje žalobkyně (srov. především shora citované usnesení sp. zn. 28 Cdo 2710/2018), je na místě připomenout závěry plenárního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000, dle nichž cenovou regulaci nelze chápat jako překážku v realizaci hospodářské činnosti, poněvadž je každého svobodnou volbou, bude-li stanovené podmínky akceptovat. Na Pozemku se již v okamžiku nabytí vlastnického práva žalobkyní nacházela stavba komunikace, pročež tak mohla předpokládat, že výše nájemného, potažmo náhrady za bezdůvodné obohacení, je dotčena cenovými předpisy, a mohla se s tímto vědomím rozhodnout, zda o nabytí vlastnického práva k pozemkům usilovat. Skutkové tvrzení žalobkyně o podnikatelské aktivitě třetích subjektů využívajících dotčenou komunikaci (o kterém soud nemá pochyb, považuje jej za notorietu) je pak irelevantní zejména proto, že pasivní věcná legitimace žalované má původ již v samotném vlastnickém právu (zde k pozemní komunikaci), které zakládá její oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3348/2015, sp. zn. 28 Cdo 2255/2014). Užití cenové regulace dále nevylučuje ani zvláštní předpis [číslo] jehož aplikaci se žalobkyně snaží prosadit. Bylo-li toto usnesení Rady hl. m. [obec] vytvořeno jako vnitřní předpis žalované pro situace, v nichž jsou pozemní komunikace v jejím vlastnictví pronajímány třetím subjektům pro stavební činnost (chápáno evidentně v dynamickém smyslu slova), nejedná se tedy o pronájem pozemků dlouhodobě využívaných skrze stavbu (jakožto statickou věc - tak jak stavbu pojímá též soukromé právo - srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3786/2018) na nich, pročež v něm zmíněné částky není možné ztotožnit s hladinou obvyklého nájemného v místě a čase. Žalobkyní požadovaná sazba [částka] za m2 ve smyslu části 2 položky F písm. a) předpisu [číslo] pak nadto představuje sankci, jíž je zpoplatněno takové užívání konkrétní komunikace, které přesáhne sjednanou dobu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4380/2018).

10. S ohledem na výše uvedené byl žalobní návrh shledán prvostupňovým soudem nedůvodným. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“) s tím, že náklady řízení tvoří toliko uhrazené náklady vynaložené na zpracování znaleckého posudku, když náklady vynaložené za právní zastoupení advokátem nelze považovat za účelně vynaložené (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2396/09, sp. zn. III. ÚS 2984/09, sp. zn. I. ÚS 2310/13).

