59 A 12/2022– 34

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: Ing. I. S. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2021, č. j. 160348/2021/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Městský úřad Jesenice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 29. 9. 2021, č. j. MěÚJ/12346/2021/Pou (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítl žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby: Přístavba chata č. ev. XA, X, na pozemcích stavební parcely č. XB a parcely č. XC, obě v katastrálním území X, (dále jen „přístavba“ nebo „stavba“), neboť Krajský úřad Středočeského kraje, oddělení územního plánování (dále jen „nadřízený dotčený orgán“), potvrdil negativní závazné stanovisko Městského úřadu Černošice, odboru územního plánování (dále jen „dotčený orgán územního plánování“).

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že je nezákonné. Dle žalobkyně správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav, neprovedly důkazy nutné ke zjištění skutečného stavu věci a nepřihlédly ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Správní orgány neposuzovaly aktuální projektovou dokumentaci. Obsah podání účastníků řízení 4. Žalobkyně zrekapitulovala průběh správního řízení a uvedla, že záměr změnit druh střechy ze sedlové na plochou konzultovala s pracovnicí stavebního úřadu, podle které není nutné nové stanovisko dotčeného orgánu územního plánování, pokud bude dodržena celková výška stavby a její půdorysné rozměry. Žalobkyně proto dokončila stavbu s plochou střechou. Mezitím stavební úřad obdržel podnět upozorňující na to, že je stavba realizována v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací. V tuto chvíli pracovnice stavebního úřadu změnila postoj a uvedla, že došlo k nedorozumění, nevěděla totiž, že změnou dojde ke zvýšení počtu pater.

5. Žalobkyně namítla, že je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť správní orgány nezjistily v rozporu s § 3 a § 50 odst. 3 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“) skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nepřihlédly v rozporu s § 50 odst. 4 správního řádu ke všemu, co vyšlo v řízení najevo a co uvedli účastnici, a neprovedly v rozporu s § 52 správního řádu důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Správní orgány se nevěnovaly věci komplexně a nezjišťovaly, proč ke sporné situaci vůbec došlo. Stavební úřad pouze odkázal na nesouhlasné závazné stanovisko, neměl přitom ale k dispozici ani projektovou dokumentaci. Dotčený orgán ji zaslal až posléze, a nadto nekompletní. Ani žalovaný si nevyžádal kompletní projektovou dokumentaci a ani neporovnal obsah projektové dokumentace s předešlou projektovou dokumentací. A přestože žalobkyně nechala několikrát přepracovat projektovou dokumentaci (což je uvedeno i v závazném stanovisku nadřízeného dotčeného orgánu), žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že se jedná stále o jednu a tu samou dokumentaci, jen proto, že její desky nesly stejné datum z dubna 2021.

6. Další námitky směřovaly proti závazným stanoviskům. Žalobkyně upozornila, že první závazné stanovisko ze dne 6. 8. 2020 vůbec neřeší hmotový rozsah stavby, ale zabývá se pouze zastavěnou plochou přístavby, která byla 58,5 m2. V závazném stanovisku ze dne 24. 9. 2021 je věnována důvodům nesouhlasu s hmotovým rozsahem stavby pouze jedna věta (ze tří stran textu). Toto závazné stanovisko nadto jen kopíruje předchozí nesouhlasná závazná stanoviska ze dne 7. 6. 2021 a 26. 7. 2021. Dotčený orgán ani nereflektoval změny v projektu (přibydou pouze tři místnosti, nikoliv čtyři). Závazné stanovisko je nadto nepřezkoumatelné, neboť se dotčený orgán nevypořádal s projektovou dokumentací, ve které jsou detailně popsány důvody rozsahu stavby i jejího vzhledu a připojeny fotografie okolních staveb se stejnou koncepcí, ale i rozsáhlejších staveb v okolí. Změna hmoty stavby je nadto nepatrná oproti přístavbě dle původního souhlasného závazného stanoviska (zastavěná plocha nové přístavby je 63,8 m2, dle původního souhlasného závazného stanoviska byla 58,5 m2). Nadřízený dotčený orgán uvedl, že regulativ přiměřené hmoty splněn není, jen proto, že přístavba je skoro dvakrát větší než původní stavba. Pominul však, že je vždy nutné vycházet z okolí a konkrétního umístění stavby (tj. někde nelze umístit přístavbu ani o 30 % větší vzhledem k malému pozemku či odstupům od hranic, jinde lze stavbu ztrojnásobit). Počet pater nelze odvozovat od výšky stavby, výška pater je volitelná a určuje ji investor. Záměr je nutné posuzovat výhradně podle projektové dokumentace, nikoliv podle fotografií nedokončené stavby, jak to činí žalovaný. Žalovaný by se měl rovněž vyvarovat spekulací, proč žalobkyně o závazné stanovisko vlastně žádá.

7. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Obsah vyjádření k žalobě se shoduje s obsahem napadeného rozhodnutí. Splnění procesních podmínek 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a že splňuje všechny formální náležitosti. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

9. O věci rozhodl soud postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, přičemž souhlas obou účastníků se presumuje, neboť ani jeden z nich na výzvu soudu nesdělil, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasil. Soud nenařizoval jednání ani za účelem dokazování, neboť vycházel z obsahu správního spisu, kterým se dokazování neprovádí. Soud nenařizoval jednání ani za účelem žalobkyní navrženého výslechu svědků (M. Ch. a Ing. K. P.), neboť je to pro posouzení věci nadbytečné. Žalobkyně chtěla tímto výslechem prokázat skutečnost, že jí Ing. K. P. předběžně sdělila, že k prováděné změně stavby nebude třeba závazné stanovisko dotčeného orgánu, z čehož žalobkyně dovozovala své legitimní očekávání, že bude její záměr (změna stavby) schválen. I kdyby ovšem Ing. K. P. zástupci žalobkyně (M. Ch.) sdělila, a to na základě předložené projektové dokumentace, že nebude vyžadováno závazné stanovisko, tak by se vyjadřovala ke skutečnosti, která náleží do pravomoci jiného správního orgánu – dotčeného orgánu územního plánování. Nadto soud nepřehlédl, že žalobkyní tvrzená skutečnost je i v rozporu se správním spisem, neboť v předkládací zprávě stavebního úřadu je uvedena informace, že stavebník konzultoval změnu stavby spočívající ve změně zastřešení, ale nikoliv změnu sedlové střechy na plochou, nýbrž jen zmenšení navrženého sklonu střechy. Stavební úřad měl žalobkyni sdělit, že pokud bude zachována výška hřebene střechy a nedojde k žádným jiným úpravám, byla by tato změna možná. Avšak z důvodu, že nebyla stavebnímu úřadu předložena žádná dokumentace, nemohl stavební úřad předat žalobkyni přesné informace. Obsah správního spisu 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 2. 9. 2020 bylo stavebnímu úřadu doručeno společné oznámení záměru přístavby. Dotčený orgán územního plánování dne 6. 8. 2020 vydal k záměru souhlasné závazné stanovisko (dále též „první závazné stanovisko“). Dne 17. 9. 2020 vydal stavební úřad společný souhlas k přístavbě.

11. Na základě podnětu k prošetření stavební činnosti provedl stavební úřad dne 6. 5. 2021 místní šetření na pozemku žalobkyně. V protokolu z místního šetření je uvedeno, že stavební úřad zjistil, že stavba je provedena v rozporu se společným souhlasem. Proto stavební úřad vyzval žalobkyni k okamžitému zastavení prací a uvedl, že zahájí řízení o odstranění nepovolených změn stavby a poučí ji o možnosti požádat o dodatečné povolení stavby.

12. Dne 7. 6. 2021 vydal dotčený orgán územního plánování nesouhlasné závazné stanovisko (dále též „druhé závazné stanovisko“). V odůvodnění uvedl, že se pozemky žalobkyně nachází v zastavěném území, v lokalitě Z4b, v ploše Smíšené obytné venkovské (SV), a citoval z relevantní části územního plánu. Dospěl k závěru, že záměr stavby je v rozporu s územním plánem, neboť zaprvé překračuje maximální výškovou hladinu dvou nadzemních podlaží a zadruhé nerespektuje přiměřený hmotový rozsah. K prvnímu důvodu uvedl, že z technické zprávy vyplývá, že přístavba má dvě nadzemní podlaží, druhé nadzemní podlaží bude mít zvýšenou výšku cca 5,2 m. V polovině výšky druhého nadzemního podlaží bude manipulační lávka pro obsluhu baterií solárních panelů a venkovních klimatizačních jednotek. Stavba tak obsahuje tři nadzemní podlaží, i když ne nad celým druhým nadzemním podlažím. Třetí nadzemní podlaží je provedeno na cca 22 m2 z celkové půdorysné plochy cca 53 m2, je v něm umístěna chodba a technická místnost a je z něj přístup na balkon. V grafické části předložené projektové dokumentace, výkresu Řez A–A, je konstrukce označována jako strop. Třetí nadzemní podlaží je tedy vymezeno konstrukcí stropu nad druhým nadzemním podlažím a konstrukcí rovné střechy. V územním plánu je stanovena maximální výšková hladina zástavby dvě nadzemní podlaží nebo jedno nadzemní podlaží s obytným podkrovím. Přístavba tedy nesplňuje maximální přípustnou podlažnost. K druhému důvodu uvedl, že dle územního plánu je při změnách staveb, nástavbách a přístavbách třeba dbát přiměřeného hmotového rozsahu objektu. V okolí záměru jsou stavby o průměrně 120 m2, převážně s jedním nadzemním podlažím s podkrovím a sedlovou střechou. Stávající stavba pro rodinnou rekreaci je zastřešená sedlovou střechou, sklon střechy je 50°, má jedno nadzemní podlaží a podkroví a dvě obytné místnosti. Přístavba navazuje kolmo na stávající objekt, je půdorysných rozměrů 7,85 x 8,10 m, je zastřešená plochou střechou o sklonu 2,5° a navyšuje počet obytných místností o čtyři. Zastavěná plocha stávající stavby pro rodinnou rekreaci je 64,2 m2, obestavěný prostor je cca 340 m3, zatímco zastavěná plocha přístavby činí 63,8 m2 a obestavěný prostor 605 m3. Přístavba tak výrazně zvětší stávající stavbu, je výrazově zcela odlišná a s původní stavbou tvoří nesourodý celek. V této souvislosti dotčený orgán rovněž odkázal na § 23 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 360/2021 Sb. (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) a uvedl, že navržená přístavba je výrazově tak odlišná, že znehodnocuje vzhled stávající stavby.

13. Dne 21. 6. 2021 požádala žalobkyně o dodatečné stavební povolení ke změnám provedeným při realizaci přístavby. V žádosti uvedla, že projektovou dokumentaci dodá po jejím vypracování, neboť v té době byla přepracovávána dle požadavků dotčeného orgánu.

14. Dne 26. 7. 2021 vydal dotčený orgán územního plánování další nesouhlasné závazné stanovisko (dále též „třetí závazné stanovisko“). Odůvodnění se zčásti shoduje s odůvodněním druhého závazného stanoviska. Oproti němu dotčený orgán uvedl, že třetí nadzemní podlaží je provedeno na cca 12 m2 (tj. místo 22 m2, pozn. soudu) z celkové půdorysné plochy cca 55 m2. Uvedl, že lávka (provedená v polovině výšky druhého nadzemního podlaží) je nosnou konstrukcí stropu, skladba konstrukce lávky je shodná se skladbou konstrukce stropu nad prvním nadzemním podlažím, jsou použity shodné nosné stropní panely. Dotčený orgán tak dospěl k závěru, že třetí nadzemní podlaží je vymezeno konstrukcí stropu nad druhým nadzemním podlažím a konstrukcí rovné střechy a na objektu jsou při pohledu patrná všechna tři podlaží. Záměr je tedy stále v rozporu s maximální výškovou hladinou zástavby v územním plánu. Druhý důvod nesouhlasného závazného stanoviska (nerespektování přiměřeného hmotového rozsahu a nesourodost s původní stavbou) zůstal beze změny.

15. Dne 24. 9. 2021 vydal dotčený orgán územního plánování další nesouhlasné závazné stanovisko (dále též „čtvrté závazné stanovisko“). V odůvodnění uvedl, že dle souhrnné technické zprávy má přístavba dvě nadzemní podlaží, druhé nadzemní podlaží bude mít zvýšenou výšku cca 5,2 m. V polovině výšky druhého nadzemního podlaží bude manipulační lávka pro obsluhu baterií solárních panelů a venkovních klimatizačních jednotek. Druhý důvod nesouhlasného závazného stanoviska (nerespektování přiměřeného hmotového rozsahu a nesourodost s původní stavbou) je stejný jako v druhém a třetím nesouhlasném závazném stanovisku.

16. Dne 29. 9. 2021 stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím zamítl žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby, neboť přestože žalobkyně několikrát přepracovala projektovou dokumentaci, dotčený orgán vždy posoudil záměr jako nepřípustný. Stavební úřad proto neprováděl další dokazování a odkázal na závěry čtvrtého nesouhlasného závazného stanoviska.

17. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 18. 10. 2021 odvolání, ve kterém brojila zejména proti negativnímu (čtvrtému) závaznému stanovisku dotčeného orgánu územního plánování. Žalobkyně stavebnímu úřadu vytýkala, že nepostupoval dostatečně pečlivě, aby své rozhodnutí nemusel opírat výhradně o stanovisko jiného orgánu. Ze stanoviska není patrné, zdali je hmotový rozsah příliš malý nebo velký. Závazné stanovisko se nijak nesnažilo vypořádat s jasnými argumenty v projektové dokumentaci, kde je vyjasněn záměr investorky, jak z hlediska vzhledu, tak i rozsahu stavby. Ohledně výrazové odlišnosti stavby nelze přijmout ani obecnou tezi, neboť by tak nikdy nevznikl ani Tančící dům. Podle žalobkyně projektová dokumentace dostatečně přesvědčivě osvětluje důvody výrazové odlišnosti a stavba je navíc skryta za stromy, a není tak u veřejného prostranství. K odvolání připojila fotografie domů, jejichž podobné přístavby byly nedávno povoleny (odkázala na dům na adrese J. Š. X, a na dům č. p. XD umístěný 100 m od pozemku žalobkyně).

18. Dne 16. 11. 2021 vydal nadřízený dotčený orgán územního plánování revizní závazné stanovisko. V odůvodnění potvrdil, že záměr je v rozporu s regulativem územního plánu, podle kterého je třeba dbát při přístavbách přiměřeného hmotového rozsahu objektu dle konkrétního umístění stavby. Přístavbou bude výrazně zvětšena stávající stavba, přístavba je výrazově zcela odlišná od původní stavby, oba objekty tvoří nesourodý celek. Dále uvedl, že stavby na fotografiích, které žalobkyně přiložila k odvolání, nejsou srovnatelné se záměrem přístavby. Oba objekty se sedlovou střechou mají sice přístavby s pultovou střechou, přístavby mají ale daleko menší hmotu než původní objekt. Přístavba žalobkyně má však větší hmotu než stavba původní. Zastavěná plocha původní chaty je cca 64,2 m2, přístavby cca 63,8 m2. Původní chata má sedlovou střechu a jedno nadzemní podlaží s podkrovím, zatímco přístavba má výšku regulérního třípodlažního objektu. Obestavěný prostor stávající chaty je 340 m3, přístavby ale 650 m3, tedy skoro dvakrát tolik. Jedná se o výrazně nesourodý celek, který narušuje urbanistické a architektonické hodnoty stávající zástavby, a je tak i v rozporu s § 19 písm. d) a e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“). Co se týče regulativu výškové hladiny stavby, dospěl nadřízený dotčený orgán k závěru, že se stále jedná o přístavbu se třemi nadzemními podlažími. Ze snímku nedokončené přístavby založeného ve správním spisu je patrné, že stavba má tři podlaží, okenní otvory ve třech výškových hladinách a balkony s dveřními a okenními otvory na úrovni druhého a třetího nadzemního podlaží. Výška objektu 8,275 m, resp. 8,690 m odpovídá běžné výšce pro třípodlažní objekty. I když je výška objektů v územním plánu omezena na dvě nadzemní podlaží, měla by tomu odpovídat i výška v metrech. Z výkresu Řez A–A je patrné vedení nosné konstrukce bez výplně s věnci nad druhým nadzemním podlažím, což je charakteristické pro to, že nad ním má být ještě jedno patro. Tomu odpovídá i červený pás cihel z fotografie. Tři závazná stanoviska dotčeného orgánu byla vydána pokaždé na základě jiné předložené dokumentace. I žalobkyně v odvolání uvedla, že „měnila projektovou dokumentaci za účelem získání kladného závazného stanoviska“. Dle nadřízeného dotčeného orgánu byla právě proto projektová dokumentace účelově zpracována do podoby, jež ale neodpovídá zrealizované stavbě.

19. Dne 28. 12. 2021 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění odkázal na závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 16. 11. 2021. Dále uvedl, že stavební úřad i dotčený orgán posuzoval správnou variantu projektové dokumentace z dubna 2021, číslo autorizace 1001716. Přílohou závazného stanoviska je projektová dokumentace. Projektová dokumentace předložená k žádosti o dodatečné povolení stavby je shodná s dokumentací připojenou k nesouhlasnému závaznému stanovisku. Posouzení žaloby soudem 20. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona platí, že stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.

21. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona platí, že stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. […] Jde­–li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde–li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. […]

22. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona platí, že stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.[…]

23. Podle § 90 odst. 1 stavebního zákona platí, že v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s požadavky a) tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, […] c) zvláštních právních předpisů a se závaznými stanovisky, popřípadě s rozhodnutími dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, popřípadě s výsledkem řešení rozporů.

24. Podle § 90 odst. 2 stavebního zákona platí, že stavební úřad posuzuje soulad s územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování u stavebních záměrů, pro které se nevydává závazné stanovisko podle § 96b; stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby, jde–li o stavby, které lze provést bez stavebního povolení nebo souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.

25. Podle § 96b odst. 1 (ve spojení s § 90 odst. 2) stavebního zákona platí, že jestliže vydání rozhodnutí nebo jiného úkonu podle části třetí hlavy III dílů 4 a 5, § 126, 127, 129 odst. 2 a 3 nebo podle zvláštního zákona závisí na posouzení jím vyvolané změny v území, je podkladem tohoto rozhodnutí nebo jiného úkonu závazné stanovisko orgánu územního plánování.

26. Podle § 96b odst. 3 stavebního zákona platí, že v závazném stanovisku orgán územního plánování určí, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, či nikoliv. Jestliže shledá záměr přípustným, může stanovit podmínky pro jeho uskutečnění.

27. Žalobkyně své námitky směřovala do dvou tematických částí. V první části rozporovala postup stavebního úřadu a žalovaného, že nedostatečně zjistili skutečný stav věci, a v druhé části pak žalobkyně brojila proti obsahovým částem závazných stanovisek dotčených správních orgánů. Ještě než soud přistoupí k vlastnímu posouzení žaloby, tak poukazuje na to, že přezkoumávané rozhodnutí bylo vydané v rámci řízení o dodatečném povolení stavby, nikoli v prostém řízení o povolení stavby. Pro tento typ řízení je charakteristické, že předmět rozhodnutí již (přinejmenším zčásti) fyzicky existuje. Namísto pouhých odhadů předpokládaných účinků stavby na okolí tedy stavební úřad, resp. dotčené orgány, mohou (a musí) vycházet za účelem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, z reálných měření, ze skutečného stavu věci. Proto není pro účely posouzení souladu stavby se stavebním zákonem, s územním plánem a s obecnými požadavky na výstavbu rozhodující pouze její formální označení nebo deklarovaný účel, nýbrž skutečné provedení a faktické užívání zjistitelné ohledáním na místě (srov. komentářovou literaturu k ustanovení § 129 stavebního zákona: Stavební zákon. Praktický komentář. Dostupné v ASPI). Je–li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, pak stavební úřad stanoví i podmínky dokončení (srov. § 129 odst. 3 stavebního zákona). Bylo tedy zcela přiléhavé, a dokonce nezbytné a jednou z podmínek řízení, že stavební úřad, žalovaný, resp. dotčené orgány při svém rozhodování zohlednili skutečný stav realizované přístavby, pokud ze žádosti žalobkyně o dodatečné stavební povolení nevyplývalo, že by měla být realizovaná přístavba ještě upravena. Pak by bylo totiž nezbytné vyhodnotit i důsledky dodatečných (budoucích) úprav.

28. Žalobkyně namítala, že stavební úřad pochybil, když nepřihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a nezjišťoval stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ale pouze odkázal na nesouhlasné závazné stanovisko dotčeného orgánu. K tomu soud uvádí, že takový postup je v souladu s § 149 odst. 6 správního řádu, podle kterého platí, že jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. Stavební úřad není oprávněn přezkoumávat obsah závazného stanoviska orgánu územního plánování po odborné stránce, je povinen zabývat se jen jeho úplností, určitostí a srozumitelností, jakož i tím, zda se orgán územního plánování nedopustil zjevného skutkového nebo právního pochybení (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2014, č. j. 30 A 57/2012–84). V případě závazného stanoviska se přitom neuplatňuje zásada volného hodnocení důkazů podle § 50 odst. 4 správního řádu. Je–li tak závazné stanovisko negativní a splňuje výše uvedené podmínky (úplné, určité, srozumitelné), tak stavební úřad není oprávněn ho jakkoli měnit nebo dokonce neaplikovat. Bylo by pak i v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, pokud by měl stavební úřad k dispozici negativní stanovisko dotčeného orgánu, ale přesto by dál pokračoval v řízení a shromažďoval podklady a důkazy, které by ovšem v kontextu negativního závazného stanoviska již nemohly zvrátit výrok rozhodnutí. Žalovaný ani stavební úřad nepochybili, když poté, co byli seznámeni s negativními závaznými stanovisky dotčeného orgánu územního plánování, již neshromažďovali další podklady pro rozhodnutí a vycházeli z těchto negativních závazných stanovisek a žádost žalobkyně zamítli.

29. Žalobkyně dále rozporovala i vlastní obsah závazných stanovisek, když namítala, že se první závazné stanovisko vůbec nezabývá hmotou stavby. Čtvrté závazné stanovisko je pak podle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť pouze kopíruje předchozí nesouhlasná závazná stanoviska, aniž by reflektovalo změny provedené v projektové dokumentaci (například nezohledňuje změnu počtu obytných místností). Dotčený orgán se nadto zabýval změnou hmoty stavby pouze jednou větou. Změna hmoty stavby je přitom minimální oproti projektu povolenému společným souhlasem.

30. Soud předně poukazuje na to, že závazné stanovisko není samostatným správním rozhodnutím, nýbrž podkladovým aktem, jehož soudní přezkum je dle § 75 odst. 2 s. ř. s. umožněn až v rámci konečného rozhodnutí (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009–113, č. 2434/2011 Sb. NSS, bod 51). Soud proto v mezích uplatněných žalobních bodů přezkoumal i závazná stanoviska orgánů územního plánování. NSS přitom ustáleně judikuje, že „na obsah závazného stanoviska nelze v plném rozsahu vztáhnout požadavky, které správní řád, případně další právní předpisy kladou na samostatné správní rozhodnutí“ (srov. např. rozsudek ze dne 10. 10. 2014, č. j. 5 As 6/2013–97, č. 3137/2015 Sb. NSS). V rozsudku ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009–150, č. 2381/2011 Sb. NSS, nicméně zdůraznil, že „při vydávání závazného stanoviska podle § 149 správního řádu z roku 2004, jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, je třeba na základě § 154 správního řádu přiměřeně použít ustanovení o obsahu, formě a náležitostech rozhodnutí (§ 67 a § 68 správního řádu z roku 2004). […] Obsah závazného stanoviska, a to zejména v případě negativního závazného stanoviska, by tedy měl alespoň v základní rovině odpovídat požadavkům kladeným na odůvodnění správního rozhodnutí. Jedině tak bude možné přezkoumat ve správním soudnictví zákonnost závazného stanoviska jakožto úkonu správního orgánu, který byl závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí ve smyslu ust. § 75 odst. 2 s. ř. s.“ NSS pak tyto závěry rozvinul v rozsudku ze dne 17. 3. 2017, č. j. 2 As 230/2016–65, ve kterém uvedl, že „[r]ovněž s ohledem na výše podaný právní názor Nejvyššího správního soudu, dle kterého je právě nadřízený dotčený orgán státní správy primárně povolán k věcnému vypořádání odvolacích námitek, směřujících proti závaznému stanovisku, přičemž odvolacímu správnímu orgánu pak v zásadě postačí pro účely procesního vypořádání takových odvolacích námitek v rozhodnutí o odvolání odkázat na závěry potvrzujícího (případně měnícího) závazného stanoviska, je tedy třeba, aby revizní závazné stanovisko podle § 149 odst. 4 správního řádu (nyní § 149 odst. 7 správního řádu – pozn. soudu) obsahovalo vylíčení odvolacích námitek vztahujících se k revidovanému závaznému stanovisku, dále též hodnocení důvodnosti těchto námitek a konečně i předestření úvah, které nadřízený dotčený orgán k takovému hodnocení důvodnosti vedly. Neobsahuje–li revizní stanovisko takové náležitosti, lze konstatovat, že je nezákonné.“ 31. Dále soud také poukazuje na to, že závazná stanoviska vydávaná v nyní přezkoumávané věci byla vydávaná v návaznosti na § 90 odst. 1 písm. a) stavebního zákona a zejména § 23 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle kterého platí, že změnou stavby (§ 2 odst. 5 stavebního zákona) nesmí být narušeny urbanistické a architektonické hodnoty stávající zástavby. Z rozhodovací praxe NSS přitom vyplývá, že posouzení souladu stavby s urbanisticko–architektonickým charakterem okolní zástavby se odehrává v rámci správního uvážení stavebního úřadu, a proto je přezkum správním soudem omezen v souladu s § 78 odst. 1 s. ř. s. na zjištění, zda stavební úřad nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nezneužil (např. rozsudky ze dne 5. 6. 2014, č. j. 9 As 95/2012–131, bod 33 a násl., či ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 As 24/2015–24, bod 20).

32. Nadřízený dotčený orgán územního plánování v revizním závazném stanovisku zrekapituloval obsah námitek žalobkyně proti závaznému stanovisku (k tomu srov. rekapitulaci v odstavci 17 tohoto rozsudku). Nadřízený dotčený orgán přitom konstatoval, že záměr žalobkyně splňuje podle územního plánu většinu stanovených regulativů, avšak záměru se dotýkají ještě dva další regulativy, a to „že při změnách staveb, nástavbách a přístavbách u stávající zástavby je třeba dbát přiměřeného hmotového rozsahu objektu dle konkrétního umístění stavby“ a dále regulativ výškové zástavby, kterou územní plán stanovuje maximálně na 2 nadzemní podlaží nebo 1 nadzemní podlaží plus podkroví. Nadřízený dotčený orgán přitom poukázal na to, že fotografie přístaveb, které žalobkyně k odvolání doložila a které měly dokládat, že se jedná o běžný typ přístavby, nejsou srovnatelné s přístavbou, kterou realizovala žalobkyně, neboť oba (na fotografiích zachycené) původní objekty se sedlovou střechou mají sice přístavby s pultovou střechou, ale přístavby mají daleko menší hmotu, než původní objekt. Jsou v pravém slova smyslu opravdu jen přístavbami, zatímco přístavba u záměru žalobkyně má větší hmotu než stavba původní. Nadřízený dotčený orgán poukázal na to, že původní chata má sedlovou střechu a 1 nadzemní podlaží + podkroví, zatímco přístavba má výšku třípodlažního objektu; obestavěný prostor chaty je 340 m3, přístavby 605 m3 (tedy skoro dvakrát tolik). Podle nařízeného dotčeného orgánu tak není regulativ splněn, protože přístavba má větší hmotu než stavba původní, a tudíž nebyl splněn požadavek na přiměřený hmotový rozsah objektu (přístavby). Přístavba ke stávající chatě je navíc zcela odlišného charakteru, tvoří nesourodý celek, který narušuje urbanistické a architektonické hodnoty stávající zástavby, a je proto v rozporu s § 19 písm. d) a e) stavebního zákona. Nadřízený dotčený orgán se tak přezkoumatelným způsobem vypořádal s námitkou, ve které žalobkyně poukazovala na nejednoznačné vyznění závazného stanoviska ohledně hmotového rozsahu přístavby (jednoznačně potvrdil, že hmotový rozsah přístavby je příliš velký, narušuje urbanistické a architektonické hodnoty stávající zástavby, přístavba je tak nesourodá). Žalobkyně sice poukazovala na to, že je přístavba umístěna na velkém pozemku (cca 4 000 m2), ovšem dotčené orgány vydaly negativní stanovisko nejen na základě vztahu přístavby k sousedním stavbám (sousední přístavby jsou menší), ale též ve vztahu ke stavbě žalobkyně, již přístavba rozšiřuje. Velikost pozemku tak nemůže toto hodnocení ovlivnit, neboť pro nepřípustnost záměru nebylo rozhodné, že by např. žalobkyně nesplnila ukazatel zastavitelnosti pozemku, ale to, že přístavba byla svým provedením nesourodá s okolní zástavbou včetně stávající stavby žalobkyně. Nadřízený dotčený orgán se pak vypořádal i s tím, proč není přístavba žalobkyně srovnatelná s přístavbami, které k odvolání předložila; zejména poukázal na velikost předložených přístaveb, které byly menšího rozsahu než stavby původní. Nadřízený dotčený orgán pak poukázal i na nesplněný regulativ počtu nadzemních podlaží, když záměr žalobkyně obsahuje tři nadzemní podlaží.

