58 Co 47/2024 - 158

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení 25.910 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. listopadu 2023, č. j. [Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 7.470 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a že je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 496 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 910 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení s tvrzením, že ho žalovaný jako obhájce zastupoval v trestním řízení vedeném u [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno] [podezřelý výraz], a za právní pomoc vyúčtoval částku 204 400 Kč, kterou mu žalobce uhradil. Žalobce uplatnil za tyto náklady obhajoby prostřednictvím žalovaného nárok na náhradu škody v uvedené výši 204 400 Kč u Ministerstva spravedlnosti dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ale ministerstvem mu bylo na nákladech obhajoby vyplaceno toliko 178 490 Kč; žalovaný totiž neúčtoval odměnu za zastoupení sníženou o 20 % dle § 11 ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ačkoliv zastupoval v řízení nejen žalobce, ale také [jméno FO], nadto žalovaný účtoval úkon prostudování usnesení o sdělení obvinění ze dne [datum], přičemž nejde o úkon účtovatelný dle § 11 odst. 1,[Anonymizováno]2 advokátního tarifu, a za další účtovaný úkon - podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] - náleží odměna ve výši poloviny sazby dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, ale žalovaný jej účtoval v plné výši. S ohledem na skutečnost, že žalobci ministerstvo zaplatilo částku 178 490 Kč, žaloval žalobce toliko částku 25 910 Kč, ačkoli žalovanému zaplatil více o 28 210 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 25 910 Kč, avšak žalovaný na výzvu nereagoval, a ničeho neuhradil.

3. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný jako zástupce žalobce na základě plné moci udělené dne [datum] zastupoval žalobce v trestní věci vedené u [Anonymizováno] [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]. Dne [datum] převzal žalovaný pověření k zastupování v téže věci od obviněného [jméno FO]. Za zastupování vyúčtoval žalovaný žalobci ve vyúčtování obhajoby z [datum] celkově částku 204 400 Kč a tuto částku za právní služby rovněž uplatnil u Ministerstva spravedlnosti v rámci náhrady škody vůči státu za nezákonné rozhodnutí, přičemž Ministerstvo spravedlnosti poskytlo žalobci odškodnění za nezákonné rozhodnutí dle z. č. 82/1998 Sb za náklady obhajoby ve výši 178 490 Kč. Ministerstvo spravedlnosti ve svém stanovisku k žádosti o odškodnění uvedlo, že v rámci uplatněné náhrady škody vůči státu přiznalo náklady právního zastupování dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ale za 38 úkonů právní pomoci přiznalo odměnu ve výši 2 480 Kč, tedy odměnu ve výši 3 100 Kč poníženou o 20 % při zastupování více obžalovaných s tím, že náhrada za jeden úkon (prostudování usnesení o sdělení obvinění ze dne [datum]) nebyla přiznána vůbec, neboť se nejedná o úkon účtovatelný dle § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu a za úkon ze dne [datum] (podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání) byla náhrada přiznána v poloviční výši (v sazbě jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. d/, odst. 3 advokátního tarifu).

4. Žalovaný neprokázal svou obranu, že s žalobcem sjednal smluvní odměnu za zastupování v předmětné trestní věci ve výši odměny 3 100 Kč za úkon, přičemž nebyla tvrzena ani doložena žádná písemná smlouva o právní pomoci a provedené následné vyúčtování takovou dohodu nepotvrzuje a neprokazuje. Podle advokátního tarifu proto bylo povinností žalovaného tarifní hodnotu snížit o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu poté, co přijal ve stejné věci obhajobu [jméno FO], a to u 38 úkonů; takové ponížení tarifní hodnoty o zákonem stanovených 20 % však žalovaný neučinil. Navíc vyúčtoval úkon, který není zařazen mezi úkony v advokátním tarifu, ani nelze analogicky aplikovat, a to úkon prostudování usnesení o sdělení obvinění dne [datum]. Úkon sepis stížnosti proti usnesení [datum] pak měl být účtován dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu v poloviční výši.

5. Soud I. stupně uzavřel, že se žalovaný bezdůvodně obohatil při vyúčtování právního zastupování za úkon právních služeb v rozsahu 38 x 620 Kč, 1 x 3 100 Kč a [právnická osoba] 550 Kč. Žalobce žalobou žádal méně, než by mu náleželo, neboť Ministerstvo spravedlnosti mu nahradilo celkem 178 490 Kč z požadovaných 204 400 Kč.

6. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným, jelikož zákonná subjektivní tříletá a objektivní desetiletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku a § 638 občanského zákoníku) započala běžet ode dne následujícího po doručení vyúčtování obhajoby a vystavení faktury ze dne [datum] žalobci a žaloba byla podána před jejím uplynutím dne [datum].

7. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku) ve výši 25 910 Kč s úrokem z prodlení (§ 1968 a § 1970 občanského zákoníku) v zákonné výši 15 % ročně ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené v písemné výzvě, tedy od [datum] do zaplacení.