11. Žalobkyně brojila proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním. Zdůraznila, že Pozemek je zastavěný stavbou Komunikace, uplatněný nárok žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy. Prvostupňový soud pochybil, pokud se nevypořádal s tím, že posudek Equity nepoužil porovnávací metodu předepsanou zákonem o oceňování (viz § 2 odst. 1 věta poslední). Žalobkyně poukázala na stanovisko JUDr. [jméno] [příjmení], vrchního ministerského rady - ředitele odboru MF, kde se uvádí, že„ ze všech odborně možných způsobů zákon přikazuje výlučné použití způsobu porovnávacího“. Nepřichází tak v úvahu použití způsobu nákladového, výnosového či jiného. Znalecký ústav Equity měl uplatnit porovnávací metodu tak, že by zkoumal nájemné placené za pozemky srovnatelné s pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Znalecký ústav Equity se však uchýlil k nepřípustnému odvození obvyklého nájemného z kupních cen pozemků, třebaže byly k dispozici vhodnější nájemní smlouvy a použil kupní ceny jinak nesrovnatelných pozemků. Žalobkyně by tak předpokládala, že v posudku Equity bude uvedeno, v čem přesně se nájemní smlouvy, které dohledal, odlišují od zde posuzované situace natolik, že to nelze překlenout ani použitím koeficientů, se kterými se jinak v posudcích standardně pracuje. Předepsanou porovnávací metodu bylo možno velmi dobře realizovat, protože zde jsou jednak velmi podobné a tudíž srovnatelné pozemky, a jednak k těmto pozemkům existují srovnatelné nájemní smlouvy z internetové,,Centrální evidence smluv“ (dále jen,,CES“). Rozsah práva na vydání bezdůvodného obohacení se odvíjí od toho, jaký majetkový prospěch získal obohacený v okamžiku, kdy jej neoprávněně získal. Takový majetkový prospěch představuje právě nájemné, které by žalovaná za normálních okolností musela za umístění [příjmení] na Pozemku zaplatit. Lze shrnout, že volba odvození obvyklého nájemného z kupních smluv byla chybná, protože ji nepřipouští zákon o oceňování, navíc neodpovídá ani podstatě posuzované situace. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího, což posudek Equity zohlednil, ve všech kupních smlouvách vystupuje žalovaná jako kupující; lze dohledat i kupní smlouvy, které žalovaná uzavřela, s vyšší kupní cenou (žalobkyně v rámci odvolání uvedla jednotlivé vzorky kupních smluv). U pozemků zastavěných pozemní komunikací se žalovaná snaží opatřit si soukromoprávní titul zcela nepatřičně zřízením věcného břemene, neboť pak může v důsledku takového věcného břemene zaplatit vlastníkovi zastavěného pozemku pouze 25% jeho ceny. Žalovaná za vykupované pozemky nabízela pouze 25% ceny stanovené znaleckým posudkem. Mezi prodávajícím a kupujícím jsou takové majetkové a mocenské vztahy, které představují osobní poměry, které § 2 zákona o oceňování vylučuje ze stanovení ceny obvyklé. Lze dovodit, že výběr smluv pro posudek Equity byl tendenční, jeho účelem bylo uměle stlačit průměrnou kupní cenu. O zjevné nesprávnosti použitých vzorků kupních smluv svědčí i to, že cena [částka] za 1m, za kterou žalovaná se snaží pozemky vykoupit, se za posledních deset let nezměnila; pozemky, které žalovaná vykupuje, pak pronajímá za sazby dle Předpisu [číslo]. Pokud posudek trpěl výše uvedenými vadami, bylo na místě vypracovat revizní znalecký posudek. Nahlédnutím do cenové mapy lze zjistit, že pozemky sousedící s [příjmení] několikanásobně převyšují cenu Pozemku. Žalovaná v tomto sporu i obdobných sporech dlouhodobě zneužívá svého mocenského veřejnoprávního postavení. Konečně znalecký posudek Equity byl vypracován,,neznalci“, nelze tak spoléhat na znaleckou doložku podle ust. § 127a o. s. ř., naopak vzorky použité znaleckým ústavem Appraising naprosto vyhovují, v této souvislosti odkázala na výpověď znalce [příjmení] [příjmení], který uvedl, že i když nebyla nalezena identická nájemní smlouva, je to nerozhodné, neboť se neporovnávají nikdy dvě naprosto identické situace. Je nutno porovnávat pozemky, nikoliv účel jejich nájmu. Závěrem žalobkyně shrnula svoji argumentaci. Uvedla, že soud I. stupně pochybil, pokud neprovedl k důkazu soubor kupních smluv předložených žalobkyní prvostupňovému soudu dne [datum], tedy po koncentraci řízení, kdy trvá poměrně dlouhou dobu, než se takové smlouvy v registru podaří analyzovat. Je možné, toto pochybení zhojit v odvolacím řízení a tyto smlouvy k důkazu provést. Žalobkyně s ohledem na plnění žalované vzala v odvolacím řízení žalobu částečně zpět ohledně částky [částka] s přísl., navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od [datum] do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalobkyně k odvolání připojila přílohu – listinu označenou jako,,Vyjádření ohledně aplikace Předpisu [číslo] na kvantifikaci nároku z bezdůvodného obohacení“. Poukázala na to, že nájemné obvyklé v daném místě a čase je třeba stanovit s ohledem na Předpis [číslo] konkrétně jeho bod F písm. a), který reguluje nájemné za pronájem pozemku pro stavební činnost, tento Předpis žalovaná sama dlouhodobě používá nejen ke stanovení nájemného ale i pro stanovení výše bezdůvodného obohacení, v této souvislosti žalobkyně zdůraznila princip rovnosti postavení; v daném případě je nutno použít sazbu [částka] /m/rok, neboť jde o nájem dlouhodobý, čím delší je doba nájmu, tím vyšší je nájemné. Smluvní vztah mezi účastníky řízení nebyl, proto k překročení doby nájmu došlo okamžitě, výše uvedená sazba pro výpočet nájemného není nepřiměřená. Žalobkyně navrhovala smírné řešení sporu, za současnou situaci, dlouhodobého charakteru, si žalovaná,,může sama“.