33. Podle názoru soudu přitom není v souvislosti s podlažností přístavby rozhodné, zda jsou podlaží rozprostřena v celém patře, nebo pouze v jeho části, tj. není rozhodné, že třetí podlaží je pouze nad částí druhého podlaží, neboť se stále výškově jedná o třetí nadzemní podlaží, které není podle územního plánu přípustné. Lze tak uzavřít, že nadřízený dotčený orgán přezkoumatelným způsobem vypořádal námitky žalobkyně proti negativnímu závaznému stanovisku dotčeného orgánu územního plánování. Nadřízený dotčený orgán podrobněji vysvětlil a poukázal na rozpory přístavby s územním plánem, přičemž jako zásadní argument uváděl zejména velikost (hmotu) přístavby, která narušuje urbanistické a architektonické hodnoty území, což je zdůrazněno především odlišným charakterem stavby (přístavba nemá sedlovou střechu jako stavba původní a zároveň se jedná o stavbu výrazně větší než okolní přístavby s pultovou střechou). V tomto kontextu má soud za to, že potvrzující závazné stanovisko splňuje nároky na přezkoumatelnost odůvodnění, vypořádává se dostatečným způsobem s odvolacími námitkami žalobkyně a zároveň nadřízený dotčený orgán nepřekročil meze správního uvážení ani jej nezneužil. V návaznosti na vypořádání prvního žalobního bodu tak soud konstatuje, že je přípustné, jestliže se žalovaný ohledně námitek žalobkyně proti závaznému stanovisku toliko odvolal na závěry potvrzujícího závazného stanoviska, neboť to vypořádává námitky žalobkyně samo o sobě přezkoumatelným způsobem.

34. Ohledně porovnání prvního závazného stanoviska a ostatních (již negativních) závazných stanovisek (zejména čtvrtého závazného stanoviska) pak soud uvádí, že nelze přehlédnout, že první závazné stanovisko bylo vydáno k původnímu záměru žalobkyně, který byl koncipován jako přístavba se sedlovou střechou, čímž se zásadně lišila od následné úpravy, ke které již dotčený orgán územního plánování vydával opakovaně negativní závazná stanoviska a odůvodňoval je právě v návaznosti na důsledky realizovaných změn.

35. Pro lepší ilustraci soud doplňuje výkres, který byl podkladem původního společného souhlasu a prvního závazného stanoviska: [OBRÁZEK] Výkres Pohled jižní (projektová dokumentace ke společnému souhlasu)

36. Je proto v nyní projednávané věci zcela bezpředmětné zabývat se obsahem prvního závazného stanoviska (a tím, jestli v tomto stanovisku dotčený orgán výslovně zmiňoval hodnocení hmoty stavby či nikoli), neboť první závazné stanovisko se vůbec netýká současného záměru žalobkyně (dodatečně povolovaná stavba neodpovídá projektové dokumentaci předložené k prvnímu závaznému stanovisku). Rozpornost s pozdějšími závaznými stanovisky je přímým důsledkem toho, že ty již posuzovala významně odlišnou stavbu než první závazné stanovisko. Takové porovnávání by mohlo mít smysl, pokud by žalobkyně upravila svou žádost tak, že by žádala o dodatečné povolení stavby v podobě blízké té, k níž bylo vydáno první závazné stanovisko (a společný souhlas). Tak tomu ovšem není.

37. Soud opět pro názornější ilustraci vkládá část výkresu, který byl podkladem pro čtvrté závazné stanovisko a který má odpovídat současnému záměru žalobkyně: [OBRÁZEK] Výkres Pohled jižní (projektová dokumentace ke čtvrtému závaznému stanovisku)

38. I když byla hmota původně plánované přístavby srovnatelná (ve skutečnosti o 33 m3 menší) než hmota skutečně realizované přístavby, je třeba zohlednit, že v celkovém vizuálním provedení může tato hmota působit zcela jinak, pokud je přístavba realizována jako navazující část budovy (se sedlovou střechou), nebo pokud fakticky tvoří samostatný vizuálně zcela odlišný objekt (přístavbu s pultovou střechou). To, že obdobná hmota přístavby působí jinak v návaznosti na jejím technickém provedení, dotčený orgán reflektoval. Zásadní nedostatek nebyl pouze ve vlastní hmotě přístavby, ale v kombinaci s odlišností provedení přístavby (pultová střecha) a původní stavby (sedlová střecha), čímž podle dotčených orgánů byly vedle sebe umístěny dva nesourodé objekty. Přístavba je i nesourodá s okolní zástavbou (přístavbami), které byly provedeny jako výrazně menší stavby.

