58 Co 428/2021- 116

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa]

2. Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 3. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 4. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 429/2018-72 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokáta

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalovaným se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že se jedná o zhodnocení bytu [číslo] v 1. nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], k němuž došlo rekonstrukcí, kterou provedla od [datum] do [datum] na základě dohody se žalovanými coby pronajímateli s tím, že v tomto bytě bude jako nájemce bydlet. Bylo dohodnuto, že žalovaní budou hradit materiál a žalobkyně zajistí řemeslníky, kteří práci provedou, s tím, že následně dojde k vypořádání. Žalobkyně začala byt užívat [datum] a dne [datum] byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o nájmu tohoto bytu. Dne [datum] podepsala se žalovanými smlouvu o nájmu bytu, od počátku roku 2018 však začaly vznikat konflikty mezi žalobkyní a žalovanou ad 1), která odmítala uhradit náklady na rekonstrukci bytu, sporovala i dohodu o provedení rekonstrukce. K dohodě nedošlo, nájemní vztah skončil dle nájemní smlouvy ke dni [datum]. Při určení výše zhodnocení bytu žalobkyně vycházela ze znaleckého posudku Ing. [příjmení], od určené částky [částka] odečetla částku [částka], kterou již dříve žalovaná ad 1) uhradila.

3. Žalovaní se žalobou nesouhlasili, poukazovali na to, že smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena na popud žalobkyně, které v té době svědčilo právo nájmu k jinému bytu, na který pobírala příspěvek na bydlení, proto nechtěla ohledně předmětného bytu nájemní smlouvu uzavřít dříve. Zpochybnili, že by došlo k uzavření ústní nájemní smlouvy od [datum], žalovaná ad 1) nebyla k tomu zmocněna ostatními spoluvlastníky. Ohledně provedených prací poukazovali na jiné časové období uvedené ve znaleckém posudku, zpochybňovali rozsah uvedených prací. Souhlasili s tím, že žalobkyni byl dán souhlas k provádění rekonstrukčních prací v předmětném bytě, na to byly žalobkyni ze strany pronajímatelů poskytnuty materiál a finanční prostředky. Jako kompenzace žalobkyni bylo v nájemní smlouvě dohodnuto nájemné ve výši [částka] měsíčně, tj. nižší, než kolik by činilo tržní nájemné v dané lokalitě. Současně bylo garantováno automatické prodlužování nájmu se zachováním tohoto nájemného po dobu tří let. Poukázali na ujednání nájemní smlouvy čl. 7 a 7.3, dle nichž tato dohoda ruší a nahrazuje všechny předchozí dohody ohledně předmětného bytu. Žalobkyni tak žádný nárok na kompenzaci investic nevznikl. Pokud žalobkyni byla nabídnuta kompenzace ve výši [částka] v květnu 2018, bylo to v zájmu rychlého vyřešení sporu a uvolnění předmětného bytu v době, kdy žalobkyně nebyla schopna hradit nájem a chtěla se odstěhovat, považovali za výhodnější mít možnost byt rychleji pronajmout někomu jinému. Návrh však nebyl akceptován.