13. Rovněž žalovaná brojila proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním, a to proti výroku II. Namítla, že soud I. stupně v rámci bodu 40 rozsudku odůvodňuje nepřiznání náhrady nákladů žalované judikaturou zejména z roku 2012 nebo z roku 2010. Judikatura týkající se přiznávání náhrady nákladů řízení v případě úspěchu žalované doznala v poslední době značných změn, kdy soudy naopak pečlivě zvažují případné výjimečné odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému žalované (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3819/13, usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 692/10). Žalovaná odkázala na usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Co 375/2015, který vyložil, že náklady na právní zastoupení je nutné považovat za účelně vynaložené a nelze vymezovat kategorii subjektů, která by z hlediska právního zastoupení měla mít odlišné postavení nežli jiní účastníci řízení. Žalovaná v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 245/2018, sp. zn. 70 Co 90/2019, sp. zn. 70 Co 424/2017, sp. zn. 39 Co 330/2017 a sp. zn. 28 Co 121/2020 a nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1227/09 a nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1447/18, z nichž citovala. Soud I. stupně bez odůvodnění nepřiznal žalované ani náhradu nákladů řízení jako nezastoupenému účastníkovi, když konstatoval, že žalovaná se mohla v soudním sporu bránit sama, tj. prostřednictvím svých zaměstnanců. Bylo případně na místě, aby soud I. stupně přiznal žalované náhradu jako nezastoupenému účastníkovi dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. změnil a přiznal žalované náhradu nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a to včetně DPH.

14. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalované. Namítla, že sama žalovaná odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2396/2009, nicméně žádné důvody, proč by tam uvedenou presumpci o materiálním a personálním vybavení bylo možno vyvrátit, sama neuvádí. Jinými slovy, žalovaná se tak dovolává výjimky z pravidla, aniž by uvedla, proč by takový postup měl být na místě. Naprostá většina rozhodnutí citovaných žalovanou na podporu její argumentace, že se judikatura ohledně přiznávání nákladů právního zastoupení statutárních měst údajně mění, jsou pouhá rozhodnutí odvolacího soudu, která ze své povahy nemohou měnit judikaturu ustálenou na vyšších stupních soudní soustavy. Pokud pak žalobkyně cituje nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1227/2009, pak tento řeší skutkově odlišnou situaci (žaloba [právnická osoba] o dlužné jízdné a odcizené osobní doklady). Pokud jde o nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1447/2018, pak zde se opět pouze opakuje obecné pravidlo, které mluví proti pozici žalované, protože konstatuje, že se u jí podobných subjektů má za to, že jsou k hájení svých zájmů vybaveny příslušnými organizačními složkami, není-li prokázán opak.

15. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobkyně, poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4380/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 817/20, který se zabýval totožnou problematikou ve vztahu mezi týmiž účastníky řízení a navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů řízení.

16. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 68 Co 110/2021 a s poukazem na ust. § 13 o. z. žádala, aby jejímu odvolání bylo vyhověno. V replice ze dne [datum] zdůraznila, že tento spor se vymyká běžným sporům, které žalovaná vede, žalobkyně zahájila i mezinárodní arbitráž, ve které se domáhá po České republice náhrady za tzv. zmařenou investici, kterou spatřuje v tom, koupila pozemky zatížené stavbou komunikace a nelze je smysluplně využít.

