59 A 17/2015 - 23

Rubrum

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šnejdrlovou, Ph.D., v právní věci žalobce V. V., bytem Ú. 1525, B. – ., zastoupeného JUDr. Tomášem Beranem, advokátem se sídlem U Elektrárny 9/10, Praha - Holešovice, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2015, č. j. KUOK 74767/2015, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Mohelnice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 6. 2015, č. j. MUMO-OD/13654/15, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a byla mu podle § 11 odst. 1 písm. b) a c) a § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a § 125c odst. 4 písm. d) a odst. 5 zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 6.000 Kč a současně zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání šesti měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí. Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 6. 2. 2015 v 09:21 hodin v obci Mohelnice, na pozemní komunikaci č. I/35 u odbočky na Podolí ve směru jízdy od Olomouce do Hradce Králové, užil k jízdě jízdní soupravu složenou z nákladního automobilu tovární značky V., registrační značky X, a přípojného vozidla, registrační značky X, která nesplňovala technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, kdy bylo při kontrole technického stavu zjištěno, že - nákladní automobil byl technicky nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích neboť měl vážné závady v technickém stavu, a to v poli výhledu z vozidla prasklé čelní sklo o více jak 20 mm a poškozené (bez média) rezervní kolo, - přípojné vozidlo bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní provozu na pozemních komunikacích, neboť mělo pravý přední brzdový kotouč prasklý po celé své funkční ploše až do kraje brzdového kotouče s nadměrným lomem (trhlinou) i na upevňovací přírubě brzdového kotouče. Uvedené přestupky žalobce spáchal porušením § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí. Co se týče prasklého čelního skla (žalobní bod 1), namítá, že použití předmětného vozidla spadalo pod režim nouzového dojetí, jak jej stanoví § 40 vyhlášky č. 341/2014 Sb.. Na čelním skle vozidla byla před započetím jízdy malá prasklina nedosahující délky 20 mm, avšak za jízdy došlo pnutím karosérie vozidla k jejímu zvětšení až na velikost zjištěnou při kontrole. Žalobce dále uvedl, že si byl této skutečnosti plně vědom, nicméně situace v provozu nedovolovala okamžité zastavení, přičemž stejně vozidlo vezl k opravě. Sníženou rychlostí tedy opatrně a v nouzovém režimu pokračoval do cíle své cesty, kterým byla příslušná opravna motorových vozidel; K prasklému brzdovému kotouči na přípojném vozidle (žalobní bod 2) žalobce namítá, že jednotlivé námitky byly podrobně popsány v odvolání rozhodnutí orgánu I. stupně, přičemž na ně plně odkázal. Nad jejich rámec uvedl, že a) nesouhlasí s názorem žalovaného, že znalecké zkoumání je nadbytečné, neboť posouzení předmětné závady a toho, zda jí byla podstatně zhoršena funkčnost brzdného systému do té míry, že byla ohrožena bezpečnost ostatních účastníků provozu, je natolik sofistikovanou technickou otázkou, k jejímuž posouzení nemá správní orgán ani policista na místě dostatečnou odbornou kvalifikaci; b) chybí v jeho případě zavinění. Nesouhlasí s odůvodněním žalovaného, že od žalobce, jakožto držitele profesní způsobilosti řidiče, a tedy pravidelně a řádně proškoleného v rámci odborné způsobilosti řidičů, bylo možné očekávat vyšší míru obezřetnosti a že ze všech důvodů lze dovodit, že obviněný před užitím jízdní soupravy nedostatečně zkontroloval její technický stav, ač tak byl povinen učinit, tedy o zjištěných závadách vědět měl a mohl. Tyto závěry žalobce považuje za spekulace a snahu činit z řidiče automechanika, který co chvíli auto zastaví a neustále kontroluje, jestli je vše v pořádku, a jestli se něco, co u stojícího vozidla nebylo zřetelné, neobjevilo. Takový požadavek je neobhajitelný, a proto má žalobce za to, že mu zavinění nebylo dostatečně prokázáno, když o závadě vědět nemohl. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. K žalobním námitkám žalovaný uvedl, že zpochybnění poškození prasklého čelního skla vozidla žalobce uvedl až v žalobě a tedy ani správní orgán I. stupně ani žalovaný nemohli na tuto námitku reagovat. K žalobní námitce č. 2) uvedl, že tato je zcela totožná s námitkami uvedenými v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, se kterými se žalovaný vypořádal ve svém rozhodnutí, a na závěrech tam učiněných nadále setrvává. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 6. 2. 2015 byl žalobce jakožto řidič nákladního motorového vozidla tov. zn. V. (nad 12t) s přípojným vozidlem jedoucí v obci Mohelnice I/35 ve směru do Olomouce do Hradce Králové zastaven hlídkou policie ve složení P. J., L. S., která při kontrole technického stavu zjistila, že u přívěsu je pravý přední brzdový kotouč prasklý po celé své funkční ploše až do okraje brzdového kotouče s nadměrným lomem (trhlina) i na upevňovací přírubě brzdového kotouče, která bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu. Tato závada byla zařazena do kategorie C – nebezpečné závady. Na vozidle byl zjištěn brzdový kotouč prasklý o více jak 2/3 šířky funkční plochy kotouče až do okraje brzdového kotouče, dále v poli výhledu z vozidla bylo prasklé čelní sklo o více jak 20 mm a poškozené (bez média) rezervní kolo. Tyto závady byly zařazeny do kategorie B – vážné závady. Řidič se k věci na místě odmítl vyjádřit a podepsat oznámení přestupku. Dle úředního záznamu byla prasklina u přívěsu vidět pouhým okem, kdy tato prasklina byla od sebe zřetelně oddělena mezerou cca 5-8 mm a tento brzdový kotouč byl už od sebe zřetelně oddělený a prasklý až na upevňovací přírubeň, která byla taktéž prasklá. Policista vyhodnotil vozidlo jako technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje bezpečnost Z důvodu nebezpečné závady typu C vozidlo dnem kontroly ztratilo svoji technickou způsobilost v souladu s ustanovením § 52 zákona č. 56/2001 Sb., a byla mu omezena technická způsobilost na dobu 30 dnů od vystavení dokladu. Součástí spisu jsou Doklady o výsledku technické silniční kontroly dle směrnice 2010/47/EU (pro N3 i pro přívěs), zpracovaný Policií ČR, který řidič odmítl podepsat. Jejich součástí je Kontrolní seznam dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 82/2012 Sb., o technických silničních kontrolách. Z osvědčení Centra služeb pro dopravu, s. p. o., bylo zjištěno, že L. S. úspěšně absolvoval školení pracovníků Policie ČR „provádění technických silničních kontrol užitkových vozidel“ a P. J. školení ke směrnici EP a Rady 2000/30/ES ve znění směrnice 2003/26/ES. Dne 13. 5. 2015 bylo žalobci oznámeno zahájení správního řízení a byl předvolán k ústnímu jednání na den 25. 5. 2015. Žalobce požádal o postoupení věci a zároveň se omluvil z důvodu pracovních povinností z nařízeného jednání. Omluva žalobce nebyla uznána a o přestupku bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Dne 27. 5. 2015 vydal správní orgán I. stupně v úvodu odůvodnění vymezené rozhodnutí. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal, důvody odvolání jsou totožné s žalobním bodem 2. Dne 24. 8. 2015 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud rozhodoval o věci samé bez jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem souhlasili (ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s.). Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Podle ustanovení § 6 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, řidič motorového vozidla je povinen na výzvu policisty nebo celníka podrobit vozidlo kontrole největší přípustné hmotnosti na nápravu, největší přípustné hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy nebo technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy. Podle ustanovení § 6a zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, způsob provádění kontroly technického stavu, způsob stanovení nákladů na provedení kontroly technického stavu, náležitosti dokladu o výsledku technické kontroly stanoví prováděcí právní předpis. Podle ustanovení § 1 písm. a) vyhlášky č. 82/2012 Sb., o provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav v provozu na pozemních komunikacích (vyhláška o technických silničních kontrolách), tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje způsob provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav vykonávaných v rámci provozu na pozemních komunikacích (dále jen „technická silniční kontrola“). Podle ustanovení § 40 odst. 1 vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí. Podle ustanovení § 40 odst. 2 písm. b) bod 1 této vyhlášky závadou podle odstavce 1 je vždy závada v zasklení vozidla prasklé nebo poškozené čelní sklo ve stírané ploše o délce nebo průměru větším než 20 mm. Podle ustanovení § 40 odst. 3 této vyhlášky jsou-li na vozidle závady na brzdovém systému, které znemožňují nebo by mohly znemožnit účinně zastavit vozidlo, například prasklé brzdové hadice, nebo hrubé závady na řídicím ústrojí, například zjevné deformace a nadměrné vůle, jedná se vždy o závadu na vozidle, která bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. K žalobní námitce č. 1) krajský soud uvádí, že pokud žalobce ohledně závady prasklého čelního skla uvádí nové skutkové okolnosti až v soudním řízení správním, jimiž se snaží skutkové závěry správních orgánů o tom, že jel s vozidlem technicky nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích, zpochybnit tím, že tvrdí, že se jednalo o nouzové dojetí, nelze se těmito novými skutkovými tvrzeními v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu v soudním řízení zabývat, neboť by se jednalo o nepřípustné přenesení dokazování až ke krajskému soudu. Na provedení důkazů k prokázání nových skutkových tvrzení je třeba trvat jen tehdy, pokud tyto důkazy nemohly být navrženy již v řízení odvolacím, např. pokud by bylo odvolací rozhodnutí pro přestupce objektivně překvapivé. Tak tomu však v tomto případě rozhodně nemohlo být, neboť žalobci muselo být nejpozději po vydání prvostupňového rozhodnutí, v němž dospěl správní orgán k závěru, že žalobce přestupek spáchal, jasné, že existují důkazy prokazující jeho vinu. Za situace, kdy žalobce podal odvolání, které následně doplnil, avšak jeho odvolací námitky směřovaly toliko do závady spočívající v prasklém brzdovém kotouči, nemohl důvodně předpokládat, že by se na závěrech žalovaného ohledně závady prasklého čelního skla cokoli změnilo, když žalobce nouzové dojetí v celém správním řízení netvrdil. Domníval-li se žalobce, že správní orgán prvního stupně pochybil, nic mu nebránilo tato skutková zjištění rozporovat již v odvolacím řízení. Vzhledem k řádně provedenému dokazování ve správním řízení a pasivitě žalobce ve vztahu k této zjištěné závadě nelze jeho námitku směřující do nesprávného, resp. neúplného skutkového zjištění (nouzové dojetí) projednat v řízení před správním soudem (k tomu blíže viz rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015 č. j. 7 As 83/2015-56, obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, čj. 2 As 215/2014 - 43). Ačkoli je řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. obecně řízením v plné jurisdikci, existují limity týkající se možnosti uvádět skutkové novoty až v řízení před krajským soudem. Je plně na účastnících řízení, aby svým procesním postupem dbali na řádné hájení svých práv a již v řízení před správními orgány uváděli všechny jim známé rozhodné skutečnosti, které mohou mít vliv na správné zjištění skutkového stavu. K tomu blíže Nejvyšší správní soud, který ve výše uvedeném rozsudku ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015-56, uvedl, že: „Jak Nejvyšší správní soud konstantně dovozuje z výše citovaného ust. § 77 odst. 2 s. ř. s., správní soudnictví není pokračováním správního řízení a určité skutečnosti je možné posuzovat nově až zde, a žalobce proto může uvádět také nové, ve správním řízení neuplatněné, důvody (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007 - 62, č. Sb. NSS 1742/2009). Stále však platí, že v souladu s ust. § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce proto nemůže v žalobě uvádět nová skutková tvrzení, jejichž cílem je rozšířit či změnit skutkový stav, ze kterého napadené rozhodnutí vycházelo. Jak tedy shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 32/2006 - 99, „soud při svém rozhodování nesmí být omezen ve skutkových otázkách jen tím, co zde nalezl správní orgán […]. Není však cílem soudního přezkumu ve správním soudnictví nahrazovat činnost správního orgánu. […] nově prováděné dokazování tedy vždy musí směřovat výlučně k osvědčení skutkového stavu v době rozhodování správního orgánu; ke skutkovým novotám se zásadně nepřihlíží.“ […] V rozsudcích ze dne 25. 1. 2012, č. j. 1 As 148/2011 - 52, či ze dne 3. 2. 2010, č. j. 1 Afs 103/2009 - 232 (č. 2033/2010 Sb.NSS), pak Nejvyšší správní soud doplnil, že „[v] souladu s všeobecně uznávanou právní zásadou vigilantibus iura scripta sunt (zákony jsou psány pro bdělé) tak správní soudy zásadně nemohou napravovat procesní pasivitu účastníka řízení, který nebyl v průběhu správního řízení co do svých tvrzení a co do návrhů důkazů nijak aktivní, a skutková tvrzení uplatnil poprvé teprve v řízení před správními soudy.“ Správní orgány měly v případě žalobce z obsahu spisu dostatečně prokázáno, že předmětné vozidlo mělo v poli výhledu prasklé čelní sklo o více jak 20 mm a žádné okolnosti ani tvrzení žalobce nenasvědčovaly tomu, že by se mělo jednat o situaci nouzového dojetí, proto se touto skutkovou eventualitou zcela logicky vůbec nezabývaly (§ 40 odst. 1 vyhlášky č. 341/2014 Sb.). Žalobce tuto závadu nijak nerozporuje, pouze nově v žalobě tvrdí, že se jednalo o režim nouzového dojetí. Jedná se tedy o skutkovou novotu, jíž se žalobce snaží změnit skutkový stav, ke které se však v soudním řízení správním nepřihlíží (viz argumentace výše). Nad rámec uvedeného krajský soud pro úplnost konstatuje, že tvrzení žalobce v žalobě o tom, že se v jeho případě jednalo o nouzové dojetí je zcela nekonkrétní a neurčité, bez uvedení přesného místa dojezdu a ostatních rozhodných okolností, a bez jakýchkoli důkazních návrhů. Soud tak považuje tato tvrzení za zcela účelová. Co se týče námitky žalobce týkající se prasklého brzdového kotouče na přípojném vozidle, krajský soud předně uvádí, že odkaz žalobce na jeho námitky uvedené v odvolání je nedostatečný. Veškeré právní a skutkové výtky je nutno v žalobě soustředit srozumitelným způsobem a nelze tak činit odkazem na obsah odvolání. Zde lze odkázat na ustálenou dlouhodobou judikaturu, která se utvářela již v době před účinností zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a na níž Nejvyšší správní soud setrvává i nadále [k tomu blíže např. rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 13. 12. 2006, č. j. 2 Afs 26/2005-114, který odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 1997, sp. zn. 6 A 40/96 v němž stojí, že požadavek rozsahu napadení rozhodnutí správního orgánu ve správní žalobě není splněn pouhým odkazem na námitky uplatňované ve správním řízení odvolacím, již proto, že tyto námitky směřovaly proti jinému rozhodnutí (I. stupně), než které je předmětem přezkoumání soudem; v rozsudku téhož soudu ze dne 17. 2. 