4. Žalobkyně v replice poukázala na návrh žalovaných na úhradu investic s tím, že je zjevné, že její nárok na vypořádání rekonstrukce nebyl nájemní smlouvou vyřešen.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobkyně měla zájem o pronájem předmětného bytu, na základě ústní dohody byt užívala od [datum]. Mezi žalobkyní a žalovanou ad 1), která vystupovala jako zástupce spoluvlastníků, byla uzavřena dohoda o tom, že žalobkyně provede rekonstrukci daného bytu, přičemž materiál budou hradit spoluvlastníci nemovitosti a žalobkyně zajistí řemeslníky. Tato rekonstrukce měla být žalobkyni dle ústní dohody kompenzována tak, že jí bude poskytnuta sleva na nájmu, nebylo však konkretizováno v jaké výši a po jakou dobu. Rekonstrukce bytu byla provedena v období od [datum] do [datum], materiál byl hrazen vlastníky nemovitosti a práci provedl tehdejší partner žalobkyně pan [příjmení] a jeho přátelé. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a spoluvlastníky nemovitosti uzavřena nájemní smlouva, ve které byl sjednán nájem na dobu určitou s možností automatického prodloužení až do [datum] a nájemné ve výši [částka] měsíčně. Podle čl. 7 nájemní smlouvy ze dne [datum] představovala tato smlouva úplnou dohodu smluvních stran o předmětu smlouvy a nahrazovala veškerá předešlá ujednání smluvních stran, ústní i písemná, vztahující se k bytu [číslo]. Podle čl. 7 nájemní smlouvy se touto smlouvou rušila veškerá předchozí ústní a/nebo písemná ujednání smluvních stran vztahující se k bytu [číslo]. Nájem byl ukončen dne [datum] a dne [datum] došlo k protokolárnímu předání bytu. V návrhu dohody o ukončení nájmu spoluvlastníci nemovitosti navrhovali pro žalobkyni kompenzaci [částka] za provedenou rekonstrukci bytu, při níž spoluvlastníci hradili materiál a při níž žalobkyně zajistila práci, přičemž navržená částka fakticky představovala odpuštění dluhu na nájemném. Žalobkyně tuto částku neakceptovala jako příliš nízkou. Z provedených důkazů vzal za prokázané, že rekonstrukce byla v zásadě v rozsahu tvrzeném žalobkyní provedena, materiál byl uhrazen ze strany pronajímatelů, což výslovně potvrdil svědek [příjmení], tehdejší přítel žalobkyně, který současně prováděl rekonstrukci za pomoci svých přátel. Uvedl, že materiál byl hrazen v převážné části ze strany pronajímatelů, někdy jej vyúčtoval a dostal uhrazen, někdy dostal peníze na nákup materiálu předem a zbytek vracel. Hodnotu materiálu zakoupeného žalobkyní odhadl na maximálně [částka].