8. V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 13 496 Kč, jak je blíže odůvodněno v odstavci 22 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

9. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. V odvolání a jeho doplnění kritizuje „zcela nelogické vyhodnocení listinných důkazů“, které soudu předložil a z nichž se jednoznačně podává, že se s žalobcem dohodl na vyúčtovaném palmáre. Namítl, že z jím předložené listiny vyplývá, že žalobce vyúčtování včetně faktury převzal, přečetl si jej, tedy jinými slovy, seznámil se s listinami, a dokonce s ním i souhlasí, když předmětné listiny žalobce podepsal; pokud žalobce tvrdí, že se nejedná o jeho podpis nebo asi není na té či oné listině je lež a ryze účelové tvrzení; „ale tomuto neuvěřil snad ani soud, potom by to tedy chtělo znalecký posudek z grafologie“. Soud rozhodl zcela v rozporu se zásadami logiky. Na jedné straně něco tvrdí žalobce a něco žalovaný, ale pouze on disponuje listinným důkazem.

10. Dále namítá, že se soud I. instance také nevypořádal s námitkou promlčení, které namítal, dokonce odmítl převzít předložené listiny. Namítá proto nesprávné skutkové a následně i právní posouzení věci.

11. Je přesvědčen o tom, že s klientem, tedy s žalobcem, může v průběhu zastoupení hypoteticky třeba každou minutu měnit parametry odměny a pokud se například na konci zastoupení – u vyúčtování – nějak dohodnou, potom to platí, když je navíc tato skutečnost stvrzena podpisem žalobce; neví, co soud tedy řeší.

12. Kritizuje rovněž průběh jednání před soudem I. stupně, který dle něj nebyl objektivní.

13. Navrhl zrušit rozsudek a žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

14. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného zdůraznil, že žalovaný zcela nepochybně neunesl důkazní břemeno ohledně údajné dohody o smluvní odměně za poskytnutí právní služby. Listinný důkaz - vyúčtování právních služeb údajně podepsaný žalobcem - není relevantní pro účely prokázání dohody o smluvní odměně na začátku poskytování právní služby. Žalovaný byl soudem I. stupně opakovaně poučen, že pokud tvrdí, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena dohoda o smluvní odměně, musí prokázat relevantními důkazy obsah takové dohody a skutečnost, že byla oboustranně akceptována; žalovaný nebyl schopen doložit žádný důkaz.

15. Dále zdůraznil, že v rámci řízení před soudem I. stupně došlo ke koncentraci řízení a pokud by žalobce svým odvoláním měl v úmyslu navrhnout další dokazování (znaleckým posudkem), mohl tak nepochybně učinit do konce prvního jednání ve věci. Nadto jeho námitka „potom by to tedy chtělo znalecký posudek z grafologie, kde jsem si zcela jist, jak by dopadl“, kterou uvedl v odvolání, snad ani nelze považovat za návrh na doplnění dokazování.

16. Pokud se týká námitky promlčení ze strany žalovaného, byla učiněna pozdě, a to až v samotném závěru řízení po koncentraci řízení. K samotnému promlčení konstatuje, že k němu ani dojít nemohlo, jelikož vyúčtování a faktura s neoprávněně vyúčtovanou odměnou byly datovány [datum] a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podal dne [datum], tudíž před uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Jakékoliv námitky promlčení ze strany žalovaného jsou tudíž zcela liché.

17. Soud proto postupoval zcela správně, když odmítl s odkazem na koncentraci řízení převzít a provést k důkazu další listiny, které se žalovaný pokoušel založit do spisu a navrhnout k důkazu. Uvedené listiny (emailovou komunikaci) měl žalovaný k dispozici již při prvním jednání a nic mu nebránilo v tom, aby do konce prvního jednání ve věci tyto listiny navrhl k důkazu.

18. Ke spekulacím žalovaného, že hypoteticky může měnit každou minutu dohodu o odměně za poskytování právních služeb, namítl, že i změny dohody by žalovaný musel v řízení prokázat, což neučinil.

19. Pokud žalovaný napadá soudkyni z neobjektivnosti, jedná se o bezdůvodné napadání, když soudkyně žalovaného opakovaně poučovala o jeho důkazním břemenu, co má přesně dokázat a poskytnula mu k uvedenému dostatečný časový prostor. Uvedené opakované výzvy činila i přes skutečnost, že žalovaný je advokátem a měl by si být uvedených povinností v rámci řízení vědom.

20. Navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

21. Krajský soud v Brně - pobočka ve [adresa] jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) žalovaným jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.).

22. Na úvod hodnocení odvolacím soudem je třeba zdůraznit, že řízení v projednávané věci je tzv. sporným řízením, pro které je charakteristické to, že je lze zahájit výlučně jenom na návrh, že zjišťování skutkového stavu je ovládáno projednací zásadou a že nakládání s řízením a s jeho předmětem umožňuje stranám dispoziční zásada. Sporné řízení je založeno na systému dvou stran v kontradiktorním postavení. Protichůdný zájem obou stran je základním motivem jejich procesní činnosti a umožňuje také to, aby na ně byla přenesena iniciativa a odpovědnost za objasnění skutkového základu rozhodnutí. Jinými slovy řečeno, tzv. řízení sporné je ovládáno zásadou projednací a tato zásada je tradičně chápána tak, že tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí účastníků řízení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srovnej § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o. s. ř.) a povinnost důkazní (§ 120 o. s. ř.).

23. Aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svou povinnost tvrzení. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Teorie procesního práva v této souvislosti hovoří o břemeni tvrzení.

24. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Jinými slovy, nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má za následek, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil a která nevyšla jinak v řízení najevo (například z dotazování ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování (srovnej přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 29 Odo 1014/2003).

25. Žalobce tvrdil, že s žalovaným neměli sjednánu dohodu o smluvní odměně advokáta.

26. Žalovaný s tím nesouhlasil a naopak tvrdil, že ji sjednánu měli, a že je to tak uvedeno rovněž ve vyúčtování a ve faktuře (konkrétně ve vyúčtování a ve faktuře je odkaz na § 3 advokátního tarifu); dále tvrdil, že se s žalobcem dohodli na úkonu ve výši 3 100 Kč podle advokátního tarifu, protože tarifní hodnota činila 50 000 Kč, jednalo se o trestný čin se sazbou 5 – 12 let (tvrzení při jednání soudu I. stupně dne [datum]). Při jednání odvolacího soudu žalovaný svá tvrzení upřesnil a tvrdil, že na částce 3 100 Kč za jeden úkon právní pomoci se s žalobcem dohodli v okamžiku převzetí zastoupení, později již o tom, kolik bude činit odměna za jeden úkon právní pomoci nehovořili. Výši částky žalobci stanovil a vysvětlil tak, že odpovídá advokátnímu tarifu, přičemž vycházel z toho, že se jedná o částku dohodnutou.

27. Žalovaný svou účastnickou výpověď nenavrhl. Při jednání dne [datum] byl žalovaný poučen soudem I. stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je povinen tvrdit a prokázat, že mezi účastníky došlo k dohodě o právním zastoupení žalobce žalovaným za smluvní odměnu 3 100 Kč s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene; v návaznosti na toto poučení žalovaný doložil originál faktury číslo 10920 ze dne [datum], splatné [datum], a vyúčtování obhajoby datované dnem [datum], kdy obě listiny byly podepsány jak žalobcem, tak žalovaným. Soud I. stupně listiny vyhodnotil tak, že jimi není tvrzení žalovaného o dohodě o smluvní odměně prokázáno a opětovně žalovaného poučil o jeho povinnosti svá tvrzení prokázat. Žalovaný navrhl svědeckou výpověď svědků [jméno FO] a [jméno FO]. Při tomto jednání dne [datum] došlo také ke koncentraci řízení (§ 118b o. s. ř.).

28. Při jednání dne [datum] byli vyslechnuti žalovaným navržení svědci, jejich výpověďmi však tvrzení žalovaného prokázáno nebylo.

29. Soud I. stupně k návrhu žalobce provedl účastnickou výpověď žalobce, který uvedl, že mu žalovaný sdělil při převzetí zastoupení, že si musí účtovat podle advokátního tarifu 3 100 Kč za úkon a ještě 300 Kč režijního paušálu s tím, že advokátní tarif má „svůj úkon“, že je „tam tarif 3 100 Kč za 5 – 12 let odnětí svobody a k tomu ještě 300 Kč režijní paušál“. Tak to bylo psáno i v následných zálohových fakturách. Když chtěl po žalovaném, aby mu účtoval částku nižší, ten to odmítl, bylo mu řečeno, že to musí jít podle „advokátního tarifu“.

30. Při jednání dne [datum] žalovaný poté, co byli vyslechnuti svědci [jméno FO] a [právnická osoba] a provedena účastnická výpověď žalobce, předložil tři emaily, jimiž navrhoval provést důkaz, které dokládaly emailovou komunikaci mezi žalobcem a žalovaným; byly vytištěna dne [datum], na jednom z emailů byl datum odeslání emailu [datum], další emaily byly bez uvedení data. Jimi hodlal prokázat dohodu o smluvní odměně a uvedl, že je předkládá „dnešního dne, protože měl za to, když se žalobce na něčem dohodl, žalobce mu to podepsal, není potřeba dalšího důkazu. Vycházel z toho, že je situace jasná, a proto k dnešnímu jednání vytiskl tyto emaily“. Soud I. stupně tyto důkazy nepřipustil z důvodu rozporu s koncentrací řízení.

31. Při témže jednání dne [datum] žalovaný namítl promlčení celé žalované částky, „neboť zúčtování bylo podle emailu [datum] a odezva akceptace byla ze strany žalobce ze sedmého měsíce 2020 podle emailu žalobce. Žaloba podaná [datum] je podána opožděně“. Poté bylo jednání soudu I. stupně odročeno za účelem vyhlášení rozsudku, který byl vyhlášen při jednání dne [datum].

32. K vlastnímu posouzení věci odvolacím soudem:

33. Pokud žalovaný navrhl důkazy na prokázání svých tvrzení, že byla dohodnuta smluvní odměna, a těmito důkazy jeho tvrzení nebylo prokázáno, měl být soudem I. stupně opětovně poučen (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Poté, co žalovaný svá tvrzení neprokázal listinnými důkazy (fakturou č. 10920 ze dne [datum] a vyúčtováním obhajovy datovaným dnem [datum]) soud žalovaného opětovně při jednání dne [datum] v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. o jeho důkazním břemenu a následcích jeho neunesení poučil, avšak poté, co žalovaný svá tvrzení neprokázal ani svědeckými výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO], jej opětovně poučit opomněl a důkazy, které sám žalovaný bez poučení soudem navrhl k prokázání svých tvrzení o dohodě o smluvní odměně, byly tyto důkazy odmítnuty s tím, že jsou předloženy po koncentraci řízení.

34. Poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. dopadá též na případy, kdy účastník navrhl důkazy, pomocí těchto důkazů však nebylo nic zjištěno a měl by kvůli tomu prohrát spor (neboť neunesl břemeno důkazní). V takovém případě je třeba poučit jej podle § 118a odst. 3, tedy, aby označil potřebné důkazy. Jestliže soud zamítá žalobu proto, že účastník neunesl důkazní břemeno, pak jen tehdy, jestliže účastník byl takovým způsobem poučen a pomocí jím označených důkazů se nepodařilo jeho tvrzení prokázat.

35. Pokud žalovaný označenými důkazy neprokázal svá tvrzení o dohodě o smluvní odměně, měl být soudem I. stupně opětovně poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud takto poučen nebyl a sám z vlastní iniciativy navrhl další důkazy na prokázání svých tvrzení o dohodě o smluvní odměně (třemi emaily dokládajícími emailovou komunikaci mezi žalobcem a žalovaným, kterou předkládal při jednání dne [datum]) nebyl postup soudu I. stupně, který důkazy nepřipustil, správný.

36. Odvolací soud proto žalovaného vyzval, aby jím navržené a soudu I. stupně při jednání dne [datum] předložil; žalovaný k výzvě předložil email ze dne ze dne [datum], email ze dne [datum] a ze dne [datum], sestávající vždy z jedné strany textu emailu, všechny bez příloh.

37. Při jednání odvolacího soudu dne [datum] bylo ze strany žalobce poukázáno na rozpory v žalovaným předložených fakturách (ohledně dat v záhlaví vyúčtování datovaného dnem [datum]), které žalovaný nebyl schopen vysvětlit, neboť aktuálně u jednání neměl všechna vyúčtování k dispozici. Jednání bylo odročeno na den [datum] a při tomto odročeném jednání byly provedeny listinné důkazy předmětnými třemi emaily, které žalovaný doložil na výzvu odvolacího soudu.

38. Z emailu ze dne [datum] odvolací soud zjistil toliko to, že byl adresován z adresy [e-mail] na adresu [e-mail] a je označen jako „vyúčtování [Anonymizováno]“; text zní: „Dobrý den, v příloze posílám dle naší ústní dohody vyúčtování. S pozdravem AK [Jméno žalovaného], advokát, [adresa], telefon [Anonymizováno]“. Z listu, na němž je uvedený email vytištěn, se dále jeví, že jeho obsahem byla i příloha.

39. Z emailu datovaného dnem [datum] bylo zjištěno, že je odesílán z emailové adresy [e-mail] na adresu [e-mail], nadepsán jako „stát žaloba“; jeho text zní: „[právnická osoba], pane [Anonymizováno], chtěl bych vás požádat o to, aby se sepsala žaloba na náhradu škody za právní služby na částku 194 200 Kč. Já vám doložím i mé vzniklé náklady, ale to vyčíslím cca do 30 dní. Dále vás žádám o nachystání žaloby na 3 mil korun za znemožněnou směnku. S pozdravem [jméno FO]“.

40. Z emailu datovaného dnem [datum] se podává, že je zasílán z adresy [e-mail] na adresu [e-mail], je nadepsán „vyúčtování obhajoby“; jeho text zní: „[právnická osoba], pane [Anonymizováno], prosím o opravení bodu 14 ve vašem vyúčtování. Je tam chyba v datumu, a to následující. Porada byla ne 22. 8. ale 23. 8., a to z důvodu, že mě [Anonymizováno] vyhodil z výslechu a já jsem jel domů. Následující den jsem si od vás bral výpověd [Anonymizováno] a u toho byla porada ve vaší kanceláři. S pozdravem [jméno FO]“.

41. S ohledem na skutečnost, že uvedené emaily neprokázaly tvrzení žalovaného, že byla mezi účastníky dohodnuta smluvní odměna za zastupování žalobce žalovaným ve věci [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno] ve výši odlišné od mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu, odvolací soud opětovně žalovaného poučil o jeho důkazním břemenu a vyzval ho, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že mezi účastníky byla dohodnuta smluvní odměna za zastupování žalobce žalovaným ve věci [Anonymizováno] [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ve výši odlišné od mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu; byl poučen, že pokud této výzvě nevyhoví, vystavuje se nebezpečí neúspěchu v této věci.

42. Žalovaný navrhl a předložil další listinné důkazy k prokázání svého tvrzení, že mezi účastníky byla sjednána smluvní odměna za obhajobu žalobce žalovaným v předmětném trestním řízení, a to konkrétně: - vyúčtování obhajoby ze dne [datum], vyúčtování obhajoby ze dne [datum], vyúčtování obhajoby ze dne [datum], vyúčtování obhajoby ze dne [datum]; dle tvrzení žalovaného se jednalo se o průběžná vyúčtování obhajoby žalobce v předmětné trestní věci, která předkládal v průběhu zastupování žalobci. - výzvu k úhradě právních služeb ze dne [datum], jíž po žalobci požadoval úhradu za poskytnuté právní služby v roce 2019 v předmětném trestním řízení, - dohodu o mimosmluvní odměně ze dne [datum], která se však netýkala zastupování v předmětné trestní věci (žalovaný jí dle svého tvrzení prokazoval, že žalobce znal pojem smluvní odměna a v minulosti se účastníci na smluvní odměně v jiné věci písemně dohodli), - fakturu číslo 15620 ze dne [datum] na částku 61 600 Kč a fakturu číslo 10920 ze dne [datum] na částku 204 400 Kč.

43. Z vyúčtování ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že bylo účtováno celkem 24 úkonů po 3 100 Kč a 24 režijních paušálů, „vše dle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb.“ s tím, že je dále v textu uvedeno „pro vysvětlení, úkon je dle výše trestní sazby, v tomto případě 3 100 Kč se rovná 1 úkon. Úkon je například obhajoba u výslechu, a to každé dvě započaté hodiny, porada s klientem atd“. Nad řádkem, pod nímž je uveden text [Jméno žalovaného], advokát a nad řádkem, pod nímž je uveden text [Jméno žalobce] jsou parafy podpisů.

44. Z vyúčtování ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že jím je účtováno celkem 10 úkonů po 3 100 Kč a 10 režijních paušálů po 300 Kč, „vše dle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb.“; opětovně nad řádkem, pod nímž je uveden text [Jméno žalobce] a nad řádkem, pod nímž je uveden text [Jméno žalovaného], advokát, jsou parafy podpisů.

45. Z vyúčtování ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že jím bylo za rok 2017 vyúčtováno žalovaným za obhajobu žalobce v předmětném trestním řízení celkem 28 úkonů po 3 100 Kč a 28 režijních paušálů po 300 Kč „vše dle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 3“. Opět následuje text „pro vysvětlení úkon je dle výše trestní sazby, v tomto případě 3 100 Kč se rovná 1 úkon, úkon je například obhajoba u výslechu, a to každé dvě započaté hodiny, porada s klientem atd.“. Další část vyúčtování se týká roku 2018, kdy za tento rok bylo vyúčtováno 10 úkonů po 3 100 Kč a 10 režijních paušálů po 300 Kč „vše dle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 3“. V témže vyúčtování v části týkající se roku 2019 a 2020 je vyúčtováno celkem 20 úkonů po 3 100 Kč a 20 režijních paušálů po 300 Kč „vše dle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 3“. Nad řádkem, pod nímž je uveden text [Jméno žalobce] a nad řádkem, pod nímž je uveden text [Jméno žalovaného], advokát, jsou parafy podpisů.

46. Z vyúčtování datovaného dne [datum] se podává, že v záhlaví je jako věc označeno „vyúčtování obhajoby ke dni [datum] pod č. j. [Anonymizováno], hlavní líčení vedené u [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]“, tedy, že je zde uvedeno stejné záhlaví jako ve vyúčtování z [datum]. Za rok 2017 jím bylo vyúčtováno celkem 28 úkonů po 3 100 Kč a 28 režijních paušálů po 300 Kč „vše dle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 3“. Za rok 2018 došlo oproti vyúčtování z [datum] k navýšení na 13 úkonů po 3 100 Kč a 13 režijních paušálů po 300 Kč „vše dle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 3“. Za rok 2019 a 2020 bylo vyúčtováno 20 úkonů po 3 100 Kč a 20 režijních paušálů po 300 Kč „vše dle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. § [právnická osoba] předposledním a posledním odstavci tohoto vyúčtování text potvrzuje, že veškeré náklady byly uhrazeny, a to mimo jiné platbami z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Nad řádky označenými jmény [Jméno žalobce] a [Jméno žalovaného], advokát, jsou parafy podpisů.

47. Z výzvy k úhradě právních služeb ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla zaslána žalobci, a to žalovaným a bylo jí žádáno o úhradu poskytnutých právních služeb za rok 2019. Je zde parafa podpisu nad textem [Jméno žalovaného], advokát a parafa podpisu nad textem [Jméno žalobce].

48. Z dohody o smluvní odměně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný uzavřeli dohodu o smluvní odměně ve výši 200 000 Kč za uzavření smlouvy o narovnání in eventum za smlouvu o postoupení pohledávky mezi klientem a společností [právnická osoba].; nad textem [Jméno žalobce] a textem [Jméno žalovaného], advokát, jsou parafy podpisů.

49. Z faktury číslo 15620 bylo zjištěno, že Advokátní kanceláří [Jméno žalovaného] byla [Jméno žalobce] fakturována dne [datum] (datum vystavení) se splatností [datum] „dle adv. tarifu zákona č. 177/1996 Sb. § 3 smluvní odměna 61 600 Kč“ za obhajobu v trestní kauze vedené u [Anonymizováno] [adresa], č. j. [Anonymizováno]; pod razítkem advokátní kanceláře [Jméno žalovaného] je parafa podpisu.

50. Z faktury číslo [Anonymizováno] bylo zjištěno, že Advokátní kancelář [Jméno žalovaného] touto fakturou je fakturována [Jméno žalobce] dne [datum] (datum vystavení) se splatností [datum] (s tím, že pod tímto datem je uvedena poznámka „uhrazeno“) „dle adv. tarifu zákona č. 177/1996 Sb. § 3 smluvní odměna 204 400 Kč“ za obhajobu v trestní kauze vedené u [Anonymizováno] [adresa] - [Anonymizováno] [adresa], č. j. [Anonymizováno], kdy pod razítkem Advokátní kanceláře [Jméno žalovaného] jsou parafy dvou podpisů.

51. Odvolací soud z těchto důkazů uzavřel shodně jako soud I. stupně, že skutečnost, že je ve vyúčtování datovaném [datum] a [datum], jakož i ve fakturách datovaných [datum] a [datum], odkaz na § 3 advokátního tarifu neprokazuje, že se účastníci v okamžiku převzetí zastoupení žalobce žalovaným v předmětné trestní věci dohodli na smluvní odměně ve výši 3 100 Kč za úkon. Skutečnost, že žalovaný a žalobce v jiné věci uzavřeli dohodu o smluvní odměně, tuto skutečnost rovněž neprokazuje, nadto z těchto důkazů je zřejmé, že v žádném z vyúčtování před datem [datum] žalovaným odkaz na § 3 advokátního tarifu, který upravuje smluvní odměnu mezi advokátem a klientem, uveden není. Žalovaný byl proto opětovně poučen podle § 118 odst. 3 občanského soudního řádu; na tuto výzvu reagoval tím, že chce „aby soud vyslechl žalobce [Jméno žalobce] a poučil ho o tom, aby řekl pravdu“. Žalobce [Jméno žalobce] byl ve věci jako účastník vyslechnut a skutečnost, že žalovaný nesouhlasí s tím, co uváděl ve své výpovědi, není důvodem pro to, aby odvolací soud tento důkaz prováděl znovu; důkaz proto proveden nebyl a dokazování bylo ukončeno.

52. Ani po opětovných poučeních odvolacím soudem žalovaný neprokázal, že mezi účastníky byla dohodnuta smluvní odměna za zastupování žalobce žalovaným ve věci [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ve výši odlišné od mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu; žalovaný byl poučem, že pokud této výzvě nevyhoví, vystavuje se nebezpečí neúspěchu v této věci.

53. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný ani dalšími důkazy neprokázal své tvrzení, že se s žalobcem dohodl na zastupování v předmětné trestní věci za smluvní odměnu ve výši 3 100 Kč za úkon. Verzi žalovaného o tvrzené dohodě o smluvní odměně nesvědčí ani jím doložená vyúčtování obhajoby ze dne [datum] či [datum], které žádnou zmínku či odkaz na ustanovení § 3 advokátního tarifu, upravujícím smluvní odměnu mezi advokátem a klientem, neobsahují, a nelze ani přehlédnout, že v době, kdy převzal žalovaný zastoupení žalobce v předmětné trestní věci ani nebyl důvod domlouvat si s žalobcem smluvní odměnu ve výši totožné, jako byla mimosmluvní odměna podle advokátního tarifu, neboť v době převzetí zastoupení žalovaný zastupoval v předmětné trestné věci toliko žalobce a žádné snížení odměny stanovené mimosmluvně podle advokátního tarifu nebylo důvodné. Důvod pro případnou úpravu smluvní odměny by nastal až po [datum], kdy v rámci předmětného trestního řízení převzal žalovaný rovněž zastoupení dalšího obviněného, a to [jméno FO]; v době převzetí zastoupení žalobce, tj. ke dni [datum], důvod pro snížení odměny za jeden úkon právní pomoci nebyl.

54. Odměnu advokáta upravuje vyhláška (nikoli zákon, jak ve výše zmiňovaných fakturách uvádí žalovaný) Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); z uvedeného je zřejmé, že oficiální označení vyhlášky je mimo jiné „advokátní tarif“. Obsahem advokátního tarifu je mimo jiné jednak úprava smluvní odměny advokáta (§ 3 vyhlášky), jednak mimosmluvní odměny (§ 6 vyhlášky), přičemž v případě mimosmluvní odměny při stanovení výše odměny advokáta vyhláška vychází z „tarifní hodnoty“. Žalovaný sám tvrdil, že se na částce 3 100 Kč s žalobcem dohodl v době, kdy tato částka odpovídala mimosmluvní odměně podle advokátního tarifu, přičemž takto výši odměny žalobci i vysvětlil; tomu odpovídá i výpověď žalobce. Žalovaný tvrdil, že později (tj. poté, kdy již tato částka s ohledem na obhajobu jiné osoby ve stejné trestní věci při společných úkonech mimosmluvní odměně podle advokátního tarifu neodpovídala) již s žalobcem o výši odměny nejednal, tedy na změnu výše odměny za úkony společné pro více zastupovaných, která vycházela z advokátního tarifu, žalobce neupozornil a změněnou situaci s ním neprojednal a za této změněné situace se s ním na žádné výši odměny za úkony společné pro více obviněných nedohodl.

