58 Co 509/2024 - 98

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. července 2024, č. j. 12 C 88/2024-47 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky s tvrzením, že svůj nárok odvozuje od duševních útrap, které jí přivodila smrt [jméno FO], narozeného [datum] (dále také jen „poškozený“). Ke smrti poškozeného došlo vlivem těžkých zranění, která poškozený utrpěl při dopravní nehodě dne [datum] po kolizi s vozidlem [jméno FO] [jméno FO] RZ [SPZ] (dále také jen „vozidlo“), které bylo pro odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované, vozidlo řídil [jméno FO], narozený [datum] (dále také jen „řidič vozidla“). Žalobkyně uvedla, že poškozený byl jejím prvorozeným synem a jeho smrt jí způsobila silný emocionální i fyzický otřes a stále nese velmi těžce ztrátu syna, ke kterému měla velmi silný citový vztah. Za přiměřené odškodnění považuje částku [částka], kdy pro určitou míru spoluzavinění na straně poškozeného snižuje svůj nárok vůči žalované o 30 % na [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť vzhledem k okolnostem škodního děje je odpovědnost provozovatele zcela vyloučena a výlučné zavinění leží na straně poškozeného. [právnická osoba] způsobil poškozený tím, že v nočních hodinách ležel v tmavém oblečení ve vozovce, mimo oblast veřejného osvětlení, nadto ve stavu těžké opilosti a ovlivnění návykovými látkami. Vytvořil tak pro řidiče vozidla neočekávanou překážku, na kterou nebyl schopen zareagovat, ač jel běžným způsobem a rychlostí přiměřenou situaci a pravidlům silničního provozu. Dále žalovaná namítla, že žalobkyně nespecifikuje důvody, které jí vedly k mimořádnému navýšení požadované částky (před korekcí 30 %) na [částka], když základní částka náhrady v daném případě činí vzhledem k datu škodní události [částka].

4. Mezi účastníky byla nesporná pasivní legitimace žalované a okolnosti dopravní nehody ze dne [datum]. Sporná mezi účastníky zůstala míra zavinění účastníků dopravní nehody (poškozeného a řidiče vozidla) na smrti poškozeného a adekvátní výše náhrady za tvrzenou nemajetkovou újmu žalobkyně.

5. Soud I. stupně učinil následující skutková zjištění, za nejpodstatnější je nutno uvést, že usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo] [právnická osoba], Územní odbor [adresa], odložila [podezřelý výraz] podezření řidiče vozidla ze spáchání [podezřelý výraz] odst. 1, odst. 2 [podezřelý výraz], kterého se měl dopustit při předmětné dopravní nehodě a usmrcení poškozeného, neboť ve věci nejde o podezření z [podezřelý výraz] a není na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění se podává, že vyšetřováním bylo zjištěno, že poškozený ležel okolo 03:45 hodin v tmavém oblečení v tmavém místě, mezi světly veřejného osvětlení ve vozovce, čímž vytvořil řidiči vozidla neočekávanou překážku, na kterou tento nebyl schopen dříve reagovat, ač jel běžným způsobem a rychlostí přiměřenou situaci a v souladu s rychlostí v tomto místě stanovenou, přičemž ze své rychlosti, která byla nižší, než rychlost přiměřená rozhledu a byla v souladu s rychlostí stanovenou v místě dopravními předpisy, nebyl schopen před ležícím poškozeným zastavit. Vozidlem jej přejel a způsobil mu smrt. Ze znaleckého posudku z oboru [podezřelý výraz] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO], který byl vyhotoven v rámci [podezřelý výraz] (viz trestní spis [právnická osoba], Územní odbor [adresa], č. j. [číslo]) se podává, že bezprostřední příčinou smrti poškozeného byl [podezřelý výraz] při zlomeninách klenby a [podezřelý výraz]. Znalci biologickou analýzou zjistili, že poškozený v době smrti byl ve stavu těžké [podezřelý výraz] (3,32 ‰ alkoholu v moči a v krvi 2,51 ‰), též u něj byla přítomnost [podezřelý výraz]); dle znalců takto ovlivněná osoba není schopna bezpečného pohybu v silničním provozu ani jako chodec. Ze znaleckého posudku č. [číslo] z oboru dopravy [jméno FO], který byl rovněž vyhotoven v rámci výše uvedeného [podezřelý výraz], se podává, že řidič vozidla jel rychlostí cca 53 km/h, přičemž poškozeného mohl vidět ve vzdálenosti do 20 metrů a 1,4 sekundy před střetem. Řidič nejel vyšší rychlostí, než je v daném místě povolena, způsob jízdy byl odpovídající běžnému způsobu pohybu na pozemních komunikacích, řidič na situaci reagoval včas a bez zpoždění. Dle znalce tak řidič neměl možnost nehodě předejít a zabránit dřívější reakcí, teoreticky bylo možno z pohledu řidiče nehodě zabránit, pokud by jel rychlostí 33 km/h a nižší. Poškozený mohl podle znalce nehodě zabránit tím, pokud by se nenacházel v ležící poloze na vozovce anebo alespoň reagoval na přijíždějící vozidlo, které díky světlometům měl šanci spatřit mnohem dříve než řidič vozidla jeho.

