58 Co 90/2022- 101

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 299/2020-78 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku o věci samé (I.), kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v této části výroku o věci samé potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka], jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).

2. Takto rozhodl na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy v celkové výši [částka], která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve věci propuštění žalobkyně ze služebního poměru před správním orgánem a v navazujícím soudním řízení před Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, v posuzovaném řízení sice došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtazích řízení podle ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), když nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Délka řízení před Městským soudem v Praze a před Nejvyšším správním soudem byla přiměřená. Celkovou dobu řízení, tj. řízení ve věcech služebního poměru a řízení soudní, nelze považovat za tak nepřiměřenou, aby vzniklo právo žalobkyně na zadostiučinění v penězích.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla od roku 2001 ve služebním poměru příslušnice Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy (dále i jen,,HZS“) na služebním místě vrchní komisařka specialistka v oblasti majetkové správy na Úseku integrovaného záchranného systému a operačního řízení, odboru služeb, oddělení strojní a technické služby. Dne [datum] bylo se žalobkyní zahájeno řízení o propuštění ze služebního poměru, o čemž byla vyrozuměna sdělením ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] bylo vydáno rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy sp. zn. SP-ZS-32/ 2013 o propuštění žalobkyně ze služebního poměru dle § 42 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2003 Sb. Dne [datum] podala žalobkyně proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru odvolání ke generálnímu řediteli Hasičského záchranného sboru České republiky, které jí bylo doručeno dne [datum]. Rozhodnutím generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Dne [datum] podala žalobkyně proti rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky o propuštění ze služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] žalobu k Městskému soudu v Praze Městský soud v Praze nařídil jednání na den [datum] a na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 Ad 20/2013-61, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne [datum] podala žalobkyně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu Nejvyšší správní soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 As 176/2017-43 řízení přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 24/17 bylo zrušeno ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. uplynutím dne [datum] pro rozpor s čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 26 odst. 2 a čl. 44 Listiny základních práv a svobod. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 As 176/2017-86 bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 As 176/2017-96 byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 Ad 20/2013-51 i rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky o propuštění ze služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a věc byla vrácena generálnímu řediteli Hasičského záchranného sboru České republiky k dalšímu řízení. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky [číslo jednací], jímž bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy č. j. SP-ZS-32/2013 o propuštění žalobkyně ze služebního poměru. Rozhodnutím ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byla žalobkyně ustanovena na její původní služební místo. Usnesením ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zastaveno řízení o propuštění ze služebního poměru, neboť odpadl jeho důvod. O vydání usnesení byla žalobkyně vyrozuměna dopisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který jí byl doručen dne [datum]. Rozhodnutím ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl žalobkyni přiznán doplatek předpokládaného hrubého výdělku v celkové výši [částka] za období od [datum] do [datum].

5. Na zjištěný skutkový stav věci aplikoval soud I. stupně zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. V projednávané věci šlo o odpovědnost za průběh samotného správního řízení i navazujícího řízení před správními soudy, spočívající v jeho nepřiměřené délce, tedy o odpovědnost vyplývající z veřejnoprávního vztahu, neboť jde o poměr mezi účastníkem správního řízení a rozhodujícím správním orgánem, byť jsou jimi příslušník bezpečnostního sboru a služební funkcionář a předmětem řízení jsou práva a povinnosti vyplývající ze služebního poměru. Jestliže se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, případně přiměřené lhůtě, je třeba důvodnost jejího nároku posoudit podle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Pro účely přiměřenosti jeho délky je ve smyslu zákona [číslo] Sb. nutno na posuzované řízení hledět jako na řízení jediné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3375/2016). V posuzovaném případě jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, toto právo nebo závazek má svůj základ ve vnitrostátním právu, jde o právo soukromoprávní povahy, konečně soud I. stupně přijal závěr o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2872/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1174/2016).