1995, č. j. 6 A 15/94 - 39 pak stojí, že žaloba, která odkazuje na důvody opravného prostředku, který žalobce podal v řízení před správním orgánem, nevyhovuje požadavkům ust. § 49 odst. 2 o. s. ř.; žalobce je povinen jím spatřované důvody nezákonnosti naříkaného rozhodnutí explicitně v žalobě uvést a vymezit tak rozsah soudní kontroly rozhodnutí správního orgánu. Odkázat lze i na nález Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 631/99]. Co se týče námitek žalobce týkajících se závady prasklého brzdového kotouče v žalobě výslovně uvedených, k těm krajský soud uvádí, že pokud se jedná o nepřipuštění znalce, zcela se ztotožňuje s názorem žalovaného vyjádřeným na str. 4 jeho rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že v daném případě ke kontrole technického stavu jízdní soupravy došlo v režimu § 6a zákona o silničním provozu. Podle odst. 4 tohoto ustanovení podrobnosti týkající se způsobu provádění kontroly technického stavu, stanoví prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška č. 82/2012 Sb., o provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav v provozu na pozemních komunikacích (vyhláška o technických silničních kontrolách). Technická silniční kontrola se zásadně provádí stejným způsobem jako technická prohlídka ve stanici technické kontroly, neboť podle § 2 odst. 3 vyhlášky o technických silničních kontrolách se kontrolní úkony provádějí a hodnotí způsobem stanoveným ve vyhlášce o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, s výjimkou kontrol brzdových zařízení a emisí vozidel. Seznam kontrolních úkonů vztahujících se ke kontrolám brzdových zařízení a emisí vozidel, metody jejich provádění, základní popis závad a přípustné stupně hodnocení závad jsou stanoveny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Je-li kontrolní úkon prováděn metodou vizuální kontroly, rozumí se tím zejména prohlédnutí kontrolovaných položek a v případě potřeby také fyzické prověření jejich ovládání, posouzení hluku nebo užití jiného vhodného prostředku kontroly bez použití technických zařízení. Výsledkem kontroly je doklad podle § 4 vyhlášky o technických silničních kontrolách. Přibrání znalce je při tomto stavu dokazování zcela nadbytečné, neboť skutkový stav věci byl dostatečně spolehlivě zjištěn, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Pokud se jedná o následnou právní kvalifikaci jednání obviněného, tato leží na bedrech správního orgánu a soudní znalec není oprávněn se k ní vyjadřovat. Krajský soud je toho názoru, že při skutkových zjištěních, která byla ve správním řízení učiněna, tedy že na přívěsném vozidle byl prasklý pravý přední brzdový kotouč po celé své funkční ploše až do okraje brzdového kotouče s nadměrným lomem (trhlina) i na upevňovací přírubě brzdového kotouče, lze bezpečně bez jakýchkoli sofistikovaných technických znalostí uzavřít, že se jedná o závadu, která bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, neboť brzdový kotouč, který je prasklý po celé své funkční ploše, a dále na upevňovací přírubě brzdového kotouče, je nefunkční a zcela nepochybně by mohl znemožnit účinně zastavit vozidlo (§ 40 odst. 3 vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Ke kontrole technického stavu vozidla došlo v režimu zákona o silničním provozu, kdy dle ustanovení § 6 odst. 9 tohoto zákona je policie oprávněna kontrolovat technický stav vozidla nebo jízdní soupravy, přičemž postupuje dle ustanovení § 6a tohoto zákona, jež je dále prováděno vyhláškou č. 82/2012 Sb., o provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav v provozu na pozemních komunikacích (vyhláška o technických silničních kontrolách). Tato vyhláška dle svého ustanovení § 1 zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/30/ES ze dne 6. června 2000 o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných ve Společenství a směrnici Komise 2010/47/EU ze dne 5. července 2010, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/30/ES o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných ve Společenství. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, hlídka Policie ČR složená z příslušníků L. S. a P. J., která kontrolu vozidla řidiče prováděla, byla ve smyslu uvedené vyhlášky náležitě proškolena, postupovala v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 předmětné vyhlášky a přílohy č. 1 této vyhlášky, která stanoví seznam kontrolních úkonů vztahujících se ke kontrolám brzdových zařízení, základní popis závad a přípustné stupně hodnocení těchto závad. Žalobce nenamítá, že by v jejich postupu shledal pochybení. Pokud by mělo být pravdivé tvrzení žalobce o tom, že je o závadách nutné znalecké zkoumání, neboť policisté nemají dostatečnou odbornou kvalifikaci, byly by kontroly technického stavu vozidel v rámci provozu na pozemních komunikacích, jak je upravují předpisy Evropské unie a v návaznosti na tyto právní předpisy ČR, nerealizovatelné. Námitka žalobce, tedy že policisté na místě neměli dostatečnou odbornou kvalifikaci k posouzení závažnosti závady brzdného systému a jejího následku, je tak soudem shledána nedůvodnou. Krajský soud shledal nedůvodnou i námitku 2b) žalobce. Policie, resp. správní orgány, dospěly k jednoznačnému závěru o stáří závady na brzdném kotouči přípojného vozidla. Jak uvedl ve svém rozhodnutí žalovaný, z pořízené fotodokumentace je zcela zřejmé, a to i bez nutnosti odborných znalostí, že v místě lomu brzdového kotouče nejsou jeho hrany čisté a lesklé, což by nasvědčovalo nedávnému poškození, ale naopak jsou pokryté korozí, z čehož nutně za obvyklého stavu věcí vyplývá, že uvedená závada se na přívěsu vyskytovala již delší dobu. Krajský soud s tímto závěrem souhlasí. Z fotografie závady, která je obsahem správního spisu, je zcela zřejmé, že prasklina brzdového kotouče takříkajíc splývá s kotoučem, který je natolik výrazně zkorodovaný, že na první pohled se zjevně jedná o dlouhodobou závadu. Povinnost žalobce užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, je stanovena ustanovením § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Podle § 40 vyhlášky č. 341/2014 Sb. jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích. Takovým vozidlem bylo shledáno vozidlo řízené žalobcem. Podle § 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Součástí skutkové podstaty projednávaných přestupků úmyslné zavinění není. Podle § 4 odst. 1 zákona o přestupcích je přestupek spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. S ohledem na zjištěné stáří závady a povinnost stanovenou řidiči ustanovením § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu krajský soud souhlasí se závěrem žalovaného, že žalobce o závadě a tedy i nebezpečí, měl a mohl vědět. Nejedná se o spekulace, jak uvádí žalobce, ale o zcela legitimní úvahu o zavinění žalobce vyplývající z povinnosti řidiče stanovenou mu ustanovením § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Argumentace žalobce v žalobě je zcela nepřípadná, neboť se nejedná např. o prasklou žárovku světlometu, k čemuž může dojít nepředvídatelně v průběhu jízdy. V tomto případě však šlo o závadu staršího data a nadto tato závada nebyla závadou jedinou. Žalobce tak zjevně svoji povinnost nesplnil a neplnil ji zřetelně dlouhodobě. Krajský soud souhlasí i se závěrem žalovaného, že bylo od žalobce možné vyžadovat vyšší míru obezřetnosti také kvůli tomu, že je držitelem profesní způsobilosti řidiče, a tedy pravidelně a řádně proškolený v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Ze všech těchto důvodů lze dovodit, že žalobce před užitím jízdní soupravy na pozemních komunikacích nedostatečně zkontroloval její technický stav, ač tak byl povinen učinit, a tedy o zjištěných závadách měl a mohl vědět. Projednávané přestupky proto byly spáchány z nevědomé nedbalosti. Z výše uvedených důvodů byla žaloba shledána nedůvodnou a soud ji v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když plně procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v tomto soudním řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.