17. Žalobkyně se následně vyjádřila k podání žalované ze dne [datum], odkaz na rozhodnutí Městského soudu sp. zn. 68 Co 110/2021 označila za nepřiléhavý, neboť v něm byla řešena skutkově odlišná věc, navíc se jednalo toliko o rozhodnutí odvolacího soudu. K vyjádření žalované ze dne [datum] argumentovala tím, že Ústavní soud se nevyjádřil, zda se výměr MF na obdobný nárok žalobkyně vztahuje, tuto problematiku Ústavní soud nepochopil (nechtěl pochopit), je překvapivé a šokující, že Ústavní soud se nezabýval otázkou, jak může být cena stanovena znaleckým posudkem ve flagrantním rozporu s dikcí zákona o oceňování. Žalobkyně nezpochybňovala, že výměr se vztahuje na tzv. nepodnikatelské zájmy, existuje však ve dvojí formě podnikání na Komunikacích, které aplikaci výměru vylučuje. Žalobkyně zopakovala, že Předpis [číslo] se vztahuje na její nárok zprostředkovaně, uvedla argumentaci pro jeho aplikaci. Vyvracela námitku, že Pozemek koupila spekulativně. Opětovně žádala provedení listinných důkazů předložených dne [datum], protože směřovaly ke zpochybnění věrohodnosti posudku Equity. Konečně se vyjádřila k podání žalované ze dne [datum], nejedná se o nestandardní spor, není pravdou, že by žalobkyně zahájila mezinárodní arbitráž, zopakovala svoji argumentaci s tím, že jí uplatněný nárok není v rozporu s dobrými mravy, naopak v rozporu se dobrými mravy jedná žalovaná, v této souvislosti citovala z různých rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy v těchto řízeních byla účastníkem řízení právě žalovaná.

18. Žalobkyně vzala v odvolacím řízení žalobu ohledně částky [částka] s přísl. zpět, neboť v tomto rozsahu žalovaná žalobkyni po zahájení řízení plnila; žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby při odvolacím jednání nesouhlasila s argumentací, že částečné zpětvzetí žaloby je v rozporu s dobrými mravy; odvolací soud však neshledal vážné důvody, pro které by nebylo na místě řízení částečně zastavit, proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé, pokud jím bylo rozhodnuto o částce [částka] s přísl. zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.).

19. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, §212a o. s. ř.) v rozsahu podaného odvolání, ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a odvolání žalobkyně neshledal opodstatněným, odvolání žalované shledal zčásti důvodným.

20. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu věci. Na jeho základě učinil správné skutkové závěry o tom, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je dán, a že žalovaná je pasivně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení.

21. Odvolací soud k návrhu žalobkyně zamítl provedení listinných důkazů (kupních smluv) označených v podání ze dne [datum], neboť tyto byly předloženy po koncentraci řízení, jak se podává z protokolu o jednání ze dne [datum]; v této souvislosti je nutno poznamenat, že nenastaly zákonné podmínky pro aplikaci ust. § 118b odst. 1 věta poslední o. s. ř. Typovou výjimkou z koncentrace jsou případy skutečností a důkazů, jejichž prostřednictvím má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků. Žalobkyně v doplněném podání ze dne [datum] namítla, že listinnými důkazy (kupními smlouvami) předloženými prvostupňovému soudu po koncentraci řízení (až dne [datum]) má být zpochybněna věrohodnost znaleckého posudku Equity. Lze však uzavřít, že se jednalo o důkazy, jejichž pomocí odvolatelka hodlala prokázat jiný skutkový stav (odlišnou kupní cenu pozemků), než jaký byl zjištěn z řádně a včas navržených důkazů a z něhož při vypracování znaleckého posudku vycházel též znalecký ústav Equity; tyto důkazy samy o sobě nebo ve spojení s již provedenými důkazy nemají vliv na hodnocení soudem provedeného důkazního prostředku (znaleckého posudku) z hlediska jeho věrohodnosti (v případě důkazu, kterým má být zpochybněna věrohodnost jde např. o prokázání toho, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky, že listina je falzifikátem, že znalec byl při podání posudku„ ovlivněn“ úplatkem, apod.).

22. Podle ust. § 2999 odst. 1, věty první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

23. Za bezdůvodné obohacení ekvivalentní podle § 2999 odst. 1, věty první o. z. je považována částka odvíjející se od hladiny obvyklého nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v rozhodném období cenou regulovanou, nemůže ani výše bezdůvodného obohacení přesáhnout sumu vymezenou cenovými předpisy (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2710/2018), tento závěr správně aproboval i prvostupňový soud.