6. Posuzované řízení trvalo od okamžiku vydání rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], č. j. SP-ZS-32/2013 o propuštění žalobkyně ze služebního poměru, do vydání usnesení ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] o zastavení řízení o propuštění ze služebního poměru, resp. do dne [datum], kdy bylo žalobkyni toto usnesení doručeno, tedy trvalo 6 let. Toto období je nutno pro účely náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem vnímat jako jeden celek. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a shledal důvodným nárok žalobkyně na peněžité odškodnění. Za základní výši odškodnění považoval s odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 částku [částka] ([částka] za rok trvání řízení, kterou za první dva roky krátil na jednu polovinu). Pokud jde o jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a odst. 3 cit. zák., pak řízení nebylo složité, nebylo vedeno rozsáhlé a složité dokazování, bylo rozhodováno na základě spisového materiálu nevelkého obsahu. Rovněž Městský soud v Praze, který jediné jednání ve věci nařídil až 3 roky a 9 měsíců po nápadu věci, když v mezidobí pouze zaslal žalovanému k vyjádření žalobu a následně žalobkyni zaslal vyjádření žalovaného k podání repliky, vyhlásil v rámci tohoto jednání rozsudek ve věci, aniž by potřeboval doplňovat dokazování. Žalobkyně se na délce řízení podílela jen tím, že opakovaně podávala opravné prostředky, a jejímu nároku bylo nakonec vyhověno. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, pak služební orgány I. a II. stupně i Městský soud v Praze porušily právo žalobkyně na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě. Podle ust. § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb. je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů od dne jeho podání. Odvolací orgán tak byl povinen rozhodnout nejpozději do [datum]. Rozhodnutím generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MV-72812-7/PO-N-2013 bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobkyni bylo doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu dne [datum], tedy 21. den po uplynutí lhůty uvedené v § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Dne [datum] podala žalobkyně proti rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky o propuštění ze služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud nařídil jednání až na den [datum] a téhož dne vyhlásil rozsudek. Vznikl tak neodůvodněný průtah v trvání 3 let a 9 měsíců. Rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne [datum]. Od [datum] počala podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb. běžet 90-ti denní lhůta pro vydání nového rozhodnutí o odvolání. Konec této lhůty připadl na [datum]. Rozhodnutím generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum], č. SP—ZS-32/ 2013 zrušeno a věc byla vrácena řediteli Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy k novému projednání. Rozhodnutí doručované žalobkyni bylo uloženo na poště dne [datum], žalobkyně si ho vyzvedla dne [datum], tedy 65 dnů po uplynutí zákonné lhůty uvedené v ust. § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb. Pokud jde o význam posuzovaného řízení pro žalobkyni, pak v důsledku nezákonného propuštění přišla žalobkyně o možnost výkonu služby, která byla zdrojem obživy jak pro žalobkyni, tak pro její rodinu, prvostupňový soud tak pro toto kritérium navýšil odškodnění o 10%. Žalobkyně nemohla realizovat v rámci bezpečnostního sboru očekávaný kariérní postup, který by znamenal i zvýšení služebního příjmu, což by mělo vliv i na budoucí výsluhové nároky. Na druhou stranu soud I. stupně zohlednil, že v době, kdy byla žalobkyně nezákonně propuštěna ze služebního poměru, žalobkyně rozhodně nouzí netrpěla a nebyla vyřazena z veřejného života, když se věnovala politické činnosti. Od roku [rok] do současnosti je zastupitelkou Městského obvodu [obec] [část obce] a zastupitelkou města Ústí nad Labem, za což pobírá odměnu [částka] až [částka] měsíčně, od února [rok] do začátku listopadu [rok] byla náměstkyní primátora s odměnou přes [částka] měsíčně, od podzimu 2016 do listopadu [rok] byla starostkou Městského obvodu [obec] [část obce], když od podzimu [rok] do března [rok] pobírala odměnu [částka] měsíčně a od března 2017 do listopadu [rok] pobírala odměnu cca [částka] měsíčně. Navíc jí byl příjem za dobu, kdy byla žalobkyně nezákonně propuštěna ze služebního poměru, služebním orgánem doplacen služební příjem, a to v částce [částka].

7. Přiměřenému odškodnění tak odpovídá částka [částka] (základní částka [částka] navýšená pro kritérium významu o 10 %, pro jiná kritéria prvostupňový soud základní částku nemodifikoval), v této části včetně požadovaného příslušenství shledal prvostupňový soud žalobu důvodnou, ve zbývajícím rozsahu tuto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“).