39. Žalobkyně pak ve vztahu ke čtvrtému závaznému stanovisku také namítala, že pouze kopíruje předchozí nesouhlasná závazná stanoviska a ani nereflektuje změny provedené v projektové dokumentaci (například počet pokojů). Ovšem je třeba zohlednit, že podstatný důvod, pro který nebylo závazné stanovisko souhlasné, spočívá ve vnějších znacích stavby, tj. v provedení střechy a v celkovém kontextu velikosti přístavby. Vnitřní uspořádání objektu, tj. jestli jsou uvnitř nově tři nebo čtyři místnosti, tak prakticky nehraje roli, pokud se tyto změny neprojevily i navenek. Je tak sice pravdou, že text čtvrtého závazného stanoviska se v podstatných částech shoduje s obsahem předchozích závazných stanovisek (kromě prvního závazného stanoviska). To však nečiní čtvrté závazné stanovisko nepřezkoumatelným ani nezákonným. Ostatně ani projekt přístavby se v podstatných rysech neměnil (měnila se zejména koncepce oken s balkónem ve třetím nadzemním podlaží přístavby a vnitřní dispozice přístavby). Námitka, že dotčený orgán dle tvrzení žalobkyně nesprávně uvedl, o kolik se zvýší počet pokojů, není pro posouzení věci relevantní. Otázka vnitřního uspořádání (kromě počtu podlaží) není pro věc rozhodná. Dotčený orgán územního plánování posuzuje zejména to, zda změna stavby (srov. § 2 odst. 5 stavebního zákona) nenarušuje urbanistické či architektonické hodnoty stávající zástavby [srov. § 23 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) stavebního zákona]. Dotčené orgány na základě projektové dokumentace dospěly k závěru, že přístavba tento regulativ (a obdobný regulativ v územním plánu) nesplňuje.

40. Soud dále konstatuje, že není důvodná ani námitka nepřezkoumatelnosti závazného stanoviska z důvodu, že by se dotčený orgán nevypořádal s důvody pro přístavbu uvedenými v projektové dokumentaci. Pro posouzení věci není rozhodné, jaké důvody vedly žalobkyni ke změně původního záměru, podstatné naopak je, zda je zvolené řešení (jeho hmotové provedení) přípustné, přičemž dotčené orgány poukázaly na důvody, pro které není žalobkyní realizovaná přístavba v souladu s územním plánem, a tedy přípustná. Je nadbytečné, aby se dotčené správní orgány zabývaly důvody pro změnu stavby, když její provedení není v souladu s územním plánem.

41. Žalobkyně dále namítala, že stavební úřad ani žalovaný neměli při rozhodování k dispozici kompletní projektovou dokumentaci, resp. že si ji žalovaný nevyžádal od odboru územního plánování. Předně soud poukazuje na to, že je povinností žalobkyně (stavebníka), aby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona k žádosti o dodatečné stavební pobolení stavby předložila předepsané podklady, včetně projektové dokumentace, a prokázala naplnění veškerých zákonných podmínek pro dodatečné povolení stavby. Zároveň nelze přehlédnout, že v rámci řízení o dodatečném povolení stavby bylo vyžadováno závazné stanovisko dotčeného orgánu územního plánování, přičemž orgán územního plánování není součástí stavebního úřadu. V takovém případě si obstarává závazné stanovisko sám žadatel (žalobkyně). Ačkoli není závazné stanovisko vydáváno v samostatném řízení (nejedná se sensu stricto o řízení o žádosti), tak orgán územního plánování vede správní spis, který obsahuje podklady pro vydání závazného stanoviska, avšak ten po vydání závazného stanoviska stavebnímu úřadu nepostupuje. Povinnou náležitostí závazného stanoviska přitom není ani připojení ověřené dokumentace, na jejímž základě bylo závazné stanovisko vydáno. Bylo tak na žalobkyni, aby případně stavebnímu úřadu (žalovanému) v souladu s § 129 odst. 2 stavebního zákona doložila příslušnou projektovou dokumentaci, ke které bylo vydáno závazné stanovisko.

42. Soud zároveň poukazuje na to, že není pravdivá výtka žalobkyně, že se stavební úřad a žalovaný neseznámili s projektovou dokumentací stavby. Ze správního spisu (srov. předkládací zprávu k podanému odvolání – pozn. soudu) je totiž zřejmé, že po výzvě stavebního úřadu připojil dotčený orgán územního plánování ke svým závazným stanoviskům i příslušné verze projektových dokumentací. Stavební úřad přitom vyzýval i žalobkyni, aby k podanému odvolání předložila aktuální verzi projektové dokumentace, ta ovšem výzvě stavebního úřadu nevyhověla a žádnou dokumentaci stavebnímu úřadu nepředložila. Zároveň ovšem platí, že stavební úřad i žalovaný byli vázáni negativními závaznými stanovisky, proto ani případné nastudování projektové dokumentace by nemohlo zvrátit výsledek řízení, který spočíval v zamítnutí žádosti žalobkyně o vydání dodatečného stavebního povolení. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 43. Vzhledem k tomu, že uplatněné žalobní body jsou nedůvodné a soud nezjistil žádné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, zamítl žalobu jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost.