59 A 16/2015 - 40

Rubrum

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šnejdrlovou, Ph.D., v právní věci žalobce M. O., bytem B., 6. k. 674, zastoupeného Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 3, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2015, č. j. KUOK 68785/2015, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou dne 27. 8. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 4. 2015, č. j. SMOL/049386/2015/OARMV/DPD/Kuc, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 7. 8. 2014 v 10:50 hod. v Olomouci na ul. Jarmily Glazarové ve směru jízdy od Hejčína, řídil motorové vozidlo tov. zn. Citroën Jumper, RZ X, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 25.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců s účinností od nabytí právní moci rozhodnutí. Žalobce v žalobě namítal, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, čímž došlo k porušení zásady objektivní pravdy, neboť oba správní orgány vycházely jen z vlastního posouzení pravosti podkladového rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění žalobci ze dne 10. 1. 2012 a neprovedly výslech úřední osoby J. D., který je na tomto rozhodnutí podepsán. Opomenutí předmětného důkazu je závažnou procesní chybou a porušením práv žalobce na spravedlivý proces. Žalobce trvá na tom, že mu dne 10. 1. 2012 bylo předáno rozhodnutí, kterým mu bylo vráceno řidičské oprávnění, a že toto rozhodnutí bylo vydáno místně a věcně příslušným úřadem a vyhotoveno oprávněnou úřední osobou. Rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti, které jsou stanoveny zákonem a obsah rozhodnutí je jasný, srozumitelný a určitý. Žalobce má za to, že pravomocné rozhodnutí je nadáno presumpcí správnosti, pokud není předepsaným způsobem zrušeno, či jiným rozhodnutím není deklarována jeho neplatnost, což se v tomto případě nestalo. Dle názoru žalobce správní orgán I. stupně posuzuje svůj vlastní postup a své vlastní rozhodnutí, což v případě totožné personální struktury vedení tohoto odboru s sebou nese nebezpečí podjatosti. Odpovědné osoby se nyní snaží zakrýt a nepřiznat své nedostatky. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou s tím, že žalobní námitky jsou zcela totožné s námitkami odvolacími, a proto odkazuje na své rozhodnutí, v němž se dostatečně vypořádal a na závěrech tam vyslovených setrvává. Podáním ze dne 11. 5. 2016 sdělil žalobce soudu, že pro posouzení věci je podstatné, že se v trestním řízení, vedeném Policií ČR, Krajským ředitelstvím Olomouckého kraje, ÚO Olomouc, 2. oddělení obecné kriminality SKPV Olomouc pod č. KRPM-62920-61/TČ-2015-140573-303 neprokázalo, že by žalobce či kdokoli jiný padělal či pozměňoval veřejnou listinu, tj. předmětné rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10. 1. 2012. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž však v řízení před soudem v souladu s § 77 doplnil dokazování provedené správním orgánem I. stupně. Ze správního spisu soud zjistil, že při silniční kontrole žalobce dne 7. 8. 2014, jak bylo popsáno výše, se řidič prokázal řidičským průkazem, avšak lustrací v evidenci řidičů bylo zjištěno, že žalobce měl uložen zákaz řízení motorových vozidel a po skončení zákazu si nepožádal o vrácení řidičského oprávnění. Byla mu proto zakázána další jízda, řidičský průkaz zajištěn nebyl. Žalobce se k věci nevyjádřil, oznámení přestupku podepsal. Z evidenční karty řidiče vyplývá, že zákaz řízení motorových vozidel je u žalobce evidován od 2. 8. 2010 do 5. 1. 2012 na základě rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 16. 3. 2010, zákaz byl přerušen od 14. 9. 2010 do 16. 8. 2011, blokace řidičských oprávnění je evidována od 2. 8. 2010 do 14. 9. 2010 a od 16. 8. 2011 doposud. Důvodem přerušení zákazu řízení motorových vozidel bylo zdejším soudem vedené řízení o žalobě pod sp. zn. 76 A 11/2010, které skončilo zamítnutím žaloby. Samotný řidičský průkaz odevzdal žalobce 29. 8. 2011, avšak vrácen mu byl dne 30. 8. 2011 z důvodu podání kasační stížnosti proti zmíněnému rozsudku. Řízení o kasační stížnosti bylo ukončeno 20. 10. 2011, tudíž rozsudek krajského soudu nabyl právní moci ke dni 16. 8. 2011. Následně již však žalobce řidičský průkaz neodevzdal. Dne 4. 12. 2014 bylo žalobci oznámeno zahájení řízení o přestupku a byl předvolán k jednání na den 18. 12. 2014. Při jednání žalobce předložil rozhodnutí Magistrátu msta Olomouce, č. j. SMOL/AŘMV/2/2280/2009/Drt ze dne 10. 1. 2012, právní moc ze dne 10. 1. 2012, kterým mu mělo být řidičské oprávnění vráceno. Na rozhodnutí je uvedena jako oprávněná úřední osoba J. D., otisk kulatého razítka neobsahuje jeho evidenční číslo. Z úředního záznamu ze dne 13. 1. 2015 vyplývá, že správním orgánem I. stupně bylo zjištěno, že rozhodnutí ze dne 10. 1. 2012 nebylo zaevidováno v registru řidičů, což dokladuje výpis z evidenční karty řidiče ze dne 11. 11. 2014, a ani nebylo fyzicky v evidenční kartě založeno. Bližším zkoumáním rozhodnutí bylo zjištěno, že v „Otisku úředního razítka“ není otištěno evidenční číslo tohoto razítka, které měl v držení pracovník pod zkratkou v čísle jednacím J. D., který je taktéž pod tímto rozhodnutím vypsán a podepsán. Dále správní orgán I. stupně konstatoval, že již v roce 2012 byla na Magistrátu města Olomouce zavedena tzv. elektronická spisová služba a není zde uvedeno číslo jednací a spisová značka, tak jak byla v té době elektronickou spisovou službou koncipována. Dále pak bylo zavedenou praxí na odboru agendy řidičů a motorových vozidel, oddělení přestupků v dopravě, že na žádost osoby nevracel řidičské oprávnění dle § 102 zákona o silničním provozu po uplynutí sankce zákazu činnosti pracovník tohoto oddělení, nýbrž toto mělo a má v náplni pracovní činnosti oddělení zkušebních komisařů. Pracovníci oddělení dopravních přestupků v dopravě takový úkon činili pouze v případě, že osobě bylo na její žádost vyhověno po vydání rozhodnutí o upuštění po polovině sankce zákazu činnosti, kdy osoba nebyla současně povinna splnit i jiné zákonem dané podmínky k vrácení řidičského oprávnění a pracovníci byli místně příslušní. Takový úkon však prováděl pracovník, který rozhodnutí ve věci přestupku vydal, v daném případě Mgr. T. O. (dříve S.). Dále bylo správním orgánem I. stupně z docházkové knihy zjištěno, že v době vydání rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění byli oba zmínění pracovníci v zaměstnání. Dále bylo zjištěno, že v přestupkovém spise není založena písemná žádost jmenovaného o vrácení řidičského oprávnění dle § 102 zákona o silničním provozu a ani písemnost, kterou žalobce doložil při ústním jednání a která měla být rozhodnutím, jímž mělo být řidičské oprávnění žalobci vráceno. Z výslechu žalobce provedeného dne 6. 2. 2015 bylo správním orgánem I. stupně zjištěno, že si byl žalobce po Novém roce 2012 asi v budově na Vejdovského požádat o vrácení řidičského oprávnění a někdo ho poslal k panu D., nepamatuje si již, zda a jako formou podal žádost, myslí si, že rozhodnutí mu dal pan D. osobně, nepamatuje si, zda se vzdal práva na odvolání proti rozhodnutí. Dále uvedl, že policii při kontrole říkal, že mu byl řidičský průkaz vrácen a že má vráceno řidičské oprávnění. Správnímu orgánu doložil originál rozhodnutí, odmítl jej však založit do spisu, neboť si jej chtěl ponechat, protože pak by již „neměl nic v ruce“. Dne 7. 4. 2015 vydal správní orgán I. stupně ve věci výše specifikované rozhodnutí, které odůvodnil tím, že všechny shromážděné podklady odpovídají tomu, že žalobce nebyl v době silniční kontroly držitelem řidičského oprávnění. Žalobci byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 16. 3. 2010, které nabylo právní moci dne 2. 8. 2010, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 6 měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl však odložen rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 25. 8. 2010 do doby právní moci rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 16. 3. 2010 přezkoumáno. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 8. 8. 2011, č. j. 76 A 11/2010-27, nabyl právní moci dne 16. 8. 2011. Poté žalobce dovykonával uloženou sankci, a to až do 5. 1. 2012. Do pěti dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku soudu měl žalobce dle § 94a zákona o silničním provozu odevzdat řidičský průkaz, což neučinil. K žalobcem předloženému rozhodnutí ze dne 10. 1. 2012 správní orgán I. stupně uvedl, že toto nebylo zaevidováno v registru řidičů, není založeno ani v listinné podobě v evidenční kartě řidiče, není založeno ani v přestupkovém spise evidovaném pod č. j. SMOL/AŘMV/2/2280/Sch, kde není založena ani žádost řidiče o vrácení řidičského oprávnění, ani rozhodnutí předložené žalobcem, je v něm výpis z webové stránky www.infosoud.justice.cz ze dne 6. 2. 2012, kde je uvedena historie soudního řízení a výpis z evidenční karty řidiče z téhož dne podepsaná oprávněnou úřední osobou Mgr. T. O., která byla oprávněnou úřední osobou po celou dobu vedeného přestupkového jednání. Dále správní orgán I. stupně uvedl i další skutková zjištění popsaná ve výše zmíněném úředním záznamu o tom, že na rozhodnutí není uvedeno číslo jednací ani spisová značka tak, jak byly v té době elektronickou spisovou službou koncipovány (SMOL/XXXXXX/rok/OARMV/ zkratka oddělení/zkratka pracovníka) a že toto rozhodnutí nebylo vydáno k tomu oprávněnou úřední osobou. Správní orgán I. stupně proto uzavřel, že žalobcem předložené rozhodnutí ze dne 10. 1. 2012 o vrácení řidičského oprávnění nemá v porovnání s ostatními podklady dostatečnou důkazní váhu. Žalobce tedy dle správního orgánu I. stupně pozbyl řidičské oprávnění, o jehož vrácení nikdy nepožádal, tudíž v době silniční kontroly řídil vozidlo bez řidičského oprávnění. Žalobce dne 5. 5. 2015 podal proti rozhodnutí I. stupně odvolání doplněné dne 29. 5. 2015, v němž zdůraznil, že nebyla zpochybněna autentičnost razítek na rozhodnutí ze dne 10. 1. 2012, oprávnění autora toto rozhodnutí vydat ani pravost podpisu podepsané úřední osoby. Překročení pravomocí či nesprávný úřední postup při vydání předmětného rozhodnutí nemůže jít k tíži žalobce, jde o otázku pro příslušné kontrolní orgány. Pokud není rozhodnutí předepsaným způsobem zrušeno, vychází se z presumpce jeho pravosti a správnosti. Dále stejně jako v žalobě namítl, že správní orgán I. stupně posuzuje správnost vlastních postupů, což s sebou nese nebezpečí podjatosti. Za zásadní pochybení správního orgánu I. stupně označil žalobce nevyslechnutí svědka D.. Dne 23. 7. 2015 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí, v němž se ztotožnil se skutkovými i právními závěry správního orgánu I. stupně. Uvedl, že všechny správním orgánem I. stupně uvedené okolnosti (absence rozhodnutí ze dne 10. 1. 2012 v jakémkoli správním spise, absence žádosti, která jeho vydání měla předcházet, spisová značka a číslo jednací neodpovídající spisové službě, vyřizováním věci nepověřená úřední osoba J. D. a neschopnost žalobce popsat jednoznačně okolnosti, za jakých mělo k vydání a doručení tohoto rozhodnutí dojít) vnáší pochybnosti co do původu a pravosti předloženého „rozhodnutí“. Uvedená zjištění popírají důkazní váhu předmětného „rozhodnutí“. Závěrem žalovaný uvedl, že ať přišel žalobce k předmětnému „rozhodnutí“ jakkoli, není povinností správního orgánu tyto skutečnosti prověřovat, když správní orgán I. stupně již věc předal orgánům činným v trestním řízení. Z vyšetřovacího spisu Policie ČR č. KRPM-62920-61/TČ-2015-140573-303, vedeného ve věci prošetřování podezření z přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny (rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 10. 1. 2012, č. j. SMOL/AŘMV/2/2280/2009/Drt) dle § 348 odst. 1 trestního zákona soud zjistil, že dne 29. 6. 2015 podal žalobce v předmětné věci vysvětlení, při němž uvedl, že předmětné rozhodnutí získal v lednu 2012 na Magistrátu města Olomouce na ul. Vejdovského, již si nevzpomíná, zda to bylo v přízemí či v patře, přičemž popis muže, který mu rozhodnutí osobně předal, nebyl schopen podat. Do jeho kanceláře byl odkázán, avšak již neví kým. Rovněž si žalobce nevzpomněl, zda převzetí rozhodnutí stvrzoval podpisem. Uvedl, že zaměstnankyni správního orgánu I. stupně nechtěl po předložení předmětného rozhodnutí nechat jeho originál, neboť měl za to, že na magistrátu předmětné rozhodnutí ztratili, tudíž si chtěl nechat alespoň svůj originál, aby jej měl později k dispozici. Dále žalobce uvedl, že žádnou žádost o vrácení řidičského oprávnění nepodával. Skutečnost, že předmětné rozhodnutí předložil teprve správnímu orgánu I. stupně v prosinci 2014, ačkoli jej měl k dispozici již od ledna 2014 a kontrolován byl v srpnu 2014, vysvětlil žalobce tak, že čekal, až bude ze strany správního orgánu I. stupně vyzván k jednání. Závěrem uvedl, že byl v domnění, že předmětné rozhodnutí má veškeré náležitosti. Dne 7 .7. 2015 žalobce policii oznámil, že originál sporného rozhodnutí nenašel. Z úředního záznamu o podání vysvětlení Mgr. H. K., zaměstnankyní správního orgánu I. stupně, soud zjistil, že dnem 31. 10. 2010 byl na odboru agendy řidičů a motorových vozidel spuštěn nový systém označení spisových značek a čísel jednacích, přičemž tvar č. j. používaný do 30. 10. 2010 byl např. SMOL/AŘMV/2/2280/2009/Sch, zatímco tvar č. j. používaný od 31. 10. 2010 je např. SMOL/049386/2015/OARMV/DPD/Kuc. Používaný programový systém výpočetní techniky správního orgánu I. stupně přitom od uvedeného data automaticky opatří každou novou písemnost novým formátem číslování. Dále soud z obsahu úředního záznamu policie z 10. 7. 2015 zjistil, že dle záznamu spisové služby J. D. nikdy pod č. j. sporného rozhodnutí neodeslal žádnou písemnost adresovanou žalobci, přičemž veškerou spisovou agendu k uvedenému č. j. prováděla Mgr. T. O., dříve S. (na konci č. j. označená zkratkou „Sch“). Dále policejní spis obsahuje výše citovaný úřední záznam správního orgánu I. stupně ze dne 13. 1. 2015 popisující zavedenou praxi úřadu při vydávání rozhodnutí o vrácení řidičských oprávnění. Dne 18. 6. 2015 podal vysvětlení policii J. D.. Uvedl, že u správního orgánu I. stupně byl zaměstnán od dubna do 16. 9. 2013, mj. i ve funkci správního pracovníka přestupků v dopravě. Uvedl, že rozhodnutí o vrácení řidičských oprávnění vydával. Po předložení sporného rozhodnutí ze dne 10. 1. 2012 uvedl, že se domnívá, že toto vydal, neboť rozhodnutí nejeví známky padělku a podpis na něm umístěný se jeví jako jeho vlastnoruční podpis, avšak s jistotou jej ztotožnit není schopen. Z výpisu z evidenční karty osoby žalobce soud zjistil, že rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění ze dne 10. 1. 2012 není v evidenční kartě uvedeno. Dále soud z obsahu vyšetřovacího spisu zjistil, že dne 28. 8. 2015 bylo policejním orgánem vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce jako obviněného z přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny. V postavení obviněného byl žalobce dne 1. 10. 2015 vyslechnut, avšak odmítl ve věci vypovídat. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 6. 11. 2015, č. j. 3 ZT 145/2015- 10 však bylo usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání zrušeno a věc byla vrácena policejnímu orgánu k došetření. Z úředního záznamu ze dne 16. 11. 2015 soud zjistil, že znalkyně z oboru kriminalistika, odvětví expertíza ručního písma, sdělila policejnímu orgánu, že jedná-li se o napodobení podpisu jiné osoby způsobem, z něhož není na první pohled zřejmé, že jde o napodobeninu, popř. v případě technicky přeneseného podpisu, nelze provést zkoumání pravosti podpisu bez originálu padělku. Dne 25. 11. 2015 podal policejnímu orgánu opakovaně vysvětlení J. D.. Na otázku obecné praxe správního orgánu při zpracovávání a evidenci žádostí o vrácení řidičského oprávnění v lednu 2012 uvedl, že u žadatele nejprve zjistil, proč o řidičský průkaz přišel, a následně v evidenci úřadu zvané „Eliška“ zjistil, zda dané osobě zákaz již uplynul a zda nemá uložen jiný trest. Dále bylo dle J. D. podmínkou, že byl osobou, která vydala předchozí rozhodnutí, avšak nikoli podmínkou bezvýjimečnou. Někdy končily u něj věc jiných úředních osob z důvodu jejich nepřítomnosti, zaneprázdněnosti, nebo z potřeby přednostního vyřízení věci pro známého. Samotnému rozhodnutí předcházelo převzetí žádosti o vrácení od žadatele či vypsání takové žádosti s ním. Pokud vydání rozhodnutí nebránily jiné podmínky, bylo vydáváno na počkání. J. D. dále uvedl, že rozhodnutí bylo možné vydat, aniž by měl fyzicky k dispozici spis dané osoby, přičemž vydané rozhodnutí bylo pořizováno ve třech vyhotoveních, z nichž jedno bylo předáno žadateli, druhé šlo do spisu a třetí do evidenční karty řidiče. Dále uvedl, že pokud by sporné rozhodnutí vydal, předal by žalobci jedno vyhotovení a zbylá dvě by předal úřední osobě, která rozhodla o zákazu řízení, a tato by následně zaslal jedno vyhotovení rozhodnutí do karty řidiče. Ve všech případech, kdy J. D. rozhodoval o vrácení řidičského oprávnění, se žadatelé vzdali práva odvolání, tudíž rozhodnutí nabyla ihned právní moci, přičemž vzdání se práva odvolání se společně se záznamem o převzetí zapisovala na některou ze stran stejnopisu rozhodnutí, který zůstával ve spise. Dále uvedl, že pokud se jednalo o situaci, kdy vydával rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění ve spise, který nebyl jeho, nemohl rozhodnutí přidělit sám nové č. j., nýbrž vycházel ze vzoru obsaženého na rozhodnutí o odebrání řidičského průkazu. Nové č. j. by pak přidělila až úřední osoba, která vedla příslušný spis. Dále k dotazu policejního orgánu uvedl, že na kulatých úředních razítkách byla uvedena číslice určující úředníka, který razítko užil. Závěrem uvedl, že sporné rozhodnutí mohl a nemusel vydat. Dále z obsahu vyšetřovacího spisu soud zjistil, že dne 6. 