6. Na základě výše uvedeného neshledal soud I. stupně žalobu důvodnou, poukázal na to, že žalobkyně se domáhá úhrady zhodnocení bytu, které však bylo částečně financováno pronajímateli, žalobkyně se podílela pouze prací, kterou realizoval její tehdejší partner a jeho přátelé. Rekonstrukce měla být kompenzována„ odbydlením“, tj. měla jí být poskytnuta sleva na nájemném, přičemž nebylo předem určeno, v jaké výši a po jakou dobu. Soud I. stupně dále poukázal na obsah nájemní smlouvy, v níž bylo sjednáno nájemné ve výši [částka] měsíčně, s možností prodloužení nájmu na tři roky, současně bylo sjednáno, že tato dohoda ruší a nahrazuje všechna předchozí ujednání ohledně tohoto bytu. Shledal tak opodstatněnou argumentaci žalovaných, že tímto způsobem byly vypořádány všechny předchozí vzájemné nároky stran. Poukázal přitom na to, že dle tvrzení žalovaných bylo nájemné o [částka] nižší, pokud by zde žalobkyně bydlela po dobu tří let, představovala by tato sleva [částka]. Pokud žalovaní při skončení nájmu žalobkyni nabízeli kompenzaci ve výši [částka], považoval to pouze za gesto dobré vůle. Žalobu v celém rozsahu tedy zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodl dle § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) vycházel přitom z toho, že žalobkyni kromě uzavření nájemní smlouvy nebylo zhodnocení bytu kompenzováno, žalobkyně nevyužila možnosti užívat byt za sjednanou cenu po dobu tří let z důvodu zhoršení vztahů s pronajímateli, při sjednávání nájemní smlouvy byla v pozici slabší strany, shledal tak na místě důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaných.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ o. s. ř. Namítala nesprávné právní posouzení věci, vytýkala soudu I. stupně, že při výkladu nájemní smlouvy porušil ust. § 556 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nepřihlédl při výkladu projevu vůle k následnému jednání smluvních stran, toto ujednání se jasně nevztahovalo na majetkové vyrovnání za provedenou rekonstrukci. Poukázala přitom na to, že nájemní smlouva se o rekonstrukci vůbec nezmiňuje, čl. 7 je formulován velmi obecně a neurčitě, následně žalovaná ad 1) navrhla uzavření dohody, jejíž součástí bylo majetkové vyrovnání se žalobkyní za rekonstrukci bytu, nesporovala tedy nárok na vypořádání, sporná byla tehdy pouze jeho výše. Namítala dále, že soud I. stupně zcela pominul ust. § 2220 o. z., dle něhož vzniká nárok na majetkové vyrovnání za zhodnocení bytu až při skončení nájmu, tento nárok tak nemohl být předmětem vypořádání při uzavření nájemní smlouvy. Nájemní smlouva přitom neobsahuje žádné ujednání, z něhož by vyplývala vůle stran odchýlit se od tohoto ustanovení. Žalobkyně dále namítala, že při prvním jednání se soud I. stupně ztotožnil s jejím názorem, že čl. 7 nájemní smlouvy je příliš obecný a z návrhu majetkového vyrovnání vyplývá, že vyrovnání za zhodnocení bytu nebylo tímto článkem vyřešeno, z tohoto důvodu také bylo prováděno dokazování k rekonstrukci, soud I. stupně opakovaně vyzýval účastníky ke smíru, aby se dohodli na kompenzaci, účastníci jednali, ale nedohodli se na částce, to vše vzbudilo v žalobkyni dojem, že její nárok je opodstatněný, že je sporná jen jeho výše. Po skončení dokazování byl vyhlášen napadený rozsudek, který byl pro žalobkyni zcela překvapivý, soud I. stupně ji měl poučit ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř., že změnil právní názor, neumožnil ji na tento nový názor reagovat, nevyzval ji k doplnění rozhodných skutečností. Rozsudek tak považovala za překvapivý. Ke skutkovým zjištěním namítala, že nebylo prokázáno, že by pronajímatelé uhradili veškerý materiál na provedenou rekonstrukci, žalobkyně dokládala, že byla uhrazena pouze částka [částka]. Poukázala na výpověď svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení], dle jejichž výpovědi pronajímatelé uhradili [částka] nebo [částka] a materiál ve výši cca [částka] hradila žalobkyně z vlastních zdrojů. Žalovanými nebylo prokázáno, jakou částku žalobkyni uhradili a že takto uhradili veškerý materiál na rekonstrukci. Vytýkala dále soudu I. stupně, že vycházel z toho, že sjednané nájemné bylo o [částka] nižší, než obvyklé, k výši tržního nájemného přitom nebylo prováděno žádné dokazování. Slibovaná sleva na nájemném se měla odvíjet od nájemného [částka], nicméně po dokončení rekonstrukce chtěli v bytě bydlet, proto nájemní smlouvu podepsali, přitom jim bylo přislíbeno, že k majetkovému vyrovnání dojde později. K tomu však nedošlo. Nesouhlasila ani se skutkovým zjištěním, že k ukončení nájmu došlo z důvodu dluhu na nájemném, žádný dluh na nájemném jí nevznikl. Důvodem ukončení nájmu bylo chování žalované ad 1), která požívala alkohol, chovala se zmateně a nevhodně vůči žalobkyni. Dlouhodobě se nemohly dohodnout na vypořádání za rekonstrukci, což vedlo ke konfliktům, kvůli nimž se už nechtěla se žalovanou ad 1) stýkat. Došlo i k potyčce, kvůli které podala trestní oznámení. V létě 2018 byl na zahradě přiléhající k domu proveden postřik neznámou látkou, postřik se dostal i do předmětného bytu a způsobil žalobkyni závažné kožní onemocnění. Měla tehdy i podezření, že v době její nepřítomnosti do předmětného bytu někdo chodí. Proto se rozhodla nájem ukončit. Pokud soud I. stupně považoval důvody ukončení nájmu za podstatné, měl ji ve smyslu § 118a o. s. ř. poučit, aby k tomu doplnila tvrzení a označila důkazy. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaní se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnili se závěry soudu I. stupně, odvolání považovali za nedůvodné. Skutková zjištění soudu I. stupně považovali za zcela správná. Nabídka finanční kompenzace při skončení nájmu ve výši [částka] byla vedena snahou o zachování korektních vztahů i z důvodu motivování žalobkyně k rychlému uzavření dohody. Fakticky se jednalo o odpuštění dluhu na nájemném, který žalobkyně v té době měla. Pro žalované byla tato nabídka ekonomicky výhodná z důvodu rychlého uvolnění bytu a možnosti pronajmout jej jinému nájemci. Souhlasili se závěrem soudu I. stupně, že článkem 7.3 byly vypořádány všechny vzájemné nároky stran. Výklad smlouvy provedený soudem I. stupně považovali za zcela správný. Ohledně aplikace § 2220 o. z. poukázali na to, že rekonstrukční práce byly provedeny před uzavřením nájemní smlouvy, na daný vztah tak toto ustanovení nedopadá. Nesouhlasili pouze s nákladovým výrokem, důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání nákladů řízení neshledávali, odvolání nepodali ve snaze neprodlužovat spor. Navrhli potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

11. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a v souladu s § 213 a 213a o. s. ř. dílčím způsobem upřesnil skutková zjištění.

12. Z příjmového pokladního dokladu ze dne [datum] vzal za prokázané, že žalobkyně zaplatila žalované ad 1) [částka] jako nájem a zálohy na služby za období 15. 7. až [datum].

13. Odvolání žalobkyně ani poté neshledal odvolací soud důvodným. Soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající skutková zjištění, částečně nesprávně je však právně posoudil, nicméně tento nedostatek neměl vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku.

14. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

15. Podle § 2237 o. z. smlouva o nájmu bytu vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

16. Podle § 2220 odst. 1 o. z. má nájemce právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Změnu věci provádí nájemce na svůj náklad; dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení.

17. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

18. Podle § 556 odst. 1 a 2 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

19. Mezi účastníky nebylo v zásadě sporné, že mezi žalobkyní a žalovanou ad 1) a jejím bývalým manželem [jméno] [příjmení] bylo sjednáno, že žalobkyně provede rekonstrukci bytu [číslo] v [obec a číslo], [ulice a číslo] (v němž chtěla jako nájemce bydlet) s tím, že materiál uhradí žalovaní, práci zajistí žalobkyně, což jí bude následně kompenzováno nižším nájemným. Dne [datum] byla z iniciativy žalobkyně uzavřena smlouva o smlouvě budoucí nájemní, kde bylo sjednáno nájemné ve výši [částka] měsíčně a zálohy na služby [částka]. Žalobkyni byl dán tento byt k dispozici od [datum] a žalobkyně poté do [datum] zajistila provedení rekonstrukčních prací, přičemž materiál byl v převážné míře uhrazen žalovanou ad 1) a [jméno] [příjmení], kdy byla hrazena pouze průměrná cena použitého materiálu, žalobkyně na vyšší cenu materiálu vynaložila cca [částka]. Po tuto dobu žalobkyně hradila nájemné a zálohy na služby v celkové výši [částka] měsíčně (viz příjmový pokladní doklad ze dne [datum]). Následně byla uzavřena nájemní smlouva dne [datum], v níž bylo sjednáno nájemné v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí, tj. ve výši [částka] a záloha na služby.

20. Odvolací soud se na základě výše uvedeného neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že dohoda o tom, jak bude rekonstrukce žalobkyni kompenzována, nebyla dostatečně určitá s tím, že nebylo zřejmé, s jakým nájemným a po jakou dobu si tyto náklady bude moci žalobkyně tzv. odbydlet. Z výše uvedeného totiž vyplývá, že bylo dostatečně určitě sjednáno, jak bude rekonstrukce hrazena. Materiál měl být hrazen pronajímateli do určité průměrné výše, což žalobkyně se svým přítelem akceptovala a„ nadstandardní“ kvalitu materiálu hradila ze svého, a práci měla zajistit na své náklady žalobkyně. O tom, že to takto bylo sjednáno, svědčí i to, že v době provádění prací mezi účastníky v tomto směru žádné neshody nebyly. Neshoda nemohla být ani ohledně toho, jaké nájemné bude žalobkyni následně určeno, neboť to bylo jednoznačně stanoveno smlouvou o smlouvě budoucí, žalobkyně tak ani nemohla předpokládat, že by nájemné mělo být stanoveno v jiné výši, než jak bylo již dříve takto sjednáno. Žalovaní v tomto směru důvodně poukazovali na to, že toto nájemné bylo nižší, než jak by v rekonstruovaném bytě bylo, když za byt v původním stavu, tedy před a v průběhu rekonstrukce, žalobkyně platila stejnou částku, tj. [částka] nájemné a [částka] zálohu na služby (jak vyplývá z výše uvedeného příjmového pokladního dokladu). Účastníci si tak dohodli, jak budou investice do bytu hrazeny a dle této dohody také postupovali.

21. Pokud se jedná o ujednání nájemního vztahu mezi účastníky, nejprve byla sjednána nájemní smlouva ústní tak, jak tvrdila žalobkyně, když z provedeného dokazování vyplývá, že předmětný byt byl dán žalobkyni do užívání již od [datum] a žalobkyně za něj platila nájemné. Tato ujednání obsahově odpovídala nájemní smlouvě dle § 2201 o. z. I když nebyla uzavřena v písemné formě, nemohl být tento nedostatek na újmu nájemci ve smyslu § 2237 o. z. Pokud žalovaní namítali, že žalovaná ad 1) nebyla oprávněna jednat jménem ostatních spoluvlastníků, pak z následného jednání je zjevné, že i kdyby nebyla oprávněna takto jednat, bylo její jednání ostatními spoluvlastníky akceptováno, případný nedostatek tak byl zhojen. Ujednání účastníků o provedení rekonstrukce se vázalo k této nájemní smlouvě, neboť rekonstrukce probíhala v době trvání této nájemní smlouvy, po uzavření nové nájemní smlouvy již žádné rekonstrukční práce neprobíhaly. Následně uzavřenou nájemní smlouvou ze dne [datum] byla tato předchozí nájemní smlouva výslovně zrušena (čl. 7) a veškerá předchozí ujednání byla nahrazena touto smlouvou (čl. 7). Pokud soud I. stupně dovodil, že tímto ujednáním byla zrušena předchozí ujednání účastníků ohledně vypořádání rekonstrukce, odvolací soud tento názor nesdílí, neboť závazky účastníků z dohody ohledně rekonstrukce již byly splněny (práce byly financovány, jak bylo sjednáno, a se žalobkyní byla sjednána nájemní smlouva za předem sjednaných podmínek), tedy zanikly, nemohly tedy být novou nájemní smlouvou zrušeny či nahrazeny.

22. Pokud žalobkyně namítala, že výklad nájemní smlouvy ze dne [datum] nebyl řádně proveden ve smyslu § 556 odst. 2 o. z., když nebylo zohledněno následné chování stran, vycházel odvolací soud z toho, že strany naopak jednaly ve smyslu dřívějších výše uvedených ujednání.

23. Při výkladu výše uvedených článků smlouvy vycházel odvolací soud z judikatury Nejvyššího soudu, která dovodila, že„ při výkladu smlouvy uzavřené v písemné formě se vychází nejen z jazykového vyjádření zachyceného v listině, ale zejména též z vůle (úmyslu) smluvních stran, na niž lze usuzovat z dokazováním zjištěných okolností souvisejících s projevem vůle, včetně okolností, za nichž došlo k uzavření smlouvy, a následného chování stran. Ke skutečné (dokazováním zjištěné) vůli jednající osoby lze ovšem přihlédnout pouze v tom případě, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem, výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle nahrazovat, měnit či doplňovat“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 1335/2005, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 5227/2009).

24. Pokud tedy bylo ve výše uvedených článcích uvedeno, že se jimi zrušují, případně nahrazují veškerá předchozí ujednání, nelze přijmout výklad žalobkyně, že tím byla míněna pouze některá ujednání, resp. že na některá ujednání se tyto články nevztahovaly. Takový výklad je totiž v rozporu s textem (jazykovým projevem) smlouvy.

25. Pokud tedy následně žalovaní nabídli žalobkyni v rámci návrhu dohody o skončení nájmu kompenzaci za rekonstrukci ve výši [částka], nepostačuje to k vyvrácení závěru o obsahu předchozích (realizovaných) ujednání účastníků. Odvolacímu soudu se rovněž jeví věrohodným zdůvodnění žalovaných, že se jednalo o vstřícné gesto v rámci snahy o rychlé ukončení konfliktní situace mezi účastníky a o dřívější převzetí bytu. Stejně tak, pokud smírně reagovali na výzvu soudu I. stupně k uzavření mimosoudní dohody. Tento postoj žalovaných odpovídá i tomu, že žalobkyně byt neužívala po celou dobu tří let, jak bylo sjednáno, tedy kompenzace za rekonstrukci bytu nebyla v plné míře vyčerpána, byť z důvodů na straně žalobkyně, která již v nájemním vztahu nechtěla pokračovat.

26. Je možné, že žalobkyně nebyla se způsobem vypořádání investic tak, jak byl navržen žalovanými, spokojená, nepovažovala jej za dostatečný, nicméně jej akceptovala, ať již co se týká financování v průběhu rekonstrukce, či obsahu (nové) nájemní smlouvy ze dne [datum], kterou podepsala, čímž dala jednoznačně najevo, že ujednání zde uvedená akceptovala. Jaké důvody ji k tomu vedly, nejsou podstatné. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že při výkladu právních jednání je navenek neprojevená motivace (pohnutka) či vnitřní výhrada (mentální rezervace) jednajícího bez právního významu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 1853/2020, jehož závěry vycházely např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 826/2005, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 3620/2010, uveřejněného tamtéž pod [číslo]).

27. Pokud žalobkyně poukazovala na ust. § 2220 odst. 1 o. z., které upravuje právo nájemce na náhradu zhodnocení bytu, k němuž došlo v důsledku úprav bytu se souhlasem pronajímatele, vycházel odvolací soud z toho, že se nejedná o ustanovení kogentní povahy, účastníci mohou svá práva upravit jinak, jak se v daném případě také stalo, přičemž taková dohoda vylučuje aplikaci tohoto ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1477/2019).

28. Pokud žalobkyně namítala, že měla být soudem poučena dle § 118a odst. 2 o. s. ř. o změně právního názoru soudu na danou věc, je takové poučení na místě pouze v případě, že jiné právní posouzení vyžaduje doplnění skutkových tvrzení, tak tomu však v daném případě nebylo, k poučení ze strany soudu I. stupně ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř. tak nebyl důvod.

29. Pokud dále namítala, že sleva na nájemném po rekonstrukci měla být vyšší, pak tento požadavek neodpovídal obsahu smlouvy o smlouvě budoucí, v níž byla výše nájemného jasně stanovena, případná výše tržního nájemného tak pro posouzení dané věci nebyla relevantní. Stejně tak nebylo pro posouzení věci rozhodné, z jakého důvodu došlo k ukončení nájemního vztahu, resp. neprodloužení jeho trvání, ani v tomto směru tedy nebylo poučení soudem I. stupně ve smyslu § 118a o. s. ř. na místě.

30. Ze všech těchto důvodů tedy odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správného akcesorického nároku o nákladech řízení. Shodně se soudem I. stupně shledal důvody zvláštního zřetele hodné k odepření těchto nákladů žalovaným. Vycházel přitom z toho, že žalovaní svým postojem v průběhu řízení, kdy projevili ochotu poměrně významnou částku žalobkyni poskytnout, utvrzovali žalobkyni v přesvědčení, že by mohla být se svým nárokem úspěšná. Ostatně žalovaní sami odepření těchto nákladů akceptovali, když proti tomuto výroku ani odvolání nepodali.

31. V odvolacím řízení již odvolací soud důvod pro takový postup neshledal, žalobkyně si již mohla a měla být vědoma svého nejistého právního postavení, pokud setrvala na svém požadavku, je na místě, aby nesla následky svého postupu a úspěšným žalovaným náklady odvolacího řízení uhradila dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Při určení výše těchto nákladů vycházel odvolací soud z toho, že zástupce žalovaných učinil v tomto stádiu řízení 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), přiznal tedy žalovaným náklady za tyto 2 úkony po [částka] z tarifní hodnoty [částka] dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhradu hotových výdajů 2 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka]. Přestože se jednalo o společné úkony při zastupování více osob, vycházel odvolací soud z toho, že žalovaní jsou v postavení solidárních účastníků, úkony byly činěny jednotně ve prospěch všech, výši odměny tak určil, jako by šlo o zastupování pouze jedné osoby, ust. § 12 odst. 4 AT tedy v dané věci neaplikoval. Vycházel přitom z toho, že takový postup byl v obdobném případě akceptován i Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 529/16.