55. Podle § 1 odst. 1 advokátního tarifu odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen „odměna advokáta“) se řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen „smluvní odměna“); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

56. Jelikož žalovaný neprokázal dohodu o smluvní odměně, soud I. stupně vycházel správně z ustanovení předmětné vyhlášky o mimosmluvní odměně.

57. Odměna za jeden úkon právní pomoci za zastupování v předmětném trestním řízení činila 3 100 Kč; podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Z uvedeného se podává, že u všech společných úkonů při zastupování žalobce a [jméno FO] v předmětném trestním řízení měl žalovaný účtovat žalobci částku nižší o 620 Kč; soud I. stupně pak správně uzavřel, že se jednalo o 38 úkonů, v nichž bylo nesprávně účtováno více o 620 Kč, což celkem činí částku 23 560 Kč.

58. Pokud se týká odměny za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tak advokátní tarif v době, kdy k tomuto úkonu došlo (rok 2017) samostatně odměnu za tento úkon neupravoval a výše takové odměny byla dovozena judikaturou Ústavního soudu (srovnej přiměřeně například usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 293/15, ze dne [datum] sp. zn. II ÚS 3811/16, usnesení ze dne [datum] sp. zn. I ÚS 534/18, či ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 1123/19). Tato ustálená judikatura dovodila, že za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží stěžovateli mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny úkonu právní služby, neboť takový úkon je posuzován jako úkon odpovídající úkonům uvedeným v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. Za tento úkon proto žalovaný nesprávně vyúčtoval částku 1 550 Kč.

59. Správný je rovněž závěr soudu I. stupně, že byl neoprávněně účtován úkon prostudování usnesení o sdělení obvinění ze dne [datum] ve výši 3 100 Kč. Tento úkon není samostatně účtovatelný a je součástí úkonu příprava a převzetí zastoupení, tudíž byla nesprávně účtována za tento úkon odměna advokáta ve výši 3 100 Kč a nadto i režijní paušál hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč.

60. K námitce promlčení je třeba uvést, že koncentrace řízení má významný vliv i na uplatnění námitky promlčení. Ke koncentraci tohoto řízení došlo při jednání soudu I. stupně dne [datum]. Žalovaný je přirozeně oprávněn uplatnit námitku promlčení v kterémkoliv stadiu řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím. V systému našeho právního řádu je námitka promlčení námitkou povahy hmotněprávní. Ten, kdo namítá promlčení, je povinen uvést právně relevantní tvrzení a důkazy, které svědčí o tom, že pohledávka je promlčena. Nastane-li ovšem koncentrace řízení před soudem I. stupně (nebo nastanou-li účinky spojené se systémem neúplné apelace v odvolacím řízení), může soud I. stupně (odvolací soud) přihlédnout k námitce promlčení jen tehdy, jestliže tomu nebrání koncentrace řízení (nebo zákaz uplatňování novot v odvolacím řízení ve smyslu § 205a o. s. ř.).

61. Soud I. stupně je oprávněn – došlo-li ke koncentraci řízení – zkoumat námitku promlčení jen se zřetelem ke skutečnostem a důkazům, které byly účastníkem uplatněny nebo navrženy, dokud nenastala koncentrace řízení. Kdyby k posouzení námitky promlčení vznesené žalovaným po koncentraci řízení bylo potřebné posoudit skutečnosti a důkazy, které účastník uplatnil po koncentraci řízení, pak nemůže pokládat námitku za opodstatněnou (a přihlédnout k ní), ledaže by ohledně těchto skutečností platila výjimka z koncentrace řízení (srovnej přiměřeně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1–200za. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, 847-848 s.).

62. Žalovaný se ve věci poprvé vyjádřil svým podáním ze dne [datum], kde toliko tvrdil, že byla dohodnuta smluvní odměna, což je uvedeno jak ve vyúčtování, tak na faktuře. Ani při jednání dne [datum] neuváděl nic o fakturaci či vyúčtování z června 2020, naopak při tomto jednání odkázal na své vyjádření č. l.

18. Jak bylo výše uvedeno při tomto jednání došlo ke koncentraci řízení. Při tomto jednání žalovaný navrhl důkazy toliko k prokázání svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k dohodě o smluvní odměně. Až při jednání dne [datum] žalovaný vznesl námitku promlčení celé žalované částky s tím, že zúčtováno bylo podle emailu z [datum] a odezva akceptace byla ze strany žalobce ze 7. měsíce 2020. Je tedy zřejmé, že žalovaný žádné právně relevantní tvrzení či důkazy, které by svědčily o tom, že pohledávka byla promlčena, do okamžiku koncentrace řízení neuvedl, tudíž ani soud I. stupně, ani soud odvolací nemohl námitku promlčení vyhodnotit jako důvodnou; odvolací soud proto, že uplatňovat novoty v odvolacím řízení je zakázáno, a soud I. stupně proto, že došlo-li ke koncentraci řízení, mohl zkoumat námitku promlčení jen se zřetelem ke skutečnostem a důkazům, které byly účastníky ve vztahu k této námitce uplatněny anebo navrženy, dokud nenastala koncentrace řízení, neboť výjimka z koncentrace řízení ohledně těchto skutečností podstatných pro posouzení námitky promlčení v posuzované věci dána není.

63. Celkem tak žalovaný neoprávněně vyúčtoval žalobci částku 28 510 Kč, kterou mu žalobce zaplatil; tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991/1, 2 občanského zákoníku). Jelikož je soud vázán ve věci návrhem žalobce, který požadoval vrácení toliko částky 25 910 Kč, rozhodl soud I. stupně v souladu s návrhem žalobce a odvolací soud z důvodu věcné správnosti jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

64. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za užití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto mu odvolací soud přiznal všechny účelně vynaložené náklady řízení. Jedná se o odměnu za tři úkony právní pomoci, a to sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu ve dnech [datum] a [datum], kdy odměna za 1 úkon právní pomoci činí 2 140 Kč a režijní paušál náhrady hotových výdajů ke každému úkonu právní služby činil v roce 2024 300 Kč a v roce 2025 činí 450 Kč. Celkem tak účelně vynaloženými náklady v odvolacím řízení byly 3 úkony právní pomoci po 2 140 Kč, 2 režijní paušály hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč a 1 režijní paušál hotových výdajů ve výši 450 Kč, což celkem činí 7 470 Kč. Žalobci byly přiznány náklady odvolacího řízení v této výši a žalovanému bylo uloženo uhradit je ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

65. Jako neúčelné byly shledány 2 účtované úkony právního zastoupení, a to nahlížení do spisu dne [datum] a nahlížení do spisu dne [datum]. Obecně platí, že odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka. Soud však nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zmocněnce, právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 988/12, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 273/2016). Za účelné lze považovat jen takové úkony advokáta, které byly potřebné (nezbytné) k účelnému uplatnění nebo bránění práva v konkrétně projednávaném případě (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka.

66. Úkony účtované jako nahlížení do spisu ve dnech [datum] a [datum] nejsou úkony účelnými. K účelnosti takového úkonu se vyjádřil Nejvyšší soud například v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, v němž s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 3104/11, konstatoval, že ne všechny úkony právní služby jsou zároveň úkony, za níž je poskytována odměna podle § 11 advokátního tarifu, s tím, že současně bylo připuštěno výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu (odpovídající svým významem prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování), a to analogicky dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, bude-li takový postup s ohledem na konkrétní okolnosti případu ospravedlnitelný.

67. Ani jeden z případů nahlížení do spisu nebyl v posuzované věci ospravedlnitelný okolnostmi, neboť se nejednalo o situaci, kdy by byl žalobce nucen krátce před prvním či dalším jednáním ve věci reagovat na žalobcem předložené důkazy. Jednání ve věci byla nařízena na [datum] a [datum]; žalobce tedy měl dostatečný časový prostor pro seznámení se s důkazy, například pořízením si kopie spisu (jeho části) a následným prostudováním si důkazů. Nelze rezignovat na skutečnost, že veškeré důkazy se provádí při jednání a každý z účastníků má právo se jednání účastnit a k provedeným důkazům se vyjádřit. Nadto rozsah nahlížení do spisu nelze charakterizovat jako úkon svým významem odpovídající prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování; vždy se jednalo o krátkodobé nahlédnutí do spisu, které nebylo vyvoláno akutní potřebou seznámit se před nařízením jednání s rozsáhlými důkazy předloženými protistranou; výsledkem těchto nahlédnutí do spisu bylo toliko seznámení se s důkazní situací dříve, než důkazy byly provedeny soudem, a pořízení si kopií doložených důkazů (a to z podstatné části opakovaně, neboť při obou nahlíženích do spisu byla opakovaně pořizována kopie celého spisu). Pokud žalobce měl potřebu seznámit se s důkazy dříve, než byly při jednání provedeny, nic mu v tom nebránilo, nicméně není povinností protistrany mu takové náklady hradit, protože s ohledem na skutečnost, že veškeré důkazy jsou předmětem dokazování při jednání, při němž se k nim může účastník vyjádřit a reagovat na ně, se nejedná o účelný náklad pro hájení práv žalobce; na svých právech by nijak při seznámení se s důkazy při jednání krácen nebyl a z objektivního hlediska jsou tyto náklady z pohledu uplatňování či bránění práva žalobcem úkony zbytnými. Tyto dva úkony nebyly shledány jako nezbytné pro hájení práv žalobce, proto mu nebyla přiznána jejich náhrada.

Poučení