24. Soud I. stupně správně poukázal na to, že je obecně přijímána aplikace cenových předpisů upravujících maximální výši nájemného za užívání pozemků k nepodnikatelským účelům, mimoto je-li realizováno skrze pozemní komunikaci, u kterého lze hovořit o existenci veřejného zájmu na regulaci nájemného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 430/2017). V nynějším případě se ze spisu nepodávají takové okolnosti, jež by obdobně vylučovaly veřejný zájem na regulaci nájemného ve vztahu k dotčenému Pozemku, který je zastavěn tělesem veřejné komunikace, u něhož je takový zájem na úpravě maximální ceny za jejich užívání dán. Nutno doplnit, že není možné za bezdůvodné obohacení považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout (v nyní projednávané při odvolatelkou akcentovaném domnělém podnikatelském využití dotčeného Pozemku), nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil.

25. Argumentaci žalobkyně, že se v případě žalované jedná o výkon podnikatelské činnosti, jež by užití cenových předpisů vylučovala, přisvědčit nelze. Soud I. stupně správně vyložil, co je míněno podnikáním dle § 420 o. z. Žalovaná nerealizuje podnikatelskou činnost, neboť ta nemůže být dovozována toliko z vlastnictví Komunikací, případně z toho, že jsou užívány širokou veřejností jako dopravní cesta, jak uzavřel Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 1849/2015 a sp. zn. 28 Cdo 4380/2018). 26. [příjmení] regulaci dle výměru MF pro příslušné rozhodné období (od [datum] do [datum] nájemné z pozemků z veřejné infrastruktury, na kterých není realizována podnikatelská činnost pro danou lokalitu – hl. m. [obec]) nelze chápat jako překážku v realizaci hospodářské činnosti, poněvadž je každého svobodnou volbou, bude-li stanovené podmínky akceptovat (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000). Na Pozemku se k datu nabytí vlastnického práva žalobkyní nacházela Komunikace, žalobkyně tak mohla předpokládat, že výše nájemného (náhrady za bezdůvodné obohacení), je regulována cenovými předpisy, a mohla se s tímto vědomím rozhodnout, zda o nabytí vlastnického práva k pozemkům usilovat. Nelze tak dospět k závěru, že by došlo k porušení základních práv, konečně k této otázce se výslovně vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4380/2018).

27. Užití cenové regulace dále nevylučuje ani zvláštní předpis [číslo] tato norma na daný případ nedopadá, potud je odkaz žalobkyně na tento předpis (viz příloha [číslo] k odvolání žalobkyně) nepřípadný, jedná se o vnitřní předpis žalované pro situace, v nichž jsou pozemní komunikace v jejím vlastnictví pronajímány třetím subjektům pro stavební činnost, nejedná se tedy o pronájem pozemků dlouhodobě využívaných skrze stavbu (jakožto statickou věc – tak jak stavbu pojímá též soukromé právo – srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3786/2018). Žalobkyní požadovaná sazba [částka] za m/den ve smyslu části 2 položky F písm. a) předpisu [číslo] pak nadto představuje sankci, jíž je zpoplatněno takové užívání konkrétní komunikace, které přesáhne sjednanou dobu, jak správně uzavřel prvostupňový soud (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4380/2018). Bylo tak na místě stanovit výši obvyklého nájemného v daném místě a čase na základě znaleckého posudku.