8. Žalobkyně podala proti rozsudku soudu I. stupně odvolání, kterým brojila toliko proti části výroku I., a to zamítavému výroku o věci samé. Namítla, že soud I. stupně nezohlednil zvýšený význam posuzovaného řízení pro žalobkyni. Žalobkyně v podané žalobě (body [číslo]) i dalším řízení poukazovala na zvýšený význam řízení pro svoji osobu. V závěrečném návrhu poukázala na to, že se jednalo věc týkající se profesního uplatnění žalobkyně, kdy se zvýšený význam předpokládá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 519/2015, věc [příjmení] proti Německu, rozsudek pléna ESLP ze dne [datum], stížnost [číslo]). Navíc ve věci žalobkyně se jednalo o spor o značnou finanční částku. Tuto argumentaci soud I. stupně opomenul a ani se s ní nevypořádal. Podle žalobkyně soud zcela selektivně přistoupil k informacím zjištěným v rámci řízení, zejména pak účastnickou výpovědí žalobkyně. K nezákonnému propuštění žalobkyně došlo již v květnu [rok]. Pokud tedy v roce [rok] pobírala odměnu 4 000 až [částka] měsíčně, takto logicky nemohlo kompenzovat její ztrátu na příjmu. To je zřejmé i z celkové částky přes 3 miliony Kč, která byla žalobkyni nakonec přiznána jako ušlá mzda, ale až po více než 6 ti letech. Žalobkyně je a vysokoškolsky vzdělaná ekonomka s praxí přes 45 let a průměrný příjem přes [částka] měsíčně opravdu není nadstandardní příjem. Po dobu 6 let žalobkyně byla zbavena možnosti karierního růstu. Byla v závěrečné fázi svého aktivního profesního života, příslušník bezpečnostního sboru může vykonávat službu pouze do 65 let. Angažmá žalobkyně v komunální politice nebylo plánované a neměla žádná očekávání stran uvolněné funkce, která má finanční efekt. HZS se dopustil nezákonného rozhodnutí, které žalobkyni způsobilo finanční problémy tím, že nemohla sehnat odpovídající zaměstnání, byla prostě již neperspektivní. Odměna řadového zastupitele nepodléhá odvodu sociálního pojištění, tedy tento příjem není zdrojem vyměřovacího základu pro řádný důchod. Měla tak být žalobkyně v evidenci na úřadu práce, aby jí soud přiznal odškodnění v plné výši. Soud I. stupně nezohlednil celkovou dobu řízení. Rozhodnutí ředitele Kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], č. j. HSAA-7817-19/2021 prokazuje, že se jedná o stále totéž řízení, čímž se jeho délka prodloužila k datu doručení rozhodnutí, což je [datum], minimálně však k datu jeho vydání, což je [datum]. Soud se argumentací žalobkyně, že se jednalo o stejné řízení, a že posuzované řízení skončilo až dne [datum], nevypořádal. Přičemž k vydání posledně uvedeného rozhodnutí došlo v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 176/2017-96 a rozhodnutí Generálního ředitele HZS. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud v části výroku I., kterým byla žaloba zamítnuta, napadené rozhodnutí změnil a rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a náklady řízení.

9. Žalovaná se vyjádřila k podanému odvolání, navýšení o 10 % pro význam posuzovaného řízení pro žalobkyni považovala za dostatečné. Pokud žalobkyně namítla, že prvostupňový soud nezohlednil celkovou dobu řízení, když do ní nezapočítal i řízení týkající se rozhodnutí ředitele Kanceláře Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 16. 9. 2021, č. j. HSAA- 7817-19/2021, pak tato námitka není důvodná. Jednalo se o jiné řízení, než o řízení o propuštění ze služebního poměru žalobkyně, a to o řízení, v němž bylo rozhodováno o ustanovení žalobkyně do funkce po zastavení řízení o propuštění.

10. Žalobkyně se v replice k vyjádření žalované omluvila z účasti u odvolacího jednání, nežádala jeho odročení. Soud I. stupně měl podle jejího názoru vyjít z vyšší základní částky odškodnění už s ohledem na typ posuzovaného řízení a jeho délku, vedle toho pak navýšení mělo být vyšší, než soudem užitých 10%. Zopakovala svoji argumentaci stran kritéria významu posuzovaného řízení pro žalobkyni a stran vymezení celkové doby řízení.

11. Odvolací soud, poté co přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), v rozsahu podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se k jednání omluvila a nežádala jeho odročení (§ 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.), zopakoval dokazování sdělením podstatného obsahu rozhodnutí Kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 16. 9. 2021, [číslo jednací] a spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ad 20/2013 dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. za účelem zpřesnění skutkového stavu věci, jinak vyšel ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn prvostupňovým soudem; odvolání žalobkyně shledal zčásti opodstatněným.