12. 2015 požádal policejní orgán o spolupráci Ministerstvo dopravy, konkrétně o zodpovězení dotazu, zda bývalý pracovník správního orgánu I. stupně J. D., nar. ..., nahlédl dne 10. 1. 2012 do systému „Eliška“ na osobu podezřelého M. O., nar. ... Ministerstvo dopravy dne 29. 2. 2016 k žádosti sdělilo, že J. D. na danou osobu v celém roce 2012 nenahlížel. Dále ministerstvo uvedlo, že na evidenční kartu řidiče M. O., nar. X vstupovaly v roce 2012 pouze uživatelky T. O. z ORP Olomouc dne 6. 2. 2012, T. J. z ORP Olomouc dne 7. 2. 2012 a L. F. z ORP Šternberk dne 31. 8. 2012 a 25. 10. 2012. Dále ministerstvo k žádosti policejního orgánu doložilo přehled rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění vydaných správním orgánem I. stupně v I. pololetí roku 2012, v nichž se žádné rozhodnutí J. D. neobjevuje. Dne 11. 4. 2016 vydal policejní orgán usnesení č. j. KRPM-62920-61/TČ-2015- 140573-303, kterým podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil předmětnou trestní věc, neboť nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Policejní orgán shrnul výsledky šetření tak, že jsou dány pochybnosti o verzi podezřelého, že mu byl doklad vydán na Magistrátu města Olomouce, a to zejména s ohledem na vysvětlení svědka D., který uvedl, že bylo běžné, že taková rozhodnutí vydával, přestože Mgr. K. tvrdí opak, což potvrdila zpráva ministerstva. Ze stejné zprávy rovněž vyplývá, že svědek v den, kdy měl předmětné rozhodnutí vydat, nenahlédl do evidence Eliška, aby ověřil, zda může rozhodnutí vydat, kopie tohoto rozhodnutí není ve spise, kde chybí i žádost o vrácení, rozhodnutí není vloženo ani do systému EKŘ. J. D. rovněž nepotvrdil, že by předmětné rozhodnutí vydal, toliko připustil možnost, že jej vydat mohl. Všechny tyto skutečnosti svědčí dle policejního orgánu pro verzi oznamovatelky Mgr. K., avšak z důvodu chybějícího originálu domnělého padělku a nemožnosti zkoumat pravost podpisu svědka D. nelze konstatovat, že tento předmětné rozhodnutí nevydal. Nadto dle policejního orgánu schází motivace žalobce pořizovat si padělek za situace, kdy by jeho žádosti o vrácení řidičského oprávnění bylo vyhověno a mohl se tedy domoci řidičského oprávnění zcela v rámci zákona. Odložení věci proto bylo odůvodněno aplikací zásady in dubio pro reo. Po provedeném dokazování žalobce shrnul svou žalobní argumentaci tak, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů trpí vadami, a to nesprávným hodnocením důkazů, a dále tím, že nebyl zjištěn skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Stěžejní pochybení správních orgánů shledal žalobce v neprovedení důkazu výslechem svědka D., jakožto osoby, která vydala předmětné rozhodnutí o vydání řidičského oprávnění, a jak se dále prokázalo, byla tato osoba v době vydání rozhodnutí oprávněna předmětné rozhodnutí vydat. Dále uvedl, že ve správním řízení bylo možné provést i jiné důkazy, které by potvrdily či vyvrátily správnost správního rozhodnutí o vydání řidičského oprávnění žalobci (zajištění originálu předmětného rozhodnutí, provedení důkazu znaleckým posudkem). Spokojit se se závěrem, že se v evidenci Magistrátu města Olomouc předmětné správní rozhodnutí nenachází, ještě samo o sobě nemůže vést k závěru, že je padělané. Předmětné rozhodnutí vydal pověřený pracovník, mělo předepsané náležitosti, a pro žalobce jakožto laika nemůže ani nemohlo být na první pohled seznatelné, že nějaké náležitosti nemá, či mu chybí. Ostatně ani v trestním řízení nikdo neprokázal, že se jedná o padělané rozhodnutí. Svědek D. v rámci trestního řízení důkladně popsal postup při vydávání rozhodnutí o vrácení řidičských oprávnění, mj. uvedl, že nikterak nemusel nahlížet do evidence Eliška, aby mohl předmětné rozhodnutí vydat, rovněž pak neměl ani oprávnění dávat na rozhodnutí novou spisovou značku, proto tedy pokračoval v číselném značení tak, jak bylo doposud uváděno na jiných rozhodnutích v dané konkrétní věci. I přestože Policie ČR provedla velmi důkladné dokazování stran pravosti úředního rozhodnutí, vyvodila jediný relevantní závěr, a to, že se nepodařilo prokázat, že předmětné rozhodnutí bylo padělané. V souladu se zásadou in dubio pro reo, nelze bez pochybností uzavřít, že se jednalo o padělané rozhodnutí. Žalovaný při jednání před soudem označil tvrzení žalobce za zavádějící. Svědek D. dle žalovaného jen připustil, že mohl vydat takové rozhodnutí, neuvedl, že jej vydal. Rozhodnutí však rozhodně nebylo vydáno v souladu se zákonem - zejména chybí žádost, která se vždy musí nejprve zaevidovat, aby byla účinná, není pravda, že lze přidat jakékoliv číslo jednací na kteroukoliv listinu či spis, neboť věc sice má stejnou spisovou značku, ale každá listina má své číslo jednací, a zarážející je rovněž chybějící číslo na úředním razítku. Svědek D. popsal toliko obecný postup, ale k předmětnému rozhodnutí se nehlásí. Svědek rovněž uvedl, že před vydáním rozhodnutí by musel nahlédnout do Elišky. Policie udělala maximum, pokud by měl správní orgán znovu vyslýchat svědka D., tento by nic jiného neuvedl. Na základě zjištění učiněných ze správního spisu ve spojení se skutečnostmi zjištěnými z důkazů provedených v řízení před soudem učinil krajský soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobci byla rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 16. 3. 2010 uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 6 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 8. 2010. Rozhodnutím téhož úřadu ze dne 25. 8. 2010 byl výkon rozhodnutí ze dne 16. 3. 2010 odložen do pravomocného skončení řízení o žalobě proti uvedenému rozhodnutí. Přerušení výkonu zákazu činnosti započalo dne 14. 9. 2010. Soudní řízení bylo pravomocně ukončeno zamítnutím žaloby dne 16. 8. 2011. Dne 29. 8. 2011 žalobce odevzdal řidičský průkaz, avšak následující den mu z důvodu podání kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu byl řidičský průkaz vrácen. Řízení o kasační stížnosti bylo ukončeno dne 20. 10. 2011. Žalobce již následně řidičský průkaz nevrátil. Výkon sankce zákazu činnosti pokračoval od 16. 8. 2011 do 5. 1. 2012. Od 16. 8. 2011 dosud je v evidenční kartě řidiče žalobce vyznačena blokace řidičského oprávnění. Při silniční kontrole dne 7. 8. 2014 se žalobce sice prokázal řidičským průkazem, avšak lustrací v evidenci řidičů bylo zjištěno, že žalobce má řidičské oprávnění blokováno, neboť po ukončení výkonu sankce zákazu činnosti si nepožádal o vrácení řidičského oprávnění. Byla mu proto zakázána další jízda, řidičský průkaz zajištěn nebyl. Žalobce se k věci nevyjádřil. Dne 4. 12. 2014 bylo žalobci oznámeno zahájení řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu. Při jednání 18. 12. 2014 žalobce předložil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce, č. j. SMOL/AŘMV/2/2280/2009/Drt ze dne 10. 1. 2012, které téhož dne nabylo právní moci, jímž mu mělo být řidičské oprávnění vráceno. Na rozhodnutí je uvedena jako oprávněná úřední osoba J. D., který však nebyl úřední osobou, která měla dle zvyklostí příslušného odboru ve věci rozhodovat, jíž byla Mgr. T. O. (dříve S.), která byla v den vydání rozhodnutí přítomná na pracovišti. J. D. nepotvrdil ani nevyloučil, že by předmětné rozhodnutí vydal. Žalobce nepodal o vydání uvedeného rozhodnutí písemnou žádost a na okolnosti podání žádosti si v podrobnostech nevzpomněl (umístění kanceláře, vzhled úřední osoby, zda se vzdal práva odvolání). Rozhodnutí není obsahem žádného správního spisu a není evidováno v kartě řidiče v příslušném registru. Po formální stránce rozhodnutí obsahuje číslo jednací ve tvaru neodpovídajícím formátu jednacího čísla užívaného elektronickou spisovou službou příslušného úřadu od října 2010 a na písemnostech úřadu automaticky generovaného. Otisk kulatého úředního razítka neobsahuje jeho evidenční číslo, ačkoli uvedená razítka čísla obsahovala. Dne 6. 2. 2015 byl žalobcem správnímu orgánu I. stupně předložen originál rozhodnutí ze dne 10. 1. 2012, žalobce jej však odmítl správnímu orgánu vydat, neboť si jej chtěl ponechat, protože pak by již „neměl nic v ruce“. Policií ČR bylo od května 2015 vedeno vyšetřování podezření z přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 trestního zákona žalobce, v jehož rámci žalobce dne 7 .7. 2015 oznámil, že originál sporného rozhodnutí nenašel. V rámci prošetřování podal dvakrát policejnímu orgánu vysvětlení k věci J. D.. Ačkoli tento uvedl, že vydání rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění vždy předcházela lustrace žadatele v evidenci úřadu zvané „Eliška“ ohledně ověření doby trvání uloženého zákazu, dne 10. 1. 2012 do uvedeného systému na osobu žalobce nenahlížel, resp. nenahlížel na osobu žalobce kdykoli v roce 2012 a v prvním pololetí roku 2012 na jakéhokoli řidiče vůbec. Dne 11. 4. 2016 policejní orgán podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil předmětnou trestní věc s odůvodněním, že z důvodu chybějícího originálu domnělého padělku rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10. 1. 2012, nelze zkoumat pravost podpisu J. D. a tím jednoznačně prokázat, že uvedené rozhodnutí nevydal. Podle § 94a odst. 1, 2 zákona o silničním provozu držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Držitel řidičského průkazu je povinen řidičský průkaz odevzdat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 5 pracovních dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí podle odstavce 1. Podle § 102 odst. 1 zákona o silničním provozu po výkonu trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel nebo po upuštění nebo podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel podle zvláštních právních předpisů rozhodne o vrácení řidičského oprávnění příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností na žádost osoby, která pozbyla řidičské oprávnění podle § 94a. Podle odst. 5 téhož ustanovení (ve znění účinném do 31. 5. 2012) pokud od právní moci rozsudku nebo rozhodnutí, jímž došlo k uložení trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, uplynul více než jeden rok, musí žadatel prokázat zdravotní a odbornou způsobilost. S ohledem na výše uvedený závěr o skutkovém stavu posoudil krajský soud žalobní body jako nedůvodné. Jak žalobce správně upozornil, svědčí veřejným listinám, mezi něž dle § 53 odst. 3 s. ř. bezpochyby rozhodnutí správního orgánu o vrácení řidičského oprávnění patří, presumpce pravosti a správnosti jejich obsahu. Zákon tedy zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že listina, jež obsahuje formální znaky vyžadované příslušným právním předpisem (v případě rozhodnutí správního orgánu zejména § 68 a 69 s. ř.), je listinou autentickou, tj. listinou skutečně vydanou správním orgánem, jenž je na této uveden. Není-li uvedená skutečnost vyvrácena, pak platí rovněž vyvratitelná domněnka správnosti uvedené listiny, tj. domněnka pravdivosti jejího obsahu. Důkazní břemeno ve vztahu k vyvrácení skutečností domněnkami presumovaných nese zásadně subjekt, který presumovanou skutečnost popírá. V posuzované věci tedy spočívalo důkazní břemeno stran vyvrácení pravosti žalobcem předložené listiny na správních orgánech, neboť předmětná listina na první pohled formální náležitosti § 68 a 69 s. ř. splňuje. Krajský soud však současně zdůrazňuje, že nebylo úkolem správních orgánů snést důkazy o tom, že žalobce osobně padělal předmětnou listinu, nýbrž k překonání presumpce pravosti předmětné listiny prokázat, že zde existují okolnosti, které zákonnou domněnku pravosti předmětné listiny vyvracejí. Takové okolnosti dle názoru krajského soudu v posuzované věci objektivně existují a jsou shrnuty výše v závěru o skutkovém stavu, přičemž na většinu z nich žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal. Krajský soud konstatuje, že právě souhrn těchto jednotlivých skutečností podporuje jednoznačný závěr krajského soudu o tom, že rozhodnutí Magistrátu města Olomouce, č. j. SMOL/AŘMV/2/2280/2009/Drt ze dne 10. 1. 2012, které žalobce předložil jako důkaz o tom, že mu bylo řidičské oprávnění vráceno, a tudíž se nemohl dopustit přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, je falzifikát. Krajský soud shrnuje, že předmětná listina měla být rozhodnutím, jenž může být dle § 102 odst. 1 zákona o silničním provozu vydáno toliko v řízení zahájeném na žádost (návrh) osoby, o jejichž řidičské oprávnění se jedná. Sám žalobce však v rámci podání vysvětlení policejnímu orgánu dne 29. 6. 2015 uvedl, že žádnou žádost nepodával, a předmětná žádost se ani v žádném správním spise nedochovala. Samo rozhodnutí poté rovněž v žádném správním spise nebylo nalezeno a ani na jeho základě nebyly vyznačeny změny v registru řidičů, ačkoli při běžném běhu věcí by se tak stát mělo. Jediný „originál“ předložil žalobce správnímu orgánu I. stupně až v prosinci 2014, ačkoli k přestupkovému jednání mělo dojít dne 7. 8. 2014. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v době spáchání přestupku existencí uvedeného rozhodnutí neargumentoval a ani dodatečně policejnímu orgánu, který přestupek zjistil, toto rozhodnutí nepředložil, ačkoli by se tak bezpochyby vyhnul zahájení řízení o přestupku správním orgánem I. stupně. Tvrzení žalobce, že čekal, až bude správním orgánem I. stupně vyzván k jednání, hodnotí krajský soud za nelogické. Další pochyby množící okolností je fakt, že žalobce, ačkoli nejprve správnímu orgánu deklaroval, že originál předmětného rozhodnutí považuje za natolik cenný pro hájení svých práv, že jej odmítl správnímu orgánu svěřit, jej následně ztratil a znemožnil tak podrobit je znaleckému zkoumání pravosti podpisu úřední osoby J. D.. Předložené rozhodnutí obsahuje otisk úředního razítka bez evidenčního čísla, jímž by bylo možné potvrdit, že se vskutku jednalo o razítko, jenž bylo svěřeno úřední osobě, která byla pod tímto aktem podepsána, tj. J. D.. Tato úřední osoba měla rozhodnutí vydat, ačkoli nebyla dle zvyklostí úřadu osobou k takovému rozhodnutí určenou a přestože příslušná oprávněná osoba byla daný den na pracovišti. J. D. přitom při podávání vysvětlení policejnímu orgánu netvrdil, že by Mgr. T. O., vedoucí příslušný správní spis žalobce, měla být zaneprázdněná či že by měla existovat jakékoli jiná skutečnost, jež by jí dne 10. 1. 2012 zabránila přijmout, zaevidovat, prověřit a rozhodnout o žádosti žalobce. J. D. (jakožto úřední osoba nepověřená k vydání takového rozhodnutí) dále v posuzované věci postupoval v rozporu s ustálenou praxí, k níž se sám hlásil, spočívající v lustraci osoby žadatele v evidenci „Eliška“. Naopak tvrzení J. D. o tom, že běžně o vracení řidičských oprávnění rozhodoval, bylo vyvráceno sdělením ministerstva dopravy, dle něhož se v historii lustrací řidičů pro účely vrácení řidičských oprávnění J. D., jakožto tazatel, v prvním pololetí roku 2012 neobjevil. J. D. by tedy měl předmětné rozhodnutí žalobci na počkání vydat bez znalosti spisu a bez prověření žalobcem tvrzených skutečností. Závěrem k nestandardním okolnostem případu přistupuje i nesprávný formát čísla jednacího předmětného rozhodnutí. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že žalobce nesplňoval podmínky pro vrácení řidičského oprávnění bez dalšího, nýbrž v souladu s výše citovaným § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu by musel pro vrácení řidičského oprávnění prokázat zdravotní a odbornou způsobilost. Sporné rozhodnutí by tak bylo zjevně také nezákonné. Současně tato skutečnost osvětluje motivaci žalobce k předložení falzifikátu rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění, kterou policejní orgán rozhodující v trestním řízení nedovodil. Prokázání zdravotní a odborné způsobilosti je totiž spojeno s nutností vynaložení času a finančních prostředků. Jinými slovy, jedná se o „příliš mnoho náhod“, které předmětnou listinu doprovázejí a které společně přesvědčivě vyvracejí skutečnost, že by se vskutku jednalo o rozhodnutí příslušného orgánu, tj. o pravé rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění žalobci. Vada řízení, spočívající v neuvedení důvodů, pro které správní orgány neprovedly navržený důkaz výslechem svědka J. D., nemohla mít dle názoru krajského soudu za popsaných okolností vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jelikož veškeré podstatné skutečnosti zpochybňující pravost předmětné listiny vyplynuly již z dokazování provedeného správním orgánem I. stupně a byly žalovaným v napadeném rozhodnutí uvedeny a vyhodnoceny. S ohledem na skutečnost, že soudům rozhodujícím ve správním soudnictví je svěřen přezkum rozhodnutí správních orgánů v plné jurisdikci, doplnil krajský soud v souladu s § 77 s. ř. s. dokazování o skutečnosti uvedené ve vyšetřovacím spise policie, z nichž však vyplynulo, že J. D. byl schopen konkrétně vypovídat toliko o běžné (obecné) praxi, nikoli o předmětném rozhdnutí, jehož pravost nebyl schopen potvrdit ani vyvrátit. Výslech uvedené osoby, nadto s dalším časovým odstupem od předmětné události, by tedy nemohlo na zjištěných objektivních okolnostech ničeho změnit. Na základě výše uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že uplatněné žalobní námitky nejsou důvodné a žalobu proto podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když plně procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v tomto soudním řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.

Poučení