28. Žalobkyně především namítla, že soud I. stupně nesprávně vyšel ve vztahu ke sporné otázce výše bezdůvodného obohacení ze závěru znaleckého posudku Equity, který pro stanovení obvyklého nájemného v daném místě a čase použil metodu tržního ocenění (vyšel z realizovaných cen obdobných pozemků, které vyplývají z kupních smluv uzavřených žalovanou v roce 2015 až 2018), neboť nebyly dohledány srovnatelné nájemní smlouvy, což v rámci své výpovědi vyložil i zástupce znaleckého ústavu Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], který právě vyloučil aplikovatelnost srovnávací metody v posuzovaném případě pro absenci nájemní smlouvy se srovnatelným předmětem nájmu (jakou je Pozemek), které nebyly dohledány v Centrálním registru smluv. Rovněž zástupce znaleckého ústavu Appraising v rámci své výpovědi připustil, že znalecký ústav,,nájemní smlouvu na komunikaci nedohledal“, jinými slovy nedohledal srovnatelnou nájemní smlouvu, přesto znalecký ústav použil porovnávací metodu, kdy uvedl, že,,porovnal nájemní smlouvy srovnatelné“ za které považoval např. nájem pozemku s retenční nádrží či jinými sítěmi, tedy nesrovnatelné nájemní smlouvy. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že nelze porovnávat nesrovnatelné vzory uzavřených nájemních smluv, proto se přiklonil k závěru znaleckého posudku Equity, který použil odvozenou metodu, vyšel z kupních smluv obdobných pozemků, kdy aplikaci této metody v konkrétním případě nevyloučil ani Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4380/2018 Nejvyšší soud již dříve například v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4843/2015 vyslovil názor, z něhož se podává, že při zkoumání obvyklého nájemného je zapotřebí vždy vycházet z konkrétních okolností posuzované kauzy, jež jeho výši determinují, přičemž se připouští situace, v nichž nebude možné užití srovnávací metody, která proto nepředstavuje jediný výhradní způsob, jak se zkoumaného údaje dobrat (viz též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 946/2013). Potud byla stěžejní odvolací námitka žalobkyně, že je na místě použít toliko srovnávací metodu s odkazem na zákon o oceňování, shledána nedůvodnou s tím, že s ohledem na výše uvedený závěr nevyvstala potřeba vypracování revizního znaleckého posudku.

29. Žalobkyně namítla, že znalecký ústav nesprávně zohlednil,,vliv mimořádných okolností trhu, osobní poměry prodávajícího nebo kupujícího“, dle jejího tvrzení tak byl výběr kupních smluv provedený znaleckým ústavem Equity tendenční, kupní ceny uměle stlačené, v této souvislosti poukázala na praktiky žalované, která dle jejího tvrzení se snaží u pozemků zastavěných komunikací opatřit soukromoprávní titul zřízením věcného břemene, pak může vlastníkovi zastavěného pozemku zaplatit pouze 25% jeho ceny, či za vykupované pozemky nabízí pouze za 25 % ceny stanovené znaleckým posudkem, tuto nepodloženou argumentaci je tak třeba odmítnout, neboť z kupních smluv, z nichž vyšel znalecký posudek Equity, se tyto skutečnosti nepodávají. Pokud vytýkala, že znalecký ústav Equity vyšel pouze z kupních smluv, v nichž žalovaná vystupuje toliko jako kupující, která je vlastníkem komunikací umístěných na kupovaných pozemcích, pak tato skutečnost nevede k závěru, že by kupní ceny byly,,uměle stlačené“, neboť na tento závěr nelze usuzovat toliko z toho, zda žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje na straně kupující či prodávající. Konečně pokud odvolatelka namítla, že o koupi pozemku, na kterém je umístěno těleso komunikace, má toliko zájem žalovaná, tedy že,,majitel pozemku jakožto prodávající je vydán napospas libovůli žalované jakožto kupující“, pak nelze přehlédnout, že sama žalobkyně nabyla vlastnické právo k Pozemku s vědomím toho, že k datu nabytí vlastnického práva se na Pozemku nacházela Komunikace.

30. Pokud jde o odvolací námitku, že znalecký posudek byl vyhotoven,,neznalci“, pak tato není důvodná, znalecký ústav [právnická osoba] je jmenován rozhodnutím ministra spravedlnosti ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSP 194/2009-OD-ZN v oboru ekonomika, s rozsahem oprávnění; oceňování podniku a složek jeho aktiv, cenných papírů, nemovitostí a nehmotného majetku a majetkových práv, zapsaných v I. oddílu seznamu znaleckých ústavů vedených Ministerstvem spravedlnosti ČR; znalecký posudek obsahuje znaleckou doložku ve smyslu ust. § 127a o. s. ř.

31. Konečně konstantní judikatura Ústavního i Nejvyššího soudu se ustálila na názoru, že omezení vlastnického práva vlastníka pozemku, na němž je komunikace jiného vlastníka, musí být kompenzováno vlastníkem komunikace. Nelze přehlédnout, že žalovaná, ač věděla, že není vlastníkem Pozemku, na nichž se nachází těleso komunikace, dlouhodobě neřešila sjednocení vlastnického práva Pozemku a Komunikace, a to ani v souvislosti s narovnáním vlastnických vztahů. Jestliže tak nečinila žádné kroky k tomu, aby se na úkor vlastníka pozemku neobohacovala, nemůže se nyní dovolávat toho, že žalobkyně uplatnila svůj nárok v rozporu s dobrými mravy.

32. Odvolání žalované směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení je pouze zčásti opodstatněné. V řízení před soudem I. stupně sice vznikly procesně úspěšné žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, s přihlédnutím k povaze sporu a úkonům dotčených účastníků je však nelze v souladu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu mít za účelné. V této souvislosti je nutno uvést, že podle judikatury Ústavního soudu u statutárních měst a jejich městských částí lze předpokládat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2396/09, sp. zn. III. ÚS 2984/09, sp. zn. II. ÚS 3246/09, sp. zn. IV. ÚS 3243/09, sp. zn. II. ÚS 376/12, sp. zn. I. ÚS 2310/13).

33. Za předpokladu, že statutární město požaduje přiznání nákladů vynaložených za právní zastoupení, pak s odkazem na judikatorní závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu musí prokázat, že se jedná o náklady účelně vynaložené.,,Vždy je však třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť si lze představit, že předmětem sporu může být i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou účastníkem domáhajícím se náhrady nákladů právního zastoupení, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup účastníka, jenž zvolí pro své zastupování advokáta, který se případně na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Nicméně i v těchto případech je třeba při rozhodování o povinnosti k úhradě nákladů specifické okolnosti případu řádně odůvodnit“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2868/2017). Žalovaná však v projednávané věci tímto způsobem nepostupovala, nepokusila se vyvrátit domněnku dostatečného personálního a materiálního vybavení ke kvalifikovanému hájení svých práv, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V této souvislosti je nutno doplnit, že předmětem sporu je nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2999 odst. 1 věta prvá o. z., předmět sporu tak nepředstavuje specializovanou a obtížnou problematiku přesahující běžnou agendu statutárního města, o čemž ostatně vypovídá i výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu.

34. Žalovaná tak má právo na náhradu nákladů řízení dle ust. 142 odst. 3 o. s. ř., neboť pouze ohledně nepatrné části zavinila zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), náklady řízení tvoří 7 náhrad hotových výdajů (paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif lze přiznat zastoupenému i nezastoupenému účastníkovi – srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13) dle ust. § 11 odst. 1 písm. g/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. (účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], dne [datum], vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum]), hotové výdaje vynaložené v souvislosti s úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ cit. vyhl.) nemohou být žalované přiznány s ohledem na výše uvedené, kdy náklady vynaložené za právní zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené. Náklady řízení dále tvoří zaplacené znalečné ve výši [částka], celkem tak náklady řízení činí [částka]. Konečně odkaz žalované na rozhodnutí odvolacího soudu není přiléhavý, jednak se tato rozhodnutí týkala skutkově odlišných věcí a jednak jimi není odvolací soud vázán.

35. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé ohledně částky [částka] s přísl. jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil a opětovně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť postupoval i dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla v tomto stádiu řízení úspěšná, náleží jí tak náklady řízení, které tvoří 3 náhrady hotových výdajů dle ust. § 11 odst. 1 písm. g/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. (odvolání, vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u odvolacího jednání), celkem ve výši [částka]. V této souvislosti odvolací soud poznamenává, že žalovaná mohla vtělit svoji argumentaci do odvolání či vyjádření k odvolání žalobkyně, proto náklady vynaložené za vyjádření ze dne [datum] repliku ze dne [datum], v rámci kterého žalovaná toliko opakuje již uvedené, nelze považovat za účelně vynaložené.

Poučení