12. Za stát měla v tomto sporu jednat příslušná organizační složka, neboť řízení před soudem bylo zahájeno dne [datum], a tedy již za účinnosti novelizovaného § 6 zákona o odpovědnosti za škodu (viz zákon č. 118/2020 Sb., [účinnost]), který v odst. 3 stanoví, že došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení. Organizační složkou státu, která v řízení za stát jedná dle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř., je proto Ministerstvo vnitra.

13. Žalobkyně opírala svůj nárok o tvrzení, že nemajetková újma jí vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu před správními orgány a v navazujícím soudním řízení, jehož předmětem bylo propuštění žalobkyně ze služebního poměru.

14. V souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu lze takto na řízení, které ve své první fázi probíhalo před správními orgány, nahlížet nejen tehdy, bylo-li jeho předmětem„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (k tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 344/2014 či sp. zn. 30 Cdo 4084/2016, dále sp. zn. 30 Cdo 1174/2016, sp. zn. 30 Cdo 2263/2016, sp. zn. 30 Cdo 1098/2017), ale celkovou délku řízení je třeba zohlednit vždy, je-li orgány veřejné správy (a následně správními soudy) rozhodováno o základních právech a svobodách (z ústavněprávního hlediska je třeba v takovém případě řízení považovat za jeden celek od okamžiku jeho zahájení až do okamžiku konečného rozhodnutí ve věci; srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20 či sp. zn. IV. ÚS 3299/20). Tento předpoklad byl v namítaném posuzovaném řízení, v němž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo odstraněno rozhodnutí o jejím propuštění ze služebního poměru, nepochybně naplněn, v posuzovaném řízení šlo o základní právo vyplývající z čl. 26, 28 Listiny základních práv a svobod a realizované dle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

15. Nejvyšší soud na výše citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20 posléze reagoval rozsudkem velkého senátu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, v němž mimo jiné uvedl, že„ nevidí jinou možnost, než se odchýlit i od závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní řízení, která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 větu třetí zákona č. 82/1998 Sb. a posuzovat tak přiměřenost jejich délky“, přičemž uzavřel, že:„ právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum“.

16. V posuzovaném případě, byť soud I. stupně aktuální judikaturu neaplikoval, správně posoudil posuzované řízení dle ust. § 13 odst. 1 věta třetí zák. č. 82/1998 Sb. jako řízení jediné, neboť jeho předmětem bylo základní právo žalobkyně, kdy není-li jeho délka přiměřená, uplatní se domněnka vzniku nemajetkové újmy.

17. Pokud jde o určení celkové délky řízení, pak rozhodující je okamžik, kdy došlo k zahájení řízení a konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen,, Stanovisko“). Ve vztahu k žalobkyni posuzované řízení trvalo od [datum], kdy bylo zahájeno řízení o propuštění žalobkyně ze služebního poměru, do [datum], kdy jí bylo doručeno rozhodnutí ze dne [datum], kterým bylo zastaveno řízení o propuštění žalobkyně ze služebního poměru, tedy 6 let. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že účelem poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením je právě kompenzace stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, sp. zn. 30 Cdo 520/2014), žalobkyně tak byla v nejistotě ohledně výsledku řízení o jejím propuštění ze služebního poměru až do jeho skončení (zastavení) ode dne jeho zahájení. Potud není důvodná odvolací námitka žalobkyně, že soud I. stupně nezohlednil celkovou dobu řízení, když do ní nezapočítal i řízení, které vyústilo vydáním rozhodnutí ředitele Kanceláře Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], č. j. HSAA- 7817-19/2021, neboť se jednalo o jiné řízení než o řízení o propuštění žalobkyně ze služebního poměru, a to o řízení, v němž bylo rozhodováno o ustanovení a zařazení žalobkyně do funkce po zastavení řízení o propuštění žalobkyně ze služebního poměru dle ust. § 20 odst. 1 písm. a) bod 1, § 116 zákona o služebním poměru. Odvolací soud tak shodně s prvostupňovým soudem dospěl k závěru, že v řízení vedeném před správním orgánem a v navazujícím soudním řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly zjištěny, přiměřená. Nutno poznamenat, že do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno, dále je nutno posoudit, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednávána v přiměřené lhůtě (srov. Stanovisko). Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 Listiny základních práv a svobod), tak i předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). V této souvislosti je třeba zmínit, že při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době řízení, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům.

18. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně uzavřel, že žalobkyně má nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a to v penězích, avšak v odlišné výši, tedy že s ohledem na níže uvedené, především s ohledem na celkovou dobou řízení, nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Odvolací soud vyšel shodně se soudem I. stupně při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, přičemž vzhledem k tomu, že každé řízení nějakou dobu trvá, pak za první dva roky krátil základní částku na jednu polovinu, tedy [částka] za první dva roky trvání řízení (srov. Stanovisko). Pokud řízení trvalo výše uvedenou dobu (6 let), pak přiměřenému odškodnění odpovídá částka [částka] ([částka] + [částka] + 4 x [částka]). Odvolací soud při určení výše odškodnění nevycházel z částky vyšší než je [částka] za rok trvání řízení, neboť takový postup přichází v úvahu, pokud celková doba řízení je extrémní, jinými slovy byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 806/2012); délku doby řízení 6 let nelze označit za extrémní, potud je námitka odvolatelky nedůvodná. Pokud jde o námitku ekonomického ukazatele, který by měl být zohledněn při stanovení základní částky odškodnění (viz skutková tvrzení pod bodem VI.), pak tuto námitku odvolací soud posoudil jako nedůvodnou, přičemž je současně třeba v dané souvislosti odkázat i na závěry Nejvyššího soudu obsažené v jeho rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, totiž že (cit.):„ při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku“ s tím, že„ na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny.“ K argumentaci žalobkyně je tak nutno poznamenat, že růst průměrné mzdy je rovněž jeden ze statistických údajů. V podstatě by si žalobkyně mohla vybrat jakýkoliv jiný ukazatel, který odráží ekonomické poměry v zemi, a který se přirozeným vývojem mění. Na základě jednoho statistického údaje nelze automaticky dovozovat, že by měl soud přistoupit k zvyšování základních částek za nepřiměřenou délku soudních řízení. Pokud jde o ekonomický údaj – inflaci, pak k tomuto údaji se Nejvyšší soud již vyjádřil ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, sp. zn. 30 Cdo 3509/2018 v tom směru, že jen na základě inflace, ke které prokazatelně od doby vydání Stanoviska došlo, nelze uvažovat o tom, že by došlo ke změně právního názoru zastávaného Nejvyšším soudem. Uvedené rozmezí je pouze orientační, a byť se jedná o důležité východisko, nezbavuje obecné soudy nižších stupňů povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění.

19. Pokud jde o jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., pak odvolací soud se neztotožnil s tím, jak soud I. stupně jednotlivá kritéria hodnotil. Pro skutkovou složitost nebylo na místě přiměřené zadostiučinění krátit, neboť posuzované řízení nelze považovat za výrazně komplikované, bylo rozhodováno toliko na základě spisového materiálu, pouze je na místě přihlédnout k tomu, že řízení probíhalo před správním orgánem ve dvou stupních, v navazujícím soudním řízení rovněž ve dvou stupních, což představuje určitou procesní složitost, která vedla nevyhnutelně objektivně k prodloužení řízení o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumným orgánům, o dobu potřebnou pro jejich přezkumné posouzení a rovněž případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 165/2010). [příjmení] výše uvedeného bylo třeba v rámci procesní složitosti zohlednit, že posuzované řízení bylo přerušeno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 As 176/2017-43, který předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 24/17 bylo zrušeno ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. uplynutím dne [datum] pro rozpor s čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 26 odst. 2 a čl. 44 Listiny základních práv a svobod; lze tak shledat v rámci posuzovaného řízení i složitost právního posouzení věci. Toto vedlejší řízení, které si přerušení řízení vynutilo, nelze považovat za průtažné.

20. Pokud jde o chování poškozeného, pak odvolací soud uzavřel, že pro toto kritérium není na místě modifikovat výši odškodnění, neboť žalobkyně se na délce řízení významně nepodílela. Nutno doplnit, že účastníka nelze sankcionovat za uplatnění návrhů, které mu skýtá procesní předpis pro dané řízení, byť v konečném důsledku prodlouží řízení, neboť o každém z nich musí být rozhodnuto.

21. Dalším kritériem je postup orgánů veřejné moci, soud I. stupně správně zjistil dílčí období nečinnosti v posuzovaném řízení, stěžejní je období nečinnosti přesahující 3 roky, ode dne [datum], kdy žalobkyně podala proti rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky o propuštění ze služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] žalobu k Městskému soudu v Praze, do [datum], kdy soud nařídil jednání na [datum]; Městský soud v Praze dne [datum] vyhlásil rozsudek. Pro toto kritérium bylo na místě navýšit odškodnění 20%.

22. Posledním kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o trestní řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života. Mezi tato řízení lze podřadit posuzované řízení, řízení o propuštění žalobkyně ze služebního poměru, tedy řízení související s jejím profesním uplatněním. Žalobkyně však tvrdila zvýšený význam posuzovaného řízení již v žalobě i z jiných důvodů, nemožnost výkonu povolání a s tím související nemožnost kariérního postupu v produktivním věku, příslušník bezpečnostního sboru může vykonávat službu pouze do 65 let, příjem ze služebního poměru byl zdrojem obživy její rodiny (v roce [rok] pobírala toliko [částka] – [částka] měsíčně, což nemohlo kompenzovat její příjem), konečně předmětem řízení byla značná finanční částka, ušlá mzda přes [částka] [anonymizováno], která jí byla až následně v roce [rok] vyplacena, řízení se týkalo jejího profesního uplatnění, angažmá žalobkyně v komunální politice nebylo plánované a neměla žádná očekávání stran uvolněné funkce, která má finanční efekt, rozhodnutím HZS byly žalobkyni způsobeny finanční problémy, že nemohla sehnat odpovídající zaměstnání. Odvolací soud přisvědčil odvolatelce v tom, že krom toho, že posuzované řízení se týkalo jejího profesního uplatnění, kdy po dobu posuzovaného řízení nebylo možno zvažovat její kariérní růst (navýšení o 10 %), se délka řízení projevila i v ekonomické stránce (bez ohledu na to, jaký jiný příjem po celou rozhodnou dobu pobírala), když až zpětně byla žalobkyni po 6 letech vyplacena odměna za celé rozhodné období ve výši přesahující [částka] [anonymizováno] Kč (navýšení o 10%). Odvolací soud tak navýšil po toto kritérium odškodnění celkově o 20 %.

23. Přiměřenému odškodnění za nemajetkovou újmu za řízení, které trvalo 6 let s přihlédnutím k tomu, co řízení prodlužovalo a naopak k tomu, jaký dopad to mělo pro poškozeného, plně odpovídá částka [částka] Odvolací soud vyšel z celkové částky [částka] (viz výpočet uvedený shora), kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím zakotveným v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. v konečném výsledku navýšil o 20% (- 20 % jednalo se o věc procesně a právně složitou, + 20 % postup orgánů veřejné moci, + 20% význam posuzovaného řízení pro žalobkyni). Byl tak zachován i princip proporcionality, potažmo vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním (srov. Stanovisko). Přiměřenému odškodění tak odpovídá částka [částka], vzhledem k tomu, že žalobě bylo pravomocně vyhověno ohledně částky [částka], je žaloba důvodná ohledně částky [částka] Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží i úrok z prodlení z přiznané částky. Dle ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění posledně citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem teprve uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu, teprve od následujícího dne po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Odvolací soud tak dovodil, že žalovaná se ocitla v prodlení dne [datum] (dne [datum] jí bylo doručena žádost žalobkyně o odškodnění).

24. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v části výroku I., kterým byla žaloba o zaplacení částky [částka] s přísl. zamítnuta, změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jinak jej v části tohoto výroku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o. s. ř., neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího zadostiučinění nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Podaří-li se žalobci prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, je prokázán základ nároku a žalobce má v zásadě plný úspěch ve věci, i když mu je přiznáno zadostiučinění v jiné výši, než jakou v řízení uplatnil. Shodný závěr vyslovil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1310/09.

26. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za 4 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne [datum], dne [datum]) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 4 náhrady hotových výdajů po [částka] a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., cestovné výši [částka] za cestu právního zástupce žalobkyně k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět ve dnech [datum] a [datum] osobním automobilem tovární značky Toyota Auris, [registrační značka], při vzdálenosti 414 km za jednu cestu z [obec] do [obec] a zpět a průměrné spotřebě 6,46 litrů na 100 km benzínu natural 95. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada za promeškaný čas podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za 20 započatých půlhodin po [částka], celkem [částka].

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří odměna advokáta za 1 úkon právní služby ve výši [částka] (odvolání) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 1 náhrada hotových výdajů ve výši [částka] 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka] Náklady za repliku žalobkyně nelze považovat za účelně vynaložené, neboť v rámci této repliky žalobkyně toliko zopakovala svoji argumentaci uvedenou v odvolání.