6. Soud I. stupně po citaci ust. § 2959, § 2910, § 2927, § 2918 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen ,,o. z.“, § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů a § 4 odst. 1 písm. a), § 18 odst. 1 a 54 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neshledal žalobu důvodnou. Jakkoli žalobkyně správně uvádí, že provozovatel má ze zákona objektivní odpovědnost, je nutno předně dodat, že tato není odpovědností tzv. absolutní, neboť je oslabena liberačním důvodem, tedy jestliže řidič prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Judikaturou Nejvyššího soudu bylo však nadto opakovaně dovozeno, že provozovatel dopravního prostředku neodpovídá objektivně za škodu, která byla způsobena výlučně a pouze jednáním poškozeného a to nikoliv z důvodu zproštění se jeho odpovědnosti z tzv. liberačního důvodu, nýbrž z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za niž provozovatel objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného (srov. usnesení sp. zn. [spisová značka], rozsudek sp. zn. [spisová značka], usnesení sp. zn. [spisová značka] či usnesení sp. zn. [spisová značka]). Okolnosti dopravní nehody byly již v trestněprávní rovině podrobně prověřovány Policií ČR, kdy vyšetřujícími orgány provedené důkazy vyústily ve vydání usnesení ze dne [datum], kterým byla [podezřelý výraz] odložena. Z tohoto usnesení a dále z výše uvedených znaleckých posudků, které byly provedeny k důkazu, se podává přesně zjištěný průběh škodního děje. Poškozený se před dopravní nehodou sám a dobrovolně konzumací alkoholu a drog uvedl do stavu těžké alkoholové opilosti v kombinaci s ovlivněním návykovými látkami. V tomto stavu poškozený, oblečený do tmavého oblečení, ulehl v pozdních nočních hodinách příčně na neosvětlenou část vozovky, kde mu následné přejetí těla a hlavy vozidlem přivodilo zranění neslučitelná se životem. V takovémto jednání poškozeného je spatřována jediná příčina jeho úmrtí, kdy zde absentuje příčinná souvislost mezi jednáním řidiče vozidla a poškozením zdraví a následné smrti poškozeného. Námitky žalobkyně, že řidič jel nepřiměřenou rychlostí, neb dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] mohl teoreticky zastavit před poškozeným, pokud by jel rychlostí 33 km/h a nižší, přestavují desinterpretaci či nepochopení závěrů znalce, který pouze toliko odvodil hypotetickou rychlost, při níž by ještě bylo možno zastavit vozidlo před ležícím poškozeným. Tento údaj však neříká ničeho o technice jízdy řidiče ani přiměřenosti rychlosti vozidla, které znalec shledal adekvátními. Jinými slovy, pakliže zákon řidiči ukládá, aby rychlost jízdy přizpůsobil „jiným okolnostem, které je možno předvídat“, jistě mezi takovéto „předvídatelné okolnosti“ nepatří osoba v tmavém oblečení pod vlivem alkoholu a drog, ležící napříč v pozdních nočních hodinách v neosvětlené části vozovky. Vzhledem k výše uvedenému závěru o absentující příčinné souvislosti se prvostupňový soud již nezbýval otázkou přiměřené výše náhrady za úmrtí poškozeného. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, neboť jsou dány specifické okolnosti projednávané věci, kdy se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy za smrt syna, vedena legitimním očekáváním přiznání náhrady za úmrtí nejbližší příbuzné osoby. Není tak na místě žalobkyni sankcionovat povinností k náhradě nákladů řízení, kdy zásah do ekonomické sféry žalované je zcela marginální.

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Pokud jde o skutkový závěr o průběhu dopravní nehody, pak dne [datum] okolo 3:45 hod. jel [jméno FO] s vozidlem [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], po přímém úseku silnice č. I/44 v obci [adresa] ve směru od obce [právnická osoba] rychlostí 50 až 56 km/h. [adresa] byla suchá, viditelnost byla snížena noční tmou, bylo zataženo. [jméno FO] přehlédl chodce [jméno FO], jenž v blízkosti autobusové zastávky (u domu [číslo]) ležel v tmavém oblečení opilý v jízdním pruhu [jméno FO] a vozidlem ho přejel, čímž mu způsobil zranění neslučitelná se životem. Napadený rozsudek nezohledňuje důsledně všechny relevantní příčiny dopravní nehody. Judikatura Nejvyššího soudu přitom jednoznačně vybízí ke zvážení všech příčin, jež vedly ke vzniku újmy, a to jak u škůdce, tak i u poškozeného. ,,Rozhodující je posouzení, nakolik se na škodlivém výsledku podílely jednotlivé příčiny na obou stranách, a z hlediska porušení právní povinnosti škůdcem a poškozeným je podstatné zejména to, o jak významné povinnosti šlo, jak závažné bylo jejich porušení a jaký vliv mělo na vznik škody“ (viz usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně poukazuje zejména na dvě příčiny nehody na straně řidiče vozidla zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], které soud I. stupně pominul, případně je nesprávně vyhodnotil. Nepřiměřená rychlost jízdy vozidla zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ] (§ 18 odst. 1, odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb.). Dle znaleckého posudku z oboru dopravy [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. [podezřelý výraz]) jel [jméno FO] těsně před nehodou a při najetí na ležícího chodce rychlostí asi 53 km/h (50 až 56 km/h). Podle názoru žalobkyně tím [jméno FO] výrazně (o cca 30 %) překročil přiměřenou rychlost v daném úseku. Za přiměřenou rychlost bylo možno s ohledem na panující tmu, použitá potkávací světla a při respektování pravidla o zastavení na vzdálenost, na kterou má řidič rozhled, považovat rychlost v rozmezí 35 až 40 km/h. Kromě nedodržení přiměřené rychlosti [jméno FO] překročil jednoznačně i nejvyšší povolenou rychlost v obci 50 km/h. V otázce přiměřené rychlosti vozidla při snížené viditelnosti lze odkázat na inovovanou metodiku výuky autoškol vydanou Vysokým učením technickým - Ústavem soudního inženýrství - „Protože zvláště zranitelnými účastníky silničního provozu jsou chodci, je vhodné při přepnutí na potkávací světla přizpůsobit rychlost vozidla právě rozhledu na chodce. … Není-li řidič dostatečně informován o situaci před vozidlem, při přepnutí na potkávací světla musí snížit rychlost alespoň na 50 km/h. Uvedené platí pro dobré podmínky (dobré atmosférické podmínky, čistá a suchá vozovka). Za zhoršených podmínek musí řidič snížit rychlost ještě více.“ Pokud by jel [jméno FO] rychlostí nejvyšší povolenou a přiměřenou, byla by při náležité koncentraci se na jízdu možnost včasné a úspěšné reakce na překážku na silnici v podobě ležícího chodce vyšší. Nepoužití dálkových světel řidičem vozidla zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ]. Zákon o silničním provozu upravuje osvětlení za snížené viditelnosti v ust. § 32 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., dle kterého „vozidlo musí mít za jízdy při snížené viditelnosti rozsvícena obrysová a potkávací nebo dálková světla, pokud je jimi vybaveno podle zvláštního právního předpisu“. [jméno FO] měl zapnuta pouze potkávací světla, v důsledku čehož byla možnost rozpoznat ležící postavu limitována (dle znalce) na vzdálenost 20 m. To byla ovšem při jeho rychlosti cca 53 km/h vzdálenost příliš krátká na účinnou reakci. [jméno FO] měl v daném úseku použít světla dálková. Vozovka nebyla dostatečně a souvisle osvětlena. Použití dálkových světel tak bylo nejen přípustné, ale přímo žádoucí, neboť by se výrazně zvýšila rozhledová vzdálenost a [jméno FO] by mohl i ležícího chodce rozpoznat na vzdálenost přibližně 50 m, což by mu při běžné pozornosti umožnilo bezpečně před ním zastavit, případně ho bez problémů objet. Použití dálkových světel v podobných situacích doporučuje i [adresa] učení technické - Ústav soudního inženýrství. V nepoužití dálkových světel [jméno FO] je tudíž také nutno spatřovat příčinu vzniku škodní události. S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze identifikovat tři základní příčiny dopravní nehody ze dne [datum], prvotní příčina je na straně chodce [jméno FO], který ležel v tmavém oblečení v jízdním pruhu, druhou příčinou je nepřiměřená rychlost vozidla zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ] a třetí příčinou je nepoužití dálkových světel. [jméno FO] založil svým jednáním prvotní předpoklad škodní události, ale před i při samotném střetu byl zcela pasivní, a to, že škodní událost nastala a jaký měla průběh, již bylo zcela na způsobu a technice jízdy [jméno FO]. Míra, v jaké se uvedené příčiny podílely na vzniku škodní události, může být předmětem diskuse, ale nelze akceptovat závěr o 100 % způsobení újmy poškozeným a vyloučení jakékoliv příčinné souvislosti mezi provozem vozidla a způsobenou újmou. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná se vyjádřila k podanému odvolání. Nelze akceptovat tvrzení žalobkyně, že řidič vozidla „výrazně“, a to údajně o 30 % „překročil přiměřenou rychlost a jednoznačně i povolenou rychlost“. Pokud bylo zjištěno, že řidič jel rychlostí cca 53 km/h, přičemž se jednalo o rozpětí 50-56 km/h, nelze konstatovat, že byla překročena povolená rychlost. Dále nelze spravedlivě požadovat po řidiči, aby jel rychlostí 35-40 km/h jen proto, že byla tma. Řidič nemohl předpokládat ležící osobu na vozovce. V usnesení Policie ČR č. j. [číslo], kterým byla odložena věc podezření ze spáchání [podezřelý výraz] usmrcení z nedbalosti, bylo konstatováno, že řidič jel běžným způsobem a rychlostí přiměřenou situaci a v souladu s rychlostí v tomto místě stanovenou. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] navíc vyplynulo, že řidič by mohl střetu zabránit pouze za situace, kdyby jel rychlostí 33 km/h a nižší, což po něm nelze spravedlivě požadovat. Řidič motorového vozidla může předpokládat, že ostatní účastníci provozu si počínají dle pravidel silničního provozu, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak. V tomto ohledu odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Dle tohoto principu nelze po účastníkovi silničního provozu spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky, a tedy i chodci. Problematikou principu omezené důvěry se již zabýval i Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn III. ÚS 2065/15, kdy vyslovil, že řidič automobilu couvající na parkovišti před obchodním domem v souladu s principem omezené důvěry mohl spoléhat na to, že osoby dohlížející na dítě zamezí, aby se samostatně a nekontrolovatelně pohybovalo v prostoru parkoviště a vběhlo do dráhy vozidla. Dále pak i v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3159/15 Ústavní soud konstatoval, že řidič osobního vozidla může v souladu s principem omezené důvěry spoléhat na to, že pokud dává s dostatečným předstihem řádně ostatním účastníkům najevo svoji vůli odbočit vlevo, a ověřil si předtím, že neexistuje překážka, která by mu v tom bránila, může odbočovací manévr dokončit. Řidič vozidla neměl povinnost předpokládat ležící opilou osobu na vozovce a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby jel rychlostí 33 km/h a nižší. Dále žalovaná odmítá argument, že řidič měl použít dálková světla, neboť taková povinnost mu z ničeho nevyplývala. Pouhá skutečnost, že byla tma, nezakládá nutnost použití dálkových světel v obci. I zde je možno odkázat na princip omezené důvěry v dopravě. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je nepřípadný, neboť v souzeném případě se jednalo o případ přejetí osoby ležící na přehledném úseku komunikace řidičem, který byl pod vlivem alkoholu, nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, nevěnoval se plně řízení a následně z místa nehody ujel, což je situace nesrovnatelná s případem v této věci. Pokud žalobkyně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], pak z něho se podává: „Jestliže za daného skutkového stavu (který nepodléhá dovolacímu přezkumu) dovodil odvolací soud, že okolnosti na straně žalobce podstatně (v rozsahu srovnatelném s příčinami na straně řidiče) přispěly ke vzniku škody na jeho zdraví a stanovil-li míru jeho spoluúčasti na 50 %, není jeho úvaha zjevně nepřiměřená.“ Odkaz je opět nepřípadný, neboť v této věci nelze dojít k závěru, že okolnosti na straně poškozeného byly srovnatelné s okolnostmi na straně řidiče. V tomto případě řidič reagoval dle znalce na situaci před sebou včas a bez zpoždění. Řidič nemohl ležící postavu ve vozovce začít rozpoznávat dříve než do 20 m před střetem a v čase 1,4 sekundy před střetem. [jméno FO] na vozidlo nereagoval, ačkoli mohl vidět světlomety na výrazně vyšší vzdálenost, než mohl řidič vidět jeho ležící postavu. [jméno FO] tedy na rozdíl od řidiče měl možnost střetu zabránit. Řidič by mohl střetu zabránit pouze za situace, kdyby jel rychlostí 33 km/h a nižší. Pokud poškozený tím, že ležel ve vozovce v tmavém oblečení v tmavém místě mezi světly veřejného osvětlení ve stavu těžké opilosti a ovlivnění návykovými látkami, vytvořil řidiči překážku neočekávanou, nelze jeho chování ospravedlňovat jeho pasivitou. Poškozený svým jednáním porušil ust. § 54 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., podle kterého jakmile vstoupí chodec na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat. Poškozený rovněž nedbal prevenční povinnosti, kterou mu ukládá ust. § 4 zák. č. 361/2000 Sb., tedy povinnosti „chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní“. Odpovědnost provozovatele vozidla podle § 2927 o. z. je v tomto případě zcela vyloučena, zavinění poškozeného je v tomto případě výlučné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o náklady řízení uplatněné žalobou, žalovaná upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle kterého se tarifní hodnota v řízeních o nárocích dle § 2958 a § 2959 o. z. stanoví paušální částkou [částka]. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Podle § 2959 o. z., při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce [podezřelý výraz] manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

11. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Podle § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (odst. 2).

13. Podle § 2918 o. z., vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

14. Podle § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

15. Podle § 18 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1.

16. Podle § 32 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu motorové vozidlo musí mít za jízdy rozsvícena obrysová světla a potkávací světla nebo světla pro denní svícení, pokud je jimi vybaveno podle zvláštního právního předpisu. Tramvaj musí mít rozsvícena potkávací světla nebo světla pro denní svícení. Vozidlo musí mít za jízdy při snížené viditelnosti rozsvícena obrysová a potkávací nebo dálková světla, pokud je jimi vybaveno podle zvláštního právního předpisu (odst. 2).

17. Podle § 54 odst. 3 věta první zák. č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu jakmile vstoupí chodec na přechod pro chodce nebo na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat.

18. Žalobkyně se v projednávané věci jako druhotná oběť domáhá náhrady nemajetkové újmy za usmrcení syna podle § 2959 o. z. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] vyložil, že vyhovět tomuto nároku a poskytnout přeměřené zadostiučinění lze však pouze tehdy, jsou-li splněny základní předpoklady odpovědnosti škůdce za vzniklou újmu, tedy především je-li prokázána škodní událost, vznik újmy a příčinná souvislosti mezi nimi. Vzhledem k dikci § 2918 o. z. je při posouzení základu nároku rovněž třeba zkoumat i otázku spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. I za současné právní úpravy totiž platí, že v rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody (újmy), není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, a chybí pak jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Újma totiž nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny, existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná - může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Zavinění dokonce může absentovat, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti; ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený nese i následky náhody, která jej postihla (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, [právnická osoba]. Beck, dále jen "Soubor", [číslo], či rozsudky téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Soubor [číslo], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech shora uvedených hledisek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Soubor [číslo], nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

19. Lze tedy uzavřít, že v rozsahu, v němž se na vzniku újmy podílel poškozený svým aktivním nebo pasivním jednáním nebo jej způsobila náhoda, jež se mu stala, není dána odpovědnost škůdce, neboť v tomto rozsahu není splněna nezbytná podmínka existence příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vznikem újmy.

20. V posuzovaném případě bylo znaleckým posudkem č. [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru doprava, ekonomika, strojírenství ze dne [datum], vypracovaném v [podezřelý výraz] vedeném před Policií ČR, [název], Územním odborem [adresa] č. j [číslo] prokázáno, že řidič vozidla mohl nejdříve začít rozpoznávat ležící postavu ve vozovce před sebou na potkávací světlomety ve vzdálenosti 20 m v čase 1,4 s před střetem, když bylo zjištěno, že jel rychlostí 53km/h (50 až 56 km/h). Řidič vozidla reagoval na situaci před sebou včas a bez opoždění. Řidič vozidla nejel rychlostí vyšší, než byla rychlost v daném místě přiměřená rozhledu na potkávací světlomety a stanovené rychlosti; způsob jízdy řidiče vozidla odpovídal běžnému způsobu pohybu vozidel po komunikaci v obci, kdy se pohyboval v toleranci 50 až 56 km/h, což byla rychlost přiměřená dané situaci a v souladu s rychlostí v tomto místě stanovenou. Nebyl tak schopen před chodcem zastavit a najel na něj předními koly. [jméno FO] nereagoval na přijíždějící vozidlo, byť světlomety tohoto vozidla mohl vidět na výrazně větší vzdálenost, než mohl řidič na vozidla vidět jeho ležící postavu. 21. [jméno FO] měl možnost nehodě předejít a zabránit, pokud by se nacházel mimo vozovku nebo na okraji vozovky, čímž by nevytvořil řidiči vozidla neočekávanou překážku, na kterou nebyl schopen dříve reagovat. Řidič vozidla neměl možnost nehodě předejít a zabránit dřívější reakcí ani jízdou rychlostí v daném místě stanovenou a přiměřenou.

22. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavřel, na vzniku újmy se výlučně podílel poškozený, neboť byla způsobena výlučně jednáním poškozeného. Jinými slovy jedinou příčinou vzniku újmy bylo výlučně jednání poškozeného, který se konzumací alkoholu a drog uvedl do stavu těžké alkoholové opilosti (3,32 ‰ alkoholu v moči a v krvi 2,51 ‰) v kombinaci s ovlivněním návykovými látkami ([název]), jak se podává ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a soudní toxikologie ze dne [datum]. V tomto stavu poškozený, oblečený do tmavého oblečení, ulehl v pozdních nočních hodinách příčně na neosvětlenou část vozovky, hlavou ke středové čáře, čímž porušil ust. § 4 a), § 54 odst. 3 věta první zák. č. 361/2000 Sb. a vytvořil tak řidiči vozidla překážku neočekávanou, na kterou nebyl schopen dříve reagovat.

23. Řidič vozidla jel rychlostí v daném místě stanovenou a přiměřenou (§ 18 odst. zák. č. 361/2000 Sb.), tedy neporušil základní limit nejvyšší dovolené rychlosti. Podle závěru znaleckého posudku (odpověď č. [hodnota]) jel rychlostí asi 53 km/h, v toleranci (50-56 km/h), je tak nedůvodná odvolací námitka, že řidič nedodržel přiměřenou a nejvyšší dovolenou rychlost. Po řidiči vozidla tak nelze spravedlivě požadovat, aby jel rychlostí výrazně nižší, než je rychlost zákonem dovolená, a to rychlostí nejméně 33 km/h, kdy ze znaleckého posudku se podává, že řidič měl možnost nehodě předejít a zabránit pouze v případě, pokud by v době, kdy začínal rozpoznávat ležící postavu před sebou 20 m od místa střetu, jel rychlostí 33 km/h a nižší. Jinými slovy po řidiči vozidla nelze požadovat, aby předvídal ležící osobu v nočních hodinách příčně vozovky s hlavou ke středové čáře ve stavu těžké opilosti, ovlivněnou návykovými látkami a snížil tak rychlost pod rychlost zákonem dovolenou a přiměřenou (na 33 km/h a nižší). Potud byla odvolací námitka žalobkyně shledána nedůvodnou. Jinými slovy řidič vozidla může v souladu s principem tzv. omezené důvěry v dopravě spoléhat na to, že na silnici nebude taková neočekávaná překážka (srov. III. ÚS 2065/2015).

24. Řidič vozidla měl zapnutá potkávací světla v souladu s ust. § 32 zák. č. 361/2000 Sb., jeho povinností tak nebylo v daném úseku obce v tmavém místě mezi světly veřejného osvětlení použít světla dálková, odvolací námitka žalobkyně tak nebyla shledána opodstatněnou. Konečně, znaleckým posudkem bylo prokázáno, že řidič měl možnost nehodě předejít a zabránit pouze v případě, pokud by v době, kdy začínal rozpoznávat ležící postavu před sebou 20 m od místa střetu, jel rychlostí 33 km/h a nižší, nikoliv pokud by měl při zákonem dovolené rychlosti zapnuta dálková světla.

25. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] není případný, neboť se jednalo o skutkově odlišnou situaci, kdy se řidič vozidla na škodní události podílel, byl pod vlivem alkoholu, nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, nevěnoval se plně řízení a z místa nehody ujel.

26. Rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] na projednávanou věc nedopadá pro skutkovou odlišnost, kdy škoda na zdraví poškozenému vznikla v době, kdy v podnapilém stavu ležel podélně s osou vozovky v pravém jízdním pruhu a přivodil mu ji řidič vozidla, který po požití alkoholických nápojů nereagoval na osobu ležící podélně s osou vozovky a poškozeného přejel.

27. Skutkovou odlišnost vykazuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (spoluúčast žalobce na vzniku škody jeho nepřipoutáním se bezpečnostním pásem).

28. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně uzavřel, že v rozsahu 100 % vznik újmy způsobil výlučně poškozený svým jednáním (§ 2918 o. z.), není tak dána odpovědnost řidiče vozidla - škůdce, neboť není splněna nezbytná podmínka existence příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vznikem újmy, když řidič vozidla se porušení povinnosti nedopustil; rovněž je vyloučena odpovědnost provozovatele z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za niž provozovatel objektivně odpovídá, a vnikem újmy na straně poškozeného. Žalobní návrh tak nebyl shledán důvodným.

29. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř., kdy odvolací soud přisvědčuje i aplikaci ust. § 150 o. s. ř. ohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy v plném rozsahu odkazuje pro stručnost na odůvodnění napadeného rozhodnutí (odst. 16).

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení však odvolací soud již rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně sporovala závěry soudu I. stupně, byť se skutkovými a právními závěry prvostupňového soudu již byla seznámena. Náklady odvolacího řízení tvoří dvě náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání).